1
masthead
Ročník XXXXIII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 24. prosince 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list,
přodplácí ee
v Praze v adminlo
n k k=
s dvojí donáškou
ei
ne Hivrk iete
na něe : 2 K o
n rkla : : :
rojí sásn ko
Praha
7
article
V klidu vánočním.
V klidu vánočním.
Klid letošních vánočních politiekých prázd-
nin není odleskem uspokojivých výsled-
ků v oboru veřejné činnosti rychle ubíha-
jícího roku; jest spíše jenom chvilkovým od-
dechem sil do únavy napjatých řešením složite
„rovnice“ státní, jejíž všecky členy jsou ne-
známě. At přihlížíme ku postavení hlavních
činitelů k dílu povolaných, at k úkolům na ně
vloženým, všude narazíme na týž zjev neurči-
tosti, nejasnosti, a co ještě včera bylo poklá-
dáno za jasnou hvězdu, mizí dnes neb zejtr
jako mámivá bludička. Jest to stav přechodný
stav těžkých porodních bolestí, stav dunící
otřesů země, přenesený do státního ústrojí.
Tato nejistota, toto dusné, tísnivé ovzduš
není ovšem plodem jediného, letošního roku.
první předzvěsti nynějších poměrů přicházely
již před pěti roky; od té doby jich stále při
bývalo, doplňovaly se postupně a houštly, až
letos se nakupily na politickém obzoru jak
těžké, olověné mraky.
Přední, hlavní charakteristikou státuj
kožto velmoci jest jeho vlastnost vůdčí, pří
tažlivá; podobajíť se velmoci v ohledu tomto
stálicím, tvořicím střed určitého souhvězdí. Z
poslední léta však vyrojili se v našem soustát
proroci, kteří přikazují jedné jeho polovici po-
stavení pouhé oběžnice. Nedávno slyšeli jsme
v delegacích výklad ministra zahraničných zále-
žitostí, a seznali jsme, že sílu státu měří dvěm
vnějšími činiteli — trojspolkem a propracova-
nějším poměrem k Rusku; v zápětí jsme však
zaslechli stesk, že nejvíce jest toho želeti, že
událostmi vnitřními vzbuzuje se v cizině ne-
správný názor o síle monarchie.
Ata
Rusko
8
article
Možno-liž případnějšími výroky doložiti to-
co jsme právě připomenuli o podstatě vel-
mocenské?
Zůstaňme na okamžik ještě u opory trojspol
kové. Již dříve se nejednou ozývaly u nás
stesky, že německý člen jeho neobmezuje se ve
stycích s naším soustátím na pouhé otázky poli
tiky zahraničné. Tenkráte však ještě nebylo
podezření, že z poměru toho mohlo by vzejíti
nebezpečí pro rovnováhu vnitřních sil a jejich
pravidelný vývoj. Tenkráte se i u nás, přes
všecku fikci ústavnosti, aspoň na povrch ukazo-
valy domněle ryzí zlaté mince: národní a jazy-
kové rovnoprávnosti a konstitučního vlivu parla-
mentní většiny
Co jsou dnes nejen v praxi, ale i v theori
a v zásadách řídících ministrů tyto základn
pravdy? Staly se pouhými pozlátkovými cet-
kami, staly se mincí, vzatou z oběhu, a na jejie
místo postaveno prvenství němocké menšiny
její veto proti právům ústavním ostatních národů
její veto proti konstitučním právům většiny
vůbec.
Tímto přovratem strženy byly dvě hlavní
stěny státní stavby; přeťata osnova samostatného
žití tohoto soustátí jakožto státu mnoho-
národního, a nastolen despotism menšiny
obyvatelstva, kteráž nemá ani síly, ani vůle —
vedle sjednoceného Německa udržeti a zacho-
vati druhou velmoc německou.
Vedle stálice zbylo by místo pouze pro
oběžniei
Národové neněmečtí od onoho okamžiku ne
mohou přemýšleti o ničem jiném, než o křivdě.
kteráž na nich byla spáchána; a druhá polovice
soustáti napíná všecky síly, aby v čas se opa-
třila nedobytnými hradbami — proti podobnému
nadělení.
