#1
alto_textblock
#1
Strana2.
#2
alto_textblock
#2
NARODNI LISTY
#3
alto_textblock
#3
11. srpna 1904. Číslo 221
#4
alto_textblock
#4
Kdyby Napoleon byl se spokojil titulem králov-
ským, resp. připustil, aby císařství římsko-něme-
cké stalo se dědičným v rodě rakouském, nebylo
„císařství rakouského“ a rakouští centralisté
měli o jednu radost méně. —
Avšak z toho, co výše uvedeno, vyplývaj
ještě důsledky další, jež tuto jeden po druhém
pokud možno, stručně uvádíme.
Titul císaře rakouského není státoprávn
neb vnitrostátní nutností, není nikterak výsled-
kem, resp. dokončením assimilačního processu
historického, jímž tři základní skupiny soustátí
rakouského, stát český, uherský a skupina zemí
alpských, změniti se měly v jeden jednotný stát
— císařství rakouské, nýbrž jest pouze výsled-
kem delšího diplomatického vyjednávání mezi
dvorem vídeňským a dvorem pařížským a není
v pravé podstatě své ničím jiným, než konečným
rozřešením sporu o pořadí v mezinárodní eti-
ketě: účel císařského titulu byl jedině ten, aby
rodu rakouskému zachována byla rovnost (tedy
nyní nikoliv již přednost) s ostatními mocnáři
evropskými. To výslovně dosvědčují slova v pa-
tentu: „musí tedy naše péče, jako
vladaře domu a monarchie rakou-
ské k tomu se něsti, aby tato úplná
rovnost titulu a dědičné hodnosti
s nejpřednějšími evropskými vla-
daři a mocnostmi udržena a zacho-
vána byla.“ („,so muss doch Unsere Sorg-
falt, als Regent des Hauses und der Monarchie
von Oesterreich, dahin gerichtet sein, dass
jene vollkommene Gleichheit des
Titels und der erblichen Würde
mit den vorzüglichsten europäi-
schen Regenten und Mächten auí-
recht erhalten und behauptet
werde“) a dále slova: „vidíme se tudíž k tr-
valému upevnění této Hokonalé
rovnosti v pořadí povzbuzeni a opráv-
něni... domu rakouskému se zřetelem na jeho
neodvislé státy, dědičný titul císařský rovněž
přičiniti“. („Wir sehen Uns demnach zu
dauerhaften Befestigung dieser
vollkommenen Rangsgleichheit
veranlasst und berechtigt. .. dem Hause Oester-
reich, in Rücksicht auf dessen unabhängige
Staaten, den erblichen Kaiser-Titel ebenfalls bei-
zulegen.“)
Nesměřoval tedy tento titul k nijaké vnitro-
státní neb státoprávní změně, ani nějakou tako-
vou změnu nezaváděl, naopak výslovně prohla-
šoval, že všechna království, knížectví a provin-
cie i nadále nezměněně podržeti mají dosavadní
své tituly, ústavy, výsady a poměry; tomu svědčí
slova patentu: ... dergestalt feierlichst anzu-
nehmen und festzusetzen, dass Unsere
sämmtlichen Königreiche, Für-
stenthümer und Provinzen ihre
bisherigen Titel, Verfassungen,
Vorrichte und Verhältnisse fer-
nerhin unverändert beibehalte
sollen.
Dále sluší uvésti, že titul císaře rakouského
není titulem territoriálním, nýbrž titulem čistě
dynastickým, není totiž tento titul vzat od ně-
jaké země, tedy nikoliv od nějakého Rakouska,
kteréž tehdy právě tak neexistovalo, jako ne-
existuje ani dnes, ani od země Rakous (Horních
neb Dolních), nýbrž jest odvozen od jména panu-
jícího rodu. Rod habsburský rozdělil se totiž
r. 1521 ve dvě větve, z nichž jedna (Karel V.)
vládla ve Španělích — větev španělská —a
Hruhá (Ferdinand I.) v zemích rakouských, resp.
po r. 1526 také v zemích českých a uherských;
této druhé větvi říkalo se rod habsburský větve
rakouské či kratčeji rod rakouský. Tento název
zevšeobecněl záhy tak, že, i když rod habsbur-
ský vymřel (r. 1740) a v zemích tohoto soustáti
nastoupil Josefem II. (r. 1780) rod lotrinský,
název „rod lotrinský“ se neudržel, a zůstal v
užívání „rod rakouský“. Když tedy jednalo se
o název titulu císařského, byl název tento prostě
vzat od jména rodu (rakouského) a užito titulu
císaře rakouského. Užívalo-li se tedy dříve
(ovšem nikoli úřadně) jména „monarchie ra-
kouská“ ve smyslu monarchie rodu rakouského,
užíváno na příště pojmenování císařství rakou-
ské tolik jako císařství rodu rakouského, a jest
tedy titul tento titulem čistě dynastickým, rodo-
vým. To ostatně dotvrzuje sám patent, kde vý-
slovně se praví: „Na základě toho ustanovili
jsme se na tom, pro Nás a pro Naše potomky
v nedílném držení našich neodvislých království
a států, titul a hodnost dědičného císaře rakou-
ského (jako jméno našeho arci-
domu)... přijati.“ („In Gemäszheit dessen
haben Wir... beschlossen, für Uns und Unsere
Nachfolger in dem unzertrennlichen Besitz unse-
rer unabhängigen Königreiche und Staaten, den
Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von
Oesterreich (als den Namen (!) unseres
Erzhauses) — jako jméno našeho
arcidomu — anzunehmen...“) Rovněž
i reservátní pokyny, dané všem vyslancům ra-
kouským dne 19. srpna 1804 výslovně připomí-
nají, že slovo „rakouský“ jest vzato od jména
rodu (panujícího) a nikoli od jména nějaké země,
snad arciknížectví rakouského, a kladou těmto
vyslaneům na srdce, aby dbalí byli toho, „aby
z obojakého smyslu tohoto slova (t. j. rakouský)
nevznikl snad nějaký zmatek neb nějaké nedo-
rozumění.“
Nelze také přehlédnouti, že patent z 11.
