2
masthead
V Praze, v sopotu dne 20. ledna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předpláeí sol
v Praze v sdministrsel
rlife . . . . . . 2 K
čtrrt leta . . . . 6 K —
s drojí donářkon
nšre
ta . . . . 7
ve flialkách-
a měsío . . . . . . 2 K 80
Poštou:
nisl
eia. . . . e
s dvojí sisilkou
u nšeí
nčnt lets . . . . 11 K 60
Praha
5
article
Čís. jedn. Pr. 26/00.
6
article
Jmenem Jeho Veličenstva císaře
Cís. král. zemský co tiskový soud v Praze uznal
návrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 15
edna 1900 čís. St. 23/00 takto právem
Obsah článku »Nezbytné korrektury« uveřejně-
iho v čísle 12. period. v Praze tištěného a vydáva-
ho tiskopisu »Národní Listy« ranního vydání
ne 13. ledna 1900 zakládá v místě: »Vi tomto stát
- (až) — tak rychle nestárnou«e skutlovou povahu
sočinu uražení Veličenstva dle § 63. z. t.
Zabavení periodického časopisu »Národní Listy
znního vydání čislo 12. ze dne 13. ledna 19
n schvaluje dle § 489. ř. tr., další rozšiřován
ož čísla se zapovídá dle § 493 ř. tr. a nařizuje
maření výtisků zabavených dle § 37. z. o tisku,
Cís
Praha
St
8
article
V závadném místě porušuje se haněním a po
míváním úcta k Jeho Veličenstvu císaře, což má
o sebe povahu zločinu v § 63. z. tr. vytčeného.
Proto bylo návrhům c. k. státního zastupitelstv
nyhověno, jaki shora uvedeno.
V Praze, dne 17. ledná 1900.
n os
C. k. zemský co trestní soud' v Praze:
Dr. Wokaun.
fan Jos. Anýž, redaktor period. tiskopisu »Národn
Listy« v Praze--II., Marianská ul. č. 3.
Wokaun
Anýž
Praha
Jos
9
article
Zatýkání ve Varšavě,
Zatýkání ve Varšavě,
Po třetí v době necelého měsícé do-
chází nás z Varšavy zpráva o rozsáhlém
utýkání. Původně napovídaly některé časo-
pisy haličské, jakoby policie varšavská byla
zakročila pro tajné učení se polštině, jež
sustředilo se v tamním polském dobročin-
tém spolku, po druhé snažily se příčiny
ntýkání svaliti na ruch socialistický, ale
ndá se, že ani prvá ani druhá »domněnka«
tebyla správnou. Nejnověji zatčeno o prázd-
tinách vánočních asi 30 gymnasistů z ven-
kovských gymnasií, kteří pořádali jakýsi
ujný sjezd ve Varšavě, což samo o sobě
vylučuje obě vzpomenuté domněnky.
Varšava
10
article
Zatím přibylo do této záležitosti více
nětla »Odezvou«, již vydal »komitét cen-
tální ligy národní«. »Odezvou« touto, dato-
vanou zdánlivě z Varšavy 8. prosince 1899,
jež rozeslána byla i časopisům haličským,
oznamují neznámé osoby, že utvořily již
vr, 1886 jakousi novou tajnou vládu, která
chce soustřediti v rukou svých řízení a ve-
dení všeho národa polského. V odezvě se
ličí, kterak po posledním povstání polském
1863 ustala veškerá politická činnost zor-
panisovaná a vědomá cíle, a vytýká se, že
gramovým heslem práceo hrani-
lené vytlačena byla tradiční politika ná-
rodní — a heslo toto že se stalo populár
ním ve všech polských zemích. Nová čin-
rost prý zvláště od r. 1879 byla nepřátel-
skou citům a snahám národním. Vidouce to,
sestoupili se prý v r. 1886 stejně smýšlející
nužové v ruském Polsku, kteří ve sroz-
umění se zástupci emigrace a ostatních zemí
polských ujali se úkolu, zavésti národ »n
dráhu politiky činné«. Vydali brožuru »o o-
braně činné a národním fondu« a založili
»Ligu polskou«. Ve spojení s touto ligou
utvořily se prý tajné i veřejné skupiny, jež
pracují každá ve svém obvodu. Liga prý se
různí od dávných organisací polských tím.
že nepřipravuje bezprostředně »ruch zbroj
ns, ale rozložila činnost svou na řadu let
aby vytvořila činné síly do soustavného stá-
lého zápasu za neodvislost.
