Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 357. ze dne 29. prosince 1905.

Krvavé bouře v Alexandrii. Nejen v Makedonii, nýbrž i v celém Tureckua Egyptě způsobují Řekové, požívající výsad kapitulač- ních, zlořády, proti nimž jsou úřady úplně bezmocny. V Egyptě udržují tajně hazardní herny, doupata zlo- činců a prodávají hašiš, který dovážejí z Řecka a kterým otravují dělný lid. Minulou neděli došlo v řecké kavárně Golig na ná- městí Mohamed Ali, kde se pěstuje hazardní hra, kde rvačce mezi hráči. Rvačka byla tak prudká, že hráči, opustivše kavárnu, stříleli po sobě na náměstí z re- volverů. Neštěstí tomu chtělo, že v tu dobu šel přes náměstí vznešený Arab, jejž dva náboje zločinců za- sáhly, tak že klesl smrtelně raněn k zemi. Odnesen byv do nemocnice, skonal po několika hodinách. Vražda tato podráždila Araby tak, že se jich ně- kolik set srotilo a jalo se pronásledovati Řeky a roz- bíjeti jejich obchody. Z toho vzešla krvavá bitka, která trvala až do 10. hodiny večerní. Arabové, ač ozbrojeni toliko holemi a klacky, nedali se Řeky zaleknouti, kteří měli v rukou hojnost revolverů a zničili mnoho ře- ckých závodů a domů. Řekové stříleli do větru, nebot věděli, že, kdyby usmrtili několik domorodců, tito by je byli všecky povraždil Velitel Alexandrie, nahlédnuv, že bouře mohou nabýti nebezpečných rozměrů, podal telegraficky zprávu lordu Kromerovi v Kahýře, kterýz přibyl hned zvlášt- ním vlakem do Alexandrie, by zjednal pořádek. Na jeho příkaz bylo více než 500 osob zatčeno, kter po většině byly řeckého původu.

Vražda nebyla by měla také následky, kdyby ne- byla podnětem k výbuchu hrozné zášti domorodců a křesťanů jiných národností proti Řekům, kteří ohro- žují veřejnou bezpečnost a morálnost v celém Egyptě jako to činí v Turecku, v Rusku a všude, kde nabudou svobody Z té příčiny zamýšlí anglická správa odněti jin výsady, poskytující jim kapitulace a hodlá je podro- biti egyptským zákonům. Možno tvrditi, že veškeré hazardní herny, skrýše zločinců, vykřičené budovy a podloudnické obchody vydržují Řekové a že přes 90 zločinců jest řeckého původu. Takřka všichni zločinci z Řecka vystěhovali se v poslední době do Egypta, kde se pod ochranou konsulátů těší výsadám kapitulac .. = Únos se šťasiným koncem. Mladý liverpoolský kupec, jenž se před nedávnem oženil, dočetl se ve kte- rýchsi místních novinách několika veršů, kteréž na něho působily prazvláštním dojmem. Písatelka pode- psala se nepravým jménem a slibovala, že bude v otišťování dalších básnických plodů pokračovati. Ku- pec dopsal autorce veršů vřelý dopi- a žádal redakci časopisu, aby doručení listu jeho zprostředkovala. Zahájená tím korrespondence měla za nástedek, že se dopisovatelé mezi sebou duševně seznali a mladý muž, aby se zhostil břemene, jež ho tísnilo, učinil ko- nečně neznámé básnířce nabídku, aby se s ním vy- dala na cestu do Londýna, kdež prý budou moci býti šťastně živi. V umluvenou hodinu setkali za oba na určitém nádraží. Básnířka přišla zakuklená, uvádějíc, že tak učinila jen proto, aby nikoho na svou osobu neupozornila a nedala podnětu k možnému stíhání a pronásledování prchajících milenců. Vlak dal se v pohyb, nicméně však spisovatelka zdráhala se temný

Různé zprávy.

