Ročník XXXVII.

V Chrudimi, dne 9. prosince 1911.

číslo 11.

la

k

I1

.

S přílohou „Česká hospoduně?

Týdenník věnovaný rolnictví, hospodářskému průmuslu, národnímu hospodářství a amosprávě.

S přílohou „Česká hospoduně“

Vychází každý pátek večer (v případě svátku v den následujíci) nejméně o 1 archu. — Předplatné obnáší celoročně 10 K, půlletně 5 K a jest splatno a vymahatelno Na přílohu „Česká hospodyně“ předplácí se celoročně 6 K. — Předplatné do cizozemska K 12.50, s přílohou K 17.50. — Účet poštovní spořit. číslo v Chrudimi Telefon na redakci i administraci „Hospodářského listu“ Chrudim čís. 13. řím. VI. — Rukopisy se nevraceji. — Správa insertní časti „Hosp. Listů“ při redakci v Chrudim. 850.036. —

Majitel a zodpovědný redaktor Adolf Eckert, nakladatel hospodářské literatury v Chrudimi. Výkonný redaktor Antonín Čekal, odborný zemědělský učitel, em. hosp. správce. Hlavní spolupracovníci: K. Adámek, přísedící zemského výboru v Hlinsku. — V. Teklý, ředitel střední hospodář. školy v. v. na Král. Vinohradech. V. Bílý, zahradník střed. hospodářské školy v Chrudimi. — E. Černý, hosp. správce v Pašince u Kolina. — V. Černý, tech. úředník fy. J. Pracner v Roudnici. — Jan Červinka, továrník hosp. strojů v Praze. — F. Dvořáček, zvěrolékař města Prahy. — M. Florián, učitel kubánské, vojenské školy hospodářské v Jekatěrinodaru, Rusko. — F. Halla, odborný učitel zimní hospod. školy v Čes. Brodě. — V. Ježek, ředitel úřadu okr. zastup v Chrudimi. — F. Jirsík, statkář v Červené Rečici. — L. Jozek, řiditel z. hospodář. školy v Čes. Brodě. — JUDr. J. Kožaný, prof. hospod. akademie v. v. v Táboře. — Inž. Jindřich Křivánek, ředitel lukařské a rol. školy ve Vys. Mýtě. — F. Lukáš, učitel z. hospod. školy v Nov. Bydžově. — F. Milner, náj. dvora v Dobropůli u Černého Kostelce. — Dr. J. Munzar, profesor král. české hospodářské akademie v Táboře. — B. Procházka, prof. střed. hospodář. školy v Chrudimi. — J. A. Prokůpek, statkář na Král. Vinohradech. — B. Ruml, inženýr v Plátěricích. - Staroštík, předseda Selské jednoty, statkář v Hunčovicích na Moravě. — J. Stříteský, profesor střední hospodářské školy v Chrudimi. — Josef Svozil, redaktor v Litovli. — Inž. chem. Zd. Šíma, ve Vys. Mýtě. — F. Udržal, řišský poslanec a statkář v Dolní Rovni. — Fr. Uher, — statkář v Chotuticích u Peček. J. Vincent, řiditel v Kopřivnici. — F. Vysloužil, řiditel hosp. školy v Prostějově.

