ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ff214620-71f1-11dc-825e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 15 celkem · entity: place 15, org 1, person 22, work 3
1 masthead
V Praze, v sobotu dne 10. září.
Praha
2 masthead
K číslu 250
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha Pošton
4 title
NARU
Nara
5 article Válka.
Válka. Po bitvě a před bitvou. Z Londýna, 9. září. Z Mukdenu se telegrafuje: Bitva u Ljaojanu připomíná nejkrvavější bitvy americké vál ky severu proti odštěpencům. Když Ru- sové ústup zahájili a jej také prováděli, nejevili Japonci, nejspíše následkem únavy anebo že kri- tické situace Rusův nepostřehli, žádné valné podnikavosti. Vytrvalosti japonského voj- ska byla uložena nejtěžší zkouška. Sotva že vtrhli do Ljaojanu, musili velmi kvapně dále se hnáti podél železné dráhy. Obě armády po- stupují k Tjenlinu, avšak deště a bouřky jim pochod krutě ztěžují. Rusové očeká- vají novou bitvu téhož rozsahu, jako u Ljaojanu, avšak bude-li tato bitva svedena u Mukdenu nebo kdesi dále na severu, nedovede arci dosud nikdo říci. Baltické loďstvo. Z Berlína, 10. září. Baltické loďstvo dnes vypluje do východní Asie. Ruští ranéní. Z Petrohradu, 9. září. Počet vojínů, kteří v bojích u Ljaojanu raněni byli, je nad míru veliký. Jejich doprava déje se na dvoukolových vozících, což působí raněným velké útrapy. O 30. srpna do 4. září provedl »Červený kříž« celkem 12.300 obvazů na témž počtu osob. Celá ztráta ruská není dosud přesně zjištěna. Tvrdí se namnoze, že je mrtvých, raněných pohřešovaných celkem asi 50.000, ale číslice tato považuje se obecně za přepjatou. Japonci před Mukdenem. Z Mukdenu, 9. září. (C.-B.) »Agence Ha vas« oznamuje: Přední voj japonské východní armády je asi 50 vers od našeho města vzdálen. Ruský úsudek o Japoncích. »Novoje Vremja« uvažuje o dosavadních japonských úspěších na bojišti ve článku, němž mimo jiné praví: »Neobyčejná tuhost udatnost našeho vojska ve velikých bojíchu
Japonec Rusův Rus Londýn Mukden Berlín Asie Petrohrad Novoj Vremja
6 article
Ljaojanu byly by asi každého jiného odpůrce zdolaly, avšak Ja ponci nejsou dosud znaveni. Jsou to titíž Japonci, kterých jsme před nedávnem takřka ještě neznali a vůbec ani za silný ná- rod nepovažovali. Ozývaly se arci tua tam jiné hlasy, avšak bylo přirozeno, že jsme těchto hlasů nedbali. Nyní máme před sebou události a není nám činiti se strašnými věštbami nějaké Kassandry, nýbrž s ohromu- jícím faktem. Oproti vytrvalosti a věrné- mu konání povinnosti ruských vojáků postavil odpůrce účinnější vlastnosti. Celý ja- ponský národ je schvácen planoucí zlobou a záští, jakých dějiny ná- rodů jenom málo vykazují. Po celé věky provádí se takováto nervosní energiev národě a připravuje se takovýto duševní roz- mach jakožto ovoce dlouhého, světem snad ne- pozorovaného vývoje, a osudná náhoda učinila zrovna nás terčem prvního výbuchu této síly. Neočekávaná kata- strofa překvapuje jako výbuch dávno již ne- činné sopky. S čím půjdeme nyní do boje? Jest zajisté nutno, mluviti o budoucnosti, neboť půl roku a třebas celý rok války nynější j est toliko začátkem dlouhého, tuhé ho, nebývalého snad zápasu mezi ná- rody, jakési znovuzrození doby Tamerlanovy, loupežného útoku na du- ševní statky, jak německý císař ve svém zná- mém allegorickém obraze prorocky předpověděl. Jest potřebí probrati se ze snu a jednatis plným vědomím. Nesmíme již spolehati jenom na náspy, kdežto odpůrce na vítězství spolehá, a musíme sílu ducha potírati duchem, kterýje vznešenější a silnější.«
Japonec Kassandra Tamerlanův
7 article K situaci na bojišti.
