2
masthead
V Praze, v neděli dne 27. listopadu 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí se;
v Praze v aduinisiraci
za miěsic
na čtvrt leta . . .
s dvojí čenáško-
na miěsí
ns čtvit leta .
ve alialkách-
za noěšíc .
Pošton:
na měsíc
Praha
6
article
na čtrrt lela
s dvojí zisilke
na naeařel
ndrrt lta . . . k
7
title
Onešní číslo pro Prahu le a 22 stranácb.
Praha
8
article
Valka.
Valka.
Ze Suezu, 26. listopadu. (C.-B.) »Reu
terova kancelář« sděluje: Dnes odpoledne
přibylo sem celé ruské loďstvo i za-
kotvilo na rejdě zdejší. (Proplulo tedy
baltické loďstvo ruské již celým průplavem su
ezským bez nehody a bez závady. Pozn. red.
Ze Suezu, 26. listopadu. (C.-B.) »Reu
terova kancelář« sděluje: Ruská loď »Sis-
soj Veliký« připlnla na rejdu zdejší
nepoškozena. Anglický křižál
»Hermione« pozdravil ji 13 výstřely
Pozdrav byl ruským obrněncem opě-
tován. Potom následovala řadová lod
»Navarin«, jejíž kapela hudební hrále
střídavě anglickou, egyptskou a fran,
eouzskou hymnu národní.
(Ostatní telefonické a telegra fické zprávy vi
na straně 4.)
Valk
Hermione
Suez
Navarino
9
article
Konec komedie.
Konec komedie.
Dnes toma právě deset dní, co chrabří ně
mečtí nacionálové Cislajtanie po dlou-
hém zbrojení a zuření vypálili v parlamentě
vídeňském proti vládě Körbrově svů
první dělový výstřel. Jejich rek Jabůrek,
či pardon, inšprucký dr. Erler, napadl zajiste
17. listopadu t. r. dra. Köbra za okázalého
souhlasu celé německonacionáln
strany jako krvelačný tygr. Poznamenával ho
jako hlavního vinníka krvavé ře z
inšprucké, spílal mu tyrolských Albů
s nímž prý však budou Tyrolané brzy hotovi,
jako byli hotovi s Napoleonem a Francouzi, —
činil jej směšným, jako »osobivého, svůj vý-
znam daleko přeceňujícího ministerského před-
sedu, posedlého slavomamem, v němž
troufá si hráti na kurátora říše, zatím co se
jemu může přihodit, že sám přijde pod kura-
telu; — načež končil svou vášnivou filipiku
touto rakelou: »Nedodržel žádného ze svých
slibů. Na místě vůle lidu postavil byrokracii.
I plám se vás všech: Jak dlouho chcete ještě
snášeti toto körbrovské jho? Jak dlouho chcete
se ještě nechat šálit lesklými, avšak fa-
lešnými slovy jeho? Je-li tento parlament
ještě čeho schopen, pak nechť odklidí to-
hoto muže (Körbra) ! Z ministerských lavie
vystupují morové páry, otravující vzduch. Očisťme
od nich vzduch, snad spotom parla-
ment uzdravíle
Frenelický pollesk všech německo-
nacionálních poslaneův zabouřil sně-
movnou k těmto slovům. V tu chvili snad sám
rozčilený dr. Körber měl za to, že jest mezi
ním a německými nacionály ocet nadobro
rozlit.
Jabůrek
doktor
Erler
Tyrolan
Napoleon
Francouz
Körber
10
article
Avšak než minulo krátkých devět dní, jaká
to komická změna! Tyrolský hrdina Erle
zmízel v propadlišti — poslaliť ho »odpočinouí
na vavřinech« do Inšpruku — za to na jevišt
oslatní německonacionální rekové s panem Der
schatou i Pradem v čele ustupují před Körbrem
opatrně z bitevní čáry a dostřelu za ná spy
»moudré umírněnosti a svornosti«
všech německých stran. »Několika řečníky«.
