ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 cbbee2d0-71e0-11dc-bb79-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 12
#1 alto_textblock #1
Strana2.
#2 alto_textblock #2
NARODNI LISTY
#3 alto_textblock #3
11. srpna 1904. Číslo 221
#4 alto_textblock #4
Kdyby Napoleon byl se spokojil titulem králov- ským, resp. připustil, aby císařství římsko-něme- cké stalo se dědičným v rodě rakouském, nebylo „císařství rakouského“ a rakouští centralisté měli o jednu radost méně. — Avšak z toho, co výše uvedeno, vyplývaj ještě důsledky další, jež tuto jeden po druhém pokud možno, stručně uvádíme. Titul císaře rakouského není státoprávn neb vnitrostátní nutností, není nikterak výsled- kem, resp. dokončením assimilačního processu historického, jímž tři základní skupiny soustátí rakouského, stát český, uherský a skupina zemí alpských, změniti se měly v jeden jednotný stát — císařství rakouské, nýbrž jest pouze výsled- kem delšího diplomatického vyjednávání mezi dvorem vídeňským a dvorem pařížským a není v pravé podstatě své ničím jiným, než konečným rozřešením sporu o pořadí v mezinárodní eti- ketě: účel císařského titulu byl jedině ten, aby rodu rakouskému zachována byla rovnost (tedy nyní nikoliv již přednost) s ostatními mocnáři evropskými. To výslovně dosvědčují slova v pa- tentu: „musí tedy naše péče, jako vladaře domu a monarchie rakou- ské k tomu se něsti, aby tato úplná rovnost titulu a dědičné hodnosti s nejpřednějšími evropskými vla- daři a mocnostmi udržena a zacho- vána byla.“ („,so muss doch Unsere Sorg- falt, als Regent des Hauses und der Monarchie von Oesterreich, dahin gerichtet sein, dass jene vollkommene Gleichheit des Titels und der erblichen Würde mit den vorzüglichsten europäi- schen Regenten und Mächten auí- recht erhalten und behauptet werde“) a dále slova: „vidíme se tudíž k tr- valému upevnění této Hokonalé rovnosti v pořadí povzbuzeni a opráv- něni... domu rakouskému se zřetelem na jeho neodvislé státy, dědičný titul císařský rovněž přičiniti“. („Wir sehen Uns demnach zu dauerhaften Befestigung dieser vollkommenen Rangsgleichheit veranlasst und berechtigt. .. dem Hause Oester- reich, in Rücksicht auf dessen unabhängige Staaten, den erblichen Kaiser-Titel ebenfalls bei- zulegen.“) Nesměřoval tedy tento titul k nijaké vnitro- státní neb státoprávní změně, ani nějakou tako- vou změnu nezaváděl, naopak výslovně prohla- šoval, že všechna království, knížectví a provin- cie i nadále nezměněně podržeti mají dosavadní své tituly, ústavy, výsady a poměry; tomu svědčí slova patentu: ... dergestalt feierlichst anzu- nehmen und festzusetzen, dass Unsere sämmtlichen Königreiche, Für- stenthümer und Provinzen ihre bisherigen Titel, Verfassungen, Vorrichte und Verhältnisse fer- nerhin unverändert beibehalte sollen. Dále sluší uvésti, že titul císaře rakouského není titulem territoriálním, nýbrž titulem čistě dynastickým, není totiž tento titul vzat od ně- jaké země, tedy nikoliv od nějakého Rakouska, kteréž tehdy právě tak neexistovalo, jako ne- existuje ani dnes, ani od země Rakous (Horních neb Dolních), nýbrž jest odvozen od jména panu- jícího rodu. Rod habsburský rozdělil se totiž r. 1521 ve dvě větve, z nichž jedna (Karel V.) vládla ve Španělích — větev španělská —a Hruhá (Ferdinand I.) v zemích rakouských, resp. po r. 1526 také v zemích českých a uherských; této druhé větvi říkalo se rod habsburský větve rakouské či kratčeji rod rakouský. Tento název zevšeobecněl záhy tak, že, i když rod habsbur- ský vymřel (r. 1740) a v zemích tohoto soustáti nastoupil Josefem II. (r. 1780) rod lotrinský, název „rod lotrinský“ se neudržel, a zůstal v užívání „rod rakouský“. Když tedy jednalo se o název titulu císařského, byl název tento prostě vzat od jména rodu (rakouského) a užito titulu císaře rakouského. Užívalo-li se tedy dříve (ovšem nikoli úřadně) jména „monarchie ra- kouská“ ve smyslu monarchie rodu rakouského, užíváno na příště pojmenování císařství rakou- ské tolik jako císařství rodu rakouského, a jest tedy titul tento titulem čistě dynastickým, rodo- vým. To ostatně dotvrzuje sám patent, kde vý- slovně se praví: „Na základě toho ustanovili jsme se na tom, pro Nás a pro Naše potomky v nedílném držení našich neodvislých království a států, titul a hodnost dědičného císaře rakou- ského (jako jméno našeho arci- domu)... přijati.