srpna 1804, zavádějící titul dědičného císaře
rakouského, vydán byl způsobem čistě absoluti-
stickým, t. j. bez spolupůsobení sněmů. Vy-
skytli se sice v radě dvora vídeňského mužové
(státní ministr Leopold hrabě Kolovrat), kteří mi-
nili, že by stavové jednotlivých zemí měli být
vyzváni, aby „požádali Jeho Veličenstvo, aby
prohlásil rakouskou monarchii za dědičné eí-
sařstvi“, avšak hlasové tito zůstali bez povšim-
nutí. Dvůr vídeňský byl totiž, jak ze státních
aktů, uložených v cís. a král., domácím, dvor-
ském a státním archivu ve Vídni vysvítá, toho
náhledu, že přijetí císařského titulu jest naří-
zení, které nevsahá nikterak ve vnitřní ústavy
dědičných zemí („da der angenommene Kaiser-
titel als eine in die inneren Verfassungen der-
selben, d. i. der Erblande nicht eingreifende
Maszregel anzusehen ist“) a že může býti
uskutečněno bez jakýchkoli dalších opatření („,se
hat solche auch ohne weitere Vorkehrungen be-
werkstelligi werden können“) a nepotřebuje prý
nižádných takových kroků, jako na př.: prohlá-
šení francouzského císařství. Nelze upříti, že
tente náhled vídeňského dvora jest správný a
že přijetí císařského titulu, pokud o všem
tímto titulem neměly býti zave-
deny nijaké státoprávní změny,
mohlo se státi aktem ryze absolutistickým
ostatně nebyl císařský titul pro stát český a uher-
#5
alto_textblock
#5
ský nížádnou novotou, ježto králové čeští a uher-
ští byli již od r. 1558 (s přestávkou za královny
Marie Terezie) císaři římsko-německými a byli
tudíž oslovováni „Jeho Milost Císařská“, a byla
to pro Čechy a Úhry do jisté míry i jakási
chlouba, že jejich králové jsou císaři svaté říše
římské.
Shrnemo-li dosavadní úvahy v jedno a
ptáme-li se, jaký státoprávní význam mělo přijeti
titulu dědičného císaře rakouského, dostáváme
v odpověď, že patent z 11. srpna 1804 neměl
na ten čas nijakého významu státoprávního.
Patent tento nezaváděl nijaké císařství rakouské
— a v tomto ohledu jest zajisté velmi pozoru-
hodno, že v celém kontextu patentu není ani jed-
nou řeč o císařství rakouském — neměnil nikte-
rak „dosavadních titulů, ústav, výsad a poměrů
jednotlivých království, knížectví a provincií“
ba naopak výslovně připomínal, že všechny tyto
tituly, ústavy, výsady a pod., i nadále mají zu-
stati bez jakékoliv změny (tak na př. i t. zv.
země německo-rakouské měly i nadále zůstati
ve svazku svaté říše římské, t. j. jako léno její);
patent tento ustanovoval pouze, že společný pa-
nevník a jeho nástupcové ponesou na příště
„v nedílném držení neodvislých královstvía
států“ větším majestátem přioděný titul císaře
rakouského, t. j. v jednotlivých skupinách sou-
státí rakouského bude společný panovník vy-
konávati práva vládní i výsostná dle dosavad-
ních ústav, tedy ve státě českém jako král český,
ve státě uherském jako král uherský atd.; nepří-
sluší tedy císaři rakouskému jako takovému ani
ve státě českém, ani ve státě uherském nižádná
moc vládní, ani výsostná a nevládne tudíž v
těchto státech císař rakouský z nějaké císařské
moci rakouské, nýbrž ve státě českém jen z krá-
lovské moci české a ve státě uherském z krá-
lovské moci uherské a v zemích německo-rakou-
ských, které byly lénem říše římsko-německé,
z císařské moci římské, resp. po zrušení říše
římské (r. 1806) z arciknižecí moci rakouské;
Halič a Bukovina pak jsou země, společným vý-
bojem těchto tři skupin státních nabyté — ji-
nými slovy: císařrakouský jest pouhý
titul čestný, s nímž nižádná vládni
neb výsostná moc spojena není
císařství rakouské jest prostou
ideou bez jakéhokoliv skutečnéh
státoprávního a vnitrostátníhe
podkladu a základu.
