Ročník XXXX.

V Praze, v pondělí dne 5. března 1900.

Číslo 63.

sěledleg e

deiáa nej vlo

svacžečnni

Na ranní a odpol listy přošelácí ner v Praze v administrael na nětte . . . . . , 9 ss čivrt leta . . . . 6 K —h s dvejí denlk K 50h ra nišsle na štviě lcta . . . . 7 K 50 ve Elialkácht Ba něsíc . . . . . . 2 K 80h Poštont Bčtrnt leta . . . . 9 K 60 s drejí zásllkeu ra misíe rt la : . . i k so

Telefonické zprávy „Nár. Listů. K sobotní schůzi poslanecké sněmovny. Z Vídně, 5. března. Chce česká veřej nost věděti, kdo je vinen, že atmosféra pro česko-německé konference, že politickáa parlamentní atmosféra ve Vídni vůbec byla v posledních dnech a zejmena za sobotní rozpravy o vládním programu zkažena a otrávena? Pan hr. Stürgkh, věčný mini- sterský kandidát, ve své »Montagspresse« dává na to odpověď. Nikoli posl. Grabmayr, nikoli posl. Pergelt a Prade, nýbrž jena jedině — — posl. dr. Pacák! To proto, že prý nesplnil naděje, že seslabí ve svém výkladu dojem řeči posl. Stránského. Hr Stürgkh tudíž úplně schvaluje, že poslane Pergelt a posl. Prade do debaty zanesli po- žadavek státní něměiny. A nejen on to všecko schvaluje, také »Frem den blatte. Bude dlužno v příčině »Fremden- blattu«, který jest opět povýšen na list vládní, položiti předsedovi ministerstva dru Körbrovi určitý dotaz, jaké jsou jeho styky s jmenovaným liste m, který hájí zájmy hr. Goluchovského a pře- jímá-li zodpovědnost za vše, co v tomto listu proti českému národu a české dele- gaci se děje?

Polský klub. Z Vídně, 5. března. Polský klub konal včera dvě schůze. Na dopolední sdělil před- seda Jaworski, že zaslal papez k jeho jubileu blahopřejny telegram a přečetl odpověď, která ho došla od kardinála Rampolly. Potom konala se dlouhá rozprava, v níž četní řečníci stě- žovali si na chování politických úřadů v Ha- liči. Těm vyčítáno, že neberou žádného zřetele na tužby a stesky obyvatelstva. Mi nistr dr. Pietak bral politické úřadyv ochranu, podotýkaje, že v některých přípa- dech ovšem podání vyřizují se poněkud po- malu, což však dlužno si vysvětliti velkým přetížením administrativy. Jaworski prohlásil, že ve tvěci té svolá novou schůz klubu. Na to Jaworski věnoval vřelou vzpomínku posl. dru. Biliúskému, povo- lanému do panské sněmovny. Děkoval mu za jeho dlouholetou záslužnou a účelnou politickou činnost a blahopřál mu k nyněj- šímu postavení.

Dr. Biliňski v dlouhé, politicky ostře pointované a pochvalou provázené řeči roz- loučil se s klubem polským. O hodnost místopředsedy ucházeli se původně čtyři kandidáti, posléze však zbyli jenom dva a sice David Abraha- mowicz a hr. Dzieduszycki. Onen prohlásil, že v zájmu svorné volby kandida tury se vzdává ve prospěch hr. Dzie- duszyckého. Tento potom místopřed- sedou z volen. Při nové volbě parlamentní ko- mise byli do této opět povoláni ryt. Abra- hamovicz, dr. Milewski, dr. Kozlow ski a nově bar. Czecz a dr. Duleba, tudíž vesměs kandidáti, kteří jsou pr solidaritu stran pravice. Ony živly v klubu polském, které působily v po- sledních dnech pro naklonění se polského klubu směrem v levo, utrpěly tudíž důklad nou porážku. Odpolední schůze věnována výhradne záležitostem haličský m. Sehönererovci ve Štyrském Hradci. Ze Štyrského Hradce, 5. března Do schůze, zdejšími německými radikály včera svolané, dostavilo se jen 300 osob a z poslanců

