V Praze, v pátek dne 6. října.

K číslu 275.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Číslo v Praze za 2 a na venkově za 3h Předplaeeni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce. a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Z parlamentu. Z Vídně, 6. října. Poslanecká sněmovna odebere se dnes na šestinedělní prázdeň — panská sněmovna se v této kampani nesešla vůbec — říšská rada ustoupí sněmům zem- ským. Dodělá se rozprava o sedmi pilných ná- vrzích na všeobecné hlasovací právo, o kterých vykoná se hlasování dle jmen, které bude za- jisté velmi zajímavo. Bude se hlasovati sice jen o formálnosti, t. j. o pilnosti návrhů těch, ke které je třeba dle jednacího řádu dvoutřetinové většiny, ale v tomto případě znamená votum pro pilnost také votum pro meritum, t. j. pro pil- nost hlasovati budou ty strany a skupiny, které pro všeobecné hlasovací právo jsou. Zajímavo toto hlasování bude se dvou hledisek : jednak vzhledem na strany vůbec, jinak a zvláště vzhle- dem na složení nového německého souručenství. Přívrženců pro všeobecné hlasovací právo, nota bene pro rovné právo, přibylo v poslední době ve sněmovně poslanecké. K socialním de- mokratům a k poslancům českým, jakož k slo- vinsko-konservativním přibyli Rusové haličtí. křesťanští socialové a také němečtí klerikálové ve chvíli poslední.

Obě tyto strany německé náležejí k velikému puntu, který byl založen v Brně na nedělním »Volkstagu« a který se nám Čechům vyličuje jako velký strašák, který nás má zadusit —a hle! První otázka politická je na přetřesu a ve- liká tato jednota, která nás sevříti chtěla jedním obručem, je rozbita! My se těch velikánů velikánovičů prostě nebojíme, jsouce přesvědčeni. že by se navzájem utopili na lžíci vody a že je slučuje proti nám jenom národní zášť. Bez toho jsou to membra disiecta! O včerejší řeči dra. Kramáře pronáší se »Arbeiterzeitung«: »Dlužno vytknouti s neobmezeným uznáním zajímavou řeč posl. dra. Kramáře, svědčící o skutečném porozumění. Ukázal včera, že dovede přemýšleti a že je schopen ještě vážné politiky. Mnohé staré ná- mitky proti všeobecnému a rovnému právu hla- sovacímu odmítl argumenty zcela novými a tref- nými. Včera mluvili jenom čtyři Slované. Což pak německé souručenství nemá nic, co by řeklo naslouchající veřejnosti ?

Biskupské nařízení. Z Terstu, 6. řijna. Biskup Nagl nařídil katechetům, aby vyučovali náboženství v talá- rech. Slovinské noviny vyslovují se proti tomu a namítají, že je to zvyklost italská a tudíž koncesse vůči Italii. Důsledky německé zpupnosti na Moravě. Z Vídně, 6. října. »Neue Freie Presse« telegrafují z Brna: V Jedovnicích u Brna němečtí a židovští obchodníci nebyli při- puštěni k výročnímu trhu. Stejné usnesení uči- nila obecní rada v Blansku. V letním sídle v Bílovicích u Brna přede- včírem rozbita okna letohrádku, náležejícíh brněnskému řediteli Butschowitze rov a německý nápis pomazán blátem. Ve Vyškově opakovaly se výtržnosti. Učenníci, dělníci a posluchači gymnasia rozbili okna několika německých domů. Četnictvo bylo sesíleno a několik osob zatklo. Zakázaná schůze. Z Brna, 6. října. Na dnešek svolaná schůze živnostníků českých byla policií zakázána. Po smiřovačkách moravských. Z Brna, 6. října. »Hlas« oznamuje, že kromě zástupců moravské strany lidové také zástupcové katolické národní strany vystou- pili ze stálého výboru vyrovna- cíh o.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 6. října. (C.-B.) Císař schválil k návrhu ministra orby změnu titulu polesnýchv politické správě. Od nynějška budou míti titul: okresní lesní. Rozluka norsko-švédská. Ze Štokholmu, 5. října. (C.-B.) V druhé sněmovně mluvl jen Kjellen, který pravil, že nenamítá nie proti podnětu rozhodčtch soudů a prohlásil, že v hlavní věci docílilo Švédsko ve smlouvě karlstadské, co chtělo. Poutníci z Kofna n. R. u papeže. Z Říma, 5. října. (C.-B.) Papež přijal dnes poutníky přišlé sem z Kolína n. R. Ve svém proslovu nabádal je k věrnosti k církvi. Sjezd koloniální. Z Berlína, 5. října. (C.-B.) Po hr. P osa- dovském přihlásil se ke slovu koloniální ře- ditel Stübel, aby pozdravil sjezd jménem ko- loniální správy. Poukázal na žalostná povstání ve východní i západní Africe, jež zavdala od- půrcům koloniální politiky podnět ke zničující kritice. Řečník nechce prý docílené už úspěchy přeceňovati, ačkoliv prý jsou pokroky v posled- ním desetiletí nepopíratelné. Vývoz afrického ochranného území se v posledních pěti létech zdvojnásobil, také příjmy stouply poměrně více než běžná vydání. Nyní zasedající kongres je prý nejúčinnější organisaci proti bezdůvodné kritice odpůrců. Když pak byl vévoda Jan Al- brecht Meklenburský poděkoval dosta- vivším se zástupcům vlády, přišly na řadu různé přednášky. Také odpoledne bylo v různých oddě- leních přednášeno. Ruská odpověď anglickým listům. Z Petrohradu, 5. října. (C.-B.) Anglické li- sty uveřejnily v minulém týdnu sdělení o vý-

