1
masthead
27. listopadu 1904
2
masthead
II. Přiloha „Narodnich Listn“
Narodnich Listn
5
article
Sensační kniha.
Sensační kniha.
V Londýně publikován byl nový spis, který
způsobí jistě mnohé sensační vzrušení, jakmile
přeložen bude do jazyků na pevnině »obvyk-
lých«. Jsou oči kontinentu upřeny mnohem více
na postavu Viléma II., nežli zraky ostrovních
obyvatelů britských, kteří přirozeně nemohou
hned tak na ráz pochopiti, jak občanstvo
kontinentu toho zakouší od staletí a ze dne na
den i podnes, jak mnoho v rozvoji a v životě
států platí osobnost panovnikova, její sehopnosti
její nedostatky a pod. Již proto není v Anglii
tolik interesu pro osobní vlastnosti suverenovy,
protože tam osobnost taká ustupovala vždy do
pozadí před skutečnou ústav ností, před skuteč-
nou vůlí národa.
Vilém II
Londýn
Anglie
6
article
Kniha, jak napověděli jsme již svrchu, vě-
sována jest zcela impulsivnímu vládci Německa
»a jeho choti.« Material k ní poskytly pamětia
záznamy dvorní dámy císařovniny, jež kryje se za
jmenem Uršuly hraběnky z Eppinghavenu. Vyda-
vatelstvo pamětí samo však přiznává, že nemáme
co činiti bezprostředně s perem hraběnčinými,
nýbrž že paměti dvorní dámy, ač vyprávěny
přímou řečí, byly stylisticky zpracovány panem
Williamem Fischerem. V každém případě,
psal knihu kdokoli, jest zřejmo, že nadán byo
skutečnou bystrostí pozorovatelskou, jenž dovedi
v karakterech i nekaraklerech odlišovati i nej-
jemnější odstiny a rysy. A najisto znal dvůr
berlinský až do všech zakoutí jeho zákulisí,
jinak by nemohl podávati namnoze pravou
drobnomalbu jeho. Třeba v ní leccos bylo dik-
továno jakési touze po odvelě, sykající takřka
mezi řádkami, třeba tu i tam snad vsunuta byla
i leckterá jen anekdota — čtenáři bedlivějšímu
snadno odlišitelná — přece kniha jest tak bo-
hata odhaleními intimními, vzniklými zřejmě
z bezprostředních dojmů, že jest v tomto smyslu
cenným dokumentem pro skufečný a nikoli illu-
sionistický názor na život moderních dvorů, jich
vládců a lokajů. A jest tím zajímavější pro
nás, že jedná se o dvůr, který hledí mísením
se do všech záležitosti evropských rozšířiti svůj
vliv na rozvoj všech států a národů evropských
a kterýž v budouenosti rozdmychem pangerma-
nismu může se i pro národ český státi činitelem
zvláště důležitým a zvláště povážlivým.
Uršula hraběnka
Fischer
Německo
Eppinghaven
7
article
Zajisté nemůže býti nikdy na škodu, znát
veškeré slabosti protivníka tak nebezpečného,
zvláště když odhalovány jsou zápisy, jež činěny
byly v jeho přímém okolí. Dodáváme však ihned.
že paměti ty, třeba nešetrny, ovšem se stano-
viska úzkoprsého byzantinismu, a třeba leckdy
i jizlivy, nejsou urážlivy, takže je klidně můžeme
předkládati i censuře nejoddanějších spojenců
Jeho Veličenstva krále pruského. Nebudou pak
bez užitku pro veřejný a právní smysl u nás
výňatky tyto, již tím, že ukáží, co při jiných
přiložitostech velmi nesnadno lze u nás dovoditi,
ba i jen vysloviti, jak často vládní akce i suve-
renní akty bývají resultátem nikoli přísně od-
váženého interessu národů, nýbrž jen plodem
dynastických malichernosti, vysokých zlosti, ano
i jen suverenních —— rozmarův.
Kniha dvorní dámy vystihuje život Viléma
Il od jeho vstupu na trůn až po r. 1898, ale
vraci se někdy retrospektivními výhledy i do l let
předchozich, ano až i ke kolébce nynějšího
vládce svaté říše německé. Hned jeho vstup na
trůn a scény po smrti Bedřicha III. po smrli
zamlčované, jak se tu dovídáme, veřejnosti po
mnoho hodin, ličí velmi dramaticky.
