ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ffc37990-71f1-11dc-ae99-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 14 celkem · entity: place 26, person 27, work 2, org 1
1 masthead
V Praze, ve středu dne 5. října.
Praha
2 masthead
K číslu 275
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou
Praha
4 article NAh
NAh na měsíc 3 K 80 h
5 article Válka.
Válka. Šarvátky v okolí Mukdenu. Z Tokia, 4. října. (C.-B.) »Reuterova kan- celář oznamuje: Telegram generálního štábu mandžurské armády oznamuje: Oddělení japon- ského předvoje, složené z jedné setniny pěchoty a jedně švadrony jízdy, napadlo dne 2. října 60 kozáků, kteří střežili Pachsintun, 13 mil se- verně od Ljaojanu a 9 mil západně od silnice na Mukden a rozptýlilo tyto. Na to pokračovalo oddělení japonské v obhlídce dále, bylo však napadeno 20 kozáky a donuceno ustoupiti zpět beze ztrát. Rusové ztratili 30 mužů. Ve frontě japonské armády nedošlo k žádné změně. Vyznamenaný viborgský pluk. Z Berlína, 4. října. Jak berlínské listy sdělují, vyznamenán byl viborgský pluk, jehož majitelem je císař Vilém II., za svoji udatnos v bitvě u Ljaojanu 97 záslužnými kříži. Japonci, jedoucí z Ruska domů. Z Berlína, 5. října. Velký počet Japonců, kteří opustili Rusko, jel dnes přes Berlín do Bremerhavenu. Bylo jich 707, mužů, ženi dětí. Na nádraží dostavili se japonský vyslanec a konsul s několika Japonci, ale nebylo nikomu dovoleno vejíti na perron, poněvadž zvláštní tento vlak, kterým Japonci jeli, byl prohlášen za ná- kladní a nikoli za osobní. Pročež musili se spokojiti pohledem na své krajany z dálky. Když tito viděli své soukmenovce na nádraží, volali: »Banzai, banzai!« Pobyt trval jen ně- kolik minut. Po 11. hodině příjeli Japonci do Bremerhavenu. Japonské korrektury. Z Tokia, 4. října. (C.-B.) [Úřadní zpráva. Dne 30. záři zpozorováno bylo 50 kozáků, kteř pálili činské džunky na řece Chun. Byli zahnáni
Rus Vilém II Japonec Mukden Tokio Berlín Ljaojan Rusko Bremerhaven Chun Reuterův kana
6 article DNÍ
DNÍ střelbou stráží japonských, na obou březích umístěných. S ruské strany šířená (?) zpráva o spálení 17 džunek s japonskou municí jest lichá. (Pokud známo, sdělovalo se tak o 9 džun- kách a to z anglických pramenů.) Opatření uhlí pro východomořské loďstvo. Z Brusselu, 4. října. Jak »Soir« sděluje. kotví v Antverpách osmdesáte uhelných lodí jako zásoba uhelná pro ruské východomořské lodstvo. Chování Číňanů. Z Pekina, 4. října. (C.-B.) »Reuterova kanc.« oznamuje: Další zprávy o chování se Číňanů znějí uspokojivě. Zdejší anglické vysla- nectví jest toho mínění, že není příčin k něja- kým obavám. Týž názor potvrzuje se také bi- skupem Fairerem. Telefonické zprávy „Nár. Listu. Slovanské parallelky a samostatná paedagogia ve Slezsku. Z Vídně, 5. října. »Zeit« oznamuje z Opavy. že zemský president hr. Thun dnes aneb po- zejtří již v příčině slovanských pa- rallelek dá prohlášení, kterým zahá- jiti se má dohoda s Němci v ten rozum, že vláda nevzpírá se žádosti Němců po zrušení parallelek a po zřízení samostatný ch slovanských paedagogií. Pro tato vy- hlédnuta jsou města: Klimkovice a Pol- ská Ostrava. Zrušení české parallelk v Opavě jest pevně usneseno pro rok přišti, pol- ská parallelka v Těšíně však ještě zůstane. Nový ústav český věnován bude výhradně výchově če- ských učitelů. Jako bezpečná známka brzkého zrušení české parallelky v Opavě může býti po- važováno reaktivování české zku- šební komise, které náležela approbace
Číňan Reuterův Thun Němec Pol Brusel Soira Antverpy Slezsko Vídeň Opava Klimkovice Ostrava Těšín Nová ústav
7 article
Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
Praha
8 article SIY
SIY Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. m je též redakce a expedice
9 article
chovanců, navštěvujících německý ústav a sklá- dajících zkoušky pro ústav český. Ke zprávě této dodává referent jmenova- ného listu, že v německých poslaneckých kru- zích hledí se prohlášení hr. Thuna vstříc s po- chopitelným napjetím. Dodáváme: Také my hle díme mu vstřic s pochopitelným napjetím. Místodržitel Handel jednal prý docela správně. Z Vídně, 5. října. »Volkszeitu ng« oznamuje, že vyšetřování s místodržitelem dal- matským svob. pánem Handelem je ukon- čeno. »Výsledek je tento: Postup místodržitele byl uznán za úplně správný a bez- vadný po každé stránce.«
Thun Handel Volkszeit Vídeň
10 article Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy. Dr. Dumba ve slyšení u krále Petra. Z Bělehradu, 4. října. (C.B.) Král Petr přijal dnes dopoledne rakousko-uherského vy- slance dra. Dumbu v soukromém slyšení. Dr. Dumba děkoval jménem oněch členů diplo- matického sboru, kteří nebyli pověřeni za zvláštní vyslance ke korunovaci králi opětně za vyznamenání, která jim za příčinou své koru- novace propůjčil. Marocká smlouva francouzsko-španělská. Z Paříže, 4. října. (C.-B.) »Tempsu« ozna- muje se z Madridu: Při nastávající smlouvé francouzsko španělské jedná se o to, aby se srovnalo přiznání ve příčině zvětšení španělské sféry vlivu s pokojným postupem Franciev Marokku. Za tím účelem bylo smluveno, že smlouva, jejíž slovné znění zůstane tajným, nabude platnosti teprve po 15 le- tech. Španělsko zdráhalo se dlouho dodatek tento prijati. Naproti tomu byla sféra vlivu Špa- nělska zvětšena, byť i ne v té míře jak španěl- ský ministr zahraničních záležitostí původně žádal. Zejmena mají města Tetuan a T an-
doktor Dumba Petro Petr Bělehrad Paříž Madrid Maroko Španělsko Tetuany
11 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Vdova.
12 article
Rozeklaná, úzká cesta polní vine se k hu- stému lesu. Vysoká vrstva právě napadaného sněhu leží na ní. Někde stojí osamělý, křivý švestkový strom, v pravo sklánějí se k horské říčce louky a v levo stoupají široké, bílé, v dálce zvolna stmívající se pláně. Jihozápadní obzor uzavírá skupina nízkých vesnických chat a nízká věž kostelíčka se zelenavou bání. Je podvečer. Západ je rudý — zářivě rudý a v něm ve- liký, žhoucí, vítězný bod — slunce. Jasná fos- forová žluť nad rudou záplavou roztéká se k jihu a k severu ve svítivou, modravou zeleň, a ves- nice dole, a pláně, k obzoru přilehlé, usínají ve tmavých, fialových stínech. — Právě před rokem za téhož času chvátali lidé z vesničky k lesu, kde drvoštěpové káceli lesní velikány. Rozneslo se totiž, že kterýsi drvoštěp byl zabit padajícím kmenem. Naposledy blížila se mladá žena, jež nesla v náruči děcko, a tři jiné děti, naříkající, držely se jejího šatu a zdržovaly její krok. Žena byla hezčí než ostatní, líce její velm bledé a oko nejistotou a děsem rozšířené. Slzela a všechna ta její drobotina volala: „Táta Táta!“ Když došla k ostatním a uzřela mrtvolu. rázem shroutila se na kolena. Všichni zmlkli. ženy tiskly k sobě děti, jež udiveně na vše hle- děly, staří drvoštěpové smekli A když ubohá žena se zdvihla, vrhla hně- vivý pohled na obrovský kmen, jenž vzal j muže, a když chopila se svých drobných dět a vrávorala k domovu, přítomní stěží udržel slzy a šeptali: „Ubohá — nešťastná . ..“ Nešťastného Petra pohřbili .. Včera přišel přítel nešťastného Petra, drvo- štěp Jan, a prudce zabušil na dvéře vdoviny. Byla již pozdní noc. Hrozila bouřka.