vypravuje německonacionální korrespondence,
bylo sice naleháno na přikřejší vystupování vůč
vládě, avšak — žádnou němec k ou
Erle
11
article
stranou (tedy ani německonacionální) ne
bylo žádáno, aby Němci přešli
do opposice proti vládě Kö-
brově.«
Co medle způsobilo tento překvapujíeí
obrat? Snad poslední řeč Körbrova? Nikoliv
prý. Některým sice zdála se znít vlídněji
ochotněji vůči Němcům, než ona předešlá z mi-
nulé soboty (17. listopadu), avšak celkem prý
usouzeno, že ani poslední projev Körbrův Něm-
cům nestačí, aby nedůvěru jejich zaplašil, a
proto si vezmou němečtí nacionálové za vzor —
jesuitsky vychytralou taktiku — křesťanských
sociálů, kteří sice takto nevyhýbají se
výhodámstrany vládní, »avšak v důleži-
tých záležitostech své strany ne-
brávají na svou povinnost vůči vládě zřetele
nejmenšího.« Tedy: němečti nacionálové ne
budou ani na dále proti Körbrovi, ač
mu již tuze nevěří, válčit jako oppo-
siční strana — avšak oprou se ostře při-
padným vládním opatřením, kteráž by byla na
újmu zájmům Němectva. To jest po česku věru
nejzbabělejší politický útěk německých chva-
stounů, jaký se mysliti dá.
A těch lidí se rozhodující kruhové bál
a do dnes snad bojí jako bůh ví jakých poli-
tiekých siláků ?1 K vůli těm lidem odňato ná-
rodu našemu jeho dobré, těžce vymožené právo
a nevrací se mu po dnes ze strachu předje
jich zuřením.
Němec
Ted
Německo
12
article
Stále a stále vymlouvá se vůči naléhání
našeho poselstva dr. Körber, že »při nejlepší
vůli« nemůže nám učinit po právu, poněvadž
prý by měl pak místo české ihned na krku
stokrát horší obstrukci německou. Neměl —
zní naše přesvědčení — kdyby jen chtěl
a dovedl ukázati těm papirovým rekům po-
dobně pěsť, jako ji ukázal onehdy Wolfovi.
Vždyť žijou a tyjou tito bramarbasové ve
všech třech zemích koruny české
jedině z milosti vlády, chránící jev
jejich nemravných privilejich Jen jim připomenout
kde všude jsou zranitelni, jak by
jim mohla silná rakouská vláda podrazit hliněné
noby jejich panství na Moravě i ve Slezsku je-
diným trhnutím ruky; a hrdinové ti by si roz
myslili opakovat svou obstrukci, jako si rozmy
slili po všem harašení jíti dnes do opposice.
Vyzývají vládu Körbrovu, aby sama doká-
zala, že ji jde o dělnost parlamentu.
Nuže, aby je tak Körber v zal za slovoa
odtušil jim: dělnosti parlamentu nenechá se sa-
mozřejmě dociliti jinak než upokojíme -l
Čechy vyplněním jejich oprávněnýcha
zákonných požadavkův. Děkují vám,
že mne k tomu pobízite, i zruším ledy ordo-
nosn'če Claryovy ze dne 14. října 1899
a podám předlohu zákona o zřizoní české uni-
versity v Brně. To by byla nejlepší ra-
kouská odpověď německým nacionálům
ostatnímu souručnímu jejich komonstvu.
doktor
Körber
Wolf
Körbrův
Čecho
Claryův
Morava
Slezsko
Brno
13
article
Avšak k odpovědi takové se ovšem Körber
nezmůže. K tomu je předně příliš Němcem
za druhé mu na dělnosti parlamentu dnes, po
Tiszově kousku — již zase asi tak valně
nezáleží... Spiše tedy dočkáme se toho,
že počne ve smyslu německých levičáků nalehat
na naše poslance, aby odvolal
všechny svépilné návrhy a propustil
ku projednání mimo předlohu nouzovou pro-
zatímní státní rozpočet a záko
o vlašské universitě v Roveredu nebo
Tridentu, aniž by na vzájem právu našeho
národa bylo zadostučiněno. Avšak to půjde asi
ztěžka ! Vždyť mezi těmi našimi pilnými ná-
vrhy jest právě na čelném místě návrh na
zřízení české university v Brně.
A ten by měli naši poslanci odsunouta
odložit, aby co nejrychleji Vlaši dostali
svou universitu a vláda Körbrova svůj rozpo-
čet?! Celý národ český by naopak od nich
žádal, aby prohlásili junetim mezi o,tázko
italské právnické fakulty a česk
university pro Moravu a tudiž od pil-
ného návrhu svého zrovna nyní neupouštěli.