Schönerer, Iro, Hofer, Türk a Kittel Wolf nepřijel. Když byli Kittel, Türk, Hofer a Iro vyložili své názory o věcech odborných. ujal se slova poslanec Schönerer a v půl- druhahodinné řeči vylýkal německé straně lidové její chování. Zvláště prudce obrátilse proti poslanci dru. Hochenburgrovi, o němž pravil, že nepatří již do německo- lidové strany, nýbrž vzhledem na všecky své projevy v listech strany liberální, do tohoto tábora. Zevrubně pojednal řečník o známé brožuře Hochenburgrově »Nový Babylou v jazykové otázce« a pravil, že tento spis musí býti v celém svém rozsahu zavržen. Řečník postavil se rozhodně proti svato- dušnímu programu spojených stran levice, o němž řekl, že vyšel také z podnětu Hochen- burgrova. Bylo by prý lépe bývalo, kdyby Hochenburger a živly jemu příbuzné nebyly do strany německo-nacionální vůbec přijaty. Tyto živly prý jen program její rozvodňují. Schönerer zabýval se též křesťanskými so- ciály a pravil, že by lépe bylo bývalo pro německé souručenství, kdyby se nebyli do něho pojali lídé jako vídeňští s dr. Luegrem v čele, který má vždy touhu putovati do Říma a líbat papeži pantofle. Pak bylo by také Schönererovcům bý valo možno v souručenství setrvati. Poslěze pravil Schönerer, že přijel do Štyrského Hradce ne zničit stranu německo- lidovou, nýbrž ji prosit, aby zanechala konečně dosavadní své cesty a přidala sek Schönererovcům. Bývalý poslanec professor Aurelius Polzer Schönererovi poděkoval načež zapěna »Wacht am Rhein«. Večer byl komers, k němuž dostavili se účastníci vy zdobeni chrpami, zvláště buršáci.

Program poslanecké sněmovny pro tento a příští týden. Z Vídně, 5. března. Disposice pro práce poslanecké sněmovny pro tento a příští týden, tudíž pro celou kampan předvelikonoční jsou: Ve středu se provede volba prvního místo před- sedy. Veškeří členové levice povolání jsou, aby se dostavili plným počtem a dali své hlasy posl. Pradovi. Který den konat se bude volba druhého místopřed- sedy, není ještě stanoveno. Ve středu pro- jedná se dále návrh na o bžalobu kabi- netu Wittkova a referát berního výboru o některých změnách daně rentové. Vláda očekává, že podaří se skoncovati ještě tent týden ve výboru zákon o rekrutech. Jak známo, stanovena byla výboru sociálně-politickému k vyřízení ná- vrhův o stávce uhlokopů lhůta do 12. března. Výbor musí tudíž práce své do soboty do- končiti, nebo požádati sněmovnu za lhůtu novou. V prvém případě bude sněmovna zabývati se návrhy tohoto výboru už budou- cího pondělka. Dnes o 10. hod. dopoledne sejde se subkomitét sociálněpolitického výboru, pověřený návrhy ve příčině stávky uhlokopů. Jako experti povo- láni jsou z Kladna Vlček a Kolomaz ník a z Falknova Josef König. Napře budou dnes vyslechnuti majitelé dolů ostrav ských a také havíři těchto dolů. Maďarský list o poměrech. Z Pešti, 5. března. »Bp. Hirlap« při náší stať, nadepsanou »Nervósnost v poli tice«, která se zabývá také politický m poměry v Předlitavsku. Vypočítává deset věcí, které musí vídeňská sněmovna vyříditi. List domnívá se však, že nemá k

