2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
5
article
hož populární, srdečný výklad byl voličstvem
přijat s pochvalou. Když skončil, otázal se pan
předsedající, zda někdo přeje si slova. A to je
charakteristické a zajímavé, že agrární kandidát
Švejk, který schůzi byl přítomen, vida úspěeh
dra. Paoáka, k řeči se ani neodvážil. Potomse
o kafididatuře p. dra. Pacáka hlasovalo. Starosta
konstatoval většinu a s vřelým appellem k volič-
stvu, aby se o vítězství dra. Pacáka příčinilo.
končí zdařilou schůzi. Agrárníci a s nimi spo-
jení národní sociálové povykovali a Švejk křičel
»Svolávám svoji schůzi do hostince ,u Vávrů“!.
Opustil pak sál, s ním jeho patnáctičlenná dru-
žina a několik sociálů.
Švejk
Pacák
Vávra
6
article
Sckůze voličů v Králové Městci.
Sckůze voličů v Králové Městci.
Politický klub pro okres králově
mž lecký svolal na neděli dne 22. schůzi vo-
ličů do sokolovny v Králové Městei a pozval
do ní professora české techniky p. dra. Františk
Fiedlera, jemuž nabidl kandidaturu za venkov
skou skupinu okresů kralové měsleckého a poděbrad-
ského
Před schůzí, jež svolána byla na 2. hodinu od
polední, konala se v bytě předsedy politického klubu
p. MUDra. Reithárka důvěrná porada předsed
nictva klubu a důvěrníků strany svobodomyslné
agrární a zúčastnil se jí laké člen předsednictva
sdružení zemědělců p. Švehla ml., který za příči-
nou tou do Králové Městce z Prahy přijel. Zároveň
vyzván byl kandidát agrárníků pan Dvořák ze
San, by dostavil se — jelikož za důvěrné porady
v Králové Městci ještě nebyl — do schůze od-
polední.
Na důvěrné schůzi docflena dohoda, jejíž výsle-
dek p. Švehla sdělil před schůzí voličskou panu
Dvořákovi, který zatím do města přijel a delší
dobu s ním vyjednával. Dohoda tato zněla, že kan-
didát agrárníků na voličské schůzi po řeči p. prof
dra. Fiedlera prohlásil, že se kandidalury v jeho
prospěch vzdává a jeho volbu doporučí, což take
učinil.
Odpolední voličská schůze byla hojně navští
vena a dostavili se do ní kromě přívrženců strany
svobodomyslné a agrární také národní socialisté
Průběh její byl velice živý a za řečí nikým nezva-
ného a celkem neznámého kandidáta p. Měřičky, jež
přerušována byla nejrůznějšími poznámkami a řeči
řečníka národních socialistů, často i hlučný.
Františk Fiedler
Mudra
Švehla
Dvořák
San
Fiedler
Měřička
Městec
Praha
7
article
Schůzí, do které dostavili se též starosta města
Králové Městce pan František Venel, starosta
okresního zastupilelstva královéměstského p. Chra-
stecký a poděbradského pan Váňa, zaháji
předseda Politického klubu pan MUDr. Rejtliáí-
rek. Pravil, že doufá, že vyzní ve svornostia
všichni přítomní dohodnou se o společném kandi-
dátu. Důvěrníci okresu královéměsteckého i podě
bradského měli s výborem Politického klubu dů-
věrnou poradu a usnesli se dříve, nežli známy
byly ostatní kandidatury, návrhnouti voličům ven-
kovské skupiny volební obou okresů muže, který
právě v otázkách rolnických jest nejvíce zapracován
a který vědecky, literárně i prakticky byl již dávno
činným ve věcech politických a národohospodář-
ských. Jest to pr fessor české techníky a člen
zemědelské rady pan professor dr. Františel
Fředler. (Na zdar!) Kandidátem strany agrárn
jest p. Dvořák.
K návrhu p. MUDra. Rejthárka zvolen byo
předsedou schůze okresní starosla p. Chrástecký
Pan prof. dr. Frant Fiedler uvítán polleskem.
děkoval za nabídnutou mu kandidaturu a promluvil
o důležilosti nastávajících voleb a o agrární politice.
František Venlo
Váňa
MUDr
Rejtliáí
doktor
Fředler
Dvořák
Mudra
Rejthárek
Chrástecký
profesor
Fiedler
město Králové
Městec
8
article
Řeč jeho — k níž ještě se vrátíme — obsahem
formou dokonalá působila na shromážděné dojmem
nejlepším. Vyslechnuta byla se všeobecnou pozor-
ností a provázena byla stále pochvalou a potleskem.
Kandidát strany agrární pan Dvořák, statká
ze Sán u Poděbrad učinil pak teto prohlášení: Po
řeči p. prof dra. Fiedlera myslím, že promluvím
v souhlasu všech, kteří mne vyzvali, bych
ucházel se o kandidaturu, když prohlásím, že
skládáu svou kandidaturu v ruce pana
pruf. dra. Fiedlera (Výborně! Potlesk.) a po-
prosím vás, abyste jej svorně volili.
(Výborně! Potlesk.) Vymiňuji si však, aby p. prot.
Fiedlerovi byfa ponechána volnest, by kandidoval
jako samostatný kandidát, by nekandidoval ani pod
vlajkou mladočeskou, ani pod vlajkou agrárníků
(Souhlas u sgrárníků.) a ponechalo se mu, by leprv
po zvolení vstoupil do klubu, který uzná za nejlepší
pro svůj pracovní program. Minulost pana professor
jest nám nejlepší zárukou.
