Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY.

21. června 1905. Číslo 168.

Posl. hr. Eteraberu doráží na sociální demo- kraly a »Arbeiterzeitung«, v níž je pouze klam a su- rovosti. Proto není divu, podnikáli se útok na bez- branného starce. Rečník snaží se dokázati spojení »Arbeiterzeitungu« s vládou, vyčital sociální demo kracii korupci a prohlásil jich stranu za dvorní vládní, jež napadá všecko, aby odvratila pozornost davů od vládních kruhů. K Abrahamowiczovu návrhu debata uza- vřena a hlaz ními řečníky zvolení postanci Seitz (contra) a Pattai (pro). Posl. Seitz soudí z fakta, že křesťansko - sociální strana postoupila místo v řečnickém seznamu hr Sternbergovi, jak vážně to myslí se svým návrhem.

Ještě nikdy nebylo na lé straně tolik spokojených veselých tváří jako dnes, nebo nahodila se zbrai proti sociálním demokralům. Vyslovuje politován nad projednávanou příhodou, ale považuje pilný návrh za zbytečný. Vyčitá křesťanským sociálům nejedno násilí. Nynější věc — jak ministr prohlásil není ješté vyšetřena a nelze ji přičísti na vrub so ciálních demokratů. Traissenské rozčilení vysvětluje se mzdovým zápasem se zaměstnavatelem Lenzem Křesťansko-sociální strana dopustila se často hru- bého a hanebného terrorismu a proto je pokrylectvím staví-li se teď velice rozhorlenou. Prohlašuje ko nečně, že sociální demokraté budou hlasovati prot pilnosti, nechtějíce hráti směšnou komedii s nej podlejší stranou v Rakousku. Hlučná pochvala mer sociáiními demokruty.) Poslanec Pailai odmíil Seitzovy útoky a přeěí pisuje zdivočilosti ve sněmovně, že předseda se neozval Lépe by bývalo, kdyby sociální demokraté nebývali se debaty zúčastnili. Řikali jen zofismata a překrucovali skutečnost. V nynějším případě jedná se o dobře při- chystaný útok a jeho původci mohou býti jen sociální demokralé. Křesťansko-sociální poslanci byli častěji již od sociálních demokratů přepadeni, ale není pravda že Schneiderova přepadení chtělo se použiti jako poli- tické reklamy. (Pochvala mezi sociálními demokraty.

Místopředseda Kaiser volá poslance Seitze k po řádku pro potupení jedné sněmovní strany. Po Wohlmeierově doslovu jenž přimlouvá se za uznání pilnosti, následovaly věcné opravy. Poslanec Schra!!l hájil se proti výčitce z ha nobení hrobů, neboť zemský sněm tyrolský prohlási ji za lichou. Poslanec Pernerstorřer bránil se proti Stera bergově výčitce úplatnosti se strany vlády. Posl. Rieger odvoláva svůj výkřik al tuje ho. Pilnost návrhu přijata byla valno u většinou. K věcné debatě posl. Wzabelz navrhl ohlášenou změnu; — Saitz protestoval a dotazoval, že Schei- cher byl napaden teprve během hádky. Po věcné opravě Wohlmcierově hlasovalo se Wrabetzův návrh na změnu propadl a podstata Wohlmejerova návrhu přijata valnou většinou. Sněmovna přesla k jednacímu pořadu. Rel. Jablonski referoval o dvou immunitních záležitostech posl. dr. Tavčaru, jenž po sněmo vním usnesení bez dobaty vydán k soudními stíhůní. Následuje první čtenl

zalimného rozpočtu.

Posl. Sommer jednal zevrubně o slovanských patalvikach na učitelských ústavech v Opavě a Ti- šíně, naléhaje na jejich zrušení. Vláda zklame se spolehajíc na správnost svého dosavadního názoru, že třeba jen času, aby se zmařil odpor davu proti ne- přátelským opatřením. Ve Slezsku neustane agitace proti slovanským parallelkám. Nevychází od Vše- němeů; také obecní rada opavská postavila se svorně proti ústavům. Vyzývá vladu naposled, aby zrušila slovanské parallelky. Německá města musí výti jed- nou prosta ústavů a škol, jež kali jejich kulturnía hospodářský obraz a jsou živým zlldiem svárůva sporů. (Pochvala mezí řečníkovými přáteti.) Posl. Skene dovozoval, že třeba po hospodář- ských a finančaích podnicích postednich jet vyšetřiti finanční hospodářství. Nemožné je hospodářství, kdy investují se velké sumy a nedbá se zúročení a úmoru a musí vésti ke krisi. S tím jde ruku v ruce vy- půjčování. Poukazuje na úžas a zděšení obyvatel- stva, když slyšelo, že poplatníci musí po léta platiti ročně o 4—5 mill. úroků více. Avšak při nastávají- eích stavbách očekávají zcela jiná překvapení než při stavbě alpských drab, totiž při stavbě průplavů. Proto je povděčen resoluci železničního výboru, aby vláda podávala sněmovně jen zevrubně doložené předlohy. Kdo by býval chtěl zmatiti kanálovou předlohu, mohl o ní promluvit jako býv. ministerský předseda dr. Körber. Nikdo nevěděl, jak velký bude náklad na průplavy a nelze pochopiti, jak sněmovna mohla povoliti prostředky. Běda, kdyby se průplavy jž stavěly. Příslušné přediohy proztazují skoro dě- tinsky naivní důvěřivost.

