Ročník XXIX.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. (Příloha k čís. 51.

Str. 83).

třeby hradily přirážkami, tak že základem tohoto zdanění není přímo nějaký výnos neb důchod, nýbrž již stávající jiná daň. Daňový příjem orgánů samosprávných jes tedy percentuálním zvýšením daní státních. Význam přirážek v hospodařství našich autonomních orgánů stále vzrůstá. V r. 1891 bylo uhraženo zemskými při- rážkami ku přímým daním všech vydaní zemských v Čechách 78.52%, na Moravě 74.18, ve Slezsku 74.06, v Dol. Rakousích 89.60, v Hor. Rakousích 29.69, v Solno- hradsku 99.59, ve Štýrsku 43.11, v Ko- rutanech 82.43, v Krajině 85.09, v Istrii 90 46 v Gorici 39.08, v Tyrolsku 100, ve Vor- arlberku 78.88, v Haliči 76.19, v Bukovině 100, v Dalmacii 82.5%. průměrem 73.199. Vr. 1900 vzrostiy zem. přirážky na daní pozem- do- živ- ren- zvyššího po- kové movní nostní tové služného travn Čechách . . 55 55 55 55 55 Moravě 57 57 63 63 63 Slezsku 52 4 52.4 58.1 58.1 58. D. Rakousích 25 25 27 25 25 — H. Rakousích44 44 44 44 44 10 Solnohradech 65 65 65 65 65 90 ratwech 65 65 65 65 5 40 Terstu istri . 35 35 45 45 45 100 15 20 40 Torolsku 38 36 36 36 Vorarlbersku 2 7 30 Haliči 30 Bukovině 82 82 82s Balnaci 50 50 82 50 50 100. Výše přirážek těchto se v některých zemích rozlišuje podle různých druhů daní, jež jsou základem přirážkovým. Pouze v Čechách, v H. Rakousích, v Solnohrad- sku a v Krajině jest v celé zemi ku všem druhům daní zemská přirážka ve stejné výši, jinde jsou rozdíly a sice někde dosti značné. Rozdíly tyto jsou často odůvod- něny skutečnou nestejnoměrností samých daní státních; avšak není také vyloučeno nebezpečí, že určité společenské vrstvy, tvo- řící na základě privilegovaných volebních řádů většinu v zastupitelstvu zemském, této své převahy dovedou též využitkovati k od- sunutí břemena daní zemských na jiné. Okresními přirážkami bylo uhraženo v r. 1888: 74.7% potřeb okresů v Čechách, ve Štýrsku 84.19%, v Haliči 70.29 %. V r. 1896 činily v král. Českém ve všech 98 obcích s více než 5000 obyv. úhrnné příjmy z obecního jmění a podniků 38.3%, ze samostatných daní (hlavně ná- pojových) 16.1%, z poplatků a tax 13.5 %, z přirážek k stát. daním 23.2%, ostatní 8.9 %. Mnohem větší důležitosti než v těchto velkých obcích mají přirážky ku přímým daním pro obecní hospodářství menších obcí, které nemají většího jmění. Přirážky obecní a zemské ku státním daním dostoupily v r. 1900 výše v g: ve Vídni 46—48, v Praze 70—80 (se školní přirážkou 98), v Brně 67—133, v Opavě 99.4—105.1, v Linci 91, v Solno- hradě 137, v Štýrském Hradci 67—100, v Celovci 80—90, v Lublani 60, v Terstu 21—47, v Inšpruku 46—96, ve Lvově 71 až 102. v Černovicích 72, v Zadru 110—124. Školské přirážky činily n. př. r. 1900 1. k pozemkové dani v Čechách v 9105 obcích do výše 10, v 7 do 15, v 1 do 20%; v Dol. Rakousích v 637 obcích do 20%, ve 2492 do 30 v Gorici v 5 obc. do 50, v 59 do 60%2, v 89 d 80, v 69 do 90; v 58 do 150; v Haliči v 6285 obc. do 5y;