Ať se ukáže, jak je k nám většina toho
parlamentu spravedlivou a zdali jsmeji
svou obstrukcí — křivdili?1 Než pochybujeme,
že dá dr. Körber na tu zkoušku dojíti. Bude
mu pohodlnějším poslat parlament opět domů
vlásti svým paragrafem 14. smutně dál. N
dlouho-li? Toť ovšem jíná otázkal
Körber
Němec
Tiszův
Vlach
Körbrův
doktor
Spiš
Morava
český univerzita v Brno
14
article
Rozpočtové poznámky.
Rozpočtové poznámky.
Tento vyslovený politický a vojenský ráz
rezpočtu a plynoucí z něho důsledky co do
berní morálky, pociťuje ostatně rozpočet sám
nejvíce. Jak známo, možno hlavní úhradní zdroje
státní shrnouti do dvou velikých skupin, v daně
přímé a daně i dávky nepřímé. Až do reformy
z r. 1896 byly tmelem skupiny prvé dan
reální. Nedostatečný a byrokratický apparát
státní nejlépe postihoval majetek nemovitý a
více méně zemědělský ráz státu posunoval zde
opět v popředí zdanění nemovitostí zeměděl-
ských a po nich majetku domovního. Ale pokra-
čující hospodářský vývoj osvětloval stále více
více nevýhodnost této soustavy, tím nespravedli-
vější, čím stávaly se výrobní podmínky zeměděl-
ské méně výnlednými. Vzmáhající se průmysl
a sílící třída vlastníků movitých kapitálů n
jedné straně a vzrůstající spotřebnost širokýeh
vrstev lidových na druhé straně přesunovaly
těžisko zdaňovací stále více a více do skupin
daní t. zv. spotřebních a osobních příjmových.
15
article
Reforma z r. 1896 chtěla přesně tento stav vyslo-
viti, poněvadž jí ale scházel hlavní předpoklad
— berní morálka poplatnictva — byla nucen
spokojiti se s náběhem. Tento náběh zůstal do
dnes neúplným, částečným.
Na r. 1905 preliminována úhrada státních
potřeb z daní přímých pbnosem 300,276.800 K
o 6,961.238 K více než na rok letošní. Tol
zvýšení mají vynésti zvláště daně osobní a do-
movní. Daň pozemková vzestupné tendene
přirozeně nevykazuje. Její forma dosavadn
dávno nevyhovuje a volání po reformě je příliš
spravedlivým, než aby i rozpočet je nedotvrzo-
val. Výnos daně pozemzkové činil roku— 1901
55.83, 1902: 54.46, 1903: 53.63 mill. K, př
tom vykazují odpisy z daně této r. 1901: 3.77
1902: 4.24, 19034 4.7 mill. K. Zatím co tedy
výnos daně této klesá, stoupají odpisy
Zařaďujeli rozpočet výnos daně této na r. 1905
obnosem 53.6 mill. korun, noní. tato čekan
výnosová suma příliš úměrnou. D o-m o vn
daň třídní preliminuje rozpočet obnosen
10.36 mill. K, o 262.125 K více oproti loňsku.
