1
masthead
19. ledna 1900. Číslo 18
4
article
seobní vlaky č. 1845 a 1846 až do dalšího ustano-
rení jezdíti nebudou.
Pro případ nebezpečí povodně. Obecní
třad v Bubenči obrátil se na radu král. hlav. města
Prahy přípisem, ve kterém vyličuje nebezpečí u škody
hrozící každoročně při velké vodě a odchodu ledu
Císařskému ostrovu a blízkému pobřeží, vznikající
z toho důvodu, že ostrý záhyb Vltavy ve skalnatých
březích u Podhoře zdržuje a vzdouvá veliké množství
vody. Touto, po případě ledy — kdy nebezpečí ještě
vzrůstá — bývá zejmena úroda na ostrově zničena
zřízením nového vorového plavidla nebezpečí zácpy
ledem jest ještě značnější. Proto žádal obecni úřad
v Bubenči, aby řečiště u Selce bylo rozšířeno, dále
by oznamování velké vody bylo zařízeno tak, ab
stoupání vody na hořejší Vltavě (v Budějovicích) bylo
obci bubenečské ohlašováno ihned neb aspoň 48 hodin
před stoupnutím vody v Praze, dále by zarážení ledu
a nakupení se velikých ker u Selce bylo zabráněno
tím způsobem, že led nad Prahou byl by rozstřílen.
Rada král. hlav. města Prahy podala na základě tohoto
přípisu místodržitelství zprávu, žádajtc je za opatřen
v tom smyslu, aby led mezi Braníkem a Hodkovič
kami byl přiměřeným způsobem rozdroben, aby takte
bylo též zmírněno nebezpečí hrozící pražským mostům
pracem kanalisačním ald.
Bubeneč
Praha
Vltava
Budějovice
Braník
5
article
— Doprava na dráhách obce pražské.
V týdnu od 7. do 13. ledna bylo na městských drá-
hách dopraveno 317.224 osob a přijato K 32 961 5
(loni v téže době dopraveno 291.050 osob a přijato
K 30.471.70). Na jednotlivých tratích byla následujíeí
doprava: Na trati Praha—Král. Vinohrady—Žižkov
41.476 osob a přijato K 4839.94 (loni 42.433 oso
a příjato K 4318 57), Spálená ulice—Král. Vinohrady
—Vršovice dopraveny 48.794 osob a přijato K 6047.40
(loni 42.423 osoby a přijato K 4085.93), Spálená ulice
—Král. Vyšehrad 16.346 osoby a přijato K 1871.70 (loni
15.958 osob a přijato K 1608.78); na trati Král. Obora
—Národní divadlo 147.130 osob a přijato K 8860.47
(loni 164.142 osob a K 2892.75). Na koňských dráhách
dopraveno 147.150 osob a přijato K 18.381.98 (loni
164.142 osob a přijato K 17.550.59).
— Z olektrických podniků obce pražsko
V minulé schůzi správní rady poukazoval p. Břez-
novský na množící se oznámení z obecenstva na ne-
slušné jednání některých zřízenců elektrických dráh
Řečník shledává trapný tento úkaz v nedostatečném
trestání vinniků. Tresty nejsou v žádném poměru
Kouří-li zřízenec na konečné stanici, jest pokutován,
aneb dokonce i místa svého zbaven. Urazí li však
některého pasažera, diktuje se mu za to pokuta 20 kr.
V zájmu dobrého jmena podniku a v zájmu respekto-
vání cti obecenstva doporučoval, aby taková provi-
nění zřízenců elektrických dráh byla trestána
přísněji.
Král
Praha
Žižkov
Spálená
Vršovice
Vyšehrad 16.346 osoba a přijmout K 1871.70
národní divadlo 147.130 osoba a přijmout K 8860.47
K 4839.94
K 4085.93
K 1608.78
6
article
— Zemřela následkem otrávení. Anna Ku-
chařová, 20letá výběrčí na mostě na ostrově Štvanici,
obdržela před týdnem telegrafickou zprávu od svého
milence Karla Kohna, dragouna v Hodoníně, že na
hlídce promrzl a že se dostal do nemocnice, kde mu
byly nohy rozřezány. Ze žalu nad těžkým utrpením
milence Kuchařova požila značnou dávku kostíku.
Byla dopravena do všeobecné nemocnice, kde včera
zemřela. Mrtvola odnesena do pathologického ústavu
— Nehody a úrazy. Ve slévárně firmy Noback
a spol. v Holešovicích včera odpoledne u tavící pece
vlétla železná střepina do obličeje 18letému učni Jos.
Nehodovi a způsobila mu těžké zranění na pravém
oku. — Antonín Diblíček, 60letý dozorce na čáře
potravní daně, včera v Cholkových sadech sklouzla
zlomil praveu ruku. Oba dopraveni k léčení do ne-
mocnice.
— Representační restauraci nuselského
pivovaru v domě čís. 27 na Karlově náměstí pře-
vzal pan Václav Ledecký, bývalý hostinský na
Hradčanech.
— Z představení v I. č. Orfeu na Král
Vinohradech, pořádaného dne 11. ledna za spolu-
účinkování občanské kapely pana Konopáska, která
zdarma koncertovala, ve prospěch »Ústřední Matice«
a školy »Komenského« ve Vídni, odvedl p. K. Šin-
delář témto spolkům po 16 zl. 05 kr. r. č.
Anna
Kohn
Kuchařův
Nehoda
Diblíček
Cholkův
Ledecká
Konopásek
Komenský
K Šin
Hodonín
Holešovice
Jos
Karlov náměstí
Hradčany
Vídeň
všeobecný nemocnice
Noback
Orfeo
Královský Vinohrady
7
article
Různě zprávy.
Různě zprávy.
= Parník »Styria« byl spuštěn na vodu
z lloydovy loděnice v Terstu. Snosnosti má 4000 tun
a může přijmouti 40 cestujících do kajut a 250 na
palubu. Mimo to staví se ještě 2 podobné parníky,
jež dostanou se na vodu jeden za 2, druhý za
4 měsíce.
= Parník »Helgoland«. Ze St. Johne
(v Novém Foundlandu), 17. ledna. (C.-B.) Jest nyní
jisto, že parník, který se ztroskotal na pobřeží no-
vofoundlandském, byl »Helgoland«, náležející ně-
meckoamerické petrolejové společnosti, který vyplul
dne 4. t. m. z Filadelfie s petrolejem. Bylo na něm
25 mužů. Lod jest pod vodou.