Vilém
Bedřich III
8
article
V den 15. června 1888, v okamžiku úmrt
eísaře Bedřicha III., vdova jeho, dcery její, čle-
nové dvora, lékaři a služebnietvo byli po ně
kolik hodin vězni zámku. Pokud elsuh
neukončil svoji prohlídku a nevykonal všechna
opatření, ani jedinká osoba nesměla opustiti zá-
mek Friedrichskrone. Stráže ve zbrani postaveny
k telegrafnímu bureau a k telefonickým pří
strojům, aby každé spojení s vnějškem bylo zne
možněno. Když tato opatření byla provedena
Vilém II. vyzval důvěrníka svého majora Nor
manna, jejž si oblibil pro slepou prý jeho vojá-
ckou kázeň, aby mu byl nápomocen při hledání
státních papírů a jiných důležitých dokumentův-
Mezi tím zástupy lidu obklopovaly zámek, oče-
kávajíce úzkostlivě nových zpráv o stavu císaře
Bedřicha III., nevědouce, že před několika hodi-
nami již dokonal. Hraběnka Uršula soudí též
že Normann inspiroval proklamaci k vojsku
dýšíce duchem čistě militaristickým a za jeho
vlivu stalo se, že tato vydána byla ještě v den
úmrti Bedřichova, kdežto na národ ostatní vzpo-
menul si Vilém II. proklamací teprve tři dny
později.
Bedřich III
Vilém II
Nora
Bedřich
Uršula
Normann
úmrt Bedřichov
9
article
Již ale zrození Viléma II. stalo se za okol-
ností neméně vzrušujících. »Bába« vlastně slečna
Stahlova, dosud žijící, kteráž v těžké té chvilce
prokazovala matce Viléma II. diskrelní služby
obvyklé, vyjádřila se k hraběnce Uršule: »Ne-
víte ani, jak matka, té doby osmnáctiletá, byla
slaboučká a nervosní. Nejen osobními, ale i poli-
tickými starostmi. Pomysletež, že v době té
ubohý náš král Bedřich Vilém IV. byl bez roz-
umu jako malé dítě a že od dvaceli let nebyl
zrozen prine, jenž by měl nárok na násled-
nietví«. V okamžicích oněch vládl totiž šílený
Bedřich Vilém IV. dosud nad Pruskem a jelikož
neměl děti, byl následnikem starý rovněž již
bratr jeho Vilém, děd eísaře nynějsího. A slečna
Vilém II
Bába
Stahlův
Uršula
Bedřich
Vilém
Prusek
10
article
Stahlova vyprávěla ještě o prvních chvílich ži-
vota Viléma II.: »Pomyslete mé zděšení, když
vrátivši se k lůžku, kdež jsem byla dítě uložila,
shledala jsem, že se nehýbe, ni hlá s ku
nevydává. Měla jsem veliký strach, neběží-li
o dítě mrtvě zrozené. Zavolala jsem dra. Martina
ku pomoci a oba jsme užili prostředkův ob-
vyklých, přivoditi je k životu«. Nedbajíc elikety
bába jala se »dle dobrého starého způsobu«
šlehati dítě smočeným ubrouskem; tu silněji.
tu slaběji, ale teprve, když dělo bylo odhoukalo
již svých 101 ran, obvyklých při zrození prince
královského, z úst dítěte ozval se první sla-
bounký hlásek ! Bylo zachráněnol
Teprve druhý den na to povšimla si ro-
dina, že dítě nepohybuje levou rukou. Shledalo
se, že vazivo lokte lehce bylo vymknuto. »T
by nebylo vadilo u dítěte silného«, vykládala
dále hovorná babička, »ale u prince Viléma
maso a svaly okolní byly tak chatrny, že nikdo
neodvážil se úd v náležitý stav uvésti. Mimo
to přirozené, nikoliv teprv při zrození násilně
snad způsobené znetvoření jevilo dítě slabose
vůbec v celé levé polovici těla.
»Tuto slabost, dočítáme se dále v zápiskáeh
o zjevu, o němž se dosud jen šuškalo, jev
Stahlův
Vilém II
Martino
Vilém masa
11
article
císař Vilém II. i dnes. Všichni v paláci vědí,
že jestliže vystupování císaře jeví se pružným
a čipsrným, jest to tím, že panovník stále sebe
pozoruje. Opomene-li tak na okamžik, levá jeho
noha zdá se klesati pod ním. A také trpí levé
jeho ucho, jako celá levá část hlavy jeho.
Prsty ruky chorobné nejsou ale úplně paraly-
sovány, leč jestliže eísař může jimi chopiti se
nějakého předmětu, nemůže ho ni pozvednonti,
ani jím vládnouti. Drží na př. úzdu též levou
rukou, ale řídí koně jen pravou rukou, nebo
koleny.
Dvorní dáma zmiňuje se opět o pověstech,
v tisku kolujících, jakoby v organismu Viléma
II. jevil se zárodek rakoviny i dokládá sama:
Lékaři sami jsou nerozhodní a nemohou říc
ještě, je-li suverén náš stížen strašlivou nemnei
onou, jež zdá se býti dědičnou u Hohenzollern.