tomu schopnosti, pročež prý maďaršti politikové již dávno jsou rozhodnuti o stano- visku, jež by jim bylo zaujati, kdyby v Před- litavsku parlament nestal se dělným. Ministr president dr. Körber má prý rozsáhlou plnou moc, jež vztahuje se také na dobu po rozpuštění říš- ské rady. Maďarští politikové vědí prý, že česká obstrukce je těžkou zkouškou pro celý Körbrův experiment. List však doufá, že se tomuto podař Čechy buď uspokojiti nebo dosíci tak roz- hodného vítězství, že by se zajistily normáln poměry ve vídeňském parlamentě. Potom zabývá se list protivenstvím v táboře maďarské strany vládně- liberální mezi stoupenci Tis zovými a Szellovými. Tento rozpo činí prý rekonstrukci kabinetu nemožnou. Koloman Szell je prý následkem toho nucen spravovati nyní tři portefeuilly. Pokud jde o příští volb.y, mysli »Bp. Hirlap«, že vládní liberální stran při nich pozbude četných mandátův a že strana lidová z nich vyjde posilněna, rovněž strany neodvislosti. Několik nynějších vládně liberálních poslanců prý přijde při těchto volbách o mandáty.

Telegrafické zprávy. so Proti zákonu Heintzovu. Z Herlína, 4. března. (C.-B.) Dnes konala se zde veřejná schůze proti zákonu Heintzovu pokud se týká ustanovení ve pří- čině literatury, umění a divadla. Schůze zúčastnilo se asi 1500 osob a schválena byla jednohlasně tato resoluce: Ustanovení 184. až 184. b) zákona Heintzova, jež se dají velice rozšířiti a co nejrůzněji vykládati pro velký kulturní národ jsou ponižující, značí velké nebezpečí pro rozvoj německého umění a literatury. Shromáždění protestuje proti nim co nejrozhodněji a očekává, že ně- mecké zastupitelstvo lidu při konečné po- radě ustanovení tato a jim podobná zamítne

Řeč Deschanelova. Z Nogent le Rotrou, 4. března (C.-B.) U příležitosti opětné volby Descha- nela presidentém sněmovny a jeho vstupu do Akademie uspořádali jeho voliči dnes banket, při němž pronesl Deschanel řeč. v níž děkoval za srdečné projevy jemu uspo- řádaně, jež nabyly rázu rodinné slavnosti. Vyslovil pak svou neotřesitelnou důvěru ve zřízení zemské. Pravil: »Máme armádu, ko- lem níž se seskupí občané, kdyby se stal pokus jí viklati. Máme nejlepší dělostře- lectvo světa a záhy budeme míti nejlepší pušky. Máme velkou pevnou allianci, ale potřebujeme větší stálosti ve správě veřej- ných záležitostí. Příčina, proč tato správa jest efemérní, spočívá v tom, že demokracie jest naplněna závistí proti osobám výše po- staveným«. Deschanel citoval pak obvi- nění pronesená v té příčině proti Gam- bettovi. Zde spočívá ono zlo, pravil, z něhož musíme vybřednouti, Jest nutno, aby se skupila kolem politiků representují- cích vlasť, jako kolem praporu, řada mužů činu. Narážeje na válku transvaalskou, pra- vil president sněmovny: »Nepřispěje-li se už slaběmu, jenž ukázal tak podivuhodnou od- vahu, bylo by dětinskou politikou silné dráž- diti nebo dokonce zlehčovati«. Řečník skon- čil těmito slovy: »Nedejme se odvrátiti od velkých úkolů, jež nám byly uloženy vál- kami na pevnině v druhé polovici tohoto století vedenými. (Hlučný souhlas.) Postu- pujeme na svém přímém pochodu za neod- vratnými našimi cíli«. Řeč byla vyslechnuta za bouřlivého souhlasu.

