nocích přišel Rečki do kasáren opilý a ze služební pušky vystřelil několikráte do stráže, službu kona- jící a zranil dva poddůstojníky. = Tanečnine — klášternicí. Sličná primat balle rina varšavské opery Marie Siera Rokoská vzdala se těchto dnů dosavadní činnosti a z Jeviště uchýlila se do kláštera. V uměleckých kruzích se z počátku za to mělo, že se míní provdati, ke všeobecnému pře kvapení však potvrdila se zpráva, že tanečnice opu stila Varšavu, aby se ve vší tichosti odebrala do Ha liče, kdež vstoupiti zamýšlí do jednoho z klášterů.

= Sto dvacetiletá nevěsta. Černoška Zuzana John sonová, která tvrdí o sobě, že jest 120 roků stará. odpočívá v ženskémhoddělení hlavní policejní stanice, než nastoupí cestu do San Franciska, kde dle svého tvrzení má se po sedmé již provdati. »Teta Zuzanaí jak žena ta se nazývá, přibyla do Omahy z Fila- delfie, zakoupivši si odtamtud jízdní lístek do Los Angelosu. Když se tam dostala, seznala, že lístek ztratila. Oznámila ztrátu jednomu z úřadníků a byla poslána na hlavní policejní stanici. Praví, že se na- rodila na plantáži blíže Warrentonu roku 1785 a že častěji viděla George Washingtona. Oblečena jest ve starou černou sukni, pestrý živůtek, velký malebný klobouk, špičaté boty, červené punčochy a hlava její vězí v paruce = Zbláznil se z velké hromady peněz. Když úřadovna městského kolektora daní v Baltimore byla těchto dnů otevřena, objevil se u jednoho okna malý muž, nazírající chtivě do vnitř. »Co zde hledáte ? tázal se úřadník. — »Chci opět spatřiti ty peníze,« odvětil malý muž. »Byl jsem včera zde a viděl jsem 1.500.000 dollarů na vlastní oči. O, to bylo krásné.« Den před tím byl neobyčejně čilý den v úřadovně, ježto byl to poslední den pro placení daní, dříve než pokuty vešly v platnost. Každý z úřadníků i poplat- níků byl tak zaměstnán vlastními záležitostmi, že si nikdo nepovšiml malého muže, jenž udal, že se jme- nuje Richard Nigerman. Druhého dne však muž ten stal se všem obtíží. Když byl odehnán, přeběhl k dru hému oknu a vyjevenými zraky pohlížel na nahro- maděné bankovky. Úřadníci konečně nuceni byli dáti jej zatknouti. Soudce odkázal jej do hospitálu, kde bude duševní stav jeho prozkoumán. = Ve štětínském přístavu zuří od včerejška požár jenž strávil značné zásoby dříví a prken

Ze soudní síně.

Ze soudu civilního. Z krnhů pivovarnických. Společenstvo sládků Kvas“, mající za účel vydávání odborných časopis pivovarnických „Kvas“ a „Der böhmische Bierbrauer“ účastnilo se loni výstavy pivovarské ve Vídni. Z dů- vodů odborných rozpředla se pak v časopisech pivo- varských čilá debata, již zejmena účastnil se člen společenstva „Kvasu“, pan Otakar Zachar, sládek v Kročehlavech u Kladna, jenž „Kvasu“ vylýkal, že nedbal zájmů českého pivovarství a žádal zejmena několika veřejnými listy adressovanými předsedoví „Kvasu“, panu cís. radovi Hejtmánkovi, aby za úče- lem ochrany zájmů pivovarských svolána byla mimo- řádná valná hromada společenstva, při čemž dosavadní činnost „Kvasu“ v „Hostimilu a „Pivovarských Li- stech“ odborné kritice podrobil. Na základě těchto kritik usnesla se valná hromada „Kvasu“ dne 4. přez- na 1905, aby pan Otakar Zachar ze společenstva byl vyloučen, poněvadž prý v denních listech a zaslá- nech spolek tupí a poškozuje; kdyby neuznal v y lou- čení, usnesla se valná hromada, že mu má býti dána půlletní výpověď ze členství „Kvasu“. Příslušné roz- hodnuti doručeno bylo p. Zacharovi notářským osvěd- čením ze dne 13. března 1905. Pan Olakar Zachai však vyloučen“ ani výpověď na vědomí nevzal a vy- zval zástupce společenstva, aby obé zrušili, poněvadz jednak není k vyloučení ani výpovědi důvodu, jednak proto, že opatření to jest nezákonné a tudíž neplatno a vyzval současně společenstvo „Kvas“, aby do 1 mě- síce vyloučení, resp. výpověď odvolalo. Když se tak nestalo, podal pan Otakar Zachar proti „Kvasu“ ža- lobu na uznání, že vyloučení jeho, resp. výpověď jest dle zákona neplatnou a tudíž proti němu bezúčinnou. O této žalobě konalo se u zemského soudu v Praze líčení, k němuž za žalobce dostavil se advokát p. dr.

