Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 88. ze dne 30. března 1905.

Různé zprávy. = Nezdařená návštěva Vídeňačky v Americe. Návštěva Vídeňačky Teresie Röhrovy, která přibyla minulé soboty v kajutě parníku »Brandenburg« do Nového Yorku, byla v Americe neobyčejně rychle přerušena. V pondělí byla dívka v průvodu úřadníka přistěhovaleckého oddělení dopravena na parníka tak nalezá se opět na cestě k evropskému pobřeží. Čiperná Vídeňačka chtěla v Americe navštíviti mi- lence. »Jest to váš snoubenec?« tázal se jí přistěho- valecký inspektor, jenž ji při příjezdu parníku v Ho- boken vyslýchal. »To právě ne, avšak jest to dobrý můj přítel, který bude ochotně o mne pečovati,« od- vídala dívka. Na to bylo posláno pro přítele dívčina, který se ihned dostavil a byl podroben výslechu. Prohlásil ji za svou milenku, což však inspektor pranic neuspokojilo. »Oddejte se s ní ihned přede mnou,« nařizoval mladíkovi, »a učiníte-li tak, může jíti s vámi.« Ale mladý muž neměl na ženitbu ani pomyšlení. Do toho se mu nechtělo. A tak nařídil inspektor, že Vídeňačka vydá se na zpáteční cestu ke břehům modrého Dunaje, což se také neprodleně = Loď se dvaceti plavci utonula. O hrozném neštěstí přinesl minulé neděle zprávu telegrafický drát z přístavního místa Attalia v Pireu. Toho dne vyplula z přístavu velká plachetní loď s nákladem obilí, oliv a oleje a dvaceti lidmi do Alagia. Když se přiblížila ke břehu Syklar Bortsu, překvapena byla náhlou vichřicí tak, že se okamžitě překotila a voda vnikla do skladů. Za nepatrnou chvíli zmizela lod i s nákladem v hlubinách mořských. Marný byl zápas tonoucích osob s rozzuřenými vlnami, nebo moře bylo rozbouřeno a ubožáci byli od neobydle- ného břehu značně vzdáleni. A tak zahynuli všichni; mrtvoly pak jejich byly vlnami vyhozeny na břeh.

Vichřice však není ojedinělou příčinou vylíčeného neštěstí, neboť kolem strmých břehů musí býti na ní připraven každý námořník. Spíše zavinila kata- strofu neopatrnost plavců, kteří přečasto čím jsou zkušenějšími, tím bývají lehkomyslnějšími a nedbaji hrozícího nebezpečí, spoléhajíce se na své zkuše- nosti. Kromě toho byla asi loď nákladem přetížena jelikož přístavní úřady nekonají svých povinností nedohlížejí na odjíždějící lodi; ubozí plavci ovšem hledí si dopravou velikého nákladu zjednati výdělek. neboť z platu, kterého požívají, nemohou býti živi. Mezi utopenými jest celá rodina, sestávající z šesti duší, která se s celým majetkem stěhovala do Alagia, zrnechavši starou matku pro nemoc prozatím v Attaliu = Kdo snědl prsten? Manželé Gravesovi pořá- dali v Oranži před týdnem na oslavu svého sedm náctiletého jedináčka hostinu, k níž pozvány mimo dospělé přátele také četné dítky ze sousedství. Paní Gravesová upekla obrovský koláč, na nějž upevněno sedm svíček a v němž zadělán byl prsten. Někteří lidé tvrdí, že to byl prsten opálový, věštící neštěstí. Koláč byl rozřezán a mládež podnikla na něj nad- šený útok. Když poslední sousto zmizelo, tázala se hostitelka: »Nuže, děti, kdo z vás má ten prsten ?« Nedostalo se jí však odpovědi. Proto nastalo chvatné vyptávání a vyšetřování, avšak žádné z dětí, jež si na koláči pochutnaly, nepozorovalo, že by spolklo něco tvrdého. Ježto pak hostitelka s jistotou tvrdila, že do koláče prsten vložila, rozmnožily se tím jen