Německo
9
article
Dokud neněmeckým národům nebude
vrácena víra, dokud trpěti se bude, aby národn
menšina zneužívala své národnosti na úko
opravdové ústavnosti, jsou marny všecky na-
děje, že poměry se polepší. Tisícileté dějiny ná-
rodů, žijících na území rakousko-uherském, jsou
více než výstrahou; národové tito sami jsou
spolutvůrci rovnováhy evropské, a třeba se na
chvíli „umění“ státnickému podařilo, přidržeti
je v jařmu bezpráví, otřesená rovnováha ne-
zbytně se bude projevovati v účincích ještě po-
vážlivějších, než jaké se nyní již jeví ve všen
státním ústrojí..
Dokud tato příčina nemoci nebude odstra-
něna, jest marno všecko slibování a veleben
„mírnicich“ léků, jakým má býti především n
víme odkud vykouzlený hospodářský blahobyt
Lék ten by musil míti dvojí účinek, na stat
i na národy.
Stát, jenž chce podobný lék předepsati
musí míti sám dosti síly k tomu, aby předně
zabezpečil si svůj vlastní trh domácí, a za druhé
dovedl si získati výhodné trhy v cizině. Posled-
ních pět let i v tomto ohledu poskytuje znam -
nité zkušenosti. Po všecku tu dobu totiž se pra-
cuje o hospodářském vyrovnání s Uhrami —
výsledek jest vedle samých prozatímností, for-
mulí a klausulí, čím dál tím nepříznivější na
temto, pro nás nejbližším a nejdůležitějším
tržišti. A kdo nejvíce se o tento výsledek při-
činil? Německá menšina svou známou ob-
strukcí!
A neméně neutěšený jest stav připrav k ob
nově obchodních smluv se státy cizími. Mohlo-liž
co výmluvněji to dosvědčiti, než poslední výklad
ministra zahraničných záležitostí, podaný v de-
legacích? O obnově obchodních smluv, jednéto
z nejdůležitějších podmínek hospodářského zda-
ru, neučiněna v něm ani slovem zmínka a přec
byly doby, kdy ministr tento takřka přeplňoval
hospodářskými úvahami své zahraničné pře
hledy?
Uhry
10
article
Hospodářské léčení, pokud se státu jakožt
celku týče, má tedy, jak vidíme, své háčky.
Nuž, kde vzíti pak žádoucí jeho účinek pr
národy? Hospodářská tíseň, kterouž pociťujeme
dnes všichni, výrobce, dělník i obchodník, jest
přece v přímé souvislosti s vlivem a postavením
státu samého.
Kdo by chtěl této tísně použiti ke zvýšen
mravního strádání národů ve právech svých
ohrožených a tvářil se, jakoby jim mohl opatřit
blahobyt a zjednat hospodásřou nápravu, vzda-
jí-li se dobrovolně svých práv a zastaví-li obranu
jejich, ten neni přítelem jejich, ten vůbec není
opravdovým lékařem, ale zcela obyčejný m —
mastičkářem.
Za to mohou býti národové tito ujištěni, ž
vzdáním se obrany vlastních práv, jen podníti
chtivost svých soupeřů, jen zostří jejich touh
panovačnou. Sesílení nadvlády cizonárodní men-
šiny ještě nikdy a nikde neskončilo jinak, než
úplným hospodářským vysílením podrobených
pro doklady není třeba ani jíti až do Irska, nebo
do jižní Afriky.
Posvátnost vánočního klidu, bohužel, ne-
může proniknouti přes práh rodinný; životu ve-
řejnému, potřebám národů, úkolům států jest
činitelem zcela neznámým a proto uplyne jim
nepozorován a nezanechá v nich po sob
stopy.
Sotva vyzní slavnostní zvuky zvonů vá-
nočních, sotva odletí kouzlo poesie štědrovečerní
všecky neřešené otázky nás opětně zastanou v
svém všedním, drsném a neutěšeném stavu.
Nelze se jim ani vyhnouti, ani se ned j
obejíti — nutno přikročiti k nim přímo, pevně
mužně, a vytrvati v zápase spravedlivém.
Irsko
jižní Afrika
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 23. prosince. (U m i n ě n o
moravských Němců.) Letošní bezplod-
nost vídeňského parlamentu zavdala pisateli „ze
strany konservativné“ podnět, aby v „Inform.
zkoušel vážnost důvodů, jež německá levice n
nátlak moravských Němců staví proti dvěm
hlavním požadavkům českého národa, toti
úradní češtině a české universitě v Brně. Úřadn
češtiny dotýká se jen několika slovy, předpo-
kládaje, že by beztoho mohla míti platnost pouz
v okresích čistě českých neb smíšených s pře-
vahou obyvatelstva českého. Hlavní pozornost
věnuje brněnské universitě. Němci namitají proti
české universitě v hlavním městě moravském.
