Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 80. ze dne 21. března 1905.

Různé zprávy.

= Záhadná smrt choti italského důstojníka. O soboty projednává se před porotním soudem v Pe- rugii nevšedně poutavý proces, jehož děj spadá do roku 1902. Poručík Vito Modugno obviněn jest ze zločinu vraždy své choti a žaloba vyličuje případ ve stručnosti asi těmito podrobnostmi: 28. prosince vzpomenutého roku probuzeni byli lidé z nejbližšího okolí domácnosti Modugnových ve Vitontu dvěma střelnými ranami. A když několik sluhů vrazilo do ložnice paní Modugnové spatřili krásnou signoru spočívati umírající v objetí jejího manžela. Poručík zoufalým hlasem volal, že si signora vzala život. Brzy potom také nalezeno psaní, jímž signora vlastní rukou prohlašovala, že skončila sebevraždou, protože prý jí svědomí nedávalo klidu. Okolnost tato však vzbudila značné pochybnosti u lidí, kteří signoru dobře znali, neboť po celý život neučinila ani nej- menší zmínky o tom, že by ji svědomí znepokojo- valo. Příbuzní tragicky zemřelé paní, kteráž byla členem bohaté bankéřské rodiny di Cagno z Bari, projevovali hned po oznámení smutné události ná- hled, že se nejedná v tomto případě o sebevraždu, nýbrž zcela určitě o zločin vraždy. Soudíli tak ze dvou příčin: předně zjištěno, že Modugno trýznil svoji choť výčitkami žárlivosti, jakoby prý před sňatkem bývala zapředla milostné styky se kterýmsi důstojníkem. A druhým důvodem pak jejž považovali v té věci za velmi podezřelý, byla okolnost, že osudná střelná rána vydána mauserov- kou, náležející poručíku, jenž ji choval uzamčenouv zásuvce stolku, od něhož u sebe stále klíče nosil.

Při výslechu, jemuž Modugno byl v nejbližších dnech potom podroben, odmítal poručík se vším důrazem, že by byl pachatelem činu, prohlásiv zároveň, že ani neměl příčinu na svou choť býti žárlivým. Avšak následkem podaného dobrozdání se strany lékař- ských znalců, kteříž mrtvolu ohledali, byl Modugno zatčen a odveden do vyšetřovací vazby. Podezření sesíleno bylo faktem, že signora naprosto nemohla se střeliti vlastní rukou, neboť zbraň proti sobě nemohla podržeti směrem, jakým projektil vjel do těla. Ne- rozluštěnou záhadou však zůstalo, že list, po smrti signory nalezený, psán jest — vlastní její rukou. Přelíčení potrvá několik dní. K výsledku se vrátí me. = Prine Kristian, následník dánského trůnu, osobnost mezi lidem velmi oblíbená, podrobil se těchto dnů v Kodani zkoušce námořnické, aby pro- kázal způsobilost k samostatnému řízení lodí v dán- ských vodách. O princi se vypravuje, že jest náruži- vým přívržencem veslařského sportu. Zkouška ná- mořnická skládá se veřejně i byla tribuna, obecen- stvu vyhražená, tentokráte zvědavým obecenstvem přeplněna. Obecenstvo propukalo často v bouřlivé projevy potlesku, což, jak se zdálo, lidovému prinei lahodilo. Po skončené zkoušce sestoupil se zkušební sbor, aby kandidátu vydal vysvědčení o jeho pro- spěchu. Byl velmi dobrý, neboť z 21 daných otázek zodpověděl následník správně celkem 20, zmýliv se toliko při vzdušném měření vzdáleností o jedinou mořskou míli.

= Buffalo Bill a jeho manželský rozvod. Známý ředitel světového cirku Buffalo Bill podal na svou choť žalobu o rozvod. Odpověď žalované manželky však vyvolala v zasvěcených kruzích obrovskou sen- saci, kterouž snad i žalobce byl nemálo překvapen. Pa- nička totiž prohlásila úřadně, že jí choť byl nevěren, z kteréž příčiny žádá, aby americký don Jean, je- hož, bohužel, pojala za muže, prohlášen byl v pro- cesu za stranu rozvod zavinivší. Ke spisu svému přidala žalovaná nekonečný seznam damských jmen téměř z celého světa a příslušnic všech národností, připomínajíc, že se všemi měl pan Buffalo Bill mi- lostné pletky. Dle výpočtů těch měl žalobce jenom v Americe 1003 milenky... Mezi milostnicemi, jež v jiných zemích světa ulovil, jmenovány jsou do- konce také — dvě panující královny ... s nimiž prý si pan Buffalo už do poslední doby dopisoval . . . Je- den z amerických listů, přinášející tuto zprávu, straní do jisté míry žalobci a poznamenává, že do paní Buffalové ve chvíli, kdy podávala soudní odpověď na žalobu, vjel duch všech indianů, které pan Buffalo kdysi na svých dobrodružných cestách postřílel. .

