1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v neděli 12. ledna 1908.
Praha
4
article
Na ranní a onpoj. Iistz l n
předplácí se
v Praze v adm iniskraei
.. . . . 2 K
na měsie
na čtert leta . . . . 6 K —
s dvoji donáškou
n0
na měsíe
nk čtnrt lata . .
7koo
ve Hilialkácho
na něste . . . . . . 2 K 30
Peštout
nti. . . . 9 K oo
s dvojí zisilkou
nrt t. . . . K ek
Iistz
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranácb.
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranácb.
Nedejme se uspati na stráži
Schönererovští Všeněmci byli, jak známo
až dosud trvalými odpůrci národního rozdě
lení Čech a zřízení ryze německého území
v Čechách. »Chceme celé Čechy« — zněl
jich důvod — »přivtělit jako bývalou bun
tovou zemi k jednotné německé říši, nám
tedy rozdělení Čech na čásť německoua
českou se nezamlouvá, poněvadž to číní do-
jem jako bychom se nároků na slovanský
jich zbytek zříkali.« — Avšak těchto dnů
rozlétla se z Aše zpráva, »že Všeněme
— obrátili a jsou pojednou zároveň
německými nacionály, pokrokáři i agrárníky
také pro rozdvojení Čech, poně-
vadž prý došli ku poznání, že národn
rozdělení Čech jejich záměrům,
stran budoucnosti Ostmarky, nikterak
nepřekáží a nevadí . . «
Tímto zajímavým a pro nás nad míru
poučným obratem Všeněmců jsou řady ně-
mecké proti nám úplně semknuty a jejich
agitace pro roztrhaní jednoty země české
rozhodně sesílena. Avšak, ejhle, při jakém
»triku« zchytralém postihujeme touž dobou
německou žurnalistiku! Pojednou jako na
povel zapírá na celé čáře, že by tím na
rodním rozhraničením okresův a krajů, tím
rozdělením teritoriálním a politickým oblasti
české a německé na autonomní území ná-
rodní, tím rozčísnutím veškeré správy státní
jako zemské, tím rozdvojením tělesa úřadni-
ckého, tím dvojím právem jazykovým v zemi
těmi kuriemi národními ve sněmu a sekcem
národními v zemském výboru i všech úřa-
dech ústředních — že by tím vším byla jed-
nota a nedilnost země české porušena a roz-
trhána !
Praha
Čechy
Aš
6
article
Patrně zvěděli páni, že na rozhodujícíe
místech ten skřipot jejich pily, kte-
rou pokoušejí se od r. 1883 rozříznout po-
věký český balvan ve dví — nemile řeže
v sluch, poněvadž historická jednota a ne-
dílnost království českého není žádnou lapalií.
nýbrž důležitosti tak velikou, že všichni
králové čeští korunovačními přísahami za
sebe i všecky potomký své zavazovali se ji
hájit a bránit jako zřítelnice své, ba že ji
pragmatickou sankci z roku 1720 císai
Karel VI. postavil pod garancii Evropy. Dán
tedy nepechybně německé žurnalistice z hlav-
ního stanu devíti generálů německých důtklivý
pokyn, aby ze všech sil tomu odpí-
rala, když my Čechové v oněch parcelač-
ních choutkách Němcův znamenáme nebez-
pečí pro jednotu vlasti české. Čiré prý to
osočování a očerňování dobrých Němcův-
Holý prý to nesmýsl viděti v pouhém roz-
hraničení okresův a krajův, v pouhém roz-
dělení zemské správy — útok na jednotua
nedílnost země. Vždyť přý přece chtějí po-
nechat zemi jeden sněm, jedno místodržitel-
ství, jeden zemský a vrchní zemský soud
atd.; nuž a dokud toho jest, nemůže prý
přece nikdo rozůmně nařikati, že jest země
česká rozdvojena, rozpoltěna. Tak proč tedy
zbytečně křičíme a žalujeme? — Není po-
nejprv co nás hledí panstvo ošulit podobným
zaříkáváním se. Slyšeli jsme tu písničku od
nich — již dávno, že kotel může být vejpůl
prasklý a přece prý zůstává celý . . . ze
zreadlo může mít prasklinu celou šířía
přece prý není rozbito a zkaženo . . .