Jan Vacek,

farář v Kostelní Radouni u Nového Etinku jest známou a snad nejznámější politickou osobností našeho venkova. Stál při agrár- ní straně již od prvopočátku a nebál se bojovat za agrární ideu i proti nejvyšším církevním hodnostářům, kteří svého času rodící se agrární hnutí snažili se urdousit. Agrárníkům jak u nás tak i na Moravě prokázal farář Vacek svým veřejným vy- stoupením a zřejmým hlášením se k straně agrární služeb nedocenitelných. Slova jeho putovala jako slova věrozvěsta od chaty k chatě a působila; vykonala výborně svůi úkol. Farář Jan Vacek narodil se 12. list. 1866 v Proseči Vobořišti u Pelhřimova; nižší gymnasium studoval v Pelhřimově, vyšší v Jindřichově Hradci, bohoslovív Čes. Budějovicích, kdež byl r. 1890 na kněze vysvěcen. 6 let působil jako kaplan a katecheta v Kamenici nad Lipou, 12 let jako farář v Božejově a od r. 1909 pů- sobí v Kostelní Radouni. Jest výtečným kazatelem, milým spole- čníkem; lid v Božejově miloval jej láskou, kterou se hned tak ne druhý kněz pochlu- biti může. Ctili jej bohatí i chudí stejnou měrou jako kněze pravého a řádného. V Božejově vlivem jeho postavena společen- stevní těrna lnu pro tamní studené pod- nebí lnářské nad jiné významný podnik hospodářský. Jednoduchá těrna, ale tam- nímu chudému lidu v zimě, kdy není jiné práce, zabezpečila výdělek a zvedla mzdy ze 40 h na K 1.80 a přes denně. Ai rolnictvu podnik ten prospěl, ježto umo- žnil mu rationelní pěstování nové průmy- slové rostliny-lnu, který se tam dobře daří. Farář Vacek ubíral se dosud cestou světla, toť celý jeho „zločin“ — v ruce své třímal neochvějně pochodeň osvěty kulturní i hospodářské, horlivě zakládal knihovny, půjčoval knihy lidu i ze sou- kromé knihovny své přes 3.000 svazků čítající, vykonal bezčetně přednášek, za- kládal rajfeisenky i družstva hospodářská.

ge

Jest vysoce vzdělaným, intelligentním kně- zem, hovoří několika, jazyky evropskými. Jest členem výboru Ústřední jednoty čes. hosp. společenstev v Praze, čestným ob- čanem mnoha jihočeských obcí, činovníkem mnoha spolků.

aoe

Říšský poslanec P. Jan Vacek.

Při zemských volbách r. 1908 v pohnu- tém boji porazil samotného vůdce českých křesťanských sociálů faráře Zárubu větši- nou 500 hlasovou i v jeho nejoddanějším rajonu (Kamenice nad Lipou, Počátky, Pel- hřimov, Pacov), při říšských volbách zvolen ve volební skupině 73 (za venkov Jindři- cho-Hradecký, Počátky, Veselí, Lomnice, Třeboň). Farář Vacek jest výtečný kněz, muž širokého rozhledu, upřímný přítel lidu, rozhodný agrárník. Farář J. Vacek jest zdárným synem venko- va a zůstal vždy věren venkovu, i když

jeho představení, nadřízení hodnostáři ká- zali boj proti svobodě venkova, on nebál se vykopati „onu hřivnu zahrabanou pa- stýři“ a těžiti s ní dle poctivého přesvěd- čení svého. On jako správný kněz nemohl se odhodlati k zotročování lidu, naopak šel cestou světla, ukázal prostému, ven- kovskému lidu cestu správnou: on chtěl, aby venkov určoval se sám, jako svéprá- vná, samostatná část národa, která má také právo k svému vlastnímu sebeurčení bez ohledu na jakoukoliv církev: on lid nezotročoval jako jiní zaslepení kněží řím- ští, ale naopak: povznášel jej k jeho vlastní samostatnosti a k duševní svobodě. Údě- lem za to byla mu všeobecná nenávist a všemožné příkoří se strany zaslepených kněží usilujících i v XX. století o politické zotročení lidu, o uvržení lidu v závi- slost na Římu a na Vídni závislém komandu. Za to tím více miluje faráře Vacka, váží si jej venkovský lid, který ry- zost a poctivost jeho charakteru rozpo- znati a oceniti dovede,

rod

Družstevní mlékárny.

Až do konce předešlého století spraco- váno bylo mléko na máslo a sýr doma a vý- robky většinou po domácku upotřebeny Přebytečné pak máslo a tvaroh prodaly se překupníkovi, který je pak se značným vý- těžkem zpeněžil. Než tento způsob výroby a prodeje mléč- ných výrobků neodpovídal stále zvyšující se režii a hospodář nucen byl racionelněji hos- podařiti, čili musil hleděti výrobky mléčné lépe zpeněžiti. To však nebylo možno jed- notlivci. Proto spojovali se naši hospodáři počátkem nynějšího století — po způsobu Dánů — ve družstva, jichž v přítomné době jest již 48 v Ústřední jednotě sdružených. Hlavní podíl na jmenovaném počtu má Litomyšlsko. Mimo to větší mlékárny jsou: v jižních Čechách: Tábor, v záp. Čechách Plzeň a v severních Bohušovice.