e

Str. 714.

HOSPODÁŘSKÝ LIST.

Ročník XXIX.

dostaví, stačí jediná orba i u jetele, aby se třeba řepa mohla po něm s nejlepším výsled- kem dáti, jak to vůbec vždy činíme. 6. Bude-li příznivý podzimek, může na- růsti ještě píce dosti, kterou nebude mo- žno třeba pro nepohodu usušiti. Pro ten případ radíme, aby se taková píce — jaká- koliv — naložila do jam, jako chřást řepný se nakládá, a prohodila plevami neb úhrabky; tak nejlépe se zužitkuje a dlouho uchová. Vůbec kde není řep, jest nakládání píce k velké škodě rolnictva neznámo! Není to žádné umění: prostě vykope se jáma, tam píce dobře po vrstvách se zašlape, aby se vzduch z ní vypudil, a pak hlínou obtěžká. 7. Strniskové plodiny síti bylo by letos — předpokládajíce, že se nedostaví co nejdřive dostatek vláhy — bezvýsledné; ale o příští rok musíme se postarati. A tu opět ra- díme, aby každý hospodář pamatoval na zimni směsku, která dá nejjistější a nej- rannější píci zelenou. Zimní směska se- stává z obyčejného žita, zimní vikve, zim. hráchu a vikve písečné. Pro polohy drsné radíme použiti jen směs písečné vikve s ozimým žitem. Taková směska musí se ale vyseti do polovice září v polo- hách drsnějších, v teplejších do konce září; vůbec čím je setba rannější, tím je lepší. 8. Také jetel nachový (inkarnát) možno počátkem srpna na dobrých lehčích půdách síti; poskytne z jara vydatnou seč a možno po něm půdu k jiným plodinám připraviti. 9. Přikročí-li se k setbě plodin strnisko- vých, doporučujeme (za současného použití chil. ledku) zejména pro půdy vazčí — vedle obvyklé směsky z ovsa a vikve — směsku z hořčice, pohanky a řepky, kterážto směska dá hojnost živné šťávnaté píce. — Za to setbu různých strniskových řep, vodnice a pod. teprve na místě posledním doporučiti lze. 10. V celém krmení zaveďme pořádek. Píci co nejvíce šetřme; sláma nechť se pořeže — v zimě případně spaří — a osolí. Proto nabádáme znovu k rozvaze, a ne- nechme se tím suchem k odprodeji do- bytka za nízké ceny pohnouti. Rovněž není radno obilí hned prodávati, ceny právě nyní silně stouply. Sklizeň není veliká. za to jest nebývale znamenitá; naše pše- nice letošní uherským se vyrovnají. Konečně neopomeň žádná obec žádati za odepis daně pro škody suchem způsobené! Prof. J. Stříteský-

Státní příjmy Rakouska rozdělovaly se v na daně: v roce přímé nepřímé 1880 22 .51 55.74 1881 21.06 57. 53 1882 19.55 51.69 20.— 1883 52.85 19.42 1884 51 46 19.12 1885 50.60 1886 19.37 52.20 19.90 50.92 1887 1888 20.35 49.14 1889 18.86 50.83 18.65 1890 51.11 1891 18.63 49.62 1892 18.29 49.15 17.01 47.22 1893 1894 16.38 47.55 1895 17.11 47.20 1896 47.09 17.11 16.50 1897 47.06 1898 16.68 45.31 16.98 47.08 1899 1900 16.82 47.14 1901 16.32 45.90 1902 16.81 45 88

pošty 4.79 5.02 4.80 4 94 4.88 4.85 5. 19 5.22 5.58 5 50 5.60 5.68 5.65 5.97 6.10 6.83 6.69 6 49 6.72 6.48 6.82 6.93 7.09

cla 6.83 7.21 8.32 9.72 9.31 8.32 7.83 7.66 7.97 7.36 7.19 7.22 7.18 7.59 8.11 7.61 7.52 8.24 8.67 7.11 7.20 6.42 6.42

dráhy 0.59 0.60 4.83 3.74 7.28 7.04 7.71 7 90 8.76 9.08 9.77 11.56 12.03 12.54 13.84 13.94 15.20 15.87 15.83 15.61 15.92 15.85. 15.87