Pan MIllašovský, rolník z Opočnice, navrh
Dvořák
Fiedler
MIllašovský
Poděbrady
Opočnice
10
article
Voličové okresů král.městeckého a po-
děbradského, přívrženci strany svobodomy
slné i agrární, vzhledem ke známé činnosti ná
rodohospodářské p. prof. dra. Fiedlera, usná
šejí se svorně na jeho kandidatuře
ponechávají mu na vůli, aby po zvolení svém
vstoupil do klubu, ve kterém pro zájmy lidu ven
kovského lépe bude moci působiti.
Pan Dvořák žádá p. prol. dra. Fiedlera, by
slal se v otázce združování vůdcem a ukázao
cestu, po které rolnictvo jedině nalezne své
lepší.
Pan Mülter, rolník z Podmole soudí, že strana
svobodomyslná, jako strana politická, kterou bylp
prof. dr. Fledler do schůze pozván, není způsobil
hájiti požadavky rolnictva. Zájmy jeho budou nej
lépe hájeny, když jmenován bude kandidátem agrár
nik. Kdo jest agrárníkem, budiž ag árníkem, a kde-
jest Mladočechem, nechť jím zůstane. (Souhlas u čast
agrárníků.)
Pan Brož, slarosta Peček na dr. praví, že sešl
se důvěrníci volebního okresu a radili se, koho na-
vrimnouti by měli za kandidáta. Vycházeli ze správ
ného principu, že se musí voliti občan, který by vy
hovoval všem, zejmena zemědělcům, a volba padla
na p. prof. dra. Fiedlera a nazvati ji třeba zajiste
volbou šťastnou. (Výborně!) Kdo čte jeho národo
hospodářské práce, ví, že jest opravdovým pra-
covníkem. Rolnictvo má zapotřebí upřímných přáte
a není správno, tvrdí li se, že by jich nenašlo v ji
ných stavech, než ve svém. Kandidatura p. prof. dra
Fiedlera vyšla přímo z voličstva.
profesor
doktor
Fiedler
Mülter
Fledler
Brož
Pečky
11
article
Nechť v resoluci se konstatuje, že si volič
přejí společného postupu všech poslanců ve věcech ná
rodních, ale že žádají volnost ve věcech země
dělských.
Dnes jsme všichni upřímní Čechové a musíme
jimi býti lím více, poněvadž vystupuje proti nán
silný šik nepřátel (Souhlas.) a musíme proto vítat
sbodu, jež ukázala se tím, že agrární kandidát pan
Dvořák vzdal se kandidatury ve prospěch p. prol
dra. Fiedlera. (Výborně!) Vítáme to a prohlašujeme.
že bychom si přáli, aby ve všech volebních okresich
nastala stejná shoda. (Výborně! Potlesk.)
Všichni víme, že do sněmu voliti máme nejlepš
lidi a když takového kandidáta máme, musíme j
voliti. (Výborně! Potlesk.) Voliti se musí pracovníci
nikoli lidé, kteří shodou ckolností dostali se do po-
předí. (Výborně! Potlesk.)
Pan Dvořák: Každý, kdo mne zná, nebude
pochybovati, že jsem dobrým agráruikem a mohu s
honositi jistou prací, kterou jsem pro rolnictvo vy
konal. Když jsme začali pracovati, nebyl to nikdo
jiný, nežli p. prof. dr. Fiedler, který nám ukáza
cestu, jakým směrem se máme bráti, který se tedy
již dříve o nás staral a stal se naším vádcem
rádcem. Proto složili jsnie kandídaluru v jeho ruce.
Čecho
Dvořák
Fiedler
profesor
doktor
12
article
(Výborně! Potlesk.)
K slovu přihlásil se p. Měřička, poštovní
oficial z Vídně a prohlásil, že uchází se též o kandi
daluru. Promluvil pak delší řeč, která přítomné velice
pobavila, ale důvěry, na základě které by mu mandát
svěřili, ani v nejmenšíin nezískala.
Národní socialista p. Špriegel z Nového Byd-
žova vystupuje proti mladočeské delegaci a konči.
že by bylo velice vítaným, aby pan dr. Fiedler řekl.
zdali má již předem zaručenou sílu, svobodu a moc
aby v zemském sněmu na prvním místě přišly na
program otázky hospodářské.
Pan prof. dr. Fiedler prohlašuje vůči učiněné
zmínce, že nebyl vyzván a že nepřišel k němu
nikdo od žádné strany, aby kandidoval, nýbrž že
kandidatura nabídnuta mu byla přímo voliči. Roz-
dila zásadních mezi stranou svobodomyslnou a a gránní
není a jestli došlo ke shodě v otázkách politických,
může dojíli k ní také v otázkách ostatních.
Panu Šprieglovi odpovídá, by vzal si jeho spisy
(Výborně! Potlesk.) a že najde v nich odpověď na
svůj dotaz zajisté zcela správnou. (Výborně! P-
tlesk.)
Navržená resoluce schválena byla
všemi hlasy proti hlasům několika agrárníků
národních socialistů, načež schůze skončena.
