V Praze, v pátek dne 29. prosince.

K číslu 357.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách

NAk na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Poručíci Božič a batory přeu soudem. Z Vídně, 29. prosince. »Fremden- blatt« oznamuje z Pešti: Dne 12. t. m konalo se zde před soudem vojenským přelíčení proti oběma poručíkům Božičovi a Sato- rymu, kteří nedávno v redakci »Kaschauen Zeitungu« srazili se s personálem, při če mž sazeč Leopold Klein byl zabit. Bo- žič byl osvobozen, Satory odsouzen byl k pětidenímu domácímu vě- zení. Důstojníci vypověděli, že sazeč naběhl na šavli a že nejsou vinni nižádným způsobem. Uherská krise. Z Vídně, 29. prosince. »Neue Freie Presse« oznamuje: Hrabě Appony i při- byl do V íd ně.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku.

Z Vídně, 29. prosince. (C.-B.) „Wienen Zeitung“ oznamuje: Panovník udělil vicepresi- dentu zemského finančního ředitelství Josefu Terschovi řád železné koruny II. tř. s pro- minutím tax. — Vrchnímu poštovnímu kontro- loru Krištofu Ehrhardtovi v Chebu při od- chodu do výslužby udělil zlatý záslužný kříž s korunou. Z Vídně, 29. prosince. (C.-B.) „Wiener Zeitung“ uveřejňuje jmenování ředitele a pro- fessorského sboru dříve městské nyní státní reálky v Kostelei n. Orl. Správce ministerstva kultu a vyučování jmenoval dosa- vadního ředitele téhož ústavu městského Václava Tlučhoře, ředitelem sestátněné reálky. Dále udělil místa professorů a skutečných učitelů na této reálce: Lvu Pixovi, Frant. Vackovi, Františku Uhrovi, Jaromíru Knitllovi, Fr. Kostohryzovi, Albinu Polešovské- mu, Adolfu Mikousovi, Václavu Mans- feldovi, Rudolfu Bezděkovskému, dru. Josefu Svobodovi, Ant. Kuxovia Frant. Granátovi

z Vídně, 29. prosince. Ministr vnitra jme- noval komisary Bohumíra Bradíkaa dra. Richarda Schaukala místodržitel skými tajemníky na Moravě. Z Vídně, 29. prosince. Obchodní a prů- myslová komora vídeňská zaslala jednomu členu svému přípis, na kterém jeho křestní jméno na- psala česky »František«. Z toho jest veliký po- plach v »Deutsches Volksblattu«, že komora za- přela svůj německý ráz. Rozličným »Ištvanůme a »Sandorům« může německá vídeňská komora psáti nekonečně. To by hlavní orgán antisemit- ský nezlobilo. Ale český »František« pobouři jej do nejkrajnější míry. Změny ve správě pošt a telegrafů. Z Vídně, 29. prosince. »Deutsches Volksblatte oznamuje, že po Novém roce jmenován buda místo odborného chefa v mini- sterstvu obchodu dra. Neubauera, který byl zároveň generálním ředitelem pošt a te- legrafů, centrální poštovní dozorce a minister- ský rada Bedřich rytíř Wagner-J au- regg. Zároveň odejde na trvalý odpočinek dvorní rada Jindřich rytíř Kamler a jeho nástupcem stane se personální referent pro zá- ležitosti poštovní v ministerstvu obchodu dvorní rada Bedřich Szabo, který tento referát měl celých 15 let.

Ruské události.

K situaci v Moskvě. Z Berlína, 29. prosince. »Tagblatt ue telegrafují z Petrohradu: Včera konala se ministerská rada o situaci v Moskvě. Usne- seno revoluci násilně potlačiti. Z Berlína, 29. prosince. Z Moskvy se oznamuje »Tagblattu« — oproti zprávám opačného znění, jež konec moskevské rebe- lie již hlásí — že jesttam pořáde je š' tě plná revoluce a že v noci a večer se zase na ulicích střílí a to také z děl. Mrtvých a raněných jest prý zase veliký počet. Zatýká se hromadně. Odpoledne včera

