Ročník XXXXV

V Praze, ve čtvrtek dne 2. března 1905.

Číslo 6l.

Na ranní a odpol. listy před, lácí ae v Praze v administraci s měste Ea čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí čoná škou na mněsle na čtvit leta . . . . 7 K 50h ve flialkách: 2 K 9o k na měsío . Poštout na měsie. na čtvrt iela . . . . 9 K en s drojí zisilkoe a měe rt lcta . . . K eo L. Z Petrohradu, 1. března. (Původn telegram zvláštního zpravodaje »Národ. Listů«.) Stesselj přibyl sem dnes i byl v uli- cích aklamován. Jevil veliké pohnutí. Bude jmenována zvláštní komise. jež ho má souditi. Admirálové Grige- rovič a Lozinský, kteří po válečné radě odepřeli vydati se v zajeti japonské, vracejí se, aby obvinili Stesselja. Afféra Grippenbergova bude roz- souzena generály Dragomirovem Lubovickým za předsednictví eara. V dílnách obukovských ohlásila správa, že všem požadavkům dělni- ckým bude vyhověno s podmínkou, že ujmou se znovu práce; pro případ další stávky byly by však dílny uzavřeny Vážné pověsti ohlašují ztrátu 14 děl na levém křídle ruském. Z Petrohradu, 1. března. (C.-B.) Te- legram generála Kuropatkina ze včerejška praví: Naše přední stráže u Kudaze udržují své postavení. P rozhorčeném boji byli Ja- ponci u Gutulina (odkudž hrozilo obklíčení levého křídla ruského. Pozn. redakce. odraženi.

Z Petrohradu, 1. března. (C.-B.) Ge- nerál Kuropatkin telegrafuje ze dne 27. m. m.: Nepřítel vytrhl proti na- šemu vojsku v Baniapudze, byl ale odrnžen. Také úto ky Japoneův u Gutulina Bejgu- lina byly odraženy. Naši my- slivci znepokojovali nepřítele na celé frontě a metali granáty do obce Sandepu, jimiž mezi ta m- ním nepřátelským vojskem byl způsoben poprask. O 10. hodině večer obdržel jsem zprávu o dobytí průčelí mostního u mostu přes řeku Ša, při čemž mnoho ná strojův () bylo ukořistěno. Ze Sachatunu, 1. března. (C.-B O 3. hodině odpolední zahájili Ja- ponci oblehacími děly prud- kou palbu proti hoře puti- lovské. Ohromné mraky a kotonče dýmu zvedají se po obou stranách vrchu, kterýž vypadá jako sopka. Bombardování pokračuje směrem ku pravému křídlu Ze Nachatunu, 1. března. (C.-B.) Pe- trobr. tel agentura sděluje: Dělo- střelecký boj táhne se přes celou frontu v délce asi 120 verst. Oddíl východně — u Kudiaze — postavený odrazil Japonice Byli vrženi nazpět také Tunsiliailinu do okrs ku gutulinského, kdež se rozpředl boj pěchoty. Kraj u hory putilovské bombar- dován byl Japoneř fIpalcovými děly Ruské batterie odpovídaly na střelbu. Na mostě přes řeku Ša vede serozhořčený boj. Malý les na blízku přešel do rukou japonských. kteří se ho zmocnili nadobro. Ko- luje pověsť, že japonská divise, jež byla na pochodu na krajním pravém křídle ruském směrem k řece Lino. přibyla do Kalamy. Ztráty nejsou značné, protože útoky provedeny byly voji příliš slabými. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy viz na straně 4.)

