1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 89. ze dne 3l. března 1905.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Konec prince z pohádky. Ti, kdož za mladým
markýzem of Angleseyem měli pohledávky, utrpěli
těžkou ránu. Před několika dny zemřel vzpomenutý
šlechtic, jenž nazýván byl „princem z pohádky“
v Monte Carlu, kdež meškal se svým sluhou, chy-
staje se právě zasednouti za stůl hráčů a pokusitise
o povznesení vybledlých financí ošemetným zkouše-
ním Štěstěny. Princ čítal teprve 30 roků a zahynul
zánětem plic. Kdyby byl ještě několik roků živ, byti
by věřitelé přišli ke svým penězům, neboť příjmy
z markýzových svěřenských statků, zabírajících 30.000
akrů úrodné půdy, byly do posledního haléře zaba-
veny. Poněvadž pak markýz požíval toliko jisté části
důchodův a jeho synovec, mladíček dosud neplno-
letý, může se po něm ihned uvázati ve fideikomisní
dědictví, vyjde sbor věřitelský se svými pohledávkami
úplně na prázdno. Dražba skvostů markýzovýchv
londýnském jeho paláci měla sice značný výtěžek,
nicméně však dluhy princovy byly obrovské. Loní
v létě dosahovaly výše 10 millionů korun. Princ hol-
doval dvěma sportům, kteréž ho stály mnoho peněz.
Monte Carlo
4
article
Jednak byl náruživým sběratelem skvostů a platil za
drahokamy do roka neslýchané sumy, druhou oblibou
jeho náruživosti bylo divadlo. Před léty vžil se do
myšlenky, že jest routinovaným hercem i dal si sepsati
celou řadu kusů, v nichž hrál hlavní úlohy. Garderoba
jeho byla nadsmyslně drahocennou a tak bohatou, že
by byla — dle pověsti — vystačila dvěma piukům
vojska... Představení pořáda! zdarma, pez vstupného,
nicméně však tím ničeho nedocílil, zejmena ne diva-
delní slávy a umělecké pověsti, neboť dle všeobecného
úsudku byl úplně — bez talentu. Jinak byl markýz
člověkem velmi dobrého srdce, jenž nikdy neodmítl
těch, kdož k němu z jakýchkoliv důvodů přišii prosit
o pomoc. Zesnulý princ byl přímým potomkem mar-
kýze téhož jména, jenž v bitvě u Waterioo byl velite-
lem anglické jízdy a jenž v prvním ohni přišel o nohu.
5
article
= Chtěl otráviti celou rodinu. Josef Garnett,
jenž uvězněn jest ve Filadelfii, doznal, že dvakráte
pokusil se otráviti svého otce, nevlastní matku a ne-
vlastní bratry. Do potravy namícháno bylo jedu, že
by se jím mohlo 100 osob otráviti. Na štěstí však
rodina požila jen málo z oné potraviny a ježto lé-
kařská pomoc byla ihned po ruce, životy jejich byly
zachráněny. Otec Garnettův jest policistou. Z po-
čátku nechtěl starý muž ani věřiti, že by syn jeho
zanášel se vražednými úmysly, avšak když 17 letý
mladík sám doznal před vyšetřujícím soudcem, že
vložil jed do cukřenky a masa, a když v kapsách
jeho nalezeno dosti jedu na otrávení šedesáti osob,
nebohý otec uvěřil. K otravování použil mladík či-
stého jedu. Motiv zločinu dle náhledu policie zále-
žel v touze po majetku starého muže, kterýž pojištěn
byl na život obnosem 4500 dollarů. Syn nemohl
míti dříve naděje na majetek, dokud by nesmetl se
světa celou rodinu.
= Svedená dívka postřelila milence. Mladá
dívka Helena Sakelari z vesnice Agy udržovala po
delší dobu známost se soukromým úřadnkem Sidy-
rym, jenž jí sliboval manželství, ale slovu nedostál.
