Ročník XXXV.

V Praze, v neděli dne 5. března 1905.

Číslo 64.

Ha ranní a odpol. list, před plácí se v Praza v adminislrani na mösíe na čtvrt leta . . . . 6 K — s drejí čonáškou K 50h na měsíe na čívit leta . . . . 7 K 50h na měsíe . . . . . . 2 K 30h T'oštou: na naesíc na čtvrt lefa . . . . s dvají zásilkeu na měsí na čtrrt lota . . . . 11 K 9o

Onešní čslo pro Prahu je o 18 stranách. L. Z Petrohradu, 4. března v 8 hodin večer. (Původní telegram zvláštního zpravodaje »Nár. L.«) Dnes propukly opět stávky v továrnách, dílnách a tiskárnách. Z Petrohradu, 4. března. (»Spb. Ag.«) Generál Kuropatkin telegrafoval carovi 2. t. m.: Dnes ke 3. hodině naše oddělení opouštějíce vesnici čtyry versty vý- chodně od Sanlimpu byla bombardo- vána. Postup nepřítele proti našim oddělením byl záhy zaražen. Nepřítel ujal se dnes rázně offen- sivy a poduikl obcházku proti naše- mu pravému křídlu ve frontě vesnie Sachepu a Ludsjatunu. Japonci pod- nikli po předpravném silném dělostře- leckém ohni několik útoků, byli však odraženi s velkými ztrátami Proti našim postavením ve frontě Erdagou-Kandalisan nepřítel pokra- čuje v kanonádě. Japonci obořili se prudce na naše postavení kolem Gaotulinu a dobyli opevnění ve frontě, avšak byli z něho našimi protiátoky zase »ahnáni Toto opevnění bylo úplně zničeno a proto je naši — na daný rozkaz — opu- stili.

Nepřítel podnikl dnes několik prudkých protiútoků na naše oddě- lení na levém křídle. K 1. hod. po boji z blízka odnesl mrtvé na své postavení. Naše vojsko provedlo lí- čený útok, zahnalo Japonce a za- ujalo postavení na hřebenu jedné hory. Naše oddělení u vesnice Kuďazy odrazilo pět prudkých útoků, v nich nepřítel utrpěl velké ztráty, a přešlo k offensivě. 3. března. V offensivě, zahájené včera večen proti Japoncům, kteří měli obsazený Sanlimpin a sousední jižní vesnice. pokračovalo se dnes ráno. TTou dobou přitrhly posily do Mukdenu Naše postavení nebyla dnes ve frontě napadena. Nepřítel udržoval dělostřelbu. Ráno podnikli Japonci silné útoky na naše postavení na levém křídle v okolí Jansintunu a Kadolišanu. Posledního — čtvrtého útoku zú- častnilo se s japonské strany asi 20 praporů, jež však byly odraženy s velkými ztrátami nepřítele. Dle zprávy velitele voné krajíně zůstalo před našimi postaveními mnoho mrtvol japonských vojáků Na mnohých místech bojovalo se bodáky. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy viz na straně 4.

Ruský car povolává zvolen zástupce národa k zákono- dárství! Po čem veškerá vlastenecká Rus čím dálo tím horoucněji toužila, čeho potřeba nalehavá den za dnem důtklivěji se projevovala, tomu ko- nečně car Mikuláš II. v památný pro Rusko den 3. března moudře vyhověl! Několik hodin po manifestu, kterým vyzýval car »všecky dobře smýšlející lidi, aby seskupili se k jednomyslné součinnosti ko lem trůnu na překonání úpornéh nepřítele zahraničného a na vy- hubení vzpoury v zemi a tak navráce- ním klidu umožnili caru uskutečnit jeho snahy směřující k obnově duchovního života národa. ku posile jeho blahobytu a ke zdokonalení stát- ních řádů« — několik hodin po tomto manifestu vyšel jako doplněk k němu reskript car Mikuláše II., který znamená v dějinách Ru- ska podobnou událost epochální. jakou byl v Rakousku absolutistickém cís ar- ský manifest a diplom ze dne 20. října 1860. Neboť tímto svým reskriptem ear Mikuláš II. povolává od nyněj- ška ke spolupůsobení v zákono- dárství zvolené zástupce národ a tím uvádí Rusko v řadu konsti- tučních států a říší světa. »Mě přání nese se k tomu« — tak znějí do- slovně nejdůležitější věty památného toho re- skriptu z 3. března 1905 — »abych v pospo- lité práci vlády se zralými silami společnosti dosáhl uskutečnění svých zá- měrů, čelicích ke blahu národa. Pokračuje v díle svých slavných předkův, chtěje udržeti zem ruské nezmenšeny a pořádek za- chovaný, ustanovil jsem se na tom povolávati s pomocí boží od nyněj- ška nejdůstojnější, důvěru lidu poživající a obyvatelstvem zvolené muže k účsstenství při zděláván a projednávání osnov zákonů« . .