Rodina císařova tvrui prý až s nápadnou dů-
tklivostí, že císař zachvácen byl jako dítě šar-
lachem s vysokou horečkou, matka jeho trvalu
prý na tom, aby byl léčen po anglickém způ-
sobu, studenou koupeli několikrát za den, prine
se zachladl, zánět přenesl se do levého uchaa
odtud prý jedině jeho stála se vracející choroba
ušní. V příčině té ošetřuje sama císařovna be-
dlivě manžela svého. Používá k účeli tomu
zvláštního přístroje, aby uvolnila občas chorému
uchu. Přístroj ten, připojený k dlouhé rouree
kaučukové, visí stále podle lože císařova, jiný
pak nalézá se v toal elní slni, třetí pak vozí
císař ssebou na cesty. »Vilém II. — píše hra-
běnka Uršula — jest stále štván strachem před
chorobami. Při smutném stavu jeho zdraví
nelze se diviti, ani jej za to kárati. Proti mož-
nosti nákazy provádl excessivní opatření.«
Vilém II
Hohenzollern
Uršula
12
article
Když 18. listopadu 1888 zvěděl v Postu-
pimi, že v blizkém paláci zemřel dědičný prine
Schoenburgský difteril, zvolal, zblednuv strašlivě:
»Difterie! Jistě jest vzduch v celém kraji
tomto otrávený. Nechť služebnictvo přichystá
věci nutné a pošle je do Berlína«. A několik
okamžikův na to děl císařovně: »Dona — tak
oslovuje Vilém II. choť svou v intimním styku
— odjedu do Berlina a tento dům neuvid
mne již!«
Náhlý odjezd ten, jakož vůbec náhlé od-
jezdy ze zátiší postupimského, císařovna, jejíž
»žárlivost horce se tu probouzivá«, trpce nesla,
ale neodvážila se žádati za vysvětlení. Císar
dlívá mimo noc a první snidani téměř stále
mimo její společnost. Cesty a společnosti vy-
plňuji zpravidla celý jeho den. Zde rozvrh na
př. dvou dnův jeho:
V 9 15 hod. ráno: raport přednosty vo
jenské kanceláře, v 10 30 raport kaneléřův.
ve 12 hodin audience důstojníkův povýšených.
Dejeuner ve vagonu. Ve 2 hod. odpol. odjezd
na hony k hr. Finkensteinovi, o půlnoci návrat
do Nového paláce. Jiný den: V 9 hodín pře-
hlídka pluku na evičišti, v 1.30 hod. snídaně
s důstojníky pluku v jich kasárnách, v 6 hod.
oběd s důstojníky gardovými. Návrat do Postu-
pimi neudán.
Vilém II
Berlín
Nový palác
13
article
Císař mívá velice zapotřebí odpočinku.
Proto po snídani ubirá se obyčejně do toaletní
siňky svojí, kdež ulehá na prosté lože a spí
hodinu neb dvě. Pak vstupuje v horkou koupel.
po níž následuje omývání studenou vodou moř-
skou. Do Berlina, sídlí-li v Postupimi, dojede
často svým vlakem až i v noci. A třeba všichni
spali, návrat se děje co nejhlučněji. Stráže
vzdávají čest a hřmotně spouštějí pušky na
dlaždice. Pobočníci, tajemníci a služebnictvo
osobní čeká již eisaře. Ale i v celém zámku musi
se světla rozžehnouti
Bdí-li pán, kdo smí spáti? Na listy cl-
sařovny Vilém II., byť sebe déle byl nepřítomen,
neodpovída téměř nikdy osobně. Pobočníci neb
jiní důstojníci jsou pověřeni úkolem tím.
A jejich poselství znějí pak takto obyčejně
»Jeho Veličenstvo přijelo zdrávo«, aneb »Jeho
Veličenstvo zabilo tolik a tolik zajíců, tolik
tolik kanců divokých . . .«
Rozšířeny jsou namnoze domněnky, jakoby
život Viléma II. byl zvláště namáhavý a praco-
vitý. Hraběnka Uršula vyvádí nás z bludu toho.