Josifko (v zastoupení p. dra. Šupicha) a za žalovan družstvo p. dr. Schleissner se zástupci společenstva, panem c. r. Hejtmánkem a p. c. r. Zvěřinou. Zástupce žalobcův p. dr. Josífko dovozoval, že vyloučení, resp. výpověď člena ze společenstva jest dle zák. vůbec nepřípustné, jednak pak, že usnesení valné hromady „Kvasu“ jest neplatné i z důvodu, že nebylo dáno na program a členům řádně neoznámeno, nehledě an k tomu, že společenstvo nemělo důvodu k tomuto opa- třemí a vyzval zástupce společenstva, aby důvody tv uvedl a prokázal. Naproti tomu dovozoval zástupce „Kvasu“, že vyloučen i výpověď jsou zákonem do- voleny, jsouce ve schválených stanovách obsaženy že důvody udávati nemusí, poněvadž jest to autonomn opatření společenstva, které nepatří na pořad práva. a konečně že na programu byl bod o činnosti spolku. pod nějž toto opatření lze vložiti. Soud po krátké poradě prohlásil rozsudek, jímž žalobě v plném zněn vyhověno, usnesení valné hromady, jímž pan Ota- kar Zachar byl vyloučen, resp. vypovězen, prohlášeno za nezákonné a neplatné a žalované družstvo odsou- zeno k náhradě útrat.

Ze soudů cizích. Vrazi dívak před porotou hannoverskou. Sensační přelíčení, jehož dějem jest příšerná událost vražedná, zahájeno bylo včerejšího dne před porotou v Hannoveru. Obviněni jsou dva zpustlí lidé bez zaměstnání. Josef Büther býval kdysi poštov- ním sluhou a August Paul, nedoučený obuvník. Letos 11. dubna objeven byl v domě hannover- ské Bindestrasse příšerný zločin. Toho dne ztratila se z bytu rodičů 7 a půl roku čítající Erna Schaa- rova. Pátráním zjišténo, že ji před polednem vlákal do svého bytu Büther, soused Schaarových a že se dítě více k rodičům nevrátilo. O věci učiněno ozná- mení a úřadní komise, vypravená ku provedení do- movní prohlídky bytu Bütherova, setkala se právě s Bütherem na schodech v domě, v němž bydlel. Büther ubíral se, maje pilu přes rameno pře- hozenou a v ruce těžké kladivo, do sklepa. Komise jej tam vyprovodila a našla tam asi 40 cm. hlu- bokou jámu, v níž spočívala ro zsekaná mrtvola dívčina... Hlava oddělena byla od trupu, nohy byly na kusy zpřeráženy a prsa nožem probodána. Büther doznal se bez okolků k činu, prohlásiv, že děcko znásilnil a pak zavraždil... Byl zatčen, ale nikoliv sám. Také August Paul, u něhož Büther v podnájmu bydlil, odveden byl do vazby, nebot Büther prohlásil, že Paul mu Šchaarovou do bytu poslal. Než úřadní prohlídka sklepa měla i jiný překva- pující výsledek. V samém sousedství mrtvoly Schaarové nalezena byla ještě jedna dětská mrtvolka: byla jestě