šat svůj odložiti a tvrdila, že tak učiní až v Londýně, aby prý zvědavost svého průvodčího tím více napjala. A skutečně se také tak stalo. Teprve když cestující dorazili do Londýna, odložila dáma svůj šat... a prů- vodčí její téměř upadl do mdlob... Poznal totiž te- prve nyní, že zbožňovaná lady není nikým jiným, než vlastní jeho — ženou... Choť spokojila se pro- zatím zadostučiněním, že pan manžel zahořel purpu- rem studu. A pan manžel na znamení kajícího hříšníka pak provedl milovanou žínku důkladně anglickou me- tropolí, kdež se spolu zdrželi po dobu šesti neděla kde tudíž zažili druhé líbánky.

= Záhadný případ náhlé ztráty paměti udál se v Sidnevi, kam příbyl Američan z Los Angeles, jenž urazil cestu 6000 mil, aniž by se věděl na tuto okol- nost pamatovati. Dva lékaři, kteří věc vyšetřují, potvrdili, že Američan mluví pravdu. Záhadný cestu- jící opustil několik dní před Velikonocemi osadu pa- rahackou v Kalifornii, aby se sešel v Los Angeles se svou rodinou. Ví se také pamatovati na svůj pří- jezd do označeného města, neví však, co se událo později. Když opětně procitl, zjistil, že leží pod au- stralským stromem a viděl k nemalému překvapení kolem sebe řadu neznámých rostlin. Ruce jeho byly drsné a mozolovité, jakkoliv až posud žádných těž- kých prací nevykonával. Brzy potom, když se ze sna probudil, ubíral se kolem místa, kde záhadný muž ležel, pastýř dobytka. Procitnuvší muž se ho tázal, kudy by se nejkratčeji dostal do Los Angeles. Muž, jehož se otázka týkala, jevil nemalé rozpaky, co by měl odvětiti, až konečně poznamenal, že nejbližší obec se jmenuje Hillend. Na to ptal se záhadný ci- zinec dále kolikátého dne jest podle data a kde se ociťuje. Bylo mu dáno na vědomí, že jest v Novém Jižním Walesu a že jest počátek prosince. Brzy potom vydal se záhadný muž na cestu a po znač- ných svízelích přišel do Sidneye, kdež si hledá za- městnání, aby vyzískal peněz a opět vrátiti se mohl ke své rodině. O době mezi dubnem a prosincem nemá ani nejmenšího zdání, ba není s to ani říci, jak do Australie vůbec přibyl.

= K zatčení defrandanta Spiegla v Paříži ozna- mují se k. včerejší naší zprávě další podrobnosti. Bývalý prokurista hornoslezských plynáren Hugo Spiegel zmizel jak známe ve světě, když zjištěn byl v pokladně jeho schodek 720.000 marek. Po obrovské, několik měsíců trvavší námaze, již kriminální in- stance obětovaly všemožnému stíhání defraudanta, podařilo se Spiegla v Paříži zatknouti. Právé ve chvíli, kdy opouštěl noční místnost na boulevardu des Italiens, zjištěna byla jeho totožnost a policie zmocnila se hledaného zločince. Prvému výslechu podroben byl v pokoji svého hotelu. Z počátku po- píral, že by byl totožným s hledanou osobností, po- zději však se přiznal netoliko v příčině své osoby, ale pokud se týkalo i skutku. Při prohlídce jeho šatů nalezeno u něho 140 franků v hotovosti. Zbytek zpronevěřených peněz prohrál prý na pařížských dostizích. Policie však prohlašuje tvrzení to za ne- pravdivé a mé za to, že Spiegel má peníze někde uloženy. K žádosti berlínského soudu se v tomto směru děje pátrání. Spiegel setrvá prozatím ve vazbě v Paříži až do doby, kdy skončeny budou formalie o jeho vydání pruským úřadům. Někdejší prokurista vedl prý v Pařiži život velmi hýřivý a nákladný. Přikládal si nepravé jméno „barona Starka“ a dámy, s nimiž se seznámil, nenazývaly jej jinak nežli hra- bětem Starkem. V předních restauracích a kavárnách byl Spiegel stálým hostem a těšil se zvláštní oblibě pro své elegantní chování. Při tom rozhazoval zlato plnýma rukama ...

