Str. 828.

HOSPODÁŘSKÝ LIS

Ročník XXIX.

Výbor zemědělského ústředí ku hájení zemědělských zájmů při uzavírání tržeb- ních smluv ve Vídni bude 21. září t.r. rokovati o účinném spolupůsobení při je- dnání o pomoc rolníkům proti nouzi, hro- zící letošním suchem. Na všech stranách se o letošní nouz rokuje, nesčíslné resoluce se přijímají, pe- ticemi bude říšská rada zaplavena — avšak těchto prosebných hlasů nikdo neslyší. Země i při nejlepší vůli pomáhati ne- může, protože nemá k tomu prostředků jelikož jest stav našich zemských finane přimo hrozivý a jelikož při svévolné ob- strukci Němců také sněm nedospěje k usne- sením o nouzové akci. A vládě, která by pomáhati měla a mohla, více na tom záleží, aby pomoc nastávající bídy vytáhla říšské zákonodár- ství z bahna, do něhož její přičiněním za- padlo, nežli aby bylo těžce strádající rol- nictvo vybaveno ze situace v mnohých kra- jinách přímo zoufalé.

Rok bruselské cukerní konvence ak známo, vstoupila bruselská cu- kerní konvence dne 1. září 1903 v život; uplynul tedy dne 30. srpna první rok od doby té, a jest otázkou, jak dařilo se cukrovarům v tomto prvním roce za poměrů bruselskou konvencí způsobených oproti stavu dřívějšímu? Jak cukrovary v tomto prvním roce pra- covaly a jaký vliv měla konvence ta na vývin průmyslu toho, vidno z následují cích číslic (udaných v q): r. 1903/4 proti r. 19023 — 1,140. 393 Počáteční zásoby . 731.864g Nově vyrobeno . . 11,540.952 „ + 1,107.802 Vyvezeno 5,936.556 „ — 1,798. 486 Konsum obnášel . 4,919.351 „ + 1,125.684 Konečné zásoby . 1,417.113 „ + 619.237 Cena 1 q suroviny dne 1./9. 1903: 17.20—17.25K 30./8. 1904: 25.40—25.50 k Nejdůležitější výsledky z číslic těchto plynoucí jsou: I. že vývoz cukru oproti loňsku poklesi o 1.8 milionu q. Ovšem padá na váhu, že před vstoupením konvence té do života se ještě za vlivu dřívějších poměrů — zejména aby se využitkovaly dřívější vý- vozní prémie — ohromné množství cukru do ciziny vyvezlo, tak že v prvních měsí- cích po vstoupení bruselské konvence do života rovnal se vývoz cukru téměř nule. II. Že domácí konsum cukru v roce tom značně stoupl, a sice o více než o 1.1 milionu q. Toť jest zajisté úkaz potěši- telný, a konsum stoupl by ještě více, kdyby daň cukerní snížena byla jako v Německu a ve Francii, což se, žel Bohu, dosud ne- stalo. Marné byly veškeré žádosti občan- stva našeho, aby ohromná daň 38 K z 1q cukru snížena byla! — Zvýšení konsumu mělo svou příčinu v klesnutí ceny cukru, jednak následkem zmenšení přívozného cla za cizí cukr, do říše naší přivážený, jednak že rozpadl se kartel rafinérů, kterýž, jak známo, vysoké ceny cukru udržoval. Avšak nejsme co do konsumu cukru daleko ještě tam, kde jest Německo, Francie a Anglie. III. Že výroba cukrovarů byla v roku tom — vzdor nepříznivým poměrům — značně větší, a sice o 1 milion q — že tedy cukrovary ve svém technickém zdo- konalení valně pokročily.

IV. Že konečné zásoby, jež do nového roku přešly, jsou o 600.000 q větší,a bude míti letošní následkem sucha značně zmenšená výroba cukrovarů ten dobrý vliv, že zásoby — jež by se byly opět hroma- dily a na utváření cen zhoubně účinko- valy — zcela se vyčerpají. V. Že cena cukru koncem I. roku u po- rovnání s cenou počáteční stoupla. Avšak příčinou tohoto ohromného stoupnutí nebyla naprosto konvence bruselská, nýbrž neúroda řepy a očekávaná menší výroba cukru. Toť vliv prvního ročníku konvence bru- selské na náš průmysl cukerní. Nelze ale z ročníku toho naprosto nějaký úsudek o vlivu konvence té na poměry celého průmyslu cukerního vyvoditi, hlavně z dů- vodů těch, že — jak již uvedeno — bez- prostředně před vstoupením konvence té do života se veliké zásoby cukru vyvezly, dále že v roce tom rozpadl se kartel cu- krovarnický, a konečně že hrozná kata- strofa sucha měla veliký vliv na utváření celého průmyslu. — Ani po ukončení II. ročníku nebude možno nestranný úsudek o vlivu konvence té na celý průmysl vy- vodit, jelikož katastrofa sucha stíny své vrhati bude i na kampaň letošní!