= Nehoda ruského obrněnce. Z Petro-
hradu, dne 18. ledna. (»Nov. Vr.«) Obrněnec »Pol-
tava« uvázl 16. t. m. u Libavy a jeho stav je na
pováženou.
Z Petrohradu, 18. ledna (C.- B.) »Poltava« do-
stala se zase na vodu.
Stanislav
John
Nehoda
Pol
Terst
Helgoland
Nový Foundland
Filadelfie
Libava
Petrohrad
Poltava
Lod
Petrahrad
8
article
Hudba.
Hudba.
+ »Prší, prší!« Časová, oblíbená polka s tex
tem od Fr. Kmocha, kapelníka Sokola kolínského
vyšla právě tiskem a nákladem firmy Em. Stary
v Praze, na Ferdinandově třídě 25 n. Pro piano, ci-
teru neb 1i 2 housle, jakož i pro orchestr ve hla
sech po 60 kr.
Kmoch
Sokol
Francie
Praha
Ferdinandov třída
em
9
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Vrchlického znovu na prkna postavená kraso-
mluvná hra »Pietro Aretino« poskytla ve středu pří-
ležitost několika mladším členům činohry představiti
se obecenstvu v novém svém zařadění. Títulní hrdina
kusu, literární penězohrab Pietro i ženská hlávní
úloha hry Angelina Serenova zůstali původním za-
stancům roli, panu Šmahovi a paní Laudové. Záletná
krasavice Titianovské doby nalezla u paní Laudové
při všem raffinementu svého flirtu jistou nepochyb-
nou míru půvabné nestrojenosti. Obchodujícího poětu
otce i přestárlého záletníka v osobě Pietra Aretina
vypravil pan Šmaha rysy dokonalého dekadenta, roz-
plývajícího se nudou a affektací. Jediný názvuk hilasu,
ruch těla, náblý výkřik, bezděčný vzdech není u toho
hamižného zlatotepce slova přirozený a bezprostřední.
Pietro stále okázale nadnáší a protahuje o přítrž
všechen výraz své omrzelé bytosti, tak podivně se
lísá a svíjí v těle, rozpřahuje hlásky a svaly, mezi
řečí supá a zívá, nadsazuje v tónu, přepíná v tempu,
pravá oběť své přesycenosti a hyperprodukce, ušívaný
kultem zlatého telete, daleko ode vší prostoty a při-
rozeného podnětu odpuzený naturel umělce. Marně
se snažíme rozeznati, jest-li si ten Apollův vyvolenec
ve velké scéně s vázou jen tak dobítá své vzácné
okolí, anebo-li ironisuje vlastně sama sebe, značí-li
to ono tremolo v hlase i postavě stopy opravdového
hnutí nitra či pouhou grimasu uondaného geniálníka,
jemuž podobné farce staly se druhou přirozeností?
Vrchlický
Aretino
Pietro
Angelino Serenův
Šmaha
Lauda
Aretin
Apollův
10
article
Nejpůsobivěji i tentokráte dopadly rozhovory s ko-
mickým Antoniem Serenou (p. Pštross), jakýmsi proto-
typem poloblbého buržousta, očmuchávajícího pro-
obveselení diváka po předsíních uměleckých atelierů
všeho druhu. Mistrovu dcerku, Adrii, povedené kvítko
erotických zákoutí cinquecenta, zdědila slečna Hilber-
tova. V zakuklení těžké své roby, přísně dle vzorů
z umělecké gallerie střižené, necitila se mladá uměl-
kyně zcela volnou jako jindy, v laškovných výjevech
modernějších dívčic. Ve sboru ostatních kavalírků
erbu a palety, snažil se pan Vávra vnějším důsto
jenstvím slova i postoje zastřili nevoli milovníka
roli prvních oborů, nuceného příkazy rámce přestou-
piti mezi postavy druhé řady. Však i v tom ústraní
kyne povolanému poctivá práce i úspěch. Titianovy
lepomluvné glossy přednášel se vší možnou korrekt-
ností pan Slukov. Úprava scény má svůj starý bo
hatý kolorit.
+ Z kanceláře Národního divadla. Dnes
bude po jedenácté Dvořákova nová opera »Čerta
Káča« (1. čtvrt. v předpl.). Titulní partie zpívají p.
Kliment a pl. Klánová, kněžnu sl. Dvořákova, Káčinu
matku pí. Bradáčová, komornou pí. Hájková, Jirku
p. Pták, Lucifera p. Polák, vrátného p. Veverka. —
Zejtra odpoledne jest jako představení pro student-
stvo středních škol Jiráskovo historické drama »Emi-
ggant«, večer Franchettiova opera »A s r a ele.
Antonius
Pštross
Adrie
Hilber
Vávra
Titianův
Slukov
Kliment
Klánová
Dvořákův
Bradáčová
Hájková
Jirka p
Pták
Polák
Veverka
Jiráskův
národní divadlo
Franchettiov opera
Dvořákův nový opera
Lucifer p
11
article
Z literatury.
Z literatury.
Kapitál v literatuře.
92—. Mohl bych snad začíti otřepanou hi-
storkou o honorářích starého Mikovcova »Lu-
míra«, jež sestávaly pravidelně ze skromné ve-
čeře, a možno, že bych k tomuto primitivnímu
ekvivalentu duševní práce shledal i z let po-
zdějších — i nejposlednějších — dost parallel,
ještě primitivnějších. Dnes však nejedná se již
o takové drobotiny. Moderní náš spisovatel,
po vzoru cizích svých soudruhů, dávno již
opustil ideální stanovisko — pokud praktické
stránky se týče — a dívá se na své duševní
plody jinak, než jeho předchůdci, kteří neměl
naděje, že by literární jich činnost mohla za-
bezpečiti též jich existenci. Dřívější chudičké
poměry literární, kdy spisovatel přinášel- oběe
své myšlence, věnuje jí každou chvíli volného
času i úmornou práci bez nároků na zisk a
nakladatel nemohl doufati, že by zbohatl z do-
brých českých knih, změnily se během krátké
doby, vlivem stoupající potřeby knih a sesílením
provozovacího kapitálu. Dnes spisovatel může
právem ceniti svoji práci, počítati i s finančn
její hodnotou a právě tak nakladatel může po-
važovati knihy, jim vydávané, za zboží s urči-
tým odbytem a s proměnlivou sice, přes to však
určitou hodnotou.
