1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 14. ledna 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. llst
předslácí ne
v Praze v slminístraei
a něsíe
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s čvojí denálkes
na pěsle
ntrt 1l . . . . 7 K 50 k
ve filialkách
na pěsíe . . . . . . 2 K 30
Peštou:
n. . . . : el
s dvojí zásilken
na měaí
ns čtvrtota . . . ! 11 K co
Jak se především připravit!
Jsme již uprostřed volebního ruchu. Du-
věrníci jakož i výkonní výborové téměř všech
našich stran již sestavují kandidátní své li-
stiny, své programy a pronášejí svá hesla
agitační, jako bychom byli již v předvečeru
volební bitvy, do níž zatím ještě přes měsíc
času. Dobře tak. Vždy lépe si přivstat než
zaspat, dokonce když jde o boj s nepřítelem
tak čilým jako jsou dnešní »míruchtiví naši
Němci«.
Nicméně ale nemůžeme se ubrániti obavě,
abychom přes všechno ranné přivstánísi
našich národních stran k volební agi-
taci, nezameškali hlavní pří
pravnou práci pro myšlenku
věc pospolitou, abychom nezaměstnali
se cele přípravami k vítězstvím zájmův stran-
nických, a zapomínali při tom ná-
ležitě všickni Čechové vyzbr-
jiti a připraviti se ku velikému, snad
rozhodnému zápasu za dobré právo je-
diné vlasti a národa svého, který
nás čeká na sněmu z těchto voleb vzešlém
a k němuž protivníci naši národní jako vláda
vídeňská přihotovují se již dnes plánem stra
tegicky promyšleným do nejurčitějších po-
drobností.—
Pešta
Čecho
Praha
5
article
Nuže, ruku na srdce: jsme my již také
v této nejvlastnější a nejdůležitější příčině
opatření a připraveni, tak abychom s dobrým
svědomím a bez obav si říci mohli: »Ne-
dáme se! Žádné úsilí nebude s to, aby naše
řady v hodině bitev přištích rozrazilo a ve
zmatek uvedlo, žádný náš tém se nedá za-
skočit a obelstít protivníky jak oni doufají.
ani po dobrém ani po zlém nenajde vlada
v řadách budoucích 97 poslancův českýeh
37 slabochův, kteří by byli ochotni setrvati
ve sněmu, když by šlo o uhlasování něja-
kých nových punktací. A o to půjde
Strachuje se toho a doznal to výslovn
sám poslanec Českého klubu pan dr. Vlad
Srb na sobotní schůzi strany staročeské
v Praze, řka: »Oč jednati se bude, j e st
v podstatě totéž, o čem bylo jednáno
v dobách punktačních: otázka jazy
ková v úřadech, otázka úřadnická, reforma
spřávy o rozhraničení okresů dle ná-
rodnosti, reforma volebního řádu
azřízení kurií národních ve
sněmu, otázka školská, zejmena zřizování
menšinových škol.« Methoda snad bude
jiná než byla za punktací, nebudou snad
předcházeti podobné konference důvěrníků
a protokolovaně úmluvy, jako za Tasff
v lednu r. 1890, nýbrž dle slov minister-
ského předsedy Becka bude se postupovati
»po etapách«. Však jistoty o taktice vládně
německé nikde nemáme; vždyť sám dr.
Kramář ještě onehdy na Smíchově pro-
hlásil, že mu není o chystaném vyjednávání
ničeho známo, ale doložil, že nelze nieméně
zavírati oči před tím, »co se vůkol nás
děje«, a že najisto o národní otázce vy
jednáváno bude. Nemusí nás toto tajnůstkář-
ství zarážeti právě tak, jako to soudobe
flagrantní porušování platných zákonů ně
meckými soudci v krajích zněmčených na
úkor našeho rovného práva
jazykového v celé zemi, jako to
budování zvláštního německého statusu pro
úřadnictvo v zněmčených krajích vlasti naší.
doktor
Vlad
Beck
Kramář
Praha
Smíchov
6
article
To jsou věru přepodivné praeludie vyrov
nání a smíru, když jeden z kom pa-
ciscentů si už napřed bere, oo
chce z práva a vlastnictví dru-
hého. »Dle toho, co slyšíme« — obává
se i politik tak rozvážný, jako bývalý sta-
rosta Prahy, »zdá se, že více než o do-
hodu obou národů, má se jednat
o splnění požadavkůněmeckých.e
I protestuje proti takovému »řešení českého
problému«, proti takové jednostranné proce-
duře u vyrovnání sporu česko-německého
stejně rozhodně, jako protestoval nedávno
na Vinohradech dr. Herold: »Má-li někdo
nárok žádati, aby se mu stalo p
právu, jest to národ český.«
doktor
Herold
Praha
7
article
Ale kdežto Němci již dávno propraco-
vali a zformovali si program svých poža-
davkův od země k zemi, my Čechové cho
vali se jen trpně, obmezujíce se na pouhé
odmítání německých praetensí a choutek
to byla rozhodně chyba. Následek zanedbán
toho jest, že zastihuje nynější doba české
strany nepřipravené, neusjednocené
na pospolitém, určitě a dopodrobna vyhraně
ném programu s vých životních a nezbyt-
ných požadavkův. Srovnáváme se všickni
toliko o základních podmínkách, o principech.