že Brno jest město německé a že by vlivem
české university mohlo býti počeštěno. „Dejme
tomu — praví pisatel — že důvod tento jest
oprávněn; jest zachování německého rázu jedi-
ného města, byť to bylo i Brno, věc tak důležitá.
aby se pro toto jediné město vydával v nebezpeči
pořádek ve státě, jeho pokoj, ústava, ano i celý
hospodářský rozvoj státu a zákonitá úprava jeho
poměru k Uhrám i k cizině? Odpověď na tuto
otázku může býti jen záporná. A přece pro malé
městečka Celji padl Windischgrätzův kabinet
nyní pro Brno má padnouti vše, ba i celé naše
Němec
Windischgrätzův
Praha
Brno
Uhry
Celja
český univerzita v Brno
12
article
zřízení ústavní. Brno jest hlavní město země ze
tří čtvrtin české, Čechové tvoří značnou menšinu
samého Brna a v tom spočívá skutečné nebez-
pečí, že bude počeštěno, nikoli však ve zřízení
české university. Venkovské obyvatelstvo tihne
přirozeně do mrěst, zvláště do hlavních měst a do
Brna přicházejí tedy s každým Němcem vždy
tři Čechové — ne pouze dělníci, nýbrž i lidé.
žijící z renty, kteří v hlavním městě hdedají od-
počinku. Padesát českých professorů neponěmčí
Brno, tak jako je neponěmčí pohyblivý element
studentstva, který po studíích opět měslo opouští.
Ale i kdyby měl vliv na národnost města, může
býti zvážen studentstvem německým, ježto Češi
se nevzpírají zřízení také německé university
Brně. Mají-li Poláci, jichž jest půlčtvrta millionu,
dvě polské university, nemůže se šesti millionům
Čechů dlouho upírati druhá česká universita a
na žádný způsob německému rázu je-
diného města nemůže se oběto v ati
celá říše.
V Praze, 23. prosince. (Obchodní škol-
ství v Rakousku.) Dle výkazů ministerstva
osvěty navštěvuje v nynějším školním roce vyšší
obchodní učiliště (se třemi anebo čtyřmi
ročníky) 5708 žáků, nižší, dvoutřídní učiliště
3740 žáků. Vyšších obchodních škol jest celkem
dvacel, z nichž devět připadá na Čechy (čtyři
české v Praze, Plzni, Chrudimi a Král. Hradci
pět německých v Praze, v Plzni, Liberci, Ústín.
Čecho
Němec
Čech
Polák
Král
Brno
Praha
Rakousko
Čechy
Plzeň
Chrudim
Hradec
Liberec
Ústín
univerzita Brno
13
article
L. a Jablonci)), čtyři na Moravu (dvě české
Brně a v Prostějově, dvě německé v Brně a Olo-
mouci), dvě na Halič a ostatní na země alpské
Přímoří. Nižších obchodních škol jest 25, z nichž
deset v Čechách, šest na Moravě a jedna v
Slezsku.
z Terstu, 22. prosince. (Terst proti
správnímu soudu.) V dnešní schůzi měst-
ské rady terstské podával městský radní Depiera
jménem právnického odboru zprávu o rozsudku
správního soudu o stížnosti zástupce konserva-
tivní strany dra. Dompiera. Správní soud uznal,
jak již známo, že stížnost Dompierova do vý-
sledku minulých obecních voleb je odůvodněna.
Referent navrhl však, aby městská rada stížnost
Dompierovu přes rozhodnutí správního soudu za-
mítla jako protizákonnou, vykonané volby pro-
hlásila za platně, při příštích volbách však se
řídila přesně dle platných předpisů. Přes námitky
Slovince dra. Rybáře prvé dva odstavce návrhu
přijaty všemi vlašskými hlasy proti hlasům slo-
vinským, poslední odstavec pak jednohlasně.