“ („In Gemäszheit dessen haben Wir... beschlossen, für Uns und Unsere Nachfolger in dem unzertrennlichen Besitz unse- rer unabhängigen Königreiche und Staaten, den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Oesterreich (als den Namen (!) unseres Erzhauses) — jako jméno našeho arcidomu — anzunehmen...“) Rovněž i reservátní pokyny, dané všem vyslancům ra- kouským dne 19. srpna 1804 výslovně připomí- nají, že slovo „rakouský“ jest vzato od jména rodu (panujícího) a nikoli od jména nějaké země, snad arciknížectví rakouského, a kladou těmto vyslaneům na srdce, aby dbalí byli toho, „aby z obojakého smyslu tohoto slova (t. j. rakouský) nevznikl snad nějaký zmatek neb nějaké nedo- rozumění.“ Nelze také přehlédnouti, že patent z 11. srpna 1804, zavádějící titul dědičného císaře rakouského, vydán byl způsobem čistě absoluti- stickým, t. j. bez spolupůsobení sněmů. Vy- skytli se sice v radě dvora vídeňského mužové (státní ministr Leopold hrabě Kolovrat), kteří mi- nili, že by stavové jednotlivých zemí měli být vyzváni, aby „požádali Jeho Veličenstvo, aby prohlásil rakouskou monarchii za dědičné eí- sařstvi“, avšak hlasové tito zůstali bez povšim- nutí. Dvůr vídeňský byl totiž, jak ze státních aktů, uložených v cís. a král., domácím, dvor- ském a státním archivu ve Vídni vysvítá, toho náhledu, že přijetí císařského titulu jest naří- zení, které nevsahá nikterak ve vnitřní ústavy dědičných zemí („da der angenommene Kaiser- titel als eine in die inneren Verfassungen der- selben, d. i. der Erblande nicht eingreifende Maszregel anzusehen ist“) a že může býti uskutečněno bez jakýchkoli dalších opatření („,se hat solche auch ohne weitere Vorkehrungen be- werkstelligi werden können“) a nepotřebuje prý nižádných takových kroků, jako na př.: prohlá- šení francouzského císařství. Nelze upříti, že tente náhled vídeňského dvora jest správný a že přijetí císařského titulu, pokud o všem tímto titulem neměly býti zave- deny nijaké státoprávní změny, mohlo se státi aktem ryze absolutistickým ostatně nebyl císařský titul pro stát český a uher-
#5 alto_textblock #5
ský nížádnou novotou, ježto králové čeští a uher- ští byli již od r. 1558 (s přestávkou za královny Marie Terezie) císaři římsko-německými a byli tudíž oslovováni „Jeho Milost Císařská“, a byla to pro Čechy a Úhry do jisté míry i jakási chlouba, že jejich králové jsou císaři svaté říše římské. Shrnemo-li dosavadní úvahy v jedno a ptáme-li se, jaký státoprávní význam mělo přijeti titulu dědičného císaře rakouského, dostáváme v odpověď, že patent z 11. srpna 1804 neměl na ten čas nijakého významu státoprávního. Patent tento nezaváděl nijaké císařství rakouské — a v tomto ohledu jest zajisté velmi pozoru- hodno, že v celém kontextu patentu není ani jed- nou řeč o císařství rakouském — neměnil nikte- rak „dosavadních titulů, ústav, výsad a poměrů jednotlivých království, knížectví a provincií“ ba naopak výslovně připomínal, že všechny tyto tituly, ústavy, výsady a pod., i nadále mají zu- stati bez jakékoliv změny (tak na př. i t. zv. země německo-rakouské měly i nadále zůstati ve svazku svaté říše římské, t. j. jako léno její); patent tento ustanovoval pouze, že společný pa- nevník a jeho nástupcové ponesou na příště „v nedílném držení neodvislých královstvía států“ větším majestátem přioděný titul císaře rakouského, t. j. v jednotlivých skupinách sou- státí rakouského bude společný panovník vy- konávati práva vládní i výsostná dle dosavad- ních ústav, tedy ve státě českém jako král český, ve státě uherském jako král uherský atd.; nepří- sluší tedy císaři rakouskému jako takovému ani ve státě českém, ani ve státě uherském nižádná moc vládní, ani výsostná a nevládne tudíž v těchto státech císař rakouský z nějaké císařské moci rakouské, nýbrž ve státě českém jen z krá- lovské moci české a ve státě uherském z krá- lovské moci uherské a v zemích německo-rakou- ských, které byly lénem říše římsko-německé, z císařské moci římské, resp. po zrušení říše římské (r. 1806) z arciknižecí moci rakouské; Halič a Bukovina pak jsou země, společným vý- bojem těchto tři skupin státních nabyté — ji- nými slovy: císařrakouský jest pouhý titul čestný, s nímž nižádná vládni neb výsostná moc spojena není císařství rakouské jest prostou ideou bez jakéhokoliv skutečnéh státoprávního a vnitrostátníhe