a moo
Dán
Čecho
Němcův
Evropa
Karel VI
7
article
Skvostnou odpověď dal těmto německým
šalbám a klamům náš zvěčnělý dr. Eduard
Grégr ve své památné řeči proti vídeň
ským punktacím dne 16. dubna 1890: »Na-
mítne se mi ovšem, že příliš černě vidím,
že administrativní rozdělení země ještě da-
leko neznamená teritoriální státní roztržení
země. Nu ano, to vím také: Vyrovnáním
není ještě žádná německo-česká provincie
»Neupreussen« s hlavním městem Libercem
vytvořena; ale počátek k ní jest uči
něn. Představuji si to tak, že král. české
podobá se skleněné tabuli. Vyrovnáním ne-
byla skleněná tabule ta rozbíta, ale dia-
manty rozdělovací komise byla
do ní vyryta rýha. Tím skleněná ta-
bule nebyla ještě rozpůlena, ale při nej-
bližším nárazu se v řezu rozpadne ..
Trhlina v království českém se (punktacemi
vídeňskými) stala a ona půjde vždy dále
dále, až bude dosaženo cíle, který si pánové
hned z počátku určili: teritoriální rozdělen
země . ..
Stačí znáti proud, který v německo-
českých okresích i nejtupějšímu zraku již
jest patrný. Tomuto proudu byli až dosud
v těch krajích čeští úřadníci a české men-
šiny již pouhou svojí přítom ností
na překážku, neboť tito čeští úřadníci a tyto
české menšiny neměli žádného smyslu pr
— pruské a německé říšské barvy a bouř
livé nadšení pro Bismarka a německého cí-
saře zdálo se jim býti něčím rozhodně ne-
příslušným. Odtud to záští proti če-
ským úřadníkům a proti českým
menšinám; odtud ta ustavičná
snaha těchto nepříjemných svěd
ků se zbaviti! . . . Co však se nepoda-
řilo nejprudším pronásledováním, toho bude
dosaženo — vyrovnáním! Ministr spravedl
nosti si pospíší svázati koště, jím ž to
čeští üřadníci z německých o kre-
sů budou vymeteni a aby i české
menšiny vymizely, o to postará se již minist
— vyučování.
doktor
Grégr
Liberec
8
article
A tak budou tyto okresy ryze něme-
ckými učiněny, pánové budou míti »čistý
vzduch«, budou jen sami mezi sebou; češti
úřadníci budou svržení přes palubu, za to
však bude tím více — pruských agitátorův,
jichž se již nyní v průmyslových místech
severních Čech hemží, na loď přijato, i po-
žene se ta severočeská lodička pod vlastn
vlajkou jako »uzavřené německe
území jazykové« vesele po Labi dále, až
po nějakém dni bouřlivé povětrnosti rakou-
ským státníkům — zmizí z očí.. .«
Od tohoto fulminantního Grěgrova úsudku
o osudném významu vídeňských punklací
jež státnický vzor páně Beckův — hrab
Eduard Taaffe s nepochopitelnou lehkováž
ností jako krátkozrakostí nám Čechům na
krk házel, minulo bezmála sedmnácte let
— nuže, vizme a rozpomeňme se, co se z
tu dobu ve zněmčených krajích na severu
Čech proti českým menšinám a českým úřad-
níkům až do dnes dálo; zdali se značná část
hrozného proroctví našeho bystroduchého
Eduarda Grégra co do osudu českých menšin
a co do vyhánění českých úřadníkův doslovně
nenaplnila?