»Podnikaje nyní tuto reformu, jsem přesvědčen, že znalost místních potřeb, živo tní zkušenost a rozvážné, upřímne slovo zvolených mužů zabezpečí plod- nost zákonodárných prací ku prospěchu ná- roda. Však zároveň předvídám vešker složitost a obtížnost u proveden této reformy při nezbytném za- chování nerozbornosti základ- níeh zákonů říše a proto. .. uzná- vám za dobré, zřiditi zvláštn konferenci k úradě o cestách, ja- kými by se této Mé vůle dosíci dalo !« Před- sedou této konference ustanoven ministr vnitra Bulygin, v jehož »dlouholetou administrativní zkušenost jakož i klidnou jistotu« car Mikuláš úplně spolehá. Z těchto závěrečných slov historicky památ- ného toho reskriptu počnou asi revolucionáři ruští a jejich pomahači v západoevropském tisku vyvozovati důkaz, že to car Mikuláš nemíní upřímně, že chce jen nespokojený národ tím krásným slibem zvoleného zákonodárného sboru pro tu chvíli uchlácholit a ošálit. Neboť oněmi „základními zákony Ruska“, jež chce zachovati i potom neotřeseny, rozumí se podnes: ruská národnost, pravoslaví a carova ab- solutní, svrchovaná, neobmezená moc To prý se nedá jakživo srovnati. — A zatím jsou příklady ze života nejbliž- ších ústavních států tak poučny a do- kazují kopuletou skutečností, kterak se v prax obé zcela dobře snáší, dokud nedospěje ústav- nost k výši parlamentních vlád. Pouze tam, kde panovník musí (jako v Anglii nebo

Uhrách) vybrati si ministerstve jen z dočasné ětšiny sněmovní, a kde nemůže odepříti své sankce opětovným usnesením parlamentu, pouze tam jest absolutní moc panovničí p odst atně obmezena. Ale kde nenť tak vyvinutého parlamentního systému, kde není panovník obmezen u volbě svých ministrův (jako na př. v Německu nebo v Rakousku, kde nepotře- buje schválit žádného usnesení parlamentu, které se mu nelíbí), tam všude zříme vedle sebe bytovati oba principy, autokratický i representativní. Není to pravda žádný ideál, není to žádná ryzí ústavnost, ale je to nieméně vždy lepší forma státní, než holý abselutism, poněvadž je aspoň možná kontrola, svoboda slova i tisku, svoboda shromažďování a spolčování, a tudíž obrana zákonná a právní proti libovůli vlády byrokracie Sejde tedy nyní vše na tom, jak libe- rálně a poctivě si povede ona konfe- rence, carem zřízená, k uskutečnění jeho, tak rozhodně a slavně projevené konstituční vůle, o jejíž upřímnosti po všem tom, coo podzimu loňského roku car Mikuláš II. podnikl a zařídil, nikdo slušně pochybovati r emá a nemůže.