Mikovcův
12
article
Jak by as pohlíželi na nynější náši trh lite-
rární Puchmajer, Dobrovský, Jungmann, Marek
a jiní ti pracovníci, kteří razili cestu rozšířen
české knihy! Jak by se as dívali na tu záplavu
překladů, spousty ozdobně vázaných sebranýeh
spisů, rozletujících se po tisících po české vlasti
na silné řady svazků různých těch našich Matie
knihoven, biblioték a jiných periodik, jež dnes
pronikají téměř do každé české domácnosti, ne
mluvě ani o moři časopisů politických, zábav
ných, krajinských, vědeckých, odborných, jež
vydává kde jaké městečko, kde jaký spolek,
odborové sdružení a p.
Kdybychom měli — a bohužel, že přes
všechno namahání dosud nemáme — dobrou
bibliografii českých knih, jak by závratně stou-
paly ty číslice vydávaných svazků rok k roku.
Je pochopitelno, že tyto změny nezůstaly
bez vlivu na cenu knihy, na cenu práce autor-
ské i na způsob a druhy naší produkce lite-
rární. Zvláště doba nejnovější ukazuje, jak
mezi spisovately, tak mezi nakladately pocho-
pení těchto změněných poměrů a snahu, z nich
těžiti. Spisovatelé sestoupili se ve spolek na
hájení svých zájmů a abych jen na jednom
příkladě ukázal, na provozování českých
přeložených her na českých jevištích, provedli
ochranu svého duševního majetku s plným
zdarem. Dnes již česká hra divadelní není
»freiwild« a autor i když neprojde kus jeho
jevištěm Národního divadla, může spoléhati, že
práce jeho přinese i jemu, byť ne veliký,
užitek.
Na druhé straně však i nakladatelé pocho-
pili, jak nebezpečna je pro ně zbytečná vzá-
jemná konkurence, při niž se třiští síly, zby-
tečně se opakuje veliký náklad výrobní a in-
sertní, aniž by to příliš prospívalo rozkvětu lite-
ratury v pravdě dobré. V posledních dnech
dozrála jich organisace společnou výrobou zmen-
šiti náklad a zvýšiti produkci i šíření české
knihy.
Puchmajer
Dobrovská
Jungmann
Marek
národní divadlo
13
article
Dnes stojíme na prahu těchto změn, jež
způsobí ještě značný převrat v naší produkci
literární — jak prospěje převrat ten naší litera-
tuře a jejím tvůrcům, ukáže budoucnost.
K oběma organisacím však připojuje se
rodicí se organisace nová — sdružení odběra-
telů a čtenářů české knihy.
Před krátkým časem dán byl k ní základ
a není pochyby, že za nedlouho zmohutnía
spojí ku společné práci všechny spolky dosa-
vadní, které věnují svoji činnost šíření české
knihy mezi lidem.
Tím, jak jsem pravil, změní se značně
poměr čtenáře, kupce k spisovateli, spisovatele
k nakladateli a naopak. Jak se vyvinou tyto
nové poměry? Dnes možno jen tolik říci, že
všechna ta sdružení mohou míti zdravý základ
a velké naděje na úspěch, budou-li pracovati
se vzájemným porozuměním, pomáhati si vzá-
jemně a šetřiti navzájem svých práv. Budoucí
století počne pro literaturu naši po praktické
stránce novým obdobím — kéž k jejímu pro-
spěchu.
15
article
* Alfons Breska: V zajetí trpaslíků.
Nákladem pražského knihkupce E. Weinfurtra.
Sešitek veršů, malý, podezřelé formy a úpravy.
Moderní čtenář pozdravuje tyto soriginální obálky«
a vydání »na holandu« s nedůvěrou. Pěkná frisura.
střih oděvu, krátce elegán každým coulem je taková
knížka, ale daří se s ní jako s každým takovým
hejskem. Je pěkný, pokud nepromluví. Jediné slovo.
které pustí přes rty, člověku ukazuje, co v něm je
Taková je pohříchu většinou moderní produkce ver-
šová našich nejmladších. Je proto hřejícím překva“
pením, když v této spoustě najdete pravý, teplý zvuk.
slyšíte opravdu — poetu. Daří se vám, když brodite
se spoustami moderní produkce mladé jako rýžov-
níku zlata, který dlouho vypíral hlínu, nic než bez-
cennou hlínu a najednou přišel na zlatá zrnka. Malá
knížka páně Breskova jest takovým příjemným pře-
kvapením. Autor jedním z těch, kteří nejsou častými
a dotěrnými prodavači, jichž jmena čtete na každe
stránce kuždého časopisu. Po tři léta jen občas jako
vzácný plachý pták objevila se někde jedna z jeho
maličkých, pohádkově zamlžených piecek, a zase
dost. Tak objevilo se jich několik v »Rozhledech«
»Zlaté Praze« a »Lumíru«. Konečně vyšla knižka.
obsahující sedmnáct drobných čísel.
Breska
E Weinfurtra
Breskův
zlatý Praga
16
article
Knížka nevstupuje do života se žádnými hrdým
fangličkami bojovných hesel a obrazoboreckých pěr
Je to naopak konfiteor duše krajně passivní
úplně zavřené v sebe, ve své nitro, a třeba že ne-
drásaly její verše duši, přece vycití z ní vnímavý
čtenář veliký nekonečný smutek, cosi jako temný
vzdálený zpěv touhy po něčem, co není na této zemi
Začarované bvozdy, bílé princezny, zakleté zámky
se vchodem uzavřeným zlatou mříží, toť jediná, stále
se opakující dekorace, ve které se pohybují sny
básníkovy jako světlé, nad pomyšlení krásné chimery
pavučinovité, které každý dotyk hrubé ruky by pro
fanoval. Básník
17
article
»Jak kralevic světem šel
a sněné carství najít chtěl.
Kde divy krásy tají svět,
o nichž bardy slýchal pět.