Ani vývoj této daně není uspokojivým. Vynesla
r. 1901: 10.63, 1902: 10.41. 1903: 10.51
mill. K — i zde jeví se tedy tendence se
stupná. Domovní daň činžovní jes
ovšem vzestupnou. Výnos její stoupl z 64.9
mill. K r. 1901 na 71.69 mill. K r. 1903; tent
výnos jest celkem preliminován na rok 1905
(71.76 mill. K), tedy položka tato celkem uspo-
kojuje. Totéž možno říci i o- pětiprocentní dan
z výnosu domů, domovní daně činžovní pro
stých, jejíž výnos r. 1903 dosáhl 7.64 mill. K
a preliminován na r. 1905 7.45 mill. K. Leč
Tolo
mill
16
article
výnosové stoupání obou těchto skupin jest příliš
malým, než aby budilo naděje „skvělého“ vý-
voje financí do budouena. Tím více možno to
říci o stěžejní skupině daní přímých, daních
osobních. Všeobecrá daň výděl-
ková vynesla po odpisech a opravách před-
pisových r. 1901: 34.05, 1902: 34.22, 1903-
35.30 mill. K. Že tento vývoj není úměrným se
vzrůstem národního jmění, jest patrno, a kdyby
i úměrným byl, byl by těžkým obviněním ho-
spodářské politiky tohote státu, která tak málo
dbá o vzpružení výrobních sil národů. Ovšem
reforma berní položila si sama přehradu vývojo-
vou § 11., odst. 3. zákona o osobních daních
leč moment tento sám nejlépe dosvědčuje nedo-
statek zdravých vývojových základů daně této
která v jiných státech (nejnověji ve Francii) se
stává více méně nejvlastnější daní přímou (vedle
domovní). Skutečný výnor daně zůstal však i za
těchto poměrů za předpisy. Není-li ani zde
vývoj tedy uspokojivým, vzbuzuje rozpočet po
jiné stránce přímo obavy ze zostřenéno fiska-
lismu. Bylo opětně a opětně dokázáno, že příliš-
né berní zatižení jest hlavní překážkou, proč jest
akeiové podnikání u nás tak pozadu
oproti státům jiným, Německu v prvé řadě. Vše
obecný odpor přiměl vlády k účinné praxi přede
psaných slev, důsledkem čehož výnos daně
této činil r. 1901: 56.3, 1902: 49.4, 1903
48.9 mill. K. Ale i toto zatížení jest enormním
Nieméně rozpočet r. 1905 preliminuje výnos
daně této 51.53 mill. K, obnosem jistě ne-
poměrným v době, kdy se teprve
prvé známky zlepšení ukazují
Výhlednější bilance bankovních podniků a do-
pravních společností jsou dle rozpočtu motivem
tohoto pronikavého zvýšení. Ovšem in theoria.
Francie
Německo
17
article
Výnos dopravních společností letošním rokem
podstatně klesá a také sítuace pro banky neni
z nejlepších. Buduje se tedy na nesprávnýcna
nehospodárných základech i zde. Výnos osob-
ních daní z příjmů, této druhé hlavní daně
této skupiny, činil r. 1901: 49.5, 1902: 51.8,
1903: 55.9 mill. K, rozpočet preliminuje příjem
tento na r. 1905 54.9 mill. K. Z toho patrno:
věeně podklady bilance výnosové
nejsou tedy ve skupině těchto dan
valně příznivé a výnos daní v tom-
to roce nézor náš jen posiluje.
V prvých deseti měsících tohoto roku jeví se
výnosový vzestup jen u daně domovní, činžovnía
výdělkové — stinný takt oproti optimismu bur-
sovních fanfár. Jakými obnosy zastoupeny ve
výnosu daní přímých země české, patrno
z tonoto sestavení (rozpočet na r. 1905):
Druh daně uhr. obnos Čechy Morava Slezsk
vmili korun
Pozemková daň . .
53.60 15.73 7.90 1.19
domovní daň
8212 1583 502 114
5% daň z domů daně
prostých
7.45 1.40 0.39 011
výdělková a příjmová
dle dat z roku 1812
a 1819 . .
0.05
0.02
všeobecná výdělková
35.91
9.61 3.41 1.02
0 22
008 001 0 00
výdělková podomní
výdělková podniků
povinných veřejně
13.50 4.80 1.65
51.53
účlovati . . .
8.65
2.18 0 62 0.15
rentovní . . . .
Čecho
Morava
výnos danit přímý země
1.40
všeobecný výdělkový 35.91
4.80
rentovní
18
article
11.15 382 19
54 9
osobní příjmová .
z vyšších příjmů slu-
220 0.40 014 003
žebních
poplatky exskucí ber-
. 2.16 024 0.14 0.01
ních . .
úroky z prodlení . 1.36 6.42 0.08 O 01e
Úhrnem .. 300 27 70.56 26.34 6.4
Platí tedy země české úhrnem v této sku-
pině 10333 mill. K, čili více než celou třetinu.
Nepoměr tento mluví tím více, protože centra
listní politika svedla správní ústředí celé řady
V drobném prodeji
a 8
ranní čís-lo o sobě.
odpolední
nz
Vo Hlialkách na venkově:
ranní číslo,
odpolodní . . . . . . . . Sh
Inserá ty
platí se hotevé tapěee
Přečplacení a lnteity přljénná vdnisi-
strace v Marisnské ulicí č. 3.