Lež a pravda o Rusku. Kdo by dnes ještě dovedl býti tak poše- tilým a bláhově věřil všem těm »odhalením o poměrech v Rusku«, jakými pověstný »žlutý tisk« od Londýna až do Vídně a Pešti čím dále tím drzeji obelhává všechen mimoruský svět, ten by musil denně očekávati zprávu o neslýchané, obrovské katastrofé revoluční, která na způsob hrozného zemětřesení rozvrátí celou stomillionovou říši ruskou a bleskem rozirtí nejen carský trůn, ale vůbec celé sloupoví stáťu ruského a společ- nosti ruské a rázem učiní válce rusko-japonské přítrž, poněvadž prostě celá armáda ruská na dalekém bojišti bude rozvratem celé státní správy ruské vydána — děsné smrti hladem. Tak na př. poďle výtečné » Neuie Fr. Prosses (ze dne 26. února) »ruská vláda ztratila již úplně otěže z rukou a v Rusku panuje témět všude stav poloanarchistický, hotové bezvládí« .. »Nejedná se tedy již o to, dá-li ca Rusku konstituci a kterak ta ústava bude vy- padat, nýbrž věci stojí tak, že carská vláda je dnes úplně přitlačena na zeď a že vzpoura skoro všude a nezadržitelně postupuje . . . Té doby není žádného druhého státu, kde by pa- novala podobně neobmezená svoboda slova i činu politického jako v Rusku. Vražda velkoknížete Sergěje se veřejně velebí a oslavuje a nikdo ani policie ani bvrokracie netroufá proti zlo- synům zakročit. Stejně neodvažuje se vláda carská zakročovat proti stávkám dělnictva, nýbrž úřady, policie i vojsko je úplně ignorují. Nejlepší to důkaz mdloby a malomoci vlády ruské . ..

Organisace dělnictva stala se dnes v Rusku mocí, před níž vše se třese a choulí, zaměst- navatelé jako policie. A tato organisace děl- nictva svou mocí neodolatelnou zničí veškerou dopravu po dráhách ruských, čímž nadejde nej- větší katastrofa pro Rusko. Částečně prý již katastrofa ta nadešla. Ale tito revoltující děl- níci mají tolik bystrého politického zraku, že nedají se poštvat proti židům. Nikdy ještě necítili se židé v Rusku tak bez- pečnými jako dnes« — končí spokojeně »Neue Freie Presse«. — Ale v tom stihla zpráva z měsla Feodosie, že prý tam bu- řičtí dělníci se vrhli na — židy a něja- kých 50 »jevrejeů« — zbili. Tož rázem se zase otočí klika na druhou stranu a spustí se takto. »Patrně poštvala tu vláda (ta ke zdi při- tlačená !) bouříci se dělnietvo proti židům, aby odvrátila jeho hněv od sebe jinam. Tak horll dnes druhý »světový list« německý, »Kölnische Zeitung«: »Zpráva o protižidovské štvanici ve Feodosii jest novým znamením osudně pokra- čujícího vnitřního rozkladu Ruska, ona nazna- čuje, kterak se věci asi vyvinou,a jest s to, aby pokojné obyvatelstv (kde se najednou vzalo v Rusku pokojné oby- vatelstvo ?) naplnila strachem a úzko stí. Nedovedlali vláda ruská — jakž ukázalo se za petrohradských událostí ze dne 22. ledna zdolati ani v samé residenei výtržnost luzy, jaké ochrany mají pak teprv doufati obyvatelé v provineilch v případě nepokojů!« — To se věru »Kölnisehe Zeitungu« povedlo. Po celé neděle ječela s ostatním žlutým tiskem o hrozném nelidském, přímo neslýchaně barbarském zakročení vojska dne 22. ledna proti »nevinným zástupům de- monstrantů vedeným popem Gaponem.« A dnes týž etihodný list peskuje vládu carskou, že ne- dovedla onoho 22. ledna tu »výtržnickou luzu« v Petrohradě — důkladněji ukrotit.

