ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 f97f6090-66c4-11dc-a191-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 14 celkem · entity: person 66, org 8, place 14, work 11
1 masthead
Románová příloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 57. ze dne 26. února 1901.
3 article
Rüzné zprávy. = Příjemný pán. Sociětéři, umělci ja zřízenci »Comédie Francaise« přestáli právě hrozný měsíc. Sardou dával zkoušet svoje drama »Vlast«, velmi dobře známé také našemu obecenstvu a koná-li Sardou zkoušky, není to věru žertem ani pro herce ani pro zřízence. Sardou jest nervosní, tvrdošijný, jakoby po- sedlý. Než počne zkouška, označí křídou místa pro nábytek, vytkne přesně vchody a východy a pak se vmísí mezi figuranty a vede je, při čemž musejí ten který pohyb opakovati dvacetkrát a více vždy znovu.
Sardou Comédie Francaise
4 article
»Milí přátelé!« říkává pak, vidí-li, že je musí poně- kud ukonejšit, »nejste zajisté pouhými figuranty, jste umělci. Ovšem že nemluvíte, toť pravda; ale musíte bedlivě sledovati to, co mluví ti, kdo mají mluvit.« Ale hned, když na něho figuranti úzkostlivě a vyje- veně hledí, rozkřikne se na ně: »Ale co! Co pak mluvím ke zdi? Jste přece lidé. Děti, buďte přec hodny. Vždyť vím velmi dobře, dáte-li si práci, že jste intelligentní. Což pak nechcete chápati? Vy tam, třetí v řadě, postavte se do druhé řady, jste tuze ne- motorný.« To jsou ještě nejmírnější výrazy. Takto na- kládá Sardou s nebožáky po celé hodiny a dosahuje ko- nečně svojí tvrdošijností a svojí energií skutečně aneb aspoň skorem toho, co si představoval. Když opouští divadlo, tu praví ovšem vždycky ještě: »Nu, je to zcela dobré — ale správné to ještě pořád není.« — Umělci, zřízenci, figuranti, všichni volají pak potěšeni: »Ted bychom byli konečně hotovi se Sardouovým kusem ale byl již nejvyšší čas!« — Když Sardou v divadle Porte St. Martín zkoušel »Thermidor«, trvalo to vždy do tří neb čtyř hodin ráno. — »Ale,« tázal se ho jednoho dne Coquelin, »vy bezpochyby vůbec ne- spíte?« Sardou vyndal z kapsy malý zápisník a od- pověděl: »Hleďte! Od 14 dnů zapsal jsem si 26 ho- din spánku, jež jsem si dlužen, neboť třeba že ule hnu o 5. hodině ranní, vstávám přece vždy o sedmé.
Sardou Sardouův St . Martín
5 article
Až bude po zkouškách, půjdu na místě o dvanácté hodině, jak jsem míval obyčej, spat již o desáté ho- dině a tímto způsobem si svůj spánek opět vyna- hradím.« Ostatně nepotřebujeme zde připomínat ani Sardoua. Starší pamětníci, kteří měli příležitost, po- hlednouti do zákulisí prozatímního divadla, pamatují se asi ještě, jak příjemný pán býval při zkouškách nebožtík Josef Jiří Kolár. A takovýchto příkladů dalo by se uvésti ze všech divadel světa a právě z těch nejlepších. = Privilégia krále anglického. »Král má mnohá privilegia,« píše »St. James Gazette«, »ale nejstarší z výsad krále Edvarda je zajisté právo na hlavu každé velryby, chycené na pobřeží jeho krá- lovství. Ocas velryby dostane královna Alexandra, aby její garderoba stále byla zásobena kosticí. Není valně pravdě podobno, že král Edvard dostane mnoho velrybích hlav, byť by vládl sebe déle. Ale jsou ještě mnohé jiné vedlejší příjmy koruny, jež nejsou tak vzácné jako velryba. Král má na př. právo na kaž- dého jesetera, chyceného ve spojených královstvích. Jeseter chycený v Temži přinesen byl ke svatební hostině královny Viktorie. Mimo to má král každo- rečně nárok na následující dary od různých osob Ubrus v ceně 3 shillingů, dvé bílých holubů, dvé bílých zajíců, katapultu (oblehací prak), libru kmínu, koně s ohlávkou, pár šarlatových punčoch, hřeblo na koně, kleště, krokvici, kabátec podšitý šedou kožešinou, nočni čepici, sokola, dva nože, oštěp