za jichž meze žádná upřímně česká strana
povoliti nemůže a které jsou: nedílnosta
celistvost království českého, rovnoprávnost
a rovnocennost obou kmenů národních ve
vlasti české a požadavek, aby každý občan
český u všech státních jako samosprávných
úřadů došel práva svého ve své mateřštině;
avšak abychom si určitě všickni byli vědomi
pokud a z kterých opatření chy-
staných (na př. z krajských vlád
a krajských zastupitelstev,z
národního rozhraničení okre-
sův a krajův, z národních kurií voleb-
ních ve sněmu zemském, z otázky úřadnické
a národní autonomie) hrozí jednotě vlasti
neb budoucímu vývoji národa našeho pováz-
livá újma, ba nebezpečí: k tomu jsme dosud
pohříchu nedospěli, tu panuje dosud mnoho
mlhy v českých hlavách a v tom smyslu
zastihuje kritická doba české naše strany
vskutku nedosti připraveny a málo sjed-
noceny.
Čecho
8
article
»Nemáme formulovaného programu !e
vytýká dr. Srb a volá důtklivě po nás, že
jest svrchovaně na čase, aby se všechny
české strany sestoupily a formu
lovaly pevný program, na jehož zá-
kladě by byla umožněna nejen předvolební
koncentrace, nýbrž — a na tom všechno zá-
leží — povolební dohodnutí všech
českých stran na sněmu. Jestli pak
zástupcové němečtí nebudou chtíti o tomto
našem pospolitém všenárodním
programu jednat, uvidíme z toho nej-
lépe, že Němcům jde toliko o vymožení jistých
výhod pro sebe a nikoliv o úplné a sprave-
dlivé vyrovnání. »Ale my můžeme če
kat!« odpovídá správně dr. Srb Němcům
připomenuv jim, jak jsme zmohutněli za
těch 18 let, kdy staročeští předáci byli
ochotni činiti v punktacích taaffovských
Němcům tak značné ústupky jen k vůli
reformě volebního řádu Schmer-
lingova... Ale dnes není oprava voleb-
ního řádu zemského žádným předmě
tem obchodu mezi námi a Němci
»Dnes, kdy zavedeno jest všeobecné vo-
lební právo pro ústřední parlament, bude
rozšířeno též pro sněm i proti vůl
Němců. Zde mizí všechny chuti a nechuti.
Srb
Němec
9
article
Změna volebního řádu Schmerlingova stala
se více otázkou politicko-sociální, než
politicko-národní. A to jest po měm pře-
svědčení důvod, proč se s ní (se strany vlády
i Němců) náhle tak pospíchá .. . Reforma
volebního řádu není tedy dnes již žádným
negociačním předmětem, dnes za ni ne-
musíme nic prodávat! Věc přijde
sama sebou, to je nezadržitelný běh
času.« —
»A tolikéž vnitřníůřadní češti na
není žádným negociačním před-
mětem,« doložil univ. prof. C. Horáček,
»též ona přijde sama sebou jako výsledel
národní moci naší.« Nevíme, jak př
tom bylo starému punktátoru p. dru. K
Mattušovi, ale i on, za těch 18 let učinil pa-
trně velký pokrok proti době punktací
vídeňských, když neuznával příští
sněm český— jenž bude přece zrovna
tak kuriátní, jako byl onen v době
punktační, »za spůsobilý projednávati
jakékoli důležitější otázky, vyjma
leda reformu volebního řádu . . «-
Slovem, celá sobotní schůze »Českého
klubu« vyzněla v hlubokou nedůvěru
vůči chystaným smiřovačkám a v touhu po
dohodě všech českých stran o po-
spolitém všenárodním programu,
obsahujícím určitě formulova n
národní, politické a státoprávní naše po-
žadavky, od nichž by žádná strana
a žádný poslanec český ustou-
piti a sleviti nesměl a nemohl
Jest nám upřímným jako vzácným potěšením,
že došla vroucí tužba naše takového sou-
blasu při straně, s níž jsme druhdy k vůl
vídeňským punktacím musili skřížiti meče.
