ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f86a2bb0-8f0c-11dd-835e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 14, person 62, org 8, work 2
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, v pátek 14. března 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 72.
4 article
Ma ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administraeli na měsle. . . . . . 2 K. — na čtvrt lata . . . . 6 K — s dvojí donkškou na město. . . . na čtrrt feta . . . . 1 K eih ve filálkáchi na méslo . . . . . 1 K 3l Poštou na měsle, na stvrt feta : . . . 8 K 6jo s dvojí zásilkou na měsín, na dtvrtiet ! . . k Dnešní číslo pro Prahu jest oa stranách, s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Praha
5 article Eljén!
Eljén! Včerejší parlamentní skandál s novým jednacím řádem v poslanecké sněmovně uherské nebyl o nic slušnější než paškvíl s novým volebním řádem před týdnem a ta- ké o nic méně nudný. Sněmovní komedie pešťské dávno už se přejídají celému poli- tickému světu svou jednotvárnou banali- tou téhož neustále a jalově předstíraného zápasu o právo, stejně daleké jak straně práce — ruku v ruce s policií — tak i sjed- nocené oposice, která z obou svých takti- ckých method, západoevropské a ugrofin- ské, použila proti jednacímu řádu této dru- hé, s obvyklým zakončením a efektem — vrchním inspektorem Pawlikem. Co se zdávalo druhdy rytířskořečníckou epopejí. ve fantasií kruhů geogvaficky vzdálených. svítící šnůrami národního gala, bez něhož těžko bylo si představiti člena pešťského parlamentu, to stalo se dnes únavnou gro- teskou, opakováním pozbyvším posledního půvabu přítažlivosti. Z poslanecké sně- movny uherské vypáchly poslední zbytky oněch skvělých vlastností, které kdysi ži- vily pověst o maďarských politicích jako rozených státnících a mistrech parlamen- tarismu, úroveň posl. sněmovny pešťské poklesla od té chvíle, co se jeho jediným axiomatem stala účelná brutalita většiny proti menšině na podkladě naprostého po- tlačení práv národností fikcí národa uher- ského. Právě dědici jednoho z nejslavněi- ších jmén maďarské novodobé politické hi- storie hr. Štěpánu Tiszovi dostalo se za jeho známou urážku, způsobenou na čtvr- teční schůzi uherské sněmovny z minulého týdne principu všeobecného volebního prá- va, při jednání o volební reformě uherské.
Eljén Pawlik Tisz poslanecký sněmovna uherský sněmovna
6 article
z Německa kritiky o uherském parlamen- tarismu, která byla včerejším jednáním pešťské sněmovny o jednacím řádě zplna potvrzena. Na řeč presidenta uherské sně- movny, kterouž pronesl před týdnem se své poslanecké tribuny, řka, že všeobecné volební právo snížilo inteligentní úroveň rakouského parlamentu a v Německu otevřelo dextruktivním živlům průchod do parlamentu, c lpověděl vedoucí berlínský list slovy, jaká Maďaři, hýčkanci německé publícistiky, nebyli dosud zvykli slýchati z domoviny bázně boží a dobrého mravu. Pešťský parlament zbudován jest na nej- nestoudnějším podváděním národa a také z něho žije. Uherským parlamentníkům slouží za pramen nečistého výdělku. A prá- vě hr. Tisza přispěl v posledních letech nejvíce k sesurovění a zkompromitování parlamentních poměrů své vlasti. Tak zně- ly líbeznosti říšskoněmeckého listu nej- čelnějšími narážkami jeho článku a takřka přesně za týden po šťastném projednání nejhanebnější z volebních reforem, umožně- né právě nejnestoudnějším podváděním „národa“, uchystal úhlavní strůjce sesuro- vění uherského parlamentarismu dokladk berlínské polemice, pravdu její desetkráte převršující
