1
masthead
V Praze, ve středu dne 5. října.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
Praha
4
article
NAh
NAh
na měsíc 3 K 80 h
5
article
Válka.
Válka.
Šarvátky v okolí Mukdenu.
Z Tokia, 4. října. (C.-B.) »Reuterova kan-
celář oznamuje: Telegram generálního štábu
mandžurské armády oznamuje: Oddělení japon-
ského předvoje, složené z jedné setniny pěchoty
a jedně švadrony jízdy, napadlo dne 2. října
60 kozáků, kteří střežili Pachsintun, 13 mil se-
verně od Ljaojanu a 9 mil západně od silnice
na Mukden a rozptýlilo tyto. Na to pokračovalo
oddělení japonské v obhlídce dále, bylo však
napadeno 20 kozáky a donuceno ustoupiti zpět
beze ztrát. Rusové ztratili 30 mužů. Ve frontě
japonské armády nedošlo k žádné změně.
Vyznamenaný viborgský pluk.
Z Berlína, 4. října. Jak berlínské listy
sdělují, vyznamenán byl viborgský pluk, jehož
majitelem je císař Vilém II., za svoji udatnos
v bitvě u Ljaojanu 97 záslužnými kříži.
Japonci, jedoucí z Ruska domů.
Z Berlína, 5. října. Velký počet Japonců,
kteří opustili Rusko, jel dnes přes Berlín do
Bremerhavenu. Bylo jich 707, mužů, ženi
dětí. Na nádraží dostavili se japonský vyslanec
a konsul s několika Japonci, ale nebylo nikomu
dovoleno vejíti na perron, poněvadž zvláštní tento
vlak, kterým Japonci jeli, byl prohlášen za ná-
kladní a nikoli za osobní. Pročež musili se
spokojiti pohledem na své krajany z dálky.
Když tito viděli své soukmenovce na nádraží,
volali: »Banzai, banzai!« Pobyt trval jen ně-
kolik minut. Po 11. hodině příjeli Japonci do
Bremerhavenu.
Japonské korrektury.
Z Tokia, 4. října. (C.-B.) [Úřadní zpráva.
Dne 30. záři zpozorováno bylo 50 kozáků, kteř
pálili činské džunky na řece Chun. Byli zahnáni
Rus
Vilém II
Japonec
Mukden
Tokio
Berlín
Ljaojan
Rusko
Bremerhaven
Chun
Reuterův kana
6
article
DNÍ
DNÍ
střelbou stráží japonských, na obou březích
umístěných. S ruské strany šířená (?) zpráva o
spálení 17 džunek s japonskou municí jest
lichá. (Pokud známo, sdělovalo se tak o 9 džun-
kách a to z anglických pramenů.)
Opatření uhlí pro východomořské
loďstvo.
Z Brusselu, 4. října. Jak »Soir« sděluje.
kotví v Antverpách osmdesáte uhelných lodí
jako zásoba uhelná pro ruské východomořské
lodstvo.
Chování Číňanů.
Z Pekina, 4. října. (C.-B.) »Reuterova
kanc.« oznamuje: Další zprávy o chování se
Číňanů znějí uspokojivě. Zdejší anglické vysla-
nectví jest toho mínění, že není příčin k něja-
kým obavám. Týž názor potvrzuje se také bi-
skupem Fairerem.
Telefonické zprávy „Nár. Listu.
Slovanské parallelky a samostatná paedagogia
ve Slezsku.
Z Vídně, 5. října. »Zeit« oznamuje z Opavy.
že zemský president hr. Thun dnes aneb po-
zejtří již v příčině slovanských pa-
rallelek dá prohlášení, kterým zahá-
jiti se má dohoda s Němci v ten rozum,
že vláda nevzpírá se žádosti Němců po zrušení
parallelek a po zřízení samostatný ch
slovanských paedagogií. Pro tato vy-
hlédnuta jsou města: Klimkovice a Pol-
ská Ostrava. Zrušení české parallelk
v Opavě jest pevně usneseno pro rok přišti, pol-
ská parallelka v Těšíně však ještě zůstane. Nový
ústav český věnován bude výhradně výchově če-
ských učitelů. Jako bezpečná známka brzkého
zrušení české parallelky v Opavě může býti po-
važováno reaktivování české zku-
šební komise, které náležela approbace
Číňan
Reuterův
Thun
Němec
Pol
Brusel
Soira
Antverpy
Slezsko
Vídeň
Opava
Klimkovice
Ostrava
Těšín
Nová ústav
7
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
8
article
SIY
SIY
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
m je též redakce
a expedice
9
article
chovanců, navštěvujících německý ústav a sklá-
dajících zkoušky pro ústav český.