Dívka dlouho trpělivě čekala a konečně se před ně-
kolika dny dověděla, že se její milenec oženil s ji-
nou. Zvěst ta jí nepřipravila právě milé překvapení.
Dívka si předsevzala, že se pomstí na zrádném mla-
díku. K účelu tomu vyhledala jej, jak nám zpravodaj
Garnett
Garnettův
Sakelari
Filadelfie
Sido
6
article
náš píše, minulé neděle odpoledne ve kterési kavárně
a dala si jej vyvolati. Sidyris, netuše nic zlého, vyšel
z kavárny a provázel Helenu několik kroků. Pojednou
vytáhla dívka ze šatů malý důstojnický revolvera
střelila bývalého milovníka do zad. Protože patrona
byla nabita řeckým prachem, nevníkl náboj hluboko,
takže tím nevznikla těžká rána a přepadený mohl se
brániti, by po něm rozčilená dívka nestřelila podruhé.
Za tím účelem chopil se kavární židle, stojící na
chodníku a udeřil jí dívku tak prudce, že jí vyrazil
střelnou zbraň z ruky. Mezi tím sběhlo se mnoho lidí
a policisté odvedli mstitelku své cti do vězení. Při
výslechu projevila dívka politování, že se jí nepo-
vedlo proradného ženicha zastřeliti. Není vyloučeno
potvrdí-li se věci tak, jak je děvče líčí, že je sou
žaloby sprostí, neboť neudál se v Athénách případ
toho druhu jednou a nikdy nevynesl soud odsuzující
nález, neboť považují se události tyto více méně za
afféry — čestné.
Sidyris
Helena
Atény
7
article
= Milostný dopis z roku 2200 před Kristem.
Jedna z čelnějších francouzských revuí uvádí, že ob-
jeven byl před nedávnem zvláštní dokument anti-
ckého rázu, představující nejstarší dosud známé
»billet doux«. Nevšedně zajímavou »listinou« tou jest
dopis, jejž zamilovaný Babyloňan Gimil Marduk
roku 2200 před Kr. zaslal své milence Kasbujiv
Sippaře. O tom, že se již za pradávných časů na-
zývali milenci ze samé lásky zdrobnělými jmény něž-
ných stvořeníček, podává důkaz okolnost, že Marduk
oslovuje vřele milovanou Kasbuji svojí »malou ove-
čkou«. Také z dalšího obsahu »listu« vysvítá nade
vši pochybu, že antickému autoru milostného »psa-
níčka« nebyla poesie věcí naprosto neznámou. Fran-
couzská revue na doklad toho cituje doslovné znění
starobylého textu: »Kéž slunce Mardukovo tvé žití
obšťastní věčným jitrem. Přál bych si věděti, jsi-li
zdráva, malá ovečko? Oh, vyšli ke mně posla, jenž
by mi o tom donesl potěšující zvěst. Jsem v Baby-
loně a nemohu tě spatřiti. Proto jsem znepokojen.
Krist
Babyloňan
Marduk
Kristus
Sippař
Fran
Mardukův
8
article
Vyšli ke mně posla, abych se těšil na onen oka-
mžik, kdy tě spatřím. Kéž bys dlouho byla živa
abych se radoval z tvé lásky.« »Psaní« vypáleno jes
do těžké hliněné desky, což zajisté svědčí o neprakti-
cké poněkud formě milostné korrespondence mezi mi-
lenci nejstarších časů. Za našich časů se láska zpo-
vídá trochu jinak a praktičtěji.