Ihned na počátku svého vzniku přikročila
liza korganisaci mládeže, aby ji na-
plníla náležitým pochopením politických úkolu
a připravila nové lidi pro novou práci. Liga
přikročila i ku pořádání »projevů veřejných«,
Varšava
Polsko
11
article
Jaby působila silnějšími prostředky než jest
slovo a písmo. První takové projevy staly se
ke 3. květnu 1891. V té době se organisace
značně rozšířila a změnila svůj název z ligy
polské — v ligu národní. Tříletou takovouto
činností prý vnikla do širokých vrstev lidu.
Dále obsahuje odezva polemiku proti po-
savadnímu postupu vedoucích stran polských,
zejmena proti smířlivým (ugodovcům) mezi
Poláky ruskými. V odporu svém proti nim
liga nejednou se přesvědčila »o počtu a síle
svého tábora«. V roku 1896 vypracovala
program pro široké vrstvy, v ruském Polsku,
jenž došel ohlasu i v Haliči i v zemích pru-
ských. V tomto směru pracovala zejmena
brožurkami pro intelligenci i pro lid. S vy-
sledky své činnosti jest prý liga úplně spo-
kojena a může tudíž vésti si jako »represen-
tant národa«. Jakožto representanti zájmů
národních, silni plnou mocí, jež spočívá v dů-
věře lidu, pokládají se nejmenovaní pisatelé
odezvy za povolány, aby vzali na sebe těžkou
anebezpečnou povinnost říditi politiku národa
polského a vůdcovství tohoto se domoci
Při postupu svém nezříkají sežádných pro-
středků a používají těch, jež rozum provdne-
šek doporučuje. Po třináctileté činnosti tajné,
vníž vycvičila své síly, vystupuje dnes liga
veřejně. Činí takto po zralé úvaze, pro-
myslila důkladně veškeré následky, proto ze
se považuje za dosti silnou, aby neustoupila
z dráhy, kterou si vytkla. i nelž rel
Takový ješt asi stručný obsah odezvý.
Mnohé události z posledních dob snad
v ní mají svůj klíč. Připomínáme jen od let
opětující se zatýkání na hranicích ruských
pro šíření zakázaných spisů, náhlé ochlazení,
kteréž nastalo v kruzích ruských ke slavnosti
odhalení pomníku Mickěviče ve Varšavě a pod.
Polák
Polsko
Halič
Varšava
12
article
Dojem, jakýž učinila odezva na časo-
pisectvo haličské, jest dosti různý. Nejen
krakovský »Czas«, ale i jiné listy přijaly ji
odmítavě, vidí v ní »vystupování nové inlby,
jež již se prostírá a šíří na ulicích, vystu-
puje na veřejném náměstí a jež se nazývá
veřejným míněním.« Našli se však i obhajci
její, jako »Nová Reforma«, a proto volají
odpůrci její, že třeba postaviti se na stráž,
aby »mlha neproměnila se v bouři, kteráž
jest s to otřásti vším a zničiti všečkoa
vehnati národ polský do nové katastrofy « a
aby snový zjev staré choroby« nezpůsobil
zmatek. Není prý to leč dalším projevem
staropolské anarchie, která ve století 18.
připravila Poláky o neodvislost a v 19. sto-
etí každý její nový pokus končil ještě
hroznější ranou pro národ. Neznámí, tajní
vůdcové staví prý se tu proti vůdcům zná-
mým, osvědčeným a zodpovědným —o vr
To stačí k ocenění stanovisk, jaká za-
ujímá ku odezvě publicistika polská v Haliči
My ovšem nemíníme tuto zasahováli do
domácnosti polské, pro nás odezva má vý
znam jako část souvěkých událostí.
A po této stránce jsou zajímavé některé
okolnosti. Ostří odezvy, ač zmiňujese
i o ostatních zemích polských, soustřeďuje
se především na činnost v ruském Polsku
I rok, kdy liga národní dle tvrzení
tajně vznikla i kdy veřejně vystupuje, jsou
pozoruhodny.
Tehdy v r. 1886 mluvilo se o velikém
napjetí mezi některými státy a Ruskem a v po-
slední době neměně jest růzností v politice
balkánské, zvláště od procesu bělehradského
Rovnéž zasluhuje zvláštního povšimnutí,
že studující mládež polská vyhlédnuta byla
za předmět propagandy. Každý se pamatuje
na nepořádky studentské, jež v posledních
letech vznikly v Rusku skorem na všech
Czas
Polák
Halič
Polsko
Rusko
13
article
universitách, dnes zasahují — do gymnasií
polských.