Maďar Tisza Německo
7 article
„Nečistý zisk“ a „sesurovění parla- mentarismu“, tato dvě berlínská kriteria pešťské sněmovny neustále zněla čtoucím úřadní zprávu uherské korespondenčn kanceláře o včerejší schůzí Tiszova parla- mentu. Zloději! Solní oficířil Nemáte čisté ru- ce! Zpronevěřil jste státní peníze k účelům úplatným! Protestujeme jménem slušnosti a jménem národa, abyste zde ještě seděl v čele vlády. Padouši! Toť jsou celkem ar- gumenty, které proneseny v památné této schůzí proti jednacímu řádu sněmovny — mluvčím Justhova klubu — sanglantní ob- žaloba předsedy ministerstva Lukacse. kterou na sobě musí nechat lpěti, ježto ne- dovolil provedení důkazu pravdy ve zná- měm procesu s Desym. O vlastním před- mětu pořadu dne t. j. o změně jednacího řádu nebylo pragmaticky ani slova, nebýti stručných zpráv obou referentů a opo- siční řečí rumunského poslance Mihalya, jež po odvedení deseti nejdivějších Justhovců a po odchodu ostatní, v síni krom Andrassyova klubu přítomné opo- sice, mírně representovaly povšechnou de- batu o záležitosti tak dalekosáhlé, jako nový jednací řád sněmovní. Ovšem, že každá jiná byla marna a že z předu bylo vyloučeno, že by i jediný puntík byl na osnově změněn, jak schválena po smyslu modifikací, doporučených zpravodajem hned jedním šmahem ve všech třech čte- Toť právě na celém jednání odporné tato naprosto spolehlivá automatičnost násilí, vylučující jakékoli i poslední zdání jakž takž i jen formálně parlamentního projednání, o němž by se říci mohlo, že způsobilo výsledek odhlasované předlohy jakožto principu majority slovem a lege artis vítězné.
Tiszův Mihalya pešťský sněmovna Justhův klub ministerstvo Lukacs
8 article
A potom došlo k obvyklým ovacím nekonečným eljenováním pro Tiszu, před- sedu takovéhoto nejnestoudnějšího podvá- dění „národa“. Ústřední oslavy, které pro- vázívají v pešťské sněmovně každé zlomení vazu právu a slušnosti, poslouchají se z dálky jako živelní výbuch svědomí, které chce být přehlušováno v generální absolu- cí, jakou v bouřlivém vznícení udělují sobě navzájem jednotlivci i celek. Psychologický efekt, nemožný jinde než v tomto ovzduši plemene, jehož jediným zákonem sebe- ochrany jest sveřepost na nejzazší pokraj důsledná, konečně i proti politickým od- půrcům vlastní krvé. Táž posa promluvila i ze slavnostního doslovu presidenta Tiszy. když zval své věrné k poslední schůzi na den 15. března k pietně důstojnému proje- vu nad „závěrečným kamenem zasedání. Pitvorná ta soběstačnost, která nejprů- zračnější a také nikterak nezakrývanou nemorálku povyšuje na parlamentární princip, došla pikantní pointy, když po hlasování o výlukách obstinatních Justhov- ců, předseda prohlásil, že podle zákona o použití parlamentní stráže, hlasy vy- loučených poslanců počitají se tak, jako by byly odevzdány proti jich odstranění brachiál- ní mocí. Jaká to burleskní svědomitost k nepřítomným, jimž, odstraněným, umož- něno přece proti odstranění hlasovati.
Tisza Tisza
10 article
A po tomto nejnovějším obrázku z parlamentárních mravů pešťských, přesně před zarovnáním uherského hrobu voleb- ního práva „závěrečným pietním kame- nem“, zbývá jediná otázka: Má někdov Uhrách, aneb i extra Hungariam představu o tom, kam se tohle všechno řítí, jaké bu- dou konce a nastanou-li v dohlednu?!
Uhry
11 article Z finanční komise sněmovní.