Zemřeli v Praze. Dne 20. prosince 1905: Fiala Václav, syn dělníka, 1 měs., 458—VIII. Haaszova Marie, učitelka, 51 rok, 1768—II. Klausnitzerová Marie, vdova po skladníku dráhy, 75 roků, 146—I. Lašťovková Karo- lina, manželka tesaře, 27 roků, 196—II. Michl Ale- xandr, barvíř látek, 26 roků, 348—VIII. Němeček Alois, kamnář, 67 roků, 125—VI. Procházkova Amalie, dcera kloboučníka, 20 roků, 75—II. Rieb Josef, c. k. úřadník v. v., 49 roků, 199—III. Smrčka Jiří, syn sedláře, 17 dnů, 698—VII. Ševčík Emil, c. a k. šiko- vatel hudby, 27 r., 232-III. — U Milosrd. bratří: Mödr Vincenc, metař, 58 roků. Šmejkal František, dělník, 29 roků. — U Milosrdných sester: Čermáková Karolina, vdova po dělníku, 76 roků. La- šová Františka, vdova po dělníku, 70 roků. — V ž i dovské nemocnici: Guttenfeldová Barbora, vdo- va, 70 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Kokta František, pasíř, 28 roků. Němcová Kateřina, dělnice, 77 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek 29. prosince. 80. hra v předpl. (4. čtvrtka.)

HEDY. Zpěvohra o čtyřech dějstvích. Slova dle Byronova »Dona Juana« napsala Anežka Schulzova. Hudbu složil Zdeněk Fibich. Dirigent Karel Kovařovic. Re- žisér Robert Polák. Začátek o 7. hod. Konec před 10. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. zahradě 1. pražského měšť. pivovaru. V pátek 29. prosince. Začátek o 7. hod. Blázinec na cestách. Fraška o 3 jednáních. Napsal C. Laufs. Přeložil J. Kühnl. Režisér p. Spurný bliže Palankeho

Arena na Smichove nostul. V pátek 29. prosince. O půl 4. hod. odpol. Novinka. Princezna Popelka Po šesté. aneb Křišťálový pantoflíček- Velká výpravná vánoční pohadkova hra pro velké i malé se zpěvy, tanci a evolucemi o 3 jednánícha 9 obrazech. Dle staršího motivu napsal C. A. Görner. Pro české divadlo upravila Olga Nápravníkova. — Hudbu složil J. Nademlejnský. Režisér Josef Kubík.

Svandovo divadlo na Smichova. V pátek 29 prosince. Začátek o 7. hod. Nioba, milenka z mramoru. Veselohra o 3 jednáních. Napsali E. A. Paulton a H. Paulton. Přeložil R. Dušek. Režisér Karel Lier. na Kral.

Pištěkovo lidové divadlo vinohraneno. V pátek 29. prosince. Začátek o 7. hod. Ve znamení kříže. Historická hra o 9 obrazech. Dle Wilsona Barreta napsali H. Borman-Riegen a A. Dolcini. Přeložil V. Budil. u Deutschů

Nové lidové divadlo v Praze VIII. vub. RŘeditelka Mary Kučerová Groszova. V pátek 29. prosince. Začátek o 7. hod. Po prvé: Slovutná paní. Veselobra o 3 jednáních. Napsal F. Schönthan a G. Kadelburg. Přeložil J. Kühnl. iRežisér Fr. Zvíkovský.