Ani Rusové, ani Poláci nemají přebytek
intelligence, dorost její má ohromný úkol
v emancipaci obou národů od cizáctva, jež
hospodářsky dosud bohatě těží z nich a
když při opětujících se — tu nepořádků,
tam tajné činnosti — vzdělávající se mládež
polská a ruská předčasně sahá po
oborech, pro něž náležitou průpravu zjed-
nati si má svým povoláním, a takto mizí ze
škol a ústavů — zdaliž sama nenapomáhá
úpadku vlastních národů a nezůstavuje v nich
prázdná místa pro zájmy a kořist živlů
cizích?! V tomto smyslu každý opodál sto-
jící pozorovatel musí s politováním hleděti
na rány, jež se zasazují takto budoucnosti
obou národův, jak polského, tak ruského.
Jest však ještě jedna okolnost, kteréž
rovněž záhodno si povšimnouti. Má nový
ruch tajný mezi Poláky býti předzvěstí, že
někomu na tom záleží, aby způsobil nová
nedorozumění mezi sousedními státy? Oká-
zalý souhlás části haličských časopisů s čin-
ností ligy na území ruském sotva jest způ-
sobilý prostředek ku sesílení přátelských.
sousedských styků.
A jaký bude další účinek? Zatýkání
varšavská sama o sobě jsou již důkazem.
že Rusko jest nuceno obraceti svou pozor-
nost od svých východních hranic — ke hra-
nicím — západním; a ze stato pozornost ne-
obmezí se jen na zatčené oběti nové » akce
ale že si asi všimne i dalšího její pozadí,
rozumí se samo sebou.
Rus
Polák
Rusko
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 19. ledna.
sal
Vlastnoručním listem, jenž bude otištěn v
zejtřejších úřadních novínách vídeňských, bude
Wittkův kabinet po čtyřnedělním úřadování
sproštěn nezávidné povinnosti, ve kterou se uvá-
zal po odchodu ministerstva Clarova dne 23.
prosince m. r. Wittkův kabinet měl přesn
předepsanou dráhu, po které došel právě tak
daleko, jak mu bylo předem určeno: podepsal
se v císařských nařízeních, jimiž na základě
14. vyřízeny »státní nazbytnosti«, totiž přika-
zovací zákon jako závěreční kámen vyrovnání
rakousko-uherského a zatímný rozpočet. Zatímný
kabinet Wittkův odchází neoplakán, ale také
nestížen výtkami a nenávistí.
V jeho dědictví uvazuje se dnes defini-
tivní kabinet Körbrův, v němž vedle samýeh
úřadníků bude zasedatř jediný parlamentní mi-
nistr, dr. Pietak, jako ministr za Halič. Po le-
tech obsazuje se opětně — po dru. Pražákovi
po druhé — krajanské ministerstvo za Čečhy.
Dr. Ant. Rezek nevstupuje do ministerstva
jako důvěrník české delegace, není tedy vázán
nijakými sliby a úmluvami se zástupci českého
národa, nýbrž uvazuje se v důležitý nový úřad
na svou vlastní zodpovědnost. Víme sice, že
české krajanské ministerstvo v rukou Rezkových
je v dobrých rukou; nieméně obáváme se, že
mu v kabinetě Körbrově nebude snad vůbec ani
možno prokazovati svému národu tolik dobrých
služeb, kolik by mu jich mohl prokázali ve své
dosavadní úřadovně v ministerstvě osvěty. Že
se v úřad ministerský neuvazuje s radostí,
víme; přejeme mu, aby po čhse mohl tento
zodpovědný úřad složiti s dobrým svědomím.
Wittkův
Clarův
doktor
Pietak
Pražák
Antonín
Rezek
Rezkův
Praha
Halič
15
article
První povinností kabinetu Körbrova bude
jak se všeobecně uznává, způsobiti smír česko-
německý. Smír ten dle rozmluvy s drem
Žáčkem, pokládá za nevyhnutelný i panovník.
Naděje na jeho uskutečnění jsou však skrovné.
