1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v pátek 14. března 1913.
Praha
4
article
Ma ranní a večerní listy
předplácí se
V Praze v administraeli
na měsle. . . . . . 2 K. —
na čtvrt lata . . . . 6 K —
s dvojí donkškou
na město. . . .
na čtrrt feta . . . . 1 K eih
ve filálkáchi
na méslo . . . . . 1 K 3l
Poštou
na měsle,
na stvrt feta : . . . 8 K 6jo
s dvojí zásilkou
na měsín,
na dtvrtiet ! . . k
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
5
article
Eljén!
Eljén!
Včerejší parlamentní skandál s novým
jednacím řádem v poslanecké sněmovně
uherské nebyl o nic slušnější než paškvíl s
novým volebním řádem před týdnem a ta-
ké o nic méně nudný. Sněmovní komedie
pešťské dávno už se přejídají celému poli-
tickému světu svou jednotvárnou banali-
tou téhož neustále a jalově předstíraného
zápasu o právo, stejně daleké jak straně
práce — ruku v ruce s policií — tak i sjed-
nocené oposice, která z obou svých takti-
ckých method, západoevropské a ugrofin-
ské, použila proti jednacímu řádu této dru-
hé, s obvyklým zakončením a efektem —
vrchním inspektorem Pawlikem. Co se
zdávalo druhdy rytířskořečníckou epopejí.
ve fantasií kruhů geogvaficky vzdálených.
svítící šnůrami národního gala, bez něhož
těžko bylo si představiti člena pešťského
parlamentu, to stalo se dnes únavnou gro-
teskou, opakováním pozbyvším posledního
půvabu přítažlivosti. Z poslanecké sně-
movny uherské vypáchly poslední zbytky
oněch skvělých vlastností, které kdysi ži-
vily pověst o maďarských politicích jako
rozených státnících a mistrech parlamen-
tarismu, úroveň posl. sněmovny pešťské
poklesla od té chvíle, co se jeho jediným
axiomatem stala účelná brutalita většiny
proti menšině na podkladě naprostého po-
tlačení práv národností fikcí národa uher-
ského. Právě dědici jednoho z nejslavněi-
ších jmén maďarské novodobé politické hi-
storie hr. Štěpánu Tiszovi dostalo se za
jeho známou urážku, způsobenou na čtvr-
teční schůzi uherské sněmovny z minulého
týdne principu všeobecného volebního prá-
va, při jednání o volební reformě uherské.
Eljén
Pawlik
Tisz
poslanecký sněmovna
uherský sněmovna
6
article
z Německa kritiky o uherském parlamen-
tarismu, která byla včerejším jednáním
pešťské sněmovny o jednacím řádě zplna
potvrzena. Na řeč presidenta uherské sně-
movny, kterouž pronesl před týdnem se
své poslanecké tribuny, řka, že všeobecné
volební právo snížilo inteligentní úroveň
rakouského parlamentu a v Německu
otevřelo dextruktivním živlům průchod do
parlamentu, c lpověděl vedoucí berlínský
list slovy, jaká Maďaři, hýčkanci německé
publícistiky, nebyli dosud zvykli slýchati
z domoviny bázně boží a dobrého mravu.
Pešťský parlament zbudován jest na nej-
nestoudnějším podváděním národa a také
z něho žije. Uherským parlamentníkům
slouží za pramen nečistého výdělku. A prá-
vě hr. Tisza přispěl v posledních letech
nejvíce k sesurovění a zkompromitování
parlamentních poměrů své vlasti. Tak zně-
ly líbeznosti říšskoněmeckého listu nej-
čelnějšími narážkami jeho článku a takřka
přesně za týden po šťastném projednání
nejhanebnější z volebních reforem, umožně-
né právě nejnestoudnějším podváděním
„národa“, uchystal úhlavní strůjce sesuro-
vění uherského parlamentarismu dokladk
berlínské polemice, pravdu její desetkráte
převršující
Maďar
Tisza
Německo
7
article
„Nečistý zisk“ a „sesurovění parla-
mentarismu“, tato dvě berlínská kriteria
pešťské sněmovny neustále zněla čtoucím
úřadní zprávu uherské korespondenčn
kanceláře o včerejší schůzí Tiszova parla-
mentu.
