v Praze, ve středu dne 29. března.

K číslu 87

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách

NAk na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou- na měsíc 3 K 80h

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

LSTI Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Válka. Z Berlína, 28. března. »Localanzeiger« sdě- luje z Petrohradu na základě soukromého do- pisu admirála Rožestvenského, že jest neobyčejně přísný přodstavený, za to však jest jeho eskadra také vzorná. Z Londýna, 28. března. »Times« sdělují, že zakoupila ruská vláda deset hambursko-ame- rických parníků za cenu jednoho 120.000 liber sterlingů, nejmenší za 20.000 liber sterlingů. Z Petrohradu, 28. března. Z Gundžulina telegrafují ze dne 27. t. m.: Kozáci na roz- jíždce své 15 verst jižně od ruské fronty ne- spatřili nepřítele. Jest obava, že Ja- ponci užijí nové lsti. Číňané referují o japon- ských operacích a jich obkličovacích pohybech západně od trati železniční. K operaci té je na- shromážděno hojně zásob a najato 60.000 chunchuzů a Číňanů. Z Nučvanu, 28. března. (C.-B.) »Reuterova kancelář« oznamuje: Japonská správa prohlásila dnes řeku Liao za ledu prostou, 22 lodí přibylo do přístavu. Měly mnoho zásob na palubě, jež se skládají do džunek a odesílají po řece Liac ku předu. Z Petrohradu, 28. března. Nový o b- něnec »Imperator Pavel I.« spuštěn bude na počátku května na moře; velitelem jes bývalý velitel »Petropavlovska« kapitán Jakovlev.

Události na Rusi. K varšavskému attentátu. Ze Lvova, 29. března. »Slovu Pol- skiemu« sdělují z Varšavy: »Stav policej- ních úřadníků, kteří zraněni byli při pumovém attentátu, je beznadějný. Život 16leté Heleny Polkowské, která byla zraněna taktéž při pumovém attentátu, není ohrožen; ztratí však nejspíše jedno oko. Když byl policejní cheí bar. Nolken těžce zraněný dopraven do svého bytu, jeho choť a syn byli v divadle, kde byli zpraveni o strašné události. Následkem výbuchu pumového blíže mostu přes Vislu, který spojuje vnitřní město varšavské s předměstím Pragou, byla na všech tramwayových vo- zechokna rozbita a konduktor je- den omráčen. Policejní agent, který na dvojkolce spěchal za útočníkem a byl jím zastřelen ranou z revolveru, jme- nuje se Gabrilo w. Místo, na kterém se udál útok proti Nolkenovi, je obehnáno plotem. Pa- chatel attentátu je řemeslník asi 20letý a zdráhá se vůbec vypovídat. Stav bar. Nolkena je nezměněn. Z Petrohradu, 28. března. (C.-B.) V okresu Vorožbě gubernie charkovské propukly s el- ské nepokoje. Dragounský pluk z Achtyrky, který se měl odebrati na bojiště, byl rozeslán do vesnic, aby zjednal pořádek. Z Jalty, 28. března. (C.-B.) Dnes dopoledne konala se zde dělnická schůze za úča- stenství několika tisíců osob. Usnesena petice, žádající zrušení všech zákonů, jimiž se omezují občanská práva obyvatelstva, svobodu slova, tisku, shromažďovací, stávkovou, jakož d svo- bodu svědomí, práv všech národností, nábo- ženství, neprodlené uzavření míru s Japonskem a zastoupení lidu. Zástupcům lidu má se dostati všech práv konstitučního shromáždění, jež se má usnésti o uzavření míru s Japonskem, o zá- konodárství dělnickém a o bezplatném vyučování na vyšších a středních školách.