podkladu a základu. Ze toto tvrzení, že totiž titul císaře rakou ského postrádá významu státoprávního, jest správné, vysvítá konečně ještě z jiné okolnosti. která sice na první pohled nezdá se býti tak dů- ležitou, ve skutečnosti však má veliký význam — korunovace. Jest to jaksi historická nutnost odkaz z dob feudálních, že panovníci, dosahují-li nově hodnosti císařské neb královské, neopo- menou v zápětí tento fakt provázeti symbolickým aktem, t. j. korunovací. Tak tomu bylo, když Fridrich I. stal se králem v Prusku (18. ledna 1701), rovněž Napoleon neopomenul povýšení svoje na císařství stvrditi korunovací, kterou vy- konal sám papež Pius VII. (2. prosince 1804); podobně vyrovnání uherské z r. 1867 provázeno bylo korunovaci krále uherského Františka Jo- sefa I. (8. června 1867) a i v nejnovější době dává korunovace krále anglického Alberta Eduarda VII. dobrý toho příklad. V soustátí rakouském pak od prvopočátečného trvalého spo- jení (r. 1526) byly pouze dvě korunovace — korunovace na krále českého a uherského, kteréž obě měly a mají dosud dalekosáhlý historickýa státoprávní význam: „korunovace je symbolický děj, který má za úkol udržovati živou pamět skutku, že historický národ dobrovolně se po- drobil žezlu habsburskému, že v minulé době ze svobodné vůle panovníka rakouského zvolil za svého krále“ (Gumplowicz, Oesterreichisches Staatsrecht, str. 98, 99); tento význam koruno- vace uznával patent z 11. srpna 1804 plnou měrou a proto výslovně ustanovil, že i nadále má zůstati při korunovaci na krále českého a uherského; však současně vyhradil sobě císař František „určení těch slavností, které on pro sebe a pro své potomky uzná za dobré ustahoviti ve příčině korunovace jako dědičný císař.“ Byla tedy patentem přislíbena také korunovace na cí- saře rakouského a není pochybností, že by tato korunovace značila do jisté míry negaci koruno- vace na krále českého a uherského a že by ji státoprávní postavení státu českého a uherského doznalo značné újmy. Proto nebyla korunovace na císaře rakouského provedena hned, nýbrž na nějaký čas odložena a, když nedlouho po vydání patentu pověstný Klemens kníže Metternich na- léhal na provedení korunovace, odpověděno jemu z Vídně, že korunovace provedena bude později, „až by si Čechové a Uhři na to zvykli.“ Avšak vídeňští státníci poznali záhy, pře všechny centralistické choutky své, že koruno- vace na císaře rakouského není dobře mysli- telna, že postrádá státoprávního základu, a že by nebyla vlastně ničím jiným, než bezvýznam- ným aktem ceremoniálním; z toho důvodu král Ferdinand V. dal se korunovati na krále českého i uherského, a korunovace na cisaře rakouského pominuta mlčením. T. zv. březnovou ústavou (4. března 1849) byla sice tato korunovace opět- ně přislíbena a, ač korunovační klenoty chovají se v císařské klenotnici ve Vídni, přece tato ko- runovace dosud provedena nebyla a po r. 1867 ve stavu, nastavším lžiústavou prosincovou, vů- bec možna není: tak, jak byla mi- něna patentem, Madaři ji nepři- pustí, a jak by ji Maďaři dovolili, by to bylo všechno možné, jen ni- koliv korunovace na císaře rakou- ského. — Tím jest celkem význam patentu z 11. srpna 1804 vyčerpán: titul dědičného cisaře rakouského jest tedy titul ná- hodný, titul z nouze, ktsrý vyvelán byl jen císařským titulem Napo- leonovým a měl za účel zajistiti panovníkům rakouským stejné po- řadí s ostatními mocnáři evrop- skými; jest to titul dynastický, rodový, nikoli territoriální, který neměl přivoditi nijakou změnu státoprávní ve složeni soustátí ra- kouského, vydaný aktem absoluti- stickým, bez spolupůsobení sně- mů a státoprávně bezvýznamný. Jakým způsobem ovšem později tohoto ti- tulu použito, resp. zneužito bylo proti výslov- nému znění patentu a proti všemu právu k da- lekosáhlým převratům státoprávním, přesahuje meze tohoto článku. Zde budiž ještě podotčeno pouze to, že dnes vlastně oslava jubilea stolelého trvání „císařství rakouského“ jest naprosto bez- předmětna, ježto „císařství rakouské““ zmizelo
#6 alto_textblock #6
vlastnoručním listem Františka Josefa z 14. listo padu 1868 s povrchu zemského (zavedeno po jmenování: říše rakousko-uherská) bez jakékoli litosti historických národů, jako vůbec všechny akty, jež absolutisticky, bez spolupůsobení ná- rodů se zavádějí.
#7 alto_textblock #7
Politické zprávy domácí.