Různé telegramy. Z Vídně, 4. března. (C.-B.) Dnes 10. hodině dopolední konala se, jakožto de- monstrace proti obecnímu a zemskému vo- lebnímu řádu, na Korutanské části Okružní třídy dělnická promenáda, ve kteréž se asi 4—5000 dělníků shromáždilo. Demon- stráce minula v úplném klidu. Na zpáteční cestě událo se několik hlučných výjevů, při čemž dvě osoby byly zatčeny. O polednách měly ulice již zase obyčejné vžezření. Z Říma, 4. března. (C.-B.) Na oslavu narozenin a korunovace papeže Lva XIII. slouženy dnes ve sv. Petrském chrámu slavnostní bohoslužby. Večer bylo průčeli chrámu skvěle osvětleno. Před chrá- mem proudily veliké davy lidu. Z Paříže, 4. března. (C.-B.) Prin z Joinvíllu měl nepokojnou noc. Sta jeho je trvale povázlivý. Z Madridu, 4. března. (C.-B.) Mini sterská rada usnesla se, aby 7 mil peset, jež z mimořádného válečného rozpočtu zbyly, použito bylo na pořízení rychlopal ných děl. Z Cařihradu, 4. března. (C.-B.) Dle zpráv ze Skoplje zamítli náčelníci taměj- ších Albánců vyzvání, aby se dostavili před vyšetřující komisi. V mešitě je shro- mážděno přes 4000 Albáneů. Mo- hamedánské obchody jsou za- vřeny. Z okolních osad svolané albánské mužstvo nemůže se pro odpor vojska dostat do města.

Nedělní klid soukromé ho úřadnictva. (Z obecenstva.) Požadavek úplného odpočinku sedmého dne po šestidenní práci duševní, zůstává pro převáž nou většinu námezdního pracovnictva dosud ne splněným. Úřadnictvo státní, samosprávně i sou- kromé na konci 19. století až na menší vý- minky dosud postrádá dobrodiní úplného neděl- ního klidu. Ač požadavek tento všem řečeným katego- riím úřadnictva jest společný, tak že splnění jeho měly by tyto spojenými silami se domá- hati, přece zdá se, že pouze úřadnictvo sou- kroměi ntensivně za něj bojuje, hledíe dosíci tétc výhody nejen pro sebe, nýbrž i pro lépe situo- vané úřadníky státní a samosprávné z důvodů snadno pochopilelných. Vzhledem k naprosto neuprávené době pra covní a dovolené ve službách soukromých, kte- rěžto požadavky závisí na volné úmluvě zaměst- naného se zaměstnavatelem, aneb lépe řečeno na benevolenci poslednějšího, jeví se dosažen všeobecného, úplného nedělního klidu pro úřad- nictvo soukromé žádoucnějším a nutnějším, ač nechceme nikterak tvrditi, že by neměli všichni pracovníci duchem a perem na výhodu neděl- ního klidu stejně nároky. Domáhá-li se úřadnictvo soukromé nedě ního klidu nejen pro sebe, nýbrž i pro úřad- nietvo státní a samosprávné, činí tak proto, že přesvědčeno jest o všeobecné oprávněnosti tohot požadavku pro veškeru práci, jež nezbytně v neděli vykonána být nemusí. Mimo to doufá úřadnictvo soukromé, že, odpadne-li nedělní práce v úřadech státních a samosprávných, od- padne i hlavní příčina, pro kterou soukromý zaměstnavatel své úřadníky k nedělnímu pobytu v kancelářích přidržuje. Dle nařízení místodržitelslví král. českého ze dne 16. prosince 1897 povoluje se v neděli práce kancelářská administrační v obchodech dopoledne od 9 do 10 hodin; poskytnuta úím

V drebném prodejt ranní čísle o zobě . . . za Sh odpolodní . . . . . . . za 2b Ve flialkách na venkově runní číslo. . . . . . . . 10 odpolední Inseráty platí se hotevě napřnů Fřečplsceni a inserty přijímá sdminl strace v Marianské ulici č.3. Tam nacházaží se též redakce tiskárna z erpečise „Náre lnich Listá“ Bakopisy se nevracei.