Vilém II
Uršula
Berlín
Postupim
14
article
»Strašlivá práce a únavný život, vedený Vilé-
mem II. — píše — jest ten, že císař vslane,
vykoupá se, snídá, projede se na chvilku na
koni, jenž se musí před tím znaviti, že snídá
podruhé, prospí se, odeběře se povozem na ně-
jakou přehlídku, poslouchá, pohodlně rozložen
na pohovce, nějaký raport pečlivě vypracovaný
účastní se před lunchem ve společnosti důstoj-
nikův nějakého zábavného rozhovoru, obědvá,
baven duchaplnými spoluhodovníky a krásnými
ženami, vyjede si opět povozem, zahrajesi
partii tennisu a večer navštiví divadlo nebo ně-
který dychánek. Někdy na místě dne tak úmor-
ného a únavného císař vyjede si na hon aneb
projíždí se po jezirkách Havoly. V okolnostech
kromobyčejných navštiví kancléře aneb nějaké
opakování v divadle, aby poskytl vznešené své
rady hercům neb herečkám. Jest to život na-
máhavý? V pravdě práce zbývá služebníkům.
ať slují Bismark, Habnk, Miquel aneb B-
gelow.«
Havola
Habnk , Miquel aneb B
15
article
Za přítomnosti císařských manželů nelze
cizinci dostati se do nového paláce v Postupimi
— citujeme stále dvorní dámu — za cenu ni-
žádnou. Milionář americký Vanderbilt marně se
o to pokoušel v roce 1891 a když trval na
svém úmyslu, voják na stráži stojící pohrozil
zcela vážně: »Kočí, odjeďte okamžitě, sice stře-
lím! »Jeť známo, že Vilém II. sám veřejné bla-
hopřál vojáku, jenž byl na stráži zastřelil jaké-
hos nebožáka, jej »obtěžujícího«. Dal jej
postaviti před frontu vojska, stiskl mu rukua
děl: »Jsem hrdý na to, že vám velim, nebot
jste voják poslušný a čacký. Oddanost, jakou
jste projevil, bude mnou vždy odměňována!«
Hraběnka Uršula vzpomíná též pamětihodné
řeči, kterouž Vílém II. proslovil měsíc nato k no-
váčkům v Postupimi, když přísahali. Řeč ta, v níž
Vilém II. vyzýval všechny, aby, bude-li třeba,
v boji proti »vnitřnímu« nepřiteli neohlíželi se
a střileli třeba i po rodině vlastní, cilována byla
své doby i v listu našem. Původní její náčrtek,
psaný vlastnoručně císařem, »velkým, okrouhlým
písmem jeho«, zněl mnohem ostřeji takto podle
zápiskův hraběněmných:
»Rekruti, připomínejte si stále, že armáda
německá musí býti pohotova potírati nepřítele
který by mohl vyvstati v samém středu našem.
pravě tak jako nepřítele cizího, Dnes nevěra
nespokojenost rozlézají se zemí měrou dosud ne-
bývalou. V důsledku toho mohli byste
Vanderbilt
Vilém II
Uršula
Postupim
Vílý II
16
article
býti povolaní v tom neb onom
okamžiku, abyste stříleli na vlastní
rodinu svoji, abyste sekali do otee
svého, matky, do bratří neb sester.
Mé rozkazy v té příčině musily by býti vyko-
nany horlivě, bez repotu jako každý rozkaz,
který vám dávám. Musíte konati povinnost svou,
aniž byste poslouchali hlasu srdce svého.A
nyní jdětež za novými povinnostmi svýmil«
»Byla jsem — praví dvorní dáma — celá
vzrušena, když dostala jsem náčrtek do rukou, díky
císařovně — konslatovala jsem, že císař neměl
podepsali slova tak monstrosní a tak neopatrná !«
Vilém Il. miluje společnost krásných žen,
hledaje nepochybně — ač toho svědomitá hi-
storiografka jeho nedokládá — u nich osvě
žení jen duševního . . »Na různém nábytku
i na psacím stolu — doslovně tak zachycují
karakleristický obrázek ten zápisky šlechtičny —
postaven jest veliký počet fotografií v rámefh
i bez rámeů půvabneh žen, jež učinily dojem
na Jeho Veličenstvo. Fotografie ty jsou všech
velikostí. Ženy, kteréž představují, jsou oděny
v kostýmy nejrůznější, některé z nich pak jiel
vůbec nemají. Mezi všemi podobiznami těmi ta
kteréž Vilém II přednost dává, neboť neodlu-
čuje se od ní nikdy, na cestách ni za návštěv
v rodině své či u přátel, representuje vévod-
kyni z Aosty, rozenou Laetitií Bonaparto-
vou, jejíž poprsí jest zdobeno tu jen nádher-
ným collierem perlovým. Císař tvrdívá, že dává
přednost podobizně té přede všemi jinými, po-
něvadž mu připominá císařovnu Josefinu ..
il
Vilém
Bonaparto vá
Josefin
Aosta
17
article
Jiné podobizny, oblibené jeho Veličenstvem
jsou: obrazy choti velkoknížete Vladimí ra,
lady Dudleydvé, Marie vévodkyně z
Edinburgu, nynější královny angli-
cké (tehdy princezny Walesské) v dvorní toa-
letě a slečny Bükklinovy. Slečna talo,
deera generála pruského, jest velmi hezkou že-
nou, kterou cisař velice obdivuje i musí mu po-
sílati každý nový fotografický snímek svůj. Opo-
mněla jsem při vypočitávání tom krásnou bra
běnku Goertzovu, od níž má císař několik po
dobizen...«
Garderoba Viléma II. jest pravé musenm.