#8 alto_textblock #8
V Praze, 10. srpna. (Körbrova cesta do Haliče.) Nedělní „Fremdenbl.“ přinesl zprávu o pobytu hr. Ondř. Potockého ve Vídni a zaznamenal domnělý výrok haličského místo- držitele, jak se celá Halič už těší na návštěvu ministerského předsedy a jeho cesta po Haliči bude pravá triumfální jízda. Jest pozoruhodno, že proti tomuto domnělému výroku hr. Potockého ohražují se v Haliči nejen listy opposiční, nýbrž i orgán podolské šlechty, „Gazeta Narodowa“ která varuje před předčasným jásáním jak ve Vídni tak i v Haliči. „Příznáváme se — píše „Gaz. Narod.““ — že nevíme o žádných přípravách k vítání mini- sterského předsedy, jež by vycházely od lidu. už proto ne, že cesta dra. Körbra nebude ná- vštěva turisty, nýbrž pouhá inspekční cesta mi- nistra, jemuž se nesmí odnímati mnoho času, aby se mohl u nás přesvědčiti, jaká křivda se děje Haliči ve státním rozpočtu a dvouneděln lhůta jest na to dosti krátká. Dr. Körber bude sice hostem některých polských velmožů, ale takový akt pohostinství není manifestace celého národa a nikdo k takovým manifestacím příprav nečiní. Dru. Körbrovi neměli by v Haliči uka- zovati různá loutková divadla, nýbrž měli by ho zavézti do Tarnova, kde spadla budova gymna- sijní; měli by mu ukázati přeplněné školy, kde se žácí dusí a ředitel pro nával práce není s to, aby vyhověl svým povinnostem; měli by mu ukázati různě soudní budovy na spadnutí; měl by ho zavézti do krajů, pro něž není ani po- třebných soudů a obyvatelstvo jest nuceno ko- nati cestu 100kilometrovou, chce-li se dostat ke krajskému soudu.“ „Pana Körbra — píše dále „Gaz. Narod.“ — sluší přijati srdečně a pohostinně, neboť nám to káže naše polská tradice, ale při tom chladně, bez známek radosti, neboť nemáme důvodu radovati se. Těšilo by nás, kdyby halič- ská cesta otevřela dru. Körbrovi oči na bídu našeho kraje, ale bylo by předčasné eskontovati pocity radosti, k níž, nevíme, budeme-li mit příčiny.“ V Haliči byl návštěvou ministr železnic Wíttek a Haliči to neprospělo; byl tam návště- vou ministr orby Giovanelli, a také není na- děje, že z té cesty Haliči vzejde jaký prospěch. Proto nesluší se ukazovati dru. Körbrovi Potem kinovy vesnice, nýbrž poučiti ho přímo o po- měrech, které haličského sedláka nutí k emi- graci, velkostatkáře často přivádí na mizinu a města, o jichž průmysl se vláda vůbec nestará, zbavuje podmínek výdělku a tedy i rozkvětu. „Gaz. Narod.“ vyzývá osoby, jež se v Haliči se- tkají s drem. Körbrem, aby ho upozornily na potřebu regulace řek, úpravy bystřin, na nut- nost podpory haličského rolnictva a průmyslu, na nezbytnou potřebu zlepšení haličského škol- ství atd. O tom všem nic nevědí poloúřadní a vládní listy vídeňské, které slibují dru. Körbrovi v Ha- liči triumfy jako na důkaz, že Poláci jsou úplně spokojeni s panstvím § 14. a uspáváním parla- mentu a už předem dávají své svolení k vyří- zení vyrovnání a obchodních smluv bez parla- mentu. Tak — tvrdí „Gaz. Narod.“ — dr. Kör- ber nesmí si svou cestu po Haliči vykládati a nesmí zapomenouti, že myslící Haličané mají tak krátkou pamět, aby už zapomněli, jaké škody jim způsobil svým kunktátorstvím při řešení otázky české, svým úmyslným odkládáním oprávněných českých požadavků a svou passiv- ností vzhledem k jednacímu řádu sněmovnímu. V Praze, .0. srpna. (Německé sou- ručenství.) Německé „rozčilení“ pro slez- ské slovanské pobočky nemůže stále řádně vnik- nouti v anassy německého „národa“. „Iní.“ vy- světluje si to tím, že antisemité se nehodlají za této příležitosti rozčilovati a bez jich pomoci to nejde. Při té příležitosti upozorňuje vídeňský list, že nacionálové a pokrokovci stali se ve Vídni již zeela bezvýznamnými, a jediné strany. jež tam něco znamenají, jsou křesťanští sociálové a sociální demokratě. Jakmile se tyto dvě strany k nějakému podniku zachovají odmítavě, Víden se nepohne. V parlamentě pak nedá se nic pro- vésti bez ústavověrných velkostatkářů. Tito však chovají se taktéž netečně k slezskému po- vyku, ba hr. Stürgkh vyslovil se přímo pro zřízení slovanských poboček ve Slezsku. „Za takových poměrů — dodává „Inf.“ — pp. Der- schatta a Gross mohou se stavěti sebe více na špičky, výsledek bude ten, že se teprv náležitě ukáže, jak jsou maličtí.“ V Praze, 10. srpna. (Zemský hejt- man hr. Vetter odstoupí?) V polovině záři sejdou se zemské sněmy. V Brně vyskytla se opět pověst, že zemský hejtman moravský. hr. Felix Vetter, otec předsedy poslanecké sně- movny, vzdá se pro pokročilé stáří své hodnosti a že v novém sněmě bude již předsedati hr. Alb. Herberstein, nynější předseda stálého sněmovního výboru. Hr. Herberstein, podobně jako hr. Vetter, náleži k moravské střední straně a mluví prý dobře česky, tak že by svou předsed niekou funkci ve sněmovně mohl lépe vykoná- vati, než nynější zemský hejtman. Ze Záhřeba, 8. srpna. (Sněmovní vol- ba.) Ve čtvrtek dne 11. t. m. koná se v Iloku doplňovací sněmovní volba. Chorvatská strana práva kandiduje tam faráře Ivana Lakajnera. radikální Srbové dra. Žarka Miladinovičea vládní strana dra. Avakumoviče. Okres ilocký byl dosud v držení vládní strany a její kandi- dáti bývali tu voleni z pravidla jednohlasně. Tentokrát se tvrdí, že první volba bude neroz- hodná a že v užší volbě vládní kandidát pro- padne proti spojeným silám opposičních Chor- vatů a Srbo.
