1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 57. ze dne 26. února 1901.
3
article
Rüzné zprávy.
= Příjemný pán. Sociětéři, umělci ja zřízenci
»Comédie Francaise« přestáli právě hrozný měsíc.
Sardou dával zkoušet svoje drama »Vlast«, velmi
dobře známé také našemu obecenstvu a koná-li Sardou
zkoušky, není to věru žertem ani pro herce ani pro
zřízence. Sardou jest nervosní, tvrdošijný, jakoby po-
sedlý. Než počne zkouška, označí křídou místa pro
nábytek, vytkne přesně vchody a východy a pak se
vmísí mezi figuranty a vede je, při čemž musejí ten
který pohyb opakovati dvacetkrát a více vždy znovu.
Sardou
Comédie Francaise
4
article
»Milí přátelé!« říkává pak, vidí-li, že je musí poně-
kud ukonejšit, »nejste zajisté pouhými figuranty, jste
umělci. Ovšem že nemluvíte, toť pravda; ale musíte
bedlivě sledovati to, co mluví ti, kdo mají mluvit.«
Ale hned, když na něho figuranti úzkostlivě a vyje-
veně hledí, rozkřikne se na ně: »Ale co! Co pak
mluvím ke zdi? Jste přece lidé. Děti, buďte přec
hodny. Vždyť vím velmi dobře, dáte-li si práci, že
jste intelligentní. Což pak nechcete chápati? Vy tam,
třetí v řadě, postavte se do druhé řady, jste tuze ne-
motorný.« To jsou ještě nejmírnější výrazy. Takto na-
kládá Sardou s nebožáky po celé hodiny a dosahuje ko-
nečně svojí tvrdošijností a svojí energií skutečně aneb
aspoň skorem toho, co si představoval. Když opouští
divadlo, tu praví ovšem vždycky ještě: »Nu, je to zcela
dobré — ale správné to ještě pořád není.« — Umělci,
zřízenci, figuranti, všichni volají pak potěšeni: »Ted
bychom byli konečně hotovi se Sardouovým kusem
ale byl již nejvyšší čas!« — Když Sardou v divadle
Porte St. Martín zkoušel »Thermidor«, trvalo to vždy
do tří neb čtyř hodin ráno. — »Ale,« tázal se ho
jednoho dne Coquelin, »vy bezpochyby vůbec ne-
spíte?« Sardou vyndal z kapsy malý zápisník a od-
pověděl: »Hleďte! Od 14 dnů zapsal jsem si 26 ho-
din spánku, jež jsem si dlužen, neboť třeba že ule
hnu o 5. hodině ranní, vstávám přece vždy o sedmé.
Sardou
Sardouův
St . Martín
5
article
Až bude po zkouškách, půjdu na místě o dvanácté
hodině, jak jsem míval obyčej, spat již o desáté ho-
dině a tímto způsobem si svůj spánek opět vyna-
hradím.« Ostatně nepotřebujeme zde připomínat ani
Sardoua. Starší pamětníci, kteří měli příležitost, po-
hlednouti do zákulisí prozatímního divadla, pamatují
se asi ještě, jak příjemný pán býval při zkouškách
nebožtík Josef Jiří Kolár. A takovýchto příkladů dalo
by se uvésti ze všech divadel světa a právě z těch
nejlepších.
= Privilégia krále anglického. »Král má
mnohá privilegia,« píše »St. James Gazette«, »ale
nejstarší z výsad krále Edvarda je zajisté právo na
hlavu každé velryby, chycené na pobřeží jeho krá-
lovství. Ocas velryby dostane královna Alexandra,
aby její garderoba stále byla zásobena kosticí. Není
valně pravdě podobno, že král Edvard dostane mnoho
velrybích hlav, byť by vládl sebe déle. Ale jsou ještě
mnohé jiné vedlejší příjmy koruny, jež nejsou tak
vzácné jako velryba. Král má na př. právo na kaž-
dého jesetera, chyceného ve spojených královstvích.