Nepřekvapuje to, pomyslíli se, že Vilém II. má
uniformu pro každý ze tři set plukův pruskýeh
pěších, jezdeckých, dělostřeleckých, nečitaje uni-
formy kontingentu bavorského, virtemberského
saského a těch plukův rakouských, anglických
ruských, rumunských, španělských a tureckých.
jichž byl jmenovám plukovníkem. Majitelstv
garderoby tak kromobyčejné vyžaduje velikýel
slní, aby umístěny byly pestré poklady ty. v
roce 1895 jedině uniformy cízí vyplňovaly dvě
rozsáhlé komnaty.
Dudleydvá
Marie vévodkyně
Bükklinův
Goertzův
Vilém II
Vilém
Edinburg
18
article
Připomeňmež si, že celá garderoba Bedři-
cha Velikého i s botami, jež měl u Rossbachu,
projlána byla židu za tři sta dollarů! U dveři
těchto komnat garderobních prodlévati musí od
rána do večera komorník, neboť eísaře měže
každé chvile napadnouti, by změnil unifurmu
rozmar jeho musí býti v konán okamžntě ! Stálá
změna toalet podmíněna jest tím, že Vilém žije
téměř celý den ve společnosti, i ke každému
obědu přizván jest nějaký prine cizí, některý
hodnostář, neb různí důstojníci. Cisařovna trpce
nese tento nedostatek samoty, zvláště když Vi-
lém II. ji pak vůbec zřídka kdy oslovuje
otáže-li se ho sama plaše na něco, odpovidá j
lónem úsečným, aneb se tváři, jakoby ji ne
slyšel!
Rossbach
Vilém
19
article
»Myslili-li jsme,« pravi hraběnka Uršula, »že
tím hrdost císařovnina krutě trpí. Přemohla se
ale vždy a upírala jen, usmívajíc se, malé, šedlé
své oči na vznešeného manžela . . . « P'ři ta
kových diners jevi se značná vůbec šk o-
benost, ale hned, když káva se podává.
odebírá se císař s muži do síně kuloč-
níkové. Usednuv na kulečníku svém a hou-
paje nohami, dává se baviti spoluhodovníky,
kteří mu vypravují nejnovější historky ze chan-
tantů a cirků, historky nejpeprnější. Vilém II
sám užívá podle přikladu předchůdeů svých
výrazů překvapujících ne ledaností svou. U dvora
se vypráví: Kdysi stěžoval si mně vychovatel
nejstaršího syna jeho, major Falkenbayn, že
synek nechce odvyknouti ošklivému slovu jed-
nomu. »Kde jen zaslechl takové slovo ničemné.
rozzlobil se cisař, kde zaslechl ho ten chlapec
pos...« I užil téhož slova, na něž si majo
slěžoval v příčině synka jeho. Na dvoře postu-
pimském se vypráví, že stačí přednésti nejpi-
kaninější historku, ale povedenou, aby Vilém .
vyprávěče takového pozval, by ho doprovázel na
obvyklé jeho plavbě severní. Nepřeháním tu ni-
kterak!« dodává autorka. A přijimá-li o Novém
roce na šest tisíc osob před ním deſliujících,
zapamatuje si nejlépe toho, kdo ho byl jedním
slovem neb jedním gestem nejlépe pobavil.
Uršula
Vilém II
Vilém
20
article
Zvláště milým společníkem býval mu, zvlá
ště když býval ještě jen Výsostí královskou, teh-
dejší hrabě Herbert Bismark. Leč právě proto
choť Vilémova Herberta silně nenáviděla, přiči-
tajíe jeho vlivu, že ona sama jest odkazovánu
stále do ústraní. »Nechci,« zvolala císařovna
Augusta Viktorie, »abych byla pokládána stále
jen za ženu, určenou jedině k tomu, prodlužo-
vati královské pokolení!«
Hraběnka Uršula pokusila se ukonejšitiji
řkouc, že hr. Herbert jest i mužem vynikajících
schopnosti. »Vim, vim,« odvětila přišti císařovna.