Zloději! Solní oficířil Nemáte čisté ru-
ce! Zpronevěřil jste státní peníze k účelům
úplatným! Protestujeme jménem slušnosti
a jménem národa, abyste zde ještě seděl
v čele vlády. Padouši! Toť jsou celkem ar-
gumenty, které proneseny v památné této
schůzí proti jednacímu řádu sněmovny —
mluvčím Justhova klubu — sanglantní ob-
žaloba předsedy ministerstva Lukacse.
kterou na sobě musí nechat lpěti, ježto ne-
dovolil provedení důkazu pravdy ve zná-
měm procesu s Desym. O vlastním před-
mětu pořadu dne t. j. o změně jednacího
řádu nebylo pragmaticky ani slova, nebýti
stručných zpráv obou referentů a opo-
siční řečí rumunského poslance Mihalya,
jež po odvedení deseti nejdivějších
Justhovců a po odchodu ostatní, v síni
krom Andrassyova klubu přítomné opo-
sice, mírně representovaly povšechnou de-
batu o záležitosti tak dalekosáhlé, jako
nový jednací řád sněmovní. Ovšem, že
každá jiná byla marna a že z předu bylo
vyloučeno, že by i jediný puntík byl na
osnově změněn, jak schválena po smyslu
modifikací, doporučených zpravodajem
hned jedním šmahem ve všech třech čte-
Toť právě na celém jednání odporné
tato naprosto spolehlivá automatičnost
násilí, vylučující jakékoli i poslední zdání
jakž takž i jen formálně parlamentního
projednání, o němž by se říci mohlo, že
způsobilo výsledek odhlasované předlohy
jakožto principu majority slovem a lege
artis vítězné.
Tiszův
Mihalya
pešťský sněmovna
Justhův klub
ministerstvo Lukacs
8
article
A potom došlo k obvyklým ovacím
nekonečným eljenováním pro Tiszu, před-
sedu takovéhoto nejnestoudnějšího podvá-
dění „národa“. Ústřední oslavy, které pro-
vázívají v pešťské sněmovně každé zlomení
vazu právu a slušnosti, poslouchají se z
dálky jako živelní výbuch svědomí, které
chce být přehlušováno v generální absolu-
cí, jakou v bouřlivém vznícení udělují sobě
navzájem jednotlivci i celek. Psychologický
efekt, nemožný jinde než v tomto ovzduši
plemene, jehož jediným zákonem sebe-
ochrany jest sveřepost na nejzazší pokraj
důsledná, konečně i proti politickým od-
půrcům vlastní krvé. Táž posa promluvila
i ze slavnostního doslovu presidenta Tiszy.
když zval své věrné k poslední schůzi na
den 15. března k pietně důstojnému proje-
vu nad „závěrečným kamenem zasedání.
Pitvorná ta soběstačnost, která nejprů-
zračnější a také nikterak nezakrývanou
nemorálku povyšuje na parlamentární
princip, došla pikantní pointy, když po
hlasování o výlukách obstinatních Justhov-
ců, předseda prohlásil, že podle zákona o
použití parlamentní stráže, hlasy vy-
loučených poslanců počitají se
tak, jako by byly odevzdány
proti jich odstranění brachiál-
ní mocí. Jaká to burleskní svědomitost
k nepřítomným, jimž, odstraněným, umož-
něno přece proti odstranění hlasovati.
Tisza
Tisza
10
article
A po tomto nejnovějším obrázku z
parlamentárních mravů pešťských, přesně
před zarovnáním uherského hrobu voleb-
ního práva „závěrečným pietním kame-
nem“, zbývá jediná otázka: Má někdov
Uhrách, aneb i extra Hungariam představu
o tom, kam se tohle všechno řítí, jaké bu-
dou konce a nastanou-li v dohlednu?!
Uhry
11
article
Z finanční komise sněmovní.
Z finanční komise sněmovní.
Finanční permanentní komise sněmovníje
příslovečně pracovitá. Tento ráz pracovitosti měl
1 včerejší schůze jejího užšího výboru: projednala
značnou část vládního výkladu o všech nových
berních projektech, jež finanční komise sněmovní
loni připravila pro sanaci financí zemských.