Ze toto tvrzení, že totiž titul císaře rakou
ského postrádá významu státoprávního, jest
správné, vysvítá konečně ještě z jiné okolnosti.
která sice na první pohled nezdá se býti tak dů-
ležitou, ve skutečnosti však má veliký význam
— korunovace. Jest to jaksi historická nutnost
odkaz z dob feudálních, že panovníci, dosahují-li
nově hodnosti císařské neb královské, neopo-
menou v zápětí tento fakt provázeti symbolickým
aktem, t. j. korunovací. Tak tomu bylo, když
Fridrich I. stal se králem v Prusku (18. ledna
1701), rovněž Napoleon neopomenul povýšení
svoje na císařství stvrditi korunovací, kterou vy-
konal sám papež Pius VII. (2. prosince 1804);
podobně vyrovnání uherské z r. 1867 provázeno
bylo korunovaci krále uherského Františka Jo-
sefa I. (8. června 1867) a i v nejnovější době
dává korunovace krále anglického Alberta
Eduarda VII. dobrý toho příklad. V soustátí
rakouském pak od prvopočátečného trvalého spo-
jení (r. 1526) byly pouze dvě korunovace —
korunovace na krále českého a uherského, kteréž
obě měly a mají dosud dalekosáhlý historickýa
státoprávní význam: „korunovace je symbolický
děj, který má za úkol udržovati živou pamět
skutku, že historický národ dobrovolně se po-
drobil žezlu habsburskému, že v minulé době
ze svobodné vůle panovníka rakouského zvolil
za svého krále“ (Gumplowicz, Oesterreichisches
Staatsrecht, str. 98, 99); tento význam koruno-
vace uznával patent z 11. srpna 1804 plnou
měrou a proto výslovně ustanovil, že i nadále
má zůstati při korunovaci na krále českého a
uherského; však současně vyhradil sobě císař
František „určení těch slavností, které on pro
sebe a pro své potomky uzná za dobré ustahoviti
ve příčině korunovace jako dědičný císař.“ Byla
tedy patentem přislíbena také korunovace na cí-
saře rakouského a není pochybností, že by tato
korunovace značila do jisté míry negaci koruno-
vace na krále českého a uherského a že by ji
státoprávní postavení státu českého a uherského
doznalo značné újmy. Proto nebyla korunovace
na císaře rakouského provedena hned, nýbrž na
nějaký čas odložena a, když nedlouho po vydání
patentu pověstný Klemens kníže Metternich na-
léhal na provedení korunovace, odpověděno
jemu z Vídně, že korunovace provedena bude
později, „až by si Čechové a Uhři na to zvykli.“
Avšak vídeňští státníci poznali záhy, pře
všechny centralistické choutky své, že koruno-
vace na císaře rakouského není dobře mysli-
telna, že postrádá státoprávního základu, a že
by nebyla vlastně ničím jiným, než bezvýznam-
ným aktem ceremoniálním; z toho důvodu král
Ferdinand V. dal se korunovati na krále českého
i uherského, a korunovace na cisaře rakouského
pominuta mlčením. T. zv. březnovou ústavou
(4. března 1849) byla sice tato korunovace opět-
ně přislíbena a, ač korunovační klenoty chovají
se v císařské klenotnici ve Vídni, přece tato ko-
runovace dosud provedena nebyla a po r. 1867
ve stavu, nastavším lžiústavou prosincovou, vů-
bec možna není: tak, jak byla mi-
něna patentem, Madaři ji nepři-
pustí, a jak by ji Maďaři dovolili,
by to bylo všechno možné, jen ni-
koliv korunovace na císaře rakou-
ského. —
Tím jest celkem význam patentu z 11. srpna
1804 vyčerpán: titul dědičného cisaře
rakouského jest tedy titul ná-
hodný, titul z nouze, ktsrý vyvelán
byl jen císařským titulem Napo-
leonovým a měl za účel zajistiti
panovníkům rakouským stejné po-
řadí s ostatními mocnáři evrop-
skými; jest to titul dynastický,
rodový, nikoli territoriální, který
neměl přivoditi nijakou změnu
státoprávní ve složeni soustátí ra-
kouského, vydaný aktem absoluti-
stickým, bez spolupůsobení sně-
mů a státoprávně bezvýznamný.
Jakým způsobem ovšem později tohoto ti-
tulu použito, resp. zneužito bylo proti výslov-
nému znění patentu a proti všemu právu k da-
lekosáhlým převratům státoprávním, přesahuje
meze tohoto článku. Zde budiž ještě podotčeno
pouze to, že dnes vlastně oslava jubilea stolelého
trvání „císařství rakouského“ jest naprosto bez-
předmětna, ježto „císařství rakouské““ zmizelo
#6
alto_textblock
#6
vlastnoručním listem Františka Josefa z 14. listo
padu 1868 s povrchu zemského (zavedeno po
jmenování: říše rakousko-uherská) bez jakékoli
litosti historických národů, jako vůbec všechny
akty, jež absolutisticky, bez spolupůsobení ná-
rodů se zavádějí.
#7
alto_textblock
#7
Politické zprávy domácí.
#8
alto_textblock
#8
V Praze, 10. srpna. (Körbrova cesta
do Haliče.) Nedělní „Fremdenbl.“ přinesl
zprávu o pobytu hr. Ondř. Potockého ve Vídni
a zaznamenal domnělý výrok haličského místo-
držitele, jak se celá Halič už těší na návštěvu
ministerského předsedy a jeho cesta po Haliči
bude pravá triumfální jízda. Jest pozoruhodno,
že proti tomuto domnělému výroku hr. Potockého
ohražují se v Haliči nejen listy opposiční, nýbrž
i orgán podolské šlechty, „Gazeta Narodowa“
která varuje před předčasným jásáním jak ve
Vídni tak i v Haliči.