FEUILLETON.

Sběratel autogramů. „Máš nějakou sbírku?“ ptal se mne ondyno můj ujec, jinak slovutný žurnalista! „Teď zrovna nemám nic. Co také sbírati Staré poštovní známky, odřízky od cigar, zátky od kysibelek, stará, brková péra slavných mužů a p.? — To vše nic nevynáší. Po dvě léta sbí- ral jsem ptačí vejce a máiem bych byl při tom zlomil vaz, když jsem za bouřlivého dne vy- bíral na vysoké jedli vraní nebo stračí hnízdo. Snad se dám do sbírání autogramů (vlastno- ručních podpisů) jako můj soudruh, jemuž př tom se vede velmi dobře. „Co ti to napadá!“ přerušil mne ujec a po- kračoval pak v řeči své takto: „Nedávno mne ujišťoval dosti známý spisovatel, že ani slova vlastnoručně psaného více z ruky nepustí do světa. Nějaký čas byl žádostmi a prosbami o vlastnoruční podpis přímo zasypáván a hověl milerád všem žadatelům. Ale myslíš, že se za to poděkovali? — Ani jediný! — Proto nyní svatě si umínil neodpovídati na žádný toho druhu dopis a házeti každý do koše.“ „Z toho je zřejmo, jak malého dosud po- rozumění docházejí slavní literární muži u ně- kterých, vrstev obecenstva,“ pravil ujec. „V tom je jiný háček, odvětil jsem. „Takovému sběrateli běží v první řadě arci jen o autogram, v druhé však o to, aby ostatní ža- datelé ho nedostali. Proto se zaň neděkuje, aby reztrpčil mysl zasílatelovu tak, by tento žádné prosbě toho druhu již nedával sluchu a tím zá- roveň svůj autogram učinil vzácnější a cen- nější, aby zvýšil jaksi jeho běžnou cenu čili kurs. Kdyby takový slovutný matador měl roz- um — ale od slovutnosti se to nemůže vždy žádat — dal by si zhotoviti hned několik set autogramů, prodával by je za mírnou cenu a podkopal by tím závody odborných sběratelů