Posl. Maštalka: Proč jste to neřekl dřív? Posl. Skene: Tehda jsem se nedostal ke slovu. Posl. dr. Šílený: Tehda jednalo se o sklížení parlamentu a tu jste byl sám rád, že se tak stalo Poslanec Skene: Oba investiční zákony vlastně jsou abnormitami. Hlavní otázky o průplavních stav- bach jsou dosud nerozřešeny. Kdo ví, jsou li tyto stavby národohospodářsky výnosné jako v r. 1878. kde vyskytl se průplavní projekt poprvé. Poslanec Kolischer: Němci v rajchu se svým středozemským kanálem jsou také zavedení a něme- cký císař mu nerozumí. Posl. Skene poukazuje na schodek německých průplavů. stev zasahují a že přestává býti čle- nem komitétu. Komitét pak zahájil o před- loženém knihovním řádu podrobné rokov ání. V tuto dobu byli již členové sesílené říšské rady rozstoupeni ve dvě skupiny ve skupinu autonomistickou, konservativní a jakai šlechtickou a ve skupinu občansky-liberální, cen- tralistickou a německou. Liberální centralisté za- čali se scházeti v soukromém bytě jednoho z říšských radů v Korutanské třídě, autono- mističtí konservativci pak v hotelu Munschově kdež první společné porady všech říšských radů se konaly. Uherští říšátí radové připojili se k této skupině, ale zůstali přece stranou o sobě a pracovali o programu, jenž obsahovati měl zatím nejmenši míru autonomních práv, jež uherskému království vyhrazena býti měla.

Vláda pracovala tou dobou o statutech pro zemská zastupitelstva a časo- pisy vídeňské hádaly marně, budou-li tyto řády také říšské radě k posouzení předloženy čili nie Védělo se jenom, že byli někteři říšští radové z různých zemi do ministerstva zváni a o radu tázáni. V říšské radě samé převládalo mínění, že by aspoň základní zásady, na nichž zemské řády se osnují, ústřednímu poradnímu sboru předložiti se měly. Dne 11. června měl rozpočtový výbor v rukou již celý rozpočet a plenární schůze říšské rady konaly se v přeslávkách, aby výbory (rozpočtový, pro pozemkové knihy a vyrovnávac řízení při konkursech) tím časem práce své vy- konati mohly. Rozpočtový výbor rozstoupil se na 5 užších výborů pro rozpočty různých od- borů a tyto subkomitéty daly se ihned do práce. Dne 21. června svedena v 5. schů z sesilené říšské rady zase velká politická a jazyková debata, ačkoli byla na pořadu věc docela nepatrná: říšská rada měla zvoliti nového člena komitétu pro knihovní řád na místo hrab. Barkoezyho, jenž byl z komitétu vystoupil. Po vykonaných presidiál- ních sděleních ujal se slova hr. Barkoczy, aby svoje vystoupení z komitétu odůvodnil, opa- koval při tom všechny svoje námitky proti cen- tralistické předloze a srazil se ostře s ministrem