= Drobnosti o donu Quichotovi. Ruský vyslanec v Madridě Ševič, proslulý sběratel starožitností, za- slal ministru zahraničních záležitostí v Madridě čtyři velmi cenné malby ze XVII. století, představující různé výjevy z »dona Quichota«. Obrazy budou zařaděny do velké bibliografické výstavy, pořádané právě na jubilejní oslavu Červantesovu. — V Seganase u Madridu žijí dle zpráv španěl. listů přímí potomci manželky slavného spisovatele, Juan, Antonio a Miguel Quija- dovi, jichž předci byli rodem z Esquirie, odkudž právě byla i choť slavného spisovatele. — V kostele arga- masilském nalezá se olejomalba, představující rytíře z počátku XVII. století, i tvrdí se, že na postavu hodí se s nevšední věrností popis dona Quichota. Soudí se všeobecně, že asi onen rytíř, jejž obraz předsta- vuje, byl vzorem, kterýž Cervantes při sepisování veledíla měl na mysli.

Zemřelí v Praze. Dne 9. března: Krupková Marie, jeptiška 19 roků, čp. 308—I. Žatecká Marie, vdova po tru- hláři, 70 roků, čp. 817—I. Brůža František, obchod- ník, 64 roky, čp. 1417—II. Paškova Josefa, dcera řezníka, 2 měsíce, čp. 1426—II. Hartmann Jiří, stroj- vůdce, 46 roků, čp. 293—VII. Zíbek Rudolf, syn dělníka, 11/2 roku, čp. 588—VII. Plener Jindřich, býv. posluha, 73 roky. čp. 801—VII. Červenková Josefa, vdova po nádenníku, 81 rok, čp. 619—VIII. Polá- ková Františka, žena dělníka, 53 roky, čp. 302—VIII. — V nemocnici Milosrdeých sester: Nechvátalova Marie, služka, 36 roků. — V namoc- nici Milosrdných bratří: Jiras Václav, zed- ník, 36 roků. Martinek Václav, pekař, 20 roků. — V kupecké nemocnici: Finke Gustav, komp- toirista, 35 roků. — Ve všeobecné nemoc- nici: Flugrová Marie, soukromnice, 56 roků. Hu- něk Václav, zedník, 65 roků. Petráková Antonie, děl- nice, 17 roků. Piskorova Anna 19 roků. Trčková Ka- teřina, žena kočího, 31 roků. Valešová Ludmila, žena zedníka, 62 roků. — V c. a k. invalidovně: Fadrhonc Jan, obchodní příručí, 38 roků. Dne 10. března: Kodetová Marie, vdova po krejčím, 78 roků, čp. 347—II. Dobešová Pavlína, vdova po železničním zřízenci , 63 roky, 593—II.

Klíma Josef, krejčí. 59 roků, čp. 1389—II. Mareš Václav, obchodní jednatel, 34 roky, čp. 1714—II. Kebertová Marie, posluhovačka, 56 roků, čp. 26—VI. Hercink Arnošt, jednatel, 361/2 roku, čp. 145—VI. Koz- mín Antonín, bednář, 40 roků, čp. 534—VIII. Pokorná Marie, dcera strojníka, 11/2 roku, čp. 87—VIII. Svato- ňová Marie, manželka dělníka, 28 roků, čp. 484—VIII. — V nemocnici Milosrdných sester: Hla- váček František, dělník, 58 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Julinek Jan, dělník, 48 roků. Odvár- ková Marie, žena obuvníka, 38 roků. Přibylova Bo- žena, služka, 19 roků. Dne 11. března 1905: Čapek Karel, dýmká, 57 roků, 565—I. Kolliner Leopold, býv. kupee, 78 r. 798—I. Kurendová Anežka, soukromnice, 83 roky. 406—II. Šíbal Václav, koželužský pomocník, 57 roků, 552—II. Pivoňková Marie, dělnice, 45 roků, 1176—II. Budil Karel, syn obuvníka, 1/2 roku, 450—VII. — U Milosrdných bratří: Gross Jan, 18 roků. Hošek Jan, puškař, 53 roky. Hrubý Václav, dělník, 40 roků. Ullich František, řezník, 65 roků. — Ú Alžbětinek: Mariková Anna, vdova po knihari, 78 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Dej- mek Tomáš, dělník, 42 roky. Grammannová Terezie, žena domovníka, 53 roky. Schmitzlerová Terezie, žena truhláře, 49 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý 21. března. 149. hra v předpl. (1. čtvrtka.)