#9 alto_textblock #9
Valná hromada delegátů „Zemského ústřed. spolku jednot učitelskýeh v král. českém“.
#10 alto_textblock #10
Shromáždění delegátův konalo se dne 10. t. m na Žofíně za čelného účastenství. Již o 8. hod. zahá- jena byla práce v nově ustavených odborech a krátce před zahájením valné hromady ujal se zlova p. posl. Jos. Černý, jenž vybízel k soustavné práci v těchto odborech při ústředním spolku a při jednotách, aby každý organisovaný jednollivec byl náležitě do věci zapracován, Po 10. hodině zahajuje starosta p. Viktor Ra- šín schůzi. přivllav všechny účaslníkv. hosly a zá
#11 alto_textblock #11
stupce žurnalistiky naší a žádá p. jednatele B. Skálu. aby přečetl jednací řád valných hromad delegátů Z. Ú. S., což se také stalo. Na to přistoupeno ke zprávě jednatelské z níž zejmena vyjímáme: V „Z. Ú. S.“ soustředěno bylo v r. 1904 120 jednot učitelských se 7823 členy Posavadní přílišná roztříštěnost v 11 odborů vedla p. posl. J. Černého k návrhu na redukci těchto 11 od- borů pouze na 5, což také bylo přijato. Z hospodářských podníků organisace zmiňujeme se. že organisace vydává lidové kalendáře „Havlíček a „Palacký“. Učitelský kalendářkapesn na r. 1904.5 se sebevzdělavací přílohou vyjde v nej- bližších dnach. Komi-e sjezdová dokončila svě prácea předkládá bilanci sjezdu učitelské veřejnosti k po- souzení, z níž seznáváme, že loňský sjezd učitelstva českoslovanského byl korunován vedle morálního též i značným výtěžkem finančním. „Ústřední záložna učitelstva českoslovanského v Praze“ po svém pře- sídlení z Brandýsa znamenitě prosperuje, takže se dá očekávati, že ze záložny vyroste důležitý finanční pod- nik organisační. Též i „Ústřední nakladatelství, knih- kupectví a papírnictví učitelstva českoslovanského““ stává se důležitým činitelem hospodářským a vzděla- vacím. Dále sluší vzpomenouti pojišťování na životu banky „Prahy“ prostřednictvím organisace, „Zoubkova studeniského útulku“ v Kostelci n. Orl., IV. sjezdu abiturientů učit. ústavů loňského roku o sjezdu ko- naného, jakož i V. takového sjezdu abiturientů, jenž se konal v těchto dnech v Plzni. Na loňském sjezdu zbudován a přijat kulturní program českého učitelstva a k realisaci jeho dosažitelných a nejbližších požadavků zahájena akce o výchově ve společnosti a o pokra- čo vacích školách. K realisaci programu přispěti měly referáty p. F. V. Moravce a Fialy, týkající se „Vzdělání mládeže rolnické a spolupůsobení učitel- stva“, ale bohužel kruhy interessovaně tuto schůzi ignorovaly. Rovněž i v příčině disciplinárního ládu pokoušeno se na sněmě o vymezení § 54. ř. z. ze dne 2. května 1883 a zahájena nová úsilovná práce k brzkému uzákonění pokrokového discipl. řádu dle návrhů organisace. Vyšší vzdělápí učitelstva; o němž při- pravuje se pamětní spis k ministeriu vyučování, ale na jehož uzákonění za dnešní situace sotva lze po- mýšleti, počíná organisace učitelská řešiti svépomocí, totiž pořádáním universitních prázdnino- vých kursů paedagogicko-přírodově- deckých. Společně se „Zem. spolkem uč. německého“ podán Byl zemské školní radě pamětní spis o obsazování míst. Jakmile přišla do veřejnosti zpráva o chystaněm ministeriem vyučování novém řádě školníma vyučovacím, podniknuty společně s organisacemi českého i německého učitelstva z Předlitavska kroky k jeho zlepšení ve směru pokrokovém, o čemž svěho času také list náš podrobnou zprávu přinesl. Dále uvádí se v jednatelské zprávě celá řada různých petic. jež byly ke školním úřadům a jiným korporacím orga- nisací podány a zmiňuje se o stycích, jež s význačněj- šími národními spolky a korporacemi pěstovány byly. O příštích úkolech Z. Ú. S. uvádí zpráva: uskuteč- nění nového řádu disciplinárního, aktivní přídavky pro všechno učitelstvo dle návrhu posl. Anýže, rozluštění stavby uč. domků a na konec vybízí všechno učitelstvo, aby proti soustavným a ostrým útokům klerikálů proti škole a učitelstvu vedeným se spojilo v pevný, ne- rozborný šik, jenž by nebyl těmito útoky zdolán, ale vedl promyšleně boj a obranu na prospěch svo- bodné školy a svobodného učitelstva. Na to p. Jos. Kožíšek, ř. uč. ze Záp, učinil jměnem menšiny širšího výboru prohlášení o tom. kterak ona pohlíží na současný stav spolkových zá- ležitostí, k čemuž uznává dnešní schůzi za nejvhod- nější místo jednak z