Dříve však vyřídil užší výbor došlé svoje
spisy. Nejdůležitější z nich je přehled nezaložených
dluhů zemských, zemskou účtárnou vypracovaný
a komisi na její žádost dodaný, Hlavní číslice pře-
hledu toho jsous
Koncem r. 1912 činil nezaložený dluh zemský
u Zemské banky 54.427.167 K 5 h, kontokorentní
dluh země u státu činil 18.661.162 K 85 h, úhraný
nezaložený dluh koncem roku tedy 73.088. 329 k
90 hal.
Ostatní pohledávky státu vůči zemi česko
činily koncem m. r. 7 mil. kor., tak že úhra všech
nezaložených dluhů zemských dne 31. prosine
r. 1912 čítal 80,088.329 K 90.
Pro rok letošní (1913) ie vzrůst nezaložených
dluhů rozpočten taktol
u Zemské banky učiněn nový dluh 846.910
10 hal.,
na úhradu běžných výdajů letoška (i na annui-
ty z dluhů založených i na úroky z dluhů nezalo-
žených, jakož i na annuity železniční) bude třeb
24 mil. kor.
kontokorentní dluh země u státu vzrostl
7 mil. kor., ostatní zemské nedoplatky státu
jiným zájemníkům (za ubytování četnictva, z
ošetřovné v humanitních ústavech a pod.) budou
číniti 2 mil. kor., tak že nezaložené dluhy zemské
vzrostou za letošek o 33.846.910 K 10 h.
12
article
Úhrn nezaložených dluhů zemských bude tedy
koncem letošního roku činitt 113,935.240 K (ovšem.
nebude-li ještě letos provedena sanace zemských
financi, s čímž — jak patrno — zemská účtárna
nepočitá)l
Takové jsou finanční důsledky německé do-
sud jinak úplně bezvýsledné obstrukce sněmovní
Užší výbor finanční komise sněmovní vzal zprávu
tu prostě na vědomí.
Za referátu zpravodaje dra. Preisse projed-
nával pak výbor lhed v podrobné rozpravě —
od generální debaty upustiv — vládní výklad
nových berních projektech zemských, především
o znovuzavedení zemské pivní dávky, na 4 kor.
zvýšené.
Finanční komise vyřídila loni celou, tuto osno-
vu: z kritických jejích součástí dlužno připome-
nputi, že osnova ta obsahuje od loňska předpiso
možnosti státní inkamerace zemské pivní dávky —
což bylo loni prohlášeno za nezbytnou podmínku
vlády pro sankci zákona o pivní dávce — neobsa-
huje však nijakého časového obmezení dávky té
Většina užšího finančního výboru sněmovníh
byla včera nejtrapněji překvapena, když z vlád-
ního elaborátu shledala, že vláda vedle inkame-
rační klausule činí teď další výhradu pro sankci
pivní dávky: její časové obmezení do konce
roku 1917.
Tato podmínka vládní je věcně přímo nepo-
chopitelná. Neboť učitelské platy, s nimiž zemsk
doktor
Preiss
13
article
pivní dávka přece souvisí, budou stálým, při tom
ročně stoupajícím výdajem, pro který tedy je třeba
stálého přijmu. Mimo to vláda své doby prohlá-
sila, že zákon o nových platech učitelských před-
loží k sankci jen tehdy, bude-li země pro ně míti
pevnou úhradu, nyní však úhradě pivní dávkou
dané sama bere stálost! Chce vláda tímto způso-
bem zmařiti úpravu učitelských platů v král
Českém?
Tento čin vlády má však také význam poli-
tický, a to nejhorší. Vláda přece vi, jakou finanění
krisí v zemském hospodářství král. Českého způ-
sobil zánik minulé pivní dávky. Kríse ta nemohla
vzniknouti jinak, nežli z časového obmezení pivn
dávky zemské. Když tedy vláda nyní nově zemi
ukládá časové obmezení pivní dávky, a to na kra-
tinkou dobu necelých 5 let, tu nečiní nic jíného.
nežli že již nyní, v březnu r. 1913, připravuje pro
zemi možnost nové, větší ještě krise finanční
v roce 1918.
Ministr financí ryt. Zaloski promluvil onehdy
ve finančním výboru poslanecké sněmovny skvě-
lou řeč o sanaci financí zemských a o samostat-
ných přijmových zdrojích zemí. Po krásných těch
slovech provedl nyní škaredý čin vůbec, a tím
škaredější, když nemohl nevěděti, že jim teď ji
pomáhá do sedla obstrukci v roce 1917.