K situaci na bojišti. Vojenský spolupracovník »Ruských Vědo- mostí« vykládá: »Jak se předvídalo, nechtěl generál Kuropatkin Ljaojanu hájiti za každou cenu, a naše armáda začala také již dne 2. září ráno tábor u Ljaojanu, jakož i posice na pravém břehu řeky Tajce vyklízeti a na Mukden ustupovati. Toho dne byly naše hlavní sily již u stanice Jantaje, majíce krví ztopený Ljaojan již 18 verst za sebou.
Kuropatkin Tajka Jantaj
8 article
Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
Praha
9 article Slí
Slí Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
10 article
Až do nejbližší velké etappy, do Mukdenu, musí armáda naše uraziti ještě 55 verst, což činí 3 denní pochody. Na cestě k Mukdenu jsou dvě dosti dobré posice, ve kte- rých v obraně se nalezající armá- da novou bitvu svésti může:u Šiliche (10 verst na sever za Jantajem) au Šachepu (11 verst na sever od Šiliche). Nejlepší je posice u Šachepu, jež ve frontě řekou Šache (Šaho) kryta jest a přes krajní západní výběžky Dalinského pohoří se prostírá. Avšak lze míti za jisté, že naše armádav těchto posicích delší dobu nesetrvá; zadr- žel-li Kuropatkin ve mnohem sil- nějších posicích u Ljaojanu útoč- ný postup maršálka Ojamy celkem o 10 dní, nemělo by žádného smyslu, kdy- bychom zde tisíce lidských životů obětovali jenom za to, abychom asi 2 nebo 3 dni získali.
Šaho Mukden u Šiliche Šachep
11 article
Zkušenost ukázala, že Japonci ztráty ve svých řadách rychleji nahražují, než k našim vojům čerstvé posily dorážejí. Proto byl by plán, osla- biti nepřítele řadou bojů v zadním voji, ceny velmi pochybné. Kromě toho ukázala bitva ljaojanská, jaký trpký sebeklam byl obsažen v ujišťování, ve zvláštních depeších našich (ruských) novin a v úvahách vojenských kronikářů, že Japonci utrpěli kolossální ztráty.« Dle našich zpráv z bojiště byli ky musili Ja- ponci, nehledě ani na Port Artur, v Mandžur- sku dosud ztratit již více než 100.000 mužů, což se nyní již ukazuje jako věc zhola ne- možná. Proto vezměme si příklad ze střízlivých telegramů generála Kuropatkina: tam, v úřad- níeh zprávách a sděleních, nebylo ještě ani jed- nou užito slova — vítězství.« (Ostatní zprávy viz na 3. straně.) Telefonické zprávy „Nár. Listů. Nový trestní řád vojenský. Z Vídně, 10. září. »Neue Fr. Pres see oznamuje, že porady o reformě vojen- ského trestního řádu budou obnoveny zase na podzim. Nový místodržitel v Přímoří. Z Vídně, 10. září. »Neue Fr. Pressee dovídá se, že místo hr. Gočsa, který odstupuje
Japonec Kuropatkin Neue Gočsa Port Artur Mandžur Vídeň
12 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Intermezzo.
13 article
Zachytila Lea Ostrovská. Pan Eduard Potápka odbýval si popolední siestu na měkkounkém divanu, když hlučné za- klepání na venkovské dvéře jej vyrušilo. „Kýho výra, kdo se to sem hrne, teď, tuhle dobu, ani člověka pořádně vyspat nenechají, bručel si z pohovky vstávaje, když nové zabou- chání jej k většímu spěchu pobídlo. „No, no, snad nehoří, vždyť už letím,“ šoural se předsíní, jakoby kráčel v kolomazi. Podívav se okénkem ve dveřích, vykřikl užasle: „Pánbůh s námi, žena přijela,“ a již otvíral buclaté paničce, která domovnicí prová- zena a ověšena různými balíčky, jako povodeř hrnula se do bytu. „To koukáš, Edo, co, to jsem tě překva- pila,“ oslovila vyjeveného dosud manžela, „už to tam nebylo k vydržení. Ani krapet vody nikde tři dni už se myji kolínskou vodičkou, kdybych měla ještě čtrnáct dní venku zůstat, bude mne mytí státi více, než celý letní byt. Ale pomoz mi přece ty krámy odložit, paní domovníková musí dolů, mám kufr ještě na drožce.“ „Kam s tím?“ zůstal nerozhodnut na prahu kuchyně. „Třebas na stůl — — a prosím, paní do- movnice, ať vám kočí pomůže. „Ele, Eduarde, co je ti, mně se zdá, že tě můj návrat moc netěší?“ obrátila se panička k manželu po odchodu babčině.
