V Praze, v sobotu dne 23. února.

K číslu 54. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze rv administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80h

NAR

Telefonické zprávy „Nár. Listi.

Nové maďarské sensace.

l Z Pešti, 23. února. Dojde k sensačnímu procesu na základě žaloby, kterou podal bý valý ministr Vörös na předsedu výboru kvyřizování účetních zá- věrek poslance Hennthalera. Tentc uveřejnil prohlášení, že nie nenamítá proti ná- vrhu, aby vyřídila se akta ve příčině rozdělo- vání peněz tak zv. vlády trabantské (Fejérvá- rovy) teprve později, poněvadž jest mu zcela lhostejno, zdali bezectná manipula ce ministra Vörösa vyjde na jevo v něko- lika nedělích anebo o několik měsíců později Toto prohlášení přimělo Vörösa k podán žaloby. Z Pešti, 23. února. Ještě nejsou akta výboru pro účetní závěrky o dis- posičním fondu vlády Fejérvá- rovy uveřejněna, v politických kruzích jes však nyní již velké rozechvění. Na ve- řejnost dostaly se dvě listiny, které způso- bily velkou sensaci. Jde o dvě stvrzenky, ze kterých jedna jest na sumu převyšující 20.000 K, kteréžto peníze dostal bývalý nadžupan Julius Miklos, druhá na sumu převyšující 2000 K, které dostal bývalý poslanec Pazmandy z disposiční h fondu Fejérvárova. Odhalení druhé působilo jako puma, poně- vadž Pazmandy považován byl za politi- ckého agenta a jako takový často jezdil do ciziny. Navštěvoval zvláště ony kruhy, ve kterýchmeškali oposiční po- slanci a žurnalistě, ve kterých ho však ne- radi viděli. Touto kvitancí potvrzena jest úplně domněnka, že vládě Fejérvárově dělal služby politické. Pazmandy, který dlí v Paříži, na dotaz potvrdil, že ony peníze dostal s titulem »Výprava do ciziny«.

Stíhání ruských siudentů v Haliči. Ze Lvova, 23. února. Zpráva, že univer- sitní tajemník prof. dr. Winarz rozpoznal ru- ského studenta, který jej uhodil holí do ruky do hlavy, prohlašuje se bezpodstatnou. Dosud sebráno bylo na prospěch ruských posluchačů universitních několik tisíc korun. Ze Lvova, 23. února. Stávka hladem ruských studentů potrv ala také

dpoledn i

celý den včerejší. Nebude-li dnes skon- čena, dlužno se připraviti na činy zoufalé. Z Vídně, 23. února. Na ponděli svolána jest všeobecná schůze, na které rokovati se bude o stávce hladem ruských studentů ve Lvově. Promluví bývalý poslanec Mikuláš Vasilko. Ze Lvova, 23. února. Usnesení radní ko- mory ve příčině ruských studentů znělo: »40 ruských vězňů budiž propu štěno na kauci po 600 K, jeden na kauc 1000 K, jiný za záruky. Ostatních 28 Rusů však nechať zůstane ve vazbě praeventivní.« 42 studentů pro- hlásilo, že vězení neopustí a nenechaj samotnými 28 kolegů, jakkoli by mohli kaue složiti hned. Ze Lvova, 23. února. Ze 16 ruských aka- demiků, kterým bylo sděleno, že vyšetřování proti nim bylo zastaveno, toliko tr do 10. hod. noční opustili budovu zemského soudu. Ostatním, protože se zdráhají, bylo praveno, že mohou ještě na dnešek zůstati v celách, dnes ráno však že musí budovu najisto opustiti, jinak že budou násilně vyvedeni. Budou uvedeni dnes ráno k soudnímu lékaři. Zdraví budou donuceni opustiti budovu vězeňskou, nemocní dopraven budou vozmo buď do bytů nebo do nemocnice.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 23. února. (K. k.) »Wr. Ztg.e oznamuje: Císař propůjčil dvornímu radovi a presidentu krajského soudu v Plzni dru. Václ. Bočkovi při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek rytířský kříž řádu Leopoldova s prominutím poplatků. Z Vídně, 23. února. (K. k.) »Wr. Ztg.- oznamuje: Ministr kultu a vyučování jmenoval profesora státní reálky na Kladně Aloisa Boud profesorem a architekta Františka Sandera učitelem, oba v IX. hodnostní třídě, na státní průmyslové škole v Praze. Italie a Srbsko. Z Bělehradu, 22. února. (K. k.) V dnešn večerní schůzi skupštiny konaly se porady o veterinární konvenci, uza- vřené mezi Srbskem a Italií. Stoupe- nec vlády a první místopředseda I va noviv