Na německé levici neni níjaké známky ústup-
nosti a věčné poukazování na svatodušní pro-
gram a nezbytnost německé státní řeči je přímo
posměchem nad smiřovací myšlénkou. Nezdaří-l
se pokus smiřovací, naše vina to nebude. To
uznává i mnichovský »Vaterland«, jenž ve stati
o poměrech českosněmeckých v Rakousku píše:
»Císař František Josef chce, aby se národové
rakouští smířili sobě k vůli a klvůli státu. Běži
jen o to, kteří živlové pracují proti tomuto
smíru. Posl. Žáček ukázal nade vši pochybnost
jasně, že Čechové by se ihned smířili, kdyby
jim byla přiznána rovnoprávnost. Uvážíme-li, že
Čechové tvoři v Čecháchdvě třetiny obyvatel-
stva, nemůže nikdo rozumný tuto podmínku po-
kládati za neskromnou. Je přec samozřejmo, že
většina má požívati aspoň tolik práv, jako
menšina. Ale právě tomuto samozřejmému staví
se na odpor Němci, poněvadž si dorozumění
vůbec nepřejí. Nedbá-li tedy někdo vřelého
přání císařova, nejsou to Čechové, nýbrž
ien
Němci. » n
al
František Josef
Posl
Žáček
Čecho
Němec
Rakousko
16
article
Záhřebský »Obzor« soudí, že vnitřní zmatky
rakouské nedají se odstraniti jinak, než dů-
kladnou změnou systému. »Rokování v dele-
ganích — praví »Obz.« — ukázalo, jak jest
krise hluboká a jakých radikálných oprav by
bylo třeba, aby se krise rozřešila. Ale o re-
formách nikdo na ten čas nepomýšli. Je však
zásluhou delegačních debat, že se věci jmenují
nyní pravým jmenem a že jsou vyvedeny na
čistou vodu. Nedorozumění býti už nemůže.
Debaty ukázaly, jaká propast děli Němce od
Čechů a vůbec od Slovanů. Němci žádají nad-
vládu a myslí, že jim k tomu dává právo spolek
Rakouska s Německem, spolek, jenž dle jejich
mínění má Rakousko učiniti odvislým od Ně-
mecka. Čechové stojí na opáčném stanovisku.
Dovéde dr. Körber překlenouti tuto propast?
Dr. Körber je dobrý úřadník; ale ještě se ne-
ukázalo, jaký je státník. Avšak i kdyby byl
státníkem, kde je ten státník, jenž by mohl
rozřešiti nynější krisi, aniž se dotknuls systému?
Takového státníka není. O státnících, kteří by
chtěli rozřešiti krisi změnou systému ať vnitřního.
ať vnějšího, nechce se ani slyšeti. To jsou
obtíže, pro které všechno vázné a které se ne-
dají ovládnouti.«
Němec
Čecho
doktor
Körber
Rakousko
Německo
Slovan
17
article
Z Krakova. Obecní zastupitelstvo, sestavující
nový volební řád, odvolalo, jak už sděleno telegra-
ficky, starší usněsení, jímž se mělo zavésti vše-
obecné volební právo při volbách do obec-
ního zastupitelstva, a jimž mělo nabýti tohoto
práva asi 13.000 dospělých, aspoň rok v obcí pře-
bývajících občanů. Ve schůzí dne 18. t. m. na návrh
Paškovského starší usnesení odvoláno 28 hlasy proti
17. Sedm členů zastupitelstva vzdato se hlasu neb
vyšlo před hlasováním ze zasedací síně. Sezení bylo
velmi bouřlivé. Dr. Seinfeld přečetl prohlášení, jímž
ostře napadl velkostatkářskou stranu, přičitaje jí
vinu Všeho neštěstí, jež stihlo Poláky. Galerie bouř-
livě projevovaly souhlas s prohlášením a byly ko-
nečně vyprázdněny. Četně shromážděné dělnictvo
provolávalo hanbu předsedovi a za zpěvu »Rudého
praporu« opouštělo galerii. Potom znova hlasováno
o návrhu Rotterově stran všeobecného volebního
práva a návrh propadl. Jediný zisk, jehož voličové
nabyli novým volebním řádem, záleží v tom, že
počet členů obecního zaslupitelstva rozmnožen
o čtyři a tato nová místa přířknuta řemeslníkům.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 19. ledna.
Další zatýkání ve Varšavě.