Dnes žaluje, že vládní orgány ruské se nehýbou, že jsou jakoby ve smrtelném strnutí a že tou nečinností jen katastrofu urychlí. Vše prý spěje k násilnému převratu, kterým bude prý zachvácen i lid selský, ale tomu prý nepůjde o politické reformy, nýbrž o půdu, len pak se vrhne na velkostatkáře a na intelligenei, čímž dosáhne revoluce ruská svého vrchole. Na tuto možnost žlutý tisk až dosud nepo- myslil; snad by nebyl přece jen tak chutě roz- dmychoval ten »revoluční plamen« a nebyl by se na příští té »kalastrofy carismu« tak téši jako posud na př. včera ještě pešlský » Neues Pester Journal«, který vesele vytrubuje jitřn píseň »v předvečer revoluce« takto: »Všechno v Rusku ztratilo hlavu. O po- věstné despocii činovníků ani stopy více. Ve- škeré sily stomillionového národa jsou rozpou- lány. Svoboda až k anarchii, bezmezná svoboda slova i tisku . . . Ohromné zástupy dělnictva se zaťalými pěstmi stávkují. Tepny dopravn spojující Petrohrad s veleměsty říše podvázány. Továrny, které mají zásobovati vojsko na bo jišti potravou a oděvem pusty. Neposlušnost touha po svobodě otřásají i vlastenectvím tak že kazí a zastavují vozbu po sibiřské dráze a matí dopravu vojska na bojiště asijské. A vojsko zpromrzelé, vzdorné, naplněné sympathií tajenou pro bratry revolucionáře . .« Zbývá už jen ztracená pro Rusy velká bitva v Mandžursku — a Rusko je hotovoj.. To pak je žlutému tisku už věcí takřka jistou Po celý týden už poráželi Kuropatkina v Lon- dýně i v Tokiu brzy na levém, brzy napravém křídle, ba již dokonce 50.000 za chunchuzy přestrojených Japoncův zaskočilo velikým roz- machem Rusy v týlu, pobořilo jim severně o Mukdenu želězniční most, takže co nevidět bude Kuropatkin bez pomoci u Mukdenu obklíčen zdrcen jako Mue Mahon u Sedanu. — —.

Tak počestní ti protivníci Ruska dělají historii. Co svět světem a co válek i revoluei věkové zřely, snad nikdy ještě neslavila pro- Ihanost lidská nestoudnějších orgil, jako za nynější války rusko-japonské. — Zajisté veliká a těžká je krise politická v níž oetlo se Rusko za této nešťastné války své. Zajisté hluboká a všeobecná jest nespoko- jenost v národě ruském s vládním systémem byrokratické a policejní libovlády a neodvola- telná touha po reformách, po spořádané, lidu přiznivé vládě a po rozumné, na právnín pořádku a na vládě zákonův spočivajíe svobodé. A tomuto vlasteneckému, oprávněnému hnut národa bude vyhověno, poněvadž mus býti vyhověno. Avšak to je něco zcela jiného, než divoká, jakobínská ta revoluce, po jakéž touží anárchisté a kterou po všem světě fedrují a hříšnými kapitály živí zapřisáhl nepřátelé a vrazi Ruska za výslovhým účelem, aby je donutili k hanebnému míru za každou cenu, aby je uvrhli v zá- hubu, rozvrat a zkázu pro věky. — Těmito vlkodlaky nebude Rusko zadáveno, těmito cizími revolučními proudy nenía nebude stržena většina ruského národa, tím nechť jsou všiekni přátelé Ruska bezpečnía jisti. Na bojišti může neštěstí zasaditi hrdinům ruským ránu ztracenou bitvou, ale aby ruský národ tak se zapomněl sám nad sebou, že by místo po rozumných opravách po re- voluci, po násilném rozvratu a po boji všech proti všem k záhubě vlasti své bažil: to ne- štěstí Rusko bohdá nepotká. Tomu také dnešní stav Ruska naprosto a nikterak nenasvědčuje. Všechen selský lid ruský (t. j. 67 procent oby vatelstva), tak jako obchodnictvo ruské, jak měšťanstvo ruské odmítá svody revolucionářů slejně pevně jako vojsko ruské. Však ani vlastní dělnictvo ruské nedává se většinou svou do hnutí revolučního strhnouti.