„Příznáváme se — píše „Gaz. Narod.““ —
že nevíme o žádných přípravách k vítání mini-
sterského předsedy, jež by vycházely od lidu.
už proto ne, že cesta dra. Körbra nebude ná-
vštěva turisty, nýbrž pouhá inspekční cesta mi-
nistra, jemuž se nesmí odnímati mnoho času,
aby se mohl u nás přesvědčiti, jaká křivda se
děje Haliči ve státním rozpočtu a dvouneděln
lhůta jest na to dosti krátká. Dr. Körber bude
sice hostem některých polských velmožů, ale
takový akt pohostinství není manifestace celého
národa a nikdo k takovým manifestacím příprav
nečiní. Dru. Körbrovi neměli by v Haliči uka-
zovati různá loutková divadla, nýbrž měli by ho
zavézti do Tarnova, kde spadla budova gymna-
sijní; měli by mu ukázati přeplněné školy, kde
se žácí dusí a ředitel pro nával práce není s to,
aby vyhověl svým povinnostem; měli by mu
ukázati různě soudní budovy na spadnutí; měl
by ho zavézti do krajů, pro něž není ani po-
třebných soudů a obyvatelstvo jest nuceno ko-
nati cestu 100kilometrovou, chce-li se dostat
ke krajskému soudu.“
„Pana Körbra — píše dále „Gaz. Narod.“
— sluší přijati srdečně a pohostinně, neboť nám
to káže naše polská tradice, ale při tom
chladně, bez známek radosti, neboť nemáme
důvodu radovati se. Těšilo by nás, kdyby halič-
ská cesta otevřela dru. Körbrovi oči na bídu
našeho kraje, ale bylo by předčasné eskontovati
pocity radosti, k níž, nevíme, budeme-li mit
příčiny.“
V Haliči byl návštěvou ministr železnic
Wíttek a Haliči to neprospělo; byl tam návště-
vou ministr orby Giovanelli, a také není na-
děje, že z té cesty Haliči vzejde jaký prospěch.
Proto nesluší se ukazovati dru. Körbrovi Potem
kinovy vesnice, nýbrž poučiti ho přímo o po-
měrech, které haličského sedláka nutí k emi-
graci, velkostatkáře často přivádí na mizinu a
města, o jichž průmysl se vláda vůbec nestará,
zbavuje podmínek výdělku a tedy i rozkvětu.
„Gaz. Narod.“ vyzývá osoby, jež se v Haliči se-
tkají s drem. Körbrem, aby ho upozornily na
potřebu regulace řek, úpravy bystřin, na nut-
nost podpory haličského rolnictva a průmyslu,
na nezbytnou potřebu zlepšení haličského škol-
ství atd.
O tom všem nic nevědí poloúřadní a vládní
listy vídeňské, které slibují dru. Körbrovi v Ha-
liči triumfy jako na důkaz, že Poláci jsou úplně
spokojeni s panstvím § 14. a uspáváním parla-
mentu a už předem dávají své svolení k vyří-
zení vyrovnání a obchodních smluv bez parla-
mentu. Tak — tvrdí „Gaz. Narod.“ — dr. Kör-
ber nesmí si svou cestu po Haliči vykládati a
nesmí zapomenouti, že myslící Haličané mají
tak krátkou pamět, aby už zapomněli, jaké škody
jim způsobil svým kunktátorstvím při řešení
otázky české, svým úmyslným odkládáním
oprávněných českých požadavků a svou passiv-
ností vzhledem k jednacímu řádu sněmovnímu.
V Praze, .0. srpna. (Německé sou-
ručenství.) Německé „rozčilení“ pro slez-
ské slovanské pobočky nemůže stále řádně vnik-
nouti v anassy německého „národa“. „Iní.“ vy-
světluje si to tím, že antisemité se nehodlají za
této příležitosti rozčilovati a bez jich pomoci
to nejde. Při té příležitosti upozorňuje vídeňský
list, že nacionálové a pokrokovci stali se ve
Vídni již zeela bezvýznamnými, a jediné strany.
jež tam něco znamenají, jsou křesťanští sociálové
a sociální demokratě. Jakmile se tyto dvě strany
k nějakému podniku zachovají odmítavě, Víden
se nepohne. V parlamentě pak nedá se nic pro-
vésti bez ústavověrných velkostatkářů. Tito
však chovají se taktéž netečně k slezskému po-
vyku, ba hr. Stürgkh vyslovil se přímo pro
zřízení slovanských poboček ve Slezsku. „Za
takových poměrů — dodává „Inf.“ — pp. Der-
schatta a Gross mohou se stavěti sebe více na
špičky, výsledek bude ten, že se teprv náležitě
ukáže, jak jsou maličtí.“
V Praze, 10. srpna. (Zemský hejt-
man hr. Vetter odstoupí?) V polovině
záři sejdou se zemské sněmy. V Brně vyskytla
se opět pověst, že zemský hejtman moravský.
hr. Felix Vetter, otec předsedy poslanecké sně-
movny, vzdá se pro pokročilé stáří své hodnosti
a že v novém sněmě bude již předsedati hr.
Alb. Herberstein, nynější předseda stálého
sněmovního výboru. Hr. Herberstein, podobně
jako hr. Vetter, náleži k moravské střední straně
a mluví prý dobře česky, tak že by svou předsed
niekou funkci ve sněmovně mohl lépe vykoná-
vati, než nynější zemský hejtman.