Ano, chápeme úplně, proč mohou Schö
nererovi Všeněmci dnes přesedlati a býti též
pro národní rozdělení Čech, třeba že ně
mečtí nacionálové, pokrokáři i agrárníci pře-
hazují si plášť černožluté vládní stranya
zapíraji farizejsky, že by svým uzavřeným
Beckův
Taaff
Čecho
Grégr
Čechy
10
article
německým územím chtěli roztrhnouti jednotu
království českého. Ale čeho bychom na
prosto nemohli pochopit, tož kdyby po všech
těch výstrahách zkušenosti nalezlo se dne
u nás politíků, kteří by se dali obloudit
tímto obnoveným německým trikem a nutkal
nás do vyrovnání a smíru s Němci na pove
vlády »postupně« »po částech«, přemlou va
jíce se, že tím neb oným »úpravením« jednot-
livých sporných otázek nikterak ještě ne
ohrožuje se jednota a nedílnost vlasti, až
by nás poznenáhlu a nenápadně dostali tam,
kde nás míti chtějí: ku přiznání Němcům
plné národní autonomie v uzavřeném jejich
německém území, za čočovici cha ťrné »vo
lební opravy« a částečné vnitřní úřadní
češtiny v českých krajích — aniž bychom
znamenali, ze je po tisícileté jednotě správy
českého království véta.
A proto opětně toužíme a voláme
»Sjednoťmež se všichní v ča
o tom, v jakých opatřeníc
dlužno nám víděti nebezpeč
hrozící správní jednotě a nedí
nosti vlasti naší, proti němu
každý poctivý Čech musí nesm
řitelně býti vzhůru i abychom prot
německé té šalbě a obmyslnosti všichni po
stavili svou českou pravdu a své dobré české
právo s touže rozhodnosti a silou, jako jsme
učinili proti vyrovnání T aaffovu r. 1890—93
Němec
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 11. ledna. (Jazyková o táz
ka u Jihoslovanů.) Pokrokový „Slovensk
Narod“ přinesl tyto dni vyzvání k jihoslovan
ským poslancům, aby pilně sledovali smiřovac
akci v Čechách a nedopustili, aby se jazykova
otázka rozřešila pouze v této korunní zemi, ný
brž aby se celou vahou svou zasadili, by se ko
nočně tnké upravily nesnesitelné jazykové po
měry v zemích, obývanýčh jižními Slovany. Ny
nější okamžik má za vliodný na řešení jazykové
otázky ve všech zemích rakouských; jestliž-
Jihoslované připustí, abý se smiřovací akce ome-
zila pouze na země české, propasou příhodnou
dobu, která se snad nikdy už nevrátí. Nynějši
dobu pak „Slov. Narod“ má za příhodnou z ně-
kolika důvodů. Nynější vláda sama ohlásila ústy
svého předsedy bar. Becka, že po volební opravě
a uherském výrovnání hlavní svůj úkol spatřuje
ve smíření rakouských národností. I parlament
jest složen tak, že většina jeho nebude proti
spravedlivěmu vyrovhání národních sporů; soci
alisté byli vždy pro rovnoprávnost národů a ne-
mohou nyní zraditi tuto svou zásadu; tako
křesťanstí sociálové, mezi nimiž je mnoho kleri-
kálů, kteři náležívali kdysi k železnému kruhu
pravice, nebývali odpůrci národního smira
Jihoslovan
Praha
Čechy
Slovensk Narod
12
article
Konečně i vláda je nyní složena tak, že pří
vrženci poetivého vyrovnání našli by v ní větši
nu. To vše přivádí pisatele vyzvání na myšlenku
že jest nutno otázku všestranného vyrovnán
přivésti do proudu již nyní a sice nikoli v zem-
ských sněmech, nýbrž na říšské radě, jež má
sdělati rámcový zákon a ten teprve se má d
plniti a provésti zemskými sněmy. „Slov. Nar.
odůvodňuje též, proč při řešení jazykovýek
sporů dává přednost říšské radě před zemský
mi sněmy. Jsou to známé důvody, pro které Slo
vinci jsou přívrženci autonomie národní a nikol
zemské. Jihoslované mají jen dva sněmy se slo-
vanskou vělšinou: dalmatský a kraňský. V ostat
ních sněmech, istrijském, terstském, korutan
ském a štyrském mají proti sobě v otázkách ná
rodních bezohlodně nepřátelskou většinu vlaš
Jihoslovan
Nara
15
article
skou nebo německou a na sněmě gorickém Slo
vinci a Vlaši mají rovnováhu, takže ani zde se
nemohou naditi spravedlivého vyřízaní svých
požudavků. Jen spravedlivý, rámcový zákon říš-
ský může přiměti tyto sněmy, aby konaly svou
povinnost laké ko Slovanům.