Tak si představoval život. Jako něco velkého,
báječný kraj plný divů — s pozadím ideálu vzneše-
ného života duševního. Confileor mladé duše. Je
v tom něco tragedie mladých illusí zrozených k tomu,
aby neslavně zahynuly. Tvrdá realita života se všt
jeho ohyzdnou a cynickou nízkostí burcuje však jeho
duši, »krásy, o nichž bardy slýchal pět«, existují po-
hříchu právě jen v písních těch bardů. Život sám
je studeným nepřítelem krásy. Místo pohádkových
bohatýrů nalezá ubohé lídské červy zápasící v prachu
života o několik čtvercových metrů vzduchu a kus
existence. Nelze se pak diviti, že končí svou Jaso-
novu plavbu za zlatým rounem vznešených svých
vidin resignovanými verši:
18
article
A návrat můj — jak bolestný
Jen chudý přišel pocestný.
O vizte muka mojich dnů —
to konec chimerických snů.
Skvělé vidiny a illusé rozpadávají se, jako obraz
kouzelnou svítilnou vyvolaný na stěně mizejí.
Jisto je, že básník nevynašel novou Ameriku.
Kniha má uzoučký okruh — themata dávno před tím
užitá, snad všemi, kdož nejen psali verše, ale vůbec
trochu duševně žili. Je to tragédie mládí, vyprcha-
ných jeho snů, ona strašná tragika života, který tak
mnoho ukáže a tak skoupě málo dá. V čem jest
přednost knížky, jest její podání formální. Jest to
ten milý, něžný kostym, delikátní roucho, jakoby
vytvořené z jíní, kterým oděl básník svou novou
variaci na stará themata. Knížka skutečně jest ko-
stumní. Moderní člověk se svými touhami tu oděn
v řízu visionářského »infanta«, jak kdesi básník sám
sebe nazývá. A ještě něco má tento svazeček: je to
pozoruhodný stupeň noblessy, jakésí naivní cudnosti.
vlastnost to čím dále vzácnější, stejně jako přepečlivé
přímo ciselérsky vypilované verše)
Ve spoustě nechutných, ve jmenu modernosti
spáchaných banalit, kterými náš veršový trh je za-
plaven, jest knlžka páně Breskova zjevem nanejvýše
pozoruhodným a dává člověku čím dále tím vzácněji
prožívanou radost z pěkné knihy veršů, kterou na
Breskův
Jena
nova Amerika
19
article
Ant. Nečásek.
psal opravdový básník.
* B. Mach, Příruční kniha dějin umění
Malířství. Sochařství. Stavitelstv
Hudba. S četnými původními illustracemi. V Praze,
1900. I. L. Kober.
Sbírkou populárně psaných kompendií, s nad-
pisem »Kobrovy illustrované katechismy« mají býti
širšímu čtenářstvu podávány nástiny jednotlivých
vědeckých odvětví. Schvalujeme v podstatě my-
šlenku, neboť právě v popularisaci věd zůstával
jsme dosud za jinými literaturami velice pozadua
forma sbírky pravidelně v sešitech vydávané jes
způsobilá, aby včasnému podniku zajistila i rozší-
ření žádoucí i stálý kruh čtenářův. Ovšem jest věcí
vydavatelského taktu, aby jednotlivé »katechismy«
podávaly plný nástin té i oné discipliny a aby spi-
sovatelská úloha svěřena byla nejen mužům odboru
zcela znalým, ale pro úlohu popularisace poroz-
umění majícím.
Prvý »katechism« pojednávající o dějinách umění
vůbec, tudiž o malířství, sochařství, stavitelství
budbě, sepsán jest professorem Machem v Kolfně.
Tu především budí podivení nadpis, neboť s těží jest
pochopiti, proč tyto čtvery odbory umělecké v jeden
celek se slučují. Nevystihujíť jednak všeho umění.
neboť k umění v širokém slova pojmu řaditi jest
umění básnické, umění dramatické, zpěv atd. a jed-
nak mezi jednotlivými oddily, jako hudbou a stavi-
telstvím, není žádného vnitřního spojení. Úkolu »ka-
techismu« bylo by lépe vyhovovalo, by byla alespoi
dvojí třída umění zvláště uvažována, umění totiž vý-
tvarné a hudba s příbuznými odbory. Jsouť tyto
třídy věcí i povahou zcela samostatny a ve formě
rozličny, zvláště pak po stránce dojmové; ona la-
hodí hlavně oku, tato pak uchu lidskému. S toholo
stanoviska chceme tudíž k Machově Příručné knize
přihlížeti.
Nečásek
Mach
I L Kober
Kobrův
Praha
20
article
Prvé tři oddíly knihy pojednávají tedy o ději-
nách umění výtvarného, úkol to velice obtížný, který
předpokládá především rozsáhlé osobní zkušenostia
oko nazíráním na přední památky výtvarnícké cvi-
čené, než vedle toho i zevrupnou znalost odborného
písemnictví, z něhož by zjištěné údaje do populár-
ního kompendia byly pojaty. Českému autoru pří-
sluší nad to povinnost, aby byl podrobně znalý všech
památek uměleckých, v českých zemích uchovaných,
aby měl ustálený úsudek i co se týče původu jejich
i uměnoslovného ocenění. V této příčině potřeba nej-
intensivnějšího srovnávacího studia, aby do přísluš-
ných mezí odkázána byla aggressivnost politisujících
německých historiků uméní, kteří by rádi nejveleb
nější díla českého umění, jako staroměstskou mostní
věž, chrám sv. Barbory v Hoře Kutné anebo Karl-
štejn, prohlásili za plod ducha německého.
svatý . Barbora
Kutná
21
article
Lidé ti, Grubrem počínajíc až po Neuwirtha,
sofistickým vývodům svým dovedou dodati váhy le-
skem učené dedukce, přečetnými údaji pramennými
a srovnávacími podepřené, kteráž jest s to, aby
pravé cesly svedla i zkušeného odborníka. Pohříchu
není odveta s české strany náležitá, nebo v pravdě
vědecká pojednání ve starších ročnících »Památek
archaeologických« nepronikla do lidu a popularisu-
jícím pokusům, jako Branišovu, nedostává se žá
doucí hloubky.
Z Machovy knihy nejsou ani zřejmy osobní zku-
šenost, ani příslušný přehled ve světovém písemni-
ctví. Také nepodařilo se nám vyšetřiti, že soudí
nuktor o památkách českého uměni z vlastního ná-
zoru. Jest tudíž Machova kniha kompilací a s této
stránky sluší ji toliko posuzovati. I kompilace, dobře
sestavená, má svou cenu a tu neváháme prohlásiti.