všeobecné nesnáze. Dítky rozprchly se domů, kde sdělením události matičky své postrašily. Lékaři byli požádáni, aby prostřednictvím přístroje k zužitkování Roentgenových paprsků zjistili, které tílko stalo se schránkou ztraceného prstenu. = Hrabě Castelpagano a vévoda di Ceresole. Již po delší dobu poutal k sobě pozornost nejširších kruhů římské veřejnosti 38letý muž, jenž uvedl se do šlech- tických kruhů jakožto hrabě Cesare Fulgoli di Castel- pagano z Neapole. Kavalír obýval nádherné místnosti jednoho z nejkrásnějších paláců, měl mnoho jízde- ckých koní a byl náruživým ctitelem honů na lišky v Campagni, obvyklém to dostaveníčku Nimrodů t. zv. vyšších kruhů, jako vyslanců, amerických milliardářů atd. Při tom dlouho si nikdo nevšímai závažné okol- nosti, že hrabě Cesare dělal dluhy a páchal švindléř- ské kousky nejsprostšího druhu. Konečně všimla s činnosti podezřelého kavalíra policie, avšak po zaná- jeném šetření opět upustila od dalšího stíhání, když hrabě při prvém výslechu uraženým tonem prohlásil, že sice hrabětem není, za to však že jest pánem ještě větším... Je prý vévodou di Ceresole! Před třemi dny však svolali věřitelé hraběte a vévody schůzi a podali na urozenost občanské trestní oznámení. Ještě téhož dne pak skončil Castelpagano-Ceresole sebevraždou, střeliv se do hlavy. Po smrti jeho zjištěno, že pravý vévoda di Ceresole žije zdráv a vesel, a že zesnulý jeho jmenovec a bývalý člen římského highlifu neby nikým jiným nežli podvodným — sklepníkem Silve- strim... Aristokratický Ganymed byl po dobu ně- kolika let zaměstnán ve kterýchsi restaurantech ne- apolských jakožto nosič jídel, a dopustiv se řady pod- vodů, odpykal si dokonce i čtyři roky kriminální zku- šenosti. Afférou jest římský „jemný svět“ nemálo rozrušen.

= Záhadný čin spáchán byl těchto dnů v rusko- polské Lodi. Jak s námi sděluje zpravodaj našeho listu, stal se obětí záhady té 20letý mladík Josef Urbaňski, jenž se svou ovdovělou matkou obývá pokoj v Březiňské ulici č. 35. Večer před 11. hodinou vra- zilo do bytu paní Urbaňské několik neznámých mužů, nesoucích na ramenou člověka, zbaveného vědomí Položivše jej rychle na postel, vyšli opět v největším chvatu z příbytku. Vdova, neočekávanou návštěvou polekaná, nemohla ze sebe slova vypraviti a hrůza její ještě zvýšena, když pohlédnuvši plíže do obličeje smrtelně zraněného muže, poznala v něm vlastního syna... Na její pokřik sběhli se sousedé a telefono- váno pro záchrannou stanici, avšak lékařská pomoc dostavila se pozdě: těžce zraněný zatím dokonal. P- chatelé činu, jakož i příčina záhady nejsou dosud zji- štěny. Rovněž tak nepyla ještě prokázána totožnos lidí, kteří umírajícího mladíka do bytu matčina při- nesli. Protože však úřady zavedly úsilovné pátrání, očekává se s jistotou, že stopa vrahů bude záhy od- halena a záhadná událost vysvětiena.

Zemřelí v Praze Dne 21. března 1905: Steinerová Karla, žena soukromníka, 63 roky, 384—II. Moláčkova Jarmila, dcera obuvníka, 7 dní, 591—I. Hrabánek Bohumil, c. k. finanční assistent, 31 rok, 542—II. Pražák Leo- pold, soukromník, 58 roků, 696—II. Kotek Viktor. syn poštovního zřízence, 51/4 roku, 1516—II. Kautzký František, syn rukavičkáře, 2 měs., 31—VII. Vodvárka Karel, syn řezníka, 61/4 roku, 369—VII. Grab Jiří, syn továrního úřadníka, 1 rok, 160—VIII. Válkova Marie, dcera typografa, 11 neděl, 417—VIII. Sole Bohumil

syn knihaře, 11/2 roku, 451—VIII. — U Milosrd- ných bratří: Michálek Josef, dělník, 68 roků. Po- krupa Jan, dělník, 70 roků. — U Milosrdných sester: Loučka Jan, syn posluhovačky, 12 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Hrdličková Žofie, vdova po pekaři, 78 roků. Paluska Antonín, nožíř, 48 roků. Podoubský František, topič, 25 roků. Polá- kova Vilemína, dcera truhláře, 3 roky. Dne 22. března 1905: Havlová Anna, man- želka sladovnického pomocníka, 25 roků, 830—I. Ku- biskova Terezie, dcera obchodníka, 3 měs., 1023—I. Eligius John, laik emauzského kláštera, 35 r., 320—II. Jelínková Marie, vdova po obuvníku, 82 r., 1325—1I. Rosendorfová Terezie, vdova po dělníku, 80 roků, 1360—II. Holeček Ferdinand, miynář, 68 r., 1361—II. Frélich Antonín, syn soukromnice, 10 měs., 1388—II. Schmied Emil, magistrátní adjunkt, 51 rok, 1807—II. Štěpánkova Anna, dcera zámečníka, 14 r., 631—VII. Macháčkova Pavlína, dcera dělníka, 3 roky, 326—VIII. U Milosrdných sester: Plachá Antonie, obchodnice, 50 roků. — Ve všeobecné nemoc- nici: Klíma Stanislav, pekařský učeň, 15 roků. Kunc Antonín, kočí, 44 roky. Řehák Josef, studující, 18 roků. Slabá Marie, vdova po nádenníku, 70 roků. Šmídová Anna, dělnice, 45 roků. Šmídmajerova Klára, dcera služky, 3 roky. Wagenknechtová Blažena, žena siuhy, 26 roků Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve čtvrtek 30. března. 157. hra v předpl (1. čtvrtka.) Poprvé