Takový jest v hrubých rysech obsah článku
„Slov. Narodu“, proti němuž se stanoviska
jihoslovanského není ovšem námitek.
V článku tom jest však také takové místo: „Jer
Čechové — a jest nám bolestno připomínati te
— vidí jen sami sebe a nikoho jiného, jako
kdyby nikde jinde nebylo třeba upravovati ná
rodní otázku a jakoby u Jihoslovanů a zvláště
u nás Slovinců, kteři jsme nespočetněkrát oc
počátku ústavní doby šli do boje za jejich právo
všecbno bylo v nejlepším pořádku a nebylo třebu
nic upravovati.“. ob oa
Výtku tuto máme za bezpředmětnou. „Slov
Nar.“ bere za platnou minci, že smířovací akee
bar. Beckem vskutku již zahájena a že se jí
účastní také zástupci českého národa. A v tom
se mýlí. O smiřovačkách se píše v novinách
snad i na popud bar. Becka, který pomoci novin
zkoumá půdu, ale na žádnou smiřovací a ke
dosud nedošlo a bezpochyby vůbec nedojde, po
něvadž ke smíru je třeba dvou; z těchto dvou
pokud běží o království české, jeden je nesmi
řitelný, poněvadž není ani přípustný myšlen
ce, že by v Rakousku některý národ mohl být
nadán stejnými právy, jakým se těší Němci. Do
jde-li kdy skutečně na smiřovačky, zástupei ná
roda českého budou zcela jistě hájiti práv bratr
slovinských stejně odhodlaně a věrně, jako Slo
vinci pomáhali dosud hájiti práv národa našeho
Vlach
Čecho
Jihoslovan
Beck
Němec
Rakousko
Slovan
16
article
V Praze, 11. ledna. (Sloučení Dal
macie s Chorvatskem.) Změna ve vládě
chorvatské přiměla některé listy k olázce, jal
bar. Rauch hledí na sloučeni Dalmacie s Chor
vatskem, kteréžte sloučení je jedním ze základ-
ních bodů rěcké resoluce. „Parl. Korr.“ odpo
vídá na tu otázku. Dle informací, čerpaných
u osobnosti, výborně obeznámené s programem
nového bána, může prý prohlásiti za vylou-
čeno, že by se řešení dalmatské otázky nachá-
zelo v programu bánově. Ve všech vážných poli-
tických kruzích jest prý známo, že jakékoli
státoprávní přesuny uvnitř mocnářství nemohou
býti za žádné podmínky připuštěny a že zejména
na přivtělení Dalmacie k Chorvatšku nutne hle-
děti jako na noli me tangere, poněvadž by se
musilo současně pohnouti s celou otázkou b u
senskou, která by mohla způsobiti velice
splotité obtíže. Proto je prý nemyslitelno, aby
myšlenka o přivtélení Dalmacie mohla býti p
jata do některého vládního programu, ať v Za
hřebě, v Pešti nebo ve Vídni.
Rauch
Praha
Chorvatsko
Dalmacie
Chorvatška
Pešť
Vídeň
17
article
Ze Záhřeba, 9. ledna (Volební rucb.
Orgán Radičovy selské strany »Dom« otiskuja
už kandidátní listinu této strany. Staví kandi
dáty v 27 volebních okresích; v 18 okresíel
kandiduje sedláky, v ostatních bratry Radiče.
dra Šuperinu, redaktora Ljubiče, velkostatkáře
Stiiče a továrníka. Janekoviče. Jednání o nějaký
kompromis selské strany se stranou práva neb
s pokrokovci se rozbilo, lak že Radičova strana
půjde do volebního boje úplně samostatně.
O tom, jaký předpotopní volební řád má
Chorvatsko, svědčí několik čísel. V celém Chor-
vatsku a Slavonii jest 47 892 voličů, takže
volební právo maji pouze 2 procenta obyvatelů
V jednom volebním okrese, ač se voli přimoa
nikoli pomocí volitelů, jest pouze 70 voličů-
z nichž téměř polovinu zaujímají úřadníci.