Jablonec
Morava
Brno
Prostějov
Ola
Halič
Čechy
Slezsko
Terst
14
article
Z Pešti, 22. prosince. (Útok na F r. K-
šuta.) Když se posl. Fr. Košut procházel dnes
v zahradě Národního musen, přistoupil k němu
jakýsi starší pán a obrátil se k němu s následu-
jícími slovy: „Nu, ještě jste se nezastřelil? Každý
očekává od takového podlce, jenž zahodil zbraň,
že se zastřeli!“ Košut, aby neobrátil na sebe po-
zornost, odešel nejbližší cestou ze zahrady. Po-
zději se vysvětlile, že onen starší pán jest gar-
dový důstojník ve výslužbě, Ujfakussi, sy
vrchního župana a synovec předsedy magnátské
sněmovny, hr. Ervína Csaka. Ve městě událost
ta vzbudila značný rozruch, ježto se soudí, že
Ujfakussi chtěl Košuta insultovati činně.
Z Pešti, 22. prosince. (Srbové pro ne-
odvislost Uher.) Radikální srbská strani
v Uhrách svolává schůzi svých přívrženců, v niž
bude předložena resoluce, dovolávající se úplné
samostatnosti a neodvislosti Uher. Bude-li schůze
povolena (jedna podobná schůze, svolaná do Tar-
lova, byla stoličnými úřady zakázána!), bude
to prvý případ v Uhrách, že nemaďarská strana
přistupuje k programu strany neodvislosti
Politické zprávy zahraničně.
v Praze, 23. prosince.
Tři carské odpovědi panovníkům slovanských
států na Balkáně.
Carovi Mikuláši ke jmeninám dne 19. t. m
telegraficky blahopřáli všichní tři panovníci slo-
vanských států Balkánu: Car jim rovněž telegra-
ficky poděkoval. V poděkování jeho vidí se trojí
teplota, trojí měřítko. Poděkování, zaslané kni-
žeti černohorskému bylo velmi vřelé, králi srb-
skému srdečné, knížeti bulharskému chladně
zdvořilé.
František
Košut
Csak
Ujfakussi
Srba
Mikuláš
Pešť
Uhry
Tara
Praha
Balkán
magnátský sněmovna
Uhry
15
article
Na dvoře bulharském porovnávají odpověd
Na dvoře bulharském porovnávají odpověd
které se dostalo knížčti Ferdinandovi, s odpo-
vědí, zaslanou knížeti Nikolovi Černohorskému,
a tváří se, jakoby v tom viděli jakousi nespra-
vedlivosť ke Koburgovi a jakoby je překvapovala
vřelost k Černé Hoře.
Není naprosto čemu se diviti. Politika kní
žete Koburga dlouho byla obojetná, v posledních
měsících ale odvrhla škrabošku a objevila svou
pravou líc: líc nepřízně, nevděku, ano nená-
visti k Rusku. Kníže Ferdinand rád své ruso-
fobství kryje taktom ústavného panovníka a říká.
že si bere za vzor rumunského krále Karla.
V tom je zajisté jednou upřímné přiznání:
Hohenzoller v Rumunsku a Koburg v Bulharsku
se navzájem doplňují, jsou par nobile fratrum,
soustavně pracující k rozšíření německého vlivu
a ducha na pravoslavném Balkáně. Je-li car
Mikuláš ke Koburgovi chladně zdvořilým, je to
až příliš mnoho vyznamenání pro tohoto něme-
ckého agenta, jenž pro vřelé uznání a díky
každého roku jinam si dojíždí.
Srdečná odpověď králi Petru je znamením.
že poměr mezi Srbskem za nového panovník
a Ruskem začíná se vyjasňovati. Nejedno ne-
dorozumění v posledních dnech bylo odstra-
něno, mezi jiným to, že car nepřijal posla krále
Petra, jenž přijel po Petrově nastolení za ním
s listem nového srbského krále. Ukázalo se, že
posel králův se ukvapil a že od cara jen proto
nebyl přijat hned, že car očekával zprávu svého
bělehradského vyslance o obsahu králova listu.