Tam nacházejí se tež rrdakce
tiskárna a ezpedice „Národnich Listá“.
Rukopisy se nevracsji.
Národnich
Marisnský ulice
024
ne
6.42
0.08 O 01 e
19
article
podniků, které pracují v zemích českých, do
Vídně, kde daní postiženy. Totéž platí tedy i
tím více o skupině daní osobních. Zde tedy
působí umělé poměry, které zastiňují skutečnou
daňovou poplatnost zemí českých. Těch skutečná
zdalnosť vystupuje za to tím více ale ve sku-
pině daní nepřimých. Dřive než ale pře-
jdeme k této skupině, budiž dovoleno podotknout,
že výnos daní přímých preliminován: v Haliči
2893, Salepurku 2.44. Štyrsku 15.22, Koru-
tanech 3.58, Tyrolsku 6.91, Horních Rakousích
9.97 a Dolních Rakousích s Vídní 111 18
mill. K.
Jak již řečeno, podávají daně a dávky ne-
přímé správnější obraz dané berní zdatnosti
těch kterých zemí. Úhrn daní a dávek nepři-
mých odhaduje rozpočet na 1905 806,100.700
korun proti 794.99 mill. K na r. 1905. Již
z tohoto momentu patrným dalekosáhlý význam
jeho pro finance státní.
Přesného obrazce výnosového co do zemí
českých jako k daní přímých v tomto směru
rozpočet nepodává. Nieméně i zde nalezneme
podklad pro vytčení podilu zemí českých, aby-
chom pak ukázali, jakým podílem měří se co
do potřeb zemím českým a zde opět českému
národu zvláště. Tato čísla osvětlí politické po-
zadí rozpočtu nejvíce a nejjasněji.
Vídeň
Halič
Tyrolsko
Horní Rakousy
Dolní Rakousy
Salepurk
20
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 26. listopadu. (Poláci a Ti-
szův jednací řád.) Bývalý předseda ra-
kouské poslanecké sněmovny, David Abrahamo-
wicz, byl jeden z prvých, kdo hr. Tiszovi gratu-
lovali k násili, provedenému dne 18. t. m. nad
uherskou opposicí. Vyjma »Slowo polskie«
všechny větší listy polské gratulaci Abrahamo-
wiezovu schvalovaly. »Gaz. Narod.« obírá s
nyni ve videňském dopise otázkou, jaký vliv
může Tiszův husarský kousek miti na sněmovnu
rakouskou. Písatel ovšem souhlasí s násilím Ti-
szovým, vycházeje, jako hr.Tisza, ze zásady, že
nutno obětovati formu, běží-li o zachování pod-
staty věci. »Jde však o to — píše se v »Gaz.
Polák
Abrahamo
Tiszův
Praha
poslanecký sněmovna
21
article
Narod.« — bude-li se a kdo bude v Rakousku
rozuměti této pravdě. Zdali vláda, která se
k otázce úpravy jednacího řádu chová dosud
odmítavě, či strany, které se úpravě vzpírají,
aneb konečně ony strany, které si změny jed-
nacího řádu sice přejí, ale prozatím provozují
obstrukci? A jestliže se ona pravda na konec
přece pochopí, jaký bude toho následek? Ná-
sledky mohou býti pro Rakousko dvojí, bud
velmi dobré, nebo velmi špatné. Jestlíže vítěz-
ství Tiszovo zgalvanisuje u nás smýšlení tak,
že se staneme schopnými, abychom buď sami
jednací řád opravili, aneb opravu, provedenou
pomocí § 14. přijali, pak bude hr. Tiszovi ná-
ležeti jmeno zachránce Rakouska (!). Tvrd
se, že v nejvyšších kruzích již se
to bere do počtů. Jestliže naopak přiklad,
daný v Uhrách, nenajde zde následovníků, pak
dr. Körber bude moci uherské vyrovnání směle
provesti pomoci § 14., poněvadž uherský sněm
po Tiszově převratu schválí i takové vyrovnání
a pak se rakouské ústavě vystrojí pohřeb prvé
třidy.«
V Praze, 26. listopadu. (Ze »Slo v an-
ské zvezy.«) Ve schůzi »Slovanské zvezye
navrhl předseda, dr. Šusteršič, aby Jihoslované
na všechen způsob vytrvali v obstrukci a tím
přiměli vládu, aby odvolala kraňského zemského
presidenta, bar. Heina, s nímž je kraňská kleri-
kální strana slovinská valně nespokojena. Návrh
předsedův narazil však na odpor a přívrženci
Körber
Tiszův
doktor
Šusteršič
Jihoslovan
Rakousko
Uhry
Praha
Heino
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 26. listopadu.