že ani nejmírnější našinci nechtějí nadbihati
Němcům, ale praví s námi: »Můzeme čekat
A připravme se k boji !«
Schmerlingův
Němec
profesor
Horáček
Mattuš
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 13 ledna. (Poměr polsko-
ruský v Haliči.) Polské demokralické i kon-
servativně strany v Haliči dávno už seznaly, ž
se dopustily velikého omylu, když proti směru
staroruskému podporovaly separatistické snahy
strany ukrajinefilské, stejně nepřátelské Rusům
jako Polákům. V poslední době jest poměr Po-
láků ke straně staroruské mnohem přátelštější
než býval a zlepšil se zejména za poslední par
lamentní kampaně, když se národně ruský klub
připojil ku protestu proti brutální politice Pruska
proti Poznaňsku. S druhé strany i »Galičanin«
uznává možnost jakéhosi modu vivendi mezi ha-
ličskými Poláky a Rusy. Ve stati o nynějším
postavení národně ruské strany píše, že staro
rušti poslanci na říšské radě nabývají přiměřené
váhy nejen u stran slovanských, nýbrž i u Němeů
a projevuje naději, že také Poláci, až se ná
rodně ruská strana zkonsoliduje, změní své sta
novisko k ní a tím i k ruskému lidu halič-
skému. »Jest jen třeba — praví — trochu více
šetrnosti k národním idešlům našim, trochu více
spravedlnosti ku právům ruského lidu a není
pochyby, že pokojné soužití obou bratrakých ná-
rodů přinese hojnou žeň positivné práci. «
V Praze, 13. ledna. (Slovinei o ná-
rodní autonomii.) Klerikálný »Slovanece
dotýká se některých časopiseckých úvah o ná
rodní samosprávě, jak si ji představují němečt
nacionálové a pozna menává při té příležitosti
»Čechové, kteří se domáhají zemské samo-
správy a nerozdilnosti království českého, nejsou
Rus
Polák
Prusek
Čecho
Praha
Halič
Poznaňsko
11
article
spokojeni s německými plány. My s našeho slo
vinského stanoviska pozdravili bychom takový
pokus, poněvadž by odstranil dávnou nedotknu
telnost zerekých hranic, ulvřených nahodi
lým sběhem událostí a škodlivých nám
netoliko v národním, nýbrž i politickém vzhleděe
V tom ovšem má »Slovenec« pravdu, že
jižní alpské korunní země v nynějším svém roz-
sahu jsou původu poměrně nedávného a na
všechen způsob nemají pro sebe těch staro-
bylých historických důvodů, jako království české
neb Morava.
Ke sporu v národuostní straně v Uhrách.
V říjnu měl rumunský poslanec Lucaciu v ku-
loárech uherské sněmovny rozhovor s poslancem
Ugronem o potřebě dohody rumunsko-maďarské
Jeho vývody tehdejší dostaly se na veřejnost
v takové podobě, že přirozeně vzbudily zvláště
u Slovanů nevoli. To pohnulo Ladislava Lukáče
že napsal slovenskému poslanci Hodžovi otevřený
list, v nedělním »Pester Lloydu« uveřejněný
tohoto znění: Milý příteli! Dověděl jsem se, že
některé politické listy přinesly zprávu, dle níž
prý jsem se o politických poměrech rumunskýeh
a slovanských vyjádřil v tom smyslu, že mez
těmito národy nemůže býti přátelského poměru
poněvadž by to bylo nepřirozené a že Rumu
zvláště proto musí držeti s Maďary, aby mohl
úspěšně bojovati proti společnému nepříteli, prot
Slovanům. Osvědčují se, že jsem podobného
projevu vůči nikomu neučinil, a prosím Te
abys toto osvědčení dal libovolnou cestou veřej
nosti ve známost. S přálelským stisknutím ruk
Ladislav Lucaciu.
Lucacia
Ugron
Lukáč
Hodža
Lloyd
Maďar
český nebo Morava
Uhry
uherský sněmovna
Slovan
12
title
Politické zprávy zahraničné.
13
article
V Praze, 13. ledna.
Praha
14
article
Události v Marokku
Sultán Abdul Aziz prohlášen ve hlav
ním městě své říše za sesazeného! Ta
ková je nejnovější překvapující zpráva z Marokka
Vzdorosultán Muley Hafid, o němž se
poslední době šiřily pověsti, jakoby byl v kon
cích se svým posláním a opuštěn většinou svýck
přívrženců, vstupuje opět mocně a hrozivě de
popředí. Ve Fezu byl prohlášen za khalifal
Sultán Abdul Aziz zalím dll v Ra-
batu, kde udržuje přátelské styky se zástupe
Francie, od níž patrně očekává přispění v na-
stávajících těžkých chvilich.
alo a
Událost ve Fezu nelze podceňovati.
I kdyby se jednalo o věc lokálního vý-
znamu, nesmí se zapomenouti, že Fez je nej
důležitější město Marokka a že bude-li v něm,
v sídle sultánů, prohlášena svalá válka, bude
to znamenat vzbouření fanatismu marockého,
naplněného zášíím proti všemu evropskému
Abdul Aziz opustil Fez jako sultán a nepochy
boval, že hlavní město ostane mu věrným.
Též Francouzi neočekávali, že právě ve
Fezu, v posvátném městě khalifově, bude
Muley Hafid prohlášen za sultána.