Posl. dr. Šílenýk A přece je staví. Posl. Kolischer: Německo vynáší nejvíce daní. Posl. Skene: Dobrá, může li lépe položené Ně- mecko přinášeti takové oběti k ideálným účelům. My to dělati nemůžeme. (Souhlas.) Připojení k vodním drahám německým není ještě zabez pečeno. Dobře, že ministr obchodu neukvapoval se Posl. Kutscher: Ať se toho drží. Posl. Glöckner: Jen ať se deží projektu. Posl. Skene zmiňuje se o ngitaci za podporo- váním průplavních staveb. Jsem průmyslník a ne- opovážil bych se chtit, aby stát byl dojnou kravou průmyslnictva. Posl. Kolischer: A cukerní premie? Posl. Skene. Já jsem byl vždy jejich od- půrcem. Posl. Kolischer: Ale shrábl jste ji. Posl. Skene: Stát má podporovati průmysl ale nepochopuji, že by byl povmen zakládati hospo- dářské podniky, aby se průmysl několik let pod- poroval. Posl. Prade: Ať se obrálí poměr; stát plat vp, země 1/2. Posl. dr. Šílený: Je parlamentním podvoden přimlouvati se za zrušení tohoto zákona. (Výkřik.) Posl. Skene: Chtěl jsem se pouze opříl agi- taci dalších interesentských skupin, jež domnívají se míti právo na podporu z berních peněz. Radí k opa- trnosti při výkupu pozemků, neboť již teď mluví se o divných spekulacích. Zákon, jak je, nemůže pro- vésti se, aby jim nezpůsobil škody svou nejasností. Vykonal jsem svou povinnost, sděliv v této nepří- jemné záležitosti poctivě svůj úsudek. (Hlučná po- chvala.) Rokování se přerušuje. V zastoupení předsedy kárného výboru v afřéře Holanský-Eldersch oznamuje poslanec dr. Dyk, že nemůže podati dnes sněmovně definitivní zprávu, protože výbor neukončil ještě potřebné šetření (Hlasy: Musíte učiniti návrh.) Navrhuje tedy, aby se prodloužila výboru lhůta ku podání zprávy do zejtřka.

Poslanec Daszyňskl prohlažuje, že to odporuje jednacímu řádu. Poslanec Dyk není zmocněn kár- ným výborem. Navrhuje, aby se přešlo k jednacímu pořadu přes Dykův návrh. Předseda prohlašuje, že nedá hlasovati o ná- vrho, protože nebyla podána žádná zpráva. Při hlasování Dykův návrh byl přijat. Poslanec Klofáč naléhá na odpověď k svému dotazu po zákazu sokolské slavnosti ve Vídnía hrozí návrby na doslovné čtení došlých spisů, dokud nedos'ane odpovědi. Předseda slibuje přednésti věc ministrovi vnitra. Poslanec Choc (v dotazu k předsedovi) praví že nebylo zodpověděno více dotazů do odmítnutí českých poštovních zásilek s českou adresou ve Vídní a nyní vydáno nařízení, dle něhož maďarsky adresované zásilky mají se přijímati. (Posl. Fres volá: Calla vyženeme!) Žáda předsedu, by vyzva ministra k odpovědi. Předseda namílá, že vyzývati ministra ne- může, ale zpraví ho o dotazu. (Odpor českých radi- káld-) Posl. Kindermann stěžoval si na nezdravou atmosferu v některých sučmovních místnostech. Posl. Choc, Fresl a Klofáč státe pokřiko- vali, pročež předseda volal je k pořadu. Posl. Kindermann žádal za odpomoc kára- nému nedostatku. Také v zasedací síni mohl by býu lepší vzduch. Předseda slibuje nátežitě šetření i případnou odpomoc. (Ustavičné výkřiky a hluk u českých radi- kálů.) Posl. Al. Hanich plal se, dá-li předseda a jeduací pořad výborovou zprávu o podpoře chime- lařství, čemuž on dle možnosti slibil vyhověti. Posl. Schönerer dotazoval se po Derschut- tovském výboru, načež jeho předseda odpověděl, že svolá výbor co heviděť a dotazovatelovi přátelé budou moci podati návrhy. Posl. Eisenkolb dolazoval se předsedy roz- počtového výboru po předloze o vlašské právnické faku tě v Roveredu. Konec schůze o 5.20 hod. odpol.; příští bude zejtra s dnešním jednacím pořadem.

Politické zprávy domácí. V Praze, 20. června. (Poláci o če- ských požadavcích.) Parlamentní zpra- vodaj »Glosu Nar.« poptal se u nejmenovaného polského poslance, jakého mínční o českýeh požadavcích jest kolo polské. Tázaný odvětil- Politické stanovisko Čechů jest zcela správné a oprávněné. Dříve než dají vládě vše, čeho ona potřebuje, zejmena než dojde na schválení ob- chodní smlouvy s Německem, chtějí miti jasnou odpověď na své požadavky. Požadavky ty nejsou nikterak přepjaté. Žádají určitého prohlášení stran české university v Brně. Jest to otázka, dávno už se vlekoucí a proto nelze říci, že by Čechové svým nynějším nátlakem na barona Gautsche vládu překvapili. Bar. Gautsch, přejav vládu po dru. Körbrovi, musil se už nejednou zamysliti nad touto otázkou. Polské kolo chová spravedlnosti hrab. Nadasdym. Po ministrově řeči promluvil hrabé Széczen a učinil návrh: »Doplňovací volba nechť se vykoná, avšak s vý- slovným prohlášením, že se tím nikterak neuza- vírá volnost rozpravě o zásadní otázce, neměl-li by tento předmět odkázán býti zemským za- stupitelstvům, že naopak říšská rada pro- niknuta je přesvědčením, že až do vyřízení nej- důležitější otázky rozpočtové žádná jiná předloha do porady se vzíti ne- může a že tedy říšská rada neotálí projeviti naději, »že toto její přesvědčení také u slavné vlády náležilého ocenění dojde.« Proti tomuto návrhu mluvili centralisté h.

