1
masthead
V Praze, v sobotu dne 10. září.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Pošton
5
article
Válka.
Válka.
Po bitvě a před bitvou.
Z Londýna, 9. září. Z Mukdenu se
telegrafuje: Bitva u Ljaojanu připomíná
nejkrvavější bitvy americké vál ky
severu proti odštěpencům. Když Ru-
sové ústup zahájili a jej také prováděli, nejevili
Japonci, nejspíše následkem únavy anebo že kri-
tické situace Rusův nepostřehli, žádné valné
podnikavosti. Vytrvalosti japonského voj-
ska byla uložena nejtěžší zkouška. Sotva že
vtrhli do Ljaojanu, musili velmi kvapně dále se
hnáti podél železné dráhy. Obě armády po-
stupují k Tjenlinu, avšak deště a bouřky
jim pochod krutě ztěžují. Rusové očeká-
vají novou bitvu téhož rozsahu,
jako u Ljaojanu, avšak bude-li tato bitva
svedena u Mukdenu nebo kdesi dále na severu,
nedovede arci dosud nikdo říci.
Baltické loďstvo.
Z Berlína, 10. září. Baltické loďstvo
dnes vypluje do východní Asie.
Ruští ranéní.
Z Petrohradu, 9. září. Počet vojínů, kteří
v bojích u Ljaojanu raněni byli, je nad míru
veliký. Jejich doprava déje se na dvoukolových
vozících, což působí raněným velké útrapy. O
30. srpna do 4. září provedl »Červený kříž«
celkem 12.300 obvazů na témž počtu osob.
Celá ztráta ruská není dosud přesně zjištěna.
Tvrdí se namnoze, že je mrtvých, raněných
pohřešovaných celkem asi 50.000, ale číslice
tato považuje se obecně za přepjatou.
Japonci před Mukdenem.
Z Mukdenu, 9. září. (C.-B.) »Agence Ha
vas« oznamuje: Přední voj japonské
východní armády je asi 50 vers
od našeho města vzdálen.
Ruský úsudek o Japoncích.
»Novoje Vremja« uvažuje o dosavadních
japonských úspěších na bojišti ve článku,
němž mimo jiné praví: »Neobyčejná tuhost
udatnost našeho vojska ve velikých bojíchu
Japonec
Rusův
Rus
Londýn
Mukden
Berlín
Asie
Petrohrad
Novoj Vremja
6
article
Ljaojanu byly by asi každého jiného
odpůrce zdolaly, avšak Ja ponci
nejsou dosud znaveni. Jsou to titíž
Japonci, kterých jsme před nedávnem takřka
ještě neznali a vůbec ani za silný ná-
rod nepovažovali. Ozývaly se arci tua
tam jiné hlasy, avšak bylo přirozeno, že jsme
těchto hlasů nedbali. Nyní máme před
sebou události a není nám činiti se strašnými
věštbami nějaké Kassandry, nýbrž s ohromu-
jícím faktem. Oproti vytrvalosti a věrné-
mu konání povinnosti ruských vojáků postavil
odpůrce účinnější vlastnosti. Celý ja-
ponský národ je schvácen planoucí
zlobou a záští, jakých dějiny ná-
rodů jenom málo vykazují. Po celé
věky provádí se takováto nervosní energiev
národě a připravuje se takovýto duševní roz-
mach jakožto ovoce dlouhého, světem snad ne-
pozorovaného vývoje, a osudná náhoda
učinila zrovna nás terčem prvního
výbuchu této síly. Neočekávaná kata-
strofa překvapuje jako výbuch dávno již ne-
činné sopky. S čím půjdeme nyní do boje? Jest
zajisté nutno, mluviti o budoucnosti, neboť půl
roku a třebas celý rok války nynější j est
toliko začátkem dlouhého, tuhé ho,
nebývalého snad zápasu mezi ná-
rody, jakési znovuzrození doby
Tamerlanovy, loupežného útoku na du-
ševní statky, jak německý císař ve svém zná-
mém allegorickém obraze prorocky předpověděl.
Jest potřebí probrati se ze snu a jednatis
plným vědomím. Nesmíme již spolehati jenom
na náspy, kdežto odpůrce na vítězství spolehá,
a musíme sílu ducha potírati duchem, kterýje
vznešenější a silnější.«
Japonec
Kassandra
Tamerlanův
7
article
K situaci na bojišti.