O třetím zatýkání varšavském oznamuji z
Lvova krakovským listům
Ve Varšavě bylo v sobotu večer zatčeno
30 gymnasistů. Stalo se to v domě v ulici
Chmelné, kam se jinoši sešli rokovat, kterak
by o prázdninách mohli působiti na ves-
nfeký řid ve smyslu cívilisace a osvěty. Po-
licie byla zpředu zpravena, že schůze konati s
bude. Policisté od rána ulici a dům hlídali. Ji-
znp
doktor
Seinfeld
Polák
Rotterův
Krakov
Praha
Varšava
Lvov
Galerius bouř
všeobecný volební práv
18
article
V drobném prodejl:
ranní číslo o sobě . . . za
vdpslední
. . . . na s
Ve sllalkéch na venkově
ranní čtalo. . . . . . . .
odpolední . . . . . . . . Bh
Inseraty
plati se hotevě napřel.
Přečplacení a inssrty přijímá sdminl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam sachárají se téh redhakne
tiskárna a vzpsdice „Národnich Listá“
Rukopisy se navracsii.
Inserata
Národnich
19
article
noši přes to o 10. hod. večerní se shromáždili.
Jak byli pohromadě, policie vnikla do pokojea
všecky přítomné zatkla a odvezla na pevnost.
Vysvětlení k nynějšímu zatýkání podali
jsme z krakovského »Času« při zprávě o za-
tčení druhé serie, k němu odkazujeme.
Obrenoviči a unie.
Zpravodaj »Hon. Bp.« potvrzuje zprávu na-
šeho Spectatora, že Milan přemlouvá Alexandra
k přijmutí unie, aby mohl získati ruku rakouské
princezny. Na to by nastalo těsnější sblížení
Srbska s Rakousko-Úherskem a Rakousko by
přivolilo, aby Bosna a Hercegovina připojeny
byly k Srbsku, začež by Srbsko vstoupilo pod
rakouský protektorát. Milan prý už pro svůj
plán získal kruhy, blízké ministru Kallayovi.
sná
ldfint itnnn
srp
od S amnestii srbským radikálům děje se su-
rový švindl. Srbští vládcové jí uživají k tomu,
aby udržovali žurnalistiku v napjetí a nutili ji
o nich mluvit. Na amnestii nikdo z nich nepo-
mýšli a nikdo, kdo má na ně vliv, jim k ní ne-
radí. Milan i Alexandr jsou přilis sveřepí, aby
se v nich zaševelil lidský cit a hlas svědomí.
Řemeslná prolhanošt srbských officiosů jde do
těch koneů, že evropské obecenstvo zprávami
o amnestií přímo balamuti. Den před pravoslav-
ným Novým rokem (13. ledna) telegrafovali, že
amnestie bude udělena na Nový rok. Když se
tak nestalo, telégrafovali, že král Alexandr chtěl,
ale Vladan Dorděvič mu nedal a udělal z amne-
stie kabinetní otázku. To je zřejmá nepravda,
smyšlená na klamání Rusů. Vladan Dorděvič je
robem svých velitelů, je bez srdce a charakteru,
ale není hlup. On předvídal, do jakého světla
Obrenovič
Milan
Alexandr
Kallay
Dorděvič
Rus
Srbsko
Rakousko
Bosna a Hercegovina
20
article
Srbsko nespravedlivými a krutými ortely se po-
staví a proto radil už k zastavení vyšetřování
a později, když nevinně oběti odsouzeny, opět
k amnestii. Milan a Alexandr neuposlechli svého
oddaného otroka a neuposlechnou nikoho, proto
že muka nevinných dělají jim potěšení a pří-
jemně je dráždí. Vždyť to Alexandr za pobytu
ve Vídní výslovně řekl redakťoru »Neue Freie
Presse« ! Řekl mu, že dá milost, až se udá, spro-
stým zločincům, ale nikoli radikálům. Ano, vin-
nikům dá amneslii, ale nikoli nevinným, právě
proto jí nedě, že jsou nevinni a že je mu to
známo,
Rusové amnestii čekali. Zklamání jejich
dává výraz »Poccis«.
