Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 258. ze dne 19. září 1905.

Různé zprávy

Odňatý řád Úřad nejvyššího dvorního maršálka vyzval prin ceznu Louisu Koburskou, aby řádové kanceláři vrá tila řád hvězdového kříže, jehož do té doby byla majitelkou. Úřadní vyzvání toto rovná se do svých následků vymazání princeznina jména ze seznamu řádových členkyň. Podrobné důvody tohoto rozhodnutí. vyneseného v soublasu s arcivévodkyní Marií Jo- sefou, té doby nejvyšší ochranitelkou křížového řádu. jsou dosud neznámy. Vypravuje se toliko, že Louisa nedostála veškerým podmínkám, stanovami řádovými vytknutým, následkem čehož prý členkou řádu býti přestala. Případ ojedinělý v historii řádové. Když princezna své doby zaměnila pobyt ve Vídni s ústavem lindenhofským, zbyly po ní ve Vídni různé řády a rozmanitá vyznamenání, kterých se jí za dobu jediného roku dostalo. Ve srozumění s princem Filipem Koburským vzaty byly tyto před měty princezniným kurátorem v uschování a zůstaly u něho po celou dobu, již Louisa v Lindenhofu ztrá- vila. Když pak po podaném dobrozdání pařížských psychiatrů na novo prohlášena byla Louisa za plně způsobilou ku právním činům, uvažováno bylo io otázce, jak naložiti dlužno s princezninými řády. Dosavadní kurátor dr. Feistmanti, zástupce princův dr. Bachrach i právní přítel Louisin dr. Stimmer shodli se na tom, aby princezně vráceny byly ve škeré skvosty a pokud se týče řádů, aby dožádán byl úřad nejvyššího dvorního maršálka o příslušné rozhodnutí.

To se také stalo a povolaná instance rozhodla aby veškeré řády, princezně svého času udělené, vy dány byly jejímu právnímu příteli, až na řád křížové hvězdy, kterýž odevzdati dlužno úřadu nejvyššího dvorního maršálka, aby jeho prostřednictvím vrácen byl kanceláři řádové. V podkladě rozhodnutí zahrnuto jest i vyloučení princeznino ze seznamu řádových členkyň, což také neprodleně bylo provedeno, jakkoli se dosud for mální vrácení řádu a k tomu náležejícího diplomu ne- stalo. Jak praveno, nejsou dosud podrobné důvody tohoto rozhodnutí, ojedinělého v bistorii řádové známy. Stanovy řádu uvádějí zvláštní podmínky a pra vidla, jimž vyhověti a jež plniti dlužno členkám řá- dovým. Princezna Louisa podmínkám těm prý nedo- stála a pravidel oněch prý nedbala a tak došlo k osud- nému rozhodnutí dvorní kanceláře .. Řád hvězdového kříže byl až do založení alžbě tinského řádu jediným vyznamenáním, jimiž dámy ze dvorního ovzduší byly podělovány. Zakladatelkou řádu křížového byla dne 18. zář 1668 císařovna Eleonora, třetí choť Ferdinanda III Učinila tak na trvalou paměť ztraceného a opět na lezeného kříže s posvěcenými pozůstatky. Dámy řádem vyznamenané povinny jsou šířit zbožnost ke svatému kříži, vésti cnostný život a pro- kazovati dobré skutky. Velmistryně tohoto řádu po- živá názvu »nejvyšší chranitelky« i náleží jí právo udělování řádu dle vlastního uvážení. Nejvyšší ochra- nitelkou řádu bývá obyčejně rakouská císařovna nebo arcivévodkyně z nejbližšího císařova příbuzen

ství. Po zavraždění rakouské císařovny ustanovena nejvyšší ochranitelkou řádu křížového arcivévodkyně Marie Josefa. Řád hvězdového kříže uděluje se jen k výslovné žádosti uchazeček. Dámy, jež se o udělení jeho hlá- siti smějí, musí býti starošlechtického rodu, provdány a vyznání římsko-katolického. Neprovdaným šlech- tičnám, vyjímaje arcivévodkyně, kterým se řád onen uděluje při prohlášení jejich zletilosti — může se jen tehdy řádu křížového dostati, jsou-li zaměstnány ve službách dvorních. Pokud se jedná o důkaz starošlechtictví, musí uchazečky prokázati, že mají šestnácte šlechtických předků a to 12 se strany otcovské a 4 s mateřské. Uchazečky podávají žádost za řád u správy pokladny řádové a nejvyšší ochranitelce přináleží volné právo konečného rozhodnutí, jak s žádostí naložiti dlužno Bylo-li žádosti vyhověno, dostane se uchazečce zvlášt- ního diplomu a modlitební knihy. Teprve dodatečně doručen jí bývá řád. Ovdoví li majitelka křížového řádu, neztrácí ná- roků na vyznamenání. Provdá-li se znovu, jest po- vinna ohlásiti to řádové kanceláři a podati další žá- dost, aby jí řád byl nadále ponechán. S udělením řádu křížové hvězdy spojena jes způsobilost dvorní. Schudne-li dáma řádová, nepod miňuje to snad vrácení řádu. Ževní formou má řád hvězdového kříže vzhled medaillonu, kterýž nosí se na černé stuze po levé straně prsou, V prostředku medaillonu spatřili lze dvojitého orla, na němž spočívá červený úzký kříž. Hořejší část obruby opatřena jest bílým proužkem, na němž čísti lze nápis: »Salus et gloria«.