číslo v Praze za 2r a na venkově za 3h Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

došlo na několika místech ke krvavým srážkám. Jest slyšeti pořáde dunění děl. Čeká se vyhlášení válečného stavu. V Petrohradě klid. — Kde je Gapon? Z Petrohradu, 29. prosince. »Neue Fr. Presse« sděluje: Zde jest klid. O stávce, jež trvá v některých velikých továrnách, není ve středu města ani potuchy. Kolují pověsti, že Gapon vrátil se na zapřenou přestrojen dne 23. t. m. do Petrohradu. Zprávy o jeho pobytu v Monte Carlu rozšířeny prý na oklamání policie. Ale pověst ta nedochází všude Zastavený ozbrojený odpor v Moskvě. Z Berlína, 29. prosince. »Berliner Zeitung« oznamuje z Moskvy, že strana revoluční vydala heslo, zastaviti ozbro- jený odpor a že jej chce obnoviti ve chvíli příležitější. víry.

Ve Varšavě ticho. z Varšavy, 29. prosince. Ve Varša vě jest úplný klid. Objevená dílna na pumy. Z Kyjeva, 29. prosince. »Neue Fr. Presse« oznamuje: Zde byla objevena dílna na pu- my. Četní revolucionáři byli zat- čeni. Zatýkání hlavních revolucionářů. Z Berlína, 29. prosince. »Berliner Tagblatte oznamuje z Petrohradu: »Zatýká se dále. Na 600 osob zatčeno bylo včera v Petrohradě, mezi nimi lékaři, advokáti, inženýři. Podle mínění vlády o so by ty jsou jádrem revoluční strany petrohradské. 400 osob bylo propu- štěno zase na svobodu. U těchto zat- čených osob zabaveno 181 pum a 21 pekelných strojů. Pekelné stroje sestaveny jsou nadmíru naivně. Vláda počne ve dnech nejbližších zatýkati vůdce, kteří sem přibyli z Moskvy a poslední noci mimo Petrohrad vypracovali plán, jenž má za účel, vyvésti z Petrohradu veškeré vojsko.

FEUILLETON. Mstící se mrtvá. Napsal Fr. de Nion, přel. B. Slivová. Nad temným lesem vycházela luna na chladném nebi norském a světlo její jemně se chvělo vysokou. temnou komnatou. — Hrabě Axeli Mannerheime, pravil hlas v šeru blíží se doba, kdy vaše vidění se odehrává. — Blíží se doba, kdy ona přichází, doktore. V šeru bylo možno rozeznati dvě postavy, jedna velká, patřící mladému muži se světle rusým vlasem i vousem, choulila se v lenošce a vedle postava starce, pohybů jemných a měkkých, jaké mají ti, kdož věnovali život svůj ošetřování nemocných. A lékan promluvil opět: — Paní hraběnka, vaše matka, přála si slyšeti úsudek doktora Lambert-Voisina, proslulého lékaře pařížského. Svolil byste, aby byl přítomen při zá- chvatu? — Ale není záchvatu, doktore, právě tak jak není vidění; je to něco zvláštního, něco, co nemů- žeme vysvětliti, ale je to skutečnost a žádný přízrak ani záchvat. — Ovšem, ovšem, svědčil lékař. — Můžete uvésti sem toho doktora, musím učiniti po vůli své matce, která jistě zaplatila nesmyslnou sumu za tuto cestu... Ale nikdo více sem nesmí víte, že nemá být více osob u mne než dvě, ona to nechce. Doktor Arnolson otevřei dvéře; za nimiž byl světlo a ruch života a pronesl několik slov — Jsem vám k službám, milý kollego. Oba lékaři vrátili se k nemocnému. — Dlouho již podléháte zmatku vidění, pane hrabě? ptal se Francouz. — Zmatku vidění, doktore! odřekl nemocný skor posměšně. Pojednou se zarazil, zuce jeho křečovitě se zatals ila ppěradle lsnoškr.