V sedmi okresích je voličů méně než 100 Pi
činou toho je vysoký volební census. Kdyby
se census snížil na 10 K, jako bylo v Rakousku
V drobném pvďcjir
Radičův
Radič
Šuperin
Ljubič
Stiič
Záhřeb
Dom
Chorvatsko
Slavonie
Rakousko
19
article
rnení číslo o sobě . . . za 9
vdpoledni . . . . . . . na 2 k
Ve filialkách na venkově
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . tk
Inserátv
plati se hotově rapřed.
Fřežplacení a inserty přljimá sdmini
strace v Marianské ulici č.
Tam nachácejíi se t4ž redakce
Uskirna a ezpedice „Národnich L istů“
Rukopšsy so asvraceji
Uskirno
Národnich L istus
20
article
Chorvatsko by mělo desetkrát více voličů, toti
250 139
Chorvatsko
21
article
Politické zprávy zahraničné
Politické zprávy zahraničné
V Praze, 11. ledna
Zmírnění trestu odsouzeným pro vyboruský ma
nifest.
„Birževyja Vědemosti“ dovídají se z pra
mene, jak praví, věrohodného, že zmírnění trest
bývalých poslanců prvé dumy, odsouzených ne
dávno pro známý revoluční manifest k třiměsíč
nému vězéní, jest už zabezpečeno a bude z
nedlouho úřadně prohlášeno. Zmírnění trest
vymob u cara ministr spravedlnosti Sčeglovitov.
Pro slůvko „zde“ byli raši !dé odsuzovái
na 4 měsíce i více.
Pyceo-Ci EerK.
Mezi potěšitelné známky, že v Rusku se
opět šíří slovanský rüch, náleží vydání v Noskvě
Rusko-slovanského Almanachu na r. 1908, jež
stalo se pečí Čecha Svatopluka Konfčka a Rusa
Božidara Aristova. Knížka má kapesní formát
380 stran. Obsahuje množství zpráv, vědomosl
a pokynů, pro Slovany důležitých, ideových
i praktických. Text je rozdělen na části : vše-
obecnou, slovanskou, na Slovanstvo východní
Slovanstvo západní, k němuž jsou zde počítáni
také Slovinci, Chorvaté, Srhové, Makedonci
Bulhaři. Každý slovanský národ má zde chro-
nologický přehled svých dějin. Pan Koníček
napsal stať o Sokolu. Několik obrázků z Praly
a Čech vábi Rusa k cestě do Čech. Slovanům
cestujícím do Ruska, dostává se pokynů o Pelro-
bradě, Moskvě, Kyjevě, Volze. Vydavatele
hodlají ve vydávání »Rusko slovanského Ježe-
godnika« pravidelně pokračovati. Počátek učinili
dobrý! Je vidět, že mají živý smysl i pro slo-
vanskou myšlenku, i pro praktické potřeby Slo-
vanů. Cena 1 rubl 50 kop Na skladě u vy-
davatele S. O. Koníčká v Moskvě, Boxsmlras
Caoas 167,
Birževyja
Čecho
Konfček
Rus
Aristův
Chorvat
Srhová
Makedonec
Bulhar
Čo
Jež
S O
Koníčký
Praha
Pyceo
Rusko
Čechy
Moskva
Kyjev
Volha
Sokol
Boxsmlras Caoas 167
22
article
Protidynastická demonstrace v lissabonském
divadle.
Předvčírem došlo v lissabonském divadle
za opery »Hernani« k vel kým demonstracim.
Množství letáků rozhozeno s galerie do hledi ště
obsahovaly provolání nápadníka trůnu prince
Dom Mguela a liberální program nového tako-
véhoto regimu. Policie zkonf skovala leták
zatkla hojné osob. Provoláváno i »Pererat
králi!« a »Sláva !« Dom Miqnelu
Italsko-habešský konflikt.
Až dosud z Adis Abedy, kam telegramy po-
třebují 12 hodin, nedošlo bližších zpráv. Prole
italské vlády byl ale nepochybně dnes italským
vyslancem Menelikovi podán. Anglie
Francie budou Italii podporovati
ale teprve kdyby Menelik klad
odpor.