HOLČIČKA. Dramatická studie o jednom dějství. Napsala Božena Viková Kunětická. Režisér Jaroslav Kvapil. Tvrdohlavá žena. Báchorka se zpěvy o třech dějstvích. Napsal Josek Kajetán Tyl. Hudbu složil Moric Anger. Režisér Karel Mušek. Dirigent Moric Anger. Konec před 10. hod. Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Praby. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V úterý 21. března. Začátek o 7. hod. 35. hra v předplacení. Poprvé: Nejlepší manžel na světě. Fraška o 3 jedn. Napsal Albín Valabréque. Přeložil Karel Veselý. Režisér B. Kovář.

Švandovo divadlo na Smíchově, V úterý 21. března. Začátek o 7. hod. 66. hra v předplacení (úterní). Novinka. Krásná Helena. Novinka. Komická operetta o 3 jednáních. Napsali Mailhac a Halévy. Přeložil J. J. Stankovský. Hudbu složil Jacques Ofenbach. Režisér Josef Kubík. Denní prodej lístků nalezá se u knihkupce p. Urbánka v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smí- chově. 6233

Pištěkovo lidové divádlo vnehrknot. na Král. V úterý 21. března. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Čarovné ruce. 6224 Komedie o 5 jednáních od Skribého. Přeložila K. Pešková.

Takové byly okolnosti, jimiž svět zvěděl nejprve, že síla nové látky výživné znovu se byla rozpoutala. Po týden byla obec Keston jakožto »distribuční stře- disko«, jak to přírodovědci zovou, v plné činnosti. Tentokrát nebylo vos ni krys, ni škvorů, ni kopřiv, avšak vyskytlo se záhy několik larv vodních šídel, jež záhy zaměnily se ve vodní šídla a brzy celý Kent safírovými, letavými těly svými oslepovaly, a rozmohla se tu záhyi škaredá jakás klihovatá bahenní rostlina, jež přes břehy rybníku zbujela a slizké zelené massy své vysílala až na stezku, na polovici cesty k domu doktora Winklesa. A brzy počaly vzrůstati obrovsky i řasy i sítí a zjev ten přestal teprve při plném vysušení rybníka. Veřejnému mínění záhy vyjasnilo se, že tentokráte nebylo jen jedno »distribuční středisko«, nýbrž že bylo středisek takých celá řada. Jedno bylo v Ealingu, o tom nemůže býti nyní žádné pochyby, a z něho vycházela útrapa much a pavoukův obrovských, odtud se rozptylu- jících; jiné bylo v Sunbury, kdež plodilo velké, divé úhoře, již byli s to i na břeh vylézati a ovce usmrcovati; další středisko v Bloomsbury obdařilo svět novým, strašným — 164 —

Soudce Lynch. Zahradnický pemoeník viděl zmizeti jej a slyšel šplechot vody, rozčeřované jeho zápolením se živlem. Nešťastný muž objevil se znovu na dozoru hocha; bez klobouku a promočený jal se křičeti o pomoc! Ještě nikdy nebyl slyšel mladík muže křičeti a úpěti. Podivný cizinec ten škubal, jak se zdálo, čímsi po straně obličeje svého. Již také jevily se tam krvavé rýby. Mával jako v zoufalství rameny, skákal jako šílený, pobíhal divoce deset neb dvanáct metrův sem tam,i skácel se pak k zemi a kutálel se po ní. Za okamžik mladičký pomocník neviděl ho již. Na ráz seběhl jinoch po stupních a prorazil plotem — drže na štěstí ještě zahradnické nůžky v rukou svých. Když se prodíral křovím, měl sto chutí, jak později vyprávěl, opět se obrátiti a to ze strachu, že má tu co činiti se šílencem, avšak pomyšlení, že drží v ruce nůžky, opět jej upokojilo. »Byl bych mohl v každém případě — prohlásil — aspoň oči mu vypíchnouti!« Jakmile Mr. Carrington spatřil zahradnického pomoc- níka, počal se na ráz opět chovati jako zdravý, ale zou- falý člověk. Vyskočil ze země, klopýtl, povstal znovu a běžel mladíku vstřic. »Hleďte jen, hleďte,« volal, »nemohu se jich sprostiti !s A s hrůzou zřel zahradnický pomocník, že na čelisti Mr. Carringtonově, na jeho pravém rameni i na jeho stehně zavěsily se tři ze strašných oněch larv, zaryvše velké čelisti své hluboko do jeho masa, a ssajíce o překot o jeho „Zápna a obrr.