Situsce v Marokku stává se opět kompl-
kovanější pro Francii a Španělsko, jež dle alge-
cirasské smlouvy mají chrániti Abdul Azize.
Nejdůležitější je otázka, jak se zachová
Mulej Hafid k eizím velmocem. Jako od
pověď na ni podává již holdovací adres
podaná Mulej Hafi lovi, v níž je vyznačena v šir-
ších obrysech všeobecná politika nové vlády. Nej
důležitější jsou body, v nichž se sta nov
uznání algecirasské smlouvy, ale
s vyjmutím mezinárodní policie.
odpor proti cizímu vměšování se
Aziz
Vzdorosultán Muley Hafid
Francouz
Muley
Maroko
Francie
Španělsko
16
article
V drobném prvurjtt
ranní číslo o sobě . . . za 8
odpoledni . . . . . . . za 2 k
Va filialkách na venkovět
ranní čislo,
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserát v
platí se hotové napřeá
Předplacení a lnserty přijímá sdmini-
strace v Marlsnské ulici č. 3.
Tam nacházejí se těž redakee
Uskirna a ezpedice „Národnich Listd“
Eukopisy se Buvrnosjí.
10h
Národnich Listd
Eukopisa
Marlsnský ulice
17
article
do marockých věcí, přátelský spo-
lek s Tureckem, odstranění cizí ochrany
pro domorodce a propuštění evrop-
ských instruktorů vojenských a po-
licejních.
V Tangeru způsobila zpráva o sesazení
Abdul Azize rozruch, přes to, že byla již dlouho
očekávanou. Sesazení stalo se mezi 3. a 5. led-
nem. Je nutným následkem francouzského vojen-
ského postupu v Marokku, Mulej Hafid je
teď pánem celého vnitřního Marokka
se třemi hlavními městy: Fezem, Marakešem
a Mekinejem. Panství Abdula Azize se omezuje
na pobřežní města a na Tanger sl okolím.
V Paříži způsobily zprávy marocké
značně znepokojení. Ministerský předseda Clé-
menceau byl celý den nedělní zimničně
činným, konferoval s ministry vojenství, námoř-
nietví a financí, s vyslancem Regnaulte m,
jenž přijel z Marokka za účelem sprostředko-
vání půjčky 150 milionů, dále s 12 předn mi
úřadníky zahraničního ministerstva, hlavně s vy-
slancem Cambonem. Jako výsledek těchto
konferencí se oznamuje, že Francie se
omezí na udržení pořádku v přístav-
nlch městech a na hraniclch al-
žírských, že však nebude za sahovati do
sporu obou sultánů. Avšak Francie hodlá upo-
zorniti moci zúčastněné na algecirasské smlouvě,
že vílězství Muleje Hafida bude zna-
menati konec evropské autority
v Marokku a že by neměl býti starý
sultán ponechán svému osudu.
Aziz
Regnault
Cambon
Turecko
Maroko
Paříž
Francie
Mulej Hafid
18
article
V Rabatu po sesazení Abdul-Aziza hrozi
největší nebezpečí Evropanům a proslýchá se,
že generál d'Amade vylrhl z Casablankya
dal se na pochod do Rabatu, by chráni
konsuláty a Evropany.
V případé, že by mělo hroziti neb ' zpečí
životu Abdula Aziza, hodlá tento uprch-
nouti na francouzskou loď a dáti se převězti
do Evropy. Dojde-li v Rabatu ke srážce mezi
Mulejem Hafidem a generálem d'Am adem na-
stane nebezpečný obrat v eelé situnci.
O tom, jak se postaví Německo k po-
sledním událostem marokým oznamujese
z Berlína, že vláda německá hodlá i na
dále trvati při přesném znění smlo u vy
algecira ss k é. Sesazení Abdul Az za nemění
nijak platnost smlouvy pro Marokko. Němeeko
bude asi zcela z rželivě přihližeti k dalšímu
vývoji událostí v Marokku,
Poslední zprávy zní: Z Tangeru s
telegrafoje: Raisuli připojil se Mulej Ha-
lidovi a pouze na jeho rozkaz chce propu-
stiti kaida Mac-Leana. Generál d'Ama de
telegrafuje, že není dosud pozorovati nijaký
vliv události ve Fezu na kmeny Šauja a že
prozalím nelřeba se obávati nepokojů. Ode-
vzdáni pevnosti medianské vojsku suliána
Abdula Aziza bylo zalim odloženo.
Jiskrová telegrafie v Efelově věži v Pařiži
dostala v noci na dnešek první bezdrá-
tový telegram z Casablanky, ozna
mující přijzi ktižáku »Keber«, vyloděn
mužstva a materiálu válečného.
AbdulAziza
Evropan
Abdul Aziza
Abdul Aza
Mac
Lean
Evropa
Mulej Hafid
Německo
Berlín
Maroko
Tanger
Casablanca
Casablankya
19
article
Boje v Somalsku.