byla dle tvrzení příslušných činitelů úleva po úřadnictvo obchodní, k čemuž bychom mobli, s reservou ovšem, přisvědčiti, kdyby nařízení to skutečně bylo dodržováno, nehledíme-li ani k tomu, že všech soukromých úřadníků se na- řízení to netýká. Jelikož však, jak i ze zpráv denních listů známo, zaměstnavatelé nařízení toho po většině nedbají, práci kancelářskou v neděli libovolně prodlužujíce, a jelikož ani kompelentní orgány na dodržování nařízení toho dozor nevedou, ponechávajíce kontrolu a udá- vání křiklavých případů — soukromému úřad- nietvu, nolze přece považovati výnos ten za jakousi vymoženost, již proto, že s nedělním klidem částečným, jako s definitivním vyřízením této otázky, úřadnictvo soukromé souhlasiti ne- může. Konečné upravení otázky nedělního klidu musí státi se všeobecně platným zákonem v dobré shodě se zaměstnavatel Oč vlastně jde? Byl by snad zaměstnavatel zkrácen, kdyby v neděli svým úřadníkům do- přál nedělního klidu? K této otázce nejlépe od- povídají zkušenosti učiněně v Anglii, kde ne- děle způsobem někdy až přemrštěným za den naprostého klidu jest považována; nemůže za- jisté nikdo tvrditi, že by tím obchod a průmysl anglický nějaké újmy doznával, naopak, vzdor tomu, že pouze 6 dní věnuje se tam práci, stojí Anglie i nyní, na výši situace, pokud se týl) obchodu a průmyslu. Podobně i zdejší benevolentní obchodnici a soukromí podnikatela vůbec, kteří, ač k tomu zákonem donuceni býti nemohli, naprostý nedělní klid ve svých kance- lářích zavedli, potvrzují, že pro vývoj jejich zá- vodů humanní uznalost žádných škodlivých účinků nemá. Proč tedy dosud většina zaměstnavatel v otázce nedělního klidu zachovává stanovisko zamítavé?

Důvody jsou různé: Zastaralý z vyk nedělní práce v kancelářích, obava před menším výkonem práce, námitka, že běžné věci, hlavně pak došlá pošta musí býti výřízeny a konečně obava před konkurenci. Jest věcí věru snadnou uvedené zde důvody vyvrátiti. Ne všechno, čemu lidstvo v podnikání svém přivyklo, musí být správné; za takové možno považovati jednání jen tenkráte, když (nehledě ani k tomu, zdali se nepříči pojmům všeobecných zásad spravedlnosti) jednání opáčné ukázalose nesprávným. Na stanovisko prosté negace po- staviti se nemá právem nikdo, zvláště když množství případů svědčí o bezpodstatnosti ustá- leného zvyku. Nedělním klidem neutrpí nikterak celkový výkon práce samé, jak již často jednak theore- ticky kompetentními kruhy, jinak i prakticky zkušeností bylo dokázáno. Po šestidenní námaze má každý pracovník kteréhokoliv oboru jednoho dne odpočinku potřebí za účelem osvěžení těles ných i duševních sil; na tento odpočinek má právo dělník manuálně pracující stejně, jako ten který pracuje duševně. »Neděle jest den Páně«, praví naše nábo- ženství; hledí-li však někdo na argument tento se stanoviska docela světského, nemůže přec upříti, že náboženská naše morálka v původním svém znění stojí na základech správně pochopené humanity. Jest to konečně i prospěch státu, když do- růstati budou pokolení zdravá; neboť přílišné napínání a využitkování pracovních sil při ny- nějším horečném rozmachu lidského snažení, jest jednou ne z posledních příčin stálého kle- sání tělesné hodnoty člověčenstva. Že pak může úřadník nahraditi práci ne- dělní ve zbývajících šesti dnech, o tom nelze pochybovati; vrací se jednak k práci osvěžen, jinak i hledí z jakési pochopitelné vděčnosti na-

