#1
alto_textblock
#1
Ročník I.
#2
alto_textblock
#2
Č. Budějovice, dne 15. srpna 1902.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 8
#4
alto_textblock
#4
NOVÝ
#5
alto_textblock
#5
Vychází každý týden v pátek. M Redakce, administrace a expedice
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned & Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích,
při objednáni • Jednotlivá čísla za 8 haléřů.
#6
alto_textblock
#6
f Předplácí se: pro Rakousko: ročně K 480, půlročně
co K 2:40, čtvrtletně K120. Pro Německo na rok K 54.
€ Pro ostatní země na rok K 688.
#7
alto_textblock
#7
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Česká ulice číslo 18.
#8
alto_textblock
#8
Slavný den práce.
Dnes zahájena jest v Praze naše První dělnická
výstava. S radostí vítá proletariát tento
výkvět svých snah a těší se, těší se z celé duše,
že při všem klopotném boji a námaze úmorné
- podařilo se mu zbudovati stánek, v nějž utíkají
se ze všech končin našich vlastí osamělé duše,
poprvé ve svém životě příležitost nalezající, aby
byly pochopeny a došly uznání, že ubit byl v
nich talent neúprosnými, přirozenému životu cizími
poměry. A proto jej vítáme, vítáme tento
slavný den práce; kéž přinese mnoho dobrého
dnům našim budoucím.
#9
alto_textblock
#9
K naší První dělnické výstavě v Praze.
Hleď, Práce stýraná. Ty chudá zneuznaná,
zde chudý ten Tvůj syn, ti triumf připravil,
Tvé jméno nadarmo brával hrdě ret pána,
ten těm Tvým synům vždy korunu z trní vil . . .
O Práce vznešená! Ty matko blaha všeho!
Dnes hrdě usměj se na syna chudičkého.
Svou náruč rozevři a zulíbej nás vřele,
skloň ustaranou tvář k těm bledým lícím všem . . .
Ty‘s našla v synech Svých své, matko, Spasitele
a slávu, vznešenost získala’s dnešním dnem!
Ú přijmi ten hold náš a skloň se k synům svým —
hled — vždyť my slzíme, láskou a nadšením!". . .
A s hrdým vědomím hledíme na ty skvosty,
.jež utvořil náš um a pilná naše paž! —
Hleďte, co dovede ten chudý dělník prostý!
Vizte, vy bohatí — co umí bratr váš! . ..
Dnes ve své chudobě se přec boháčem stal,
a šťastným při tom jest, že svět by zulíbal! . . .
Vždyť dobře dělník ví, čím tady světu jesti!
On hybnou silou jest, která ovládá svět.
On pilnou rukou svou rozsévá mír a štěstí —
jím zaset pro jiné zde blaha vzrůsta s květ!
To vše on dobře ví — a klidně, obav prost,
Svou Prací získá si — svou lepší Budoucnost!
Vilda David.
#10
alto_textblock
#10
Jeďme na dělnickou výstavu!
By umožnilo se většímu počtu osob, súčastniti se
První dělnické výstavy, prodloužena jest lhůta přihlašovací
až do konce měsíce srpna. Zábavní vlak vyjede
z Č. Budějovic dne 7. září po půlnoční hodině a ráno
bude v Praze. Zpět možno jeti každému vlakem libovolným
do tří dnů. Kteří výletníci i zpět jeti chtějí
s větší společností, mohou nastoupit! zpáteční cestu
v pondělí, dne 8. září, večer. Jízdné do Prahy i zpět
obnášeti bude asi K 5:60 (určitý obnos dosud stanoven
není). Přihlášky činiti lze a na jízdné si spláceti u
soudruhů:
Jedličky Josefa v továrně bratří Sattlerů ve Čtyr.
Dvorech, bytem Č. Budějovice, Haasova ul. č. 42.
Vokurky Karla, obuvníka ve Čt. Dvorech.
Pytelky Josefa v Rožnově.
Achatze Ondřeje v Mladém.
Brayera Jakuba v Nemanicích.
Zelenky Rudolfa, holiče na Lineckém předměstí.
Lédla Václava, obchodníka s uhlím v Pekárenské ul.
Melichara Čeňka, obchodníka v Jirovcové ulici a
v Redakci »Jihočeského Dělníka«.
#11
alto_textblock
#11
Jihočeská výstava v Táboře.