Petro Jan táta táta
13 article
Jan oděn byl v nový kabát a měl hezký klo- bouk. Byl i oholen a ostříhán... Kabát byl tak nacpán všelikými věcmi, že Jan vypadal v něm jako hrbatý. Vstoupil do světnice. Až se otřásl, když se rozhlédl: světnice naplněna byla zimou, již místo tepla dýchal sem svou zející tlamou ohromný krb. Vdova a děti u velikého stolu večeřely. Och! tvrdý, černý chléb a hrstka černé soli — to byla jejich večeře. Zachvěl se. Pak odkašlav si, pravil: „Matko Marie!“ „Vítám vás, Jene! „He! Přicházím k vám — na večeři. Vdova mlčela. „Matko Marie... Za mzdu svou koupi jsem trochu lahůdek“ — a lově z hlubokých útrob svého kabátu lahůdky, rovnal je na stůl. Děti se naň smály, hlučely a hubeňoučké ruce mávaly mu vstříe. Obrátil se k Marii, ale zastyděl se, vida v zraku jejím, že mu porozuměla. „Vím... vím, není toho potřebí . .. ale je to jen pro ty drobečky...“ a objímal je, aby zakryl své rozčilení. A konečně zvolal: „Hola! K jídlu!“ Všichni zasedli ke stolu... on sám ne jedl... Vdova se naň usmívala ... a děti jedly štěbetaly, smály se .. Jan zadíval se po světnici a pod zasmu- šilým čelem táhla mu myšlenka: „Petře, dobrý Petře! Jaká tu nouze a bída!... eh! doufe však, snad bude líp. Chvíli mnul si čelo a přemýšlel — a na jednou povstal a přisedl naproti Marin. Chopil ji za ruku a zadíval se do jejího velkého, vlhkého oka .. „Marie!... chci praštit dřevorubstvím .. mám trochu polí... Les už mne nudí a pak — vždy, když kácím — Petr objeví se mi na mysli a bojím se, bojím... a s tím není co žertovat. „Dobrý Jene!“ pravila a slzy vhrklyj v oči při vzpomínce na Petra.
Jan Marie Hol Petr Petro
14 article
„Dnes je tomu právě rok... byl zrovna nádherný západ slunce... při tom zahynul ... ubohý Petr!... ale nechme toho, nevzpomí- nejme toho . . „Ano!“ „Matko Marie! Chci... ano, opustím les, nechám dřevorubství... A je mi tak smutno samotnému, bez dobré duše, bez přítele, bez rodiny, bez... Chci se ženit.. „Dejž vám Bůh dobrou ženu!“ „Doufám... Ale hleďte, já jsem vybí- ravý... he! Přál bych si ženu hodnou, dobrou, která by měla opravdu srdce ... „Ovšem; nějakou mladou, jež by vás upřímně milovala. Chvíli bylo ticho. „Ano! „Poctivou dívku, dobrou . .. „Tak, tak! mladou, jež by ... ale já bych přec ... raději,“ hlas Janův se chvěl, „ydovu. takovou s rodinou ... jako... ehm... chtěl bych... raději vás! Pohlížela naň mlčky, oči majíe plny slz. Bylo ticho.. Jan klopil zrak a mačkal klobouk. Marie zaníceně dívala se chvíli na jeho mužnou po- stavu... a puk sklonila hlavu na jeho prsa a slzíc štěstím, zmateně šeptala: „Jste hodný, dobrý muž — přijímám vaši ruku... a Petr tam nahoře jistě schválí můj krok a zvolá: „Díky tobě, Jene!“ Děti udiveně hleděly na plačící matku. I Jar marně snažil se udržeti slzy ... A těmi slzami zářilo jeho oko, když chvějícím hlasem řekl: „Neplač už, Marie!... A vy děti ... ří- kejte mi otče!“ A objímal ty caparty, křičící něžnými hlásky: „Táta! Táta! ... Jak byli všichni šťastni! A Jan, vzpomínaje Petra, řekl si: „Ted můžeš spokojeně spát svůj věčný sen, drahý Petře! Vystěhuje se bída a hlad tvých drahých, zavítá sem opět štěstí a spokojenost . . . Spi klidně!...“ Vl. š.
Petr Marie Janův Jan Petro