Ferdinand
Nikolov Černohorský
Karel
Mikuláš
Petro
Petrův
Rusko
Rumunsko
Bulharsko
Balkán
Srbsko
nový srbský
16
article
Posel králův neuznal za dobré počkati, nýbrž
odjel z Ruska a list králův propůjčil vídeňským
listům k uveřejnění, a ke všemu nikoli v přes-
ném znění. Za to však nemohl býti odpovědným
král Petr a když se věc vysvětlila, nebylo ni-
čeho, co by překáželo carovi, aby králi Petru
na jevo dal svou srdečnosť, jež bude ještě větší,
až se králi podaří přesvědčiti důstojníky, za-
vraždivší krále Alexandra a královnu Dragu, že
vlastenecká povinnosť jim ukládá ustoupiti s je-
viště a nerozdvojovati srbskou armádu. S plu-
kovníkem Mašínem se to králi podařilo. Mašín
nyni přesvědčuje své soudruhy, že láska k vlasti,
která jim do ruky vtiskla vražedlnou zbraň,
ukládá jim nyní za povinnosť vzdáti se všech
ovládajících míst v armádě i ve správě státu
ustoupiti. To lze plukovníku Mašínovi a jeho
soudruhům pouze schváliti.
Co pak se týče vřele přátelského tonu ca-
rova k černohorskému knižeti Nikolovi, ten
může překvapovati pouze toho, kdo nemá smyslu
pro neoblomnou věrnosť k Rusku, kterou proslula
Černá Hora zvláště za panování knížete Nikoly.
Oceňuje tu ctnost, již otec cara Mikuláše na-
zval knížete Nikolu svým jediným přítelem. Pa-
nující car osvědčuje, že chová k Černé Hoře
city neméně upřímné. Nechtějí-li druzí panovníci
slovanských států Balkánu, aby kníže černohor-
ské byl napořád jediným přítelem Ruska, nuže,
nechať s nim soupeři ve věrnosti k Rusku ! Ze-
jmena knížeti Koburgovi dlužno to doporučiti.
Petr
Mašín
Nikolov
Nikola
Mikuláš
Koburg
Rusko
Balkán
17
article
Nový ruský denník.
Dnes vydáno v Petrohradě 1. číslo novéh
politického denníku pod názvem „Rus“. Ma-
jitelem a hlavním redaktorem je A. A. Suvorin,
syn vydavatele „Nového Vremene“, Stálými
spolupracovníky jsou pp.: Avsějenko, Budiščev
Gorlov, Demčinský, Kojalovič, Potapenko, Svat-
kovský, Slěssarev, Tichonov a j. V „Rusi“ za-
čne vycházeti román A. V. Amfiteatrova „Osm-
dosátníci“. List bude si všímati svědomitě politi
ckého života slovanských národů, zvláště balkán
ských.
Suvorin
Kojalovič
Potapenko
Slěssarev
Tichonov
Rus
A V Amfiteatrův
Petrohrad
Rus
Ma
Nový Vremen
Budiščev Gorlov
Demčinský
18
article
Mitropolit Firmilijan.
Firmilijan
19
article
Dop. „N. I.
Z Bělehradu, 21. prosince. Skopský mitro
polit Firmilijan zemřel zde včera ve věku
55 let.
Narodil se v Šabci, křestné jeho jméno bylo
Dimitrij, příjmení Dražič. Rodiče jeho byli chu-
dobní. Na vzdělání synovo nemohli nakládati.
Proto, když si odbyl obeenou školu, dali jej k ob-
chodu. Několik let prožil jako kupecký učedník
a mládenec. Avšak ten život a povolání se mu
nezalíbilo. I opustil kupecký pult a dal se do
monastýra Podrině. Vysvěcen za kaluděra, při-
jal jméno Firmilijan. Již jako mnich vstoupil do
bohoslovné školy bělehradské, již odbyl s vý-
tečným prospěchem. Ale nadaný Firmilijan, mla-
dý muž vyšších snah a ohnivého temperamentu,
tím se nespokojil a odebral se do Prahy, aby po-
kračoval ve studiích na tamní universitě. Vrátiv
se z Prahy, počal působiti jako professor na
bohoslovné škole bělehradské a bohoslovecký
spisovatel.
Ale ani té působnosti nebylo mu dosti. Ode-
bral se do bohoslovné školy řecké na ostrově
Chalki u Cařihradu, z níž vyšel jako magister
bohoslovi. Vrátiv se do Srbska, obdržel hodnost
archimandrita a jmenován byl ředitelem běle-
hradského semináře.
To je doba největší práce Firmilijanovy. Se-
psal 12 svazků knih, po většině bohoslovného
obsahu. Z nich má trvalou cenu „Dogmatické
bohosloví“ a „Výklad Evangelia“
Pravoslavní Srbové v Severní Americe po-
cítili potřebu církevní organisace. Pozvali Firmi-
lijana do Chicaga, aby se té práce podjal. Fi-
milijan odjel do Chicaga a dostál tam úkolu,
který naň vznesen.