Rozumí se, že jak zpravodaj dr. Preiss, tak
předseda dr. Pazderka, tak i ostatní čeští a vůbee
rozvážní členové finančního výboru sněmovního —
mezí nimi zvláště hr. Deym — se vyslovilt proti
časovému obmezení zemské pivní dávky; ústavo-
věrný velkostatkář. Němec dr. Herrmann, navrhl.
aby pivní dávku zachránil i proti obstrukci r. 1917
aby zemský výbor byl oprávněn, rok jak rokse
usnášeti o prodloužení dávky pivní, ovšem s p-
novníkovou sankcí.
doktor
Preiss
Pazderka
Deym
Němec
Herrmann
poslanecký sněmovna
14
article
Proč vláda již nyní chce zákonem dáti zbra
do rukou obstrukcl, nedovedl vyložiti ani její zá-
stupce v komisi, vicepresident zem. fin. ředitelstv
ryt. Terschy projevil jen mínění, že vláda na ob-
strukční podmínce časového obmezení pivní dávky
stůj co stůj setrvá, a že jako její konec ustanovila
rok 1917 proto, že rokem tím uplyne platnost i ji-
ných zákonů finančních.
Pro svou obmezovací klausuli měla vláda vče-
ra ve finančním výboru sněmovním jediného ob-
hájee: německého radikála Hüttra. Posl. Hütter
vyprovokován hrabětem Deymem, byl zeela upřím-
ný: bez výhrady prohlásil, že Němci jsou pro ča-
sové obmezení pivní dávky proto, aby v roce 1917
měli opětný podklad pro svou obstrukci.
Je tedy naprosto určitě zjištěno, že vláda
její polský autonomistický ministr financí ryt. Za-
leski přímo pracují pro německou obstrukci na
českém sněmě — už na pět let předeml
Po českém protestu proti časovětnu obmezene
dávky pivní byl proti hlasům německým přijat
návrh dra. Herrmanna. Výbor pak vyřídil několik
dalších oddílů vládního prohlášení
O včerejší schůzi byla vydána tato oficiáln
zpráva:
Subkomitét pbrm. komise finanční
konal dne 13. března o 3. hod. odp. schůzi za před-
sednictví posl. dra. Pazderky a přítomností zá-
stupce vlády vicepresidenta zem. fin, ředitelstva
ryt. Tersche a zástupce zem, výboru rady dra
Pilaře. Omluvení posf. dr. Relninger a posl
Blažek.
Předseda předkládá pomůcky a statistický
materiál na žádost subkomitétu zemským výborem
dodané, jakož i četné přípisy německých spolků
učitelských, jimiž se žádá rychlé usnesení finanění
komise ve smyslu § 3. zákona o permanenci.
Na to přikročeno ku projednávání vyjádře-
ní ministerstva financí o usnesených ná-
vrzích zákonů o nových daních a dávkách. Roz-
pravu zahájil zpravodaj posl. dr. Preis s, jenž
Posl
Hütter
Deym
Němec
Herrmann
Pazderka
Tersch
doktor
Relninger
Blažek
Preis
rada doktor Pilař
15
article
V drohném prodejl
ranní číslo o zobě . . za sa
večerní
. . . za f b
Ve nliálkách na venkovš
ranní čislo . . . . . . . 10
večerní
lnserátv
plati so hotově napřed.
Předplacení a inserty přijímá
administrace v Marianské ul.,.
Tam nacházejí se těe
redakcn, lskárna a expedlne
„Národních Listů“
Rukoplay se nevraceji
16
article
zmiňuje se též o požadavcích spolků majite-
lů domů a jich odporu proti zvýše n
zemských přirážek
Zástupce zem. výboru rada z. v. dr. Pila
probírá pak a podrobuje zevrubné kritice vládní
prohlášení o nové pivní dávce. Upozorňuje ze-
jména na nebezpečí vládou žádaného časové h
obmezení platnosti zákona o pivní
dávce do konce roku 1917.