Nebylo ještě žádnýeh revolučních bouří, attentátů a stávek na Rusi, když nařídil car Mikuláš II, k radě ministra Svatopluka Mirského svolání onoho reformního sjezdu gu- bernských zemstev, jenž vyzván, aby docela svobodně a neohroženě tlumočil caru tužby požadavky ruského lidu. Sjezd ten, zasedavší v Petrohradě od 19. do 22. listopadu m. r.- usnesl se na resoluci o jedenácti bodech, v nichž zmužile a důtklivě doporučoval tyto re- formy: „Aby zabezpečeny byly na Rus zákony: svoboda osobní, svoboda svědomí a rovné právo všech nábo- ženství jako všech národností; dálet svoboda tisku, rozšíření místní samosprávy na všechny části říše a ko- nečně: účasť volených zástupcův lidu v pracích zákonodárných, při sdělá- vání státního rozpočtu a při kontrole činnosti vládní. Za tím účelem žádáno o zřízení „nové zvláštní instituce“, vzešlé z voleb národa.“ —

Tato zmužilá resoluce zemstev vzbudila tehda po všem světě úžas a označována za jitřní píseň nové doby v Rusku, za signá k zápasů. ruské intelligence, za vydobytí poli- tické ústavní svobody. „Zlutý tisk“ ovšem ne- tajil se svým očekáváním, že carism bude hou- ževnatě a krutě tomuto hnutí vzdorovat, čímž požene se ruským rovolucionářům, ve službách nepřátel Ruska pracujíeím, veda na mlýn. Zatím však ear Mikuláš II. již za měsíe vydal svj maniíest ze dne 25. prosince 1904, kterým vyhovoval zásadně všem, výše uvedeným požadavkům sjezdu zemstev, až na poslední. Manifestem tím zajisté nařídil, aby bez prodlení ministerské výbory jaly se pra- covat o zákonech, kterými by se nadále učinila přítrž libovůli byrokracie a zjednala proti ní možnost právní ochrany každému, i nejposled- nějšímu občanu ruskému. Manifestem tím na- řizoval ministerskému výboru, aby připravil zá kony o svobodě tisku, o svobodě a rovno- právnosti všech náboženství, jakož i všech ná redností, dále zákony, žádoucí na prospěch sel- ského lidu, zákony o rozšíření samosprávy měst obcí i okresů, aby zmírnily se zákony o staveel výminečných, o deportaci a internaci politi- ckých provinilcův, jakož i spravedlivěji upra- vila se práva neruských národností. — Všechny tyto reformy se odtud pilně projednávají, veřej- nosti se o postupu prací zprávy podávají a s po- těšením upřímným možno nám konstatovati, že pracuje se v duchu pokrokumilovném, což ze- jmena platí o práci výboru pro zákon o tisku která se daří svobodomyslněji a zdatněji, nežli

v tiskovém výboru parlamentu vídeňského Všemu tedy bylo vyhověno, až na poslední po- žadavek volených lidem zástupcův k účastí v pracech zákonodárných. Nuže, nyní však vyplňuje car Mikuláš II. i tento kardinální požadavek zem- stev ruských! Toť obsah jeho reskriptu ze dne 3. března 1905, který jest a zůstane ve- likým činem v dějinách Ruska a doufejme, že činem blahodárným a požehnaným, o svobo- zujícím Rusko od úkladů nesčetných jeho nepřátel.

Politické zprávy domácí. V Praze, 4 března. (Poláci a zo střen jednacího řádu.) Nesplnila se předpověd orgánů polského kola, že poslanecká sněmovna říšské rady se nestane dřive sehopnou práce, dokud nebude zostřen jednací řád. Jednací řad zůstal nedotčen a sněmovna zatím pracuje, poněvadž z atím pracovati chce. Nyní přicházi i vídeňský zpravodaj krakovského »Czasu«, aby potvrdil, že jeho předpovědi se nesplnily a že změna jednacího řádu jest na ten čas nemožna. »Nechuť jednotlivých německých stran — píše — znemožňuje každou akci, směřující k radi- kální změně jednacího řádu. I kdyby se ve snémovně nalezla většina pro změnu jednacího řádu, narazila by na obstrukci, jejíž přemožení zdá se velmi, velmi pochybným. Taková změna jednacího řádu, která by skutečně znemožnil obstrukci, nedá se nyní cestou parlamentn vůbec provésti. Proto nezbývá než sečkati, ž se mysli uklidní a po připadě až se otupí spory mezi různými stranami. Tohoto přesvědčení nabylo též polské kolo, které s jinými umírněným skupinami snaží se již po řadu let o změnu jednacího řádu.« Doufáme, že nyní po kolu polském dospěje k témuž názoru i panská sněmovna a dá klidně usnouti návrhu, jejž zbytečně přijala na počátku letošního zasedání. V Praze, 4. března. (Uherská mini- sterská krise.) Dnes byla přijata panovní- kem ve slyšení první serie uherských politiků, aby projevila své mínění o nynější situaciv Uhrách a o rozřešení krise. V 11 hodin dopo- ledne přijat předseda magnátské sněmovny hr.