20
article
Do zabraničného ministerstva v Ří mě
došla zpráva, že při bitce v zemi Somalů
byl zabit velitel italského vojska kapitán Bon-
giovani, Kapitán Molinari se pohfe-
suje. Jsou obavy, že na výpravě zúčastnéní
Italové a Askerové byli vesmés povraž-
děni.
Molinari
Italos
Askerová
22
article
Hudba.
Hudba.
+ Zpěvohra Národního divadla. Druhé vystou-
pení sl. Emmy Destinnovy ukázalo umění její ještě
vniterněji. Její Senta je do seba pobroužená, snive
něžná a ve své zasněnosti až bláznivá divka, v níž
se každý nery třese horečnou touhou po trpícím ne-
známém, jehož obraz již od dětství vryl se jí z vy-
pravování babiččina v mysl. Sedí ve svém hlubokém
křesle a jen oči upfrá na obraz, podivným mužem
zaměstnává celou svou fantasil. Ta bluboká, blou-
znivá snivost dává intonaci baladě, kterou sl De-
stinnova zpívá obdivuhodně krásně, výrazem, v němž
to vře skrývanou horoucí vášní. Ta dává zvláštní
horečnou mohutnost vstupní frási melodické, kdežto
zas refrén balady rozplývá se v nyvosti jako na-
dechnutá mlha na obzoru mořském. Exlase, jež se
zmocní Senty, když ocitne se poprvé tváří v tvář
Holanďanu, jest v podání dramatickém něco jedineč-
ného. Následující zpěvy s ním stupůují dojem až
k úchvatnosti, a konečné scény dramatu procitěnoste
a vervou náležejí k nejkrasšímu, co lze v ohledu na-
prostě dokona'osti a rovnocennosti všech uměleckých
složek pěveckého podání, hudebního i hereckého
slyšeti. Šl. Destinnova je dokonalou pěvkyní wagne
rovskou. Tak stylově disciplinovaný výkon a přece
zároveň tak životný vyrůsti může jen z velké tra-
dice, roubované na mimořádný lalení, bezprostřední
a samostatný, na velkou uměleckou duši.
Provedení celého díla stálo na své krásné výši
která slouží našemu prvému ústavu ke cti. Ve vý
konu p. Benona jako Holanďana pozorovati jest stále
zdokonalování.
Destinnův
Senta
Holanďan
Benon
národní divadlo
23
article
+ Veselé námluvy. Komická opera o třech děj-
stvích. Dle Štolbovy humoresky »Staří blázni« na-
psal Karel Kádner. Hudbu složil Jan Malal
(Poprvé na Městském divadle Král. Vinohradů 12.
ledna 1908.) Povedená humoreska pardubického pana
noláře, který má vždy dobrý rozmar v zásobě, od
přírody řízný vlip a zná lidi a venkov, ohlíží se již
na divadelní minulost, věru zvlášiního druhu. Ve své
vzpomínce na Em. Bozděcha, olištěné poprvé v prvěm
ročníku »Divadelního listu Máje«, znovu v Štolbo-
vých »Pamětech«, vyprávuje o ní antor: »Opojen di-
vadelním úspěchem frašky své (»Krejčí a švec«, která
pociěna byla třetí cenou v soutěži na celovečerní
frašky pro Arénu na Hradbách, a poněvadž okázala
se nejlepší, vzbudila tehdy prudký novinařský boj),
pustil jsem se chutě zase do práce a nedlouho na to
presentoval jsem Bozděchovi novou frašku, tento
kráte ze života venkovského: »Staři blázni«. Avšak
tu mi Bozděch valně nepochválil. »Mohla by se zcela
dobře dávat, ale nezadávejte ji. Pište raději pilně dál
— však vy přijdete s věcí lepší.« Tak zněl jeho úsu-
dek. Slova Bozděchova působila na mne jako ledová
tuš za parného dne, ale — poslechl jsem. Frašku
jsem nezadal. Poněvadž mi bylo však přece jen lito.
celou věc zahoditi, sdělal jsem z ní humoresku stej-
ného jména. A sotva že humoreska v Hálkových
»Kvělech« vyšla, přílel J. L. Turnovský, aniž by se
mne byl tázal po dovolení, vystříhal z ní veškeré
popisné pasáže, které jsem byl připsal, a urobil z
mé homoresky zase původní frašku, kterou opepřil
jen hospodskou pranici na konci druhého jednánía
která, byvši provozována bezpočtukráte na ocholni
ckých divadlech, vyšla opět bez mého svolení již asi
v třetím vydání. Ještě že Turnovský aspoň na titulu
udal, že fraška pracována jest dle mé humoresky.