Hartig. dr. Hein a jiní. Biskup Strossma y er mluvil proti tomu, aby se v Chorvatsku pozem- kové knihy vedly po německu, žaloval, že v celé politické správě Chorvatska němčina výhradně panuje a reklamoval právo národního jazyka také pro Slováky v Uhrách. Šl. Majlath do- vozoval, že je v Uhrách jenom jedna národnost, uherská, že se k této národnosti hlásí všichni obyvatelé země, ať si jakýmkoli jazykem mluví že se v Uhrách každý eiti Uhrem a že tedy není lze přisvědčiti Strossmayerově žádosti, aby každému národnímu kmeni v Uhrách přiznáno bylo stejné právo. Duchovní boj národností must prý dříve nebo později vybojován býti a palma připadna prý té národnosti, která v kultuře, mravnosti a nejenom v literární, nýbrž také v po- litické vzdělanosti prokáže převahu. Proti Maj- lathově theorii mluvil řecko-nesjednocený biskup šl. Saguna ze Sedmihradska, háje práv ne- maďarských národností v Uhrách a zejmena práv národnosti rumunské. Hrabě Andrassy mluvi pak jako prostředník mezi Maďarstvem a Něme- ctvem pro pevný svazek s Německem a pro po spolitost uherských zájmů se zájmy celé říše- Pro Szécsenův návrh mluvili také hrabě Clam- Martinie, biskup Korizmits a bar. Sal- votti. Po skončené debatě byl Szécse- nův návrh přijat a do výboru pro knihovnt řád zvolen baron Petrinó. Přijetí Szécse- nova návrhu bylo novým krokem ku zjednání jakési samostatnost oproti vrchnoporučenské moci m nisterstva.

se k požadavkům českým zcela náchylně. Vi ovšem, že otázku nové university nelze roz- bírati pouze se stránky věcné; jeť to otázka též velice politická. Přes to, že nátlak na vládu v nynějším okamžiku může způsobiti vážné obliže, nelze přece Čechům bráti ve zlé, že jako praktičtí politikové chápou se vhodné pří- ležitosti, aby se dodělali úspěchu. Spojenci ny- nější vlády nejsou; česká delegace musí dbáti přání svých voličů a to uznává i polské kolo, které má dosud v dobré paměti osud Staro- čechů. V Praze, 20. června. (Zména uherske vlády.) Členové bývalého kabinetu Tiszova propušténi, jak už sděleno, bez zvláštních vy- znamenání. Hraběti Tiszovi panovník v pro- pouštčcím listě děkuje za »věrné služby, konané s dokonalou oddaností a s úmysly ryze vlaste- ckými«, ministr a latere hr. Khuen-Héder- váry propuštén s »uznáním věrných a horli- vých služeb«; podobně ministři obchodu Hie- ronymi, osvěty Berzeviczy, spravedlnosti Pl6sz, orby Tallián a honvédů Ny irí.

Pouze propouštěcí list bývalého ministra finane Lukácse jest obšírnější; panovník uznává jeho výtečně služby, jež s neunavnou horlivost konal zejmena vzhledem k upevnění rovnováhy ve slátním hospodářství. Z výroků uherských státníků o nové vládě uvádíme následující. Fr. Košut pravil redak- toru »Pester Lloydu«: Vlastnoruční panovníkův list k baronu Fejórvárovi jest nový důkaz, že v duši mocnářově tkví láska k Uhrám. Účel listu jest jasný. Vyzývají se jím strany v parla- mentě, aby vstoupily ve vzájemný styk a tako- vým způsobem připravily většinový program umožnily zřízení vlády většiny. Onen oddil lislu, jenž dolýká se požadavků vojenskýeh, dokazuje však, že panovník se dosud nesprostil před- sudků, které se u něho staly takořka tradicía překážejí konečnému rozřešení krise.