O osuduitalských důstojníků Beton
giovanna a Molmosa není dosud z pr áv
v Římě, ale jsou obavy před nej-
horš!m. Oba důstojníci měli od vlády italské
rozkaz chovati se k sousedům pohraničním co
nejzdrželivějí a jsou oba rozvážní mužové
Ocitlí-li se v konfliktu, měli jistě závažné
důvody.
Hernani
Dom
Menelik
Anglie
Francie
Řím
Dom Mguel
Pererat král
Adis Abeda
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 11. ledna.
6— (Kronika.) Také novodobá Fama
nikterak se neváže jen na elektrický drát a
parni rotačku! Po starých cestách a pěšinách
po dnes si ráda a vydatně šlape ! Vite-li jen.
co bylo v novinách, nevíte přece jen všecko
Někde před svátky zavadila vám o sluch
nitka rozmluvy.
— A na Strahově jste nebyli
— Což tam?
— Každou neděli o čtvrté se tam vždy
hrne lidu! O jé!. ..
— A co se tam děje?
— Bývá kázání na časová themata, víte
pro moderní obecenstvo ! . ..
Modernism v kostele? Popíchlo něco vaš
zvědavost. Řeknete-li »moderní obecenstvo«, roz
umi se obecenstvo nábožensky vlažné, lho-
stejné, nebo přímo nevěrecké, aspoň kolisavé
zmítane rozporem. A kázat takovému obecen
stvu? Překonávat vzdory ducha, čelit proudu
celé doby, hlásat víru a pokoru samotné vzpouře
a nevěře? Což o to! Úkol by byl smělý ! Je
nom — výsledek, jaký bude
A něco vás už nutkalo, ukojit svoji zvěda-
vost, podívat se nahoru ke starobylému Strahovu
jednou v neděli o čtvrté odpoledne !
Konečně, modernism v kostele! Slovo zn
tak paradoxně na první poslech! A proč ne
moděrnism? Což nemá kostel své umění
Nemá-li svoji malbu, svoji hudbu, své umění
stavilelské? A ke všemu vrcholné umění —
slova? A kde je umění, neni-li polřeba, přimě-
řovat prostředky jeho úkolům? A je-li doba
moderní, prostředky zmodernisovat?
Arci jsou věčné pravdy života a ty se ne
mění! Platí dnes, jako platily před tisíci lety.
Ale lidé se mění s proudem časův! Schopnost
se mění u člověka, kterak vnímat a nazírat
pravdu, klerak jí rozumět! Dnešnímu člověku
třeba jinak objevovat a dovozovat zákony božské
než člověku dob dávno minulých ! A hlasatelé
Praha
Strahov
24
article
slova božího oněch vzdálených dob byli velie
mistři svého umění! Volili znamenitě své pro-
středky a uměli jich dokonale uživat. Prý je
dnes doba — nevěrecká! Kdo vl?
Snad je to pouhé zdání! Prostý klam
smyslů! Snad jenom umění hlasatelské trochu
— povolilo! Snad netřeba jiného, než aby po
chopilo svou dobu, aby zmocnilo se přiměřených
prostředků a znovu nalezlo způsob, jak zmocňo-
vat se duší a povznášet je k výšinám božských
pravd, kleré jsou věčny
25
article
V neděli po půl čtvrté stoupali jste vzhůru
Hlubokou cestou kolem strahovské zahrady
Nebyl nikterak vlidný den, plískalo a mokvalo
jen což! e
Přišli jste ještě záhy. Prostranný koste
Strahovský pojme už hezkou obec ! Není dosud
mnoho lidu, ale trousí se. Ve tmavém prostoru
rozeznáváte lavice. Jsou obsazeny. Asi obvyklé
nedělní obecenstvo ženské. Daleko v předu,u
hlavního oltáře mihotá červenavá tečka věčně
lampy. Blíže ke kazatelně hlouček stojících. Tu
převládá silné pohlaví. Asi vlastní posluchačstvo,
příležitostné, přivábené pověstí. Muži všeho stavu
i stáří. A hlouček valem roste. Připojili jite se
k nejzadnějším. A už zas jiní k vám. A po-
stranách! A v zadu! Brzo jste uprostřed davu.