6—. (Kronika.) Stará známá se nám
vraci! Olázka česko-slovenská oetla se znovu
na ubrousku. Vlastně, jak už bývá, nejen olázka,
hned starý spor!
— Mají Slováci právo a pravdu, pěstují-
svoje nářečí v písemnictvu, anebo mají psát —
po česku?
Chtěli bychom stát v čele Slovanstva, však
ani v té nejbližší věci nemáme mezi sebou
jasno.
Situace je tak elementárně prosta ! Ná-
Čechů je málo. Slováků ještě méně. Zápa-
síme těžko s poměry a nevíme, jak zápas
skonči, tu i tam. Jedno jen je matematicky ne-
pochybno: rozštěpeni jsme vždycky slabší, než
bychom byli v jednotě. Nabízíme Slovákům
aspoň literární jednotu, ale Slováci s diky —
odmitají. Chtějí zůstat ve své nesnázi raději —
Už Kollár, Jungmann, Šafařík polýkali s
s oblížemi olázky. R. 1836 napsal Kollár pro
Slováky úvahu »O slovanské vzájemnosti« a Jung-
mamn z Prahy, varuje nadšence:
— Příteli, srdečně vás miluji, ale . .
stavite činskou zeď mezi Čechy a Slováky . .
A lo jest příčina, že i Vás ne již mezi na še,
ale mezi jiného nářečí spisovatele kla
deme . ..
A to bylo v Čechách i na Slovensku
všecko ještě v začátcích, Uhři neměli ještě
svůj stát, nevládl slovenským školám maďarský
ministr! Jak srovnat věci dnes, kdy život v Če-
chách i na Slovensku má za sebou už — pů
sloleti vývoje? Jak mají Slováci za jazyk s v
spisby přijati češtinu dnes? Kde se jí
mají naučit — ovládat? Snad ze četby našeho
českého písemnictva? My také čitáme slovenské
knihy a spisy, ale slovensky —- psát? Kdo
z nás by dovedl? Nemůžeme Slovákům opatřii
skoly, úřady a jiná zřízení proniknutá živým
jazykem a spoříme se s nimi — o jazykl
Pravda na Slovensku mají mezi sebou
strany jako jsou strany u nás a jinde. Zdá s
nám, nékterá strana že je našemu hledisku
Slovák
Čecho
Kollár
Jungmann
Šafařík
Jung
Uher
Praha
Čechy
Slovensko
23
article
tami.
snad bližší. Hned nás sobectví popadá, zasa-
hujeme do sporu, přiostřujeme protivy. Je to tak
veselé, se spořit! »Vyjasňuje to, tříbí názory !e
jak se říká.
A tak »tříbíme« názory na všecky strany
Potřebovali bychom jednotu se Slováky, ale
rozeznáváme Martinské nebo Růžomberské,
Mikulášské nebo Skalické. A držíme s jedněmi
proti druhým. Zrovna jak to provozujeme
s ostatními Slovany! Vybíráme si podle
chuti, Nemluvime s každým. A je-li Slovinec,
ptáme se dříve za kým táhne? Za Tavčarem
nebo za Šusteršičem? A je-li Polák, není-li
»stančík« nebo »chlop«? A Rusínu dříve vy-
táhneme strannickou legitimaci z kapsy. A rov-
něz Chorvatu a Srbovi! A téšíme se, jak tu
příšti »jednotu kulturnou« pěkně — vytříbíme
A spokojeni dílem usedáme pak iv divadle
před oponu, kde právě básník předvádí drama
ze smutně historie dávného Slovanstva. A su-
sudkem nejsme nikterak na rozpacích.
— Tihle staří Slované! Bylo to plemeno
nevědomé, neschopné svého úkolu !...