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

dán n- pravil, že předložená veterinární konvence jest jedinou, kterou bude skupštině přijati. Mlado- radikál Markovič volá: A s Rakousko-Uher- skem se neuzavře žádná? Posl. Ivanovič praví dále: Jak známo, nedostane se Srbsku od Rakouska žádné veterinární konvence. Dříve do- stalo se jí Srbsku náhradou za konvenci vojen- skou. Skutečnost, že Italie poskytla Srsbsku vete- rinární konvenci bez zvláštního vlastního zájmu, může býti pokládána za důkaz užších styků mezi oběma těmito státy. Styky mezi Srbskema Italií budou ještě užšími. Oba národy mají mnoho stejných zájmů a mnoho stej- ných nepřátel. Kdyby snad byly jednou ohroženy, pak budou se, doufáme společně brániti. (Pochvala v pravo.) Na to se předloha jednomyslně schvaluje. Tím jest celá srbsko-ital- ská obchodní smlouva vyřízena i v rokování po- drobném. Příští schůze zejtra s jednacím po- řadem: Rokování o srbsko-francouzské a srbsko- rumunské obchodní smlouvě.

Italie a otázka míru. Z Říma, 22. února. (K. k.) Ze sněmovny poslanců. Ke konci dnešní schůze vzpomenu! poslanec Romussi toho, že dnes jsou všemí společnostmi míru na celém světě oslavovány narozeniny Jiřího Washingtonaa projevil přání, aby také italská vláda a sněmovna spojily se k projevu pro mír. Ministr za- hraničných záležitostí Tittoni prohlásil, že vláda vítá snahy, čelící k udržení míru, nebot vedle snah po zachování vážnosti a národnich zájmů tvoří udržení míru základnu zahraničné politiky Italie. (Živý souhlas.) Předseda sněmovny prohlašuje na to, že sněmovna připojuje se úplně k vývodům Ro- mussa a Tittona. Jednání o konversní půjčku bulharskou. Ze Sofie, 22. února. (K. k.) Po dva dni jsou v Sofii dva ředitelé banky pa- říšské, kteří zahajují přerušená vyjedná- vání s bulharskou vládou o uza- vření konversní půjčky. Vzhledem na situaci na trhu peněžním posuzuje se výsledek jednání skepticky, nepřistoupí-li vláda na návrh bank a nedá-li svůj souhlas s uzavřením zápůjčky na opci. Hledání nejkratší cesty do dálného Východu. iZ Petrokradu, 22. února. Komise, která zasedá v za předsednictví admirála Veržov-

EUILLETON. Pomník vynálezci šicího stroje. Jak se z Paříže sděluje, má býti v Amplepaisu postaven skromný pomník vynálezci prvního upo- třebitelného šicího stroje Thimo inierovi, Syn lyonského barvíře nemohl skliditi ovoce své práce nezískal slávy ani bohatství a jen skrovné příjmy plynuly stárnoucímu muži, zatím co jeho šicí stroj stá- lým pokrokem dobýval svět. Barthélmy Thimonnier nebyl prvním, kdo připad na myšlenku, že šití lze mechanickým zařízením ulehčiti a zrychliti. Již v roce 1790 byl Angličanu Tomáši Saintovi udělen patent na jeho, ovšem ještě velice nedokonalý šicí stroj; r. 1804 sestavili Thomas Stone a James Henderson, opět Angličané, šicí stroj, při němž však byli až příliš vedeni snahou, napodobiti steh ruční a r. 1814 vynalezl Josef Madersperger ve Vídni šicí stroj, jenž pracoval již s člunkem a jehlou s ouškem, ale následkem četných vad nerozšířil se žádný z těchto strojů, až r. 1829 Thimonnier svým vynálezem jednoduchého stroje s řetězovým stehem zhotovil přístroj, v němž byl obsažen technický prin- cip moderního šicího stroje s dvojřetězovým stehem jejž vynalezl Walter Hunt. Thimonnier dožil se se svým vynálezem trpkého zklamání. Nemaje methodických technických vědo- mostí, dal se do práce jen dle okamžitého nápadu, sám, bez pomoci a rady, aby uskutečnil svoji nry- šlenku, jak to právě šlo. Inženýr Beaunier pochopi však brzy dosah jeho myšlenky a s jeho pomocí bylo zhotoveno 80 strojů. Byly postaveny v továrně na uniformy a všichni očekávali s napjetím výsledek pokusu. Stroje pracovaly znamenitě, ale bylo to jako při jiných vynálezech, jež hrozí zvrátiti základy ji- stého povolání; dělníci, kteří se obávali zhoubného