Měřička
Špriegel
doktor
Fiedler
profesor
Špriegl
Vídeň
Nový Bydy
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Krakova, 24. září. (Ignát Macie
jovský .) Ve stáří 63 let zemřel náhle
v Krakově dne 22. t. m. spisovatel polský Igná
Maciejovský, jenž psával pod pseudonymem
Sever. V literatuře polské měl dobré jméno
jako novellista a dramatický spisovatel; zane-
chalť po sobě 29 knih belletrie a 5 dramat
z nichž mnohá jsou velmi populární. Do češtiny
kromě některých menších prací převedeno jeho
drama »Martin Luba«, jež dáváno nedávno
v Nár. divadle. Života politickéh o účast
nil se jen za svého mládí. Jsa rodákem z krá
lovství polského a odehovancem bývalé varšav
ské veliké školy, vstoupil r. 1863 do řad povsta-
leckých, byl komisařem revoluční polské »Ná-
rodní vlády«, po neúspěchu povstání přešel však
na rakouskou půdu, kde byl jat a po dvě lét
vězněn v Josefově. Když byl propuštěn z vě-
zení, usadil se na vždy v Haliči, kdež se za-
býval zejmena literaturou a částečně i novinář-
stvím. Byl svého času členem redakce krakov-
ského »Kraje«, založeného kn. Sapěhou proti
tamnímu »Czasu«, později byl s Asnykem
spoluzakladatelem demokratické »Nové Reformy«,
k jejímž spolupracovníkům náležel až do
smrti
Z Pešti, 21. záři. (Záhadná smr
Ignát Macia
Martin Lubo
Asnyk
Krakov
Josefov
Halič
Pešť
Igný Maciejovský
14
article
Eganova.) Komisař uherského ministerstva
orby, Edyard Egan, vyslaný vládou do sevoro-
východních Uher, aby hledal prostředky, jak by
se dalo odpomoci bídě, panující mezi tamějším
ruským lidem, zemřel náhle dne 20. t. m. Byl
nalezen v lese mezi Užgorodem a Munkáčem
s prostřelenými skráněmi. Egan, jenž zdržoval
se v příkarpatské Rusi již dvě leta, snažil s
nesnadný, na něho vložený úkol plniti co nej-
svědomitěji a proto, když se na místě obezná-
mil s poměry ruského lidu pod Karpaty, ne-
meškal zaslati ministru orby obšírné memoran-
dum o hospodářském slavu kraje a jako hlavn
přičinu bídy mezi lidem panující označil židov-
ské lichvářské pijavky, vyssávající nevzdálaný
ruský lid do poslední kapky. Zpráva Eganova
způsobila loni v uherském sněmu hotovou bouři
mezi židovsko-liberálními poslanci a většina uher-
ského časopisectva, nacházející se v židovských
rukou, vrhla se tehda na Egana jako dravá
zvěř. Když došla z Užgorodu zpráva o náhlém
úmrti Eganově, soudilo se, že se stal obětí po-
msty těch, proti nimž směřovala jeho činnos
mezi ruským lidem. Dle jiné verse tvrdilo se,
že Egan spáchal samovraždu, ač důvody pro ni
nebyly na snadě. Dnes došla však zpráva od
přítele Eganova, lesmistra Rochlice, jenž ličí
obšírně celou příhodu, jež stála Egana život
Jeli spolu v povoze z Užgorodu do Munkače.
Eganův
Edyard Egan
Egan
Užhorod
Rochlice
Munkač
východní Uhry
pod Karpaty
15
article
Cestou vystoupil Egan z povozu, chlěje z kara-
biny vystřelili v jakýsi eil Stoupaje po příkrém
návrší, klopýtnul, vyšla rána a Egan sa zapotá-
cel mrtvý. Dle télo — zdá se, že věrohodné
— zprávy sluší tedy míti za lo, že Egan za-
bynul nešťasínou náhodou. Bude to tím bolest
nější pro uherské Rusy, kteří měli v Eganovi
upřímého přítele.
Ze Záhřeba, 23. září. (Srbský c lr
kevní kongres.) V neděli dne 22. t. m
konal se v Rumě srbský lábor lidu za velikého
účastenství Srhů z širokého okolí. Hned po
zvolení předsednictva zaslána císaři holdovae
depeše, načež po řeči dra. Miladinoviče přijal
resoluce, že má býti zvolena 14členná depu-
tace, která se má odebrati k císaři a žádati je
za brzké svolání srbského církevního kongresu,
jenž se jeví už nezbytným pro obnovení po
řádku v eírkevní autonomii. Depulace byla hned
také zvolena. Srhaké duchovenstvo se této li
dové schůze nezúčastnilo. Tábor lidu zakončen
banketem, při němž proneseno množství ohni
vých řečí.
Egan
Rus
Miladinovič
Záhřeb
Ruma
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 24. září.
Rusové o programu Všeněmců.