(Dokončení.)
Vejděme v budovu gymnasiální. Zde
v prvé řadě přivábí prostranná síň, věnovaná
•exposici Čechů budějovických. Se vchodem
v levo sousedí diagram české žurnalistiky. Za-
■hrnuje v sobě veškeré české časopisy, které
#12
alto_textblock
#12
v Česk. Budějovicích kdy vycházely a dosud
vycházejí. Vidíte mezi těmito i zaniklou sociálnědemokratickou
* Budoucnost« a »Pochodeň«.
Nad diagramem jest zavěšen slušně upravený
obraz z hlaviček těchto časopisů, »Budoucnost«
i »Pochodeň« nalezají se uvnitř; nahoře pak
tvoří jako křídlu list náš: jedno »Jihočeský
Dělník«, druhé »Nový Jihočeský Dělník«. A
jak dobře si každý toho všimne! Slyšeli jsme,
nepoznáni, jak vesele upozorňoval, patrně dobře
známý pán s p. prof. Vycpálkem, paní svoji na
»Jihočeský a — Nový Jihočeský Dělník«; vypravoval
ji pak o původu »Nového Jihočeského
Dělníka« celou historku. Srdečně a spokojeně
oba se tomu zasmáli.
Na jiné straně vyplňují celou stěnu diagramy
Ústřední Matice školské a Záložny. Mezi
nimi visí podobizna dra Zátky, pro niž čtverácky
jeden Táborák častoval nás vtipem, proč
není tam i jeho — Dampfbrotbäckerei? . .
Dále jest zde znázorněn český průmysl,
obchodní a živnostenská komora, živnosti dle
národnosti, majitelé domů dle národnosti a české
spolky. Na posledním diagramu pracoval již
asi autor — dřímaje, jinak by byl nenapsal, že
Všeodborný spolek národního »dělnictva« čitá
1327 členů. To by sice snesl »Budivoj« ve
svých sloupcích, ale diagram, mluví-li vědomou
nepravdu k tomu svému vlastnímu okolí, které
vše vidí, ohrožuje věrohodnost ostatního. — —
Velmi pěkně vyjímá se zde též zdařilá
kopie Doubkova obrazu »Ctirád a Šárka«, vydaná
nákladem knihkupectví p. Dubského. Pohyb
obyvatelstva, znázorněný v diagramu velmi
populárně, jakož i tyčinkami u prostřed síně
jeho vzrůst a úbytek, zasluhují valné pozornosti.
Příležitostně přineseme význam obojího
statisticky.
V jiné síni, jakož i dvou dalších, vynucují
si uznání zdařilé portréty i jiné práce fotografů,
společně s pohlednicemi a velmi vkusně vázanými
knihami. Vystavují zde osvědčené jen
firmy, k. př. Pech a Langhans z Č. Budějovic,
Liška z Jindř. Hradce, Poláček z Prahy atd. atd.
V oddělení malířském pak a sochařském
teprve duch žije: necítí tíži těla a vznáší se do
těch sfér, kde blouznila duše umělcova, spíjela
se krásou a rozkoší — anebo stápí se s ní
v hlubiny, kde v bídě a opovržení lovila perly
a vynesla je sem na povrch, aby hleděli na ně
šťastní a bezstarostní a divili se . . . Nejvíce
poutají secesní malby Topičovy. Dále vystavuje
zde Česká grafická společnost »Unie« z Prahy
své obrazy, Klír, malíř portrétů z Kladna, Landa,
akademický malíř v Jistebnici, Neuman, akad.
malíř na Král. Vynohradech a jiní. Z oboru
sochařského je nejčetněji zastoupen p. Foit v Táboře,
který zasahuje jedním svým výtvarem: »Tvrdý
chléb« i v poměry sociální. Věrně nápodobí
vrtání skály, jež dynamitem má býti roztržena;
práci tu koná stařec s mladými dvěma dělníky,
snad syny a všichni tři vydáni jsou několikeré
smrti na pospas: jeden chybný krok a svrhne
se dolů, nebo zasažen kusem kamene klesne
mrtev k zemi; vyhne-li se však obojímu neštěstí,
neubrání se nijak úpalu slunečnímu, ostrému
větru i dešti, skutečně to — tvrdý chléb.