Gorici

2. k demovní dani třídní 7: v Čechách v 8813 obcích do výše 10; v Dol. Rakousích v 572 do 20, ve 2428 do 30; v Gorici- Gradisce v 5 do 50, v 58 do 60, v 89 do 80, v 69 do 90%%, v 58 do 150 (!), v Haliči v 6195 obcích do 59%; 3. k domovní dani činžovní : v Čechách v 7909 obcích do 10, v 7 do 15, v 1 do 20; v D. Rakousích v 596 do 20, v 1962 do 30; v Gorici v5 do 50, v 56 do 60, v 34 do 150; v Haliči v 3946 do 59; 4. k všeobecné dani živnostní 4: v Čechách v 8865 obcích do 10, v 8 do 20; v Dol. Rakousích v 587 do 20, ve 2102 do 30; v Gorici v 5 do 50, v 56 do 60, v 85 do 80, v 64 do 90, v 55 do 200 (!); v Haliči v 6032 obcích do 5 4 5. k živnostní dani podniků veřejně účtujících : v Čechách v 1582 obcích do 10, v 8 do 20; v Dol. Rakousích v 169 do 29, v 337 do 30; v Go- rici ve 3 do 50, v 17 do 60, v 6 do 80, ve 2 do 90, ve 2 do 200; v Haliči ve 481 obcích do 59; 6. k dani rentové : v Čechách v 3760 obcích do 10, v 8 do 20; v Dol. Rakousích v 418 do 20, v 977 do 30; v Gorici v 40 do 50, v 39 do 60, v 59 do 80, v 38 do 90, v 40 do 150: v Haliči v 1429 do 59; 7. k dani z vyššího služného %: v Čechách ve 286 obcích do 10, v 8 do 20; v Dol. Rakousích v 56 do 20, v 40 do 30; v Gorici v 1 do 60a 1 do 80; v Haliči v 58 obcích do 57. Prof. Horáček uznává, že přirážková soustava poskytuje po stránce správní a politické velké výhody, a trvá na tom, že k těmto výhodám povahy více praktické přidružuje se i příznivá vlastnost přirážek po stránce theoretické, splněn-li předpo- klad, že platná soustava daňová vyhovuje co možná dokonale hlavním zásadám da- ňovým a že přirážky jsou k daním stejnoměrně rozděleny. Takový ideální předpoklad bude sotva kdy uskutečnitelným a proto se tato do- mnělá přednost přirážkové soustavy v praxi z pravidla v pravý opak obrací. Mnohá neracionálná daň v původních svých sazbách jest ještě snesitelna, ale právě přirážky činí její břímě tak obtíž- ným. Činí-li na př. v hlavních městech sama daň činžovní 223/2 celého brubého nájemného, znamená v Praze 55% zem- ská přirážka k dani této, 15% obecní a 15% školní, celkem tedy 85%, tak že se toto břímě daňové rovná skoro polovicl celého hrubého výnosu domů. Totéž platí o dani pozemkové, o dani živnostní, o dani z podn ků povinných k veřejnému účtování. Zákla dní vadou přirážek jest, že se dle míst co do výše velice různí; jsouť po- třeby orgánů, jež jsou při uhražování svých potřeb odkázány na přirážky, velice rozdílné. Jiné jsou potřeby král. Českého, než vé- vodství bukovinského, jiné potřeby velkého města, než horské obce. Ale přirážky jso jen mechanickým rozvržením potřeb těcht na stejný základ daňový. Z toho vznikají veliké rozdíly u výši přirážek. V některých obcích nejsou dosud přirážky obecní vůbec, namnoze dostupují nepatrné výše; oproti tomu však přestupují v některých obcích i 100%. Rolník, vlastník domu, živnostník ně- které obce platí s přirážkami dvoj- a více- násobnou daň, než příslušník v obci druhé; akciový podnik v jednom okresu jest násled- kem přirážek 2násobně zdaněn než v okresu druhém. To jest ovšem poměr, jenž po- žadavku stejnoměrnosti daňové bije přímo do očí. Je-li producent téhož výrobního statku v místě A zdaněn dvojnásobně než producent v B, pak ovšem soutěžnost obou jest různa; platí-li vlastník domu v prvém místě dvakrát vyšší daň, jest jeho nemo- vitost dvojnásob znehodnocena, po případé, daří-li se přesunutí na nájemníka, jest ná-