Ke zprávě této dodává referent jmenova-
ného listu, že v německých poslaneckých kru-
zích hledí se prohlášení hr. Thuna vstříc s po-
chopitelným napjetím. Dodáváme: Také my hle
díme mu vstřic s pochopitelným napjetím.
Místodržitel Handel jednal prý docela správně.
Z Vídně, 5. října. »Volkszeitu ng«
oznamuje, že vyšetřování s místodržitelem dal-
matským svob. pánem Handelem je ukon-
čeno. »Výsledek je tento: Postup místodržitele
byl uznán za úplně správný a bez-
vadný po každé stránce.«
Thun
Handel
Volkszeit
Vídeň
10
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Dr. Dumba ve slyšení u krále Petra.
Z Bělehradu, 4. října. (C.B.) Král Petr
přijal dnes dopoledne rakousko-uherského vy-
slance dra. Dumbu v soukromém slyšení. Dr.
Dumba děkoval jménem oněch členů diplo-
matického sboru, kteří nebyli pověřeni za
zvláštní vyslance ke korunovaci králi opětně za
vyznamenání, která jim za příčinou své koru-
novace propůjčil.
Marocká smlouva francouzsko-španělská.
Z Paříže, 4. října. (C.-B.) »Tempsu« ozna-
muje se z Madridu: Při nastávající smlouvé
francouzsko španělské jedná se o to, aby se
srovnalo přiznání ve příčině zvětšení španělské
sféry vlivu s pokojným postupem Franciev
Marokku. Za tím účelem bylo smluveno, že
smlouva, jejíž slovné znění zůstane tajným,
nabude platnosti teprve po 15 le-
tech. Španělsko zdráhalo se dlouho dodatek
tento prijati. Naproti tomu byla sféra vlivu Špa-
nělska zvětšena, byť i ne v té míře jak španěl-
ský ministr zahraničních záležitostí původně
žádal. Zejmena mají města Tetuan a T an-
doktor
Dumba
Petro
Petr
Bělehrad
Paříž
Madrid
Maroko
Španělsko
Tetuany
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vdova.
12
article
Rozeklaná, úzká cesta polní vine se k hu-
stému lesu. Vysoká vrstva právě napadaného
sněhu leží na ní. Někde stojí osamělý, křivý
švestkový strom, v pravo sklánějí se k horské
říčce louky a v levo stoupají široké, bílé, v dálce
zvolna stmívající se pláně. Jihozápadní obzor
uzavírá skupina nízkých vesnických chat a
nízká věž kostelíčka se zelenavou bání.
Je podvečer.
Západ je rudý — zářivě rudý a v něm ve-
liký, žhoucí, vítězný bod — slunce. Jasná fos-
forová žluť nad rudou záplavou roztéká se k jihu
a k severu ve svítivou, modravou zeleň, a ves-
nice dole, a pláně, k obzoru přilehlé, usínají ve
tmavých, fialových stínech. —
Právě před rokem za téhož času chvátali
lidé z vesničky k lesu, kde drvoštěpové káceli
lesní velikány. Rozneslo se totiž, že kterýsi
drvoštěp byl zabit padajícím kmenem.
Naposledy blížila se mladá žena, jež nesla
v náruči děcko, a tři jiné děti, naříkající, držely
se jejího šatu a zdržovaly její krok.
Žena byla hezčí než ostatní, líce její velm
bledé a oko nejistotou a děsem rozšířené. Slzela
a všechna ta její drobotina volala: „Táta
Táta!“
Když došla k ostatním a uzřela mrtvolu.
rázem shroutila se na kolena. Všichni zmlkli.
ženy tiskly k sobě děti, jež udiveně na vše hle-
děly, staří drvoštěpové smekli
A když ubohá žena se zdvihla, vrhla hně-
vivý pohled na obrovský kmen, jenž vzal j
muže, a když chopila se svých drobných dět
a vrávorala k domovu, přítomní stěží udržel
slzy a šeptali: „Ubohá — nešťastná . ..“
Nešťastného Petra pohřbili ..
Včera přišel přítel nešťastného Petra, drvo-
štěp Jan, a prudce zabušil na dvéře vdoviny.
Byla již pozdní noc. Hrozila bouřka.