Dvě resoluce maršálků šlechty. Z Moskvy, 28. března. (C.-B.) Petrohradská telegrafní agentura sděluje: Ve schůzi mar- šálků šlechty ze dvaceti gubernií byla přijata resoluce, ve které se praví: „Veřejné mi- nění odsoudilo byrokratický policejní režim. Válka odhalila nepořádky ve správě státní, stávky nesrovnalosti ve vnitřním životě společ- nesti. Řadou adres, petic a resolucí prokázalo veřejné mínění Rusku velikou službu. Prohláše- ním ze dne 3. března vytkl si car novou dráhu v historii. Není třeba nynější řád tupiti, ale úspěšnějším zahájiti práci o jeho zdokonalení. To jediné může pobouřené mysli uklidniti. Shromáždění přijalo pak ještě tuto druhou resoluci: Rusko, jako největší říše světa, musí na- lézti si svůj vlastní systém vlády. Samodržaví jest neochvějným. Zastoupení lidu má býti utvo- řeno jen za tím účelem, aby cara uvědomovalo o potřebách národa a nikoliv aby omezovalo

samovládu. Zástupcové lidu musí ovšem míti právo, raditi se o rozpočtu a otázkách zákono- dárných. —ch. Z Petrohradu, 28. března. K pro- cesu Maxima Gorkého se sděluje ještě; Přelíčení bude asi 11. května při zavřených dveřích, dle zákonného ustanovení není ani pří- buzným žalovaného dovolen přístup. Soudnímu dvoru předsedati bude nejstarší předseda M ak- simovič, žalobu zastupovati bude náměstek prokuratoria Kamyšanskij, obhájcem jest Gru- zenberg.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. O českém sněmu. Z Vídně, 29. března. O českém sně- mu se mluví, máme dojem, že více než je třeba, že více než je prospěšno, že více než si poslanci přejí. Situace, pokud jde o kampaň sněmu českého, ovšem krátkou, je taková, jak jsme ji vyložili před několika dny. Vyjedná- vání žádné se neděje. Konají se prosté soukromé nezávazné rozhovory mezi jednotlivými stranami a zprávy, jakoby se děly nějaké formální porady, jsou bezpod- statny. »Neue Freie Presse« sděluje po té stránce: »Dr. Pacák včera vůči tvrzení, jakoby konaly se nějaké porady německých a českých poslanců, dal rozhodné ujištění, že dosudo tom, za jakých podmínek práce na českém sněmu mohou býti obnoveny, nekonfero- val on s nikým a že ani s německé strany v té příčině nebyl dán žádný podnět. Z Vídně, 29. března. Včera konala se rozmluva mezi drem. Pergeltema posl. Irem vzhledem k tomu, že Všeněmci hrozí obstrukcí na sněmu českém dále, o čemž jsme v ranním listě úterním referovali. Dr. Per- gelt ujistil Ira, že Němci bez Všenémců žádného usnesení neučiní. »Arci« — dodal — »jest přá- ním vlády, aby věc ta se rozhodla ještě před Velkonocemi.« Dr. Randa prý jej žádal, aby pracoval k dohodě. Pergelt vyložil Irovi zámysly »umírněných« německých stran, zvláště německé strany pokrokové. »Otázka, zdali a za jakých

FEUILLETON. Kravý měsíc. Napsal A. B. Šťastný. Na návsi malé dědinky kupil se hlouček starých i mladých obého pohlaví. Tu a tam byly dvéře některé chaloupky dokořán a mezi nimi stál on nebo ona. A zraky všech upíraly se k bezmračné obloze nad vysokými pahorky, kde právě vyplul měsíc v úplňku. A ten měsíc budi dnes pozornost všech, budil úžas a strach. Byl všecek zardělý, jakoby jej polil rudou krví. (Ne- račte, prosím, zapomínati, že na tomto světě je také „modrá“ a „zelená“ krev!) „Tohlec je“ — poudám — „ňáký zna- mení!“ ozval se stařeček Tondíkoje. „Co sem živ, takovej měsíc sem neviděl! Poudám, lidičky znamení — zlý znamení!“ A zakýval holou lebkou, až se mu v bez- zubých dásních umolousaná a uslintaná „faj čička“ zakejklala. „Mys'íte?“ nedůvěřivě otázal se soused, statný vesničan. „A — tento — jaký pa' zlo znamení? Je to měsíc, má na sobě červánky měly bejt na obloze a sou — tento — na mě „Červánky?“ zakroutil hlavou stařík. „Pou- dám, sousede, to nejsou červánky, je to zna- mení! Pánbu se na svět hněvá — je tejko tak zkaženej — dává lidem skrz ten měsíc vejstrahu. jako tenkrádeje před potopou světa, aby se po- lepšili. A zašilhal po vytáhlém, vyžilém muži, jenž stál nedaleko něho, jedním okem dívaje se na měsíc a druhým na kyprou Bětušku Vondrákoje. sícil“