toho důvodu, že nedávno obrátila se menšina lato veřejným projevem k veškerému uči- telstvu, kteréž jest zde dnes svými delegáty zastou- peno, a zvláště také proto, že do onoho projevu nebyly pojaty také podrobnější důvody a úvahy, jež zavdaiv podnět k onomu projevu. Končí svou řeč přáním, aby i při možných srážkách většiny s menšinou boj se ved nevášnivě a věcně. Starosta V. Rašín vítá toto prohlášení a vy- světluje, že i většina výboru uznává potřebu závážné práce, kterou p. Kožíšek akcentoval, a což také jest zřejmo z řeči posl. J. Černého, duševního to tvůrce uč. organisace, jenž vytkl před zahájením valné hro- mady nový směr, jímž organisace bráti se má a laké bude. (Souhlas.) Potom slovo vyžádal si p. Švehla, jenž mluvi za učitelskou jednotu táborskou a upozornil na ideovou a organisační činnost posl. Černého a hospodářskou činnost p. Rašína, kterouž podepřen je zdar všeho duševního života učitelského. Řečník končí vyslovením důvěry těm, již za dobro všeho učitelstva v dobách smutných se bili a vidí v nich lidi, již postavili bu- dovu co možná nejvýše a proto také bude vždy mlu- viti jen pro jejich duševní pokoj a klid. (Bouřlivý po- llesk.) V delší řeči své p. poslanec Černý J. upozor ňuje na to, že prohlášení p. Kožíška nemělo se dí jménem menšiny výboru, poněvadž mnohé věcí jsou též i přesvědčením ostatních členů výboru, tedy vět šiny a prohlašuje výbor za místo jedině kompetentní kde se mají rozpory vyjasňovat, zásady, výtky a pod probíral. Dále praví, že páni, podepsaní na letáku dopustili se chyby a nezachovali se v duchu orga nisačním. Praví dále, že učitelstvo jest stavem kulfurním a jako takově že musí míti snahy kulturní na prvním místě a jich nepouštěti se zřetele, kteréžlo přesvědčen musí učitelstvo mezi sebou šířit a musí pro ně žíti Z této snahy objeví se mu pak veškerá jeho činnost docela jinak. Zde je potřebí osobní kázně a polom také kázně mezi sebou, která často není také po chuti. ale, bohužel, má býti stále na mysli. Řečník dále souhlasí se slovy p. Kožíška, aby se totiž práce neznechucovala a vysvětluje, že nechtěl polemisovati snad s p. Kožíškem, nýbrž jen doplniti jeho řeč na společnou adresu s tím doprým úmyslem. aby se dobré věci posloužilo a aby učitelstvo s klidem a rozvahou a opravdu ideálně mohlo uvažovati. (Vý- borně! Bouřlivý potlesk.) Del. p. Plíva jménem jednoty učitelské z okolí Trosek u Turnova nahlíží, že kollegové, již pode- psali leták, měli si vyžádati svolení od jednot ze skupin jež zastupují a prohlašuje, že pokud činy Rašínovy neodsoudí sám tvůrce organisace učitelské poslanec Černý (Výborně! Souhlas.), starý poctivec náš Tuček (Souhlas.) a všemystící a zvláště učitelstvo venkovské povzbuzující ku práci náš neunavný Smrtka (Souhlas.) opposici nikdy nevěříme. (Výborně! Bouřlivý souhlas. Další projev důvěry nynějšímu vedení pronášl delegát p. Preininger z jednoty třeboňské. Ke slovu se přihlásil del. p. F. Tůma z Červ Hrádku, jenž pravil: Mystím, že jednak vývody p. Ko- žíška a posl. Černého zásadní jádro sporu bylo do- statečně osvětleno a do detailů se pouštěti nebudeme. Co je vlastně jádrem tono sporu? Odpovídám, že přeme se o to, co má býti předním cílem organisace našía my se s kol. Černým shodujeme v tom, že to má býti právě kulturní zájem a jestliže to máme demonstrovati, táži se vás, co chcete ztratiti, kol. Černého anebo naše hospodářské podniky. (Hlasy: Nic nechceme ztratiti) V základních názorech je shoda mezi námi, neboť my společně s kol. Černým prohlašujeme, že vrcholem všeho našeho úsilí mají býti kulturní snahy, avšak při tom nikterak nepodceňujeme zájmy hmotně. Starosta V. Rašín: Po tomto objasnění p. Tůmy není v naší organisaci vlastně žádné opposice. Cvý- borně! Frenetický potlesk) a to z toho důvodu, že cel předsednictvo Z. Ú. S. a všichní ostatní členové vý- boru jsou s kol. posl. Černým za jedno. (Bouřlivý, dlouhotrvající pollesk.) Potom zprávy jednatelská, pokladnía účetní jednemyslně schváleny. Taktéž schválena bilance sjezdová, jež dopadla nade vše oče- kávání přímo skvěle. Na to přikročeno ke zprávě revisorů účtů, jež schválena a funkcionářům uděleno absolutorium. Dalším bodem programu jsou zprávy z od- borů. Referát má předseda školského od- boru pan Fr. Moravec, Hídící učitel ze Solan. Obsah jeho řeči jest asi lento: Školský odbor musí býti v živém spojení se vším učitelstvem všech kategoril a nastati musí živý ruch pracovní a zájem o školu, o její svobodu, po- krok a rozkvět. Čelá česká veřejnost, novinářstvo, všechna kulturní sdružení musí jeviti nejvyšší zájem o školu. Učitelstvo nechce jen manifestovati, chce pracovati a at je sehe těžší polilická situace, o zájem
