Ročník XXIX.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. (Příloha k čís. 40.)

Str. 653.

Při upotřebení popsaného zařízení musí seno na voze stejnoměrně roztřásáno býti, ne tudíž jedna vrstva vedle druhé kladena. Harpunou neb lapačem možno 200—250 ke sena zachytiti a fůru sena na 5krát složiti. Při skládání snopů použije se téhož za- řízení, vyjma harpuny neb lapače; na místě téhož použije se jiného zavěšovadla a mo- žno až celý mandel snopů najednou táhnouti. Má-li se skládati na sebe větší neb vyšší vzdálenost, jest zapotřebí stejného počtu lidí (1 člověka na voze, 1 ve stodole a 1 u koně). Pojízdné zdvihadlo dá se nejen s úspě- chem při skládání sena a obilí použiti. nýbrž i po celý rok ku vyvážení hnoje z chléva, případně ku přivážení píce do téhož. Po celé délce chléva upevní se u stropu trám, kolejnice aneb kulaté že- lezo a vede se otvorem nad dveřmi ve stejné výši nad hnojiště, případně do ře- zárny neb komory na míchání píce. Venku upevní se trám, kolejnice neb pod. v pří- slušné vzdálenosti na šikmě po obou stra- nách postavených sloupech. Navrchu — tak jako při skládání sena a obilí — umí- stí se pojízdné zdvihadlo, ovšem bez lana a dolů zavěsí se překlápěcí vozík (bez ko- leček). Při vození hnoje naloží se týž ve chlévě, strčí se do vozíku a dojede až nad hnojisko, kdež hnůj v libovolném místě se vyklopí. — Tento způsob vození hnoje a píce jest rychlým a nikterak namáhavým a má výhody oproti namnoze obvyklému vození na vozíkách po kolejnicích na zemi umístěných; neb zde, hlavně u hnoje, může zajeti se jen ke hnojisku a hnůj znova vyhazován býti musí; mimo to kolejnice se snadno znečistí a vozík z nich vyjede. K posledně jmenovaným účelům. staví se i zvláště upravené zařízení. Popsané přístroje jsou pro každého rolníka neocenitelnými, jmenovitě v době sklizně, kdy jest nedostatek pracovních sil a rychlou prací může při nejistém počasí mnoho zachráněno býti. Kdo podobné zaříditi míní, tomu bližší sdělí firma J. Nermuť v Chru- dimi, kdež také veškeré moderní hosp. stroje obdržeti lze. V nejbližších číslech popíšeme ně- které jiné, v Americe užívané stroje. o

Nebezpečný nepřítel brambor.

slední době vyšetřil ji na — základě důklad- ných pozorovacích studií — řiditel zemské výzkumné stanice pro pěstování rostlin v Brně J. Vaňha a podává o ní veleza- jímavou zprávu v I. ročníku „Sborníku zemědělského“ (vědeckého orgánu českých hosp. učitelů). Věc je tak zajímavá a dů- ležitá, že zaslouží aspoň krátkého popu- lárního výkladu pro širší obecenstvo, by vedělo, jak nebezpečný je dosud neznámý nepřítel ten a jak se proti němu brániti. Autor pozoroval nemoc po dlouhá léta nejdříve na Moravě a v Čechách, potom i v jiných zemích, v sev. Německu, Dán- sku a Švédsku. Všude byla zaměňována

Obr. 218. Připravení rýh k osázení chřestem

s hnilobou způsobenou vřetenatkou, které je podobná, zejména za vlhka těžko je ro- zeznati. Často vyskytuje se s ní společně. Nápadně rozšířila se tato nemoc v r. 1894 v okoli Přerova. Od toho času vyskytuje se každý rok v různých krajích Čecha Moravy, tak že je u nás všeobecně rozší- řena. Na českomoravské vysočině, v již- ních a východních Čechách, na západní a jižní Moravě stala se místy nemilým hostem. I na jiných rostlinách našel autor tuto chorobu, n. p. na vinné révě, fazolu keříč- kovém; také řepu může choroba napadnouti. Tmavohnědé skvrny choroby této mají nepravidelný tvar, jsou hranaté a poněkud zakulacené, různé velikosti, avšak vždy

2nnn a n na naan a n anan a ae

Obr. 219. Sázení chřestu.