K situaci na bojišti.
Vojenský spolupracovník »Ruských Vědo-
mostí« vykládá: »Jak se předvídalo, nechtěl
generál Kuropatkin Ljaojanu hájiti za každou
cenu, a naše armáda začala také již dne
2. září ráno tábor u Ljaojanu, jakož i posice
na pravém břehu řeky Tajce vyklízeti a na
Mukden ustupovati. Toho dne byly naše hlavní
sily již u stanice Jantaje, majíce krví ztopený
Ljaojan již 18 verst za sebou.
Kuropatkin
Tajka
Jantaj
8
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
9
article
Slí
Slí
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
10
article
Až do nejbližší velké etappy, do Mukdenu,
musí armáda naše uraziti ještě 55 verst, což
činí 3 denní pochody. Na cestě k Mukdenu
jsou dvě dosti dobré posice, ve kte-
rých v obraně se nalezající armá-
da novou bitvu svésti může:u
Šiliche (10 verst na sever za Jantajem) au
Šachepu (11 verst na sever od Šiliche).
Nejlepší je posice u Šachepu, jež ve
frontě řekou Šache (Šaho) kryta jest a přes
krajní západní výběžky Dalinského pohoří se
prostírá.
Avšak lze míti za jisté, že naše armádav
těchto posicích delší dobu nesetrvá; zadr-
žel-li Kuropatkin ve mnohem sil-
nějších posicích u Ljaojanu útoč-
ný postup maršálka Ojamy celkem
o 10 dní, nemělo by žádného smyslu, kdy-
bychom zde tisíce lidských životů obětovali
jenom za to, abychom asi 2 nebo 3 dni získali.
Šaho
Mukden
u Šiliche
Šachep
11
article
Zkušenost ukázala, že Japonci ztráty ve svých
řadách rychleji nahražují, než k našim vojům
čerstvé posily dorážejí. Proto byl by plán, osla-
biti nepřítele řadou bojů v zadním voji, ceny
velmi pochybné. Kromě toho ukázala bitva
ljaojanská, jaký trpký sebeklam byl
obsažen v ujišťování, ve zvláštních depeších
našich (ruských) novin a v úvahách vojenských
kronikářů, že Japonci utrpěli kolossální ztráty.«
Dle našich zpráv z bojiště byli ky musili Ja-
ponci, nehledě ani na Port Artur, v Mandžur-
sku dosud ztratit již více než 100.000 mužů,
což se nyní již ukazuje jako věc zhola ne-
možná. Proto vezměme si příklad ze střízlivých
telegramů generála Kuropatkina: tam, v úřad-
níeh zprávách a sděleních, nebylo ještě ani jed-
nou užito slova — vítězství.«
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Nový trestní řád vojenský.
Z Vídně, 10. září. »Neue Fr. Pres see
oznamuje, že porady o reformě vojen-
ského trestního řádu budou obnoveny
zase na podzim.
Nový místodržitel v Přímoří.
Z Vídně, 10. září. »Neue Fr. Pressee
dovídá se, že místo hr. Gočsa, který odstupuje
Japonec
Kuropatkin
Neue
Gočsa
Port Artur
Mandžur
Vídeň
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Intermezzo.
13
article
Zachytila Lea Ostrovská.
Pan Eduard Potápka odbýval si popolední
siestu na měkkounkém divanu, když hlučné za-
klepání na venkovské dvéře jej vyrušilo.
„Kýho výra, kdo se to sem hrne, teď, tuhle
dobu, ani člověka pořádně vyspat nenechají,
bručel si z pohovky vstávaje, když nové zabou-
chání jej k většímu spěchu pobídlo.
„No, no, snad nehoří, vždyť už letím,“
šoural se předsíní, jakoby kráčel v kolomazi.
Podívav se okénkem ve dveřích, vykřikl
užasle: „Pánbůh s námi, žena přijela,“ a již
otvíral buclaté paničce, která domovnicí prová-
zena a ověšena různými balíčky, jako povodeř
hrnula se do bytu.
„To koukáš, Edo, co, to jsem tě překva-
pila,“ oslovila vyjeveného dosud manžela, „už
to tam nebylo k vydržení. Ani krapet vody nikde
tři dni už se myji kolínskou vodičkou, kdybych
měla ještě čtrnáct dní venku zůstat, bude mne
mytí státi více, než celý letní byt. Ale pomoz mi
přece ty krámy odložit, paní domovníková musí
dolů, mám kufr ještě na drožce.“
„Kam s tím?“ zůstal nerozhodnut na prahu
kuchyně.