Jeseter chycený v Temži přinesen byl ke svatební
hostině královny Viktorie. Mimo to má král každo-
rečně nárok na následující dary od různých osob
Ubrus v ceně 3 shillingů, dvé bílých holubů, dvé
bílých zajíců, katapultu (oblehací prak), libru kmínu,
koně s ohlávkou, pár šarlatových punčoch, hřeblo
na koně, kleště, krokvici, kabátec podšitý šedou
kožešinou, nočni čepici, sokola, dva nože, oštěp
Sardou
Josef
Jiří
Kolár
James Gazette
Alexandr
Edvard
spojený království
Temže
prozatímní divadlo
Viktoria
Privilégia král
6
article
v ceně dvou shillingů a stříbrnou jehlu od svého
krejčího.
= Vyměněné nevěsty. Z Pešti se oznamuje
V Sandorfalvě, v župě torontálské, ženili se bratři
Emerich a František Tankovi se sestrami. Katicía
Marií Pakavovými. Při civilním sňatku dostal zcela
v pořádku Emerich Katici a František Marii. Na to
odebrali se do chrámu, kdež vykonán obřad církevní.
Následkem nedopatření, jež doposud nebylo vysvětleno,
postavili družbové snoubence tak, že Emerich podal
ruku Marii a František Katici a duchovní požehnal
sňatku jakožto do smrti nerozlučnému. Omyl zpozo-
rován sice ihned po oddavkách, ale svatebčané ne-
dali si tím kalit dobrý rozmar a odebrali se ke sva-
tební hostině. Při tom pilo se ovšem jako do du-
chodu a když bylo po hostině, prohlásil otec obou
mladých paniček, že v tu chvíli nedovede určitě roz-
hodnout, který sňatek je vlastně dle zákona platný.
Zeťové nechať si počkají na rozhodnutí soudu, ale
do té doby musí jeho dcery zůstati doma a při tom
setrval, ačkoliv mladé paničky v slzách ho prosily,
aby ponechal rozhodnutí jejich manželům.
Emerich
Tanko
Marie Pakavový
Emerich Katice
František Marie
Marie
František Katice
Zeťová
Pešť
7
article
= O Vesuvu. Z Neapole se oznamuje: Náhlý
a prudký výbuch Vesuvu udál se v noci na 16. února.
K 11. hodině byli obyvatelé obcí na úpatí sopky vy-
burcováni hrozným rachotem, takže poděšení vybí-
hali ze svých příbytků. Záhy potom vyrazily ze střed-
ního jícnu sopky sloupy jasných plamenů k temnému
nočnímu nebi. Byl to báječný pohled; hotový pla-
menný déšť zasypával hořejší polovici hory rudými
jiskrami, jež se znamenitě odrážely od noční temnoty
a roklin hory, pokrytých sněhem. Sopka chrlila velké
i menší kameny; občas ozval se dlouho trvající
prudký rachot, jenž zněl jako hromobití, až se domy
v celém okolí otřásaly. Poděšení venkované neodva-
žovali se vrátit se do svých domů a zůstali pod širým
nebem navzdor třeskutému mrazu až do rána. Prudký
výbuch trval na štěstí jen 40 minut. Na to se Vesuv
opět upokojil a obyvatelstvo oddechlo si po přestálém
strachu.
Sopko
Vesuv
Vesuv
Neapol
8
article
= Záhadná krádež. Z Brusselu se oznamuje:
Pater Timmermanns z Domprémy, jenž měl jmění
280.000 fr. v cenných papírech, najal si onehdy byt
v Schaerbeeku a přibyl sem minulého čtvrtka, aby
se přestěhoval. Z nádraží odjel s cestovní kabelou,
v níž uloženy byly jeho cenné papíry, ihned do
Schaerbeeku, zamkl kabelu ve své knihovně a pod-
nikl pak několik pochůzek, z nichž se vrátil teprve
večer. Druhého dne časně z rána odebral se do
opatství Grimberghen, jedenáct kilometrů od Brus-
selu, kdež hodlal svoje jmění uložit. Přibyv tam,
uložil kabelu s cennými papíry do pokoje, jenž mu
byl vykázán, strávil celý den v klášteře, šel pak
spat, obstaral v sobotu ráno ještě některé záležitosti
a konečně chtěl odevzdati cenné papíry pokladně.