Milan
Alexandr
Rus
Srbsko
Vídeň
Neue Frei Presse
Poccis
21
article
Záhubný vliv Milanův na Alexandra opět
zvítězil, amnestie darována nebyla. A znova ne-
sťastné Srbsko podpadlo pode jho pařížského
karbaníka. Čím a jak Milan podčiňuje svěmu
zkáznému vlivu Alexandra, o tom svým časem
povědí dějiny. Ale není pochybnosti, že další
politické trvání Srbska nomůže býti považováno
ani dost málo za zabezpečené, dokud tam bude
pobývati Milan Obrenovič. Takovému stavu musí
být učiněn konec, neboť je nebezpečen nejen
všem nešťastným poddaným krále Alexandra“
nýbrž i míru na Balkánském poloostrově. Necht
je srbský národ sebe trpělivější: v konci konců
bude dohnán k revoluci proti barbarské mila-
novštině. A povstání v Srbsku bude hranicí, je-
jíž jiskry rozsypou se po všem Balkánském polo-
ostrově. Pravda, pozornost starší sestry Srbska,
Ruska, je pohlcena nyní světovou politikou, ale
naše vlast je dosti silna, aby kategoricky pro-
hlásilo to, co mu diktuje cit humannosti a ty
ohromné zájmy, které Rusko má na blízkém
Východě. A slovo Ruska je mocné slovo a vý-
sledky jeho bývají ohromné. Milan Obrenovič
musí ze Srbska! Rusko osvobodilo Srbsko o
věkového jha musulmanského. Což je má nechat
úpět pode jhem Milanovým, jenž je stvůrou ne-
přátel Slovanstva a Ruska zvlást?
Milanův
Alexandr
Milan
Obrenovič
Milanová
Srbsko
Rusko
blízký východ
22
article
Nedal amnestie.
šbn
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Schůze akademie.
(Psáno pro »Nár. Listy«.)
V Paříži, v lednu.
Bývá to z pravidla jedna z nejčelnějšíeh
premiér roku, zejména je-li okázalost její zvý-
šena, jako v tomto případě, osobnosti toho,
jenž má býti přijat.
Proto také již tři neděle přede dnem usta
noveným ku přijetí nového člena akademie cti-
hodný pan Pingard, tajemník akademie (ale ni-
koliv »nesmrtelný« abyste se nemýlili), jest za-
hrnován dopisy a návštěvami, stejně parfumo-
vanými, vesměs se žádostmi o nějaké místečko,
třeba jen pouhé sedátko, jen aby majitelk
mohla říci v saloně, že byla také přítomna
schůzi v akademii. Šťastný pan Pingard, jenž
v určitých lhůtách stává se takto předmětem
nejlichotivější pozornosti nejčelnějších dam pa-
řižských a rovněž jako král minulých dob vídl
kolem sebe hotový dvůr hezkých a příjemných
osůbek !
Ovšem dlužno připomenouti, že tato úloha
mívá mnohdy obtížné povinnosti a nepřijemné
povinnosti. »Kdo chce uspokojit všechny, ne-
uspokojí nikoho«, praví přísloví. A jest vůbec
známo, jaké požadavky dovede činiti krásná
žena, bezpečná svým půvabem, chce stůj co
stůj nějaké privilegované místo, odkud může
dobře viděti, ale zejména býti dobře víděna,
což jest pro ni ještě důležitější.
A poněvadž všechny krásné ženy »celé
Pařiže« tu dotírají a všechny okázale projevují
tytéž požadavky, můžete si pomyslit, že neni
to úkol nikterak snadný pro toho, kdo nechce
pozbýt jejich přízně a nerad by, aby se na
ného mračily.
Avšak tajemník akademie jest obratný muž
a aniž napsal jako pan Paul Bourget subtilní
díla o základech psychologie ženy, přece je
dosti důkladně prostudoval.
Jest ovšem pravda, že mohl již nabýti ja
Pingard
Bourget
Paříž
24
article
kýchsi zkušeností ve svém choulostivém úřadě,
když již po třicetpět jar a rovněž tolik zim
zastává úřad tajemníka, Ba i když jej na-
stoupil, stal se toliko následníkem svého otce
jenž úřad ten zastával již po dobu skorem
stejnou. Tak tedy etihodný pan Pingard měl
výhodu dlouholeté tradice ve své rodině, kdež
se od dětství připravoval na tajemníka aka-
demie, jako soudcové staré Francie, již pochá-
zejíce z dávné řady soudních úřadníků, měli
takřka již od kolébky vědomí budoucího svého
úkolu a jednou dospěvše věku jinošského, use-
dali na křeslo otcovské.
Také p. Pingard má úřad svůj takřk
v krvi a zná veškery jeho podrobnosti. Veřejná
schůze akademie, toť jeho bojiště, neboť ze-
jmena zde dovede přivést ku platnosti svoje
vlastnosti taktika a diplomata. Měli byste jej
vidět v těchto dnech, kterak všude se ohliz
svým pátravým zrakem, jak řádný generál.
zdali učiněno vše k dosažení vílězství, umístiv
pak svoji drobnou postavu, již vzpřímuje
jsa si vědom své důležitosti toho dne, v polo
kruhové zasedaci sini.
