Románová příloha

„Národnich Listů“ k číslu 82. ze dne 23. března 1905.

= Ztrnutl šíje. V Pruském Slezsku s velkou prudkostí řadí právě nemoc ztrnutí šíje. Nejvíce vy- skytuje se v hustě zabydleném okolí Bytomě, Krá- lovské Huti a Katovic, ale přechází již také branice rakouské a vyskytla se ojediněle v některých obcích okresního hejtmanství bílského, jako v Žářičí, Za- boři, Chybí, v Horních Kozákovicích a také v Mor. Ostravě ukázaly se stopy její. Okresní hejtmanství v Těšíně učinilo již opatření, aby zabránilo vpádu této zákeřné nemoci do svého území. O podstatě a příznacích ztrnutí šíje promluvil nedávno ve Vrati- slavi lékař dr. Krebs. Zřídka kdy — pravi! — mělo ztrnutí šíje tak nebezpečný ráz jako tentokrát. Nej- více zachvacuje nemoc děti a mladé lidi do třiceti let. Vrcholi zánětem mozkové a mišní blány a po- dobá se velmi zánětu pohrudnice. Nemoc působí malý bacil, který lze spatřiti pouze drobnohledem a který odkryt byl roku 1887. Je to tak zv. diplococ cus. Zachvátíli nemoc dítě, pocítí nemocný šílenou bolest v hlavě. Ubohé dítě stená a chytá se ručka- ma neustále za hlavu. Jiný příznak jeví se zvrace- ním a třetí vlastním ztrnutím šíje, t. j. šíje jest do- cela tuhá a nehybná. Nemocný jako vášnivý tiskne týlo do podušek. Každé otočení hlavy na stranu pů- sobí mu nesmírné bolesti. Posléze leží pacient ve značné horečce a v úplném bezvědomí, ruce na hlavě, nohy přikrčené k tělu. Nebezpečnost ne- moci viděti z toho, že ze sta nemocných umírá osmdesát. Nemocný často podlehne jí ve třech hodinách, často teprve po několika týdnech.

Domácí ošetřování za tohoto stavu nemoci jest velmi nesnadné. Kdo nemoc přestál, častěji jev tom bídněji, než kdo jí podlehl. Neblahé jsou její následky jako u žádné jiné nemoci. Jeví se vleklou vodnatelností hlavy, úplnou hluchotou a slepotou. Lékaři proti nemoci používali ledových obkladů a přiměřené životosprávy proti zvracení. Nyní prová- dějí lékaři v Horním Šlezsku zvláště s úspěchem bo- dání páteře, kterým vypouští se mišní vodá. Po vy- puštění vody jest nemocnému lépe. Drobnohledným zkoušením této mišní vody zjistilo se, že je tam zmí- něný bacil, který nemoc působí. Co do šíření jest nemoc tato zcela nepravidelnou. Vypukne třeba na jednom konci dědiny a hned objeví se třeba až na druhém. Přepadá většinou hustě zabydlené krajea vyskytuje se téměř výhradně toliko v zimě a na jaře, protože tyto roční časy jsou vlastní dobou rýmy, kterou nejvíce trpí nos a hlava. A nos jest právě blavním ústrojím, které prostředkuje spojení s hlavou a nosem tudíž snadno dostává se nebezpečný bacil do mozku. Proto nutno za této roční doby vystříhati se rýmy a kde se rýma již dostavila, dbáti její pří- znaků, aby se v případě nákazy ihned užilo vydat- ných prostředků. Avšak příliš velká úzkostlivost i tu škodí a nejlepší ochranou proti nemoci jest řádná životospráva a statečná mysl. Tak se i tento nebez- pečný nepřítel přivítá nejlépe. = Výsledek voleb v Řecku a jeho následky.

Včera vylíčili jsme na těchto místech postup voleb- ních aktů do řeckého sněmu. Dnes podáváme zprávu o výsledku voleb již vykonaných, ke kterémuž thé- matu píše nám zpravodajnáš z Athén: Při letošních volbách do sněmu docílilo ministerstvo Delyjanyho značné majority. Možno počítati, že bude míti asi 130 stoupenců (ze 234 poslaneů), k nimž se z po- čátku přidružilo mnoho poslanců jiných stran za účelem uspokojení vlastních osobních zájmů, což by jim nebylo v opposici možno. Na tuto majoritu ne- může se však ministerstvo spolehati, neboť hodlá zachrániti stát úsporami v státní« správě, následkem čehož nebude s to uspokojiti osobní zájmy svých přátel. Tomuto osudu vždy podlehlo ministerstvo Delyjanyho a neudrželo se nikdy dlouho při vládě.