Když otevřel kabelu, shledal, že v ní schází cenných
papírů za 100.000 fr. Vrátil se ihned do Schaerbeeku.
Jeho hospodyně, vdova po generálovi, nemohla po-
dati nijakého vysvětlení, ale ihned dobrovolně svo-
lila k prohlídce svých věcí, jež však byla bez vý-
sledku. Předpokládá se, že krádež spáchána byla
buď již v Damprémy anebo na opatství Grimberghenu.
Brusel
9
article
Zemřelí v Praze.
Dne 20. února 1901: Nožičková Terezie, man-
želka krejčího, 41 rok, 77—IV. Nejedlý Václav, syn
zámečníka, 4 roky, 699—VIl. Matoušková Marie, sou-
kromnice, 52 roky, 92—II. Itzeles Ludvík, inženýr,
40 roků, 935—I. Pick Karel, soukromník, 58 roků,
1638—II. Hroudova Ludmila, dcera biletáře, 3 roky,
239—III. Valenta Václav, býv. soukromý úřadník,
75 roků, 533—VII. Kaufmann Adolf, obchodník,
57 roků, 1960—II. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Koníček Antonín, zedník, 23 roky. Kindlová
Josefa, manželka sládka, 75 roků. — U milosrd-
ných sester: Grafová Magdalena, služka, 84 r.
Maněna František, krejčí, 63 roky. Prox Stanislav,
dělník, 21 rok. — U milosrdných bratří:
Bredler Victor, tovární dělník, 19 roků. — U Alžbě-
tinek: Karpišová Anna, soukromnice, 80 roků. —
V josefovské nemocnici: Katz Samuel, uči-
tel, 64 roky.
Dne 21. února 1901: Ciprýn Jaroslav, syn
hospodyně, 14 měsíců, 167—II. Vavák Antonín, býv.
obchodník, 74 roky, 414—I. Kalina Jan, c. k. dvorní
rada, 72 roky, 1642—II. Sláma František, úřadník,
62 roky, 1738—II. Čechova Emilie, dcera písaře, 21/2
roku, 173—V. — Ve všeobecné nemocnici:
Mládek Jan, žebrák, 79 roků. Havelková Marie, man-
želka podomka, 45 roků. Seiche František, kovář,
49 roků. Němcová Marie, manželka zámečníka, 39
roky. Schaffer Rudolf, sazeč, 29 roků. — U milo-
srdných bratří: Falada František, číšník, 32
roky. Velímský František, krejčovský pomocník, 21
rok. Štípek Josef, mlynářský pomocník, 66 roků. —
U milosrdných sester: Lukáškova Anna,
dělnice, 20 roků. Králíčková Anna, vdova po cihláři,
— V chudobinci: Reischlová Anna,
54 roky.
70 roků.
Václav
Matoušková
Marie
Ludvík
Karel
Hroudův
Ludmila
Valent
Kaufmann
Antonín
Josef
Maněna
František
Prox
Vavák
Jan
Sláma
Čechův
Emilie
Havelková
Němcová
Schaffer
Rudolf
Velímský
Anna
Praha
Ciprýn Jaroslav
Seiche František
Nožičková Terezia
Grafová Magdaléna
Bredler Victor
U Alžba
Karpišová Anno
Katz Samuel
Mládek Jan
Falada František
Lukáškův Anno
Reischlová Anno
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V úterý 26. února.
144. hra v předpl.
nv
4. čtvrtka.
— Po prvé. —
Ideálnížena.
Komedie o 3 dějstvích. Vlasky napsal Marco Praga.
Přeložil Hanuš Hackenschmied.
Režisér: Jaroslav Kvapil.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
Král
Marco Praga
Hackenschmied
Kvapil
Praha
národní divadlo
11
article
Svandovo divadlo na Smíchově.
Svandovo divadlo na Smíchově.
V úterý 26. února.
Začátek o 7. hod.
33. hra v předplacení.
Doktor Jojo.
Ftaška o 3 jednáních od A. Carréa. Přeložil Eugen
Brand. Režisér p. J. Kubík.
Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánkaa
Kapra a Kotka na Smíchově.