»tak se mi říká stále. Ale učinil tři ženy nešťast
nými: nebohou tu ženskou v Bonnu, jež dala
pak podnět k souboji, ubohou princeznu Coro-
lethovu a pak mne.«
Ihned ozvala se vrchní hofmistryně hra
běnka Borkdorffová: »Nedovolím, aby se Vaše
Výsost srovnávala s takými ženšíinami . . «
Avšak tu již zápisky dospivají k pravé
zvlášť interessantní a nikoli oficiosně zbarvené
historii Bismarkova pádu. Historii tuto, jakož
další výňatky z velezajímavých zápisků těchto,
zvláště některá zcela nová odhalení o meziná
rodních a politiekých intervencích Viléma II. ne
opemeneme v příštích dnech sděliti.
Bismark
Vilémův
Herbertus
Uršula
Herbert
Vilém II
Bonn
August Viktoria
Cora
21
article
Skolská hlidka.
Skolská hlidka.
Volby aulonomistů do okresních školnic
rad nastanou ve většině českých okresů již v nej-
kratším čase, zajisté začátkem roku 1905. Jest
tudíž nejvyšší čas, uvažovati o vysoce důležité
otázce, koho vyslati maji naše okres-
ní zastupitelstva a naše města do
okresních školních rad, jichž veliká
důležitost pro národní školství, pro ochranu svo-
bodnéno rozvoje školy a pro ochranu svobody
učitelů národních jest málo v naší auto-
nomii doceňována. Jest málo orgánů veřejné
správy tak vlivných, významných, pro kulturní
snahy národní důležitých, jako právě okresní
školní rady, a přece zase v naší autonomii tak
málo ceněných, jako tylo školní úřady, které
jaksi tradicionálně netěší se přízni a zájmu širší
veřejnosti, poněvadž instituce ta nevyrostla z do-
mácí, české půdy, ale byla nám vnucena. Kdo
sleduje živý ruch volební po českém venkově,
jedná-li se o volbu členů obecního nebo okres-
ního zastupitelstva a srovná jej se všeobecnou
lhostejností, s jakou přijímá se výsledek volby
autonomních členů do okresních školních rad,
ten musí dospěti ku přesvědčení, že dosud ne-
vnikl v řady našich autonomistů správný názor
o veliké, dalekosáhlé úloze okres
školních rad, a vysokém významu
řádného, pečlivého výběru nejlep-
ších, nejosvícenějších a nejzdat-
nějších mužů do těchto sborů, které
mnohdy ponechány jsou byrokracii, klerua
feudálům na pospas.
Upozorňujeme tudíž v zájmu školy ná
rodní, kteráž čím dále, tím více stává se nám
ústavem významu eminentně politického, v zá-
jmu učitelstva, jako nejmocnějšího a nejvliv-
nějšího činitele v kulturním díle školském, že
je nejvyšší čas, aby ve sborech a kruzích auto-
nomních bylo uvažováno, koho vyslati při na-
stávajících volbách do okresních rad škojnních.
22
article
Nynější naše škola národní úpí pod dvojím
mocným a sesilujíeím se tlakem: s jedné strany
okrosní hejtman s okresním inspektorem ve
službách vysoké politické a školské byro-
kracie plně a úspěšně uplatňují a uplatňo-
vati musí rakouský a byrokratický vliv na ducha
školy, a s druhé strany čím dále, tím odvážněji.
promyšleněji a houževnatěji církve usilujío
zklerikalisováni školy — a naproti
těmto agresivním, ke svým účelům dobře vypra-
veným a svoje separátní cíle vytrvale sledujícím
činitelům, kteří přece prospěch národní školy
sledují v nejlepším případě až snad v několi-
káté řadě, nesmějí býti vysíláni zástupci samo-
správní, kteří by resignovaně, lhostejně, nečinně
anebo málo odhodlaně a přihlíželi k tomu vše-
mu, co právě svrchu řečení vládní, církevní or-
gánové za dobré učiniti uznají. Představují-l
zástupci vládní a delegáti kleru jakous brzdu.
jíž chce státní a církevní správa zabezpečit
školu proti jednostrannému úsili zástupců auto-
ne mie po zlidovění, znárodnění, odcírkevnění
vůbec po osvobozeni školy, mají zá-
stupei lidoví, vyslaní okresními zastupitelstvy.
znamenati hybnou sílu, vzpruhu a v úsilovnou.
sesilující se a stále vzestupnou snahu po nej-
větším prospěchu a nejširší svobodě nejdůleži
tější naší národní instiluce, jakou nám elemen-
tární škola bez odporu jest.
Avšak, bohužel, právě v okresních sbolních
radách často shledáváme, že naši autonomisté
jaksi mechanicky, bez vznětu a popudů, bez val
ného nadšení, zcela trpně a resignovaně konaji
svůj úřad, trpí, že okresní hejtman stav. je před
hotová fakta, k nimž oni mají pouze přisvěd-
čiti, svolují mlčky, že nejdůležitějši, životního
zájmu školy a učitelstva týkající se věci opa-
třeny a rozhodnuty jsou ex praesidio.