že jest Machova kniha dobrou kompilací, která, po-
dávajíc přehled umělecké snahy v jednotlivých obo-
rech, dobře hodí se za prvého vůdce dorůstající mlá-
deži, o umění a jeho vývoj se interessující. Slo
spisovatelův jest prostý a plynný, výběr illustraci
připadný. V textu jsou ovšem některé omyly věcné.
mezi nimi i vážné, zvláště ve výčtu a klassifikaci
uměleckých památek českých, u kterýchž pohřešu-
jeme i dostatečného historického průvodu, nedostatky
tyto ale celkem knize jako kompilaci relativní ceny
neubírají. Nemůžeme však nevytknouti, že podivné
čte se u českého spisovatele, píše li se Senre-
felddem místo Sennefel drem, a rovněž kárati jest
kazimluvy, jako »sledovala . . . vzory«, v díle
hlavně pro mládež určeném.
Neuwirth
Branišův
Machův
dobrá kompilace
22
article
Z českých listů-
23
article
* O veřejném zdravotnictví píšeme sice poslední
dobou velice mnoho a velice správně, ale v praxi,
jak už jinak nebývá, dáváme si na čas. Než všechna
ta rozmanitá a výborná zřízení, jež různé odborné
denní listy navrhují, budou aspoň uspokojivě prove-
dena, uplyne ještě asi hojně vody ve Vitavě. Přes
to však není ani ta theoretická činnost marna, pro-
houzí v našem lidu a v našich spolcích zájem pro
tento zanedbaný obor správy veřejné a přispívá tím
aspoň k tomu, že palčivé jeho otázky nemohou býti
rozhodujícími kruhy přehlíženy. Svépomoc ovšem
byla by i zde nejvýhodnější, bohužel však nedá se
vždy lehko provésti. Výborný svépomocný návrh
aspoň v jednom oboru veřejného zdravotnictví, ve
zřizování lidových lázní, podává Klenka a po něm
J. Kerner v časopisu »Sokol«. Vyzývá jednoty so-
kolské, aby pokud jim možno zřizovaly samy lázně
pro lid neb aspoň snažily se přiměti k jich zřízení
mě tské, obacní rady a pod. Myšlenka je opravdu
šťastná. K čelným odborům sokolských jednot, jež
všechny mají za poslední účel přivést rozmanilost do
tělesného výcviku ať šermem neb jízdou na koni,
střelbou a p., daly by se dobře připojiti odbory pla-
vecké, jež by však sledovaly mimo výcvik vlastních
členů ještě ten vděčný úkol, aby usilovaly o zřizo
vání lázní veřejných i lidu přístupných a tím přispí-
valy k povznesení veřejného zdravotnictví.
Klenk
J Kerner
Sokol
24
article
* Díky četným a podrobným článkům, jež v po-
slední době naše listy věnovaly otázce o nepřiměře-
ném zaměstnávání a o žebrotě mládeže školní, po-
čaly všímati si této smutné stránky velkoměstského
života i kompetentní úřady a učinily náběh k jejímu
řešení, prozatím aspoň obnovenými zákazy a důtkli-
vým upozorněním hostinských, aby pokud možno zlu
tomu učinili přítrž. Je opravdu velice těžko řešiti
tuto otázku. Na jedné straně rozum jasně vám praví,
že je to naprosto nepřípustné, kupovat sirky, kytičky,
písničky a papírové košíčky od malých, mrznoucích
dětí, toulajících se zakouřenými hostinskými míst-
nostmi a slídících po každé kosti na odstrčeném ta-
líři a po každém kousku chleba, na druhé straně
však, jak je vám těžko odmítnout takové zavázané,
zkřivené stvoření, jež se za vámi batolí po ulicia
žebrá, zatím co matka s druhým na rukou dívá se
tupě před sebe, držíc v rukou kousky jalovce neb
nahnilé pomeranče, aby aspoň zdánlivě oklamala oko
strážníka. Víte třeba dobře z novin, že bývají to
děti za peníze vypůjčované, víte, že tatík třeba sedí
naproti v kořalně a ob čas chodí si vybírat, co do-
hromady vyzískaly — ty všechny zprávy o zkaže-
nosti velkoměstských žebráků čtou se fak pěkně s ma-
lou dávkou mravního rozhořčení, ale což to platno
když to děcko v roztrhaných šatečkách opravduje
potlučené, opravdu mrzne a ta žena přitisknutá k
stěně opravdu je vyhublá na kost a chová děcko
rozpálené horečkou. Tady těžko poučovati jednot-
livce, že nesprávno dávati almužnu dětem, že lépe
dáti ten krejcar na opatření pilných, chudých dět
školních.
25
article
A přece na druhé straně nemohu nesouhlasit
s upřímnými a pěknými slovy J. Mančala v posled-
ním sešité »Života«, kde píše o žebravých dětech
školních. Je to tak demoralisující, tak zhoubné pr
mladé dušičky dětské, když zvyknou si na almužnu
na pokořování a plazení před těmi, od nichž očeká-
vají svůj krejcar, jen za to, že účinkují na ně svoj
bidou. Autor prosí, aby nebyla dětem dávána
almužna. Pravi: »My musíme chtíti všichni, aby
chom v novém pokolení vypěstovali smysl pro důsto
nost práce, pro čest práce, pro vědomí, že čiověi
prací se stává velikým, slavným, dokonalým, že práce
budí v něm silné chtění a vůli, jediné to vlastnosti
jež člověka v životě uplatňují !«
Dalo by se opravdu mnoho provésti na uskuteč-
nění tohoto ideálu, kdyby krejcary na ulici, v ho-
stinci neb z okamžitého dojmu rozdané sešly se na
dobré polévky pro děti ve školách, čímž by děti, slí
dící po nich po ulicích, vedeny byly, aby raději utí
kaly se do hostinných síní školních.
Čtená ř.
J Mančal
Života
26
article
Ze slovanských listů.
* Lvovský dopisovatel petrohradského » Krajee
trpce naříká na současnou rakovinu polského tisku
— na zlobu novinářských polemik. Před dvaceti
lety brutalita lvovských listů sáhala pro argumenty
až ku ztraceným hodinkám, potom polemiky poněku
ulehly, ale před osmi lety vypukla choroba s novou
silou. Výbor novinářského spolku (Towarzystw
dzienikarske) viděl se nucena obrátiti se k redakcím
se žádostí, aby v zájmu novinářského stavu mírnily
polemický tón. Ale dosud appell tento zůstal bez
účinku. Pacient přijal. lék, horečka však neklesla.