#12 alto_textblock #12
školy národní musí vždy býti pečováno. V přílomně době politické stagnace je těžko rozhodovati, kterou otázku považuje učitelstvo za nejakutnější — ale je nesporno, že řádné vzdělání dorostu učitelského je těžištěm školské organisace. Bohužel, zprávy časopi- secké hlásají, že jedná se o takovou úpravo učill- ských ústavů, která je v přimém odporu s požadavky učitelstva, tlumočenými kulturním programem. Řečník líčí podstatu chystané reformy a vysli- huje její vady. Učitelstvo je si vědomo, že k jebo konečnému ideálu — akademickému vzdělání —je snad daleko, ale protestuje proti takové úpravě, kleri by tak diametrálně se rozcházela s moderními požs- davky učitelstva. Školský odbor musí zjednati sij- stotu, podrobiti reformu chystanou kritice a žádst na příslušných místech, aby vzdělání učitelstva po- kračovalo s duchem času- Veliké důležitosti je otázka zřizování pokrače vacích škol rolnických a hospodyňských kursů am- bulatorních. Řečník podrobně probírá nynější st- dium obou otázek a přimlouvá se v zájmu českého venkova za řešení a realisování jich. Podrobně pr- mlouvá o paedagogické hodnotě a důležitosti členál- ských besídek po venkově a vyzývá učitelstvo, aby tuto zlibnou a účinnou výchovnou instituci po ven kově zavedlo a dokázalo, že chce osvětovému po- vznesení našeho venkova. (Souhlas.) Ve věcech škol menšinových znovu poukanoj řečník ku pozoruhodným a srdcervoucím výkřikta bolesti učitelů v krajinách zněmčelých, jež přednatl na sjezdě učitelském. Ovšem by musila býti jin politická situace, aby mohlo býti oprávněným pot- davkům vyhověno. Spokojíme se zatím s význan- nými maličkostmi. Chceme, aby učitelstvo menšinov bylo zváno k okresním poradám a aby mu tak po- skytnuto bylo forum úřadní, kde by v mezích zi kona mohlo provésti své tužby a přání. (Souhlas) Dále chceme, aby zřizovány byly pro učitele štu menšinových české knihovny okresní z dotací okres ních fondů, dle kvoty vypočtené dle poměru českýc dětí. Jsou to nepatrnůstky, jimž může a má beli vyhověno a jež mají veliký význam. (Souhlas) Otázka okresních porad a poměru učitelstva k nia musí býti rozřešena. Okresní porady mohou být vážnou tribunou a je na učitelstvu samém, aby j využilo ve prospěch české školy a úspěšné výchov mládeže. Školský odbor chce navrhovati themala, podávati rady a instrukce a bditi nad tím, aby po- rady poučovaly učitelstvo o věcech moderních a no- vých osvědčených methodách a aby staly se porady forem učitelstva, nahražujícím zemské porady tím že všechny porady okresní budou tlumočiti identick požadavky, vyšlé ze školského odboru. Dále promlouvá řečník o akci, směřující k tome by voleni byli do okresních školních rad z antonom- ních zástupců mužové, mající vědomí o vysokém významu školy. Dále zdůrazňuje řečník potřeb studia otázky výchovy mládeže. Musíme si vš- mati niterního života školy, nejen pořád vnějších okoiností. Otázka výcbovy pomocí moderní školy není da- řešena, je potřeba vjasniti poměr k náboženství, disciplmám, okolí, sociálním poměrům atd. Řečník ještě zmiňuje se o nutnosti národní instituce, kter by měla za účel dbáti o kulturní zájmy lidu českého Toho domáhá se program učitelstva, volaje po zl zení kulturní rady. Školský odbor musí vše podnik- nouti, aby tato krásná instituce, která by spojoval všechny vzdělavací činitele, stala se skutkem. Konečně promlouvá řečník o připravované změn řádu školského a vyučovacího po stránce paedago- gické a poukazuje, že horlivá, mravenčí, svorni práce ve prospěch školy je půdou, na níž umlkaj hesla i zápasy denní a že jen v této práci vězí ví- tězství učitelstva i prospěch školy a tomu přej řečník mnoho zdaru. (Bouřlivý souhlas a potlesk Řečníku se blahopřeje.) Na to vyžádal si slovo posl. Jo s. Černý který pravil: »Na podnět daný z vašich řad ujímám se v této chvíli slova, abych tlumočil projev, kterj je v našem nitru všeobecným a sice v záležitosl