Předseda poslanecké sněmovny Justh pro- hlásil, že pokládá za nutné, aby většina zacho- vala úplný klid vzhledem k nastalému obratu v situaci. Královský reskript ovšem nemění si- tuaci ani v nejmenším, ale většině vzhledem k nejvyššímu prohlášení nastává povinnost, aby klidně a důstojně vyčkala, jak se poměry vyvi- nou, aby hlukem nezmařila onen dobrý dojem. jejž dosavadní chování levice učinilo na krále. Jako předseda užije vší energie a všech pro- středků, jež mu poskytuje jednací řád, aby za- choval důstojnost sněmovny v době, kdy se nový kabinet bude představovati. Zejtřejší sněmovní schůzí, v níž se nový kabinet předslaví, zabýval se výkonný vý- bor koalice již ve včerejší schůzi. Posl. Barabáš navrhl, aby většina vůbec nevzala na vědomi královský reskript, oznamující jme- nování nového ministerstva. Návrh ten byl však jednomyslně zamílnut z toho důvodu, že král má dle ústavy neobmezené právo, jmenovali si ministry. Hr. Apponyi shledával v listě, da- ném bar. Fejérvárovi, různé státoprávní zásady.

Nastala živá dehata, jíž se účastnili Košut, hr. Jul. Andrássy, Bauffy, Hollo, Kolom. Thaly, Jul. Saghy, kteři kladli důraz na to, aby koalice vytrvala v pevné jednotě za nynější kritické doby. Na konec usneseno, že koalice vyslovi kabinetu Fejérvárovu nedůlvěru; potřebný projev ve sněmovně učiní jménem koalice Frt. Košut. Připomínáme při této přiležitosti některá data z životopisu Fejérvárova. Géza Fejérváry narodil se 15. března 1833 v Josefově jako syn důstojníka, který se dosloužil hodnosti pod- maršálka. Vystudovav vojenskou akademii v Nov. Městě u Vídně, vstoupil r. 1851 do vojska jako poručik. Pak byl ve válečné škole a byl přidě- len gener. štábu. Za války italské r. 1859 za- sloužil si jako setník vojenský řád Marie Tere- zie. R. 1864 účastnil se války s Dánskem po válce stal se mujorem a byl křídelním po- bočníkem panovníkovým. R. 1872 již jako plu- kovník přestoupil k honvédům a v brzku byl jmenován státním sekretářem v ministerstvě honvédském. R. 1875 uděleno mu uherské ba- ronství (v Rakousku byl baronem od r. 1862) a stal se členem sněmovny magnátů. R. 1878 povýšen za generála, r. 1882 za podmaršálka, a r. 1884 převzal v kabinetě Kolom. Tiszy správu ministerstva honvédů. V hodnosti té se- trval až do r. 1903, kdy po pádu kabinelu Szellova vstoupil do výslužby. Byl v tu dobu již polním zbrojmistrem od r. 1890. Když byla v loni zřízena zvláštní uherská tělesná stráž trabantů, bar. Fojérváry byl jmenován prvním jejím kapitánem. Tét9 hodnosti byl sproštěn dne 18. t. m., aby dne 18. t. m. mohl býti jmenován uherským ministerským předsedou.