FEUILLETON. Poutník- Napsala Emílie Pardo Bazánova. Se svolením spi sovatelky ze španělštiny přeložil Alf. P. Daleky, velice daleky jsou již doby prost víry, a upomínají nás na ně jenom kameny ozlacené žlutavým lišejníkem, a oltáře, pomalo- vané mystickými figurami ve starých chrámech. A přece se setkávám na poutích, na slavno- slech a v úvozech svého kraje se zjevem, který vrací moji obraznost do věků, v nichž se na drsných stezkách a na skalnatých pěšinách ozžýval hymnus »Ultrejal«, zpěv množství. ktéré přicházelo z nejrůznějších krajů navštívit hrob svatého Jakuba, světce s kamennou lodiei a zázračnou hvězdou, velitele křesťanských vojsk, jezdce na bílém oři, a postrach Maurův. Kdykoliv spatřím, sedíc na pokraji, výprahlé cesty na žulověm kameně, vyznačujícím kilo- metrovou vzdálenost, ty žebráky v poutnickém plásti, s kloboukem z voskovaného plátna, vy- zdobeném růžovými mušlemi, zjevují se m vždy jiné doby a jiní lidé, vynořujíce se z me- lancholické mlhy, a jako vidím nebe pokryté hvězdným prachem, vidím na zemi šlépěje bez- mezného počtu okrvavělých nohou, které po véky směřovaly do kathedrály, nyní opu štěné . . . . . Představuji si, že se tehdejší poutníci ne- lišili příliš od těch, které spatřujeme nyní. Měli týž vyhublý obličej, tyže rozcuchaně a nepěstěné vousy, táž víčka plná snův, taže záda, zmoře- ností sehnutá, tyže rty, únavou sprahlé; nohy mají stejně stvrdlé, a na zádech týž měch naplněný skrovnými dárky vesnického mil srdí. . . . Teď jsme valně zdokonalili způsob puto- vání, a cestujeme do Santiaga v dostavníku do Říma ve vlaku, a zastavujeme se v hotelíeh a hostincích, spíme v bělostných ložích a jíme u stolů, které zdobí kytice umělých květin plynové kandelábry . . .

Ve venkovských chaloupkách vítávaj upřímně žebravého poutníka. Za dům, ve kterém ho odmítnou hrubými slovy, nazývajíce ho l nochem a ničemou, jest deset i dvanáct, kter mu otevrou dvéře bez strachu, prokáží mu sou- strastnou pohostinnost, poskytujíce mu na no koutek v bytě v zimě, a otýpku čerstvé slámy v létě . .. Bylo to za letní noci — dne 16. srpna. ve svátek divotvorce, svatého Rocha — když nějaký poutník požádal za nocleh nejbohatšího rolníka ve farnosti Rivadas. Sedlák, který byl dobrák, pořádal onoho večera hostinu z důvodu toho, že je svatý Roch patronem vesnice, a že on, Remualdo Morgás, nesl v procesí květinovou žerď. Kytice ta byla ještě pečlivě opřena o zed, a přeplněna umělými květy, dělanými listy cukrovinkami, navázanými pestrými stuhami. A »rodina«, to jest přibuzenstvo a zvaní, kte byli dobře pojedli a popili a v přebytku, jakému se oddávají ve dnech hodovních ti, kdož po celý rok jedí málo a špatně, byli se znamenite poměli, chystali se, že pobesedují přede dveřmi v měsíčně noci.