Po debatě, které se zúčastnili všichni členové
a protestovali zejména proti vládou žádanému
časovému obmezení pivní dávky, přijat byl návrh
zpravodaje posl. dra. Prelsse, aby podán byl
vládě rozklad, týkající se časového obmezení
pivní dávky do r. 1917, a kdyby vláda na rozklad
ten nepřistoupila, aby připojen byl ku § 13. před-
lohy o zemské pivní dávce odstavec, kterým s
zemský výbor pro případ, že by sněm o pro-
dloužení pivní dávky usnésti se nemohl, zmoc-
ňuje ku prodloužení této dávky vždy na
rok s nelvyšším schválením.
V záležitosti změn zákona o honebních
lístcích, žádaných ministerstvem financí, kte-
réžto změny většinou jsou jen stylistického rázu.
usneseno přistoupiti na žádanou novou textaci.
Na to jednáno o stanovisku vlády k zákonu
o přírostku hodnoty půdy, zejména o § 2., a přijaty
navrhované změny §8 2. a 4., a podobně též na-
vrhované změny zákona o zemské přiráže
ke státní potravní dani z vína; naproti to-
mu nepřistoupeno na požadavek vlády, týkající se
zvláštního hudebného
Příští sehůze je ve čtvrtek dne 20. břez-
na o 3. hod. odp.
17
title
Politický přehled.
19
article
Dohra krásnodvorské řečí posl. Ira
Dohra krásnodvorské řečí posl. Ira
Zděšení všeněmeckého tábora nad řečí
posl. Ira, jenž v Kr. Dvoře prohlásil, že ja-
kákoli vyblídka na poněmčení neněmeckých
národností v zemích bývalého německého
bundu jest naprosto marna, že Čechům nutno
dáti tak jako tak autonomii, a dále rozvinul
theorií pěti států rakouských, z nichž jeden
„Deutsch-Oesterreich“ má býti vzat do nej-
těsnějšího poměru s říší německou — pomi-
nulo. Všeněmecký Verein pro „Východní Mar-
ku“ svolán byl sice ke strašné fémě nad
Irem v ponděli do své místnosti ve Vídni, ale
k rozsudku nedošlo. Jiří Schönerer poslal ke
schůzi pozdravný dopis, v němž dovolává se
svého kolegy Bismarcka, připominal, že že-
lezný kancléř několikráte veřejně projevíl
politování nad tím, že Němci v Rakousku
vzdávají se své državy, že Bismarck uvítal ra-
dostně založení všeněmeckého spolku „Ost-
marky“ a že prohlásil: „Ani píď německé ze-
mě nesmí býti ztracena, ani ždibec něme-
ckého práva nesmí býti obětován.“ Bísmarck
domáhal se činem i slovem vždycky rozšířeni
obvodu německé mocí. „My jako Bismarckov-
ci,“ píše starý pán ze Světlé, „přírozeně sto-
jíme na témž stanovisku a pravíme: Všeněme-
cká politika nezná žádný ústup a všeněmecká
myšlenka nikdy nedá se ukouti do černo-
žlutých pout.“ Avšak kromě dopisu poslal
Schönerer také telegram, v němž žádá, aby
se Irova záležitost na schůzi neprojednávala,
poněvadž poslanci Malik, Wüst a Jäger bez-
podmínečně vyslovilí se proti krásnodvorským
názorům Irovým a poněvadž se očekává, že
se i posl. Iro podvolí. Shromáždění ostmarečtí
Bismarckovci spokojili se tudíž několikaná-
sobným provoláním „heil“ Schönererovia
usnesli se na resoluci, ve kteréž slavnostně
ujišťují, že se všeněmecká politika nedá ukoutí
do „černožlutých pout“. Státotvorný Iro tedy
prohrál a z jeho pěti států tedy nebude pa-
trně — nie
Ir
Čecho
Irma
Schönerer
Bismarck
Němec
Irův
Malik
Wüst
Jäger
Irová
Králové . Dvůr
východní Mar
Vídeň
Rakousko
DeutschOesterreich
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
První pragmatické dějiny literatury
české.