4650
Právě vyšlo
ThC. JAN PAULY
Daalztialsn na
á vr
A Carré
Brand
J Kubík
Urbánkaa Kapr
Kotek
Jan Paul
Smíchov
Svandovo divadlo
13
article
Velmi mnoho, různí důstojníci, dámy . ..
— Každý den totéž, prohodil, krče rameny.
— Ano, Anna Vasiljevna praví, že jest u nich
věčný jarmark. Foma Bogdanovič nemůže bez toho žíti.
— Jest velmi dobrý a pohostinný, pravil Vasa
— a lidé to využitkují
— A co tam dělali? ptal se opět.
— Tak, rozmlouvali, odpověděl jsem, vyhýbaje
se jeho pohledu a proto jsem začal prohlížeti dávno mně
známý obraz, visící na zdi v bývalém Galeččině pokojí
a představující svatou Alžbětu, královnu uherskou, klečící
před nemocným žebrákem, kterému převazuje“ ne-
mocnou nohu. s
— Byla rozmluva zajímavá? pokračoval opět Vasa.
— No tak . . . Necítil jsem se dosti volným.
— Jest to snad tajemství?
Z jeho hlasu vyzníval posměch. Obrátil jsem
se k němu.
— Jaké by to mohlo býti tajemství, Vaso ! pravi
jsem smutně.
— Poněvadž tak nerad odpovídáš . . . Odpust
mně, Borisi! promluvil pojednou, podávaje mně ruku —
trápím tě skutečně . .. m
— Ne, Vaso, ne, ani dost málo, já jsem ne-
myslel . . . Jeho laskavá slova mně dodala odvahy. —
A co se týká rozmluvy . .
— Já vím, o čem mluvili, pravil, nedávaje mně
ukončiti, a jakýsi hořký a zároveň opovržlivý úsměv se
mu rozložil kolem rtů — o citu, o lásce.
— Ano, ty's uhodll
Anna Vasiljevna
Vasa
svatá Alžběta
Boris
Vasa
Foma Bogdanovič
14
article
a podobné ještě věci; on může milovati pouze takovou
ženu, jako jest Ljubov Petrovna; tím mínil ji, když
pravil, že »láska některé ženy jest nejvyšší blaho, které
může na tomto světě býti muži údělem«; srovnával ji
s alpskou růží, která hledí s nedostupné své výše, krásná
a chladná, na ty, kteří nedbajíce života, vystupují na
nebezpečné, vysoké kopce v naději, že jí dobudou. A jak
se mně líbilo toto porovnání Ljubovy Petrovny s alpskou
růží! Ona jest skutečně taková alpská růže, pravil jsem
si, vzpomínaje na hezký kus se švýcarskou melodií, který
Nasťa hrála na piano, nazvaný »alpská růže«, připomněl
jsem si i nápěv a začal jsem jej tiše zpívati. On ji mi-
luje, přemítal jsem dále; jest připraven obětovati za
její lásku svůj život — což jest tím vinen, což může
jednati proti sobě, poroučeti svému srdci, může ji snad
někdo viděti, aby se do ní nezamiloval — což i já
sám? . . .tnebos
Pojednou jsem si však vzpomněl na Vasu a naši
ranní rozmluvu . . . a zastavil jsem se na schodech,
svěsil hlavu, nevěda, kam mám jíti, neboť jsem cítil, že
nesnesu prvního pohledu přísných, »nevinných« očí Vaso-
vých a že se mu vyznám ze všech svých ošklivých
myšlenek . ..
Kam mám jíti? ptal jsem se sama sebe, stoje
uprostřed tmavých schodů — dolů, mezi všechny? Za
nic na světě! — Nemám snad vyhledati Lva? Ale on
se asi dosud nevrátil ze Selišče, kam, jak mi sdělila na
tarasu miss Pinkova, odešel s panem Keretim k Opickým.
— Co pak jsi tam zůstal státi? ozval se pojednou
zrovna nade mnou Vasův hlas.
Bylo to tak nenadálé, že jsem sebou trhl.
— A co ty zde děláš? ptal jsem se namáhavě.
Zapomenutá otázka.
153—
Ljubov
Nasťa
Pinkův
Kereti
Opický
Vasův
Vasa
Selišč