účinku tohoto stroje na svoje postavení, rozbili všech- ny stroje na kusy a když vynálezce vkročil do továr- ny, uvítali ho deštěm kamení. Pohaněn musil se vrátiti do svého domova a těšiti se myšlenkou, že také Jacquard musil za svůj vynález snašeti křivdu a po- tupu, než jeho tkací stavy opanovaly svět. Od té doby oracoval Thimonnier sám pilně na zlepšení svého vynálezu. Nesa svůj stroj na zadech, putoval od města k městu a všude se setkával s ne- důvěrou, nepřátelstvím a posměchem. Konečně, když ve Francii nemohl najíti porozumění pro své dílo, prodal výrobní právo do ciziny. Zemřel brzy na to r. 1857, nedočkav se odměny za svoji práci. Stroj který zhotovil, zachoval se posud. Na retrospektivní výstavě bylo viděti tohoto ctihodného předka dnešního šicího stroje a nyní má býti umístěn v museu a vy- nálezci má se dostati pozdních vavřínů, jež mu sou- časníci odepřeli.

= Staré parlamentní zvyky. Z Londýna se sděluje k zahájení parlamentu: Půl druhé hodiny před tím, než první člen parlamentu přišel do westminster- ského paláce, a právě o půlnoci položil klobouk na sedadlo v zasedací síni, přišli z Tower of London tak zvaní yeomen of the guard za vedení dvou stráž- níků a prohlédali sklepy pod zasedacími síněmi obou sněmoven. Od té doby, co pověstný Guy Fawkes dne 5. listopadu 1605 chtěl vyhoditi parlamentní budovu do povětří, koná se každoročně před zahájením par- lamentu tato prohlídka sklepů, aniž se kdy objevl útok na krále nebo parlament. Jiný zvláštní zvyk, jenž se v obou sněmovnách parlamentu každoročně svědomitě zachovává, jest předkládání t. zv. outláwry bill, návrhu zákona, jenž po celá desetiletí ležív šuplíku a jen při této příležitosti bývá vytažen na světlo. Děje se tak proto, aby se připomenulo právo parlamentu vydávati zákony také bez vybídek krá- levých, obsažených v trůnní řeči. Tato outlawry bill bývá před trůnní řečí úřadníkem položena na stůl

dolní sněmovny k prvnímu čtení a zmizí pak opět až do příštího roku v šuplíku. Třetí zvláštní zvyk jest pokrývání sedadla v dolní sněmovně kloboukem. První poslanec, jenž o půlnoci svoje sedadlo tímto způsobem pokryl, byl liberál Cheetham, přadelník z Aldhamu, jenž zastupoval ve sněmovně Staly Bridge. = Lord Goschen a odaliska. Nedávno zemřelý lord Goschen, střízlivý muž činu a čísel a jeden z nej- lepších znalců finančnictví, měl kdysi také dobrodruž- ství s odaliskou,ovšem zcela nevinné. Když byl angli- ckým vyslancem v Cařihradě, uprchla odaliska, nale- žející k harému tehdejšího sulátna Murada, z domu paše, jemuž byla svěřena. Utekla se na britské vy- slanectví a hrozila, že se usmrtí, kdyby ji chtěli vy- puditi. Vyslanec nalézal se tehdy v Therapii a na zprávu o příhodě poslal lord Goschen příručího do vyslaneckého paláce v městě, aby uprchlici vyslecht a zároveň ji přivedl do Therapie. Tento pán, sir Fre- derik John, nalezl v paláci velmi krásnoú, mladou

Čerkesku. Turecká vláda byla zpravena o případu a sultán žádal ihned za vydání uprchlice, slibuje zá- roveň, že jí bude odpuštěno. Goschen však nechtěl pouhé přípovědi věřiti a odpověděl, že krásná chrá- něnka vyslanectví může býti vydána jen se svým svolením. Sultán posílal pak návrh za návrhem. Oda- liska měla obdržeti vlastní dům, služebnictvo a roční příjem. S těmito podmínkami byla odaliska konečně srozuměna. Na to vyžádal si lord Goschen listinu, podepsanou zahraničním ministrem a obsahující fcr- mální prohlášení, že sultán za žádných okolností ne- zavdá anglickému vyslanectví příčiny, aby musilo vydání litovati. Kromě toho musilo býti obydí Čer- kesky vyslanci oznámeno, aby se občas mohl pře- svědčiti, jak se jí daří. Dle všeho, co později zvěděl, dodržel sultán svoje slovo. Goschen však si spokojeně oddechl, když měl krásnou Čerkesku z domu, nebot, kdyby se byl lid dověděl, komu vyslanectví poskytuje útočiště, nebyl by vyslanecký dům jist před útokem luzy!