Krátce před čtvrtou zasyčelo vám něc
nad hlavou. Vysoko u stropu zahořela oblou-
ková svítilna. Pak druhá, třetí. Bilé polosvětlo
rozlilo se prostorou. Kostel je plný. Potichu se
tak nahrnulo obecenstvo. Koberec, prostřený po
šíři a déli podlahy tak dusí kroky
Mimoděk vás napadá světácká myšlenka
dům je plný, opona může nahoru !
Na kazatelně vztýčila se postava. Rozezná
váte tvář, bílé, jemně tkané roucho, na prsou
velký třpytavý křiž!
Napřed modlitba, pak několik úvodních
slov. Thema načrtnuto.
Ze života a skutků Kristových hodlá mluvč
dovodit božstvo Syna člověka. Jde patrně o celý
cyklus promluv. Dnešní slovo odvolává se k mi
nulému a odkazuje ku promluvě příšti. Aleo
sobě proslov je uzavřený článek
Bilá
Kristův
Alea
26
article
Brzo jste zorientováni. Výklad obracíse
ku posluchačstvu, které si nepřeje slyšet ob
vyklou tóninu kazatelskou, není hotovo prostě
se odevzdávat dojemným akcentům a kadencím
běžné sacerdotálné výmluvnosti, ale okolnostmi
života odeizeno a vzdáleno obvyklému ovzdušt
Slova božiho, chce být cestou svých vlastních
promyslů získáno a vedeno. Kazatel přistoupií
zcela na dané požadavky. Vykládá o životě
skutcích Syna člověka jaksi dějezpytně. Nevnu-
cuje hotově názory, nechce horlit, přemlouval, hlá-
sat, ale raději přesvědčovat. Nepředpokládá nic, že
by předem bylo přijato, nie ujednáno. Vyhýbá
se pozorně obvyklé frazeologii hlasatelů. Neliči
vidění nadpřirozená, zjevy sestupující s nebes,
obklopené září, kterým se třeba klanět bez roz-
paků a olázek. Vykládá život a dilo velikéh
učitele lidstva. Vybízí, srovnávat je s dílem
způsobem lidským. I největší a nejslavnější člo-
věk, aby dostál úkolu svého života, přeje
si a musí sobě přáti dvojího: napřed
dosáhnout veliké moci, aby měl možnost,
velký záměr provést! A žádného potřebného
k tomu času, co možná dlouhý život
který by dopouštěl dílo dovršiti!
27
article
A Kristus
Mluvčí obrací pozornost k úžasnému zjevu
Co by žádný člověk neučinil, Kristus činí. Jak
by dilo své chtěl ne vykonat, ale přímo zniči
dle lidského rozumu, volí Kristus prostředky
jaké by žádný člověk nevolil. Činí pravý opal
všeho, co by lidé i největší a nejlepší učinili
Lid se k němu sblhá se všech stran, mohl by
se mu postaviti v čelo, stát se mocným al
mocným se obracet. Zhrdá však tou cestou
Nevyhledává moci, ale vzdává se ji. Nelouž
po lesku a slávě, prchá od nich. Vyhledává
nejposlednější mezi lidmi a sám se stává nej
bídnějším. Jist sobě vítězství svého díla, ne
přeje si ani dloubého života! Aby dílo dovršil,
po ničem netouží, než za ně podstoupit — smrt
Všemu pomyslu lidskému nepochopný postup
Dilo opravdu — nadlidské.
A co je nadlidské, nenl-li — božské?
Když skončil kazatel, pátrále po svém
okoli. Zdá se, prostý, čistě věený způsob vý
kladu i vroucí, vzletně přesvědčivý přednes, n
minuly se dajmem.
Promluva nebyla dlouhá! Asi půl hodiny
zabrala. Právě dost! Mysl hromadná nesnese
dlouhého napjetí. Ať v divadle nebo v kostele
dav má svou psychologii, všude podlehá její zá
konům. Řada vývodů záhy unaví jeho sehop
nost. Kdo mluví k zástupu, v zájmu úkol
svého nepomine toho zřelele! A zřetel psy
chologický při Slově božím? Není li to už sku
tečný — modernism v kostele
Kristus
28
article
Také druhá část posluchačstva byla zají
mava! Obecenstvo pravidelné, které se dosta
vilo, ne proto, že je přilákala pověsť! Přišlo
protože přichází vždy, aby z potřeby a povin
nosti křesťanské poslechlo v neděli Slovo boží
Nepřišlo se teprv přesvědčovat, nemá toho za
potřebí. A přece bylo patrno, že je spokojeno
Mělo také svůj zbožný požilek. Vlastně jen čiste
— umělecký. Ne obsah, ale vnější stránka pro-
slovu je poutala.
