Ročník XXIX.

HOSPODÁŘSKÝ LIST.

Str. 715.

semenici, splozující špatné semeno — a ze špatného semena nevytvoří ani půda, ani podnebí, ani pěstitel zázraky. V zájmu pěstitele řepného semena proto budiž, aby za semenici nevolil řepy ty, které v říjnu mají ještě tmavozelené listy; neb řepy ta- kové svým dýcháním ztrácí mnoho cukru. Na způsobu zakrech- tování řepy, která má býti semenicí, tudíž mnoho záleží. Na zá- kladě pokusu doporu- čuje se hrůbkování se- menaček způsobem ho- rizontálním, v jediné vrstvě v hrůbkách asi 30 cm hlubokých a vrstvou země krytých. I po čas uložení žije řepa a dává své žití na jevo dýcháním, které se prozrazuje tím, že vydychuje kysličník u- hličitý a vodní páru. Toť jsou splodiny okysličování látek ulo- žených v řepě, zejména cukru, a ktomuto okysli- čování (spalování) při- spívá kyslík, který řepa ze vzduchu přijímá. Dle toho zdálo by se, že by se předešlo ztrátám cukru v řepě spalováním povstalým, kdyby se k hrůbkované řepě přístup vzduchu zamezil. Avšak shle- dáno, že odejmutím vzduchu řepě nezabrání se rozklad cukru; neb řepa zemí celá zaházená podléhá zvláštní chorobě „zadušení“, při čemž se také cukr rozkládá — a mezi splodinami tohoto roz- kladu jsou zase kysličník uhličitý a voda. Není proto radno zakrechtovati řepu tak aby se k ní vzduch zcela zamezil. — to ale dýchání obmezí se na nejnižší stupeň — sníží-li se v krechtu te- plota až ku 3° R. Řepy kleštěné a do krechtu uložené ztrácí více cukru než nekleštěné. Řepná semenice má proto míti co nejvíce listů. Na jakost řepy — tedy i semenice — má dále nemalý vliv půda a hno- jení. Semenačky mají se sázeti na poli dobrém, spíše sypkém než tučném, humusovém neb těžkém, jílovitém. — Sklon půdy výhodným jest jižní neb jihovýchodní. — Čerstvá mrva chlév- ská k semenici se nehodí a také silné hnojení jiným dusíkatým hnojením (na př. ledkem) jest neprospěšné. Shledáno, že řepa, k níž bylo silně ledkováno, těžko zraje, chová více bílkovin, méně cukru a mnoho necukru; řepa ta silně dýchá; cukr a bílkoviny se silněji roz- kládají, tak že řepa ztrácí více cukru. Tím není řečeno, že by řepa dusíku nevyžadovala. — Jest prospěšno pole pro semenici na zimu na hrubo zorané chlév- ským hnojem pohnojiti, na jaře pak znova je zorati, pohnojiti superfosfátem a ledkem (v poměru 75: 25 kg na korec) a půdu řádně

Za

obdělati. Klubíčka semena jsou dusíkem nejbohatší částí semenačky; proto mají látky dusíkaté hlavní vliv při tvoření se- mene a jest hnojení půdy pro semenačku superfosfátem a ledkem velice důležité. Semenačka potřebuje mnoho kyseliny fos-

Obr. 240. Mechelnské krahulcovité kury. forečné ku vytvoření listů a stonku. V Německu pěstují semeno řepné po- mocí t. zv. sazeček — malých to 400 až 700 g vážících řep, zvaných semenaček mezigeneračních. — Proto seje se dosti hustě a hluboko semeno „získané ze řep

Obr. 241. Chatrče pro kury mechelnské.

vyzkoušených“ a rostlinky hustě vzešlé se pak protahují na 1— 2“ od sebe — neb se vůbec neprotahují a ponechávají se tak, jak vzešly při plné setbě; silnější rost- linky pak zvítězí nad slabšími, které úplně zakrní. Proto se tím nabude malých řep (sazeček) vybraných, 100—700 g těžkých, z nichž se příštím rokem vypěstuje prodejné semeno.—Lepších výsle dků se němečtí řepní

semenáři dodělají, když vzešlé rostlinky protahují na 1“ až na 3“; semenačky takto získané váží pak až 700 a mají pěkný tvar. Sazečky řepné se vyorávají teprve v 2, polovici října; vybrané a suché se za- krechtují. — Z jara sázejí se toliko řepy pěkně vyvinuté ve vzdá- lenosti 60—65 cm do čtverce a za normálních poměrů poskytují se- meno, kteréž dá řepy, jež mají původní ja- kost matky, někdyi hodnotu matky předčí. Zkušenost poučila pěstitele semene řep- ného, aby hned z po- čátku vývoje rostliny silnější stonky vyřezá- val; neb se tím docílí stejnoměrnějšího vý- voje prutů, které jsou pak pružnější, větru lépe vzdorují a posky- tují semeno vyvinu- tější, jež také lépe vy- zraje. Stonky musí se dále před větrem chrá- niti svázáním lýkem. Semeno se sklizí, když počne zráti, pře- zralé vypadává a ne- dozralé dobře neklíčí. Výtěžek při pěsto- vání pomocí sazeček jest větší. Semeno se musí každý rok vymě- ňovati, t. j. střídati, ji- nak se řepa zvrhne. Při setí různých od- růd nutno druhy ty daleko od sebe seti (aspoň 1/2 km); neboť by nastati mohlo po- prášení a kvalita řepy by se tím zhoršila. S vypěstovaným semenem má se pro- vésti zkouška, jaká řepa se z něho dá vypěstovati. Nechť se při zkoušce té k vůli porovnání užije též semene cizozemského. Co se týče otázky, která odrůda řepy by se pro tu kterou krajinu co do cukrnatosti i do výnosu nejlépe ho- dila: tu možno rozluštiti jen provede- nými pokusy, konanými s různými ušlechtilými odrůdami řepnými. Zajímavých výsledků pěstováním rů- zných odrůd semenice z domáciho semene dodělal se jistý statkář pod- řipský, jenž za příčinou zjištění hod- noty vypěstovaných řep tytéž dal zkou- šeti chemické laboratoři král. české zem. střed. hosp. školy v Roudnici. Seznáno, že řepy vypěstované ze se- menic domácích poskytují velice pří- znivé výsledky, ano že některé i předčí řepy vypěstované za týchž okolností ze semen cizích, a podáváme výsledky zkou- šek těch. Ku pěstování vzato bylo semeno „zlepšené Malovanzlebenky“, pocházející ze semenice domácí a nesoucí dle pě- stitelů následující jména: I. Rahmdohr (komissionář Jokl), II. Přepěstěné, III. Kneifl, IV. Schober,