Celý Urál se svým velkým železářským průmyslem, celé střední Rusko, jaro slavská a moskevská gubernie s vyvinutým svým průmyslem textilním, donecká pánev uhelná, nižegorodská jako jekaterinoslavská gubernie se svým průmyslem železářským — celá tato ne- smírná oblast, kde pracuje v nesčetných velkých továrnách a dolech statisíce čistě ruské h dělnictva nedala se strhnouti do revolučních stávek, které našly jen půdu v těch západo- ruských průmyslových centrech, kde jest při- miseno značné množství dělní ko eizinců: Angličanů, Švédů, Němeů Židů a Finů. To mluví. Však i tam všude hnutí stávkové již po- hasíná, na železnicích ruských pak již dokonce přestalo, tak že vozba železniční po celé Rusi a po celé sibiřské dráze dnes opět v plném jest proudu a tak málo vázne, jako státní správa ru- ská. Nikde noní slyšet, že by lid daně odpíral. nebo že by odvod k vojsku byl zastaven, jako — v Uhrách. A tolikéž zprávy o těch 50.000 Japoncích, zaskočivších armádu ruskou v týle, o provedeném obklíčení bitevníha šiku ru- ského po obou křídlech a o ústupu Rusův na Mukden, na Těljin objevují se býti holými vý- mysly anglických japanofilců. Naopak, nej- novější úřadní zprávy Kuropatkinovy z bojiště mandžurského zvěstují o zdaru ruský ch zbraní potud, že právě včera odraženy vílězně útoky Japoncův na stře i levé křídlo armády ruské! Kéž zdar je úplný a kéž potvrdí se sou- časně i druhá officiální zpráva ruská, že car se rozhodl, 4. března t. r. vydati manifest, jímž udílí Rusku konstituci!

Z parlamentních výborů. Z Vídně, 1. března. (C.- B) Rozpočtový výbor ukončil debalu o sub vencích rakouskému Lleydu. Debaty zúčastnili se poslanci Steinwende Dobernigg. ministr bar. Call, poslanec Berger ryt. Górski, odborný chef Delles a poslanec Menger. Poslanec Dobernigg vyčítal nedostatky v Lloydově službě a dovooval nutnost brzkého pro- vedení druhého železničního spojení s Terstem, — Berger vyslovil souhlas se včerejším návrhem d'Elvertovým, vyčítal vládě nedbalost a lehikovážné používání 8 14. Dovozoval důležitost terstského při- stavu pro Němce v ohledu národním i hospodářském Poslanec ryt. G óeski navrhl, aby se pro drube půlletí ztenčily vládní položky- rozpočtovés- referent postancc Vukovič va svém doslovu havrhi, aby se suma ustanovená na východoafrickou službu snížila z 144na 1.08 mill. K, proto že místo 12 vykonalo se dobrých plaveb devět. První čásť d'Elvertova návrhu, aby vláda před- ložila materiál, jenž byl dán k disposici průmyslov radě, byla přijata, druhá čásť, aby se zatím nesta žádné usnešení o subvencích Lloydu, propadla. Rozpočtová hlava 33. lit. II. Subvence rak Lloydu A. a B. příjaty dle navrženého rozpočtu lit C. dle referentského návrhu, k němuž se přizpůsobil ryt. Górski, äby povolilo se místo 144 pouze 108 mill. K.

Baernreitherův návrh na volbu 7členného od boro, jenž by prozkoumal, je li radně s maďarského stanoviska uzavřiti smlouvu s Lloydem, byl přijat. Rovněž referentská resoluce — také ta, jíž se vláda vyzývá, aby použila svého kontrolního práva při Lloydových bilancích — načež schůze přerušena. V odpolední schůzi rokovalo se o zálohá ch garantovaných želézníc. Posl. dr. Fiedler předneslněkterá přání stra rak. savero západní a společnosti státní dráhy, žá daje hlavně stavby nádraží v Pardůbicích a Pe- čkách, zřízení několika osobních stanic na dráze severozápadní, pořízení lepších vozů pro lokální dráhu z Chlumce do Kr. Městce. Opakoval požadavel postátnění společnosti statní dráhy i severozá padní a konečně pojednával o lokámních dráhách, upozo ňuje, že stát má na ně dirigovati transiíní obchod sice také na tratě garaptované zemí. Nepříznivý stav zemských financi v Čechách vyžaduje menší bře mena a též opatření proti vzrůstajícím garančním příplatkům na lokální dráhy. Ministr dr. Wittek připouští, že čekárny n starších nádražích společnosti státní dráhy nevyho- vují nynějším požadavkům. Pardubičké nádraží bude se záhy stavěti, protože ukončeno spletité jednání s oběma druhými tam ústícimi dráhami. Úhledue nových stanic na severozápadní dráze dá provésti šetření. Postátňovací otázku nelze zdé rbzřešiti, jak posl. dr. Fiedler sám přiznal. Ministr podal zevrubne žprávy o rozvoji dopravy na jednotlivých lokálníci dráhách ve státní správě, zejmena v Čechách, vytk zásady správy stálních železnic pro přikazování transitních kvot lokálním dráhám. Tit. »Zálohy garantovaných železnic« byl polou přijat a rokovalo se o »Paušálu na dunaj skou plavbu«.