Andrássy (od 17. února 1867 do 14. listo- padu 1871). Po něm nastoupili: hr. Melchior Lonyay (do 4. prosince 1872), Jos. S zla vy (do 21. března 1874), Štěp. Bitho (do 2. března 1875), bar. Béla Wenckheim (de 20. října 1875), Koloman Tisza (do 13. března 1890, byv v prosinci r. 1878 po od- stoupení celého kabinetu zaovu povéřen sesta- vením ministerstva), hr. Jul. Szapary (do 17. listop. 1892), dr. Alex. Wekerle (do 14. ledna 1895), bar. Desider Banffy (do 26. února 1899), Koloman Szel! (do 27. června 1903), hr. Kar. Khuen-Héderváry (do 3. listopadu 1903) a hr. Štěpán Tis za (do 18. června 1905). Z Pešti, 19. června. (Mandát Desi- dera Perezela), bývalého ministra vnitra a předsedy uherské sněmovny, prohlášen inkom- patibilním výborem za neplatný právem jest tedy pokřik, v táboře liberálním proto zdvížený, bezdůvodný. Uherský zákon připoušti započítání služby v samosprávé strávené do vý- služného tehdy, byl-li úřadník aspoň dezet let ve službě státní a vstoupil-li do státní služby bezprostředně ze služby stoliční. Perezel br však ve státní službě pouze čtyři leta a mezi státní a stoliční službou má dvouletou mezeru. Stoliční služba připočitána mu do pense tedy skutečně z milosti a proto nemá práva na man dát poslanecký.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 20. června. Němci a Rusové. Včera jsme citovali dva výbojné Němce gen. Willamowitze-Moellendorffa a Albrochta Wirtha, kteří Německu doporučují, aby dodě- lalo, co Japonsko začalo, a Rusko dorazilo, protože z něho Němcům hrozí „slovanské ne- bezpečí“. Noméně zajímavé je stanovisko Maxa Har- dena, redaktora „Zukunftu“. Harden po celou dobu války psal sympaticky o Rusech a s tako- vou věrou v jejich sílu a konečné vítězství, jaké se vůbec nedostávalo Slovanům, když se od- dali dojmům ruských nezdarů na suchém i moř- ském bojišti. Pan Harden se také přimlouvá, aby Ně- mecko vykořistilo nynější trudné položení Ru- ska, ale jiným způsobem, než radí zmínění dva spisovatelé. Pan Harden přemlouvá Rusko, aby vstoupilo v těsný spolek s Německem, a vábí je slovy: „Rusko najde u Němců všecko: peníze, radu : lidi. A především radu, aby zanechalo ex- perimentů s konstitucí, ale zřídilo si dobrou nové době odpovídající administraci. Dokud Ru- sové státi budou v čele administrace, nápravy nebude, protože Rusové vůbec nemají k tomu schopností. Země ruská chová poklady nepře- brané, podmínky průmyslového rozvoje, pilný. pebožný a trpělivý lid, ale nedostatek dobrých organisátorů a vůdců. Ty třeba impor- tovat, a odkud jinud, než z Němec. Němei mají nadbytek hladových talentů schopných, aby byli v Rusku ministry, guber- nátory, generály, náčelníky atd. ald.

Prví dva spisovatelé pobízejí neruské ná- rodnosti při hranici německé, aby Rusko pod- rývaly a připravovaly půdu zjevnému něme- ckému výboji. Albrecht Wirth mezi spojenee Němců počítá také Poláky, jsa přesvědčen, že v konci konců Polák vždycky bude více nená- viděti Rusa, než Němce. Také Max Harden vidí v neruských národnostech, obklopujících Rus řetězem od Finska až k Oděsse, předbojovníky německého výboje v ruských stepích. Ale, jak řečeno, Max Harden má na mysli výboj mírný kulturný. V koncích konců vycházi to na jedno a ne- má-li Rusko jiné volby, než mezi německým vojákem a německým činovníkem, položení jeho nikterak není přijemné. Ale bohdá tak daleko věci ještě nedospěly a ještě Rusku zbývá čas, aby si pomohlo vlastními silami a prostředky vlastními lidmi, vlastními hlavami a rukami, a ohradilo se jak proti německému mečenosci, tak proti německému byrokratu. Že Rusové nemají schopností organisátor- ských a administrátorských, myslili také mnozí ruští panovníci v XVIII. a XIX. století a dávali i méně schopným Němcům vynikající a vý- nesné úřady ve správě státu. Dobři Rusové právě tomuto němockému mikrobu přičítají vinu, že ruská diplomacie a byrokracie jsou ta- kové, jaké jsou. Němečtí schulmeistři je tak vy- chovali.

Marocká ctázka. »Münchener Neueste Nachrichten« dovidají se z bezpečného pramene, že po rozmluvě Rou- viera s knižetem Radolinem 18. t. m. lze s ji- stotou tvrditi, že Franeie bude souhla- siti se svoláním konference. Před tím ovšem bude záležitost projednána zvláště s Německem. S obou stran jevi se ochota k hladkému vyřízení věci. Pobuřující zprávy v poslední době šířené po Paříži postrádají prj podkladu. »Temps« uvažuje v článku, věnovaném marocké otázce, zdali Anglie ulehči Francii vy- rovnání sporu s Německem, nebo zdali spíše svým odporem stíží siluaci. Je zřejmo, že č á s anglického veřejného míně n přála by si brzy válku s Něme- ckem, neboť teď jistě je Anglii možno Něme- cko zdolat na moři a francouzský spojenee Anglie by byl v této válce velmi užitečným. »Temps« pozaslavuje se nad těmito bojovnými plány. Franeie přes všechnu dohodu s Velkou Britanií nedá se nikým ovládat a nedá se strh- nouti do války, by obstarávala záležitosti třetího státu. Anglie nemůže od Francie požadovati závazky pro pevninu a nemá nijakého práva připravovati Francii rozpaky. Lze doufati, že Anglie nebude činiti nesnáze Francii, jejiž po- stavení je téžké, neboť se jí jedná o smírné vyřízení marocké otázky. »Agence Havas« oznamuje z Fezu ze dne 16. t. m.: »Není pravda, že sultán pro oblíže na alžírských hranicích podal ultimatum. Rovněž je falešná pověsť, že francouzský vyslanec René Tallandier žádal za své odvolání. Ujišťuje se. že sultán váhá vyhověti hrab. Tattenbachovi, žádajícímu, aby stavba přístavní hráze v Tan- geru byla svěřena německé firmě. Je zneklidněn ehováním se Anglie vůči projektu konference. Z Paříže se oznamuje ze dne 20. t. m.

