V Praze, ve středu dne 27. září.

K číslu 266.

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Lide český Oprávněný a naléhavý kulturní požadavek všeho českého lidu na Moravě a ve Slezsku bezodkladné zřízení české university v Brně — opět vzat byl nepoctivě jako podnět k pustým protičeským štvanicím. Němci, kteří v zasedání sněmu markrabství moravského roku 1903 če- ský návrh na vyzvání vlády, aby v Brně zří- dila českou universitu, přikázali stálému vý- boru vyrovnavacímu s jištěním, že chtějí mu vyhověti v souvislosti s ostatními spornými zá- ležitostmi, teď však pojednou volají, že Če- chové university vůbec nepotřebují, že by to byla drahá zbytečnost a že oni za žádných pod- mínek a za žádných okolností nikdy nepřipustí, aby naše vysoká škola zřízena byla v Brněa rovněž ani v jeho některém předměstí. Jelikož zřizování vysokých škol podléhá říšskému zá- konodárnému sboru a čeští poslanci mezi po- žadavky, které předložili vládě bar. Gautsche ke splnění, na první místo postavili českou uni- versitu v Brně, hledí nyní moravští Němci, aby v otázce této strhli proti nám všechny německé

strany z Rakouska a pozvali je dokoncek 1. říjnu t. r. na sjezd do Brna, aby zde s nimi demonstrovali proti nám, proti starousedléhnu českému obyvatelstvu hlavního města, proti na- šemu dobrému právu a aby rozhodujícím kru- hům ve Vídni diktovali, že se nám za žádnou cenu vyhověti nesmí v této pro nás nejvýš na- léhavé kulturní potřebě. Na neslýchaně su- rové štvaní moravskýca Němců, které má za účel ubití našich kulturních snah a násilné za- držení našeho vývoje, nutno jest odpověděti klidně, ale co nejdůrazněji povolanými zástupe celého českého národa ze všech zemí koruny svatováclavské. Na nás jest, abychom rozhodu jícím kruhům opět připomenuli, že neztrpíme aby se ukojení kulturních potřeb české většiny odkládalo pro panovačné choutky a vyděračské záměry vůdců německé čtvrtinové menšiny oby vatelstva v zemi, třebas se za ně stavěl kde kdo z Rakouska.

Za tím

účelem svoláme do Brna na ne- děli 1. října velké národní shromáždění sjezd zástupců měst, obcí, okres. výborů, vědeckých a vzdělavacích spolků ze všech zemí českých. Očekáváme pevně, že naši bratří v království a ve vévodství pochopí význam naši manifestace a že ke sjezdu do Brna zavítají v počtu imposantním. Nebudeme na sjezdu dokazovati potřebu druhé české univer- sity, poněvadž pro soudné a poctivé lidi toho není třeba. Vždyť i vídeňské vlády několika prohlá- šeními potřebu tu bezpodmínečně uznaly. Avšak odpovíme Němcům moravským i jejich pomoc- níkům z ostatních zemí, že není v Rakousku- nikoho, kdo by směl český lid, tvořící většinu obyvatelstva v Brně, vykazovati se školami a vzdělávacími ústavy daleko za zdi královského hlavního měšta! Praví-li dnes Němci sami, že na Moravě a zejmena v Brně k rozhodnutí přijde otázka jejich panství, musíme my tím spíše míti na paměti význam Moravy a Brna a ve všech svých snahách a zápasech musíme se také dle toho říditi. Sjezd dne 1. října v Brně bude prvním mohutným projevem houževnatého odho- dlání v hesle: Spojenými silami! Jeden za všecky a všichni za jednoho! V Brně 1. října prohlásíme, že nerozlučně vždy a všude chceme a budeme hájiti právo českého lidu na Moravě a že všemi prostředky se zasadíme, aby právo to bylo uznáno a dle něho se jednalo. Morava je zemí českou, žádnou německou državou a hlavní její město nesmí nám nikdo uzavírati. Na německou provo- kaci odpovíme dne 1. října v Brně ve dvoraně Besedního domu o 11. hodině dopol. sjezdem svým důstojně, neohroženě a sebevědomě!