Již od počátku let čtyřícátých se Kare
Sabina řadou kritik a essayí o zajímavých
zjevech novějších i starších chystal k soustav.
nému dílu o dějinách celé naší slovesnosti
Byl tehdy stanoviskem z moderních nejmo-
dernější, všestranný, temperamentní, pokro-
kový. A když na prahu uvolněného života ob-
čanského r. 1860 v Praze začal vycházeti
„Dějepis literatury českosloven-
ské“, naděje, které vzbuzovalo toto dílo
Sabinovo, byly veliké.
Také skladatel sám se cenil, jak náleží
hned úvod knihy jeho o literatuře a literár-
ním dějepisu jest toho výmluvným svěde-
etvím.
Sabina
Sabinův
Praha
21
article
Vykládá o obecném rozvoji národův
pokrocích kultury vůbec, jak se jeví v proni-
kavém působení literatury na život spole-
čenský; odhaluje toho příčiny, které obecné-
mu davu jsou skryty a jichž dopátrá se to-
liko vyvolený duch myslivý; rozlišuje „dvojí
zjevení ducha lidského“, rozum a obraznost
jež navzájem se potírají a přece věčně odká-
zány jsou na sebe; a horuje o významu sloves-
nosti v životě národů. „Literatura zajisté,
praví, „nejživěji k nám mluví o minulosti naši
i cizí, jakož i celá přítomnost se v ní věrně
zrcadlí. Organismus její jest tak všestranný
elastický, že v něm všecky převraty a pře-
chody veřejného mínění i soukromého pře-
svědčení světlými stopami se značujou, nebot
ona se účastňuje u všech zájmech a osudech
národů. Ležíť to v její povaze, jest to jejím
povoláním.“ živými barvami Sabina líčí úko
člověčenstva, jenž záleží v obecném blahu.
a že „blaženství toto jen z rovnováhy hmot-
ných a duševných sil vyplývá“, a elegicky sto-
puje naprostý zánik starého života orientál-
ního, jak jej vypěstovaly Ninive a Babylon
Persepolis a Palmýra, založeného na pouhém
blahobytu hmotném bez „jiskry tvořivého du-
cha“, s nadšením prodlěvaje u staré Hellady
hmotně síce zničené, ale osvětou svou a umě-
ním, „harmonií přírody a ducha“ podmanivš
si celý svět.
Sabina
Ninive
Babylón
Persepole
Palmýra
22
article
Literatura Sabinovi však není pouze svíc
minulosti, nýbrž také roditelkou budoucnosti
Charakter národa českého na př., odevšad js
vyhoštěn, posléze uchýlil se do pouhé litera-
tury, a literatura ta, a to podle mínění auto-
rova samojediná, znovu vzkřísila ho k životu.
Podivno však, že kdežto na jedné straně Sa-
bina v slovesnosti naší spatřuje stopy řecké
harmonie přírody a ducha, na straně druhé
vidí v ní posud vtělenu pouhou prostřednost.
život stranný a nevyspělý, ideje úzké a všední
Úkol historie literární podle Sabiny tkv
v tom, „aby jevila stav písemnictví v každé
době a ukázala, kterak se ono z poměrů mist-
ních a časových vyvínulo“. Pokrok slovesno-
sti pak vždy vychází z duchů produktivních
kteří vzletem i rozhledem povznesli se nad
tvoření průměrné a razili cestu novým smě-
rům.
Základem literární historie (nebo, jak Sa-
bina praví, „úhlavní přípravnou naukou“ její
je bibliografie. „Bez dostatečné znalost
náležitých knih nelze pokročiti v níjaké vě-
dě, nejméně ale v literární historii“. Biblio-
grafie má již také svůj rozvoj: pouhé zazna-
menávání spisů; spořádání spisů podle času
a oborů s úsudky o jednotlivých plodech; a
uvedení jednotlivých děl v logickou sou-
vislost způsobem takovým, aby vedle vý-
počtu vystoupila i cena jejich dynamická
Tento třetí stupeň Sabina pokládá za poslední
tehdy fasi literárního dějepisu našeho. A na
tom stupní on sám zakládá postup další, vy-
psání pragmatické.
