Číslo 2.

ŽENSKÝ LIST.

Strana 3.

rodičové, že všechno se děti od vás učí, dobré i špatné. A proto se hleďte vždycky — hlav ně před dětmi všeho, všeho zlého vystříhat. Ne- spravuj výchovu zásadou náboženství a tím, co ti tak zvané předsudky světa velí. Vychovávejte dítě své s mravností rozumnou. O tom píše se a mluví všelicos. Mluv a jednej před dítětem mravně, klaď mu před oči mrav- nost a — bude mravné. Ne skrývat před ním věci umělecké, byť byly dle hloupého názoru ne- mravné! Plakáty, oznámení, inseráty, noviny, to vše má často nádech nemravný; leč vysvěti svému synu, který rozumově dospěl: »Vidiš dítě! Toho všeho potřebuje, po tom všem dychtí, hmoždí se šírý — hlavně vzdělaný svět — by měl zábavu, by mohl uspokojit tu sršící touhu očí, a lehtat tím své smysly i vášně. A ty tak, dítě i soudruhu, nejednej! Jdi mimo veškeré svody, pokušení a zdroje vášní s klidem a s tou vírou, že v dospělosti poznáš normální, počestnou cestou všeho toho a že opovrhuješ těmi, kdo ony věci na venek, na svět zavrhují a ve sku- tečnosti každý rád z nich až na dno nahlédne do nádoby nemravností všech. Vy náboženští vy- chovatelové i všichni jim podobní; zavrhujete s bojovností umělecký (na příklad) plakát s na- hými těly a sami když vás nikdo nepozoruje po ocku neb i zpříma pohlednete naň, ne pro jeho uměleckou stránku, ale proto, že nahými těly je zdoben. My Vám rozumíme! A tak jednáte stran toho ve všem. Na venek mravně a v tichu, v skrytu — fuj — fuj! Dokončím článek svůj. Vy soudruzi naši! Vychovávejte děli své v zá- sadách námi hlásaných, v dobru na charaktery, i inteligenty, poctivce a bojovniky, by z každého byl ten opravdový člověk a hlásal mocnou vůlí i velikou duší vždy a všude dobro. Viktor Pešek.

EUILLETON.

Vídeňské „Pražátko“ Rudolf Secký. Črta z Posázaví.

»Včera večer bylo z Vídně přivezeno drahov císaře Fr. Josefa 36 nalezenců v průvodu úředníka a čtyř opatrovnic.« Lokálka denních listů pražských dne . . 1901

Žertovný nadpis! K smíchu, že ano? Kdo to kdy slyšel: vídeňské » pražátko«? A přece je to pravda. Rrrrrr bum! bum! bum! Rrrrrr bum! bum! bum! vesele se rozlíhalo po zelené návsi osady —eské. Všichni obyvatelé vesničtí přirozeně znali hlas »starého mušketýra«, jenž jejich předky svo- lával před rokkem 1848 na robotu, a nyní byl

jen nevinným obecním poslem. Věděli také více méně, co dnes obecní strážník Homola bude pro- volávati Totiž, že příští neděli bude dražba na děvčátko Annu Velebilovu, dceru Marie Velebi- lové. Před 6 léty narodila se jí ve vídeňské po- rodnici, odkudž před týdnem byla převezena do pražského nalezince a postrkem potom z Prahy do obce poslána. Věděli to, jak řečeno, a přece vyšli na zápraží, aby poslechli tu novinu z »úřed- ních úst-. Panečku, to bylo řečí po vsi ...! Kdo by to byl řekl, kam to Mařenka Velebilovic dovede! Bylo to děvče jako malina, když odjížděla do Vídně, a leckterému hochu bývalo těžko v hlavě i u srdce, když se zahleděl před lety do jejích blankytných očí. A dnes! Jen živý kvítek poslala na památku obci, sama zahynuvši kdesi v bahně velkého města, jež tak mnohou duši čistou do kalnných vod svých schvátilo. S obřadností hodnou tambora napoleonského zastrčil Homola obě paličky za řemen, vypjal prsa, vytáhl zmačkané a usmolené »usnesení slav- ného obecního zastupitelstva« a spustil zvučným svým hlasem: »Od obecního představenstva se tímto všem po rozumu obecního zastupi elstva věd most dává, že dne 1. září, to jest příští neděli, po ranní mši svaté bude se licitovati na obecním úřadé šestileté vídeňské »práže« Anna Velebilova. Kdož by se dražby té súčastniti chtěl, nechť se toho dne v ustanovený čas dostaví k panu sta- rostovi obce.« Rrrrr bum! bum! bum! Stalo se léta Páně 1901 dne 25. srpna v obci —eské. Však na jménu nezáleží. Celá řada jest takových obcí, kdež podobným způsobem dítky- siroty se zaopatřují. Na Posázaví i daleko od Po- sázaví. Strážcové lidskosti, kteří chvějeté se a k zod- povědnosti voláte surové koči, když týrají svěřená jim zvířata, kde jste vy? duše ženské, jež chvě- jete se při pohledu na krev, jež vytryskla z prstu vašeho dítka; vy všichni úřadové humanitya lásky k bližnímu — kde jste? Ach ano! Vy o tom nevíte . . . Není to zapsáno úředně ve vašich aktech. »Vídeňské »pražátko!« ... toho nevhodného pojmenování užívá se na rozdíl od » pražského prážete« ... To jsem totiž zvěděl teprve potom. Nalezenec z Prahy jest »pražským« a nalezenec z Vídně »vídeňským, prážetem. Vtipně si ten náš lid pomáhá, jen co je pravda! A v neděli 1. září byla ta vybubnovaná dražba Světnice u starostů sotva stačila návalu koupě- chtivých. Mnozí však, zdá se. jen ze zvědavosti se dostavili, aby spatřili tu holku, na niž nyní obec připláceti musí. Než holky nebylo lze spa- třiti. Utekla na půdu a tam se kdesi ukryla, když viděla, že do stavení se scházejí cizí lidé. Věděla, že ti lidé přišti k vůli ní .. . Řekljí starosta, aby nikam neodcházela, že s některým