Již při obsazení ministerských míst povstanou ve vládní straně třenice a nespokojenost, neboť si na ně činí nároky asi dvacet kandidátů. Co se týče vnitřní potitiky, nelze přikládati nynějšímu výsledku voleb pražádného významu, neboť za panujících poměrů nebude vládě možno vykořeniti zlořády v státní správě a zaopatřiti nutné peníze pro patřičné vyzbro- jení vojska a námořnictva. Jest se však obávati, že Delyjanys vyvolá, jak to dělal vždy, zmatky v Make- donii a že bude hleděti zameziti tam provedení růz- ných důležitých oprav. Nepochybně bude tajně pod- porovati výpravy řeckých povstalců a loupežníků do ubohých tureckých provincif, by vyhladily jiné národ- nosti a tak se dožijeme za krátko nových ukrutnost a vražd. Přípravy k výpravám těm dějí se již dnes v Thessalii tak, že — kromě vlády — každý je vidí Vláda ovšem nesmí nic takového viděti, aby mohla klamati velmoci, jež dříve nebo později budou nu- ceny vystoupiti proti ní rázně. = Poslední svého rodu. Před týdnem pohřben byl v uherské Leči Alexandr Ladislav Breuer, po- slední hrabě-vladař šestnácti spíšských měst a s ním uložen do nitra země kus historické minulosti. Byl hrabětem-vladařem oněch šestnácti měst, jež po dobu 360 roků — ještě z panovační doby Zikmun- dovy — podrobena byla polské šlechtě, načež Marií Terezií byla vykoupena. V roce 1778 stala se samo- statnou kolonií s vlastní domácí správou a podří. zena byla pravomoci svého hraběte-vladaře. To trvalo až do roku 1876, kdy vzpomenutá kolonie konala poslední svůj sném, načež oněch šestnáct měst bylo přivtěleno k spíšskému komitátu. V témže roce ko- nána v Leči za předsednictví tehdejšího vrchního župana hraběte Albina Czakyho prvá konstituční rada s oněmi nově přivtělenými šestnácti městy.

Zesnulý, jenž byl posledním, jemuž hodnost vladat- ská náležela, dobyl si v kulturním i finančním směru nemalých zásluh. Mimo jiné byl s hrabětem Albinem Czakym, jakožto předsedou panské sněmovny, za- kladatelem úvěrní banky v Leči. Pohřeb zesnulého konán byl za obrovské účasti obecenstva všech tříd a vrstev. = Osmileté děvče za živa upáleno. Před něko- lika dny přihodil se na Zavadskej ulici v Lodi poli- továníhodný případ, který si vyžádal mladistvý život za oběť. V domě č. 17 bydlí rodina továrního dělníka Pastusiaka, sestávající ze tří osob. Pastusiak, hlava rodiny, zaměstnán jest v továrně Bitermanově, kam již před 6. hodinou ranní odcházívá, kdežto manželka jeho Stanislava obstarává domácnost. Osudného dne rozdělala Pastusiaková po 8. hod. ranní v malých kamínkách oheň, aby uvařila pro sebe a osmiletou dcerušku snídani, načež se k 9. hodíně z bytu vzdá- lila za účelem nakoupení potřebných věcí k obědu. Při tom zanechala dcerušku bez dohledu v bytě, při- kázavši jí, by dvéře z vnitřní strany uzavřela a ni- koho do bytu nevpouštěla. Nežli se však vzdálila, zaběhla Pastusiaková k sousedce, s níž se častěji

Různé zprávy. scházela. Po nějaké chvíli zaslechla z bytu svého strašné sténání i pospíšila si, majíc zlou předtuchu domů a jelikož dvéře byly uzamčeny, vyrazila je společně se sousedkou násilím. A v bytě shlédly věc přímo strašlivé. Na zemi u kamen leželo zuhelnatěl tělo dceruščino, aniž by projevovalo známky života Děvče mezitím, kdy se matka ze světnice vzdálila přiblížilo se k rozžhaveným kamínkám, následkem čehož uhořelo.

Zemřeli v Fraze.

Dne 13. března 1905: Dvořák Antonín, syn školníka, 5 roků, 162—I. Förnerova Anna, dcera do- movníka, 11 měs., 958—I. Hosperger Alois, mistr krej- čovský, 401/2 roku, 104—II. Náhl Josef, pank. úřadník, 69 roků, 821—II. Vincík Antonín, soukromník, 75 r. 1877—II. Šibylova Anna, dcera číšníka, 8 měsíců, 229—III. Kilián Rudolf, syn dělnice, 151/2 měsíce, 28—VI. Hartmann Josef, dělník, 38 roků, 733—VII. — U Milosrdných sester: Rokos Vojtěch, dělník, 50 roků. Herclová Josefa, žena zedníka, 30 roků. Ureš Matěj, žebrák, 73 roky. — U Alžbětinek: Fabiá- nová Anna, vdova po nádenníku, 83 roky. — Ve všeobecné nemocnici: Kögl Heřman, c. a k. dělostřel. setník, 45 roků. Vašnovský Antonín, ná- denník, 45 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve čtvrtek 23. března. 151. hra v předpl. (3. čtvrtka.) Aida, Opera o čtyřech dějstvích. Složil Giuseppe Verdi. S textem Chislanzoniho, překladem V. J. Novotného. Dirigent Moric Anger. Režisér Robert Polák. Začátek o 7. hod. Konec o 10. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru Ve čtvrtek 23. března. Začátek o 7. hod. 36. hra v předplacení. Po druhé Nejlepší manžel na světě. Fraška o 3 jednáních. Napsal A. Valabreque. Přeložil Karel. Veselý. Režisér B. Kovář.