Byl to jeho zeť, známý piják a karbaník, jenž svou ženu, dceru starého Tondíka, často zle ztýral. Mladý vyžilec zaslechl ona slova a hned pochopil, že to padá na něho. Zamračil sea hlučně odplivl. „Ba, ten svět nestojí za nic, protože je na něm tolik starejch krákoraků!“ Děda škubl několikráte vysedlou bradou přejel si oči dlaní. Z prsou vydral se mu vzdech. Netroufal se zeti odpověděti, protože se ho bál. „Vy tedy, staroušku, mys'íte, že ten krvave. měsíc znamená něco zlýho?“ obrátila se k němu „živá kronika“ vesničky, tetka Zubálková. „No, ja' pa' by ne! To Pámbu dycky něco takovýho vokáže na vobloze, dyž chce poslat na svět nákej trest. Něldy khometu, ně'dy vohnivej kříž, vohnivý šaule na nebi — a dycky potom přišla bujto patálie nebo kholera, nebo neourod a hlad. Pámbu rač nás chránit vode všeho zlýho!“ A třesoucí se prsty vznesly se k čelu k ústům a k prsoum. „Poudam, tetka z toho krvavýho měsíce kouká zasejc krev. A že zrouna my to tuhlec vidíme, snad to příde na naši vesnici. Poudam tetka, krev poteče, krev.“ „Leda vo pochcení nebo vo zabijačkách!“ ušklíbl se zet. „Poudam, tetka,“ vedl stařík dále svou. nevšímaje si zetě, „poudam, vojna bude a příde taky k nám!“ „Matičko sedmibolestná, jen to ne!“ děsila se tetka Zubalka. „Co by já si tady počala z mejma slepicema, dyby sem přišli vojáci pobrali mně je?“

„I nebojte se, tetka!“ chlácholil ji Tondí- kův zeť. „Vojna nebude — v novinách vo tom ni'de ani muk. To bysme už taky vo tom něco věděli!“ „No, dyž ne vojna,“ slevoval stařík, „tedy aspoň něco podobnýho. Náká taková stávka, po- zdvižení dělníků proti mistrům a pánům, vo ja- kejch tejko často slejcháme. A při tom ně'dy teče taky krev. „Chacha, stávka — u nás!“ rozkuckal se zeť. „U nás,de pracuje každej sám pro sebe, bez čeládky, kerou bysme ani neuživili — — stávka u nás — chacha — leda bysme přestali chodit 'židoj na pálenou — taková stávka — chacha — —. „Jen se smej, šak to uvidíš, že sem měl praudu!“ zahučel stařík. „Krvavej měsíc — bude u nás ve vsi plno krve — — a potom se nebude ni'do smát — ani ty!“ A belhal se domů, hlučně otloukaje pysky užmolenou špičku své kořenovky . . Dědeček Tondíkoje měl „praudu“: Krvavý měsíc předpovídal krev ve vsi. Asi za týden po tomto „znamení“ přišel do vsi člověk z města s velkor brašnou, nacvoko- vanou nějakými sešity. Co je to, hnedle poznali. Ter. člověk ukázal jim sešit s nadpisem „Krvavá pomsta, vůdce loupežníků“, aneb „Umučená ne- věsta“ — 32 stránky i s barevným obrázkem, kterak bratr vraždí sestru — za pouhých 15 kr. Nutil, sliboval, vychvalova) — až všude odbyl první „sešit na ukázku“. A když přišel s druhým sešitem, už se ho nemohli dočkat. Přišla tedy „krev“ do vsi, jak věštil krvavý měsíc a jak dědoušek Tondíkoje správně před- povídal — a dodnes se odtad nechce ztratitl