A prostý zákon přírody tu chvíli nám při
padá tak jasným. Mají-li různé osoby spole čně
pracovati na jednom cíli, je první nejrozhodnější
podmínka úspěchu: nemichat se sobě navzájem
do záležitostí domácích! A jestli osoby, jak
teprv organismy širší! Ale ti milí staří Slo-
vané neměli o prostých zákonech společenské
přírody ani ponětí ! ..
Slovák
Polák
Chorvat
Srba
Slovan
24
article
Slováci odmitají s námi jednotu. Chtějí
sami vyjíti v životě, sami se zaříditi, sami o
své ujmě čeliti svému osudu. Nechápeme tu
umíněnou soběstačnost, tu slepou zatvrzelost.
Ubohá Slovač! Máme zdrcující kritiku pro její
neschopnost prozřeníl
— Co chcete, je vás hrstka, sami ni
nesvedete! voláme od Vltavy k Tatrám.
Ku podivu, jak snadno objevujeme slabiny
u svého sousedal
A my sami, na své stráži na Vltavě ? Č
netrpíme stejnou neschopností rozhledu
Nemohou ostatní Slované právem nás stihati
stejnou výčitkou?
— Co chcete, Čechové? Jak se můžet
domýšleti, že s am i odoláte svému odpůrci ?.
Pravda, kdyby chtěli. Slováci jíti s námi
bylo by nás skoro tolik jako všech Němců
říši! Ale takových »kdyby« je bez konce. Kdy
by se říše Svatoplukova před tisíci lety ne
byla rozpadla, kde bychom dnes byli? Kdyby
veliký Otakar nebyl podlehl u Suchých krut .
Kdyby... jsou chyby! Upadáme v tutéž chybu.
kterou vyčíláme Slovákům. Chceme si sam
pomoci, ačkoliv jsme na to slabi, ačkoliv —
jak sami doznáváme — už po dlouhá deseti
letí se nemůžeme dostat z místa. Rádi bychom
konečně uvítali slovanskou posilu, pravda. Ne
jsme proti druhým Slovanům, bůh uchovej
Posila je vždycky dobrá véc. A tak tedy proste
voláme, aby ostatní — šli s námi ! Tak — n
slovanské heslol
Jsme bratři, Slovanél
A ostatní nám odpovídají heslem
»Zajisté, jsme bratři !«
A jde si každý — svou cestou.
Slováci mají k vůli nám vzdáti se svého
spisovného jazyka. Nu, to by bylo hezké! C
však máme my činiti k vůli ostatním Slo
vanům ? ..
Nevíme, nepřemýšlíme o tom. Máme toli
»svých« starosti.
Slovák
Slovan
Čecho
Němec
Svatoplukův
Otakar
Slovač
Vltava
Tatry
25
article
Navlas logika jako u zaslepence Tugomíra
v Jiráskově historickém dramaté. Nebyl by prot
jednotě s ostatními Slovany, ale napřed by chtě
mít pro sebe zabezpečen — stolec braní
borský.
Na něčem jsme se přece dohodli l
Chceme všichni slovanskou — kulturní
jednotu. Jaká však kulturní jednota, bez vzá
jemného — dorozumívání? A jak se po slovan
sku dorozumívati bez — slovanských škol?A
jak dosíci slovanských škol bez — společného
postupu
Honička do kolečka
Bylo by třeba společného základu. Leč
místo sháňky po nutném základu, pouštíme se
raději do sporů, vyčitáme nejbližším, že nechtějí
co nechceme prozatím sami: vzdát se —
svého.
V postupu jsou vždy úkoly bližší a jsou vzdá-
lenější. Slováci dnes nemají škol. Nejbližším
jejich úkolem je dnes zachovat lid při ná
rodním vědomí. Není na tu chvíli jiného pro
středku, než — písemnictva. A v lidu více pů-
sobí písemnictvo, které mu je přístupnější
A tak je v dnešních poměrech slovenšlina na
Slovensku vskutku vhodnějším prostředkem než
čeština.
Od slovenské intelligence arci žádáme, aby
rozuměla a četla česky. Však totéž žádáme ode
vší intelligence — slovanské. Všecka slovanská
intelligence má si rozumět. Kde však má se
slovanská intelligence slovansky — učit? Tu je
nejbližší otázka. A tak by byla dohoda česko-
slovenská, jak vidět, jenom článkem dohody -
mezislovanské.