Ref. Vukovič konstatoval, že dunajská paro plavební společnost, zlepšivši dopravu po Dunaj v Horních Rakousích, hleděta vyhověti přáním vý borovým a proto přinilouvá se za největší státn podporu pro tuto společnost, jíž se nebude moc postradati j také vzhledem k nezbytné rozluce Uhrami. Společnost bude prodlužovati tratě státních železnic rakouských. Transitní doprava do balkán- ských zemí musí býti prosta cizích činitelů. Mocné plavební společnosti dunajskéje třeba také v zájm vojenském. Navrhuje resoluce, jimiž se vláda vyzývá. aby změnila dosavadní zatímný poměr k společnosti v definitivný; věnovala větší pozornost plavbě po vnitrozemských vodách a pomýšlela na zřízení pla- vební inspekce. Ministr bar. Call připomíná, že smlouva spo- lečnosti vypršela koncem r. 1901 a druhá nedosáhla parlamentního schválení. Nové dorozumění se spo- lečností bylo usnadněno podstatně tím, že pokračo- vala i v bezsmluvné době ve své činnosti, aniž by se jí bývala slibila nějaká náhrada. Ministr dalji proto půl mill. subvence a půl mill, splatného, ale bezúročného přídavku, s čímž společnost spokojila se pro rok 1902. Náslědující rok zvýšeny byly sumy na 600.000 K. Chváli společnost, že v bezsmluvné době pečovala o dopravu osobní a také v nákladní politice hověla dle možnosti rakouskému stanovišti. Dovozuje nutnost uzavření mnohaleté pevné smlouvy k níž jevi se obapolná ochota. Položka byla potom schválena a rokovalo se tit. »Národní školy« (ref, Skene) Posl. Marchet pojednal o nedostatku učitel stva v Dolních Rakousích, kde jsou jen dva učitelské ústavy. Stát je povinen slarali se o vzdělání učilel stva a proto bude vláda vyzvána, aby zřídila v Dol ních Rakousích třetí učitelský ústav. Posl, dr. Fiedler pojednal o školském zdra votnictví, poukazuje na Prahu, kde zřízeni školšt

lékaři. Povznesení školství je v úzkém spojení s ná- pravou zemských financí. Dvě otázky dotýkají se zvláště odborných kruhů v Čechách: reforma učitel- ského vzdělání a nový řád školský a vyučovací. Líčí zevrubně příslušná přání českého učitelstva konečně přimlouvá se za požadavky cvičných učitel na státních pedagogiích. Posl. Hofmann-Wellenhof poukazoval n smutnou péči o národní školství v Rakousku, po- rovnává-li se s Pruskem a Bavorskem. Přimlouvá se za zlepšení hmotných poměrů učitelstva národních škol a upozorňuje na různé nedostatky, zejmena na německé průmyslovce v Pulji a konstatuje, že dosa vadní pověsti o zamýšlené opravě učitelského vzdě lání způsobily v učitelských kruzích velké znepo- kojení. Poslanec Pernerstorfer brojil proti kleri- kalismu v systemu nynějšího ministra vyučování a při mlouval se za péči o školské zdravolnictví, stravování chudých dělí a za reformu disciplinárního řízení dle moderních zásad. Zmiňuje se o projednaném školském a vyučovacím řádu, soudi, že klerikalismus ubíjí methodickou svobodu a že byrokratismus zdá se býti jeho hlavní zásadou. Poslanec d'Elvert přimlouval se za podporu učebných kursů přidělených měšťanské škole (III. třídy) a nalehal na reformu učitelského vzdělání vyššího a lepší poměry cvičných učitelů. Poslanec Malíatti stěžoval si na hojné pod porování německých škol ve vlašských obeích tyrol- ských. V německých městech považují vlašské školy za urážku a vláda je odstraňuje po vůli Němců. Stýská si na nedbalost vlády o vlašské školní děti a proto navrhne ve sněmovně, aby se příslušná po ložka škrtla. Poslanec Barviňský vylíčil nedostatek na učitelských ústavech v Haliči, načež rokování pře rušeno a odročeno na zejtřek.