Ze Záhřeba, 8. srpna. (Sněmovní vol-
ba.) Ve čtvrtek dne 11. t. m. koná se v Iloku
doplňovací sněmovní volba. Chorvatská strana
práva kandiduje tam faráře Ivana Lakajnera.
radikální Srbové dra. Žarka Miladinovičea
vládní strana dra. Avakumoviče. Okres ilocký
byl dosud v držení vládní strany a její kandi-
dáti bývali tu voleni z pravidla jednohlasně.
Tentokrát se tvrdí, že první volba bude neroz-
hodná a že v užší volbě vládní kandidát pro-
padne proti spojeným silám opposičních Chor-
vatů a Srbo.
#9
alto_textblock
#9
Valná hromada delegátů „Zemského
ústřed. spolku jednot učitelskýeh
v král. českém“.
#10
alto_textblock
#10
Shromáždění delegátův konalo se dne 10. t. m
na Žofíně za čelného účastenství. Již o 8. hod. zahá-
jena byla práce v nově ustavených odborech a krátce
před zahájením valné hromady ujal se zlova p. posl.
Jos. Černý, jenž vybízel k soustavné práci v těchto
odborech při ústředním spolku a při jednotách, aby
každý organisovaný jednollivec byl náležitě do věci
zapracován,
Po 10. hodině zahajuje starosta p. Viktor Ra-
šín schůzi. přivllav všechny účaslníkv. hosly a zá
#11
alto_textblock
#11
stupce žurnalistiky naší a žádá p. jednatele B. Skálu.
aby přečetl jednací řád valných hromad delegátů
Z. Ú. S., což se také stalo.
Na to přistoupeno ke zprávě jednatelské
z níž zejmena vyjímáme: V „Z. Ú. S.“ soustředěno
bylo v r. 1904 120 jednot učitelských se 7823 členy
Posavadní přílišná roztříštěnost v 11 odborů vedla
p. posl. J. Černého k návrhu na redukci těchto 11 od-
borů pouze na 5, což také bylo přijato.
Z hospodářských podníků organisace zmiňujeme se.
že organisace vydává lidové kalendáře „Havlíček
a „Palacký“. Učitelský kalendářkapesn
na r. 1904.5 se sebevzdělavací přílohou vyjde v nej-
bližších dnach.
Komi-e sjezdová dokončila svě prácea
předkládá bilanci sjezdu učitelské veřejnosti k po-
souzení, z níž seznáváme, že loňský sjezd učitelstva
českoslovanského byl korunován vedle morálního též
i značným výtěžkem finančním. „Ústřední záložna
učitelstva českoslovanského v Praze“ po svém pře-
sídlení z Brandýsa znamenitě prosperuje, takže se dá
očekávati, že ze záložny vyroste důležitý finanční pod-
nik organisační. Též i „Ústřední nakladatelství, knih-
kupectví a papírnictví učitelstva českoslovanského““
stává se důležitým činitelem hospodářským a vzděla-
vacím.
Dále sluší vzpomenouti pojišťování na životu
banky „Prahy“ prostřednictvím organisace, „Zoubkova
studeniského útulku“ v Kostelci n. Orl., IV. sjezdu
abiturientů učit. ústavů loňského roku o sjezdu ko-
naného, jakož i V. takového sjezdu abiturientů, jenž
se konal v těchto dnech v Plzni.
Na loňském sjezdu zbudován a přijat kulturní
program českého učitelstva a k realisaci
jeho dosažitelných a nejbližších požadavků zahájena
akce o výchově ve společnosti a o pokra-
čo vacích školách. K realisaci programu přispěti
měly referáty p. F. V. Moravce a Fialy, týkající se
„Vzdělání mládeže rolnické a spolupůsobení učitel-
stva“, ale bohužel kruhy interessovaně tuto schůzi
ignorovaly. Rovněž i v příčině disciplinárního
ládu pokoušeno se na sněmě o vymezení § 54. ř. z.
ze dne 2. května 1883 a zahájena nová úsilovná práce
k brzkému uzákonění pokrokového discipl. řádu dle
návrhů organisace.
Vyšší vzdělápí učitelstva; o němž při-
pravuje se pamětní spis k ministeriu vyučování, ale
na jehož uzákonění za dnešní situace sotva lze po-
mýšleti, počíná organisace učitelská řešiti svépomocí,
totiž pořádáním universitních prázdnino-
vých kursů paedagogicko-přírodově-
deckých.
Společně se „Zem. spolkem uč. německého“ podán
Byl zemské školní radě pamětní spis o obsazování
míst.
Jakmile přišla do veřejnosti zpráva o chystaněm
ministeriem vyučování novém řádě školníma
vyučovacím, podniknuty společně s organisacemi
českého i německého učitelstva z Předlitavska kroky
k jeho zlepšení ve směru pokrokovém, o čemž svěho
času také list náš podrobnou zprávu přinesl. Dále
uvádí se v jednatelské zprávě celá řada různých petic.
jež byly ke školním úřadům a jiným korporacím orga-
nisací podány a zmiňuje se o stycích, jež s význačněj-
šími národními spolky a korporacemi pěstovány byly.
O příštích úkolech Z. Ú. S. uvádí zpráva: uskuteč-
nění nového řádu disciplinárního, aktivní přídavky pro
všechno učitelstvo dle návrhu posl. Anýže, rozluštění
stavby uč. domků a na konec vybízí všechno učitelstvo,
aby proti soustavným a ostrým útokům klerikálů proti
škole a učitelstvu vedeným se spojilo v pevný, ne-
rozborný šik, jenž by nebyl těmito útoky zdolán, ale
vedl promyšleně boj a obranu na prospěch svo-
bodné školy a svobodného učitelstva.