Sardou Josef Jiří Kolár James Gazette Alexandr Edvard spojený království Temže prozatímní divadlo Viktoria Privilégia král
6 article
v ceně dvou shillingů a stříbrnou jehlu od svého krejčího. = Vyměněné nevěsty. Z Pešti se oznamuje V Sandorfalvě, v župě torontálské, ženili se bratři Emerich a František Tankovi se sestrami. Katicía Marií Pakavovými. Při civilním sňatku dostal zcela v pořádku Emerich Katici a František Marii. Na to odebrali se do chrámu, kdež vykonán obřad církevní. Následkem nedopatření, jež doposud nebylo vysvětleno, postavili družbové snoubence tak, že Emerich podal ruku Marii a František Katici a duchovní požehnal sňatku jakožto do smrti nerozlučnému. Omyl zpozo- rován sice ihned po oddavkách, ale svatebčané ne- dali si tím kalit dobrý rozmar a odebrali se ke sva- tební hostině. Při tom pilo se ovšem jako do du- chodu a když bylo po hostině, prohlásil otec obou mladých paniček, že v tu chvíli nedovede určitě roz- hodnout, který sňatek je vlastně dle zákona platný. Zeťové nechať si počkají na rozhodnutí soudu, ale do té doby musí jeho dcery zůstati doma a při tom setrval, ačkoliv mladé paničky v slzách ho prosily, aby ponechal rozhodnutí jejich manželům.
Emerich Tanko Marie Pakavový Emerich Katice František Marie Marie František Katice Zeťová Pešť
7 article
= O Vesuvu. Z Neapole se oznamuje: Náhlý a prudký výbuch Vesuvu udál se v noci na 16. února. K 11. hodině byli obyvatelé obcí na úpatí sopky vy- burcováni hrozným rachotem, takže poděšení vybí- hali ze svých příbytků. Záhy potom vyrazily ze střed- ního jícnu sopky sloupy jasných plamenů k temnému nočnímu nebi. Byl to báječný pohled; hotový pla- menný déšť zasypával hořejší polovici hory rudými jiskrami, jež se znamenitě odrážely od noční temnoty a roklin hory, pokrytých sněhem. Sopka chrlila velké i menší kameny; občas ozval se dlouho trvající prudký rachot, jenž zněl jako hromobití, až se domy v celém okolí otřásaly. Poděšení venkované neodva- žovali se vrátit se do svých domů a zůstali pod širým nebem navzdor třeskutému mrazu až do rána. Prudký výbuch trval na štěstí jen 40 minut. Na to se Vesuv opět upokojil a obyvatelstvo oddechlo si po přestálém strachu.
Sopko Vesuv Vesuv Neapol
8 article
= Záhadná krádež. Z Brusselu se oznamuje: Pater Timmermanns z Domprémy, jenž měl jmění 280.000 fr. v cenných papírech, najal si onehdy byt v Schaerbeeku a přibyl sem minulého čtvrtka, aby se přestěhoval. Z nádraží odjel s cestovní kabelou, v níž uloženy byly jeho cenné papíry, ihned do Schaerbeeku, zamkl kabelu ve své knihovně a pod- nikl pak několik pochůzek, z nichž se vrátil teprve večer. Druhého dne časně z rána odebral se do opatství Grimberghen, jedenáct kilometrů od Brus- selu, kdež hodlal svoje jmění uložit. Přibyv tam, uložil kabelu s cennými papíry do pokoje, jenž mu byl vykázán, strávil celý den v klášteře, šel pak spat, obstaral v sobotu ráno ještě některé záležitosti a konečně chtěl odevzdati cenné papíry pokladně. Když otevřel kabelu, shledal, že v ní schází cenných papírů za 100.000 fr. Vrátil se ihned do Schaerbeeku. Jeho hospodyně, vdova po generálovi, nemohla po- dati nijakého vysvětlení, ale ihned dobrovolně svo- lila k prohlídce svých věcí, jež však byla bez vý- sledku. Předpokládá se, že krádež spáchána byla buď již v Damprémy anebo na opatství Grimberghenu.