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Po včerejší schůzi parlameniní. Z Vídně, 27. září. Nemůže nijak být tajno toho, kdo má oči k vidění a uši k sly- šení, že vídeňské vedení sociáln

Čislo v Fraze za 2 a na venkově za 3 Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

demokracie cislajtánské této způso- bilo včera ve sněmovně poslanecké a celou svoj akcí ve příčině všeobecného hlasovacího práva citelnou újmu, stejně velkou, jakou utrpěla hromadnou stávkou uhlokopů. Opět a zase vy- chází na jevo, že toto vedení je k ve dení naprosto neschopno, že jsou to lidé, kterým u nás prostě říkáme tlučhu- bové, lidé velikých slov a malých skutků, lidé křiklavých předpovědí a nesmělých činů. Říšskou konferencí sbubnovali si, aby se dali povzbuditi k debutu na říšské radě. Jak tento debut dopadl, o tom jsme se pronesli v ranním listě dnešním. S námi souhlasí celá veřejnosta všechen tisk v tom, že sociálně de m o kratičtí poslanci stržili včera ne- smazatelnou blamáž. Ničím ji nezakři- dují, ničím ji nezamluví. »Arbeiterzeitunge dobře to potvrzuje Chytá řeč barona Gautsche za prazvláštní konec. Chce vzbuditi víru, že socialní demo- kracie za několik dní předělala barona Gautsche ze Šavla na Pavla, odpůrce všeobecného hlaso- vacího práva na přívržence a chlubí se tím — jenže budou všude samí nevěříci Tomášové.

Ovšem má také »Arbeiterzeitung« dosti autokritiky, aby povznesla se k tomuto závěru: »Bylo by po včerejší řeči bar. Gautsche a po souhlasu, kterého doznala, illusí krajně škodli- vou, že v Rakousku dělnická třída kdy se do- dělá úspěchu, leč svou vlastní silou. Pevněa neochvějně musí dělnictvo touto svojí cestou jíti dále. Potom donutí již lidj, v jichž rukou je moc, aby je následovali.« Jenže měla toto poznání míti »Arbeiterzeitung« a lidé za ní sto- jící ne dnes, nýbrž již dříve. O řeči barona Gautsche pronáší se »Neue Freie Presse« se stanoviska ně- meckého takto: »Německé strany nejsou zcela upokojeny tím, co předseda ministerstva včera řekl o leckterých obavách jimi chovaných ve příčině celé řady národních věcí. Ohlášené po- státnění velikých železnic spojeno je s obavou, že počeštěny a popolštěny budou jejich správy. Tato obava není umenšena výrokem ministerského předsedy, že organisace postátnění drah se stane

FEUILLETON. Zameťte to smetí!

„„Již po čtrnácté jde opona vzhůru!“ s na- dšením zvolal mladý muž na balkoně a se zdvojenou silou jal se aplaudovati. Na jeviště opět snesl se déšť květin. Jakýs pán v parteru, přijav ode dvou dam z lože ohromné kytice, prodral se diváky a rázným rozmachem vrhl kytice přes hlavy všech. Ba- revné stuhy jich zavlály na světelné čáře rampy. — Těžce, jako se vzdechem, dopadly k nohám oslavencovým, obětujíce své nej- drahocennější květy zmaru. A drobné kytice — z krvavých i bílých růží, s visitkami a veršíky, i svazky skromných pomněnek a sedmikrásek — snášejí se oblouky s výše neb vyskakují jako luční koníčci, jako pestré vážky z přízemí na proscenium. Umělec obklopen hájem vavřínů, zasypán květy i neumlkajícími projevy nadšení — slova neschopen, se slzami v očích — nevěda, co činiti — kloní se a opět jen se kloní ... Chví- lemi cítí touhu, rozpjati náruč všem těm ve výši tam i dáli — chvílemi jimá ho nudyplná nedůvěra k té tisícisrdcé lásce těch tisíců. Je toho dnes nad očekávání, příliš: — o vstupu do slavnostně vyzdobené garderoby — až do této chvíle, překonávající nejsmělejší jeho snění ... A opět jde opona dolů. V hledišti zavládlo na vteřinu znatelné uti- šení, dostavuje se mdloba po celovečerní bcuři.

