V Praze, v sobotu dne 30. prosince.

K číslu 358. Čislo v Praze za 27 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Reforma panské sněmovny. Z Vídně, 30. prosince. »Krak ó w ska Reforma« oznamuje z Vídně o reformě panské sněmovny, že bude určitý počet jejích členů volen. Zřídí se totiž zvláštní volební sbor, záležejíc z velkostatkářů a ze zástupců ob- chodních komor. Kromě toho bude r oz- množena panská sněmovna hlasy virlil- ními. Takových hlasů vírilních nabudou věichni zemští maršálkové a je- jich náměstkové. (Co pak zemští hejt- manové? Pozn. red.) Tolikéž zamýšlí vláda po- volati do panské sněmovny plurkmi's tr y oněch hlavních, měst, ve kterých se nalézá císařská residence. Dědičnía doživotně jmenovaní členové zůstanou v panské sněmovně nadále, tolikéž zůstane nedot- čeným právo koruny, nové členy panské sněmovny jmenovati. Touto reformou, tímto rozmnožením pan- ské sněmovny má býti na příště přin leckteré akci položeno těžisko do této sně- movny. Princezna Louisa Koburská. Z Vídně, 30. prosince. »Frem den- blatte oznamuje: »Vyrovnání me z manžely Koburskými jest hotov o. Bylo sprostředkováno králem belgickým. Podle narovnání toho budou rozvedeni manželé jedině a pouze následkem oboustranného nepřekona- jtelného k sobě odporu. Princ Koburský bude platit princezně Koburské appanáži a zaplatí j také výdaje, které jí vznikly jejím známým útě- kem z ústavu pro choromyslné. Princ Koburský vysloví dále politování nad tím, že ji do ústavu zavíral. Kromě toho nabízejí se obě strany, že spálí navzájem všechen materiál kterého chtěly před soudem prot sobě užiti a který je pro obě strany do krajní míry diffamující.

Ruské události. Předvídají se nové revoluční výbuchy. Z Berlína, 30. prosince. »Tagblat t ue sdělují z Petrohradu: Denně vysílají se 4 vlaky s gardovou dělostřelbou do Moskv y, kdež boje přestávají. Potrvá však ještě několik dní, než bude moci vláda říci, že zvítězila úplně! — Z ruského Pols ka proslýchá se, že zejtra všech 10 pol- ských provincií povstane. Na Kry- mu jest se obávati povstání tatarské- ho. Zdá se vůbec, že revoluce pracovati chce spíše na venkově a na pomezích. Výluka socialisticky a radikálně smýšlejících redaktorů. Z Berlína, 30. prosince. Z Petrohradu se oznamuje: Durnovo nařídil, aby z re- dakcí úřadních a vládě přátelských novin a z petrohradské korrespondenční kanceláře v zdá- leni byli všichni redaktoři smý- šlení socialistického a krajně ra- dikálního. Mimo Petrohrad guberná toři provádějí totéž. Od povstalců napadený a zapálený vlak. Z Berlina, 30. prosince. »Berline Zeitung« oznamuje přes Londýn z Bu- kurešti: Ruští povstalci napadli nedaleko Rozdebnice vlak a vyšinuli jej z kolejí Povstalci potom polili vozy petrolejem a zapálili je. Za nastalého zmatku uloupili 30.000 marek ze zvláštního vozu. Mnoh cestujících v zapálených vozec uhořelo.

Říšská duma.

Z Petrohradu, 29. prosince. »Novoje Vremja« oznamuje: Volby do říšské du- my budou se konati koncem ledna. Zvolený ruský parlament sejde se počátkem února k prvnímu zase- dání. Náklad na říšskou dumu zařaděn do státního rozpočtu obnosem 1,800.000 rublů. Z toho připadá na diety pro poslance 1,100.000

rublů. Každý ze zvolených 550 poslanců bude dostávati dietu 10 rublů denně, při čemž se počitá, že bude řišská duma zasedati 200 dní. Konec poštovní stávky ve Varšavě. Z Varšavy, 29. prosince. (C.-B.) »Petr. telegr. agentura« oznamuje: Správce zdejšího poštovního a telegrafního úřadu oznamuje, že je obnovena zase pravidelná služba poštovní a te- legrafní. K událostem v Moskvě. Z Berlína, 30. prosince. »Berliner Zeitungu« oznamuje se z Petrohradu: »Události moskevské učinily na všechny kruhy zdejší hluboký dojem. Že musilo býti v Mos kvě stříleno do lidu, zavinila vláda svojí neteč- nosti a opomenutím bezpečnostních opatření. Nepochybovalo se, že vláda konečně zvítězí. Jest však otázkou, co dále se stane? »Rus« žádá, aby na rych lo svoláni byli zá- stupcové lidu, kteří jedině mohou pomoci. Pozoruhodno jest, že při zápasech povstalců (nyní již ukončených) ženy z lidu, dělnicea nezaměstnané služky bojovaly po boku mužů na barikádách. Moskevská revoluce se nezdařila. Z Petrohradu, 30. prosince. Z Moskvy docházejí sem zprávy klidné. Přepadení bytu policejního ředitele, který, jak známo, byl za- vražděn, nasvědčuje, že povstalci sedmého dne boje, t. j. 28. t. m. nebyli ještě z do- láni. Petrohradské radikální noviny ostatně do- znávají, že povstání moske paekě se nepodařilo. Z ciziny povolaní stavitelové barikád. Z Petrohradu, 30. prosince. Pozoruhodna byla tato příhoda: V Moskvě vyšlo po zat- čení revolučních povstalců na barikádách na jevo, že byli mezi nimi lidé, kteří nerozuměli ani slova rusky. Ukázalo se, že jsou to cizinci, kteří byli po- voláni revolučním výborem mo- skevským, aby řídili stavby ba- rikád. Konsulové byli vyzváni, aby osoby ty zjistili.