Na to p. Jos. Kožíšek, ř. uč. ze Záp, učinil
jměnem menšiny širšího výboru prohlášení o tom.
kterak ona pohlíží na současný stav spolkových zá-
ležitostí, k čemuž uznává dnešní schůzi za nejvhod-
nější místo jednak z toho důvodu, že nedávno obrátila
se menšina lato veřejným projevem k veškerému uči-
telstvu, kteréž jest zde dnes svými delegáty zastou-
peno, a zvláště také proto, že do onoho projevu nebyly
pojaty také podrobnější důvody a úvahy, jež zavdaiv
podnět k onomu projevu. Končí svou řeč přáním, aby
i při možných srážkách většiny s menšinou boj se ved
nevášnivě a věcně.
Starosta V. Rašín vítá toto prohlášení a vy-
světluje, že i většina výboru uznává potřebu závážné
práce, kterou p. Kožíšek akcentoval, a což také jest
zřejmo z řeči posl. J. Černého, duševního to tvůrce
uč. organisace, jenž vytkl před zahájením valné hro-
mady nový směr, jímž organisace bráti se má a laké
bude. (Souhlas.)
Potom slovo vyžádal si p. Švehla, jenž mluvi
za učitelskou jednotu táborskou a upozornil na ideovou
a organisační činnost posl. Černého a hospodářskou
činnost p. Rašína, kterouž podepřen je zdar všeho
duševního života učitelského. Řečník končí vyslovením
důvěry těm, již za dobro všeho učitelstva v dobách
smutných se bili a vidí v nich lidi, již postavili bu-
dovu co možná nejvýše a proto také bude vždy mlu-
viti jen pro jejich duševní pokoj a klid. (Bouřlivý po-
llesk.)
V delší řeči své p. poslanec Černý J. upozor
ňuje na to, že prohlášení p. Kožíška nemělo se dí
jménem menšiny výboru, poněvadž mnohé věcí jsou
též i přesvědčením ostatních členů výboru, tedy vět
šiny a prohlašuje výbor za místo jedině kompetentní
kde se mají rozpory vyjasňovat, zásady, výtky a pod
probíral. Dále praví, že páni, podepsaní na letáku
dopustili se chyby a nezachovali se v duchu orga
nisačním.
Praví dále, že učitelstvo jest stavem kulfurním
a jako takově že musí míti snahy kulturní na prvním
místě a jich nepouštěti se zřetele, kteréžlo přesvědčen
musí učitelstvo mezi sebou šířit a musí pro ně žíti
Z této snahy objeví se mu pak veškerá jeho činnost
docela jinak. Zde je potřebí osobní kázně a polom
také kázně mezi sebou, která často není také po chuti.
ale, bohužel, má býti stále na mysli.
Řečník dále souhlasí se slovy p. Kožíška, aby se
totiž práce neznechucovala a vysvětluje, že nechtěl
polemisovati snad s p. Kožíškem, nýbrž jen doplniti
jeho řeč na společnou adresu s tím doprým úmyslem.
aby se dobré věci posloužilo a aby učitelstvo s klidem
a rozvahou a opravdu ideálně mohlo uvažovati. (Vý-
borně! Bouřlivý potlesk.)
Del. p. Plíva jménem jednoty učitelské z okolí
Trosek u Turnova nahlíží, že kollegové, již pode-
psali leták, měli si vyžádati svolení od jednot ze skupin
jež zastupují a prohlašuje, že pokud činy Rašínovy
neodsoudí sám tvůrce organisace učitelské poslanec
Černý (Výborně! Souhlas.), starý poctivec náš Tuček
(Souhlas.) a všemystící a zvláště učitelstvo venkovské
povzbuzující ku práci náš neunavný Smrtka (Souhlas.)
opposici nikdy nevěříme. (Výborně! Bouřlivý souhlas.
Další projev důvěry nynějšímu vedení pronášl
delegát p. Preininger z jednoty třeboňské.
Ke slovu se přihlásil del. p. F. Tůma z Červ
Hrádku, jenž pravil: Mystím, že jednak vývody p. Ko-
žíška a posl. Černého zásadní jádro sporu bylo do-
statečně osvětleno a do detailů se pouštěti nebudeme.
Co je vlastně jádrem tono sporu? Odpovídám, že přeme
se o to, co má býti předním cílem organisace našía
my se s kol. Černým shodujeme v tom, že to má býti
právě kulturní zájem a jestliže to máme demonstrovati,
táži se vás, co chcete ztratiti, kol. Černého anebo naše
hospodářské podniky. (Hlasy: Nic nechceme ztratiti)
V základních názorech je shoda mezi námi, neboť my
společně s kol. Černým prohlašujeme, že vrcholem
všeho našeho úsilí mají býti kulturní snahy, avšak
při tom nikterak nepodceňujeme zájmy hmotně.
Starosta V. Rašín: Po tomto objasnění p. Tůmy
není v naší organisaci vlastně žádné opposice. Cvý-
borně! Frenetický potlesk) a to z toho důvodu, že cel
předsednictvo Z. Ú. S. a všichní ostatní členové vý-
boru jsou s kol. posl. Černým za jedno. (Bouřlivý,
dlouhotrvající pollesk.)