»Mocroi BT«, rozbírajíce vo
lební provolání Všeněmců před volbamido
sněmu království českého, praví:
Nejprvé bije v oči drzost, se kterou hrstk
lidí, jejichž politický věhlas vyčerpává se kro
níkou jejich skandálů, pro které by spíše pa-
třili do kriminálu než do sněmu, bere na svá
bedra úlohu, se kterou nikterak není, totiž po-
němčení všech Slovanů rakouských a podrobeni
jich německé hegemoníi, Jak žalostným chva-
stounstvím jeví se jejich volební provolání.
vzpomeneme-li si, že o poněmčení rakouskýeh
Slovanů zasazovali se jinačí chlapícin i v dob
absolutismu, i v éře parlamentárné, jako Sehmer-
ling, Hurbst, Plener, Schmeykal aj., vedle nichž
nynější vůdcové Všeněmců nejsou nie, leč pouhé
nully! A jestliže tito političtí toušové nakonee
musili se přesvědčíti, že usilovali o věc ne-
možnou a nad jejich sily, co očekává takové
politické mastičkáře, jako Wolf a Schönerer
Ani kdyby Rakousko, aby pomohlo Všeněmcům
k vítězství, vrátilo se k absolutismu, nevedl
by to k obnové nadvlády německých živlů nad
Slovany, už proto, že Němců v Rakousku jest
jen 8 mill. a Slovanů 17 mill. A při tom Slo-
vané nejen počtem, nýbrž i nadšením svým.
čerpaným z drahocenných národních i histori-
ekých odkazů, jeví se mohutnou silou, před kte-
rou ustoupiti musí nejen ubozí političtí agitátoři
nýbrž i mocné dosud opory habsburského trůnu,
které již nejednou pokusily se vládnouti bez
Němeův, ale nedvažují se odstraniti ze státního
mechanismu Slovany. Doba německé hegemonie
v Rakousku minula na vékyl
Rus
Plener
Schmeykal
Wolf
Schönerer
Němec
Slovan
Praha
Rakousko
Slovan
Mocroi BT
17
article
Návrh na smír Srbův a Bulharů)
v Makedonií.
Nedávno meškal v Bělehradě bulharský po
litik a publicista Simeon Radev. Za svého po-
bytu stýkal se se srbskými státníky a politiky.
mezi nimi se Svatoslavem Simičem, jenž plate
mezi Srby za nejlepšího znalce věcí v Starém
Srhsku a Makedonii a zanjímá vynikající místo
v té části srbské diplomacie, která se zabývá
otázkami o položení srbského obyvatelstva ve Sta
tém Srbsku a Makedonii. Svatoslav Simič uv-
řejnil, co s Radevým o Makedonii mluvil. Protože
pak Svatoslav Simič může býti pokládánz
představilele nynější srbské politiky v otázkách
o Starém Srbsku a Makedonii, je záhodno se
známiti se s jeho myšlenkami o tom, jak dosíci
aby Srbové a Bulhaři v Makedonii podali s
ruce ke společné práci. Hlavní závěry, kter
se daji vyvésti z rozmluvy Simičovy s R -
devým, jsou:
I. Ani Bulhaři, ani Srbové nemohou již
řešiti makedonskou otázku s hlediska výhradně
nacionálného, protože nejde již o to, zvítězl-l
tam Bulhaři nebo Srbové, nýbrž o to, aby se
zabránilo vítězství proudu neslovanského, který
se do Starého Srbska a Makedonie dere z Bosny
a Hercegoviny. Bulhaři i Srbové musejí zapo-
menouti na své užší zájmy a pohlížeti na Ma-
kedonii a Staré Srbsko se širokého hle-
diska slovanského, neboť tu jdle o to
má-li tam slovanský živel býti zachován aneho
zahynout. Aby nezahynul, o to Srbové i Bulhař
musejí se starati společnou prací tím spíše, že
v práci té mají zájem nejen národní, nýbrž
i hospodářský a historický.
Srbův
Bulhar
Radev
Simič
Srba
Simičův
Makedonie
Bělehrad
Svatoslav
Srbsko
Bosna a Hercegovina
Ma
18
article
II. Aby slovanská věc ve Starém Srbsku
a Makedonii zvitézila, k tomu je především třeba
dohodnutí Srbska a Bulharska, nebeť jejich
soupeření nejen oslabuje silu jejich, nýbrž i sllu
k odporu ve slovanském obyvatelstvě Makedonie
jež jest vydáno v šane nebezpečí různého druhu
a s různých stran.
III. Jak se v konci konců rozřeší otázka
makedonská, to záviseti bude hlavně a přede
vším od toho, jak se rozřeší otázka o položen
Srbů ve Starém Srbsku: kdyby odtud následkem
nynější anarehie vymizeli, i Makedonii opanuje
ta sila, která se upevní na Kosovu.
IV. Položení v Makedonii, v krajích, kde
slovanský živel nestýká se s arnautským, je po-
měrně snesitelné v přirovnání s položením ve
Starém Srbsku a v severozápadních končinách
Makedonie. Dohoda Srbska i Bulharska mus
se manifestovati společnou diplomatíckou akcí,
jejímž účelem bylo by přinutiti Turecko, aby v
svém zájmu i v zájmu ostatních balkánských
národů přestalo hověti Albáncům a svou silou,
nečekajíc na cizí zakročení, obnovilo v těch
krajích pořádek, založený na zákonech, které
by se spravedlivě plnily, i na nevyhnutelných
reformách, které by provedlo ve vzájemné do
hodě se Srbskem i Bulhiarskem.
V. Otázka o samosprávě je vedlejší věcí
ačkoli Srbové neměli by proti ní zásadných ná
mitek, kdyby podána byla záruka, že samo
správa Starého Srbska a Makedonie nebyla by
přechodným stavem k — rakouské annexi.
Srba
Albánec
Makedonie
Srbsko
Bulharsko
Kosov
Turecko
19
article
K návštěvě carově ve Francil.