Dnešní schůze ministerské rady byla věno vána hlavně mezinárodní situaci. Min. předseda Rou vier referoval o nynějším stavu jednání s Ně meckem, v němž pokračuje se výměnou nol, jimiž mají býti objasněny body již při dřivéjšim vyjednávání dotčené. Poslanec Archdeacon (nacionalista interpelloval ohledně zahraniění politiky a posl. Binder (konservativec) podal dotaz o diplo- matickém zastoupení Francie za hranicemi. Mi- nisterský předseda Rouvier žádal za odro- čení debaty o těchto interpellacích. Posl. Arch- deacon žádá projednání své interpellace ještě před parlamentními prázdninami. Sněmovna od- hlasovala, aby se o této záležitosti pozděj rozhodlo. Pak se pokračovalo v jednání o zákonu odloučení od eírkve. Švédsko a Norsko. Storthing odhlasoval 19. t. m. večen adresu králi, v níž praví: Co se teď děje v Norsku, je nutným resultátem unionisticko- politických událostí poslední doby. Storthing chápe úplně těžkou situaci Vsšuho Veličenstva a nepochyboval ani na okamžik, že rozhodnuu

Vašeho Veličenstva souhlasí s tím, co uzníní Veličenstvo za povinnost královu. Ale je potl- bou storthingu, aby se obrátil na Vaše Veličen stvo, na říšskou radu a na národ s appellen aby záležitost byla smírně projednána, aby a působilo k ukončení unie a aby se zajistě přátelství a souvislost obou národů na pol- ostrově. Co se v Norsku stalo a musilo stát bylo jen nutným usilováním o státoprávní pož- davky Norska. Švědsko něchtělo nikdy ublit Norsku. Poněvadž Vaše Veličenstvo ve státnl radě dne 27. května prohlásilo, že jednohlasn usnesení storthingu o utvoření samostatnýc norských konsulátů nebude sankcionovat, a po něvadž Veličenstvem nemohla býti utvořen nějaká norská vláda, byly ústavní poměryv Norsku tak porušeny, že nebylo možno děle udržeti unii. Storthing byl pak nucen zaopatři zemi vládu. Nebylo, jiné cesty. Storthing jil dříve prohlásil, že norský národ nemá nijské hořkosti k Vašemu Veličenstvu ani k švéd skému národu. Devadesátiletá souvislost v obor duševním i hmotném vzbudila v norském národu jen pocity upřímného přátelství a sympaí k švédskému lidu. Tyto pocity budou i za nynějších nových poměrů jen upevněny a zvýšeny. V důvěře, že je sdilí též švédský národ, žádá storthing. aby bylo zahájeno vyjednávání, jež poveda k definitivnímu upravení nyní uvolněného pomár unie. Storthing je ochoten vyjíti vstřic každému oprávněnému přání, jež by směřovalo k zaji- štění samostatnosti a nedotknutelnosti říše. Stor- thing doufá, že se vyvine dobrý a důvěry hodnj poměr obou zemí k hájení společných zájmě. V zájmu severu adresuje storthing svůj appel národu švédskému, který si svým rytířstvím velkomyslností dobyl vynikajícího místa mezi ni- rody a zajisté si přeje z celého srdce býtir dobrém poměru s národem norským.«