Co se týce nepříznivého účinu houby na sklizeň, jest dvojí: hlízy nemají tolik škrobu, ani nejsou tak veliké a tedy ne- dají tak velkou sklizeň. Zejména vyskytne-li se nemoc brzy, dokud nejsou rostliny ještě vyvinuté, zakrní hlízy a mají škrobu málo. Hnědá skvrnitost listů bramborových je tedy choroba nebezpečná. Houba její má život tuhý a existuje i za úplného nedo- statku živin; autor vypěstil na př. kulturu i v čisté kapce vody. I proti zimě je chrá- něna a může přezimovati bez poškození. Při tom může se rychle množiti a rozšiřovati. K jejímu potírání doporučiti lze v celku asi tytéž prostředky, které se již osvěd- čily proti vřetenatce. Na pokusném poli zemské výzkumné stanice v Brně použilo se s dobrým výsledkem stříkání 1%% roz- tokem modré skalice a vápna; snad by také postačilo — soudí Vaňha — i 1/2 %2, kdyby se zavčas a nejméně dvakrát stříkalo. Roztok modré skalice a vápna připraví se nejlépe takto: Rozpustí se 1 ke modré skalice v teplé vodě, a roztok tento se na- leje do 50 1 vody. Zároveň pokropí se 1 kg čerstvě páleného vápna vodou, aby se rozpadlo na prášek, načež se hasí vo- dou, až povstane hustá kaše, která se pak přecedí hrubým plátnem, aby se odstra- nily kamínky; pak rozmíchá se s dalšími 50 l vody. Tak připravený roztok skalice a vápenného mléka leje se současně do 3. nádoby, pokud možno stejným proudem, načež se delší dobu míchá. — Hotový roztok nesmí se uschovávati v železných nádobách, nýbrž v dřevěných neb hliněných, a nutno ho co nejdříve použiti; nemá státi déle 8 dnů. Roztok nemá býti zelený, nýbrž temně modrý. Ponechá-li se roztok ve skle- nici, klesne usazenina ke dnu, a nad ní zůstane čistá, nikoli modrá teku- tina. Je-li tato ještě modrá, při- leje se trochu vápenného mléka. Celkem pak řid. Vaňha doporu- čuje k vyhlazení hnědé skvrnitosti: 1. Jakmile se černé skvrny na listech vyskytnou, má se poprvé stříkati 1 % bordelézským roztokem a po 2—3 týdnech, když se nové skvrny ukazují, stříkání opakovati. 2. Po sklizni brambor nutno všechny rostlinné zbytky, hlavně uschlou nať, s pole odkliditi a spá- liti; popel nabytý jest dobrým hnojivem pro totéž pole. 3. Na témže poli neb na blízku jeho není radno příští rok bram- bory pěstovati, jelikož houba přezi- muje na opadaných zbytcích rost- linných a na jaře se opět rozšiřuje. 5. Sklizené pole z téže příčiny pluhem dobře obracejícím hluboce zorati.

čas nejbujnější vegetace — v červenci nebo srpnu — vy- skytují se v poslední době na li- stech bramborových často tma- vohnědé skvrny, které rychle se rozšiřují a zachvátí všechny listy, jež zčer- nají, usychají a opadávají. Nať bramborová tedy předčasně vadne, rostliny odumírají — a následek potom objeví se více neb méně na sklizni. Škoda může býti značná, jestliže in- fekce byla silná a zachvátila-li brambory ještě před vyvinutím rostliny. Neblahý následek této choroby jeví se v tom, že assimilační činnost listu a jeho hlavní životní funkce — totiž tvoření škrobu — je přerušena. V době, kdy se hlavně škrob tvoří a vhlízách ukládá, je škoda citelná, zejména u druhů jemných. Nemoc tato podobá se hnilobě, t. j. cho- robě brambor, způsobené t. zv. vřetenatkou bramborovou (Phytophthora infestans)a byla s ní dosud zaměňována. Teprve v po-

ostře ohraničené beze všech okrajů, čímž se liší od skvrn, způsobených vřetenatkou. Zvláště náchylny ku nákaze jsou jemné druhy brambor s tenkými listy, u nichž také následek při sklizni jest patrnější. Řid. Vaňha nazval tuto chorobu dle barvy »hnědou skvrnitostí listů bramboro- vých« na rozdíl od nemoci způsobené vře- tenatkou. Při podrobném mikroskopickém zkoumání shledal, že jejím původcem není hmyz, jak dosud se vykládalo, nýbrž houba, která rozmanitě a intensivně se rozšiřuje. Škoda jí způsobená je tím větší, čím dřive rostlinu napadla, a čím slabší bylo ústrojí rostlinné, což je n. p. za sucha. Za sucha přenášejí se zárodky lehce a daleko větrem.

Ku sklizni sena! obré seno jest zajisté důležitým či- nitelem v hospodářství; má důle- žitou úlohu při výživě hospodářského zví- řectva a ušetří se jím mnohý hektolitr obilí, jenž se prodati může. Ovšem že ja- kost sena závisí od četných okolností, z nichž některé nemůže rolník ovládati, n. př. od povětrnosti; avšak rolník může v přemnohých směrech k tomu přispěti, aby sklidil dobré a výživné seno. Úpo-