Brusselská »L' Indépendance belge«, list
ale, dokládáme to ihned, velmi nespolehlivýa
honicí se po sensacích, dostala prý od svého
pařížského dopisovatele tuto zprávu o výsled-
cích compigneských porad: V celku byla
alliance doplněna a rozšířena a sice
rozšířena v nanohých důležitýeh smě-
rech. Společná akee obou spolčených státův
bude se ve světové politice jeviti citelněji.
Franko ruská alliance měla vždy světový mir za
cíl svůj a bude i na přiště jej za cíl míti. Ale
bude hotova k zachování a k obnovení jeho
sahati k nejenergičtějším prostředkům. Zločinné
podniky jistých politických dobrodruhů maje
býti přiště střeženy bedlivěji než dosud, poně-
vadž zachování míru nedá se uvésti v soulad
s řáděním nesvědomitých takých dobrodruhů.
Budoucnost prý brzy poučí veřejnost o takém
doplnění franko-ruské alliance.
Týž dopisovatel dokládá ještě, že v Paříži
zabývají se vážně otázkou zprostředkování v
jihoufrickém sporu a že podnět k tomu dán
v Compiěgne; oba náčelníci státu doufají prý.
že přátelské jich zakročení bude míti úspěch.
Franca
Paříž
20
article
Sama »Ind. belge« dokládá ale, že car vida,
že zlá vůle Anglie zmařila by jeho zakročení, oo
prvotního úmyslu takového již upustil.
V kruzích francouzské vládě blízkých vy-
pravuje se, že chování socialistů francouzskýeh
působilo velmi nemile na cara i carevnu. Městu
se správou socialistickou se chovala úplně zdrže-
livě, někde i tato mez byla překročena. Tak
jak jsme již sdělili, maire lillský veškerou illu-
minaci města zakázal a úřadně protestoval prot
vyzvání prefektovu, aby obyvatelé ozdobili sve
domy prapory. Svým městským strážníkům za-
kázal konati bezpečnostní službu podél trati
kudy car se ubíral. V Paříži anarchistický «Le
Libertaire« uveřejnil z péra páně Tailhadeov
článek, vybízející k násilnostem proti »samo-
vládei« ruskému. Redaklor Tailhade byl zatčen
a podroben policejnímu výslechu, kde se veřejně
ke svým anarchistickým zásadém přiznal a
propagandu činu schvaloval. Pravý poplach způ
sobila v listech mírných stran řeč starosty re
mešského, který ve všech svých proslovech an
jedenkráte neužil slova »Veličenstvo« nebo
»Sire«, nýbrž jednaje ve shodě se svými prin
eipy socialistickými, s carem i carevnou mluvi
v tonu co nejdůvěrnějším. Car byl z počátku
zřejmě nemile dotknut, ale brzy přešel ve svůj
obvyklý způsob, rozmlouvati se svým okolím co
nejupřímněji a co nejpříje mněji.
Sam
Anglie
Paříž
21
article
»Figaro« vypravuje: »Bylo to krátce po
smrti cara Alexundra III., když nedávno na-
stolený Mikuláš II. se procházel v uniformě
plukovníka svého zamilovaného pluku preobra
ženského v zahradách zámku gačinského. Brzy
potkal jistého generála jízdy, jehož martiáln
vzezření se carovi tak líbilo, že se okamžik na
něj zadíval. Generál vida, že plukovník nepo-
zdravuje, přiblížil se k němu a přísně ho na-
pomenul, aby příště dbal svých povinností.« Ca
mu odpověděl: »Odpustle, pane generále, neznám
ještě dobře svých povinností, dosedl jsem teprve
před krátkým časem na trůn.«
Figaro
Mikuláš II
Alexundra III
22
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
K dnešnímu číslu připojena jest pravi
delná středová příloha „Naučný Obzor“
— Skvostným volébním článkem de-
butoval včera »Pr. Abendblatt«. Že vládní
polovládní listy dovedou kretlencovat jen l-
monádu, je věc známá, však co předkládá
svému p. t. publiku o volbách zmíněný list, tot
slohové evičení onoho sekundána, jenž všechno
viděl v záři růžové a který, když byl pokousán
zlým hafanem, zvolal pln nadšení: »O jak ve-
lebná je věrnost toho zvířete, které zúby svým
holest posobí tomu, o němž pouze tuší, žeby
mohl býti jeho pánu nepřitelem.« — »Prage
Abendblatt« je pln radosti nade vším, co s
děje, nerozčiluje ho ani Schönerer, ani kdokol
jiný, libí se mu zrovna tak programová řeč
kterou měl v neděli dr. Herold ve Vodolce
jako volební provolání německé volksparteie
v níž proklamuje se vyhubení národa našeho.