Albin Csaky. Jeho slyšení trvalo celou ho- dinu. Byv po slyšení otázán, je-li správná po- věst, kolující o něm v politických kruzích, že má koaliční ministerstvo za účelné, odpověděl »Ovšem; takové jest skutečně mé mínění. Dle mého soudu musí se následkem výsledku voleh o rozřešení krise pokusiti koalice, která nabýla ve sněmovně většiny.« V 1 hodinu přijat ve slyšení liberální poslanec bar. Arnošt Dániel a ve 2 hodiny předseda poslanecké sněmovny dr. Julius Justh ze strany neodvislosti. V rozmluvě s redaktorem »Fremdenblattue dr. Jul. Justh vyslovil se o situaci v Uhrách v podslatě takto: Mé názory srovnávají se úplně s názory Košutovými. Strana neodvislosti nemá ještě sama potřebné většiny v parlamentě; proto se nemůže domáhati pro edení celého svého programu a spokojí se, když se budou přesně prováděti zákony z r. 1867. Obuíž spočívá v tom, že zákony tyto mají jiný text v Rakou- sku než v Uhrách a že se tohoto rozdllu textů dosud řádně nedbalo. V uherském textu vyrov nání z roku 1867 jsou různá ustanovení, jež souhlasí s různými body programu strany ne- odvislosti, ale dosud provedena nebyla. Jestliže se však pro ten čas vzdáváme provedení leckte- rých bodů svého programu, neznamená to, že se jich zřikáme, poněvadž se o jich provedení zasadíme ihned, jakmile nabudeme většiny ve sněmovně. Pokud se týče Rakouska, soudím, že pravé přátelství mezí Uhrami a Rakouskem může na- v drobném prodeji- ranní číslo o sobě . . . za 8h vdpoledni . . zs 2 k Ve úlislkách na venkověi ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední. . . . . . . . 3b Inseráty platí se hotově napřed Fiedplacení a inserty přijíná sdmini- strace v Marianské slici č. a. Tam nacházejí se též redake Hšskárna a eapedice „ Národnich Listů“. Rukopšsy se novracsjí.

stati teprve tehdy, až bude zřízena osobní unie. Přeslanouť spory, jež překážejí rozvoji národů a nebude překážek opravdového přátelství. K mocnáři strana neodvislosti chová city nej- vřelejší oddanosti a jest tedy strana loyálnía dynastická. Ale přes to má právo, aby se spl- nila také její přání v oboru vojenském a ze- jmena, aby uherské vojsko rozvíjelo se dále ve smyslu národním. Vojenský program devítičlen- ného výboru liberální strany dnes již nestačí, neboť od října r. 1903 poměry v Uhrách se zunčně změnily V »Mag. Orszagu« píše o krisi opět Frant. Košut. Dle jeho mínění otázka zní nyní takto; Buď národní vymoženosti a maďarský jazyk v uherském vojsku a pak budou i rekrutia děla; anebo se zachová nynější system, ale pak nepovolíme ani rekrutů ani děl a nikdo jich na nás nevymůže, leda za velikého otřesení celé země. Četné audience mají asi ten eil, aby se řešení krise zdrželo. Ale přes to doufáme, že v době, kdy panovník bude zaměstnán audien- cemi, nejvyšší vojenské kruhy budou se zabý- vali otázkou, kleré ústupky jest možno učiniti Uhrám. Vojenské kruhy musejí uvážiti, jak jest třeba té oběti, kterou by Uhry rády pro vojsko přinesly, kdyby se armáda pod vrchním velením uherského krále stala armádou národní. Ne- mravné a nemoudré bylo by však žádati na nás, abychom se vzdali svého programu v oka- mžiku, když jsme od národa obdrželi ústavní mandát, abychom jej provedli . .