Denní zprávy. — Vědecké spisy české. Obrázek, kter jsme podali v ranním čísle dne 16. června tom, jak se mění časy a universitní professoi v nich, nelibí se včerejšímu orgánu realistů. Ani nám! V tom jsme tedy svorni. Vzácnost! Ale »Č.« si přeje, abychom toho professor české university, který již nechce publikovat nic česky, jmenovali. Budeme, až uznáme vhodným. Nechceme totiž míti v té věci žádné přednosti. Napřed musí orgán realistů vyzvat »Zvon«, aby pověděl, koho prof. Chodounský potíral svým výborným článkem, a požáda o totéž »Věstník českých professorů«, kter v čísle minulý týden vydaném odsuzuje velmi případně a mnohem důrazněji snad téhož pro- fessora. Pravíme »snad«, poněvadž nejsme v styku ani s p. prof. Chodounským, ani s ne dakcí »Věstníku«. Jsouce však optimisty, doe- fáme, že všichni míníme jednu a tutéž osobu, ačkoli orgán masarykovský sám připouští, i by jich mohlo býti několik. Ale zlobí se a v zlosti si škodí. Nazývá naši spravedlivou výtku kalumnií a tím už věc, kterou jsme kárali, z- vrhuje s námi. Vždyť utrhač přisuzuje bližnímu špatné vlastnosti a skutky. Nebylo by na p kalumnil, kdybychom o jeho hlavním redaktom řekli, že je výborným charakterem? Jsme tedy zase svorni v tom, že je špatnost, ne- chee-li professor české univer sity publikovati nic česky. Mob bychom tedy skončit, kdyby si realistický časo- pis neškodil dále. »Nár. Listy«, majíce prý ve zlém ještě dosti vlivu, utlučou (»vysokáe čeština !) nenáviděného professora, takže nakla- datelé nevydají jeho českých knih. Že tak ne- bylo v minulém čase, viděti z dalších slor, jimiž ukazuje, že soukromá nakladatelství českí vydala české věci nejlepší za čtvrt století; ne utloukli jsme tedy nic a neutlučeme ani příšu.

V tom se nikdy nepleteme hlasateli realist ckých výtečníků do řemesla, který při b ždém spise hledí, abychom mluvili po jehe způsobu, na »pune« autorův a pak tepr na jeho dílo. I zde tedy mu zmehloí Ale nejhůře se mu přece povedla obrana vi ských« vědeckých pracovníků, kteří prý j poměry v Akademii nuceni psáti t mecky (). Je prý to hlavně mladá generau vědecká. »Kdo píše česky věci neorthodonn může si je vesele schovávat do šupliku; ceny. odměny a zároveň nakladatelé jsou pro — ortha- doxní.« Nejsme nikdy obhájci nešvarů a vytkl jsme je též Akademii, zejmena loni třetí teicl její, ale s těmi spisy v šuplíku připadá nám vě jako poznámka starého professora, který nikdy nie nevydal a přes to ve své kvalifikační tabulee stále psal: »Literární činnost: několik zname- nitých spisů, ponejvíce v rukopise !« Česká ak demie má totiž způsob, který se nám velmi libí; otiskuje ve svém »Věstníku« názvy rozpravt spisů, které se ji kýmkoli podají k publikaci.

A v těchto seznamech a publikacích Akademi nečteme nic, co by ukazovalo, že je tam »mladí generace vědecká« nějak soustavně ubíjena. Proč pak mladá, tedy bojovná a výbojná, genersee nepodává Akademii spisu za spisem, jejichl tituly byly by ve »Věstníku« otištěny, a proč pai potom, kdyby byla stále odmítána, neupozor veřejného tisku, jaká se ji děje křivda ? Nen českého listu, který by se ji neujal! Ale vě je jiná! Generace, za niž se slova chápe real- stický tiskopis, »nedávajíc nic na českou slávu žebrá raději v cizině a nejraději v Němckch aby jí tam publikovali, čeho český národ a literatura jeho neuznává hodnými. A co je orthodoxní? To jsou staří, kteří vymrou, a po nich přijde nynější »mladá generace vědeckle a vstoupí také do Akademie, třeba české, nebol jsou a budou tam ceny a odměny, kterých ul nyní tolik závidí orthodoxním. Dej bůh, aby s potom ke své mladě generaci chovali šetrněji slušněji, než si teď vedou ke starým, a aby pn své samé publikace německé nezapomněli zcel psát, mluvit a smýšlet česky. Na doklad, o ostřeji se věc, s níž orgán realistů zase úl pohořel, posuzuje jinde, stůjtež zde talo slon z »Věstníku českých professorů«: »Tam tedy (zdůrazňováním zbylečnosti publiko- vání českých podrobných prací vědeckých) dospli jsme u vědeckém rozvoji svém po Preslovi, Pa- kyňovi, Šafaříkovi, Palackém a jiných mrtvých velikánech, kteří snili o české vědě jako vyvreb- lení duševního rozvoje našeho! Na to veden c- lým národem usilovný boj za českou universitu. to se může hlásati, když jsme jí dosáhli, klyi máme 15 let Českou akademii, když máme tal