Pozorovalí jste babku před sebou. Přišl
do kostela, jakoby rovnou od stánku na zele
ném trhu. Tak do široka obalená šedým, cha
trným šatem. Vývody mluvčího jistě nesled -
vala. Nemohla. Bylo pro ni všecko idejně přilia
vzdáleno, obratem a pojmem, tuze odtažito
Ale s kazatele oči nepouštěla! Každé slove
jakoby chtěla ulovit a pozorně zabalit a usehovat
tak všecka ovanuta kouzlem jeho formy ! Úsi
lovně týčila hlavou přes ramena svého předáka
muže inteligentní vrstvy.
Pečlivost řečnické formy i přísného posluchače
si podmaňovala. Jak promyšlen celek i jednotlivost
jak vývod za vývodem srovnán a uvážen, jak bez-
pečně stupňován a vršen, slovo za slovem n
svém místě, jak náhodě nic nepřenecháno an
okamžitému nápadu, jak v ničem nespolehinute
na slovo, které slina na jazyk přinese! Žádní
nedbalost výrazu, žádná zvučka a pomlčka ne
snázová, fráze tuctová a vycpávka ledabylá,
žádná skomolené, načatá i nedopovězená věta
jiné neetnosti řečnické, které vás z pravidla
toliko odhánějí od siní přednáškových, hromad
debatních, od výkonů vořejných tribun a závodc
29
article
obvyklého našeho řečňování ! Naopak ! Zde sku-
lečné umění živého slova, důstojné předmětu
Umění, lepou formou opatřit lepou myšlenku,
zajistit pro ni pěkný dojem v mysli posluchače
A tak svůj úkol i sebe etít ve svém posluchačil
Skutečná architektonika řečil
O tom všem babička neuvažovala. Ale
mimoděk podlehala svému dojmu. Tak už bývá
s prostým divákem! Vrátil se z dívadla. Hr
šla nad jeho pojmy, ale aparát dobře školený
vykonal u něho svou povinnost.
— Víle, co mluvili, nevím dobře, ale —
krásné to bylol
Mnozí z těch, co tu stáli a rozuměli slovu.
dávno odvykli obyčejům chrámovým. A co vě-
tící vůkol klekali, v prsa se bili a křižovali,
stojí zpříma, nehybně napříč obecnému mravu
Jindy zanícené množství nebylo by strpělo
takovou od něho odchylku.
Vypravují o známém libertinu osmnáclého
věku, Blumauerovi, jak vtipnou imperlinencí po-
mohl si jednou z nesnáze v hrozivé situsci.
Papež přijel návšlěvou ke dvoru. Na veřejném
prostranství hlavního města žehnal davům.
jak všecko kolem na kolena padalo, mu
vzpurně mysle zůstal s kloboukem na hlavě.
když se vůkol ozývaly hrozivě hlasy, prý
zavtipkoval:
ist der S- gen gut.
geht er auch durch den Hutt
Snad se anekdotka jen vypravuje. Děj sám.
možná, dopadl tehdy jinak!
Jisto je, dnes doby fanatismu zbožných zá-
stupů minuly. Množství je snášelivější. Obecen-
stvo se rozstupuje dle zvyku, mravu a citění
klidně vedle sebe se uzavírá ve svém svědomí
Třeba babiččin předák, posluchač inteli-
gent, který neklekal a nebil se v prsa, měl
duchu také svoji odpověď připravenu, kterak
upokojit nábožnou sousedku pro připad, že by
ho káravě oslovila.
— Což, pane, neumíte se ani pokřižovat
Nejste snad křesťan?
— Ještě ne docela, babičko ! Nejsem ješt
dost hoden! Ale, mějte strpení! Budouci ne
děli — přijdu zasel
Hutt
Hradec