dosti zachovalá a měla na sobě šaty krví střísněné. Soudní komise zjistila, že to mrtvola sedmileté Elsy Kasselové, ode dne 18. srpna 1901 v Hanoveru postrádané. Nález mrtvoly té vyvolal obrovskou sensaci, ne- boť právě se zmizením děvčátka tohoto spojeny byly jiné, velmi vážné soudní ozvuky. Stalo se totiž, že policie za dva roky potom, když Kasselova zmizela, prohlásila se vší určitostí, že děcko Kasselových našla v Burgdorfu, blíže Hanoveru a to v do- mácnosti jakéhos kotlářského mistra. Matka Kasselovy, když jí dítě bylo předvedeno, sku- tečně také děcko poznala za své . . . Ná- sledkem toho bylo jí děcko přiřknuto a man- želé kotlářští odsouzeni byli pro zločin únosu. zvláště když proti nim veřejné mínění se vší ráz- ností vystoupilo. V rozsudku soudním prohlášeno, že se an mysliti nedá, aby matka vlastní děcko podvou létech nepoznala, nebo se v oso- bě jeho mohla mýliti Po příšerném nálezu skutečné Kasselovy vyšla pravda na jevo .. Bůther udal ve vyšetřování, že vraždu na Kasse- lově spáchal Paul K líčení předvoláno jest přes 100 svědků. K ná- vrhům veřejného žalobce koná se s vyloučením ve- řejnosti a ani zástupcům tisku nebyl pří- stup dovolen. Tajnost líčení odůvodněna, tím, že se žalovaným přičitá spousta zločinů, spácha- ných na nodospělých dívkách. K výsledku ličení se ještě vrátím

Cena 2 K 40 h.

Hudba. + Oba Koncerty Kubelíkovy počnou přesněo 4. hod. odpolední, na což se zvláště upozorňujea konaji se dne 28. září a 1. října v Rudolfině. K oběma koncertům jsou všechna místa (sedadla, místa k stání i lože) úplně vyprodána. Zaplacené lístky vy- dává výhradně hudební závod Mojmíra Urbán ka Hlávkův palác. Teleton 3006 + Pěvecká škola »Hlaholu« vinohradského při- jímati bude žáky a žákyně ve středu a v sobotu od 2—4 hod. odpol. dne 27. a 30. září, v budově mě- šťanských škol v sadech (vchod z Jungmannovy tř. vedle tržnice). Měsíční příspěvek 1 K. »Hlahol« vino- hradský zřídí opět dva večerní běhy pro dospělé (dámy a pány); jeden pro začátečníky, druhý pro pokročilé za účelem vyššího uměleckého vzdělávání. Přiblášky činiti lze též korrespondenčními lístky. + Z Chicaga. České pěvecké kvartetto slaví zde letos obrovské triumfy. Čtyři jeho koncerty byly vyprodány. Jest to úspěch zcela mimořádný, uváží-li se, že nezačala dosud hlavní sézona. Nyní absolvuje kvartetto během jed- noho měsíce tournée 25 koncertů ve státech Wiscon- sinu a Minesotě, načež odebere se opět k velkým koncertům do Nového Yorku. Velkého vyznamenání dostalo se Českému pěveckému kvartettu pozváním, aby zpívalo u presidenta Roosevelta v Bílém domě ve Washingtonu. + Kalendář českých hudebníků na rok 1906. (ročn. XXIV.) právě vyšel za redakce dra. Bran- bergra, Mimo podobizny čtyř členů naší opery, dam: Slavíkovy a Bobkovy a pp. Mařáka a Pollerta, má bohatý obsah, jenž je skutečnou cennou příručkou každému českému hudeb níku