Pingard
Francie
25
article
Ostatně nemá mnoho času nazbyt, nebot
tu blíží se proud elegantních návštěvnic. A pan
Pingard pln ochoty je vítá, líbá některé urozené
ručky v rukavičkách jako ve slavném stoleti
osmnáctém. Všechna šlechta Francie je tu za-
stoupena. Jest to takřka její den, neboť tu
markýz přijímá hraběte do vzácného shro-
máždění; předměstí Saint Germain poznává tu
svoje příslušníky. »Tudy, paní hraběnko, jsem
šťasten, že vám mohu nabídnouti znamenité
místo. Váš sluha, paní markýzo, jak se vám
libí tato dvě sedadla, anebo měla byste raději
balkon? Byla byste právě proti panu řediteli a
pod přímou ochranou slavného kardinála Riche-
lieua, jehož socha jest právě naproti.« Takto
šeptá příjemně lichotivý hlas p. Pingarda, zatím
co svým čiperným, drobnýmo skrokem spěchá
vstříc některé nové vynikající návštěvnici.
Někdy, ale zřídka, mají mužští podíl na
vlídné pozornosti pana tajemníka, jenž ráčí, vzit
na sebe úkol, umistit je. Dlužno doložit, že tito
Pingard
Riche
Francie
Saint Germain
26
article
nečetní privilegovaní náležejí ke šťastným a
mocným dne. Pan Pingard má pověrčivou úctu
k titulům a autoritě. Jest hierarchický celou svou
podstatou. Chtěli byste se na něho horšit pro
tuto slabůstku?
Zatím čím více čas postupuje, tím víces
čelo tajemníkovo zachmuřuje a starostlivě svra-
šťuje. Neboť proud příchozích vzrůstá neustále.
kdežto vůčihledě počtu dobrých míst, těch, kde
lze býti dobře viděnu, ubývá.
Avšak pravil jsem již, že p. Pingard jes
muž obratný a že právě v těchto obtížných
okolnostech září především jeho organisátorský
genius. Pronikavé oko jeho pátrá v řadách hez-
kých toilett, jež zálibně rozkládají svůj přepych,
objeví nějaký koutek tu, nějaký tam a rozto
milým posuňkem, omluvným zamžouráním uti-
šuje mručení, vznikající již v tomto sobeckém
kroužku a na konec se mu podaří vždycky
umistit krásné dámy, jež se vznešenými posuňky
oddávají se vlídné jeho ochraně.
A ostatně p. Pingard, jako řádný generál,
má svoje »zálohy«, jich se dovolává toliko
v poslední chvíli a k rozhodné ráně. Jest to
hotový pluk laviček, vysokých taburelů z dáv-
ných dob, jež na povel svého představeného
vynášejí sluhové institutu ze skrytého arsenálu
a rozestavují v kratší chvili, než třeba, abych
to napsal, na stupních tribuny a ve vyhraženém
polokruhu pod tribunou kanceláře.
A než se kdo nadál, všechna tato místa
před chvílí prázdná, obsazena věncem krásných
dam, jež tvoří pod vysokými slavnostními křesly
panstva akademiků nejpěknější kvělnatý záhon,
sle
jaký si možno představit.
Pingard
27
article
Avšak ustanovená hodina, jedna hodina
s poledne, odbila na starém orloji zasedaci sině.
S onou přesností, jež jest zdvořilostí králův
akademie, kdež se zachovávají staré tradice
vcházeji členové kanceláře, následováni záhy
novým členem, jenž jest provázen oběma svými
kmotry, pány Victorienem Sarďouem a Francois
Coppčem.
Krátký šumot hovoru, slavní akademikov
ubírají se kyapně na svá místa a lidé dobře
zpravení šeptají jejich jmena dosti hlasitě, aby
se dalo předpokládat, že je znají, kvapný ruch
příslušníků vznešené společnosti, již vyměňují
mezi sebou znamení, že se poznávají, pak na-
stěvá opěť ticho, jako v dobré společnosti.
Zatim pan Henri Lavedan povstal, aby s
ujal slova. Řečník dobyl si na prvý ráz sym-
patil svého obecenstva. Především jest dosu
velmi mlád, vlastnost to, jež povždy má pří-
znivý vliv na ženské posluchačstvo. A pak
svým hlasem, zvučným, melodiekým, schválně
záludným rozezvučel se na památku Henria
Meilhaca hotovou dithyrambou na počesť žen.