V oddělení tomto poznáváte také pravdu,
že nejvynikající geniové bývají samouci. Hleďte
na tu skupinu obrazů, celou stěnu zastiňujících:
jsou tu obrazy malé i velké, krajiny, hrady i
portrety, ano i myšlénky samostatné: ta mladá
#13
alto_textblock
#13
dáma, jdoucí ve stínu lesa na mši do Klokot,
dále obě obrazy čtenářského zakoutí, na nichž
každý stín jest tak přirozený — a to vše jest
práce samouka, Václava Bouška, učitele v Klokotech.
V téže síni hlásí se k svému uznání
samouk řezbář: Tomáš Vošta, listonoš v Táboře,
původně byl kominíkem. Vystavuje práce
z lepenky: gotickou kapli, kříž, věšák na dýmky,
skříň na klíče atd. Práce vesměs zdařilé, které
se také líbí.
A nyní z výše ideálu v tvrdou skutečnost,
z luzného snění k živoření s jeho smutnými,
zlými následky: v obor zdravotnictví. Na oddělení
tomto pracoval do úmoru pan dr. Pavlík,
lékař okr. nem. pokladny v Táboře. Líčí svými
kartogramy sociální naše poměry a nemáme
jiné přání, než aby alespoň desetina ze všech,
kteří se přijdou na oddělení toto podívat, jej
pochopila. Věnuje velikou pozornost zhoubnosti
alkoholu a diagramy jeho mluví, co jest také
příčinou přílišné jeho požívavosti. Tak největší
procento alkoholistů shledáváme na českém jihu,
v království »Jeho Jasnosti« Schwarzenberga:
připadá zde na 1000 obyvatelů 17 proc. alkoholistů,
nejvíce z celých Čech a sice v soudních
okresích: Třeboň, Veselí, Jindř. Hradec, Tábor,
Milevsko, Ml. Vožičko. Na okresy tyto připadá
také jen 1 koruna a méně denní mzdy. Kde
dostupuje mzda K 1*80 a více, klesá požívání
alkoholu. Zajímavě též vysvětluje, jak ohrožen
jest hd táborský svým zdravím a to nedostatkem
pitné vody. Než zřízeno bylo nejnovější -
čerpání vody z Jordánu, byl stále lid nemocen
tyfem v předměstích i vnitřním městě a četné
zmíral. Nyní, kdy do vnitř města zavedena
jest voda, onemocnění tyfem tam přestalo, za to
v Polním předměstí i na břehu Lužnice, kam
slavná městská rada královského Tábora vodu
svést dát neráčila, působí tyfus zhoubně dál,
třeba lid z těchto předměstí musí z valné části
veškeré obecní výlohy, tedy i vedení vody do
vnitř města, zaplatit.
Péčí téhož lékaře zhotoven byl zdařilý
model jatek masných krámů v Táboře a nej-
bližšího okolí z počátku století devatenáctého.
Pracovali na tomto: soudr. Holub, truhlář, Frant.
Pykal, malíř, Karel Pavlík a Jaroslav Filip, absolventi
umělecké školy prům. v Praze. Model
přesvědčuje nás, kterak málo pochopení pro hygienu
jevilo se u starých lidí a jak veliké učinili
jsme v ohledu tom pokroky.
Četně zastoupeno jest zde též stavitelství,
dále nakladatelé a spisovatelé. Vedle uměleckého
závodu Topičova má celou jednu síň pro exposici
svých hnih, časopisů, soch a uměleckých
děl, originálů i kreseb nakladatelství Ottovo,
dále Reinwart v Praze, Česká grafická společnost
v Praze, Hynek v Praze, Šimáček v Praze,
Stýblo, knihkupec v Praze, Bayer v Kolíně a
knihtiskárny Kotrbova a Pitterova v Praze. Soukromě
pak vystavují: Vondráček Jan, městský
jednatel ve Vlašimi — mimoúřední práce městského
jednatele; JUC. Podolák, okresní tajemník
v Pardubicích — svoje spisy; Kubeš Jan, inž.
a prof. v Plzni — odborné knihy pro průmyslové
školy.
Bohatou exposici má zde též spolek českých
výtv. umělců v Praze »Manes«. Zbývají ještě:
Blatská světnice, složená ze starožitné sbírky
jistého řídícího učitele, vábný pokojík dívčí, žena
— matka (— potřeby šestinedělky) a starobylé
i moderní výšivky žen z lidu.