Potom zprávy jednatelská, pokladnía
účetní jednemyslně schváleny. Taktéž schválena
bilance sjezdová, jež dopadla nade vše oče-
kávání přímo skvěle.
Na to přikročeno ke zprávě revisorů účtů, jež
schválena a funkcionářům uděleno absolutorium.
Dalším bodem programu jsou zprávy z od-
borů. Referát má předseda školského od-
boru pan Fr. Moravec, Hídící učitel ze Solan.
Obsah jeho řeči jest asi lento:
Školský odbor musí býti v živém spojení se
vším učitelstvem všech kategoril a nastati musí živý
ruch pracovní a zájem o školu, o její svobodu, po-
krok a rozkvět. Čelá česká veřejnost, novinářstvo,
všechna kulturní sdružení musí jeviti nejvyšší zájem
o školu. Učitelstvo nechce jen manifestovati, chce
pracovati a at je sehe těžší polilická situace, o zájem
#12
alto_textblock
#12
školy národní musí vždy býti pečováno. V přílomně
době politické stagnace je těžko rozhodovati, kterou
otázku považuje učitelstvo za nejakutnější — ale je
nesporno, že řádné vzdělání dorostu učitelského je
těžištěm školské organisace. Bohužel, zprávy časopi-
secké hlásají, že jedná se o takovou úpravo učill-
ských ústavů, která je v přimém odporu s požadavky
učitelstva, tlumočenými kulturním programem.
Řečník líčí podstatu chystané reformy a vysli-
huje její vady. Učitelstvo je si vědomo, že k jebo
konečnému ideálu — akademickému vzdělání —je
snad daleko, ale protestuje proti takové úpravě, kleri
by tak diametrálně se rozcházela s moderními požs-
davky učitelstva. Školský odbor musí zjednati sij-
stotu, podrobiti reformu chystanou kritice a žádst
na příslušných místech, aby vzdělání učitelstva po-
kračovalo s duchem času-
Veliké důležitosti je otázka zřizování pokrače
vacích škol rolnických a hospodyňských kursů am-
bulatorních. Řečník podrobně probírá nynější st-
dium obou otázek a přimlouvá se v zájmu českého
venkova za řešení a realisování jich. Podrobně pr-
mlouvá o paedagogické hodnotě a důležitosti členál-
ských besídek po venkově a vyzývá učitelstvo, aby
tuto zlibnou a účinnou výchovnou instituci po ven
kově zavedlo a dokázalo, že chce osvětovému po-
vznesení našeho venkova. (Souhlas.)
Ve věcech škol menšinových znovu poukanoj
řečník ku pozoruhodným a srdcervoucím výkřikta
bolesti učitelů v krajinách zněmčelých, jež přednatl
na sjezdě učitelském. Ovšem by musila býti jin
politická situace, aby mohlo býti oprávněným pot-
davkům vyhověno. Spokojíme se zatím s význan-
nými maličkostmi. Chceme, aby učitelstvo menšinov
bylo zváno k okresním poradám a aby mu tak po-
skytnuto bylo forum úřadní, kde by v mezích zi
kona mohlo provésti své tužby a přání. (Souhlas)
Dále chceme, aby zřizovány byly pro učitele štu
menšinových české knihovny okresní z dotací okres
ních fondů, dle kvoty vypočtené dle poměru českýc
dětí. Jsou to nepatrnůstky, jimž může a má beli
vyhověno a jež mají veliký význam. (Souhlas)
Otázka okresních porad a poměru učitelstva k nia
musí býti rozřešena. Okresní porady mohou být
vážnou tribunou a je na učitelstvu samém, aby j
využilo ve prospěch české školy a úspěšné výchov
mládeže. Školský odbor chce navrhovati themala,
podávati rady a instrukce a bditi nad tím, aby po-
rady poučovaly učitelstvo o věcech moderních a no-
vých osvědčených methodách a aby staly se porady
forem učitelstva, nahražujícím zemské porady tím
že všechny porady okresní budou tlumočiti identick
požadavky, vyšlé ze školského odboru.
Dále promlouvá řečník o akci, směřující k tome
by voleni byli do okresních školních rad z antonom-
ních zástupců mužové, mající vědomí o vysokém
významu školy. Dále zdůrazňuje řečník potřeb
studia otázky výchovy mládeže. Musíme si vš-
mati niterního života školy, nejen pořád vnějších
okoiností.
Otázka výcbovy pomocí moderní školy není da-
řešena, je potřeba vjasniti poměr k náboženství,
disciplmám, okolí, sociálním poměrům atd. Řečník
ještě zmiňuje se o nutnosti národní instituce, kter
by měla za účel dbáti o kulturní zájmy lidu českého
Toho domáhá se program učitelstva, volaje po zl
zení kulturní rady. Školský odbor musí vše podnik-
nouti, aby tato krásná instituce, která by spojoval
všechny vzdělavací činitele, stala se skutkem.
Konečně promlouvá řečník o připravované změn
řádu školského a vyučovacího po stránce paedago-
gické a poukazuje, že horlivá, mravenčí, svorni
práce ve prospěch školy je půdou, na níž umlkaj
hesla i zápasy denní a že jen v této práci vězí ví-
tězství učitelstva i prospěch školy a tomu přej
řečník mnoho zdaru. (Bouřlivý souhlas a potlesk
Řečníku se blahopřeje.)