Staří se usadili na dřevěné stoličky nebo na špalky; veselá jakás divčice chopila se tam- buriny, druhá píšťaly; mladíci se již sestavovali. aby požádali dívky o tanec; děti s prstem ústech, se žaludkem najedeným a napnutým jako buben zažívaly sladkou rýži s mlékem. byly ospalé do úpadu a přece nechtěly jíti spat těšíce se, že se podívají na tanec. Shromážděn byli velmi veselí, rozjaření dobrým jídlem a vi nem, a hodlali se veseliti až do půl noci — do doby, která byla v Rivadas již velice pokro- čilou. Tou dobou se objevil poutník. Poznali ho. že ho viděli ráno v kostele, kdež ztrávil celý čas, po který trvala mše a bohoslužba, na ko lenou v koutě prosbyteria s rozpjatýma rukama s očima upřenýma na oltář, v nepřetržitých modlitbách. Chodidla- jeho, která bylo viděti při klečení, vypadala tak, že vynutila ženám slov překvapení a úžasu.

Dlouhé, černé, uprášené a rozeuchaně vlasy splývaly na rozedřený a starý plášť, na kterém již některé mušle scházely a jiné, polo odpá- rané se kývaly. Tykvice, zavěšená na poutnické holi, byla rozbita na kusy: roucho z hrubého sukna bylo přeplněno záplatami a správkami. Patrně neměl prádla, neboť když vztáhl ruce ke kříži, objevily se nahé, vyschlé, se šlachami vystouplými s kostmi, které se rýsovaly jako n mumii. Když se však objevil večer, nepohlíželi na něho přece sedláci bez jakési rozmrzelosti. Byl spokojeni, syti, chtělí se baviti a ten člověk ne- přicházel ani tančit ani se smát: bylo viděti, že není žebravým šaškem, jací bývají nadšeně vítáni na venkovských schůzkách a kteří splácejí to, co dostanou, šprýmy a vyprazdňují bezednou zá- sobu písniček a povídaček. Učinili, poutníku místo, ba, nabídli mu i kus lavice; ale bylo patrno, že by jim bylo milejší, kdyby tohoto večera neměli takového hostě.

Usedl, či lépe řečeno, klesl, nepochybn zmořen horkem a stálou únavou. Odepjal měch. svrchu splasklý a prázdný, u spodu však něčím vyplněný, a smekl klobouk, vyzdobený drobnými lasturami. Byl to muž asi třiceti- až pětatřiceti- letý, obličeje táhlého, očí vpadlých a dlouhého vouju. Když usedl, modlil se po tichu, místo aby pozdravil přítomné. — Nechte teď modlení a jezte; bez toho je vám toho asi potřebí, podotkl soustrastně strýe Rommaldo. Holky, doneste mu kus něčeho k jídlu a láhev starého vína. — Nepiji vína, odpověděl kajíeník a všichni mlčeli, neodvažujíce se dolehati, protože pozná- vali, že to je s lib. Děvče, které řinčelo kasta- nětami, mu podalo kus chleba a poutník se ho chopil chtivě; ale než ho vzal do úst, sehnul se. nabral prsty hrstku prachu, posypal jím chlé a hned pak do něho zaťal zuby. Žvýkal hladově, div se nezalkl, a požádal posuňky za vodu, ukazuje na rozbitou tykvici. Čiperný a bystrý mladík jakýsi šel pro vodu k studni . neboť ve dnech, jako den patrona, svatého Rocha, byla voda v domě Morgásovu v nenávisti. — Vrátil se rychle s hliněnou ná dobou čerstvé vody, a poutník se vrhl na ná dobu, chopil ji oběma rukama, a vypil ji rázem bez oddychnutí. Utřel si ústa rukou, a pronesl tonem hlu boké sklíčenosti : — Bohu díkyl — Měl jste přijíti dříve, brachu — pro hlásil vyčítavě strýc Remualdo. — Měl jste při jíti odpoledne, a byl byste se napil a najedl po chuti masa i ryb. — Odpoledne jsem nemohl, pane — o pověděl poutník. — Musil jsem se postiti o západu slunce včera do západu slunce dnes. A po celý den jsem byl povinen modlitise s rozpjatýma rukama . .