A nejhorší při tom jest, že podkladem těchto snižu-
jících zápasů jest chlebařská závist.
* Ze statistiky o novinářském kolku můžeme
souditi na rozšíření haličských časo-
pisů. Za tři čtvrti minulého roku zaplatily: »Slowo
Polskie« z 10.497 výtisků 24.458 zl.; »Glos Narodu«
ze 4539 výtisků 10.877 zl.; »Kurjer Lwowski« ze
4383 výtisků 10.123 zl.: »Przeglad« ze 3085 výtisk
6881 zl.; »Dzienník Polski« ze 2388 výtisků 6472 zl.
dzienikarske
Naroda
novinářský spolek
Towarzystw
Slowo Polskie
27
article
»Nowa Reforma« ze 2250 výtisků 5018 zl.; »Czas
z 1933 výtisků 4312 zl.; »Řuch Katolicki« z 1856
výtisků 4139 zl.; »Gazeta Narodowa« z 986 výtisků
2083 zl. Zrušení novinářského kolku jeví se v Halič
změnou týdenníků »Naprzód« (v Krakově) a »Mo-
nitor« (ve Lvové) na denníky.
* Ve Varšavě počal vycházeti nový týdenník
»Strumien«, jenž má se státi na způsob krakov-
ského »Žycia« orgánem polských »modernistů«.
* Krakovští umělci z mladší generace zřídilis
zvláštní kavárnu »Pod Pawiem« podle příkladu p-
řížské krčmy »Chat Noir«. Místnost v krátké době
stala se pravým museem uměleckých nápadů a po-
dobizen předních zástupců »Mladé Polsky«. Dnes
náleží již ku zvláštnostem Krakova. Nalezáme zde
kresby Telmajera, Wyskianského a celou galerii po-
dobizen a intimních, náladových scén. K nápadům
výtvarníků druží se aforismy a sentence umělců
slova. Mladý dramatik Lucjan Rydel vábí každého
vzletnými verši:
Naprzód
Lucjan Rydel
Halič
Krakov
Lvová
Varšava
Polsko
Telmajer
Wyskianský
Gazeta Narodow
28
article
»Chojdžcie ludy
do tej budy.
na te marny
kawe czarna!-
Chojdžcie
29
article
* Slovinci chystají se oslaviti stoleté jubileum
předního básníka svého F. Prešerna. Při té pří-
ležitosti dojde k novému, úplnému vydání jeho prací
V náklad uvázala se knihtiskárna I. Kleinmayera
F. Bamberga v Lublani, illustrace pořídí A. Karpellus.
Poprvé vyšly básně Prešernovy souborně r. 1847
péčí samého básníka. Pozdější trojí vydání Wagnera.
Ničmana a Fischera odchyluje se značně od původ-
ního textu.
Slavjanin.
Z cizích revuí-
* Pěkný přehled o literatuře mexikanské přináší
Révue des révues. Dějiny literatury té jsou
krátké: zahají pouze do doby osvobození Mexika.
Ale ani tehdy nepočala hned se vyvijeti literatura.
neboť boje jednotlivých stran zcela zajímaly mysli
všeho obyvatelstva, tak že i kdyby se byli v ten
čas našli spisovatelé, byli by shledali, že není čte-
nářstva mezi lidem mexickým, zcela zaujatým poli-
tickými událostmi. Ale když konečně nadešel vytou-
žený klid, tu vyrojila se pleiada básníků, kteří pro-
jevovali svou radost ze života, opěvali ženy, pří-
rodu. V čele jich stojí Manuel Acuna, předčasně
zemřelý v roce 1873 a vedle něho Antonio Plaza,
Guillermo Prieto a j. Z prosaistů první doby vynikl
Manuel Gvittierez Najera, známější pod svým novi-
nářským pseudonymem Duc Job. On podal plody
nedostižně vypilovaným slohem napsaně, pravé perly
americko španělské literatury. Z romanopisců vynikli
Ignacio Manuel Altamirano (současně přední řečník
politický), a Justo Sierra. Román mexický nese na
sobě charakter románu popisného, o psychologii není
v něm skoro stopy. Pokus o román psychologický
je »Carmeu« od Pedra Castery a Salvador Oueredo.
Novinářství v Mexiku je dosti v bídném stavu, ob-
mezujíc se většinou na místní události a zájmy.
Bamberg
A Karpellus
Prešernov
Wagner
Ničman
Fischer
Acuno
Antonio Plaza
Prieto
Gvittierez
Job
Ignacio
Manuel Altamirano
Caster
Oueredo
Lublaň
Mexiko
Salvador
Justa Sierra
30
article
Nejrozšířenější denník jest »ET'Universal«, pak »k
Mundo«, »El Imparcial«, »El Mundo iilustradio«. Mimo
to vychází v Mexiku 1 list španělské kolonie, 2 listy
americké a 2 francouzské. Svoboda tisková je v Me-
xiku úplná.
* »Das litt. Echo« přináší zdařilou studii
J. Fasteuratha o Joséovi Echegarayovi. Autor objas
ňuje poměr Echegaraye k předchůdcům jeho Tamay
ovi y Baus a Lopezu de Ayala; on opustil dráhu
jimi nastoupenou — hlásání morálky a ušlechtile
mírnosti — a vrátil se zas k starým romantikům,
ano je i v romantismu předstihl. Don José Echega-
ray y Eizaguirre narodil se v Madridé, ale vychován
byl v Murcii. Stal se inženýrem a nastoupil politi-
ckou karrieru, která ho několikráte vynesla na křeslo
ministerské. Teprve v 40. roce věku svého začal
psáti pro divadlo a první kus jeho — aktovka K
libro talonario — měl roku 1874 v Madridě silný
úspěch. Od té chvíle stupňoval se úspěch víc a více
až v r. 1884 pozorována byla na jeho plodech již
jakás upracovanost, odůvodněná úžasnou jeho plod-
ností. Posledně provozováno r. 1898 jeho »Silencio
de mueste«, symbolická práce, kterou madridské obe
censtvo přijalo chladně. Ale Echegaray není jenom
talentovaný básník, on je i mužem vědy, jehož cenné
práce mathematické a fysikální řadí se k předním
plodům španělské vědy a za něž též zvolen byl čle-
nem madridské Akademie věd.