Dop
Dimitrij
Dražič
Firmilijan
Srba
Bělehrad
Šabac
Praha
Cařihrad
Srbsko
severní Amerika
Chicago
Chalki
Fir
20
article
Když se vrátil ze Severní Ameriky, jež jeh
srdce neuspokojila, pokračoval ve svém díle vo
vlasti. Zatím Srbsko vzbudilo v Cařihradě
otázku, aby zřízeno bylo ve Skoplji srbské bi-
skupství. Dosáhlo toho, a Firmilijan byl ihned
hotov jíti na toto nebezpečné místo, obětovati
se za víru a národ. Přijal turecké poddanství, byl
zvolen za skopského mitropolita, ale plných pět
let musil čekati, než se mu dostalo posvěcenía
sultánova beratu. Dlouhé provisorium, starostia
nával práce a rozčilování bojem na tři fronty:
s Turky, Řeky a Bulhary, podkopaly jeho zdraví.
Za několik málo let Srbově starosrbští ztra-
tili dva výborné mitropolity: Dionisija rašsko-
prizrenského a Firmilijana skopského. Oba po
krátkém působení. Ztráta pro ně ohromná.
Ve středu budou tělesné ostatky Firmili-
janovy převezeny do Skoplje a tam k věč-
nému odpočinku uloženy
Spectator.
Turek
Řek
Bulhar
Srbův
severní Amerika
Srbsko
Cařihrad
Skoplje
21
article
Konec řeholnímu školství ve Francii.
Sdělili jsme již, že vláda francouská po-
dala osnovu zákona, jímž vyučování řeholím se
vůbec odnímá, i těm, jež dosud ve Francii
autorisovány byly. Postíženi byli tím zvláště tak
zvaní křesťanšti bratři, kteří neměli jiného účelu,
než vyučovati a jichž přečetné řehole, tisíce
členů čitajíci, budou nyní rozpuštěny. Také
různé autorisované dosud řády jeptišek ohroženy
jsou stejným osudem. Řády, jež vedle vyučo-
vání také dobročinnost pěstují a nemocné oše-
třojí, musí se zříci vyučování; ostatní činnost
jejich nebude ale zapovězena. Zároveň musí
žádati vláda o úvěr celkem 50 millionů franků,
rozvržený na řadu let a sice z důvodu, že sta-
rala se sice od let již o boj proti řeholnímu
školství parlamentem, ale práci vlastní pro škol-
ství zanedbávala. Pro tisíce děti nebude v prv
chvili škol a musí se v bezpočtu obci teprv
zřizovati budovy školní, anebo pro děti, jež
řeholní ústavy opustí, školní místnosti aspoň
najímati. Přechod bude tudíž nejvýše svízelný.
Jak náklad na tisíce nových škol bude roz-
vržen, již minule jsme uvedli.
Také v otázce odloučení státu od církve
učiněna ve Francii tyto dny důležitá rozhodnut.
Sněmovní výbor pro otázku tu vyslovil se vě-
šinou pro odloučení a pro zrušení konkordátu.
Předchůdce Combesův, Waldeck-Rousseau, jenž
tomu odporoval, ustupuje na čas z politického
boje. Vyžádav si od senátu na měsíc dovolenou,
odjede do Biarritze.
Rousseau
Francie
Waldeck
Biarritz
22
article
Anglická výprava do Tibetu.
Výprava z britské Indie vnikla již, nese-
tkavši se zatím s odporem, průsmykem želen-
ským, na libetské území chumbilatské. Odtud
postupovati má vzhůru ku průsmýku Tongu.
Několik mil jižně od něho mají Tibeťané tvrz,
Fakri Jonoj. »Morning Post« snaží se nyn
omluviti britský vpád tím, že Anglie nemohla
vzhledem na slále rostoucí vliv ruský v Tibelu
přípustiti, aby Rusové zaujali pevnou posici
toliko 400 angl. mil od Kalkuty, i musila prý
je předejiti. Cilem výpravy, doznává list ten,
Rus
Indie
Tonga
Anglie
Kalkuta
Fakri Jonoj
Morning Post
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 23. prosince.