Sabina
23
article
Sabina cíl svůj, cíl historický, proti před
chozí bibliografické práci české vymezuje
velmi určitě. „Historie vede k poznání časův
vůbec, knihopis ku nahlédnutí v plody jedno-
tlivé. Historie tlačí ku předu, bibliografie nut
pozdržovati se u literárních zjevů jednotli-
vých. Historie se uceluje budoucností, kniho-
pisu jest každý plod sám sobě celkem, byt
ne spolu účelem.“ JJe tudíž historie literatury
částí dějin obecných, ač pokrok slovesný vy-
plývá z jiných podmínek než pokrok obecně
dějinný. „Někdy,“ pěkně praví Sabina, „duch
po staletí pracoval, nežli myšlenku svou na
historickou půdu avedl, někdy za bezprostřed-
ními skutky národa daleko se opozdila lite
ratura, jelikož nekaždá myšlenka hned i
písmo se klade, nýbrž hned u zrození v živo
bezprostřední vstoupí, z kteréhož tepry na-
potom do literatury přejde.“ A jako prý my-
šlenka mře, slovem-li se nezakotví v životě
tak prý mrou i národové, nepojisti-li si v ná-
valu cizích živlův a útvarů jsoucnost svot
vlastními myšlenkami, vlastní hřivnou du
ševní.
Sabina „hlavní cenu naší národní bytno-
sti“ spatřuje ve „vzpomínkách“, to jest v li-
teratuře starší, která probudila a udržovala
vlastně literaturu naši novou. Tam vidí spor
ducha s hmotou, obraznosti s rozumem, zá-
jmů věčných s prchavými zájmy všedními atd
Chce jej znázorniti geneticky, krok za kro-
kem, ve všech fasích. Proto se nepoutá nija-
kou (jak praví) „svévolnou soustavou“, nýbrž
klade prý věci tak, „jak přirozenou cestou
buď vedle sebe povstávaly, buď po sobě se
vyvinovaly, aby co duchem příbuzné sobě
slovem se neodloučilo, a co nepříbuzné, ne-
přirozeně k sobě se nepoutalo.
Sabina
24
article
Jak vidno, úkol veliký. Sabína vděčné
uznává, co literární historie podala před ním
ale sám chce postoupiti na cesty nové, samo-
statné, Hilosoficky historické, chystá se podat
mnohem víc.
Vizme, kterak úloze své dostál.
Už hlava první, „Starobylé bájení a b
snění“, čtenáře střízlivého a poučení dychti-
vého zajisté již tehdy zklamala. Mezery přes-
ného, srovnávacího studia mythologického
které se vymaňovalo ze svých romantických
snů, Sabina vyplňuje pouhými domysly obraz-
nosti a již sám základ vývodů jeho, domnělé
„zděděné tradice života národního, společen-
ského i náboženského“, je naprosto vratký
Ta kapitola byla zastaralá hned, jak vyšla.
Ale i jinak methoda ani stínu nepodává toho
co spisovatel sliboval v úvodu: knihopisný zá-
klad je chatrný, genetiky není, úvahy stře-
čkují páté přes deváté, místo rozborů dlouhé
nudné obsahy se stránkovými citáty míst ne-
význačných, místo vlastního úsudku pohodlne
výpisy z knih starších, ba dokoňce ze škol-
ních čítanekl
Hlava druhá, „Doba přechodů politických
náboženských a kulturních vůbec“, je o málo
lepší. Je to mechanická slátanina ze Šafaří
kových Starožitnosti a jiných jeho knih
z Vocela, Jungmanna, Hanuše a Palackého
tedy právě z toho, co Sabina chtěl překonati
Na těch četných stránkách ani jedine
vlastní myšlenky nepodal skladatel knihy: po-
můcky jeho jej otrocky vedou za sebou, a
kde mezery vyplňuje sám, je to většinou ni
cotná frase.
Sabina
Hlava
Vocel
Jungmann
Hanuš
Palacký
25
article
Hlava třetí, zabírajíc věk XIV., bohatý
zachovanými pravými památkami a bohatý
vývojem společnosti, nad jiné by se byla hodi-
la k tomu, aby Sabina na její látce byl ukázal
pěkné zásady, které v úvodě si učinil vodit-
kem. Ale nic z toho: ani genesis, ani pragma-
tika. Po lyrickém úvodu o romantice násle-
dují obsáhlé výstřížky z Guizotových Dějin
vzdělanosti, z Nebeského, Vocela, Ningra.
kdekoho v pestré směsi, kdo vůbec o věci
psal, a mezi tím dlouhé, bezduché výtahy
citáty z děl předváděných, pořizované ne-
účelně a mechanicky. Zde soustavně pracoval
jen jeden prostředek autorův: nůžky.