Brusel
9 article
Zemřelí v Praze. Dne 20. února 1901: Nožičková Terezie, man- želka krejčího, 41 rok, 77—IV. Nejedlý Václav, syn zámečníka, 4 roky, 699—VIl. Matoušková Marie, sou- kromnice, 52 roky, 92—II. Itzeles Ludvík, inženýr, 40 roků, 935—I. Pick Karel, soukromník, 58 roků, 1638—II. Hroudova Ludmila, dcera biletáře, 3 roky, 239—III. Valenta Václav, býv. soukromý úřadník, 75 roků, 533—VII. Kaufmann Adolf, obchodník, 57 roků, 1960—II. — Ve všeobecné nemoc- nici: Koníček Antonín, zedník, 23 roky. Kindlová Josefa, manželka sládka, 75 roků. — U milosrd- ných sester: Grafová Magdalena, služka, 84 r. Maněna František, krejčí, 63 roky. Prox Stanislav, dělník, 21 rok. — U milosrdných bratří: Bredler Victor, tovární dělník, 19 roků. — U Alžbě- tinek: Karpišová Anna, soukromnice, 80 roků. — V josefovské nemocnici: Katz Samuel, uči- tel, 64 roky. Dne 21. února 1901: Ciprýn Jaroslav, syn hospodyně, 14 měsíců, 167—II. Vavák Antonín, býv. obchodník, 74 roky, 414—I. Kalina Jan, c. k. dvorní rada, 72 roky, 1642—II. Sláma František, úřadník, 62 roky, 1738—II. Čechova Emilie, dcera písaře, 21/2 roku, 173—V. — Ve všeobecné nemocnici: Mládek Jan, žebrák, 79 roků. Havelková Marie, man- želka podomka, 45 roků. Seiche František, kovář, 49 roků. Němcová Marie, manželka zámečníka, 39 roky. Schaffer Rudolf, sazeč, 29 roků. — U milo- srdných bratří: Falada František, číšník, 32 roky. Velímský František, krejčovský pomocník, 21 rok. Štípek Josef, mlynářský pomocník, 66 roků. — U milosrdných sester: Lukáškova Anna, dělnice, 20 roků. Králíčková Anna, vdova po cihláři, — V chudobinci: Reischlová Anna, 54 roky. 70 roků.
Václav Matoušková Marie Ludvík Karel Hroudův Ludmila Valent Kaufmann Antonín Josef Maněna František Prox Vavák Jan Sláma Čechův Emilie Havelková Němcová Schaffer Rudolf Velímský Anna Praha Ciprýn Jaroslav Seiche František Nožičková Terezia Grafová Magdaléna Bredler Victor U Alžba Karpišová Anno Katz Samuel Mládek Jan Falada František Lukáškův Anno Reischlová Anno
10 article Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý 26. února. 144. hra v předpl. nv 4. čtvrtka. — Po prvé. — Ideálnížena. Komedie o 3 dějstvích. Vlasky napsal Marco Praga. Přeložil Hanuš Hackenschmied. Režisér: Jaroslav Kvapil. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec po 9. hod.
Král Marco Praga Hackenschmied Kvapil Praha národní divadlo
11 article Svandovo divadlo na Smíchově.