zpět.« Zavěsil si palec pravé ruky do kapsy u vesty. »Ale já pro něj nepláču,« opakoval. »Zůstal by tady, to se ví. Já bych se s ním nerozloučil. Proč pak tak stojí? Hola!« Balaam se náhle vypjal jako člověk, jenž učinil objev. »Hola, co?« řekl Krátký na obranu. Balaam se zakoukal na Pedra se znaleckým úsmě- vem. Potom ukázal prstem na koně, nechávaje palec za- věšený v kapse. Pomatený Krátký cítil, že to není správný způsob, ukazovati na jeho Pedra takovýmto nedbalým posuňkem. »Co je to támhle s tou přední nohou?« řekl Balaam. »S kterou? Nic s ní není!« obořil se Krátký. Balaam slezl s plotu a přiblížil se dovedně a roz- vážně. Přejel rukou nahoru a dolů po náruční přední noze. Potom slabě odplivl. »Mhm!« řekl zamyšleně a na to dodal s přídechem politování, »to lze vždy očekávati, když se ženou příliš mladí do práce.« Krátký šoupal pomalu rukou po sporné noze. » Co lze očekávati?« ptal se. »Že bude poctivě žrát! Nu, to on žere.« Při tomto odseknutí dovolil si Virgiňan zasmáti se, hlasitě souhlase. »Je prasklá,« pokračoval Balaam, vzdychnuv. »To se stalo prudkým otočením, když ješté noha byla měkká.

Ano.« »Prasklá!« řekl Krátký, rozkřiknuv se rozhořčením. »Pojď. Pedro, ty a já si skočíme spolu do města.« Chytil se za roh sedla a jak se vyšvihl na místo, pádil a ním kůň pryč. »O1j! yoi — hyp, hyp, hyp!«

k jeho nelibosti vstrčil Jižan doutník do kapsy a zapálil si dýmku. Balaam doprovázel svého hostě, Krátkého, když šel na pastviště, aby sedlal a odjel. »Máte lasso?« tázal se svého hostě, když spustili závory. »Nepotřebuji ho chytat lassem. Mohu jiti k Pedrovi přímo? Zůstaňte zde.« Schovav udidlo za sebe, kráčel Krátký ke břehu říčky, kde pony ve stínu švihal svým dlouhým ocasem; hovoře naň domlouvavě blížil se, až položil ruku na tma- vou hřívu Pedrovu, která byla o mnoho odstínů tmavší než kůže. Obrátil se v očekávání a pán vyšel vstříc jeho naději kouskem chleba. »Žere to, ano?« řekl Balaam přes ohradu. »Sůl rád,« řekl Krátký. »Nu, nu—u ták! Snad nemyslíš, že dostaneš udidlo, ne? Otevři zuby! Ty bys chtěl předstírat, že nejsi niči kůň a privatisuješ ?Či snad raději, že ti patři sál?« Pedra patrně těšily jak tyto řeči tak uhybání úzdě. Když ji měl konečně pěkně v hubě, podrobil se nezbytí a následoval Krátkého k závorám. Tu se Krátký obrátil a natáhl ruku. »Pac!« řekl mimochodníku, který zvedl klidně přední nohu a vložil ji svému pánu do ruky. Na to ho Krátký lehtal po nozdrách a on je krčil a schlípl uši, dělaje, jakoby chtěl kousnouti. Měl vzezření, jakoby citil zřejmou rozkoš z této hry. »Teď druhé kopyto,« řekl Krátký; a kůň a pán si potřásli levicemi. »To jsem ho sám naučil,« řekl pastevec s pýchou a láskou. »Jářku, Pedro,« pokra- čoval koníku do ucha, »viď, že jsi nejlepší koníčekv kraji? Co? Tak ty ták! Přestaneš, ty slídile ! Tam „Virgihan-.