Šťastný »Abendblatt«, jemuž podařilo se na-
lézti, co v obou projevech společného: společne
známky lásky vlastenecké a zřelel k myšlenee
státní. Kdo v páně Pradově projevu tolik vidi,
kdo dovede vyčlsti z něho dokonce i lásku
vlasteneckou, tomu ovšem nelze již pomoci. Za
německou volkspartei ovšem nemáme práva
mluviti. Co ta si mýslí a co chce na základe
programu, který totožným je s programem
Schönerovým, o tom nebudem se s »Prager
Abendblattem« hádat, však za svou stranu do-
volili bychom si promluviti slovíčko a zmíněný
list vybureovati ze sladkého snění. Poeti-
vého Čecha, bez výjimky, docela
jíný zřetel naplňuje, než zřetel ku
smyšlence státní«, jak jí rozum
Schönerer
doktor
Herold
Vodolec
Pradův
Schönerův
Prager
Čecho
Prage Abendblatt
23
article
»Prager Abendblant«. Myslenka státní, kterou
háji malostranský lístek a kterou řidlí se
vláda ve svých disposicích, je pravým opakem
té myšlénky, za niž zápasíme my. Zavrhujem
a klnemé myšlénce státní centralistické, která
od Marie Terezie až po tuto dobu byla vůd
myšlénkou Vídně a protestujema proti tomu
aby officiosní tisk imputoval komu z nás,že
bychom se mohli kdy spřátelit s tou myšlénkou
státní, kterou zastává on. Naopak, kdo Čechem
do hloubi duše je přesvědčen, že znamená státn
myšlénka, o níž mluví »Pr. Abendblatte, neštěst
a zkázu této říše. Co se lýče lásky k vlasti
známe jen jednu: lásku k této naší zemi. Lásku
k nějakému jinému útvaru znáti nemůžeme již
proto, že skrálovství a zemně na říšské radě za-
stoupené« se svým kaučukovým obsuhem vůbec
nikomu se státi nemohou předmětem — lásky
Známe jen českou vlast a ne jinou. Tirády »Pr
Abendblattu« o přístí práci hospodářské rovněž
nikoho nespletou. Obyvatelstvo nepráhne po
frásích úřadního tisku, nýbrž po tom, aby stá
přestal konečně plnou hrsti tahati z kapes oby
vatelstva v polu tváři krušnou prucí vydělan
peníze, obyvatelstvo na místě prázdných slov
žádá, aby stát vydával peníze na produktivné
podniky, ne ale na děla a na vojáky. Téší-lis
»Pr. Abendilatt«, že parlament vídenský ochotně
jako vždy i nadále povolovati bude nezbytnosti
státní, má snad k tomu příčiny, ale zástupe
národa našeho si to rozmyslí, než povolí penize
z kapes poplatnictva na tyto nezbytnosti dřive
než opatřeny budou nezbytnosti naše a zejmena
nezbytnosti národní.
Prager Abendblant
Marie Terezia
Čecho
Abendblatt
Vídeň
24
article
— Česká obecná škola v Olomouci
Osud, jaký olomoučti radničtí pánové chystaj
české obecné škole v Olomouci, je totožný
s její úplnou záhubou. Až dosud byl ředitelen
školy této učitel Manda, sám o sobě snae
človék hodný, ale radnici olomoucké ne-li od-
daný, tedy najisto vůči systematickým přikořím
na ní páchnuých krajně chabý a nestatečný
obhájce jejích zájmů. Ředitel Manda odchází
letošním rokem do výslužby a nastává otázka
kdo se stane jeho nástupcem. Jak se proslýchá
německá libovůle na olomoucké radnici již roz
hodla a oko pašů tamních v libosti spočinul
na dloukoletém učiteli a stejně dávném nepřítel
české školy v Olomouci jmenem Běhalovi
Jakmile se toto jméno ozvalo na olomouck
veřejnosti, zazněl ze středu českých rodičů
v Olomouci jediný výkřik nevole a hněvu. Ná-
ležíť učitel Běhal k oněm truchlivým karakterům
kteří založili svou kariéru na přičinlivosti,
s jakou nejen plní, ale i nadeházejí každému
pokynu němeekých svých velitelů, ke zhoub
českých škol těch nabádajícímu. Jsou to od
řezanci nejbidnějšího a nejnebezpečnějšího druhu
Politický spolek pro severo-východní Moravu
v Olomouci, uvedený v nový život smiřovačkami,
uspořádal v té příčiné veřejnou schůzi pro české
rodiče v Olomouci a tu pronesl vynikající ná-
rodní pracovník olomoucký dr. Přecechtěl
karakteristiku vyhlédnutého ředitele školy
i pravil o něm do slova: »Je to člověk
bez nejmenšího citu k české věci.
úplný renegát, po colou dobu, co na
naší škole působí, nomající o diseiplině ve
sboru potuchy, kolegialitu zrovna nohama
šlapající, naše děti prasprostě titulující vý-
razy, ani ve stáji neobvyklými (hovado, prase.
Mand
Běhal
doktor
Přecechtěl
Olomouc
Ná
Český obecný škola v Olomouc
spolek pro severovýchodní Morava
25
article
k... o1!) — ten má býti jmenován městem
jako správce naší ubohé školy, aby ji jako
osoba k tomu nejschopnější — ubil !« Škola
sama je hotovým zbuřeništém, pro 320 děti
jsou tři učitelé i bez rozdílu pohlaví vměstnáno
toto množství do tří místností, jež za souhlasu
celého shromáždění označeny za stáje. Vůči
těmto poměrům usnesla se schůze Politického
spolku olomouckého na resoluci, v níž hrozí
nejkrajnějšími prostředky, nebude-li povoleno
spravedlivým požadavkům, povolání dobrého
paedagoga české národnosti a zjednání zákonu
hovících místností. Po připadě jsou čeští ro-
dičové v Olomouci odhodláni, odepříti dětmi
návštěvu české školy obecné! K tomuto kroku
asi dle všeho také dojde. Neboť nejnověji ozna
muje se o novém dábelském skutku olomouck
správy obecní proti české škole. První třída
školy té obdržela totiž za učitelku absolventku
nlěmecké průpravny olomoucké.