Na to vyžádal si slovo posl. Jo s. Černý
který pravil: »Na podnět daný z vašich řad ujímám
se v této chvíli slova, abych tlumočil projev, kterj
je v našem nitru všeobecným a sice v záležitosl
našeho poměru k duchovenstvu a spolupracovnictne
na výchově mládeže. Představovali jsme si vždy.
aspoň jak my si spravedlnost představujem, že poměr
náš na půdě zákona je rovnoprávný s učiteli du-
chovními a představovali jsme si, že i jako občaní
mimo učební místnosti jsme úplně volnými a s
členy ostatních stavů rovnoprávnými občany. Před
stavovali jsme si rovnoprávnost se spolupracovni-
ctvem na výchově mládeže v poměrech, které v naš
kultuře až doposud se vyvinuly a na půdě zákon
jak se posud vyvíjí. Představovali jsme si zvláště, t
zákony pro nás učitele, kalechety a kněze, pokne
s námi spolupůsobí, jsou totožné. Tak jsme si vě
ovšem představovali, avšak výklad těch zákonů nen
s praxí totožný. (Souhlas.)
Ti, kdož mají bdíti nad zachováním zákonů, ne
chovají se dosti spravedlivě na půdě zákona k nám,
jako chovají se k osobám z kruhů duchovníck
(Souhlas.)
Musíme své politování vyslovit nad tím, že vý-
klad zákona není totožný pro nás oba, oba činitel
spoluúčastněné. (Souhlas.) Tradice starých poměrů
předzákonných, zastaralých, přežilých poměrů, tlač
se do našich poměrů moderních a platí vykla-
dačům a ochráncům zákona za více, než-li záko
sám. (Výborně!) Nemohli bychom takto mluvit
kdyby nám zkušenost denní nepotvrzovala to, e
pravíme. (Souhlas.) My nejsme tak oceňováni jak
učitelé náboženství, poměr úřadů školských k nám
není takový, jako k duchovním, aspoň se nevykládi
rovnoprávně.
Velikou závislost stavu našeho, tu tradiční z-
vislost chce a usiluje stav duchovní, organisace cl-
kevní přenésti do naší doby a našich moderníc
poměrů. Prohlašuji, že toho nesnášíme s nechcem
snášet. (Výborně ! Bouřlivý souhlas.)
Shledáváme v poslední době, že učitelstvo v ně-
kterých věcech a otázkách, na něž má právo projeve
svědomí a pro které již dávno mučennická krev byl
prolita, jež byly jako vznešené plody kulturní pr
dnešek vymoženy a před nimiž padá dnes všechnn
násilná antorila, jest omezováno a potlačováno. (Vý-
borně!) Při projevech o takovýchto důležitých otár-
kách, jako náboženství, svobodě svědomí, při proje-
vech na oslavu znamenitých mužů jako jsou Ja
Hus a Komenský, najednou obrací se na nás zraky
zlobných lidí, jež nás vůbec velice neradi vidí p
činnosti oslavné a propagační pro ideje těchto dr-
ševních velikánů a v práci směřující k modernín
zásadám pokrokovým. (Výborně!) Lekají se naší čin
nosti, jež je naší svatou povinností, kterou sami d
tíme jako povinnost kulturní. Jsme svěllem a chcem
býti světlem, jež má býti stavěno nahoru, a n
skrýváno pod kbelec. Nechceme se dát zakříknoui
nikým, abychom v této činnosti nepokračovali.
Agitace kruhů církevních stala se agitací kler
kalismu. Již to nejsou náboženské strany církve, al
klerikalism je to, který pozvedá již svou hlavui
drtící svou ruku, aby nás ničil a nám překážel, ani
by se ohlížel na to, zda-li naše existence budoe
platiti tuto jeho bezmeznou zlobu. Je bezohlednýn
a neštítí se ničeho při provádění své agitace. Kler-
kalism již po vikariátech rozprostřel svou horečne
činnost a upozorňuje na lidi, denuncuje a poroci
si je pronásledovati. (Hlas: Ba i s kazatelen bou
lid proti nám!)
S kazatelen hlásají proti nám boj a odtamtu
proudí slova agilace a zloby, na místo co by měl
zaznívati odtamtud krásná slova čisté lásky. (Hilučný
souhlas.)
Upříti si nedáme nikdy svou kulturní činnosl
právo k ní také ne. (Hlučný souhlas.) Musím to ve-
řejně prohlásiti a appellovati na celou českou veřej
nost a kompetentní úřady, aby učinily přítrž zhouhné
činnosti klerikální, jež pracuje na tom, aby zarazila
proudy kulturní. (Výborně!) Ať se zachovávají zi-
kony na ochranu volnosti projevu a budeme spoko
jeni. (Tak jest!)
Mluvím tak proto, poněvadž dnen
nacházejí se ve vyšetřování kolle.
gové, kteří ničeho neučinili, nežli že
působí ve »Vzdělávacím sboru« a že se
snaží, aby úroveň vzdělání lidu byla
co možná povznesena, a jsou pronásle-
dováni bezohledně i ti kollegové,
kteří na př. mluvili o Husovi. Řgitace
proti nám chopili se klerikálové známým způsobem
a obracejí hrot svůj vůči nám jednotlivcům, aby je
smetli a ostatní pak zakřikli. (Souhlas.)
Uvádím jen na paměť články časopisu »Čechea
poukazuji celou českou veřejnost na klerikalism ne-
přítele. Ano i povinnotí veřejnosti je, aby společn
s námi proti tomuto kulturnímu nepřiteli všude