Příjmy ze státních statků a různých méně vydatných zdrojů nemají pro státní hospodářství pronikavějšího významu. Nejvýznamnější proměny se v posledních desítiletích udály v daních přímých a ne- přímých. Hrubý příjem přímých daní v I. 1880—1902 sice vzrostl ze 190.066 na 290.368 mil. K, avšak podíl těchto daní ve státních příjmech v tom období klesl z 22.51 na 16.81, tedy o 5 70%. Současně vzrostl hrubý příjem nepřímých daní ze 470.671 na 702.548, tedy o 321.97 mil. K, podíl těchto daní ve státních pří- jmech klesl z 55.74 na 45.88, tedy o 9.86% a byl oproti podílu přímých daní ve státních příjmech v r. 1880 větší o 33.23 v r. 1902 o 28.07 9. Ze státních vydání připadalo v g: na v r. 1868-72 1893 1902 cís. dvůr . . . . . . 1.16 0.74 0.54 0.01 kabin. kancelář cís. . 0.02 0.01 říšskou radu . . . . 0.13 0.16 0.21 ministerskou radu . . 0.16 0.17 0.21 společné záležitosti . 24.45 15.38 17.38 ministerstvo vnitra . . 4 49 3.78 4 02 nim. zemské obrany . 1.53 2.83 3.51 4.60 3.87 „ kultu . . . . . 1.96 16.92 16 86 „ financí . . . . . 17.91 7.93 obchodu . . . . 5.37 18.73 „ 14.07 železnic . . . o 2.62 2.98 „ zemědělství . . . 3.21 4.27 3.48 „ spravedlnosti . . 4.14 0.03 0.03 vrchní účetní dvůr. . 0.05 294 3.66 pense . . . . . . . . 3.48 1.77 subvence a dotace . . 2.87 1.01 dluh státní. .28.80 24.45 20.58 správu dluhu stát. . . 0.27 0.18 0.07 Na státní dluhy a na válečnou moc připa- dalo v r. 1902 asi 40% všech státních příjmů. K účelům kulturním, hospodářským a na potřeby sociální (nepočítaje dráhy) připa- dalo ze státních vydání r. 1868: 14.81. r. 1902: 19.99 9. Na kulturní účele: státní školství, účele vědecké a umělecké i církevní připadá celkem pouze 46% všech státních vydání. V průměru let 1868—72 až 1902 podíl nákladu ministerstva orby u vydání stát- ním klesl se 3.21 na 2 98%. A za těchto poměrů deklamují dobro- volní i nedobrovolní štítonošové vládn o podivuhodné péči státu o náležité opa- třování hospodářských a kulturních důle- žitostí lidu, na jehož bedra se stále větší a nesnesitelnější břemena uvalují.

Repa ze semeniee domácí. Napsal řed. Al. Molenda v Roudnici*)

iž mnoho rolníků pokoušelo se vy- pěstovatí dobrou řepu ze semene domácího; avšak dosud setkaly se pokusy ty jen s částečným zdarem. Cukrovary budou rádi přijímati cukrovku vypěstovanou ze semena domácího. když bude odpovídati všem požadavkůma zejména když bude hodnoty takové, které odpovídá řepa vypěstovaná z osvědčeného semena cizozemského. A v tom směru právě cukrovary často žalují, že řepa vypěstovaná ze semena domácího málo kdy bývá hod- noty uspokojivé: chová prý málo cukru a při zpracování činí veliké obtíže. Odtud po- chází dosavadní nedůvěra cukrovarníků k řepě, vypěstované ze semene domácího. Vždyť známo, že existence cukrovaru *) Podáno u výtahu z výroční zprávy král. čes zemské střední hosp. školy v Roudnici — se svo- lením p. spisovatele.