Obavy, že novými audiencemi se příliš pro- táhne řešení uherské krise, zdají se dle dneš- ních zpráv neodůvodněnými. Audience budou prý následovati rychle za sebou, tak že koncem týdne bude vyslechnuto všech šestnáct, hr. Tiszou panovníku doporučených uherských stát- níků. V neděli mají slyšení bar. Desid. Banfiy. hr. Ferdinand Zichy ze strany lidové a dr. Max Falk ze strany liberální. Z Kotoru, 25. února. (Smír srbsko- chorvatský.) Kotorští Srbové a Chorvaté uzavřeli po dlouholetých vzájemných zápasech smír, jehož prvým důsledkem bude společná kandidátní listina pro volby do obecního zastu- pitelstva. Chorvaté budou míti v zastupitolstvě 22 členy, Srbové 14, v městské radě budou 4 Chorvaté a 2 Srbové, starostou bude Chorvat, jeho náměstkem Srb. Na radnici i na nábřeží bude se vedle chorvatské trikolory vztyčovati též srbský prapor. Obecní vyhlášky budou se tisknouti latinkou i kyrillicí. Zvláštní výbor, zvolený z občanů obou národností, postará se, aby volby dály se svorně dle výše uvedeného ujednání. Velmi dobrý dojem ve městě učinilo, že v čelo smiřujících se stran postavili se oba kotorští biskupové, katolický biskup Uecelinia pravoslavný vladyka Petranovič. Kotorští dali tím příklad, jak se dá přátelsky řešiti starýa pro oba národy škodlivý spor srbsko-chorvatský.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 4. března. Demisse italského ministerstva. Před několika dny ohlásili jsme již demissi ministerstva Giolittova a uvedli již i její příčiny. Dnes Giolitti provedl odhodlání své i formálně. Neurčité a kolisavé jeho stanovisko v otázce železniční a zvláště v rušení dopravy železniční za posledních dnův vzbudilo takový nepříznivý dojem ve sněmovně, že Giolitti pochopil, jak nanejvýš bylo by jemu nesnadno prosaditi zvláště veliké předlohy o sestátnění dopravy že- lezniční. Podal tudíž dnes králi, ovšem jakž bývá vždy: »ze zdravotních důvodů« demissi, načež za ni požádali i ostatní ministři. Ministn Rachetti ohlásil to dnes ve sněmovně. Králsi rozhodnuti své ještě vyhradil; v každém pří-

FEUILLETON.

V Praze, 4. března,

6—. (Kronika.) Moskevský atentát zase posvítil do zmatku hesel. Dynamitem, jako ku zdiva, roztrháno tělo nějakého představitele moci — Co to za dílo ? trnuli jsle. — To idea vzdělanosti, svobody, lidskost je — na postupu ! zněl výklad. Idea lidskosti ! Vraha zatkli. Mladý člověk, intelligentní Nijak nezapíral. — Přiznáváte se vinným? ptali se ho. — Přiznávám. Co jsem učinil, mu silo se státi. A ve známěm tisku všude souhlas. — Co přišlo, musilo přijíti! Je to lo- gický důsledek toho, co předcházelo. Zavraž- děný Sergěj byl odpůrce neústupný. Mu sil zhynout. Byla to nezbytná odpověď n předchozí násilnosti . .. Tedy ne hnusná vražda, ne skutek polito- vání a povržení hodný, ne zločin proti všem po- jmům »vzdělanosti«, ne akt šílenství, ale — »lo- gický důsledek«, »nezbytná odpověď« . .. »Idea lidskosti« má tedy takový postup? Co chce idea? Chce něco odstranit, co pře- káží. Dnešní vládní forma v Rusku neodpovídá »moderním« názorům. Odstranit ji, nejde na povel. Jsou překážky. Co překáží? Především lidé, kteří jsou jiného názoru. Jakým právem jsou jiného názoru? Božinku, jakým! Tímtěž právem, které nás ostatní vede, míti zase svůj, třeba moderní názor! Právem života, právem poměrů, za kterých kdo vyrostl, právem přírody okolností, která nás všecky postavila do světa. — Oho! To by znělo jako právo reakce. — Proč ne — A kde potom zůstane možnost pokroku