= Pes nebo šakal? Zajímavá episoda odehrála
se před soudem v Halle na S. při líčení se sou-
kromníkem p. Siolim, jenž zodpovídal se z pře-
stupku, že v době kontumace ponechal svého psíka
pobíhat bez náhubku městem. Obviněný popíral
vinu, tvrdě, že jeho Amidor, kterýž prý jest jeho ne-
rozlučným přítelem, není hafanem, nýbrž vzácným
exemplářem druhu šakalů, jichž se předpisy o kon-
tumaci psů netýkají. Za účelem důkazu svého tvrzení
navrhl majitel Amidora výslech odborného znalcea
poukazoval k okolnosti, že jeho čtvernožec má krátký
visutý ohon, špičatý čenich, uši ve spodu bíléa
záda červenožlutá tak jako všichni šakalové. Soud
uznal v tom směru na dobrozdání místního zoologi-
ckého ústavu, ale odtud došla trochu podivná odpo-
věď, že by se určitý posudek vydati mohl až — po
předložení kostry záhadného zvířete. Při dalším
líčení poukazoval obviněný, že jeho tvoru působí
nejmilejší kratochvíli a zábavu slezání stromů, čehož
obyčejný pes přece nedovede. Následkem toho roz-
hodl soud, aby pan Sioli ku příštímu líčení svého
Sioli
Halle
9
article
»šakala« přivedl a soudcům jej ukázal. Pan státní
zástupce však jat byl z toho takovým strachem, že
žádal, aby zvířeti dány byly z opatrnosti najednou
dva košíky nebo alespoň aby přivedeno bylo na sil-
nějším řetízku. V den, na kterýž líčení znova bylo
položeno, objevil se pan Sioli v jednacím sále, veda
na silném řetěze, jakým se ke žlabu přivazují mladí
býčkové — — zvířátko na zemi sotva viditelné
a pod tíhou železa sotva se batolící. Nastalo vše-
obecné překvapení i sklamání. Veřejný žalobce
navrhoval, aby obviněný byl pokutován obnosem 5
marek a vyvozoval, že zvíře páně Siolovo jest pro-
stým psíkem a »šakala« že splodila pouze fantasie
obžalovaného. Soud uznal na pokutu ve výši tří
marek a v rozhodovacích důvodech se uvádělo, že
dle všeobecného posudku soudců jest záhadné zvíře
čistě psího původu. A je-li v něm snad krůpěj krve
šakalího plemene, na věci prý nic nemění. Obvi-
něný vzal obsah rozsudku klidně na vědomí a svého
nerozlučného přítele odvlekl ze sálu opět na býčím
řetězu domů.
Sioli
10
article
Zemřelí v Praze.
Dne 23. března 1905: Petzoldová Františka,
modistka, 23 roky, 258—I. Řízek Josef, pouzdrař, 36
roků, 459—I. Landa František, krejčí, 22 r., 828—II.
Koškova Růžena, dcera nástrojaře, 41/2 roku, 1872—II.
Valeš Karel, syn agenta, 2 měs., 216—III. Hampejsova
Marie, dcera malířského pomocníka, 7 neděl, 157—V.
Zimmermannova Božena, dcera výběrčího potravní
daně, 13 roků, 653—VII. — U Milosrdných
bratří: Píro František, zedník, 27 roků. — U Mi-
losrdných sester: Koháková Anna, dělnice,
42 roky. Mrázková Anna, vdova po obuvníku, 41 rok.
Šedivá Anna, žena jircháře, 54 roky. — Ve vojen-
ské nemocnici č. 11.: Bartáček Leopold, pěšák,
22 roky. — Ve všeobecné nemocnici: Lüft-
nerová Marie, manželka sluhy, 42 roky. Träger Rud.,
písmolijec, 58 roků.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátek 31. března.
158. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
Lohengrin.
Romantická zpěvohra o třech dějstvích. Složil Rich.
Wagner. Text přeložil V. J. Novotný. Dirigent Karel
Kovařovic. Režisér Robert Polák.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/211. hod.
I Řízek
Josef
Koškův
Růžena
Valeš
Karel
Hampejsův
Marie
V Zimmermannův
Božena
Mrázková
Anna
Král
Lohengrin
Složil
Wagner
V J Novotná
Kovařovic
Robert Polák
Praha
Petzoldová František
Lüft
národní divadlo
Píro František
Koháková Anno
Bartáček Leopold
11
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek 31, března
Začátek o 7. hod.
Praha
lidový divadlo
13
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
V pátek 31. března.
Začátek o 7. hod.
Donna Juanitta.