sllu absolutně nezpůsobilou. Slečinka tato, která
nerozumí ani slůvka česky, stojí prý před dětmi
moudrosti její svěřenými jako sloup bez radya
pomoci. Národní tisk olomoucký volá po ná-
pravě, po příslušných činitelích, po školním
dozorci, jímž je ředitel olomouckého gymnasiu
Olomouc
26
article
P. Vrzal, ale marně
— Zajímavá pro nás hádka. Německé
listy hádají se nyní před námi, dáme-li se ger-
manisovati, či nedáme, je-li vůbec možno, aby
se Němcům podařilo nás národně zardousiti,
neb je-li to, čím se nyní Schönerer ohání,
pouhá donquijotiáda a švindl. Jedni dokazuji, že
je to věc nemožná. Národ, který prý jeví takovou
expansi, v němž tolik životní slly a tolik intel-
ligence, prý se dnes, kdy tak mocně působí
myšlenka národní, vyhubiti nedá. Jaké prý mají
Němci potíže s polskými, dánskými a Iran-
couzskými národními štěpinami. Nechť se jen
uváží, co stálo práce a peněz jíž, aby Poláci
nepřekáželi na dále Německu a výsledek všeho
toho? Téměř žádný. A co nedokázala říše
Němec
Polák
Německo
27
article
o padesáti millionech Němeů proti půltřetímu
millionu ubohých utlačených a skrovnou du-
ševní a ještě skrovnější hmotnou zbraní opa-
třených Poláků, to tím méně dokáže osm mil-
lionů Němců na tucet stran rozeklaných proti
nám šesti millionům v odvěkém boji otužilých
Čechův. Však strana druhá, Všeněmei, jsou
neúprosní. Kdykoli prý si na nás vzpomenou,
tu krev prý se jim vzpění a divoká bojechlivost
naplní jejich útroby. Tu prý se jim zdá, že by
nevyplnili dějinné poslání své, kdyby nás trpěli
v samém srdci Německa. — Dobře, dobře po-
vídali. Sklenice studené vody spláchne snad
přilišnou německou bojechtivost. Bůh ví, jak
dlouho již hájíme tuto svou vlast oproti útokům
německým. Je pravda, tak moeným, jakýmje
dnes, nebyl nepřítel náš nikdy, však byl mo-
hutný dost, když v 15. věku křižáckými vý-
pravami nás zdrtiti chtěl, však ubránili jsme se
mu a dovedeme to bohdá i na příště. Necht
se jen hádají o nás, však se již c to posta-
ráme, aby nebyli dlouho v nejistotě, dáme-li se
zdeptat či nikoli.
Polák
Čechův
Německo
28
article
— Česká škola v Hrobech. Autonomn
členové českého odboru zemské skolní rady po-
dali, jak známo, v příčině osudů české školy
obecní v Hrobech, která prodělala a za přízně
německé kultury dosud prodělává nejtrnitější
křížovou cestu, dotaz, na který bylo ve vče-
rejší schůzi českého odboru odpovědéno. Bylo
sděleno, že ministerstvo vyučování povolilo př
české škole v Hrobech prozatímní pobočku, ale
že obec podala proti rozhodnutí tomuto rekurs
ke správnímu soudu a odepřela umistiti po-
bočku v nové školní budově, ve které jsou
čtyři třídy české školy, ačkuli jest v ní pro
pobočku místa dosti. Pobočka umístěna tudi
prozatím v soukromém domě, ve kterém bývala
dříve česká škola. Dále sděleno, by okresní
školní radě bylo nařízeno, aby podala zprávu
právních poměrech nové školní budovy v Hro-
bech. Dlužno podotknouti, že loňského roku
chodilo do české školy v Hrobech 281 dítko.
Český škola v hrob
29
article
— JUDr. Antonín Dominik Haasz.
V ústraní trávě, na zaslouženém odpočinku, do-
konal včerejšího dne v hodinách dopoledních
zasloužilý a všestranně účinný pracovnik, bývalý
tajemnik pražské obchodní a průmyslové komory
dr. Antonín Haasz. Zesnulý, narozen v r. 1830
v Lounech, studoval práva, načež stal se v r.
1856 koncipistou obchodní a živnostenské ko-
mory v Praze. Po mnohých překážkách, klade-
ných tehdejší její německou většinou, stal se
r. 1884 prvním českým tajemnikem komory.
V úřadu tom setrval až do r. 1891, kdy ode-
bral se do ústraní, v němž žil až do včerea jšího
dne. Činnost jeho byla mnohostranná. Při svéto-
vých výstavách v Paříži v r 1867 a 1878, v
Vídni pak v 1873 byl komorním delegátem;
v Praze byl při zemské jubilejní výstavé čle-
nem komise. V lelech pětašedesátých sestavil
první úplnou statistiku průmyslovou obvodu
pražské komory. Jako člen ředitelstva Průmy-
slové jednoty vydal v r. 1866 spisek »O účin-
cích svobody živnostenské«, zastával na velikém
česko-německém sjezdu živnostenském v Praze
jím navržený požadavek, aby zřízena byla umé-
lecko průmyslová škola v Praze sloučením školy
zlatnické a kresliřské a aby řemeslník se vy-
kázal listem výučným a 2letou praxi, z čehož
později povstal »průkaz způsobilosti živnosten-
ské«. Jeho přičiněním přešly pokračovací školy
průmyslové v Praze do správy městské. Sestavil
rovněž stanovy a návrh organisační stati-
stické kanceláře městské v Praze, byl je-
jím místopředsedou v letech 1880 až 1884.