Ústavní výbor rokoval o přidělených na- řízeních dle § 14. Předsed. dr. Grabmayer pravil, že jiným výborům přikázáno těchto nařízení 20 a 2 vyřízena sněmovnou. Jedná se o to, jsouli ústavní a bylo-li jich věeně třeba. U některých — jako nouzových — je patrno, že, vláda vydávajíc je, držela se v mezích státních zákonů. Pochybno je to při nařízeních, kde jedná se o nouzi státní. Sem spadají zatímné roz- počty, branecký kontingent, poměr k Uhrám a cizím státům. Rečník soudí, že výbor nemůže jednati me- ritorně o ústavnosti nařízení dle § 14., jež předlo žena sněmovně většinou bez důvodní zprávy, dokud nebude míti úplný materiál o jich vzniku a nedo- stane ohjasnění od vlády. Buď ať se zvolí odbor nebo ustanoví referent, jenž by zjednal materiála připravil návrhy pro výbor Posl. Schönerer a Bareuther souhlasí těmito podněty a prohlašují, že výbor i poslanecká sněmovna jsou povinny vyříditi tuto záležitost; — hr. Dzieduszycki praví, že výbor má pouze prozkoumati ústavnost nařízení dle 8 14. a sice zvláště z toho zřetele, co znamenají v zákoně slova »není-li sněmovna pohromadě« a »nalehavá nutnost«. Výbor nemá práva usnášeti se, má-li nařízení platit anebo se má zamitnouti. Věcné projednání jednotli- vých nařízení buď zůstaveno odborným výborům. Ústavní výbor zůstav si pouze judikaturu o ústav- nosti; zvlašť třeba ustanoviti se, má-li se povolit indemnita nařízení o zatímném rozpočtu na k. pů letí t. r. nebo ne. Tato zatežitost musí se vyloučití.

Opomene-li parlament t0to nařízení prozkoumat, zbude ve státě stav ex lex. Kdyby nebylo § 14., musilo by být jinak postaráno o vybírání daní stální výdaje. Sněmovna byla by potom také nucena udělit indemnitu. Proto je velice důležito, aby za tímný rozpočet dostal se záhy do rozpočtového vý- boru, jenž by navrhl sněmovně, povolí-li zatímný rozpočet nebo nepovolí. Je radou, aby se zatímný rozpočet buď vyloučil z ostatních nařízení nebo z stavilo se odboru, aby učinil příslušné návrhy. M. p. bar. Gaulsch prohlásil, že vláda v dal- ším průběhu jednání předloží materiál, aby prokázala se nutnost a pilnost vydaných nařízení. Dnes kon- statuje, že vydaná nařízení ve smyslu st. zákl. zá- konů nabyla zatím moci zákona a až je říšská rada schválf, budou míti moc řádného zákona. Neschváli-i je obě sněmovny, pozbudou nařízení zákonné moci, načež vláda postará se, aby neměla platnosti. Při tomto jašném ustanovení zákona slůší setrvati.

Mi.předšeda mysli, že je vélice důléžito a pilno, aby se nářízení o zatímném rozpočtu schválilo. Slaneli se tak, octnema se tam, jako by sněmovna bývala skoncovala zatímný rozpočet obvyklým parla- mentním způsobem. Podnět hr. Dzleduszyckého mu je vhod. Posl. Pernerstorfer praví, že výbor usnesl se již na zrušení § 14. Odborem by se věc prota- hovala. Lituje, že sněmovna nemá odvahy opříti s zamitnutím nařízení dle § 14. zneužívání tohoto článku. Posl. Hellinger přimlouval se za prozkou mání všech nařízení dle § 14. co do ústavnosti ústav- ním, co do podstaty odbornými výbory. Odporuje ministr presidentovu názoru, že nařízení působí e nune a ne ex tunc. Ostatně souhlasí s hr. Dzledu- szyckým. Výbor usnesl se zvoliti k prozkoumání ústav nosti nařízení dle § 14. 7členný odbor, jehož členy stali se poslanci Grabmayr, Marchet, Ba reuther, Kaiser, Dvořák, Bobrzyňsk a Ivčevič. Odbor právního výboru pro předlohu o ru čení automobilů schválil po zevrubné debatě dotazník, předložený ref. posl. Patta je m, jednomyslně.