Petro
Jan
táta táta
13
article
Jan oděn byl v nový kabát a měl hezký klo-
bouk. Byl i oholen a ostříhán... Kabát byl tak
nacpán všelikými věcmi, že Jan vypadal v něm
jako hrbatý.
Vstoupil do světnice. Až se otřásl, když se
rozhlédl: světnice naplněna byla zimou, již
místo tepla dýchal sem svou zející tlamou
ohromný krb.
Vdova a děti u velikého stolu večeřely.
Och! tvrdý, černý chléb a hrstka černé soli —
to byla jejich večeře. Zachvěl se. Pak odkašlav
si, pravil:
„Matko Marie!“
„Vítám vás, Jene!
„He! Přicházím k vám — na večeři.
Vdova mlčela.
„Matko Marie... Za mzdu svou koupi
jsem trochu lahůdek“ — a lově z hlubokých
útrob svého kabátu lahůdky, rovnal je na stůl.
Děti se naň smály, hlučely a hubeňoučké
ruce mávaly mu vstříe.
Obrátil se k Marii, ale zastyděl se, vida
v zraku jejím, že mu porozuměla.
„Vím... vím, není toho potřebí . .. ale je
to jen pro ty drobečky...“ a objímal je, aby
zakryl své rozčilení.
A konečně zvolal: „Hola! K jídlu!“
Všichni zasedli ke stolu... on sám ne
jedl... Vdova se naň usmívala ... a děti jedly
štěbetaly, smály se ..
Jan zadíval se po světnici a pod zasmu-
šilým čelem táhla mu myšlenka: „Petře, dobrý
Petře! Jaká tu nouze a bída!... eh! doufe
však, snad bude líp.
Chvíli mnul si čelo a přemýšlel — a na
jednou povstal a přisedl naproti Marin. Chopil ji
za ruku a zadíval se do jejího velkého, vlhkého
oka ..
„Marie!... chci praštit dřevorubstvím ..
mám trochu polí... Les už mne nudí a pak —
vždy, když kácím — Petr objeví se mi na mysli
a bojím se, bojím... a s tím není co žertovat.
„Dobrý Jene!“ pravila a slzy vhrklyj
v oči při vzpomínce na Petra.
Jan
Marie
Hol
Petr
Petro
14
article
„Dnes je tomu právě rok... byl zrovna
nádherný západ slunce... při tom zahynul ...
ubohý Petr!... ale nechme toho, nevzpomí-
nejme toho . .
„Ano!“
„Matko Marie! Chci... ano, opustím les,
nechám dřevorubství... A je mi tak smutno
samotnému, bez dobré duše, bez přítele, bez
rodiny, bez... Chci se ženit..
„Dejž vám Bůh dobrou ženu!“
„Doufám... Ale hleďte, já jsem vybí-
ravý... he! Přál bych si ženu hodnou, dobrou,
která by měla opravdu srdce ...
„Ovšem; nějakou mladou, jež by vás
upřímně milovala.
Chvíli bylo ticho.
„Ano!
„Poctivou dívku, dobrou . ..
„Tak, tak! mladou, jež by ... ale já bych
přec ... raději,“ hlas Janův se chvěl, „ydovu.
takovou s rodinou ... jako... ehm... chtěl
bych... raději vás!
Pohlížela naň mlčky, oči majíe plny slz.
Bylo ticho..
Jan klopil zrak a mačkal klobouk. Marie
zaníceně dívala se chvíli na jeho mužnou po-
stavu... a puk sklonila hlavu na jeho prsa a
slzíc štěstím, zmateně šeptala: „Jste hodný,
dobrý muž — přijímám vaši ruku... a Petr
tam nahoře jistě schválí můj krok a zvolá: „Díky
tobě, Jene!“
Děti udiveně hleděly na plačící matku.
I Jar marně snažil se udržeti slzy ... A těmi
slzami zářilo jeho oko, když chvějícím hlasem
řekl: „Neplač už, Marie!... A vy děti ... ří-
kejte mi otče!“
A objímal ty caparty, křičící něžnými
hlásky: „Táta! Táta! ...
Jak byli všichni šťastni!
A Jan, vzpomínaje Petra, řekl si: „Ted
můžeš spokojeně spát svůj věčný sen, drahý
Petře! Vystěhuje se bída a hlad tvých drahých,
zavítá sem opět štěstí a spokojenost . . . Spi
klidně!...“
Vl. š.
Petr
Marie
Janův
Jan
Petro