Slovo na uváženou. Úvaha rolníka z Kolínska. dyž se u nás v letech 60.—70. minul. století počaly zakládati rol- nické cukrovary na akcie: jaké to bylo tehdy nadšení rolníků v řepo- plodných půdách, že svůj výrobek, z půdy docílený, sami zpracují ve výrobek kon- sumní, že tak zisk peněžitý zůstane rol- níkům v rukou a že nebudou se oň děliti s celou řadou sprostředkovatelů, kteří mezi rolníky-výrobci a konsumujícím obecen- stvem žijí a se obohacují na úkor rolníků i konsumentů! — Byla to skutečně myšlénka zdravá, jež vzpružila tehdáž mysl všech rolníků v krajinách řepoplodných a měla za následek, že se blahobyt mezi rolni- ctvem, jež cukrovku pěstovalo, rozmohl v míře nemalé a že cena pozemků řepoplod- ných vystoupila do nebývalé výše, tak že tehdy každý takovému rolníku postavení jeho záviděl. Vždyť platila nejen cukrovka, ale i výrobek: cukr, hlavně však veškeré obilí, tak že i v půdách, kde se cukrovka nepěstovala, jevil se za těch dob až do let 80. přiměřený blahobyt. Však blahobyt ten měl také zhoubné ná- sledky u tak mnohých rolníků, že způsob jich života změnil, že své živnosti vysoko cenili a dle toho činili velká vydání v do- mácnosti i při vdávání dítek a postupování rolnických živností synům ve vysokých cenách. Tak se dělaly dluhy na dluhy v ná- ději, že ty poměry potrvají na vždy! Jen malé rolnictva sobě z těch zlatonosných časů pomohlo; velká většina jest zadlužena po krk, k čemuž ovšem hlavně přispělo kle- snutí cen zeměd. výrobků téměř na polovici. Kdyby byly aspoň se udržely rolnické cukrovary v rukou rolnických, mohl se aspoň částečně udržeti blahobyt mezi těmi rolníky, kteří měli akcie cukrovarů. Ale i podílů na závody ty se mnohý z nás zbavil, nepomýšleje, že toho bude jednou litovati. Nechei se tuto šířiti o příčinách, pro

které se přišlo o celé cukrovary, rolni- ctvem založené. Ti, kdož tehdy nepočínali si obezřetně a neměli všeobecný zájem na zře- teli, nýbrž jen svůj vlastní, jsou po většině mrtvi — a o mrtvých raději pomlčet, a jak psal náš Kodym: „co tam, to tam, o to hlavu nelam!“ — Tolik jisto, že nám to neposloužilo. O těchto katastrofách pro dotyčné kra- jiny, jež se s cukrovary roinickými přiho- dily, nemluvím, nýbrž mám na zřeteli ony akciové cukrovary, které se jako společné udržely až do nynější doby — ovšem, bohu- žel, že ponejvíc jen v rukou kapitalistických; neb my rolníci jsme se ihned při prvním nezdaru některé kampaně akcií zbavili.*) A kdo ty akcie skoupil? Nikoliv snad jiný rolník, nýbrž kapitalista, který z nich těží. Jest s podivením, jak sobě neobchod- nicky počínáme, jako bychom nedovedli spočítati užitek z akcií cukrovarských! Tak jsme se my rolníci zbavili cukro- varských akcií! Jen malá část nás podržela akcie ty — a většina rolnictva cukrovku pě- stujícího musí se nyní spokojiti za řepu s cenou, kterou jim správy kapitalistických cukrovarů milostivě udělí! Marné jsou pak všechny resoluce rolníků-řepařů oproti nespravedlivému jednání správ kapitalisti- ckých cukrovarů rolníkům křivdí cích. Velmi chvalitebně sobě počíná řepařská jednota — ale jest to dosud hlas volajícího na poušti; neb dokud rolnictvo jest nízkými cenami obilnin nuceno cukrovku pěstovati: dotud bude velmi těžký boj proti kapita- listickým cukrovarům a ony budou neustále ve výhodě oproti rolnictvu. Vždyť není ná- hrady za cukrovku, a je to liché tvrzení, že se lze bez řepy dobře obejíti. (?) Bylo by zbytečno se o tuto otázku příti: neb fakta dokazují nejen u nás v Čechách , nýbrž všude, kde se cukrovka pěstuje, že je to plodina pro přiměřené půdy a pro naše do- bytkářství tak důležitá, že podobné nestává. Jest ovšem též pravda, že se pp. cukro- varníci nemohou bez řepy obejíti, což ucítí letos, kdy se řepy nebude dostávat. A po- něvadž jsou odkázány na nejbližší okolí, tudíž na tamní rolnictvo: mely by proto jednati s ním jinak, považovati je za ne- zbytné spojence a když je dobrá kampaň, přidati mu na ceně za řepu a tak nechati je participovati na čistém výdělku. Tak nechalo by se předejíti mnohým sporům aspoň od rozšafných lidí na obou stranách. — Ale známo, že se k tomuto spravedlivému modu pp. cukrovarníci nechtějí odhodlati, namítajíce, že prý kdyby prodělali, rolníci by jim také neslevili, a považují na jaře uzavřené smlouvy o dodávání řepy do cu- krovarů z čistě obchodního stanoviska. Oobapolném stanovisku zájmovém nechtí sly- šeti, stavíce se na stanovisko čistě obchodní, které prý nemá se zemědělstvím co dělati. (?) Je to náhled chybný a nespočívá na sku- tečnosti; je to závoj, kterým usilují pp. cukrovarníci zakrýti tu mravní povinnost, kterou jsou dlužni rolníkům řepu dodá- vajícím — a pod touto rouškou ponechávají výdělek ze řepy výhradně pro sebe. Že se rolnictvo musí domáhati nápravy *) Staly se případy, že rolník vdával dceru, a než by si byl vydlužil peníze, prodal akcie, které mu vynášely přes 15. Kupoval pole, prodal akcie; chtěl koupiti krávu, prodal akcie; měl nedorozumění v cukrovaru, prodal akcie; pohádal se s členem výboru, prodal akcie atd.