„Třebas na stůl — — a prosím, paní do-
movnice, ať vám kočí pomůže.
„Ele, Eduarde, co je ti, mně se zdá, že
tě můj návrat moc netěší?“ obrátila se panička
k manželu po odchodu babčině.
Ostrovská
Eduard potápka
Eda
Ela
Eduard
14
article
Otázka zcela zbytečná.
Kterého pak přednostu domácnosti potěší
takové nenadálé přepadení a vyrušení ze sladkého
klidu svobody, kolik neděl bez omezení uží-
vaného?
„Kdyby byla psala, že chce přijet, aby se
člověk na tu manželskou kontumaci připravil,
ale takhle? Vrátí se, zrovna v den, kdy onsi
smluvil schůzku s kamarády! Adieu — večírkům
v útulném zákoutí „U mokrého paraplete“ po-
řádaným, adieu veškeré vládě nad volnými hodi-
nami svými, adieu všemu — všemu — —“ uklá-
dalo se chmurnou tísní v mozek páně Potápkův
a dle toho i tvář jeho brala na se výraz tak
podivný.
Pojednou rychlé odhodlání rozjasnilo mra-
čivé jeho rysy a z úst mu vyjelo:
„I jsem moc rád, že's právě dnes přijela,
Katynko. Máme výborovou schůzi a jak víš, ta
se vždycky protáhne. A člověk aby měl strach,
nechat byt tak dlouho prázdný, všude kradou
o překot ——
„Ty půjdeš do schůze dnes, hned první večer
mne opustíš?“ vyčítavě přerušila jej paní.
„Musím, drahoušku, kdybych byl tušil, že
přijedeš, byl bych odřekl. Považ však jsem před-
sedou a bude se jednati o ples, který chceme
v masopustě pořádat a jak jsem zaslechl, chtějí
tebe volit mezi „ladies patroness“
Vylhaný tento důvod tak značně polehtal je-
šitnost paní Potápkové, že pranic už nenamítala
proti odchodu manželově.
Schůze talmových vdovců, loučících se s do-
časnou volností, byla nadmíru veselá, tak veselá,
že se protáhla do třetí hodiny, ranní.
Katynka
Potápková
15
article
Opatrně vystupoval pan Eduard po schodech
a ještě obezřetněji sunul klíč do zámku. Leč
co to?
Klíč nemožno tam vpraviti. Chvěje se mu
ruka tolik, či se zmýlil ve dveřích?
Zvedl levou ruku a nahmátl schránku na
dopisy; v celem patře má ji jenom on na dvéřích,
nemožno se mýliti. Zkoušel znovu a polohlasné
zaklení mu uklouzlo.
„Zatra — ženská — nechala klíč trčet
uvnitř. Nebo to udělala naschvál, abych musil
zvonit a ona potom zkontrolovala na minutu
kolik odbylo?“
O, té rafinovanosti Evina plemene, takhle se
mstí slabé stvoření za to, že se muž baví bez
jeho dozoru.
„Ale, paní Kateřino, já vám zazvoním, až
vás v hlavě zabrní,“ bručel Potápka, přitisknuv
palec na knoflík zvonítka.
Ve dvou minutách tu rozespalá choť byla
i s rozžatým světlem a otevřevši vítala opozdilce:
„Jéžiši, to jsem se polekala, já myslila, že
se v domě něco stalo. A ty jdeš teprve domů,
Eduarde? Řekni mi, prosím tě, proč zvoníš jako
bláznivý? Vždyť nebylo zamčeno, nevěděla jsem,
máš-li druhý klíč s sebou, proto jsem nechala
otevříno. Mně se zdá, že's tak trochu tento —
copak's nemohl vzít za kliku a zkusit to? Po-
třebuješ bouřit v noci, aby v domě řekli: to je
pěkný flamendr ter Potápka, chodí ráno domů
z hospody. Ty's tady asi dělal pěkné věci, jen
se těš, že zas napřesrok pojedu na letní byt.
To z tohe člověk má, když vám uzdu popustí —
Každá vyřčená věta připravovala schlípe-
ného manžela o několik vteřin spánku, po němž
Eduard
Evin
Kateřina