— A což cesta vzdělanosti? Není to krá- sná, úetyhodná cesta? Tichý, neodolatelný po- stup ideí? Nenáhlé, ale bezpečné získávání půdy. podrobování — duchů? Postup pomocí kul- turných prostředků a vymožeností ? . .. — Mh, jaký zdlouhavý sentimentalism Třeba státi energicky ke své pravdě! A je-li odpůrce zarytý, neústupný, třeba nelekati s prostředků — ostřejších . .. — Snad násilí? — Třeba násili ! . . Velkolepél Násilí je protiv a vzdělanosti. Toužíme po vzdělanosti, abychom odstranili násill. Zapalujeme se pro ideu, planeme »svatým ohněm«, abychom ji uskutečnili, hledáme k ideálu cestu a co k tomu posvátnému cíli — odstranit násili! — podnikáme, je zase — násilí. Jménem vzdělanosti — násilí, jménem pravdy — úskok, jménem lásky a lidskosti — vražda. »Logika« naší — vzdělanosti. Hlásáme vzdělanost, ale nevěříme sami její cestám a příkazům. Po- vyšujeme skutkem na princip, co sami slo- vem zatracujeme. Jsme licoměrníci prin- cipu. Mravně na nižšim stupni nežli přímý odpůrce vzdělanosti. Ten nekryje se pod- vodným heslem, ale páše otevřeně svoje zvěrstva. Moskevská puma ze dne 4. února byla prý »nezbytnou odpovědí« na petrohradský 22. leden. Toho dne na Něvském prospektu událase srážka lidu s vojskem. Násilí zvítězilo. — Vojsko nemělo střílet! namítá mluvč principu »vzdělanosti«. Zajisté! Ale vojsko není předborník prin- cípu. Aspoň se za něj nikde nevydává.Je pouhý stroj, podle zákona svého zřízení koná svoji povinnost. Není tu však ještě dru- há cesta? Kdo tu má nastoupit? Kdoje povinen bráti se cestou vzdělanosti ? 22. leder

není den stvoření světa. Předeházela řada atten- tátů. Odpraveni jménem lidskosti a »vzdělanosti ministři Bogoljubov, Sipjagin, Plehve, guvernéř Obolenský, Bogdanovič Bobrikov, Andrejevi různí prefekti policejní a jiní zřízenci. Snad byli všichní vinni v očích vzdělaností ! Ne však vzdělanost je stihla svou »spravedlností«, nýbrž — násili. Už před tisíci a tisíci lety odstraňo- váni tyranové dýkou a jedem. Dnes se odstra- ňují — dynamitem. Ta je snad — vymože- nost vzdělanosti? A není-li, kdo má s pravou vzdělanosti konečně — začít? Snad ten, koho prohlašujete za jejiho — odpůrce ? Ostatně, kdo praví, že car, že velkoknížata, že všecko ruské samoděržaví jsou odpůrci pokroku a vzdělano- sti? Jsou odpůrci jiné vládní formy, to je vše. Revoluce volá po konstituci. Který pak vzorek konstituce měl by si car vybrati? Snad náš vídeňský, v pozadí s podobiznou — vraha Lucceního? Anebo italský se zavražděným krá- lem Humbertem? Anebo snad ústavu francouz- ské republiky, jak ji představoval skolený dýkou Carnot? Anebo snad amerieký vzorek? Také jména Lincoln, Garfield, Mac Kinley velmi po- vzbuzují? Jak vidět, vládní »forma« nikde nerozhoduje. Není věru zjevno, proč by »od- půrci« vzdělanosti na Něvě měli za svými »po kročilejšími« vzory na západě tuze spěchati.

Ruské státní zřízení není ideálné, pravda. Třeba mnoho opravovat, zdokonalovat! Miku- láš II. projevil nejlepší vůli. Akce je zahájena I nenáviděný Sěrgej povolil, odstoupil. Ale, nebylo mu platno ! Sěrgeje zastihlo dílo »vzdělanosti« — dynamitem. A tak prý to »musí dále« vykládá hlasatel »idey na po- stupu.« — Divokosti zápasu musí přibývati ! jste četli. Vážnosti lidského života, vlastního i ci- zího, musí na obou stranách čím dále býti méně a dříve nemůže té vzteklině býti konec, dokud samoděržaví nebude povaleno, do- kud z tisíců ran nebude krváceti jako sám ná- rod . ..