— Pst, slyším ji se blížit .. Oči jeho upřely se k nízkým dveřím v pozadí klenuté komnaty; mluvil zvolna, jednotvárně a právě to dodávalo proneseným slovům podivného, smut- ného významu. — Již stoupá po schodech, jest oblečena jako vždy v tmavý šat a ve tmě mizí vše kolem ní, jen velké její oči září mi vstříc... již je zde . .. Oba lékaři mimoděk se zachvěli a nemocný po- kračoval: — Od černých závojů, jimiž je zahalena, odrážej se její bílé ruce, ty krásné ruce, jaké kdysi mívala.. drží v nich rudou růži, kterou mi hodí do klínu. Z vystřiženého živůtku vyniká štíhlé hrdlo a na něm hlava, ta hezká, velitelská hlavinka a obrací se ke mně, oči její spočínají na mně... Hněvá se, stálese hněvá... očí její mi to praví... Proč se hněváš? Chceš modlitby? moje matka se bude modliti ... To není co chceš?... Jak je hrozivá a nehybná!... Aure- lie, bojím se příliš, víš dobře, že se bojím, že nechci jíti s tebou!... Ach, odchází, mizí, rozplývá se v mlhu.

Je zase na onom světě - Rychle sáhl na přikrývku na klíně zvedl cosi a radostně, jako důkaz skutečnosti, ukazoval oběma lékařům rudou růži. Dle mého mínění, pravil proslulý lékař pařížský když osaměl s domácím lékařem v útulném salonku, který pro něho dala připraviti stará hraběnka, jde tu o vidění a trochu i o podvod, neboť ta věc s růží je mi nápadna. Věřím, že hrabě skutečně vidí, co popisuje, ale s květinou děje se podvod, buď ho pro- vádí on a snad nevědomě v záchvatu své choroby aneb má spoluvinníka... Vypravujte mi laskavě, jak ne- moc vznikla. — Nevím nic více, než co jsem vaší slovutnosti již napsal k žádosti paní hraběnky. Život hraběte byl velmi bouřlivý, po mnohých dobrodružstvích zami- loval se do Američanky, slečny Aurelie Leighovy. Ne- vím, jak daleko pokročila jejich láska, ale hrabě byl ne- všren a jeho milenka krátca na to zemnřela, pr

zoufalstvím. Od její smrti uchýlil se hrabě sem a žije ten hrozný život, každého večera vidí ji v podobné scéně, jakou právě jste ráčil viděti. — Zavedeme léčení studenou vodou, nervy uti- šujícím lékem, souhlasíte, žez... Ale přede vším chtěl bych účinkovati na duši... Nebylo by možno provésti ve skutečnosti to, o čem on vypráví ve svém záchvatu? Zevrubně popisuje oblek, držení i výraz a ostatní podrobnosti... nenašla by se žena, která by tu úlohu zahrála? — Několikrát mi již napadla tato myšlenka, ale netroufal jsem si ji provésti. Napadla mi, poněvadž v sousedství žije sestřenka hraběte Axela, která je dle jeho popisu zesnulé Aurelii dosti podobna ... jestli slečna Ella Martensova svolí. — Zkusíme to. A hned zejtra, neboť se nemohu déle zdržeti.. V malé komnatě, vedle pokoje Axelova, stála Ella Martensova, oděná v černé závoje, rudou růži ve chvějících se ručkách. A půvab jejího mládí rozkošně vypadal v tom strašidelném úboru. Doktor Lambert-Voisin pravil tiše pro sebe: — Zdaž nemusí mrtvá ustoupiti před touto živou? Ella ho zaslechla a zarděla se. A slavný lékař po- chopil, že něco víc než soucit s trpícím bylo po- hnutkou, že propůjčila se k této úloze. — Vejdu, jakmile mi dáte znamení, zašeptala. — Nyní, hlesl v tom Arnolson, stojící u dveří; již ji ohlašuje. Mladá dívka vykročila. Ale strašlivý výkřik úzkosti zazněl prostrannou komnatou vedlejší, za- sténání šílené a hrůzné. Hrabě Axel, vztýčen u le- nošky, díval se ztrnule na Ellu a na cosi podle n bezpochyby a vykřikl: — Dvě, dvěl nyní jsou dvě! Shroutil se pojednou a padl na podlahu; oba lékaři přiskočili — hrabě Axel byl mrtev.