Komická operetta o 3 jedn. Napsali Fr. Zell a R.
Genné. Přel. Em. Züngel. Hudbu složil Fr. Suppé.
Režisér Josef Kubik.
Donn Juanitt
Züngel
Suppé
Kubik
Smíchov
Francie
Švandův divadlo
14
article
Pištěkovo lidové divadlo vinohradocb.
Pištěkovo lidové divadlo vinohradocb.
na Král.
Král
Pištěkův lidový divadlo
16
article
Začátek o 7. hod.
Po třetí: Děti Podskalí.
Začátek o 7. hod.
Po třetí: Děti Podskalí.
V pátek 31. března
— 192 —
17
article
»Hleďme! Hleďme!« dél vikář den po příchodu
»Hleďme! Hleďme!« dél vikář den po příchodu
paní Skinnerové při své snídani.
Skinner
18
article
»Hleďme!! co to má býti?« i obrátil brejle své n
»Hleďme!! co to má býti?« i obrátil brejle své n
znamení protestu proti novinám.
»Obrovské vosy? Kam dospěje ještě svět! . ..
Snad američtí žurnalisté! I jdětež mi ke všem kozlům
s těmito novými věcmi! Obrovský angrešt jest již dost
dobrým pro mne.«
»Nesmysly!« zvolal pak vikář poznovu a vypil kávu
svou jedním douškem, oči pevně na noviny upíraje.
I stáhl své pysky k nedůvěřivému úsměvu.
»Žvast!« zvolal pak náhle a odhodil noviny docela
stranou.
Ale druhého dne nalezl již více zpráv o tom i po-
čalo mu svítati-
Ale nezasvitlo ještě docela a na jeden ráz.
Když v den ten odbýval si svou procházku k vůli
lepšímu vytrávení, chechtal se stále ještě nesmyslné hi-
storce, kterou mu noviny chtěly namluviti.
»Obrovské vosy! toť se ví — a psa že by usmr-
tily 1? . . .«
19
article
a kdybyste se podívala — kdybyste přihlédla k tomu,
když mu podávají láhvici s mlékem. Třeba že byl tak
velikým, nemohu si pomysliti ani uvěřiti, že by potřebo-
val denně přes šest mázů.«
20
article
»Více by věru nemusil potřebovati, milostivá paní,«
»Více by věru nemusil potřebovati, milostivá paní,«
přisvědčila paní Greenfieldová.
Ruka lady Wondershootové chvěla se oným pohnu-
tím, oným podezřívavým hněvem, kterýž se vzbouzí ve
všech pravých aristokratech, pomyslí-li si, nízké třídy —
tak nízké jako »lepší třídy« — možná spíše — a v tom
jest osten — partii vyhrají.
Avšak paní Greenfieldová nemohla zjistiti žádných
známek zpronevěření a tak dán rozkaz, aby denně dodá-
váno bylo větší množství mléka pro výživu roběte Caddle-
sových.
Sotva že ale první dodávka byla spotřebována, již
stál Caddles opět, pokorně se omlouvaje, v panském domě.
»Tolik jsme si dávali pozor i na šatičky děcka,
paní Greenfieldová, ale ujišťuji vás, protrhlo je zcela
znenadání! A roztrhly se tak prudce, že jeden knoflík,
jak letěl, rozbil sklo v oknu — na mou pravdu, paní
Greenfieldová — a jeden i mne pořádně trefil — sem,
podívejte se!«
Když lady Wondershootová slyšela, že úžasné dítě
toto skutečně darované šatičky rychlým růstem roztrhlo,
rozhodla se, že musí mluviti sama s Caddlesem.
Otec dostavil se před ní, když byl si na kvap vlasy
namokřil a rukou uhladil; rukou držel se nebohý křečo-
vitě a jako bez ducha okraje klobouku svého, jakoby to
byl záchranný pás a ze sámé stísněnosti duševní klopýtl
přes okraj koberce.
„Zápas s obry.“
189 —
Greenfieldová
Wondershootová
panský dům