tak důkladně, že by se sessuly všechny na hro- madu. „Vida, vida,“ odvětil ujec, „jak se v tomto řemesle dobře znáš! Tomu tě snad naučil tvůj soudruh? — Či kdo?“ „Ano — můj kamarád rozumí tomu shonu jak náleží dobře. Ostatně sbírá on podpisy pro svou tetu, která mu za každý, jenž se namane, dává 1 K a za zvláště vyžádaný dle jejího přání 2 K.- „Proč nepíše teta sama?“ „Má s to rozum,“ řku já, „ona by nic ne- dostala, proto nepíše. K dětem jsou snad všichni lidé přívětiví, i výtečníci. Kdyby teta sama psala, dostala by na deset dopisů sotva jednu od- pověď. Ale můj přítel to umí jinak narafičit. On píše schválně špatně, on udělá ve psaní několik drobných pravopisných chyb, vypravuje adresá- tovi upřímně, že touží státi se též slavným, jeho vzorem veden a atd. — že doma nyní se za- městnává chovem králíků. To zajímá takové slovutnosti velice a ony mu blahosklonně vy- plňují, oč žádá. Někdy mu pošlou ze samého soucitu s mladými králíčky vedle svého auto- gramu také i úplný list, což znamená pro sbě- ratele zvláštní ještě výhodu a zisk. Jeho teta si takto pořídila již pěknou sbírku.“ „To je věru podivuhodné. Ale proč má te špatný pravopis býti?“ „Ten působí nejmocněji. Několik malýcn chyb v pravopise jest něco tak něžného, dětin- ného a jednoduše přirozeného, že neuráží, ale jest milé. Mncho klopýtců aneb hrubých chyb ovšem dopisovatel dělati nesmí, to by působilo dojem nepříznivý. On nesmí na př. psáti „vele- cteni pane“, taková chyba se neúprosně tresce a otec pisatelův by si došel na učitele, který jeho chlapce ani tolik nenaučil. Literární pan- stva, jež trůní na vysokém Parnasu, nemají o tom zdání, kolik pravopisných cnyb si může do- voliti hoch, který zasílá prosbu o autogram.

Ona cítí dobře, ž. některá slova se píší dvojím způsobem a omlouvají ochotně u školáků prave pisné poklesky. „Ale k čemu to předstírání chovů králíků,- dí ujee, „má býti?“ „Protože je králík zvířátko milé, něžné, do- jemné. Slovutný muž vidí zde v duchu; jak dobrosrdečně s ním zacházíme, sám v srdci svém se odměkčí a žádosť naši s uspokojením hned vyřídí. Tak si opatřujeme jeho autogram.“ „Milý hochu,“ odtušil ujec, „nepouštěj se na tyto dráhy. Je to přece jen klam a šalba, pod- vádění a nepravé předstírání. Takovým způso- bem se peníze nevydělávají! Kdyby se věc pro- nesla, byl by tvůj spolužák trestán, buď u soudu nebo ve škole. A jeho teta by byla uvězněnai myslím, že by jí to po právu jen patřilo, nebot se nepamatuji, že bych býval kdy slyšel něco tak nepoctivého a zároveň prohnaného. Proto si dobře má slova zapamatuj, milý synku, a dle nich se vždy chovej.

„Ale, strýčinku, nebuďte tak přísným,“ od- větil jsem na to,“ vždyť celá ta věc není nic než žert a junda a neuškodí nikomu.“ „Ale zůstane přece klamem a šalbou,“ do- ložil ujec. „S poctivostí nejdál dojdeš!“ Načež ujav se slova, pravil jsem: „V životě obchodním a živnostenském se jinak neděje, všude se chválí do nebe, co se chcé odbyti. Jdeš kupovati perořízek s ostrými želízky. Nožířti doporučí jeden se třemi želízky a ručí za ně. Doma se přesvědčíš, že sotva jedno jemně řeže, ostatní dvě nestojí za nic. A takových příkladů mohl bych podati na sta ze všech oborů průmy- slových.“ „To sem nepatří, odmítal ujec, takovým způsobem nesmi mladík peněz dobývati.“ „Víš to jistě, ujčenko,“ optal jsem se ho, „že's nikdy nevydělával penize způsobem tak všedním, nýbrž vždy jenom nóbl a vznešeně?“ „Což kdyby ti napadlo z té historky, kterou jsem ti tak upřímně prozradil, udělati „Feuilie- ton“ a uveřejniti jej v „N. L.“? Nedal by's mi z honoráru také podíl, jako dostává můj soudruh od tety za dodávané autogramy? Vid, že ano!“ Dle angl. upravil F. Hr.