= Vzácná bankovka. V okně obuvnického krámu Regalově na Broadway vyložena je bankovka spol- kové pokladny, která předčí zajímavostí svou i po- věstný stříbrný dollar z roku 1804. Bankovka po chází ze serií z roku 1861, vydaných druhou národní bankou ve Springfieldu. Zvláštnost její spočívá v tom, že na jedné straně povrchu jest bankovkou dvaceti- dollarovou a na druhé straně desetidollarovou. Po- depsána jest F. E. Spimerem, spolkovým pokladní- kem a H. Alexandrem ml., předsedou banky. Historie bankovky té jest zajímavou. Dříve než chyba v ti- sku byla zpozorována, byly čtyři podobné bankovky vytištěny; tři z nich má nyní spolková pokladna, která za čtvrtou nabízí 300 dollarů. Plukovník Cody nabízí za zvláštní bankovku tu, jejíž původnost do- kázána byla několika bankovními experty, 1500 dollarů. Manager novoyorského obvodu obchodních krámů sdružení Regalova, chápaje, že bankovka bude znamenitou attrakcí pro jeho obchod, vypůjčil si ji pomocí své známosti od příbuzného úřadníka spring fieldské banky v době, kdy bankovka byla tištěna. = Affára Lonisy Koburské. Před soudem nejvyš- šího dvorního maršálka ve Vídni konán byl přede- včírem dopoledne rok v záležitosti princezny Louisy, pokud se jednalo o obnos 64.000 korun, jakožto pře- bytku z ročních platů, princem Filipem a králem Leo- poldem Louise skýtaných. Jak už jsme před časem poznamenali, stala se otázka, jakým způsobem s část- kou touto po zrušení kurately naložiti dlužno, por- nou. Princ Filip Koburský skýtal své choti roční pří- spěvek na živobytí obnosem 72.000 K. Král Leopold zvyšoval důchod dceřin o ročních 70.000 K. Z těchto

142.000 K, jež pak mě kurator princeznin k disposici, bylo ode dne 9. května 1898, kdy princezna dána pod kuratelu, až do její zrušení, ušetřeno 60.000 K. Prin- cezna činila si na částku tuto nárok, uvádějíc, že byly jí peníze ty skýtány na hražení osobních potřeb. Ku- rátor princeznin, jakož i zástupce prince Koburského hájili názor, aby z částky té zapraveny byly výlohy s kuratelou spojené. Při sobotním roku učinil zá- stupce princův dr. Bachrach prohlášení, že souhlasí, aby suma byla rozdělene tak, že by se princovi dostalo 40.000 K a zbytek aby vyplacen byl princezně.

Zemřelí v Praze.

Dne 8. září 1905: Forejt Julius, syn proda- vačky, 15 dní, 504—I. Krejzova Anna, svob. obch. pomocnice, 112—I. Řezníček, Josef, žen. býv. sluha, 73 roky, 433—I. Radimská Marie, dcera truhláře, 21 roku, 1158—II. Lifkova Františka, dcera hostinského, 11 měs., 116—IV. Wolfova Růžena, dcera rytce, 4 m. 714—VII. Jeřábková Marie, manželka truhláře, 45 r. 648—VIII. — U Milosrdných sester: Krňan- ská Marie, vdaná dělnice, 44 roky. Ryglová Anna, manželka řezníka, 53 roky. Vašáková Kateřina, man- želka dělníka, 54 roky. — Vevšeobecné nemoc- nici: John Vilém, žen. kancelářský pomocník, 42r Košková Jana, manželka štukatéra, 38 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo.

V úterý 19. září. 280. hra v předpl. (4. čtvrtka.)

Jiříkovo vidění. Báchorka se zpěvy a tanci o pěti odděleních. Napsal J. K. Tyl. Hudbu složil Moric Anger. Režisér Karel Mušek. Dirigent Rudolf Zamrzla. Choreograf Achille Viscusi. Začátek o 7. hod. Konec po 1/210. hod.

Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy, V zahradě I. pražského měšť. pivovaru V úterý 19. září. Začátek o 3448. hod. Pořádá Odbočka zemské jednoty zřízenců drah v království českém v Praze— VII. Zlaté časy. Veselohra o 3 dějstvích. Napsala R. Dovská. Přeložil K. Mašek. Režisér B. Kovář.

Aréna na Smíchovň (blíže Pajaoken mostu). V úterý 19. září. Začátek o 7. hod Po 30.: Neviděli jste Bobeše? Novinka. Vaudeville o 3 jednáních. Dle Anatola Felixe a H. de Ouidreau »Cache Cache« pro české divadlo upravil V. Táborský. Hudbu složil Rudolf Piskáček. Režisér Josef Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo vneh rodee na Král. V úterý 19. září. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Rázná Nina. (Vějíř.) Veselohra o 3 jednáních. Napsal C. Goldoni. Přeložil V. Builant. 2010

»Ach, ano. Ale míním, když jsem fučil po světě, běhaje ze služby do služby a všechno jsem časem pro- bendil ve městě. Tehdy jsem si nezasloužil padesát dol- larů měsíčně, ani pětadvacet ne. Ale byly noci, kdy jsem vyhrál mnohem více v kartách.« Krátký otvíral dokořán oči: »A potom, bác! Byly ty tam za častování mužů a holek.« »Já vždycky ne —« řekl Krátký a zamlčel se opět. Virgiňen věděl, že myslí na peníze, které posílá na Východ. »Po nějakém čase,« pokračoval, »jsem si po- všiml podivné věci. Peníze, které jsem si lehko vydělal, kterých jsem nezasloužil, šly, jak přišly. Nenamáhal jsem se, když jsem je vydělával, ani když jsem je utrá- cel. Ale peníze, které jsem si těžce vydělal, které jsem si zasloužil, hle, o ty jsem počal býti věru starost- livý. A teď mám uložené úspory. Kdybys) jednou poznal, jak je to příjemný pocit —« »Poznal bych to,« řekl Krátký, »kdybych měl tvé štěstí.« »Jaké mám já štěstí?« řekl Vírgiňan přísně. »Nu, kdybych si vzal zemi poděl říčky, jež nikdy nevysýchá a zkoušel se na ní jako ty, kdybych víděl, jak ta země mi stoupá v ceně, aniž bych hnul prstem —« »Proč jsi nehnul prstem?« vpadl Virgiňan. »Kdo brání, abys si vzal zemi? Což se tu neprostírala před tebou, za tebou, kol kolem tebe největší, nejzřejmější příležitost před tvým zrakem? Tehdy já jsem hnul prstem; ale ty ne.« Krátký stál tvrdošijně.

»Nechápu, nač ho Trampas potřebuje,« děl Scipio. »Nu, Trampas ho chce vycvičiti. Vidíš, když máš v úmyslu státi se zlodějem z povolání — pochlédneš se po hezkém, mladém, spolehlivém pomocníku, aby za tebe sebral všecky tresty a tobě nechal to ostatní.« »Nie takového!« zvolal Scipio hněvivě. [»Já nejsem taškář.« A povšimnuv si na to Virgiňanova výrazu, dal se do hlasitého smichu. »Nu,« prohlásil, »nabral jsi si mne tentokráte.« »Zdá se to tak. Ale já to myslím o Trampasovi.« Scipio pojednou vstal a povšiml si nedokončeného cvičení na Virgiňanově stolku. »Trampas je valící se kámen,« děl. »Valicí se kus bahna,« opravil jej Virgiňan »Bahno! To je pravda. Já jsem valící se kámen Někdy bych moc rád přestal jím býti.« »To se dá lehko provésti,« řekl Virgiňan. »Já vím, když jsi našel mech, který hledáš.« Když Scipio vrhl opět pohled na knihy, zahrála mu jiskérka v unylém modrém oku. »Dovedu trochu počítati,« děl. »Ale tuším, že mám svůj vlastní názor o pravopisu.« »Mám sám také poněkud své vlastní názory o tom,« poznamenal prostoduše Virgiňan a Scipiova jiskérka se rozhořela. »Co se týče měho zeměpisu,« pokračoval, »ten se ztratil někde v houští. Je Bennington hlavní město Ver- montu? A jak píšeš ženich ?« »Konec, tečka!« křikl Virgiňan, hodiv za nim knihou; »nenech se trápiti dobrotou a špatností, neboť ty nebudeš nikdy jejich soudcem.« „Vkrziňan.“