— Ježíši; Ave Maria; svatý Rochu! — šeptaly ženy tonem polo soustrastným, pol uctivým. Nikdo již nepomýšlel na tanec a písničky poutník, který se jim před okamžikem zdál byt překážkou, poutal teď jejich pozornost ; doléhali na něho otázkami. — Jdete do Ermitas ? — otázala se jedna — Ne, jde asi do Esclavitud — prohodila druhá. — Ne, do Corpiňa ... Ke svaté Mini de Briones .. — Jdu do Santiaga — odpověděl poutník — Jest to po sedmě, co jdu, a vždy po jiných cestách, a čím jsou delší a horší, tím lépe. — Ze slibu? — Ze slibu na celý život. — Na celý život! — opakovali ustrnul vesničané, kteří jsou přece lidmi, již se, poku možno, nediví ničemu. — Aj! — pronášely stařeny i mladice shlukujíce se kolem něho. — Aj! Pán Bůh bude jeho duši milostiv. Jistě, že si zaslouží nebe. Je to světec. — Jsem bezbožný, hanebný hříšník — odpověděl poutník zasmušile; patrně již uměl z paměti, a připravil se, jakým způsobem se má obviňovati a zpovídati obecenstvu. — Jsem bezbožný hříšník; nejsem hoden, aby mne země nosila živého, ani mrtvého . .. Chcete mne

zbíti holemi a spoličkovati mne, duše křesťanské? Učiníte dobře, a já se za vás pomodlím. A protože byli vesničané na vahách, opě- toval svoji prosbu. — Již jste mne nakrmili, a Pán vám to splatí a odmění vás na věčnosti; a teď vás žádám pro duši vašich otcův, abyste mne zbili. Učinil jsem slib, že mne budou bíti, a že já budu žádati pro Boha ještě za víc. Nikdo ne- chce . .. Nuže dobrá, zasloužím toho . . . Jsem bezbožný hříšník,.. opakoval hlasem lítostným. — Ježíši I odpověděla stará seňora Juana, spínajíe ruce, jakoby se chtěla modliti. — Takový půst, a takové pokání — chudinka . ,. To je jistě pro veliký hřích. Jaký to byl hřích, svatý člověče? Jsme všichní hřišni, Ježiši, Ježíšil Poutník neodpověděl hned a jeho oči, zá- řící jako žhavé uhlí, upjaly se na ženu, která se ho byla otázala. Měsíc již vyšel a osvětlo- val mu plně tvář. V jeho světle, jasném jako o polednách, bylo viděti, že tekou po vyhublých lících kajícnikových dvě slzy.

— Měl jsem bratra — promluvil konečně tiše hlasem temným. — Byli jsme sami, otee i matka nám zemřeli. Bratr byl mladší. Obdě- lávali jsme pole a žili jsme z toho. On byl celý blázen za dívkou ze vsi, která se jmeno- vala Rosa. A ona . . . Pánbůh ji odpusť . .. smála se . . . zpívala . .. a všem se chlubila, že se ji můj bratr libí, ale mnou že opovrhuje, že by mi nedala ani slova, kdybych se kní přiblížil, a že by si raději vzala posledního člověka ze vsi, než mne . . . A na polích cestou z kostela si ze mne tropila šašky a na- dávala mi... A já se přes to o ni ucházel ... a Rosa . . . — Co učinila? Chtěla vás? Zanechal vašeho bratra? — tázaly se ženy horlivě, zají- majíce se dramatem lásky, které shledávaly v tom trhaném a neladném vypravování. — Nechala ho . . . Bůh jí to odpust — odpověděl kajícník, vzdychaje si z hlubin prsou. — A . . . ten nešťastník se tak roz- zuřil, že přišel na mne jako vlk a chtěl mne