Zdálo by se, že aspoň do českého obdob
reformačního Sabina vloží kus svého názoru.
jehož nacionalismus a liberalismus jinde pro-
nikal tak význačně, a že projeví aspoň ku
síly konstruktivní. Ale marné nadějel Spiso-
vatel v pravém slova smyslu vyplundrováv
Palackého, řeší sporné otázky dávno rozře-
šené a vyhýbá se všemu, co ještě na rozře-
šení čekalo, kupí spousty nezpracovaného
materiálu v mechanických, ne již stránkových
nýbrž archových citátech [k nimž, jak ukazuj
stopy na př. v knihovně Náprstkově, předloh
svých ani nepřepisoval, nýbrž prostě je vy-
škubával a dával přímo do tiskárny), od věc
těká k věci, ku předchozím znovu a znovi
se vraceje atd. Již ani neodlišuje, ani nepři-
rovnává: Sabínův Hus, Chelčický, Ctibor, po-
kud citáty ze spísův jejich o nich nemluv
samy, jsou pouhá jména, z nichž čtenář
neutkví obraz nijaký. Půlpáta sta stran ka-
pitoly reformační je máloco víc, než pouhý
potištěný papír.
Sabina
Guizotův
Vocel
Ningr
Palacký
Chelčický
Ctibor
Sabínův Hus
26
article
Co na závěr kníha podala z doby Ferdi-
nandovy a časů pozdějších, je poněkud sou-
středěnější, ježto nakladatel nekonečnému
rozměru „Dějepisu“ patrně položil meze a
dílo r. 1866 náhle ukončil. Ale autor zase ši-
roce mluví o politice, podle rozličných obecne
přístupných pramenů vykládá a stopuje prů-
běh odporu stavovského proti moci králov-
ské, a literaturu odbývá pouhými citáty
z předmluv knih, které má rozbírati, citáty
z literárních historií, které chtěl překona ti,
citáty rozličných titulů způsobem, jaký ani
na bibliografii nestačí. Oblíbená floskule, že
ten a ten spis má značný význam literárně
historický, nahrazuje všechen rozbor, jenž by
ukázal zároveň, v čem tedy konstatovaný vý-
znam ten vlastně záleží.
Tak vypadá první pragmatický dějepis
české literatury... Již kritika tehdejší, ji-
nak dosti milosrdná, konstatovala na něm
dvě základní vady:“ „nedostatek systému.
který nejen ve spise, ale i v hlavě spisova-
telově pozorujeme“, a forma slohová i mluv-
nická tak zanedbaná, že marně bychom se
ohlíželi po přikladě podobném v celé ostatní
literatuře české. Přes to však posuzovatelé
poměr knihy Sabinovy ku předchůdcům jeho
naznačují tak, že prý „Dobrovský, Jungmann
a Šembera podávají nám statistiku, Sa-
bina charakteristiku literatury české.
Dobrovská
Jungmann
Šembera
Sabinov
27
article
Pohříchu i to je úsudek ještě tuze přízni-
vý. Pro starší dobu literatury naší Sabinovi
chybělo všecko: přímé studie z pramenů, kri-
tické rozlišování pomůcek, znalost literatur
cizích a hlavně jednotný názor věde-
cký, jenž bezpečně vniká v jádro věcí a ži-
vly sebe nepodajnější pevně řadí v jasný ce-
lek. Sabina s velkými hesly v ústech chopíl
se nesnadné práce soustavné, na niž tehdy
ani nejpovolanější pracovník, Václav Nebe-
ský, si ještě netroufal; a těžký úkol odbyl do-
cela povrchně. Víme ovšem, že psal v bídě
nouzi; to však věc pouze vysvětluje a ne-
omlouvá.
Jinak věc se má s průpravnými pracemi
jednotlivými k době nové, jejichž sbírka, pe-
člivě pořízená, dnes leží před námí. Tam
Karel Sabina byl ve svém živlu, a kusy ty.
jak záhy dolíčíme, nepozbyly významu po-
dnes.
Sabina
Václav nebe
Karel Sabina
28
article
Kritická přloba k Nár. Listům 1861, str. 148.