Štolbův
Kádner
Jan Malat
Bozděch
Bozděchův
Turnovská
Štolba
divadlo Královský
cký divadlo
starý blázen
Star blázen
24
article
Neuvádím věc tuto snad proto, že bych z ní činil
výčitku Bozděchovi. Naopak, když po letech přečel
jsem si svůj originál, byl jsem rád, že jsem Bo-
zděcha tehda poslechl, a nelitují toho ani dnes. Jem
némo, vytřibenému, na francouzských finesách zml-
sanému vkusu Bozděchovu nemehla zamlouvati s
práce drsného venkovského rázu, jež zakládala se n
skutečném životě, a dramatickému cítění jeho, jeh
lihlo jen k uhlazeným formám francouzské drama-
turgie, nemohla zamlouvati se forma hovící drsněmu
obsahu.«
Zajisté krásné svědectví „Štolbovy přísné auto-
kritiky a upřímnosti, která vyznačuje celý jeho vzácný
charakter. Ale nezdá se vám, že přece jen bylo na-
loženo s prací příliš přisně, když vzpomenelesi
tehdejšího repertoiru arenního a když vidíte, že látk
přece jen musí mít kus zdravého jádra vůbec, když
líbí se a žije dál jako hledaná humoreska, a divadel
ního zvláště, když takový divadelník od kosti, jakým
byl nadšenec Tylův Turnovský, vyčichá z ní drama-
tickou kostru, výrobkem, k němuž nic lepšího ze
svého nepřidal, spíše zhoršil, potká se na jevištich
— třeba jen ochotnických — s úspěchem, a když
ještě po letech najde se librelista, klerý věc pro hudbu
zkrojí, a příběh i v této nové formě baví, jak jsme
byli v neděli svědky
Je to přiběh celkem prostý, ale zadrhnutý v uzlí-
ček ne bez humoru, a jsou tu některé typické figury.
Že tak silně připomínají tu postavy z »Prodané ne-
věsty«, tu z »Hubičky«, neleží v původní předloze
samě. Při čtení humoreský mají reliel jiný, svůj, i ten
Kounováček, který na jevišti vypadá jako učmněný
odlitek Kecala. Jevišlě se svou úpravou a ještě více
hudební pojmutí uskutečňují teprve tu fatalní podobu.
Bozděchův
Štolbův
Hubička
Jevišl
Tylův Turnovská
25
article
Oč běží? Vdova na statku, Procházková, necití
srdce své ještě starým, fintí se, ráda by se znova
vdala a stává se fak nebezpečnou konkorencí mla
dým děvčatům. Kárla s Tončou, které by se také
rády dostaly již pod čepec, pošlou na ni obecního
strážníka a ponocného Kounováčka, takto dohazo-
vače ženichů a nevěst a obecního pletichu, abyj
konečně vybral nějakého k ní se bodieího staršiho
ženicha, aby jim neplašila hochy. Ale na tütéž my-
šlenku připadne také nevlastní její syn Josef, který
by se sám rád ženil a jemuž macecha doma překáži
Procházková
Kárl
Tonča
Kounováček
Josef
26
article
Miluje Karlu, dceru chalupníka Záhory. Co je nej
bližšiho? Rada Kounováčkozd, aby zbyl se macechy
provdáním, padne na úrodnou půdu. Provdá Procház
kovou za Zahoru, sám si vezme Karlu, a místo
sporů budou dvě svatby hned najednou. Procház
ková a Zábora milovali se kdysi v mládí, ještě na
sebe nezapomněli, Josef bude mit s nimi lehkou
práci. A také opravdu hned Záhoru pro svůj záměr
získá. Ale také Kounováček »pracuje«. Je tu rolník
a vdovac Paroubek, v jeho samotě začíná mu jiz
býti smutno. Kounováček dostáné jej na lep tím
spíše, že z nedorozumění slíbí též jeho dceři Tonči
Josela za ženicha. Prvý přijde na námluvy Paroubek
a Procházková ve vdovské nedočkavosti padne mu
hned okolo krku. Ale když potom přijde Zahora.
přisloví: »Stará láska nerezavi« osvědčí odvěkou
svoji platnost, a rozkochaná vdovička zaslíbí své
srdce opět jemu. Při posvícenské muzice přijde vš-
na jevo. Nejdřive se o Josefa pohadají obě kama-
rádky, pak se seperou Josef s Malasem o symbo-
fickou »husu«, jíž mínil žárlivý Josef Karlu, ale nej
lépe učiní oba vdovci. Místo aby se mezi sebou ha
dali o nevěstu, oba se před celou hospodou nan
neženou a povědí ji tak do duše, že ji na vdavky
chuť přejde a radějí odjede ku příbuzným do° Prahy
aby ušla ostudě. Tak to končí se »starými blázny«
Mladí, ti se — rozumíme, jako v každé řádné po-
hádce — zpárkují. Tonča si vezme Matasa, a Jose
dostane svou Karlu.