Ukazuje tak pěkně a tak dokonale způsob,
kterak jeho předchůdce miloval ženy, »žinkye
fórové baronky d'Ange, avšak nejsou liž ženy
shovívavý k těmto drobným pokleskům těch,
kdož povždy a v pravdě milovali jejich po
hlaví?
Victorien Sarďou
Francois Coppč
Lavedan
Ange
28
article
Zkrátka, načrtl obraz tak svůdný a tak
poetický onoho konce druhého císařství, kdež
dle vlastního jeho výroku, lépe než kdykoli pře
tím znali příjemnost života. A tento obraz, při
němž se zadumala nejedna mladá a hezká po-
sluchačka, vzbudil velmi něžně vzpomínkyu
starých šlechtičen a starých pánů s bílými ka-
mašemi, roztroušených mezí posluchači. A vše
to protkáno duchaplnými průpovídkami, nejjem-
nějšími a nejbřitšími, jakož se dalo očekávat
od autora prací jako »Prince d'Aurec« a
»Leurs beaux Dimanches«, jež vyvolávají po-
tlesk i u těch, jichž se některé z těchto výpadů
eoli omaindl
nemile dotýkají.
Nově ticho, záhy přerušené; pan markýz
Costa de Beauregard, ředitel akademie, počlná
svoji odpověď novému akademiku. Hned při
prvních slovech, podle hlubokého a skorem
přisného tónu citite, že ovzduší obřadu pojednou
se změnilo a že protiva mezi oběma řečníky
objeví se patrněji v průběhu řeči. eoil
Pan de Beaurégard vytýká svému mladému
kollegovi, že se směje při každé příležitostia
příliš mnohým věcem; zdá se, že chce po svém
způsobu použíti známou kletbu evangelia
Costa
Beauregard
Princ d ' Aurec
29
article
»Běda vám, kdož se smějete, neboť budete pla-
kati.« Mimo to vytýká jeho smíchu, že nezní
upřímně, nýbrž že chová v sobě příliš mnoho
sklamání a trpkosti. Zejmena nemůže pan de
Beauregard prominouti p. Lavedanovi, že ubi
v sobě »hodné děťátko monsignora Dupanloupa«,
totiž, že napsal řadu kusů, jichž hlavní zá-
sluhou zajisté není cudnost, jakož i, že příliš
často uváděl na jevišti v posměch osobnosti se
šlechtickými tituly.
A byl to výjev velmi zajímavý a jako by
neočekávaný doplněk ke »Dvojí šlechtě«, když
markýz de Beauregard vytýkal dosti přikře hra-
běti de Lavedan, že zapomenul na svůj původ
a svojí kousavou ironií poskytl příliš mocných
zbraní sloupencům »druhé šlechty«.
Přece však, jako vše v akademii, i výtky,
mají způsob umírněný a takřka otcovský, přísný
ředitel ku konci přál svému mladému kollegovi
především, aby se stal hodně starým (čemuž on
zajísté bude hledět vyhověti co možná nejpo-
zději) a aby slyšel pronésti o sobě, jako kdysi
vévoda de la Rochefoucauld: »Znělky jeho
mládí vrátily se mu v jeho maximách.« —
To byla závěrečná pointa. Zvolna, jakoby
nerado, obecenstvo opouštělo měkká svoje se-
dadla, kdež po několik hodin bylo kolébáno
akademickou výmluvností.
Beauregard
Lavedan
Rochefoucauld
30
article
Teď přeneslo se divadlo do nádvoří Insti-
tutu. Utvořily se skupiny a než přijedou eky-
páže, vyměňují si krásné paničky svoje dojmy
ze schůze, »co ducha má ten Lavedan« anebo:
»Sledovala jste výraz jeho tváře, zatím co mu
Beauregard tak pěkně vycinkal? . . «
Pak objeví se ve skupinách nějaký akade-
mik ze vznešeného světa, šťasten, že je oslovo-
ván na své cestě »drahý mistře«, anebo, že se
mu dostává přátelských výčitek některé mar-
kýzky, že na posledním jejím večírku chyběl.
Avšak třeba odejíti. Vážné zaměstnání volá
dámy na jiné pole činnosti. A rozcházejí se
bez velké litosti, dávají si dostaveníčko ke příšti
novince, přijetí pana Deschanela, jenž jest rov-
něž mladý, a jež bude konáno ještě během
Beauregard
Deschanel
31
article
M. W oltt
M. W oltt
ledna.
M W oltt