Tugomír
Jiráskův
Slovák
Slovensko
26
article
Jenom klíč k dorozumění s ostatními Slo-
vany! Se Slováky se dorozumět bude pro Čecha
vždy hračkou. A pranie nám nebude překážet
považovat se s nimi za jeden národ, třebas
svoje písemnietví pěstovali — svým nářečím.
Měl Šafařík roku 1826 snadnou odpověd
na výčitku, že ve svých »Dějinách slovenského
jazyka a literatury« odděluje od sebe Čechy
a Slováky.
— Nářek . . . bezzásadný! odvětil s kli-
dem. Od toho nemohu odstoupiti. V bu
doucím vydání ještě dále pokročím ..
Nějaké odehylky nářečí právě nesměj
býti překážkami opravdovému postupu slovan-
skému. Co se mu v ceslu staví není, než přirozená
setrvačnost hmoty. A překonávat oblíže hmoty je
úkolem každé — kultury.
Dnes všechen náš život slovanský je zříze-
ním vpraven do kolejí nadvlády našich
odpůrců. Přepravit celek na nov
koleje, stálo by dojista svoji potíž. A doté
se prozatím nechce přirozené lenosti naší hmoty
A hmotou třeba tu rozuměli celé prostranstv
národního života, se všemi zvyky a závody.
Známa je pohodlnostní formule dotyčnýeh
»beschwichtigungshofratů«.
— Oba kmeny v Čechách nakonec se
spolu dohodnout musí! Přiroda je postavila vedle
sebe. Jsou na sebe poukázáni 1 .
A sami se kojíme hlasem pochybné útěchy
— Však oni nás Němci nepřemohou ! Go
tu nejsme už tisíc let? Nějak bylo, nějsk
bude ! . ..
Slovák
Čecho
Šafařík
Němec
Čechy
27
article
Však co se přírody dotýče ! Ta všude stavl
do života odpůrně živly »vedle sebe«, ale jinak je
na sebe »nepoukazuje«, než podle zákona: který
kterého ! Jsme tu už tisíc let, pravda ! Ale jak
to s námi za těch tisíc roků přečasto vypadalol
Přejeme si snad, aby podobně bývalo i — na
dále? Stačilo by jediné slovo našim odpůrcům;
chceme vaši nadvládu! A budeme navždy —
dohodnuti.
Nechceme-li však svůj živel navždy podro-
biti nadvládě odpůrce, pak není žádné volby-
Pak třeba se vzdáti všech »pohodlnostních for-
mulí« a nezbývá, než — překonávati hmotu.
A k tomu je třeba — sil.
A co se obou kmenů v Čechách dotýče,
je mir jen za jediné podmínky možný: jedna
strana-li přesvědčí druhou o rovnosti svých
sil ! Jen rovné síly mohou se vyvážiti.
A ten důkaz se nám vůči odpůrcům našim
nikdy nepodaři mimo ostatní spolnúčasť slo-
vanskou. Sami budeme vždycky s labší. Ten
je smysl zákona přírody, která tvoři poměrya
staví do života odpůrné živly »vedle sebe«.
A žádnou kulturu a žádnou politiku nelze pro-
vozovat proti — přírodním zákonům.
Čechy
28
article
Dnes v Čechách a v celé říši jsou školy
a všecka zřízení veřejnosti tak opatřeny, že něm-
čina intelligenci slovanské není obtižna, ale za
to je jí obtížna — slovanšlina. Tím opatřením
je nadvláda odpůrného živlu zabezpečena.
Nemá-li zůstati zabezpečena pro všecku budoue-
nost, nemá-li tihou zřízení znenáhla přivoditi
úplnou demoralisaci podrobeného živlu,
nezbývá, než dosavadní zřízení nahradit no-
vým. Jenom zřízení zabezpečuje budoucnost.
Generace přecházejí, zájmy tříští a odvádějí
mysli i síly jedinců i národa všemi směry, ale
zřízení, kostra života, trvá.
— Slovanům nové zřízení! Slovanům slo-
vanské školy a vše, čeho dále třeba ! kázala by
formule přírodního zákona.
Ale novotě vždycky se staví na příč setr-
vačnost hmoty. Překonati ten odpor v tělese
na základě sťastné formule, je právě
úkol — o který běžl.
Čechy