FEUILLETON Mistr švec. Od Zdeňka Horského.

Směšně nepatrný človíček. Tak nepatrný. jako snad žádný jiný ve světě a právě proto, že byl něčím zvláštním, zasluhuje zmínky. Byl mistrem počestného cechu ševcov- ského, ale jenom tak sám pro sebe. Řekněm — čestný titul. Měl také paní mistrovou, následníci však chyběli. Živil se vším možným, jenom ne ševco- vinou. Tu už dávno pověsil na hřebík. Ale usmolený chodil přece. Měl na konci města baráček, že by v něm myší rodina neměla místa, pan mistr byl však domácím pánem a platil daň. Co se nájemnictva týče, bylo poskrovné: kocour, kozička a několik pavouků. Jak se tam všichni srovnali, ví sám bůh. Ani švec to nevěděl. Ale srovnali se. V létě, aby mistrovi nezaháleli, pracovali sousedům — hospodářům na poli. V zimě pak pan domácí vyřezával „da- ráky“ do Betlema a paní se dlužila. Zabrala tím celý den. Tu slovo, tam slovo, slib a užje večer. Ohledně náboženství byli oba pravověrní katolíci a hlavně drželi posty. Ba někdy až přes příliš. Do kostela chodili den za dnem. Pan mistr sedával v lavici radních, u ol- táře, se starým kostelníkem. Mohli býti jisti. že starší města nepřijdou. A když ti zavítali do chrámu Páně, byla obyčejně nějaká slavnosta kostelník přisluhoval. Vedlejším zaměstnáním mistrovým byla muzika. Hrál na všechno, ale v pravdě uměl jenom na lesní roh. Tím ostatním chlubil se fce pro vážnost u spoluobčanů.

Nade vše pak miloval knihu. Jedině tu byl snad pravým, zkoumavým a věci znalým. Četl rád a co přečetl, studoval a posuzoval. Ne- porozuměl-li, slabikoval znovu a zase bádal. Tak přelouskal už kde co. Ani kalendáře. staré bible, kroniky a divadelní rukopisy ne- ušly jeho očím. V záležitosti divadelní byl odborníkem A právě proto, že byl, jak se říká, puntíčkářem nesnášel se s městskými ochotníky. Abychom si rozuměli. Ochotníci pořádali představení a poněvadž dostal spolek nezkušené členstvo, děly se při tom mnohé neplechy a nedopatření. A to hryzlo pana mistra a on všemožným způsobem snažil se odstraniti tyto zlořády. Jeli- kož však byl osobou přiliš nepatrnou, působila jeho rada jako hrách, házený na stěnu. Sám nehrál, poměry jeho — vlastně žena — nedovolovaly tomu. Ale psal úlohy a opra- voval rukopisy. V tom mu tak ještě nejvíce dů- věřovali .. Z dlouhé chvíle pouštěl se někdy také do politiky. Ba jednou docela odbíral i noviny, ač na ně praskl téměř celý výdělek za léto. Zabzučelo-li světem něco o Bismarkovi, už se toho chytil. Každého oslovoval Bismarkem a vykládal kde komu své názory. Byly většinou hluboké, tak hluboké, že jim málokdo rozuměl. Ale někdy vanuly přece čímsi čerstvým, vtipným. Kdysi přihodilo se, že asi dva nebo tři dn nepřinášely noviny žádných sensačních zpráv. To milého občana dopálilo a proto ihned psal, aby tiskli noviny a ne „smoleniny“ anebo aby mu jich už neposílali. A také neposlali. Od té doby přestalo spo- jení mezi světem a mistrem. On oddal se úplně domácímu, zákoutnímu životu. Veřejnost zdála se nu nyní příliš nepatrnou, lidskou, spustlou

a proto s ní neudržoval velikých styků. Objevil se arciť tu a tam, ale to jen tak, aby nezapadl nadobro, byl přece jen ševcem. Každého dne časně z rána šel do kostela, pohovořil s kostelníkem a šel zase domů. Tak plynula léta.. Už zdálo se, že mistr nežije. Pojednou však ukázal se opět, tentokráte mnohem podiv- něji, primitivněji. To, od čeho nejméně se odchyloval, nábo- ženství, zmátlo mu ke staru nějak mozek. Kde se vzal, tu se vzal. Vystoupil jako hla- satel nové víry a hned druhého dne popral se s farářem. Tím způsobil ohromnou sensaci. Nikdo nedovedl pochopiti jeho vyznání. Bylo hluboké, promyšlené. Smáli se mu, hubovali naň, ale on se brá- nil a hájil. Kde kdo pohlížel na nového apoštola jako na pomateného a litoval ho. Ptáte se: Co povzbudilo mistra k tak veli- kému činu? Zcela lidská věc. Aby se o něm povídalo, aby zaujal celé okolí, krátce, aby ně- čím vynikl. Na to pan domácí studoval tolik let, ale dopátral se. Nu, vždyť byl ševcem! — Smutně skončilo jeho učení a zároveň jeho život. Byl kdesi v horách kázat, nepohodl se s posluchačstvem, nastala pračka a konec byl, že kazatel uhnán, uchvácen, pln modřin při- běhl domů a více nepovstal. Byl prvním mučenníkem svého vyznání — a posledním. Dávno už trouchniví, ale mezi lidem do- posud žije, aspoň jeho rázná, ševcovská po- vaha.