Odbor zdravotního výboru pro lékáren ský zákon přijal 88 35. -40. (Ústavní lékárny) dl vládní předlohy. Při § 35 propadl návrh ref. Nowaka, že ústav lékárny mohou se zřizovati, nejsou-li spojeny s lé čebnou. Trestní ustanovení (88 41.—43.) přijaty ve smyslu předlohy; 88 44.—51., jednající o koncessování znovuzřizování lékáren zůstaly in suspenso; 88 52 až 54. byly přijaty Při § 55. o zřízení zodpovědného správce neb zástupce škrtnuty oba poslední odstavce vládní před lohy. (Pronájem, ustanovení úřadního správce.) § 63. (Lékárnické komory) byl nově vřaděn. Zní K zastupování lékárnictva i s dispensujícími farma ceuty zřídí se v královstvích a zemích v říšské radě zastoupených lékárnické komory. Působnost a organi- sace jich upraví se zvláštním zákonem. § 62. (Přechodná ustanovení) zůstal in suspense a 8§ 65.—67. příjaty dle vládní předlohy.

Politické zprávy domácí. V Praze, 1. března. (Dr. Gros.z pr vyučování češtině.) V neděli měl ji- hlavský německý spolek schůzi; v níž posl. dr Grosz mluvil o potřebě, aby se čeština zavedla na německé střední školy na Moravěvřjsko po- vinný předmět. Potřebu znalosti češliny dr Grosz dovozoval výhodami, jichž Němci nabu- dou tím, že budou moci být úřadníky i v kra- jích českých nebo jazykově smíšených. Shro- máždění vyslovilo souhlas s vyučováním češtině na německých ústavech, ale vyučování to má V drobném prodejit canní číslo o sobě . . . za s . . n2 odpolední Ve nlialkách na venkově: ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . Bh Inseráty platí se hotově napřed. Předplacení a inzarty přijímá zdminl- strace v Marianské ulici č.3 Tam nacházají ze těž rečakge tiskárna a eapečice „Národnich Listů“ Rakoplsy se nevracejí

býti jen podmíněně závazným a má se postupně zaváděti, až bude pohotově dosti řádných uči- telů národnosti německé. V Praze, 1. března. (Uherská kri s e.) Hr. Štěpán Tisza přibyl dnes opět do Vídně a bude panovníkem přijat ve slyšení, aby učinil nové návrhy v příčině osob, jež za účelem roz- řešení uherské ministerské krise mají býti po- volány k panovníku. Od hr. Tiszy vyšel svým časem podnět také k povolání hr. Jul. Andrássye. Lze se tedy naditi, že v nejbližších dnech bude opět zahájena akce k rozřešení vleklé uherské O situaci v Uhrách stojí dnes z zmínku hlas hr. Alb. Apponye, uveřejněný v »Budap. Hirlapu«. Hr. Apponyi staví se na totéž stanovisko, jež zaujímá Fr. Košut. Žádát, aby spojená opposice spolu s dissidenty zaujala při správě státu to místo, jež jim po výsledku voleb právem náleží a liberální strana, jež byla při volbách národem odsouzena, aby byla z úča- stenství při vládě úplně vyloučena. Pouhé vy- niknutí opposičních stran bez vítězství zásad, jež hájí, odporovalo by však rozsudku národa právě tak, jako jmenování nové liberální vlády. Musí býti tedy uskutečněn i program spojené opposice, to jest musí býti odčiněn útok na ústavu ze dne 18. listopadu, musí býti prove- dena reforma volebního řádu, a taktéž se musí vyhověti požadavkům v příčině hospodářské ne- odvislosti a armády.