jemné za stejných podmínek daleko vyšší. Takové nestejnoměrné zatížení má daleko- sáhlé účinky hospodářské; působí asi po- dobně jako celní hranice mezi dvěma státy. jen že hranice tyto jsou pak uvnitř téže země takřka mezi každým jednotlivým místem. Podmínky výrobní a hospodářské jsou pak v různých místech naprosto odlišné. Toto nestejnoměrné zatížení přirážkami nemá arciť původ ve vlastní podstatě při- rážek, nýbrž v jich nestejné výši. A také samostatnou soustavou daňovou svazků samosprávných by nebylo odstraněno ne- stejné zatížení, kdyby tělesům samospráv- ným co do zavádění samostatných daní a dávek zůstavena byla volnost. Avšak po- hodlnost při ukládání a vybírání přirážek a poměrně menší citlivost poplatnictva ku přirážkám než ku samostatným daním otu- puje vědomí orgánů, kteří se o nich usnášejí. Jinou vadou přirážek jest, že spůsobuji odvislost hospodářství autonomního od ho- spodářství státního. Právem možno hledati příčínu, proč finanční hospodářství našich těles samosprávných, zejména zemí, vtě- snána byla na úzké pole přirážkové, přímo v centralisačních motivech politických. Úzké toto spjetí přímů států a samo- správných těles pomocí přirážek má ze- jména i vady ryze finanční povahy. Jsou mnohé daně výnosové, se kterými theorie jen proto se smířila, že daně ty — v původní podstatě své hlavním daňovým zásadám odporující — poznenáhla se vžily; že poměry majetkové a právní jim se při- způsobily. Přirážkami se sazba daňová libovolně zvýšuje a každé takové zvýšení sazby má za následek přerušení procesu, kterým daň poznenáhla se vžila, má za následek — právě jako nové zavedení daně — nové křivdy, nové rozjitření sotva zacelených ran. Přirážková soustava ohro- žuje ustálenost daňových poměrů. Úzká souvislost přirážek se základem daňovým překáží provádění berních reform. Každá změna základu daňového vyjá- dřuje se i ve výnosu přirážek a způsobuje v hospodářství těles samosprávných veliké převraty. Proto finanční správa státní při úvaze o takové změně nucena jest bráti zřetel k financím státním i autonomním. To jsou hlavní vady, jež dr. Horáček soustavě přirážkové vytýká a jimiž dovo- zuje, že odstranlní přirážek vůbec musí býti cílem finanční politiky autonomních orgáni. Za stávajících poměrů zůstane ovšem zdárné rozřešení úkolu toho na drahnou dobu ideálem — a proto sluší na ten čas uvažovati, zdali by nebylo lze alespoň hlavní vady při- rážkové soustavy, spočívající v nestejnoměr- nosti daňové, odstraniti neb aspoň obmeziti. Po vývodech dra. Horáčka by se to- hoto účelu částečně dosáhlo tím, kdyby co do příjmů řádných stanovena byla pevna hranice přirážek, která za žádných pod- mínk by nesměla býti překročena na hra- nice 100% daní přimých. V mezích těchto by se ovšem jednotlivé svazky samosprávné o přirážky musily děliti. Kdyby na uhražování řádných potřeb byly přípustny přirážky kúčelům zemským vůbec do maximální výše 407, k účelům okresním (též okresním školním) 204, k účelům obecním (též školním atd.) 40%, celkem 100, při čemž tam, kde okresních potřeb není,