Ostrovská Eduard potápka Eda Ela Eduard
14 article
Otázka zcela zbytečná. Kterého pak přednostu domácnosti potěší takové nenadálé přepadení a vyrušení ze sladkého klidu svobody, kolik neděl bez omezení uží- vaného? „Kdyby byla psala, že chce přijet, aby se člověk na tu manželskou kontumaci připravil, ale takhle? Vrátí se, zrovna v den, kdy onsi smluvil schůzku s kamarády! Adieu — večírkům v útulném zákoutí „U mokrého paraplete“ po- řádaným, adieu veškeré vládě nad volnými hodi- nami svými, adieu všemu — všemu — —“ uklá- dalo se chmurnou tísní v mozek páně Potápkův a dle toho i tvář jeho brala na se výraz tak podivný. Pojednou rychlé odhodlání rozjasnilo mra- čivé jeho rysy a z úst mu vyjelo: „I jsem moc rád, že's právě dnes přijela, Katynko. Máme výborovou schůzi a jak víš, ta se vždycky protáhne. A člověk aby měl strach, nechat byt tak dlouho prázdný, všude kradou o překot —— „Ty půjdeš do schůze dnes, hned první večer mne opustíš?“ vyčítavě přerušila jej paní. „Musím, drahoušku, kdybych byl tušil, že přijedeš, byl bych odřekl. Považ však jsem před- sedou a bude se jednati o ples, který chceme v masopustě pořádat a jak jsem zaslechl, chtějí tebe volit mezi „ladies patroness“ Vylhaný tento důvod tak značně polehtal je- šitnost paní Potápkové, že pranic už nenamítala proti odchodu manželově. Schůze talmových vdovců, loučících se s do- časnou volností, byla nadmíru veselá, tak veselá, že se protáhla do třetí hodiny, ranní.
Katynka Potápková
15 article
Opatrně vystupoval pan Eduard po schodech a ještě obezřetněji sunul klíč do zámku. Leč co to? Klíč nemožno tam vpraviti. Chvěje se mu ruka tolik, či se zmýlil ve dveřích? Zvedl levou ruku a nahmátl schránku na dopisy; v celem patře má ji jenom on na dvéřích, nemožno se mýliti. Zkoušel znovu a polohlasné zaklení mu uklouzlo. „Zatra — ženská — nechala klíč trčet uvnitř. Nebo to udělala naschvál, abych musil zvonit a ona potom zkontrolovala na minutu kolik odbylo?“ O, té rafinovanosti Evina plemene, takhle se mstí slabé stvoření za to, že se muž baví bez jeho dozoru. „Ale, paní Kateřino, já vám zazvoním, až vás v hlavě zabrní,“ bručel Potápka, přitisknuv palec na knoflík zvonítka. Ve dvou minutách tu rozespalá choť byla i s rozžatým světlem a otevřevši vítala opozdilce: „Jéžiši, to jsem se polekala, já myslila, že se v domě něco stalo. A ty jdeš teprve domů, Eduarde? Řekni mi, prosím tě, proč zvoníš jako bláznivý? Vždyť nebylo zamčeno, nevěděla jsem, máš-li druhý klíč s sebou, proto jsem nechala otevříno. Mně se zdá, že's tak trochu tento — copak's nemohl vzít za kliku a zkusit to? Po- třebuješ bouřit v noci, aby v domě řekli: to je pěkný flamendr ter Potápka, chodí ráno domů z hospody. Ty's tady asi dělal pěkné věci, jen se těš, že zas napřesrok pojedu na letní byt. To z tohe člověk má, když vám uzdu popustí — Každá vyřčená věta připravovala schlípe- ného manžela o několik vteřin spánku, po němž
Eduard Evin Kateřina