Citujete vídeňský list. Zdá se být dobře spraven o smýšlení svých kruhů, jež tak zdatně pečují o » postup idey vzdělanosti.« Ani ne tak car, prý jeho »rádcové« jsou hlavně vinni! Tedy rádcové, kamarilla, strany u dvora! A v ústavních státech nejsou rádcoré není kamarilla, nejsou hnusné zápasy stran parlamentních poměrech? Sěrgej odstoupil, zajisté. Ale musil být »souzen«, protože byl nenáviděn. A proč byí nenáviděn? Četli se na veřejnosti šeredné věe z jeho života. Ale znáte z blizka clihodné muže, kterých si vážíle a »na veřejnosti« jste o nieh četli — šeredné věci. A znali jste ničemníky o kterých jste četli slova plná uznání a obdivu Nedůvěřujete slovům. Vzdělanost vás naučila podivnému umění, čítati — mezi řádky. A shle- dáte-li na veřejnosti neklamné známky, že muž, o kterého běží, je hrozně nenáviděn, vě- tříte hned člověčinu a ptáte se prozíravě a pře- devším, komu že vlastně — překáží? A čpí- z veřejného slova zase příliš do nosu kadidlo uznání a obdivu, podnášené druhému, nepochy- bujete dost málo, že má muž jistě svoje zá- sluhy, ale ptáte se především: o zájem které — kliky? Tak daleko to s utěšeností svého »rozvoje« přivedla šťastně »vzdělanost«. A na základě tak znamenitého »soudního“ řízení« pronáší »vzdělanost« své — dynamitové ortele. A dík vymoženostem doby pronáší je bez rozpaku do dálky, na sta mil a třeba na udání telegrafieká, obratem elektrické jiskry! A poněvadž je doba psychologická a náleží první slovo suggesci, není nouze o nešťastníky, kteří s ochotou nasazují životy, aby jménem svaté vzdělanosti, lidskosti a podobných krásných hesel vykonali, co — se »musí státi.« Jaké divy — vzdělanostil Vzdělanost káže, aby samoděržaví byloo plaveno krvl. — A nač tu všecka krev?

— K vůli pokrokul Zlé poměry panují v Rusku. Tomu nemůže déle přihližet citlivá veřejnost v Anglii, v Ně- mecku, v Rakousku a v ostatním vzdělaném světě. A proto nadešla doba »logických dů- sledků«, která potrvé, dokud v Rusku nebud — lépe. — A kdy bude lépe v Rusku ? Snad až tam bude jako na Západě? Co vidíme na Západě? Všude panuje bída a nouze vedle blahobytu a požilkářsiví. V sa- měm Londýně v jedné čtvrti se tísní na sobě půl millionu žebráků a vyvrhelů společnosti. Ve Francii, v Německu, v Rakousku stojí strany a vrstvy na nůž proti sohě. A proto má být topeno v krvi — ruské samoděržaví? — Ne proto, ale že dopustilo krveproléváni na Dalekém Východě ! Pravda! Ruský absolutism vede krvavou válku, kterou nezačal a nemůže předčasné skončiti. Vede ji konečně s nepřítelem bojov- ným a připraveným. Ale před dvěma lety vedla Anglie stejnou válku proti malému národu mi- rumilovných rolníků, sama ji začala a vedlaji důsledně a bezohledně po tři roky! Zde nejpokročilejší konstitucionalism, tam zpozdilý absolutism! A čím se oba liši? O jaký palec mravní míry převyšuje prince of Walee ruského velkoknížete? Anebo anglický ministn ruského ministra? A na ruské ulici praskají dynamitové pumy a veřejnost na Západě je vílá jako »logické důsledky«. Čeho? Prý idey vzdě- lanosti na postupu! Dýka, revolver, dynami — prostředky vzdělanosti Prahnete po nějakém paprsku světla do toho zmatku. Jedno aspoň vysvítá zřetelně: Buď všecky naše pomysly o vzdělanosti jsou holý kejkl naivné obraznosti, anebo ta kam- paň »osvícené veřejnosti na Západě« proti »ru- skému barbarství« má docela jiné pohnutky, než obranu — lidskosti a vzdéla nosti.