— Hrome, to jste se ukvapili! . . . to bude vaše záhuba! . . . Ale vždyť můžete vzíti psaní z pošty, nebo poslati telegram? — Už letím! obrátil se Petr a běžel úzkými uli- cemi, vrážeje do každého, kdo se mu namanul v cestě. Když doběhl na poštu, byl bez dechu, v hlavě mu hučelo, nevšímal si ničeho kolem sebe a rovnou hnal se k okénku, u něhož před nedávnem psaní podal. — Slečno, doufám, že mne znáte, jsem Petr Flo- rent z Bílého Mlýna. Poslal jsem omylem dopis neukon- čený, dopis obchodní . . . nemohla byste mi ho laskavě vydati zpět? Slečna, která s vlídným úsměvem vyslechla mladého muže, pokrčila rameny; — Při nejlepší vůli nemohu, neboť váš dopis právě asi nyní již odváží vlak. — Vypravte mi tedy, prosím, telegram! a v rych- losti načrtl na podaný blanket tato slova: »Považujte do- pis, který vás dojde, jako neplatný.« Odevzdal listek a teprve nyní si všíml, že na stolku před expeditorkou leží dopis k zapsání podaný, který nese adressu: Florent — Paříž, poznal dobře písmo své matky . . . Posílala Anto- nínovi peníze, proto chtěla míti úplnou svobodu, nechtěla, aby na ni čekal . . . teprve nyní mu napadlo, že viděl postavu rychle do stínu ustupující prve, když se hnal sem jako smyslů zbavený. Hořký úsměv stáhl mu rty, když se ohlédl a spatřil paní Florentovou všecku vzrušenou schovávati se v pozadí místnosti. Zaplatil telegram, po- zdravil vážně svou matku a odešel . .. Chvěl se všecek přívalem dojmů právě zažitých a kráčel zimničně v před, bez cíle . . . Tedy zatím, co on do úpadu se namáhá, aby záležitosti jejich se lepšily,

ohledal škodu a pomocí místního kováře a svého topiče napravil porouchanou čásť. Když zase práce mohla počíti a mlýn po čtyřiadvaceti- hodinném odpočinku zase se ozval svým hlučením, pocítil mladý muž poprvé radost nad těmito známými zvuky. Zadíval se na mlýn, oblitý růžovou září vycházejícího pod- zimního slunce a pocítil uspokojení jako lékař, který po- zoruje člověka, kterého vyléčil. Toto ráno vůbec bylo nějak šťastné, pan Florent obdržel den před tím nějakou nabídku z veliké pekárny tourangelleské na dodávku mouky za cenu poměrně velmi příznivou. Napsal ihned odpověď a Petr měl dopis vhoditi v Segré na poštu; paní Florentová jela s ním, chtěla za- jeti pro Célinu, která dostala dovolenou na dva dni, aby mohla se súčastniti domácí oslavy narozenin otcových. Petrovi bylo jaksi lehko; tíseň, která ho svírala již po mnoho měsíců, dnes povolila. Malý kočárek ujížděl rychle po rovné silnici a Petr dýchal s rozkoší svěží vzduch, chladný a čistý a srdce jeho tálo v pocitu uspokojení. Zmocnila se ho touha po sdílnosti, po vlídném slovu a on obrátil se k matce, která vedle něho seděla: — Kdybyste mi pověděla, kde mám zastavit na zpá- teční cestě, abych našel vás i Célinu, mohli bychom zas jeti pohromadě. Po obličeji paní Florentové jakoby byl přeletěl la- skavý úsměv, ale hned zase nabyly její rysy své přísné chladnosti a ona odpověděla lhostejně: — Děkuji ti. Máme mnoho obstarávati, také šaty musí Célina zkoušet a to vždy dlouho trvá. Nechci zne- užívati tvé laskavosti. Ale ta laskavost nedala se dnes tak snadno v Petrovi udusiti a on naléhal: „V Bilám Mlýně“