Orgán dissidentů, »Budap. Tagbl.« dovo- zuje, že koruně musí na tom záležeti, aby se uherská krise vyřídila co možno rychle, poně- vadž čím déle se krise povleče, tím dražší bude výkupné. Ukázalo se to již za ministerské krise Szellovy. Když ona krise vypukla, bylo možno opposici uspokojiti jen malými ústupky na pol vojenském. O půl roku později hr. Tisza musil již přinésti z Vídně velice závažné ústupky vo- jenské, jež ve Vídni pokládány za velikou obět a opposice přece hlásala, že nedostala vlastné nic. Bude-li se i nynější krise protahovati, stane se totéž, a i když se podaří obnoviti v parla- mentě pořádek, bude přece vydán stálému ne- bezpečí. Nutno tedy jednati co možno nejrych- leji a sice také v otázkách vojenských, které beztoho nejsou dosud hlavním požadavkem ná- roda a jakmile se počnou projednávati jiné důleži- tější otázky, čekající svého vyřízení, ustoupí samy sebou do pozadí. V opposičních kruzich pešťských přetřásá se nyní pilně otázka, nemá-li se nalé- hati na svolání sněmu ještě před 8. březnem, aby si sněm mohl na hr. Tiszovi vyžádati vy- světleni, proč v posledních dnech tolik uher- ských občanů povýšeno do stavu šlechtického proč rozdáno nápadně mnoho řádů a jiných vyznamenání. Parlamentní komise opposičních stran radí se prý, nemá-li se na hr. Tiszu vznésti žaloba. Z Lince, 1. března. (Bar. Handel.) Bývalý místodržitel dalmatský, bar. Handel, jenž byl jmenován nástupcem hr. Bylandta-Rheidta, nastoupil dnes úřad jako místodržitel horno- rakouský.

Ze Záhřeba, 25. února. (Prof. Mili v oj Šrepel .) Dne 23. února zemřél zde po dlouhé nemoci v mladém věku 43 let univer- sitní professor a proslulý kritik a literární hi- storik chorvatský dr. Milivoj Šrepel. Zvěčnělý narodil se dne 8. listopadu 1862 v Karlovci, kdež studoval gymnasium, v Záhřebě vysludoval filosofická studia a r. 1886 povýšen za doktora filosofie. Byv od roku 1884 zaměstnán jako učitel klassických jazyků na záhřebškém gy- mnasiu, odebral se r. 1887 na další stůdia do Lipska, Berlína a Mnichova, chystaje se k do- centuře na universitě. Roku 1888 habilitoval se na záhřebské universitě pro klassickou Hilologii a r. 1892 jmenován řádným professorem. Vedle svého professorského zaměstnání zabýval se horlivě literární kritikou moderních spisovatelů chorvatských a vydáváním spisů starších spiso- vatelů (Preradoviče, Nemčiče, Bogoviče). Roku 1894 vydal v »Matici« dílo o ruských spisovatelich od Gogola do Tolstého. Ve spisech akademie. vydal celou řadu vědeckých prací o národním básnictví jihoslovanském, o Janu Kollárovia jeho stycích s Choraty a o starších spisovate- lích chorvatských. V poslední době zabýval se dějinámi chorvatské literatury, kteréhož “ díla vyšly již dva svazky ve spisech akademie. Ne- úmorná činnost mladého chorvatskéha učence byla přerušena srdeční chorobou, jíž po delším utrpení podlehl, zanechav po sobě nehynoucí

Sněmovna francouzská a vojenští atlachés. Francouzská sněmovna poslanecká ukončila dnes dopoledne povšechné rokování o rozpočtu ministerstva vojenství. Přijavší pak několik po- ložek, odročila se na odpoledne. V odpolední schůzi kritisoval Tourmade roli vojenských atlaches a navrhl, aby se škrtly úvěry pro tyto plnomocníky vojenské, pověřené při jednotlivých vyslanectvech, aby tak i cizí stšty donuceny byly své vojenské zástupce z Paříže odvolati. Jest zjevno, že tito organisovali nejednou ve Francii celý systém služby vyzvědačské, čímž přimo po- věstným stal se zvláště německý plukovník Schwarzkoppen za dob Dreyfusových a nedávno ještě i japonský zástupce. Ministr vojenství Berteaux odvětil, že úkol vojenských attachés jest v tom, pěstovati dobré styky s druhými státy, nikoli pak zjednávati si informace tajnými prostředky Ministr ovšem nemohl jinak, nežli mluviti tak, nechtěl-li oživiti staré spory a stará napjeti. Více překvapuje věak, že sněmovna návrh Tournadův zamitla.