našeho poměru k duchovenstvu a spolupracovnictne na výchově mládeže. Představovali jsme si vždy. aspoň jak my si spravedlnost představujem, že poměr náš na půdě zákona je rovnoprávný s učiteli du- chovními a představovali jsme si, že i jako občaní mimo učební místnosti jsme úplně volnými a s členy ostatních stavů rovnoprávnými občany. Před stavovali jsme si rovnoprávnost se spolupracovni- ctvem na výchově mládeže v poměrech, které v naš kultuře až doposud se vyvinuly a na půdě zákon jak se posud vyvíjí. Představovali jsme si zvláště, t zákony pro nás učitele, kalechety a kněze, pokne s námi spolupůsobí, jsou totožné. Tak jsme si vě ovšem představovali, avšak výklad těch zákonů nen s praxí totožný. (Souhlas.) Ti, kdož mají bdíti nad zachováním zákonů, ne chovají se dosti spravedlivě na půdě zákona k nám, jako chovají se k osobám z kruhů duchovníck (Souhlas.) Musíme své politování vyslovit nad tím, že vý- klad zákona není totožný pro nás oba, oba činitel spoluúčastněné. (Souhlas.) Tradice starých poměrů předzákonných, zastaralých, přežilých poměrů, tlač se do našich poměrů moderních a platí vykla- dačům a ochráncům zákona za více, než-li záko sám. (Výborně!) Nemohli bychom takto mluvit kdyby nám zkušenost denní nepotvrzovala to, e pravíme. (Souhlas.) My nejsme tak oceňováni jak učitelé náboženství, poměr úřadů školských k nám není takový, jako k duchovním, aspoň se nevykládi rovnoprávně. Velikou závislost stavu našeho, tu tradiční z- vislost chce a usiluje stav duchovní, organisace cl- kevní přenésti do naší doby a našich moderníc poměrů. Prohlašuji, že toho nesnášíme s nechcem snášet. (Výborně ! Bouřlivý souhlas.) Shledáváme v poslední době, že učitelstvo v ně- kterých věcech a otázkách, na něž má právo projeve svědomí a pro které již dávno mučennická krev byl prolita, jež byly jako vznešené plody kulturní pr dnešek vymoženy a před nimiž padá dnes všechnn násilná antorila, jest omezováno a potlačováno. (Vý- borně!) Při projevech o takovýchto důležitých otár- kách, jako náboženství, svobodě svědomí, při proje- vech na oslavu znamenitých mužů jako jsou Ja Hus a Komenský, najednou obrací se na nás zraky zlobných lidí, jež nás vůbec velice neradi vidí p činnosti oslavné a propagační pro ideje těchto dr- ševních velikánů a v práci směřující k modernín zásadám pokrokovým. (Výborně!) Lekají se naší čin nosti, jež je naší svatou povinností, kterou sami d tíme jako povinnost kulturní. Jsme svěllem a chcem býti světlem, jež má býti stavěno nahoru, a n skrýváno pod kbelec. Nechceme se dát zakříknoui nikým, abychom v této činnosti nepokračovali. Agitace kruhů církevních stala se agitací kler kalismu. Již to nejsou náboženské strany církve, al klerikalism je to, který pozvedá již svou hlavui drtící svou ruku, aby nás ničil a nám překážel, ani by se ohlížel na to, zda-li naše existence budoe platiti tuto jeho bezmeznou zlobu. Je bezohlednýn a neštítí se ničeho při provádění své agitace. Kler- kalism již po vikariátech rozprostřel svou horečne činnost a upozorňuje na lidi, denuncuje a poroci si je pronásledovati. (Hlas: Ba i s kazatelen bou lid proti nám!) S kazatelen hlásají proti nám boj a odtamtu proudí slova agilace a zloby, na místo co by měl zaznívati odtamtud krásná slova čisté lásky. (Hilučný souhlas.) Upříti si nedáme nikdy svou kulturní činnosl právo k ní také ne. (Hlučný souhlas.) Musím to ve- řejně prohlásiti a appellovati na celou českou veřej nost a kompetentní úřady, aby učinily přítrž zhouhné činnosti klerikální, jež pracuje na tom, aby zarazila proudy kulturní. (Výborně!) Ať se zachovávají zi- kony na ochranu volnosti projevu a budeme spoko jeni. (Tak jest!) Mluvím tak proto, poněvadž dnen nacházejí se ve vyšetřování kolle. gové, kteří ničeho neučinili, nežli že působí ve »Vzdělávacím sboru« a že se snaží, aby úroveň vzdělání lidu byla co možná povznesena, a jsou pronásle- dováni bezohledně i ti kollegové, kteří na př. mluvili o Husovi. Řgitace proti nám chopili se klerikálové známým způsobem a obracejí hrot svůj vůči nám jednotlivcům, aby je smetli a ostatní pak zakřikli. (Souhlas.) Uvádím jen na paměť články časopisu »Čechea poukazuji celou českou veřejnost na klerikalism ne- přítele. Ano i povinnotí veřejnosti je, aby společn s námi proti tomuto kulturnímu nepřiteli všude