Švandovo divadlo na Smíchově. Začátek o 7. hod. 67. hra v předplacení (čtvrteční). Novinka. Poprvé Pariové. Ve čtvrtek 23. března. Scéna. Napsala Abigajl-Horáková. Režisér Vilém Taborský. Uprchlé štěstí. Komedie o 1 aktu. Napsal A. Cermain Režisér A. Charvát. Přeložila Tereza Dvorská. Nové cesty. Hra o 1 jednání. Napsal K. Kamínek. - Režisér v. Táborský. a Král.

Pištěkovo lidové divadlo vinehracech Ve čtvrtek 23. března. Začátek o 7. hod. Ve prospěch sl. Aničky Suchánkovy. Žena dvou mužů.

Veselohra o 4 jednáních. Volně zpracoval J. Kuh

faraydové léčení, massáži, o lázně s jehličím smrkovým, o lázně radiové a světelné, o lázně otrubové i dehtové, slovem o všechny možné lázně. Mr. Bensington věnoval tu ducha svého vývoji oné soustavy léčivé, kteráž, i když již potom zemřel, byla ješté nedokonalou. Občas vědec sjížděl povozem najatým aneb dovolo- valy-liž mu to nohy jeho, sestoupil i pěšky do Pontilesa srkal tam před očima sestřenky své Jane železitou vodu. Nachýlená jeho plec, jeho tvář růžového zjevu, jeho zlaté blýskavé brejle — to vše bylo »lákadlem« pro Tunbridge Wells. Nikdo nebyl ni v nejmenším nevlídným vůči němu, ano místo samo i hotel sám zdály se býti potěšeny tím, že je přítomností svou vyznamenává. Toto vyznamenání nemohl mu nyní nikdo již uloupiti. Ačkoliv Mr. Bensington se rozhodl, nesledovati raději v denních listech vývoj velikého objevu svého, přece, když kráčel po velké promenádě hotelu, aneb když se- stupoval do Pontiles a když slyšel při tom šepotati kol sebe: »Tuto jest! To jest onl« nebyla to nespokojenost, jež obměkčovala ho v takých chvílích a jež zazářila na okamžik v oku jeho. Malá tato postavička, tato zakrnělá, drobounká po- stava byla rozsela ve svět krmi Bohův! Nevíme, co jest obdivuhodnějším, velikost neb ma- ličkost tohoto vědce a filosofa. Představte si jej jen tam v Pontiles, s kabátem kožešinou obšitým. Stojí pod oným výklenkem, kdež zřídlo chrlí pra- meny své, drží sklenici železité vody v ruce svéa srká z nl.

»Pojďte ven, Bensingtone«, pravil. »Vše jest v po- řádku. Já to jsem. Musíme tudy ven. Chtějí zapáliti boudu. Domovník vyhlíží. Služebnictvo jest pryč. Jest štěstí, že jsem čapl muže, jenž mohl mně dáti pokyn...« »Podívejte se!« Bensington vyhlédl z pod postele i spatřil na rame- nou Cossarových šaty nevysvětlitelného rázu a v ruce jeho — co mělo znamenati i to? — černý klobouk ženský! »Prohledávají všechno«, pravil Cossar. »Nezapálí-liž dříve dům, přijdou i sem. Vojsko nepřitrhne snad ještě ani do hodiny. Do čím více obydlí vniknou, tím více se jim bude podnikání to líbiti. Chtějí vyklízeti na čisto — toť samozřejmo«. »Vy však oblečete si tuto sukni a vsadíte si na hlavu tento klobouk a potom půjdete se mnou odtud, Bensingtone . . .« »Míníte — — —« počal Bensington, vystrčiv jako želva hlavu z pod úkrytu. »Miním, abyste oblekl kabátek a abyste šel ! Tot samozřejmo !« A náhlým, prudkým pohybem vytáhl Bensingtona z pod lože a počal jej oblekati do nové jeho role, obsta- rožné ženy z lidu. Vysunul mu vysoko spodky a velel mu svléci stře- více; odepjal mu límec, kravatu a svlékl kabát, natáhl mu přes hlavu černou ženskou sukni, připjal rudý flane- lový živůtek a přehodil pláštík přes tento. Své, příliš karakteristické brejle musil Bensington sejmouti, pak vsadil mu Cossar klobouk na hlavu. »Mohl jste se věru naroditi hned starou ženou !« pravil, když mu podvazoval pentle klobouku. -Zá pas s obry.“