Karel
Záhor
Josef
Paroubek
Josel
Procházková
Malas
Josef Karel
Tonča
Matasa
Praha
Rada Kounováčkozd
stará blázen
27
article
Příběh uvedl se na jeviště, díky původnímu Ivaru
humoresky, taktka sám. Zkušený libretista, jakým
jest po tolika pracích s Rozkošným i jinými sklada
teli Karel Kádner, nezavalil si žádným kamenem
úrazu zbytečně cestu. Zvláště druhě jednání nemli
ve smichu komikou svojí, třetí pak zabaví ruchem
Jak se z knížky, vydané v »Operních texlech Máje«,
můžete přesvědčit, librelista oděl celý příběli do plyn-
ných, prostonárodně střížených veršů. Chtěl-li jimi
vystibnouti »drsný venkovský ráz«, o němž mluví
Štolba, podařilo se mu to jich písničkářsky veršo-
lepeckým, lidovými obraty promíchaným rázem
úplně. Hudba Malálova je lehká, líbivá, bez velkých
nároků. Vůdčími hvězdami jejími jsou Smelanaa
Bendl Ale jen v melodii a rythmu, nikterak v ostat-
ních uměleckých prostředcích, ba nejméně, zvláště
co se Smetany týče, v ideovém pojmuti. Poměr je tu
spíše, kde se vyskytá, jako obrazu a jeho kopie,
nežli jako vzoru a jeho následování, neřku-li vysti-
hování. To platí zvláště o poměru Kounováčka ke
Kecalovi a o sboru »Hoj. to naše posvícení« ke
»Zlalé hodince«. Také »Hubičku« námluvy v druhém
jednání mnoho připominají, ovšem jen tímto vnějším
způsobem, jako zase sborové scény třetiho jednání maji
úplně vlisténu pečeť bendlovskou. Pisň vý ráz pře
vládá, výstřídáván konvenční formou operního dueta
či jiné ensemblové věty, časlo též klesaje na pouhý
popěvek, kuplet. Typ tohoto, i s obvyklými harmoni-
ckými závěry genro, skýtá Kounováčkovo »A teď at
mí někdo řekne« s poiniou: »Kounováček jest jen
Ivar
Rozkošná
Kádner
Štolba
Smelanaa Bendl
Smetan
Hubička
28
article
jeden, Kounováček jsem já sám.« Ovšem výborný
hudeboí paedagog, jakým jest Malát, nesestoupí nikdý
pod úroveň jisté distiakce. Ale nejšťastnějším je tam
kde může se opřiti o národní píseň, jejimž jest ne
unavným harmonisátorem, a to je především ve sbo
rech a písních tanečních (pijácká v jednání prvěm
»Dej nám pán bůn zdraví v tom táborském kraji«
výzvu hochů a děvčat k muzikantům, cibulička ve
třetim).
Malát
29
article
Také lyrika, pokud zůstává humorem podmalo
vána, dobře se mu daří. To plati o duetu Procház
kové s Paroubkem, které je zcela roztomilé, z část
též o valčikově založeném dvojzpěvu Josefa s Kar
lou, působícím na jevišti plnějí, naž ondy na podiu
koncertním, poněvadž pěkně spojuje s citovou stra-
nou i škádlivý tó). Za to s cesty sušel dvojzpěv
Procházkové se Záhorou, upadaje do sentimentality
kde by autor, když ne ničím j ným, tedy aspor
erchestrálním pravodem měl prozraditi, že situsce
není vážná a že obratem překotí se zase v komiku.
Ten opravdový lón, na který tu — ač přlesládle —
udeřeno, měl by oprávněnost, kdyby opravdu ve vý-
sledku celého příběhu vítézila »slara, nerezavíc
láska«. Vinu, jak naznačeno, nese tu zvláště orchestr
kter) vůbec proti zpěvným partům ustupuje do úloby
zcela podřízené, na pouhý doprovod, tu a tam zpěv-
ným protihlasem se zdvihající, skotačivými figurkami
— ponejvíce v dechové harmonii a z ní nejčastěj
ve fagotu — opentlený, na označení humoru, větší-
nou však jen zcela stydlivě náladami a náladečkami
šimrající.V tom ohledu podoba s některými typy
Smelanovými jest nejfalálnější, neboť právě v pro-
pracování orcbestrálním, v tom pychologl ekém in-
strumentu moderního skladatele, zeje mezi idešlem
smetanovské opery lidové a tímto dílkem propasi
nejblubší. V te příčině oryslím, že sam Malat stáo
ve své první zpěvohře (Stňa«) výše. A to také
netno bylo říci vůči něklerým hlasům, které by snad
byly novým dílem samu »Plodanou nevěstu« pronlá
sily za překonánu.