Bylo to v cizí zemi, kde jiné panují řády
bylo to dávno již, kdy osiřelo dítě. Dité z bo
hatého rodu, vychované v nadbytku, jemuž z
mřelý otec zůstavil tolik statků, že ze všech
stran se hlásili poručníci a že také ovdověle
matce nabízeli se ze všech krajů ženichové.
proslulí moci i slávou
Jako všechny ovdovělé ženy, nemohlas
také matka bohatého sirotka dočkati nového
štěstí i stal se mužem jejím za nedlouho ma-
jitel velmi slušného hospodářství ze sousedstv
i jinak muž velice vážený, jenž zdál se bý
dostatečným rukojmím za hochův příští šťastn
Z počátku zdálo se skutečně, že plniti bud
to, co byl slibil: že otcovsky pečovati bude
sirotka a že mu v okamžiku, až stane se sné
právným, bez váhání odevzdá do rukou nezkrá
cený otcovský majetek.
Však vedle těch, již mají moc, sedí v prav
i v levo zli rádcové a ti otčímu našeptali, že
by bylo lépe, aby mladý muž, dříve, nežs
stane pánem vlastní vůle, odešel za otcem
zde nepřekážel.
Tak to bývá. V chudé chaloupce, kde lze
se sotva obrátiti, švitoři mnohdy tucet děti
také se nasyti. V rodině boháčů překáží však
již jeden. Odstrkovali ho ode všeho, ba na
konec ho chtěli dát vychovat docela v cízím
Praha
24
article
osud.
duchu, nutíce ho, aby zapřel, zač bojovali
mřeli jeho předkové.
Mladý muž vzepřel se tomu a dopustil s
hlouposti tím, že vyhledal si poručníka jiného.
aniž by se ptal soudu a že jemu se oddal. T
se ví, že si to otčím libiti nedal. Učinil vše-
možná opatření, aby samozvance vypudil. A týž.
sketa a člověk bez páteře, prchl po prvním
utkání se, zanechav svěřence v postavení nej-
hroznějším
Co následovalo, lze si představiti. S ne
bohým mladíkem, jenž tak nešťastný byl učiní
pokus, sestřásti se sebe pouta otroctví, do nichž
byl jej sepjal poručník, zacházeno od té dob
jako se zločincem, zbaveným všech práv i statků,
i nakládáno s ním zjevně tak, aby nedočkal se
okamžiku, kdy bude moci žádati na poručníku
účet i statek zpět
A ubožák chřadl každým dnem, jako každý
vězeň, jemuž není dovoleno nadýchati se čerst-
vého vzduchu, jemuž odpírána sílící potrava
jenž kromě toho mučen a duševně trýzněn nej-
podlejším způsobem.
Co vynesl statek svěřencův, poručník si po-
nechal, prohlásiv, že nikomu není za nic zodpo-
věden. Svěřence týral prohnaností zkušenéh
katana, vyhnav jej z posledního útulku a při-
pojiv tento k vlastní residenci své. Ba dokon
hladem mučil jej a nedostatkem. Jako otrhánek
pližil se pronásledovaný krajem a šťasten byl,
když člověk útrpný podal mu kus suchého chleb
A když se tak vlekl smutně cestou, lidé n
něho ukazovali a šeptalí: »Hle, to je potom
bohatého, mocného a slavného pána, chudák
neví, kam by hlavu položil le
25
article
I zdálo se skutečně, že ďábelsky zosnovaný
záměr se podaři a že dědic zhyne. Vždyť jím
lidé povrhovali, jedni z hlouposti, druzí z bez-
citnosti; vždyť se ho ujímali již jen tí nejchudší,
jen v chaloupkách mu ještě dopřáli útočiště.
Kdysi — bylo to právě v tu dobu, kdy mu
vzali to poslední a nejcennější, co měl: totiž
knihu, taková jej pojala zmalátnělost, že klesnuv
pod lipou, pod níž hověl si vždy nejraději,
obrátil oči v sloup, zaťal pěstě, jako to činí
umírající, a jak se zdálo, poslední očekával oka-
mžik. V zimničném chvatu přispíšil poručník.