záleží na tom, aby řepa měla vždy hoj- nost cukru, jenž by se nechal lehce a co možno úplně vyrobiti. Řepa špatné jakosti znesnadňuje výrobu a z málo cukru, co chová, ještě se ho jen část vytěží. A při ny- nějších nízkých cenách cukru musí cukro- var hleděti k větší výrobě a k usnadnění výroby. Toť také příčina, proč cukrovary hledí, aby rolníci pěstovali toliko ty druhy řepy, o nichž cukrovary jsou přesvěd- čeny, že jsou cukrnaté. Má-li tudíž dojíti k tomu, by cukrovary vesměs zpracovávaly řepu ze semene do- mácího vyrobenou: musí býti snahou pě- stitelů, by pěstování semene toho dělo se tak racionelně, jako provádí se v cizině. Dovede-li rolník vypěstovati dobrou řepu ze semena cizého: nelze pochybovati, že by ušlechťováním vypěstoval ze řepy té i dobrou semenici, jejíž semeno by dalo nejen řepu bohatou cukrem, ale jež byi uspokojovala hojným výnosem. A pokusy zjištěno, že to možno; neb četné naše semenářské stanice vypěstovaly a nabízejí semeno, z něhož vyrostlé řepy skutečně honosí se nejen náležitým množ- stvím cukru, ale dávají i uspokojivé vý- nosy. Některé cukrovary již přijímají řepu ze semene domácího, poněvadž je řepa ta svou jakostí uspokojuje, ano mnohé cukro- vary samy chopily se myšlenky vypěstovati dobré semeno z domácí semenice. Avšak ještě dlouho to bude trvati, než česká semenice řepná všeobecně opanuje a semeno její bez překážky na světovém trhu bude vyhledáváno. Má-li pěstění domácího semene setkati se všeobecně s dobrým výsledkem, musí spočívati na pevných vědeckých zásadách. Zájmy cukrovarníka a rolníka jsou ne- rozlučny. Rolník musí dbáti pokynů mu od cukrovarníka daných, aby si odbyť své řepy zajistil, a cukrovarnik jest nucen si za- jistiti pro svou výrobu nutnou řepu. Ze- jména ale pěstění semene řepného vyžaduje vzájemné dohody obou stran. Chce-li rolnik pěstovati se zdarem řepnou semenici, musí— nemaje vlastní stanice — při pěstování opí- rati se o kontrolní stanice cukrovarníků. I chceme se tuto dotknouti nejhlavnějších bodů řádného pěstování semenice řepné. Prodajné semeno řepné pěstuje se tím způsobem, že se řepa na podzim sklizenáa vyzkoušená na jaře opět vysadí, by vyhnala stonky, listy a nasadila květ, z něhož by po oplození vyvinulo se semeno. Toto semeno zaseto, poskytuje řepy, kterých lze užiti jako nových semenaček (I. mezigenerace), z nichž semeno získané slouží ku pěstění řepy pro cukrovary. Někdy se jich užívá opět jako semenaček k získání II. mezigenerace. Především se na semenici nehodí každá řepa, která se vypěstuje. „Toliko řepa vý- borné jakosti, bohatá cukrem, chudá ne- cukrem, tvaru konického, s tvrdou dužna- tinou a váhy 600—700 q hodí se za dobrou semenici.“ Proto při podzimní sklizni řepy vyberou se za semenici — po prozkoušení jednotlivých buly — k uschování řepy nej- větší cukrnatosti, bezvadné a nepoškozené. Avšak řepa po dobu svého odpočinku přes zimu v krechtu uložená mnoho na hodnotě ztrácí. Slabá řepa, chudá výživ- nými zásobnými látkami — ku kterým náleží též cukr — poskytuje toliko nedokonalou