Peter Rosegger svým obvyklým jadrným způ
sobem brojí v »Zei!« proti mluvnicím, jsa o nich
přesvědčen, že snaží se dle možnosti zoškliviti uční
tu onu řeč. Vše co je prý přirozené a krásné, zdá s
grammatikáři hříchem a Rosegger prý nucen byl
dlouho si odpočívati, než se po přečtení jedné gra-
matiky zotavil. A teď prý nechť si hřeší třeba každou
větou proti mluvnici, jen když mu je porozuměno
od čtenářů.
Mr. Penn.
Eta ' Universal
J Fasteurath
José Echegaray
Ayala
Echego
Eizaguirre
Silencio mueste
Echegaray
Rosegger
Munda
Mexiko
Murcia
Madrid
Zei
El Imparcial
El Munda
madridský akademie věda
31
article
Max Dlouhý.
Dlouhý
32
article
Z cizích divadel.
Z cizích divadel.
* Nové »Volné jeviště« založili si v Berlín
pod názvem »Sezessionsbühne« a slavně na sklonku
minulého roku je otevřeli mystickým dramatem W.
Scholze »Der Besiegte« a satirou F. Wedekinda » Den
Kammersänger«. Scholz zpracoval ve svém kuse báji
a hleděl jí dodati i účinku, jaký knižní báje mají na
čtenáře Ale klopýtl zrovna jako Maeteriink o pře-
kážku nepostačitelnosti slova. Věci nevyslovitelné
zůstaly nevyslovitelnými. Wedekindova satira bičuje
přepjalé zbožňování umělců se strany žen a dívek
jež neptají se, zda jejich bůžek je opravdu zbožňo-
vání hoden. Obyčejně je to jen zcela všední člověk.
jemuž umění je řemeslem jen proto milým, že mu
hodně vynáší. Úspěch byl bouřlivý, tak že program
musil býti druhý večer celý opakován.
W Scholz
F Wedekind
Kammersänger
Scholz
Wedekindův
Berlín
Sezessionsbühnout
der Besiegte
34
article
* Laichterův Výbor nejlepších
spisůpoučných. Ročník V.: Úvahy Josefa
Mazziního. Sešit 1. Kniha k povznešení srdce
mysli. Úvahy napsané před 30—60 lety, jako by na-
mnoze psány byly ku přítomnému stavu politické
společenské, literární a mravní rozháranosti. U nás
zvláště dnes české vydání jich přichází v čas.
* Dvě královny, román historický Prokopa
Chocholouška. »Čítárna českého lidu«.
Sešit 3. Nákladem Bursíka a Kohouta v Praze 1900.
Má poskytnouti nejširším vrstvám lidovou dobrou,
lehce přístupnou, duši lidu odpovídající četbu na
peníz nejlevnější.
* Slovanský Přehled. Sborník statí, dopisův
a zpráv ze života slovanského. Redaktor Adol
Černý. Nákladem F. Šimáčka. Ročník II. čís.
(lednové). Z hojného obsahu ze všech oborů slovano-
znalství, uvádíme pojednání Fr. Hesiče o česko-
slovinské vzájemnosti v dobách dřívějších a referát
Adolfa Černého o polabských Slovanech v Hano-
versku. Četné dopisy a zprávy ze všech končin slo-
vanského svěla.
Laichterův
Josef Mazziní
Chocholoušek
Bursík
Adol Černá
F Šimáček
Hesič
Černý
Praha
35
article
*Politických dějin národa českého II. díl.
»Od nastoupení Badena do odstou-
pení Thunova« od Adolfa Srba. Sešit 3.
přináší vylíčení událostí na sněmě král. českého
v zasedání roku 1896 památném odstoupením místo-
držitele hraběte Thuna, jakož i vylíčení prvních
událostí na radě říšské za ministerstva Badenova.
* Libuše, Matice zábavy a vědění.
Ročník XXX. Číslo 1. »Boj s kapitálem, román
Otakara Cervinky. Nákladem F. Šimáčka. Pro
letošní ročník »Libuše« ohlašují se ještě: B-
nátské zrcadlo«, vypravování rodinné kroniky
od Edv. Jelínka, maloměstská novella »Aspon
se pousměj« od Jakuba Arbesa, povídka
»Její mladší bratre od Fel. Tevera a novella
»Hřích« od J. D. Konráda.
* Kronika politických a kulturních udá-
lostí v roce 1899. Sestavil Antonín Jul. Grégr.
V Praze. Nákladem vlastním. 1900. Pilnějším sledo-
vatelům denních události přijde vhod tato kronika
minulého roku, opatřena v textu zdařilými podo-
biznami členů politických korporací českých.
Thunův
Srba
Thun
Badenův
Libuše
Cervinka
F Šimáček
Jelínek
Arbes
Konrád
Antonín Jula
Grégr
Praha
36
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Cenné papíry ve slamníku.
(Před senátem čtyřčlenným.)
V Máchově ulici na Král. Vinohradech zemřel
v červenci předlonského roku soukromník Vilém
Kleinpetr. Byl to podivín. Měl značné jmění a způsob,
jakým o penězích pořizoval, byl neobyčejně zvláštní.
Všem sousedům, kteří s ním bydlili na téže chodbě
v domě č. p. 469, zůstavil legáty, kdežto na bližší
příbuzné si v poslední vůli vzpomněl jen tak mimoděk.
Když podivína pohřbili, udála se v domě zvláštní
příhoda. Jednou v srpnu z rána vyklepávala hospo-
dyně nebožtíkova slamník na dvoře. Pak vynesla
vyklepaný slamník do bytu prvního poschodí.
Za chvíli ubíral se dvorkem brusič skla Julins
Vojtěch, jenž obýval přízemí. Na dvorku našel jakés
papíry i schoval si je. Byly to papíry cenné, obli-
gace. Měl za to, chuďas, že mu přála Štěstěna,
protože byl churav a bez výdělku, myslil, že sobě
rodině pomůže, když si je ponechá.
Za několik dní na to proměnil dva z nich
směnárníka Kische na Poříčí a dostal za ně asi
42 zlatých. Když pak přišel prodávat kupon třetí,
byl ku svému překvapení zadržán a upozorněna na
ného policie ..