V tom za oponou ozval se potlesk, vý- křiky a temné volání. To sbory milému, loučícímu se kollegovi vzdávají svůj hold. Ač byl z prvních, jak býval skromný, přátelský a družný . .. V hlediště — jakoby oleje rázem v ohen nalil. Vybuchá ohlušující volání, tisíce rukou rozechvělo se v mihotavý pohyb — potlesk — temné postavy nachylují se přes zábradlí — — bcuře roste, vzmáhá se — opona zakolísala jako plachta mocí větru — jde vzhůru a do bouře v hledišti mísi se z jeviště sborem: Na shledanou! Jako vlny letí tato dvě slova celým di vadlem, všem se zdá, že nalezeno heslo ve- čera. Ohromnými prostorami chvěje bouře, jaké nejsou pamětníci, nadšení přechází v blouznivé vytržení.. Z kulis srší sesbírané květiny znovu na umělce, jenž objímá se s nejstarším druhem, sta šátků vlaje, kyne se všech stran, tak že htediště podobá se zvlněnému, kvetoucímu pol máku. Zdá se, že galerie vešly s parterem v zá pas o vítězství. Aspoň na levé galerii dobrý jakýs muž mává vysvlečeným svrchníkem nad hlavou a hasičská stráž i staré, šedivé biletářky — jakoby zapomněly na vážnost svého úřadu, snaží se ze svých sil sdruhými. Stále a stale donášeny jsou květiny - avšak hází se již s rozmyslem a vypočítavostí — jsouť všecky květinářské krámy okolo di- vadla vypleněny.

Malé jakés děvčátko v přízemí — rozhléd- ncuc se několikráte kolem, vystupuje na se- dadlo a slabou ručkou vrhá svazek růží na scénu, květy pokrytou. Růže dopadly k orkestru. Kdosi zpozoroval neúspěch dítěte — hned do volání zaléhá volání nové, mnoho rukou uka- zuje do orkestru na upadlé květy. Konečně dobrosrdečný jakýs hudebník při- pevnil růže na šmytec a podává je oslavenci, jenž květy libá, trhá a hází zpět do obecenstva. Konečně shasla světla u opony — tato za- chvěla se, zakolisala a dunivě dopadla na prkna. Za ní v zápětí hned stahuje se opona druhá — železná. A zatím, co u zadního vchodu divadla od- přahují koně od kočáru umělcova, jejž obklí- čil a zajal dav černě oblečených jinochů, za- tím co z druhých kočárů kyne se šátky a lam- piony, zatím co plaší se již koně, volání mění se v křik, tlačenici a paniku, zatím co šlapáno na vlečky, deštníky i lorgnony, lezeno na scho- diště, římsy i stromy — — zatím — tam ve ztichlém hledišti divadla přiodívají sluhové opu- štěná křesla bilými povlaky, dodávajícími tem- nícím se prostorám vzhledu hřbitova, plného bílých náhrobků a duchů . .. Na jevišti — za železnou oponou stojí při svitu jediné obloukové lampy inspicient, s čap- kou do týla posunutou a kyna rukou na trato- liště květů, vydychujících omamnou vůni. Ukazuje na pošlapané ratolesti, květya stuhy a velí dělníkům z provaziště: „Zamette to smetí!“