Spatřiv nebohého, nemohl se udržeti, a radostí za-
jásav, dal ihned přinésti rakev a v domnění, že
svěřenec již je mrtvý, do ní jej vložiti. Na povel
poručníkův již víkem chtěli rakev pokrýti, když
tu pojednou přihodil se zázrak. Z čista jasn
zarachotil hrom a z otevřeného černého mraku.
mávajíc velebně perutěmi, snesla se na zem na-
pozemská bytost, krásná jako anděl i v hněv
»Vstaň a žij!« zněl povel genia a z rakve
zvedl se trpitel a rázem vyhlazeny byly
rýhy, jež mu ve tváři výbrázdilo utrpení,
svěžest jakoby proudem elektrickým vjela
v jeho tělo. A zdrcen odtáhl poručník, kdežto
jeho svěřenec první konal přípravy, aby nazpět
dobyl práva, o něž byl oloupen.
Však mnohem snadněji ztrati člověk to,
co měl, než dobude nazpět, co bylo ztraceno.
Pravdu těch slov pocitil na sobě až příliš
hrdina náš. Zrnko po zrnku dobývati musil.
než kousek bylo toho zlata, o něž byl připra-
ven, a bůh ví jak dlouho to trvati bude ještě,
nežli zlata toho bude hrouda. Kolikrát již mu
svém.
26
article
kynul cil osvobození zcela z blízka, ale vždy
mu opět uklouzl.
Nadešly Vánoce. Také hrdina náš si vy-
strojil stromeček. Proč by byl tak neučinil
Zaradovati se jednou za rok dovoleno i pro-
klatci. A konečně zkusiti chtěl, mnoho li má
přátel ve světě a co mu naděli. Nebylo jich
málo a pěkné dárky rozvěšeny byly po větví-
čkách stromku. Především různého druhu berní
archy, svinuté v elegantní pouzdra a svázané
pestrými hedvábnými stuhami. Dále tam nalezl
různé záloženské a spořitelní knížky, jenom že
všechny vyplněny byly na straně »Vypůjčil se.«
Potom tam našel z nejrůznějšího materiálu
zhotovené žebrácké misky, které tam pověsili
poplatníci, poněvadž co kde v kraji bylo.
všechno již vyžebrali. Nalezl tam ale též bon-
boniéru plnou nejsladších slibů a zcela urči-
tých připovědí, obrovské kornouty plny sa-
mých nedodržených koncessí, koš subven-
cových pozlacených oříšků, ale vesměs čer-
vivých a prázdných. Visely tam i ve skvost-
ném pouzdře též jazyková nařízení a ve dru-
hém, ještě skvostnějším, jejich zrušení; ba
visela tam v malé skřínce z křišťálu a zlata
odměna za německou obstrukci, jež zářila da-
leko rudým ohněm jako svatý graal. Také se
tam povalovala odména za obstrukci českou
dřevěná škatulka na leštidlo a v ní důtký.
»Tretky,« zašeptal. Náhodou ale utkvěl jeh
zrak na nepatrném závitku, svázaném červeno-
bílou stuhou, na němž byle napsáno násle-
dující:
»Chceš-li být jako Čech svoboden a šťasten.
dle toho se řid!«
Vánoce
27
article
»Spolehej ve všem výhradně sám na sebe.
Chce-li ti kdo pomoci, pomoci neodmítni, ale
neplať za ni.a
»Než se do jednání pustíš, dlouho pře-
mítej a uvažuj, však jsi-li již při činu, rychle
spěj k cíli a neustaň, dokud jsi ho nedosáhl.«
»Buď skromný a nikdy se nepřeceňuj, věz,
že není zjevu protivnějštho, než jest hrdina
huby. Ale také se nepodceňuj, buď hrdým,
mášili nač. Kdo je pyšným, aniž by věděl proč,
je šašek.«
»Miluj, co jest dobré a tvě, v úctě měj.
co jest dobré a cizí. Z cizího se uč, ze svéh
buď živ.«
»S malounkým právem v ruce zmůžeš více,
než s právem zbořit svět — ale jen na pa-
píře«
»Především ale povrhuj hesly, jichž se
u nás rodí jako hub po dešti. Heslo je škra-
boškou, kterou si zakrývá člověk tvář, když se
stydí za to, co mluví.«
»Nevím sice,« pravil k sobě jinoch, »do-
stanu-li kde v Čechách za tuto moudrost kus
štědrovečerní černé ryby s knedlikem, ale přes
to ceduličku si uschovám.« —
A uloživ se ke spánku, hrdina náš snil
krásný sen ve svatou noc o šťastném národé,
jemuž vráceno, oč před věky byl připraven
jenž po dlouhém boji stal se opět národem
svým a svobodným.
A milý bože, má to býti pořád jenom
snem
Čechy