Kleinpetr
Kisch
Máchův ulice
na Královský
Julin Vojtěch
37
article
Včera dopoledne zodpovídal se 56letý Julius
Vojtěch čtyřčlennému senátu ze zločinu podvodu,
jejž dle tvrzení žaloby spáchal zatajením a přisvo-
jením si nalezených cenných papírů. Našel 16 ku-
ponů stříbrné tisícizlatové renty a odstřižky zněly
na obnos po 21 zlatých.
Obžalovaný chuďas, ubožák, přiznával se k činu
kajicně a poukazoval ku své bídě a nouzi, v níž se
pro těžkou nemoc ocitl. Z peněz, jichž získal pro-
dejem papírů — obdržel za ně celkem 299 zl. 61 kr.
— zaplatil činži a živil z toho četnou rodinu, která
je odkázána na jeho mozolné dlaně.
Po skončeném průvodním řízení uznal senál,
jehož předsedou byl president dr. Wokaun, žalo-
vaného vinným a odsoudil jej do žaláře na tři
měsíce se šesti posty.
Kdyby byl za kupony utržil o čtyři šestáky více,
byl by se ocitl — před porotou.
Ale také, kdož ví! Kdyby zůstavitel- podivín
býval věděl, že za maličkost jeho několika grošů,
jež kdysi bezstarostně ustřihoval ze stříbrných rent,
bude někdo později trpět, snad by byl dobrovolně.
pouhým škrtnutím péra, zařídil věci jinak. Tak, aby
byl vyplnil své lidské poslání svou vlastní vůlí a na
slamníkem . ..
Julius
doktor
Wokaun
38
article
Věstník zivnostenský a dělnický
Věstník zivnostenský a dělnický
Stávka horníků na Kladně.
V Kladně, dne 18. ledna.
V Libušíně konána včera odpoledne v hostinc
su Vlčků« schůze stávkujících horníků. Účastníků
schůze té mohlo býti na 3000. Schůzi zahájil horník
libušínskomirošovské spoločnosti Brožíkst., který
přítomné uvítal a slovo dal Ludvíku Austov i, po-
kladníku okresní nemocenské pokladny a předáku
strany sociálně-demokratické. Řečník nabádal pří-
tomné k solidaritě, aby ve stávce potud vytrvali,
dokud nebudou splněny všechny podmínky stávku-
jícími kladené. Bral stávkující do slibu, aby zůstali
va stávce pevnými, že tak příhodná doba k vymo-
žení požadavků horníků tak brzy opět nenadejde,
jelikož stávkujících musí se ujmouti celá veřejnost,
poněvadž se již nyní počínají jeviti na všech stra-
nách povážlivé následky nedostatku uhlí.
Když byl ještě promluvil o situaci Brožík ml.
horník společnosti mirošovské, ujal se slova za stranu
národně-sociální redaktor »Potravních Listů« Rak,
který tlumočil stávkujícím sympatie národního děl-
nictva a sliboval součinnost národně-sociální strany
se stávkujícími. Organisace strany národně-sociální
ustaví se jako stálý agitační sbor po celou dobu
trvání stávky a bude hleděti hlavně hmotně stávku-
jícím přispěti. Sdělení to celým shromážděním vzato
s povděkem na vědomí
Dle soukromého telegramu, zaslaného ředitelem
pražsko-železářské společnosti Bertrandem do Berlína,
jest pražsko-železářská společnost odhodlána prý do
krajnosti nepřistoupiti na žádný požadavek stávku-
jících a vůbec se stávkujícími do žádného vyjedná-
vání se nepouštěti. Společnost dostala asi 600 va-
gonů uhlí z Německa, které má nyní ve svých skla-
dištích na dolech »Mayrau« a »Max« složené a hodlá
prý s uhlím tímto asi 14 dní pro své hutě při značně
zmenšené výrobě vydržeti!
Austov
Brožík
ml
Bertrand
Max
Kladno
Libušín
Berlín
Německo
Mayrau
39
article
Včera odpoledne zastavilo na dole »Thierfeldě«,
patřícím společnosti státních dráh, v mechanické
dílně 150 zámečníků práci. Žádají zvýšení denní
mzdy a zkrácení doby pracovní.
Dnes odpoledne konali o 2. hod. odpol. horníci
buštěhradské dráhy v Dubí v hostiuci Hellerově
schůzi.
Nejvíce by postiženy byly doly společnosti rak.-
uherské státní dráhy, kdyby došlo také ke stávce
topičů na dolech těch zaměstnaných. Správa dolů
těch, když uslyšela, že topičí také hodlají podnik-
nouti stávku slibila jim 1 zl. 60 kr. denního platu.
Topičové však poukazují na solidaritu s ostat-
ním dělnictvem a žádají, aby bylo vyhověno také
oprávněným požadavkům ostatních horníků. Možná
tedy, že i také topiči stávku zahájí, což by ovšem
pro doly společnosti státní dráhy mohlo se státi
osudným, poněvadž by se následkem toho doly za-
topily.
Ze Slaného, 16. ledna večer. (C.-B.) Situace
se podstatně nezměnila. K dnešní odpolední střídě
dostavilo se na šachtě »Maxově« jen 16, na šachtu
»Mayrau« a šachtu »Robertovu« 21. na »Janskou«
šachtu 19. na šachtu »Barré« 7. na šachtu »Ronna«
7 a na šachtu »Ferdinandovu« 53 horníků. Klid
nebyl porušen. Horníci meškají ve svých příbyt-
cích, kde prý konají důvěrné schůze. Dne 17. t. m.
dopoledne a odpoledne konaly se veřejné schůze
místní skupiny kladenského hornického sdružení na
několika místech v okolí u přítomnosti politických
úřadníků.
Z Kladna, 18. ledna. (C.-B.) Ježto nedošlo
ku zvolení starosty smírčího úřadu, byl ustanoven
báňským hejtmanstvím v Praze ve sbodě s místo-
držitelstvím ve smyslu § 26. zákona ze 14. srpna
1896 č. 56 ř. z. soudní sekretář p. Isak od okres-
ního soudu v Praze na Novém městě předsedou
Mr. Penn.
Hellerův
Robertův
Janska
Barré
Dubí
Slaný
Maxov
Mayrau
Ferdinandov
Kladno
Praha
státní dráh
kladenský hornický sdružený