Paroubek
Josef
la
Procházka
Záhora
Plodaný
Stňa
30
article
To ovšem skromný, sympatický pracovaík Malá
sám nejlépe zná své síly. Je především obratný
plsničkář a takovým projevil se též ve své nové
zpěvobře, klerá právě pro tuto vlastnost získalas
hned na poprvé množství přátel. Jde v ní vše bystře
a v plynném tempu, a skladatel nevyčerpává se
jako tolik jiných, na prvém dějství, naopak čím dále
tím více baví svou příslopnu hudební mlavou. Jed-
nání druhé zaujme i v hudbě humorem, třetí pak
hledí ruchem tanců a zpěvů vyvrcholiti pokažené
námluvy v jásavý, šumný, opravdu veselý celek.
Ssladatel, jehož působnosti si dojista velmi
vážíme, stal se přadmětem srdečných ovací a po
každém jednání be-počlukráte před rampu vyvolaván
a věnci za ypán. V tom ohl du nemusí litovati, že
dílo jeho nebylo připušlěno na jeviště Národníh
divadla. Tam, kde se pěstuje nesmrtelný odka
Smetanův, byl by narazil na nebezpečné srovnávání
na přísnější šoud a chlednější obecenstvo. V měst
ském divadle vinohradském má vše svěžest mladého,
teprve rozpukávajicího života. V lé kypré, po umě-
leckých činech teprve lačnící prsti může se i skrovný
kvílek jeho Musy zachytili a prostě, neskeplické
mysli potěšovati po celou dlouhou řadu večerů.
Smetanův
Národníh divadlo
31
article
Tlo splše, že provedení, nastudované kapelníkem
p. Četanským, je zdařilé. I režie p. Dobrovolnéno
výprava, navržená p. J. Wenigem, připravila půdu
rozhodnému divadelnímu úspěchu. Dekorace i kostymy
jsou národepisně věrné a mohla by se najmě v de-
koracích od místa sebráti »Prodaná nevěs tá«. —
Z účinkujících poulala k soba hlavní pozornost
sl. E senbutova, jež výborné charakteris vala a přece
sympatickou udržela vdovu Procházkovou a zpěvně
s naproslou jistotou si vedla, i hlasově vynikajie
Ji nejblíže byl Záhora p. Fejfarův krásnou kvalitou
hlasu a dobrou charakterislikou, Paroubek p. Mans-
feldův komikou. Kounováčka vypravil p. Jaroslav
Čihák velmi svědomitě i se zjevným talentem pre
komiku jak v přednesu, tak ve hře. Vtiravá podoba
figury s Kecalem ležela ovšem olovem na pronika-
vějším úspěchu jeho snahy. Pěkný svůj tenor měl
opěl přiležitost rozvíjeli p Fiala v úloze Josefa,
o vesnické krásky dělily se sl. Vronská a Hstlákova.
J Wenig
Procházkův
Záhor
Fejfarův
Paroubek
Čihák
Fiala
Josef
Vronská
Hstlákův
Mans
32
article
Prvnější má všechny podmlnky k úspěšnému rozvoji,
jemuž jenom náchylnost k distonování mohla by
stát osudnou, nebude-li jí mladistvá pěvkyné zavča
čeliti.
+ Z České Filharmonie. Pozejtřejší čtvrteční
koncert v Narodním domě na Král. Vinohradech
uspořádan bude jako večer Eduarda Griega, při němž
zcela nový program přinese vesměs dila, jež nebyla
provedena v koncertě na paměť zemřelého skladatel
začátkem sezony podzimní.
+ Koncert Bronislava Hubermana koná se dnes
večer o půl 8. hod. večerní v Rudifinu. Zbývající
listky lze obdržeti u Em. Wele era, obchod s hadeb-
ninami, Ferdinandova třída čís. 36, a večer u po-
kladny.
+ Z českého spolku pro komorní hudbu v Praze.
Koncert prvý v novem roce správním bude se konat
v úterý dne 21. t. m. o 7. hod večerní v Rudolfině.
Účinkovali bude »České kvartsto« a pp. prof. J. Jirá-
nek a V. Talish. Provedeny budou dvé novinky, totiž
nehraný doposud syčcový kvintelt Brucknerův a ne-
hraný klavírní kvartet Dvořákův D-dur.
Král
Grieg
Huberman
profesor
V Talish
Brucknerův
Dvořákův
Ferdinandov třída
Praha
Český filharmonie
Narodní dům
český spolek pro komorní hudba
Ddur
33
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Z Vídně, 13. ledna. Jak »W. alig. Ztg.« ozna-
muje, jest rozhodnuto, že Griliparzerova cena bude
udělena německému básníkovi Arnoštu z Wilden-
bruchu za jeho drama »Rubensteinerin«, které lelo
bylo provedeno ve dvorní činobře. Jest charakteri-
slické, že zase dostal tuto cenu říšský Němec. Na-
posledy ji dostal před 3 lety Gerbard Hauplmanu za
svoje drama »Ubohý Jindřich« a před tím Hartleben
za »Růzový pondělek«. Tentokráte jednalo se také
Griliparzerův
Arnošt
Rubensteinerin
Němec
Hauplman
Jindřich
Hartleben
Vídeň
Wilden