23
article
Ačkoliv okr. šk. rada neroznoduje o nákladu
na školství, který vesměs uměřován a regulován
je z ústřední správy školské od zemské školní
rady, přece jsou velice cenné, a nad peněžní
náklad cennějši partie ideových zájmů škol-
ských, jež výhradně spadají v obor kompetenee
okresních školních rad, jako na př.: schvalo-
vání učebných podrobrých osnov, věci discipli-
nární, praesentování učitelstva, sprostředkování
mezi správou duchovní a školní, schvalování na-
vržených náboženských cvičení atd. A mají-li
tyto a jiné důležitě zájmy školy a učitelstva opa-
třeny býti tak, jak toho pokrok a národní význam
školy vyžadují, pak nesmějí zasedati v okresních
školních radách takoví zástupcí autonomie, ktei-
svou neuvědomělostí, nepřipraveností, neschop-
ností, liknavostí a poddajností budou spíše ná-
stroji vrukou cizích, než ochránci školy a bojov-
níky za svobodu a povznesení školy a práva
učitelů.
Jest v zájmu školy — a tudíž v zájmu ná-
roda, aby veškerá veřejnost česká vůbec, veškerá
pokrokumilovná intelligence a veškerá naše
samospráva zvláště bděly bedlivě, aby v na-
stávajících volbách voleni byli
do okr. šk. rad muži, vědomi si vy-
sokého významu školy, muži
osvícení, školských zákonů a škol-
ské organisace znalí, nepoddajní,
poskytující svojí ntelligencí a
svým ryzím karakterem záruku, že
účinně, dbale a uvědoměle budou
konati svůj úřad ve prospěch če-
ské školy.
povznesený škola a práv učitel
školský zákon a škola
24
article
Postup klerikální moci na Plzeňsku nej-
nápadněji a hodně křiklavě projevil se vynese-
ním c. k. okr. školní rady v Plzni ze dne 3. září
č. 5240 a 5351, jímž ukládá se třídním učitelům
zcela neoprávněně, aby zanedbání do-
cházky kostelní kontrolovati ve vý-
kazech v poznámkách zapisovali.
Takové monstrum byrokratické zvůle mohlo se
zroditi jen tam, kde nad učitelstvem sviští byro-
kratická knůta v rukou bývalého policejního
rady, nynějšíhe předsedy okresní školní rady.
Nařízení toto, jež úplně odporuje zá-
konu a jehož právě na Plzeňsku ani potřebí
nebylo, illustruje velmi zřetelně, kterak je u nás
vůbec klerikalismus na postupu, troufá-li si
školní úřad podobná nařízení učitelům vydávati,
několiv jistě ví, že bude zdvižen proti nim odpor.
Klerikalismus postupuje zvolna sice, ale jistě.
Před třiceti léty byl by podobný rozkaz holou
nemožností; neboť § 5. říšského zákona škol-
ního ze dne 14. května 1869 stanovil, že „vy-
učování náboženství opatřovati a předem k němu
dohližeti přísluší úřadům církevním. Avšak
již klerikální novella školská z r. 1883 v § 48.
(říšský zákon z 2. května 1883) dovedla vsu-
nouti „opravný“ passus: „Správa školní po-
vinna jest účastniti se v dohlídce nad mládeží
školní při cvičení náboženském, řádně
vytknutém prosurednictvím učitelů příslušného
vyznání náboženského! Tehda pojem evičen
náboženská byl každému zcela jasný a ni-
koho ani na straně kleru, ani na straně učitel-
stva nenapadlo, že by cvičeními mohlo něco ji-
ného býti míněno než zpovědi a přijímání. Vy-
neseni c. k. zemské školní rady z 29. dubna
1870 č. 2485 bylo již zřetelnější a stanovilo
dny, v nichž konati se mají školní služby boží,
tetiž na počátku a na konci roku školního, v n
Plzeňsko
Plzeň
25
article
děli a ve svátky, kdy má učitelstvo dozirati k žá-
kům při bohoslužbě. Ale s tím se klerikálové
nespokojují a předpisují povinnou návštěvu
kostela dětem a ovšem tím i dozor učitelům ve
všední dny, ba v některých místech musí žáci
choditi i na kázání a velkou mši. Jsou případy
na Plzeňsku, kdy honí se děti nodinu cesty blá-
tem a vodou do kostela, a děti v chatrňoučké
obuvi se nastuzují, kašlou, onemocní — ale nie
naplat, ve fermanu stojí: Na konci každého
školního roku podají správy těch škol, kde jen
za příznivého počasí do kostela choditi se na-
řizuje, výkaz s datem, kolikrát ve školním roce
dítky učitelstvem do kostela vedeny byly —a
na Plzeňsku, kde klerikálním učitelům, zakla-
datelům poutních kapli a vůdeům proces' od
ministeria vyučování dostává se čestného titulu
ředitelského, jako se stalo z dopuštění božího a
pod ochranou křimieké kněžny jednomu panu
řídícímu — tam již učitelé musí rozuměti, co to
jest podávati zprávy o docházce do kostela
zaznamenávati absence žáků při „náboženských
cvičeních“ do výkazů. Z byrokratštiny přelo-
ženo do obyčejné češtiny to znamená: ne-
budete-li, vy učitelé, honit děti i za každé psoty
do kostelů, nebudete-li přímo za každých ckol-
ností jich do kostelů nutit a opovážite-li se
uznati počasí některé neděle za nepříznivé a ne-
budete-li choditi s dětmi do kostelů všichni —
pak se vám napraví hlavy.