OKLIKOV. Komedie o třech dějstvích. Francouzsky napsa! Henry Bernstein. Přeložil H. Václavík. Režisér Gustav Schmoranz. Začátek o 7. hod. Konec o 3/410. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru- Začátek o 7. hod. Ve čtvrtek 30. března. Ve prospěch sl. Julie Bitrmanovy. — Poprvé: Sedlák křivopřísežník. Obraz ze života o 3 jedn. (7 odděl.). Dle L. Anzen- grubra upravil E. F. Schmidleichner. Režisér V. Spurný.

Švandovo divadlo na Smíchově. Ve čtvrtek 30. března. Začátek o 7. hod. 71. hra v předplacení (čtvrteční). Boccaccio. Komická operetta o 3 jedn. Text od Fr. Zella a R. Genné. Přel. Em. Züngel. Hudbu složil Fr. Suppé. Režisér Josef Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo vinehradech na Král. Ve čtvrtek 30. března. Začátek o 7. hod. Ve prospěch p. Jindř. Kremana. Zlatý muž. 6771 Činohra o 4 jedn. Napsal A. Vagnerie, přel J. Poláček.

»Prosíme vás, paní Caddlesová, můžeme se podívati na diťátko, prosíme vás tuze, paní Caddlesová !« — až matka musila prosbám udělati konec. A za takových výjevův obdivu a podivu přicházela paní Skinnerová, stoupla si a usmívala se; postavila se poněkud do pozadí, ostrý loket opírajíc o hubenou, kost- natou ruku; usmívala se a usmívala pod nosem svým a kol nosu svého úsměvem nekonečné nevyzpytatelnosti. »I ve staré té čarodějnici, bábě svojí, vykouzli dítě to libý pohled,« mínila lady Wondershootová. »Ačkoliv není zrovna příjemno, že se ona do vsi vrátila !«. Ovšem jako při všech dětech rolnických smysl pro dobročinnost projevil se také u tohoto, ale obrovským ře- vem dítě naznačilo, že neprojevil se smysl ten v jeho prospěch ještě v dostatečné míře. Dítě mělo nárok býti devítidenním divem, ale všechno divilo se úžasnému vzrůstu jeho dvakrát tak dlouho a déle ještě. A potom, věztež, rostlo, na místě aby ustoupilo do pozadí a aby ponechalo místo divům jiným, dále a více, než kdy jindy ! Lady Wondershootová vyslechla paní Greenfieldovou, hospodyni svoji, s údivem nekonečným. »Caddles že jest opět dole! Že nemá zase nic již pro dítě jísti! Moje milá paní Greenfieldová, to ani není možné. Dítě hltá jako hroch! Jsem jista, to že není pravda.« »Jsem jista, či doufám aspoň, milostivá paní, že vás nepodvádějí,« děla paní Greenfieldová. »Těžko říci tak u takých lidí,« mínila lady Won- dershootová. »Ráda bych protož, milá paní Greenfieldová, kdybyste jednou — dnes odpoledne — sešla sama dolů

kráčela, neb povšiml-li si, že poslední v řadě nebyly ani dvacet metrů daleko od domu Caddlesových. Zpozoroval-li vikář tyto věci, neučinil pokusu, vtěliti pozorování svá do protokolu. Pozorování jeho v botani- ckých věcech bylo tím, což nižší dav vědcův zve »nacvi- čeným pozorováním« — hledí se k určitým věcem a všechno ostatní se zanedbává. A vikář neučinil nic, aby zjev ten uvedl v souvi- slost s podivuhodným růstem roběte Caddlesových, se vzrůstem, kterýž už od týdnů byl v rozmachu, od té doby totiž, kdy Caddles před měsícem neb před delší dobou byl se v nedělní odpoledne vypravil přes náspy písečné, aby navštívil tchyni svou a aby Mr. Skinnera (zatím zemřelého) slyšel prášiti o jeho pěstování slepic.

„Zápas s obry. — 185 —