navrhl vhodnější způsob počítání úmrtnostia
vůbec působil při všech snahách, čelfcfch
ke zdokonalení různých komisí. Jsa v letech
1891—95 členem obecního zastupitelstva, pe-
čoval jmenovitě o zlepšení poměrů na Vy-
šehradě, o založení sadů na svahu vyšehradské
stráně a zřízení dětských útulků. Po Alolsu
JUDr
Antonín
Dominik
Haasz
doktor
Louny
Praha
Paříž
Vídeň
30
article
Olivovi stal se předsedoa Průmyslové jednoty,
ve kteréžto hodnosti setrval, přispívaje zdatné
radou i skutkem k jejímu rozvojí až do jara
letošního roku, kdy schvácen urputnou cho-
robou ledvinovou, byl nucen se podůkovati. Pr
příležitosti té jmenován byl čestným členem.
Krom toho vyznamenán byl v r. 1869 zlatým
záslužným křížem s korunou a v r. 1890 t-
tulem cís. rady. — Zesnulý, který byl upřímným
národovcem, těšil se úctě všech, kdož jej znali
a oblíben byl pro konciliantní a bodrou svoji
povahu u všech vrstev české veřejnosti. Pohřeh
koná se ve čtvrtek o 4. hod. odpol. z kaple na
hrbitově vyšehradském. — Čest jeho paměti.
— Osobní. Pan Vilém Dvořák z Prahy, Ště-
pánská ul., čís. 640 složil s plným prospěchem
zkoušku ze všeob. a státní účtovědy (komptabilityla
byl tímto uznán plně za schopna zastávati místo
účetního i pokladníka. — Pan Antonín Peřina,
inženýr chemie z Prahy, byl jmenován assistentem
technické finanční kontroly. — Advokátní kancelá
p. JUDra. Josefa Šindlera v Praze (dříve ve Vo-
dičkově ulici, čís. 15) nachůzí se nyní v Myslíkově
ulici, čís. 5 a. — Professoru na německém gymnasiu
v Plzni P. Piu Wegrovi udělen byl titul školního
rady s prominutím tax. P. Weger, rodák táborský.
upřímný Čech, velice vážená a oblíbená osobnost
města Plzně, působí již na gymnasiu plzeňském o
roku 1865. Zároveň udělen i řediteli téhož gymnasia
P. Oswaldu Mannovi rytířský kříž řádu eísaře Fran-
tiška Josefa.
— Zprávy rodinné. Slečna Olga Čel a kov-
ska, dcera univ. prof. dra Ladislava Čelakovského
a pan inž. chemie Ladislav Sedláček, assistení
c. k. technické fin. kontroly, slavili sňatek v ponděl
dne 23. t. m. v Praze
Oliva
Dvořák
Peřina
Šindler
P Pius Wegr
P Weger
P Oswald Mann
Fran
Josef
Olga
profesor
Čelakovský
Ing
Sedláček
Praha
Myslíkův ulice
Plzeň
Čechy
Šta
31
article
— Úmrti. Dne 23. t. m. zemřel zde p. Ludví
Horáček, obchodník z Ústí nad Orlicí v 54. roce
věku svého. Pohřeb koná se v Ústí nad Orlicí ve
čtvrtek dne 26. t. m. o 10. hod. dop.
— Pohřeb pana Antonína Záhorské ho,
řeznického mistra a předsedy Všeobecné záložny
v Praze, konal se včera odpoledne z kostslu sv. Šti
pána na hřbitov vyšehradský za velkého účastenství.
Rakev s télesnými pozůstatky zesnulého spočívala
v kostele na katafalku obloženém věnci, kolem něbot
tvořili špalír členové pražského »Sokola«. Na rakev
položili věnce: Měšťanská beseda v Praze, stolní
společnost její »Obec«, úřadníci pražské městské spo-
řitelny, pražský »Sokol«, rodiny: Holubovského,
Vackova, Fatkova, Bergmannova, M. Relmannova,
spolek novoměstských řezníků, m. r. p. Frant. Sokol,
Všeobecná záložna, výbor a úřadnictvo Všeobenne
záložny, dr. Krützner, Podpůrný spolek novoměstských
řezníků atd. Kostel byl účastníky pohřbu přeplněn.
Dostavili se do něho a pohřbu se zúčastnili četní
členové městské rady pražské a sboru obecních star-
ších, zejmena pp. Frant. Sokol, Fatka, Raban a K
Vlček, starosta Měšťanské besedy v Praze stav. rada
p. Rud. Tereba s četnými členy, předseda Městské
spořitelny pražské p. B. Stýblo, místopředseda Vše-
obecné záložny p. Zimek s ředitelem p. Holubovským,
její úřadnictvo, magistrátní rada dr. Reichert, řed
Nocar, starosta pražského »Sokola« dr. Scheiner s
členy pražského »Sokola«, předseda Vinohradské zá
Horáček
Záhorský
Vackův
Fatkův
Bergmannův
M Relmannův
František
Sokol
doktor
Krützner
Fatka
Raban
Tereba
Stýblo
Zimek
Holubovský
Reichert
Nocar
Scheiner
Ústí nad Orlice
Praha
všeobecný záložna v Praga
Sokol
spolek novoměstský řezník
všeobecný záložna
podpůrný spolek novoměstský řezník
sbor obecní star