Plzeňsko
26
article
Divíme se opravdu, že si místní školní rady
jinak uvědomělýcl. obcí na Plzeňsku dají tak
zhola podobné kozácké kousky líbit. Lidem,
jimž konečně od klerikálů dostalo se již od-
bytí, neměla by naše samospráva, dosti ve svých
právech ochuzovaná, sloužiti za trpělivého be-
rana a za podstavec k vyšplhání se vyšších osob-
meh cílů. Nezastane-li se bezbran-
ného učitelstva a ještě bezbran-
nější mládeže proti klerikálnía
byrokratické zvůli naše samo-
správa, pak arci při jídle paroste
klerikálům chuť a přiklad plzeň-
ský bude zhoubný miti vliv po celé
—ach.
vlasti — Husověi
Plzeňsko
29
article
trvalé ceny vychovné i uměle cké.
Vydali jsme z anglické dětské knihovny.
světové pověsti se těšící, tyto spisy do-
poručené co nejvřelejí všemi uči-
telskými časopisy. on
R Kipuling
30
article
Stateční kapitáni.
Stateční kapitáni.
Přeložila P. Moudrá, s obaíkou St. Hudečka
Cena K 2.60, kartonovaná K 3.40, skv. váz. 4k
2567
R. Kippling
EO-
Přeložila P. Moudrá.
Cena K 1.40, kartonov. K 2.—.
Squir Ch. Maclean:
P Moudrá
Stanislav
Hudeček
Maclean
Kippling EO
32
article
Kanteletar.
Kanteletar.
Finská národní lyrika. 2 svazky K 4.40 s
19 hudebními příklady.
Ukázka z „ukolébavek“
Spi, holátko, pacholátko,
hajej, nynej, usni sladko)
Přizpívám ti hhý spánek
slyšiš cinkot jeho sánek?
Stříbrné má spánek s aně.
zlaté, tehe vezme na ně.
Přijeď. spánku, s rohačkami,
se zlatými rulničkami!
Cesta Jako z cinu bitá,
rovna, jako z mědi litá.
Zavezl mi hoška spánek
do království radovánek.
Střibrné tam trčí hory,
na nich šumi zlaté bory.
Stříbrné tam hory trčí,
na nich šumi zlaté smrčí.
Co je v háji souček tenký
zpěv zní zlaté zezulenky
Jesef Holeček,
spisovatel na Smichově,
Karlova ul. 105.
Střibrný
Jesef Holeček
Karlov ulice
33
article
Děkuji srůečně
Děkuji srůečně
všem svým spolužákům z gymuasla
chrudimského a německo-brodského, všem svým
spolužákům z university a všem svým
žákům z gymnasia němerko-brodskéhoi
všem svým zá kazníkům mého knihkupec-
tví a nakladatelství, kteří vzpomněli si na
mne dopisy
k 50. dnu mých narozenin
jakož i všem časopisům, které ke dni tomu
otiskly o mně nečekané pochvaly. Překonav
různé překážky, doufám, že podaří se mi nyní
uvésti ve skutek leckteré úmysly s úspěchem
větším nežli dosud.
Dr. Frant. Bačkovský,
knihkupec a nakladiatel v Praze.
doktor
František
Bačkovský
Praha
35
article
Vánoční dae
Vánoční dae
v nejvelkolepějším výběru2sg
také na splátky, nejlevnější ceny-
36
article
MIKOLÁŠ LEHMANN,
MIKOLÁŠ LEHMANN,
c. a k. dv. závod uměl., výst. a maliřské ateller pro
portréty atd. v Praze, Ferdinandova třída čís. 1i
Lehmann
Praha
Ferdinandov třída