Svandovo divadlo na Smíchově. V úterý 26. února. Začátek o 7. hod. 33. hra v předplacení. Doktor Jojo. Ftaška o 3 jednáních od A. Carréa. Přeložil Eugen Brand. Režisér p. J. Kubík. Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánkaa Kapra a Kotka na Smíchově. 4650 Právě vyšlo ThC. JAN PAULY Daalztialsn na á vr
A Carré Brand J Kubík Urbánkaa Kapr Kotek Jan Paul Smíchov Svandovo divadlo
13 article
Velmi mnoho, různí důstojníci, dámy . .. — Každý den totéž, prohodil, krče rameny. — Ano, Anna Vasiljevna praví, že jest u nich věčný jarmark. Foma Bogdanovič nemůže bez toho žíti. — Jest velmi dobrý a pohostinný, pravil Vasa — a lidé to využitkují — A co tam dělali? ptal se opět. — Tak, rozmlouvali, odpověděl jsem, vyhýbaje se jeho pohledu a proto jsem začal prohlížeti dávno mně známý obraz, visící na zdi v bývalém Galeččině pokojí a představující svatou Alžbětu, královnu uherskou, klečící před nemocným žebrákem, kterému převazuje“ ne- mocnou nohu. s — Byla rozmluva zajímavá? pokračoval opět Vasa. — No tak . . . Necítil jsem se dosti volným. — Jest to snad tajemství? Z jeho hlasu vyzníval posměch. Obrátil jsem se k němu. — Jaké by to mohlo býti tajemství, Vaso ! pravi jsem smutně. — Poněvadž tak nerad odpovídáš . . . Odpust mně, Borisi! promluvil pojednou, podávaje mně ruku — trápím tě skutečně . .. m — Ne, Vaso, ne, ani dost málo, já jsem ne- myslel . . . Jeho laskavá slova mně dodala odvahy. — A co se týká rozmluvy . . — Já vím, o čem mluvili, pravil, nedávaje mně ukončiti, a jakýsi hořký a zároveň opovržlivý úsměv se mu rozložil kolem rtů — o citu, o lásce. — Ano, ty's uhodll
Anna Vasiljevna Vasa svatá Alžběta Boris Vasa Foma Bogdanovič
14 article
a podobné ještě věci; on může milovati pouze takovou ženu, jako jest Ljubov Petrovna; tím mínil ji, když pravil, že »láska některé ženy jest nejvyšší blaho, které může na tomto světě býti muži údělem«; srovnával ji s alpskou růží, která hledí s nedostupné své výše, krásná a chladná, na ty, kteří nedbajíce života, vystupují na nebezpečné, vysoké kopce v naději, že jí dobudou. A jak se mně líbilo toto porovnání Ljubovy Petrovny s alpskou růží! Ona jest skutečně taková alpská růže, pravil jsem si, vzpomínaje na hezký kus se švýcarskou melodií, který Nasťa hrála na piano, nazvaný »alpská růže«, připomněl jsem si i nápěv a začal jsem jej tiše zpívati. On ji mi- luje, přemítal jsem dále; jest připraven obětovati za její lásku svůj život — což jest tím vinen, což může jednati proti sobě, poroučeti svému srdci, může ji snad někdo viděti, aby se do ní nezamiloval — což i já sám? . . .tnebos Pojednou jsem si však vzpomněl na Vasu a naši ranní rozmluvu . . . a zastavil jsem se na schodech, svěsil hlavu, nevěda, kam mám jíti, neboť jsem cítil, že nesnesu prvního pohledu přísných, »nevinných« očí Vaso- vých a že se mu vyznám ze všech svých ošklivých myšlenek . .. Kam mám jíti? ptal jsem se sama sebe, stoje uprostřed tmavých schodů — dolů, mezi všechny? Za nic na světě! — Nemám snad vyhledati Lva? Ale on se asi dosud nevrátil ze Selišče, kam, jak mi sdělila na tarasu miss Pinkova, odešel s panem Keretim k Opickým. — Co pak jsi tam zůstal státi? ozval se pojednou zrovna nade mnou Vasův hlas. Bylo to tak nenadálé, že jsem sebou trhl. — A co ty zde děláš? ptal jsem se namáhavě. Zapomenutá otázka. 153—
Ljubov Nasťa Pinkův Kereti Opický Vasův Vasa Selišč