Z finanční komise sněmovní. Finanční permanentní komise sněmovníje příslovečně pracovitá. Tento ráz pracovitosti měl 1 včerejší schůze jejího užšího výboru: projednala značnou část vládního výkladu o všech nových berních projektech, jež finanční komise sněmovní loni připravila pro sanaci financí zemských. Dříve však vyřídil užší výbor došlé svoje spisy. Nejdůležitější z nich je přehled nezaložených dluhů zemských, zemskou účtárnou vypracovaný a komisi na její žádost dodaný, Hlavní číslice pře- hledu toho jsous Koncem r. 1912 činil nezaložený dluh zemský u Zemské banky 54.427.167 K 5 h, kontokorentní dluh země u státu činil 18.661.162 K 85 h, úhraný nezaložený dluh koncem roku tedy 73.088. 329 k 90 hal. Ostatní pohledávky státu vůči zemi česko činily koncem m. r. 7 mil. kor., tak že úhra všech nezaložených dluhů zemských dne 31. prosine r. 1912 čítal 80,088.329 K 90. Pro rok letošní (1913) ie vzrůst nezaložených dluhů rozpočten taktol u Zemské banky učiněn nový dluh 846.910 10 hal., na úhradu běžných výdajů letoška (i na annui- ty z dluhů založených i na úroky z dluhů nezalo- žených, jakož i na annuity železniční) bude třeb 24 mil. kor. kontokorentní dluh země u státu vzrostl 7 mil. kor., ostatní zemské nedoplatky státu jiným zájemníkům (za ubytování četnictva, z ošetřovné v humanitních ústavech a pod.) budou číniti 2 mil. kor., tak že nezaložené dluhy zemské vzrostou za letošek o 33.846.910 K 10 h.
12 article
Úhrn nezaložených dluhů zemských bude tedy koncem letošního roku činitt 113,935.240 K (ovšem. nebude-li ještě letos provedena sanace zemských financi, s čímž — jak patrno — zemská účtárna nepočitá)l Takové jsou finanční důsledky německé do- sud jinak úplně bezvýsledné obstrukce sněmovní Užší výbor finanční komise sněmovní vzal zprávu tu prostě na vědomí. Za referátu zpravodaje dra. Preisse projed- nával pak výbor lhed v podrobné rozpravě — od generální debaty upustiv — vládní výklad nových berních projektech zemských, především o znovuzavedení zemské pivní dávky, na 4 kor. zvýšené. Finanční komise vyřídila loni celou, tuto osno- vu: z kritických jejích součástí dlužno připome- nputi, že osnova ta obsahuje od loňska předpiso možnosti státní inkamerace zemské pivní dávky — což bylo loni prohlášeno za nezbytnou podmínku vlády pro sankci zákona o pivní dávce — neobsa- huje však nijakého časového obmezení dávky té Většina užšího finančního výboru sněmovníh byla včera nejtrapněji překvapena, když z vlád- ního elaborátu shledala, že vláda vedle inkame- rační klausule činí teď další výhradu pro sankci pivní dávky: její časové obmezení do konce roku 1917. Tato podmínka vládní je věcně přímo nepo- chopitelná. Neboť učitelské platy, s nimiž zemsk
doktor Preiss
13 article
pivní dávka přece souvisí, budou stálým, při tom ročně stoupajícím výdajem, pro který tedy je třeba stálého přijmu. Mimo to vláda své doby prohlá- sila, že zákon o nových platech učitelských před- loží k sankci jen tehdy, bude-li země pro ně míti pevnou úhradu, nyní však úhradě pivní dávkou dané sama bere stálost! Chce vláda tímto způso- bem zmařiti úpravu učitelských platů v král Českém? Tento čin vlády má však také význam poli- tický, a to nejhorší. Vláda přece vi, jakou finanění krisí v zemském hospodářství král. Českého způ- sobil zánik minulé pivní dávky. Kríse ta nemohla vzniknouti jinak, nežli z časového obmezení pivn dávky zemské. Když tedy vláda nyní nově zemi ukládá časové obmezení pivní dávky, a to na kra- tinkou dobu necelých 5 let, tu nečiní nic jíného. nežli že již nyní, v březnu r. 1913, připravuje pro zemi možnost nové, větší ještě krise finanční v roce 1918. Ministr financí ryt. Zaloski promluvil onehdy ve finančním výboru poslanecké sněmovny skvě- lou řeč o sanaci financí zemských a o samostat- ných přijmových zdrojích zemí. Po krásných těch slovech provedl nyní škaredý čin vůbec, a tím škaredější, když nemohl nevěděti, že jim teď ji pomáhá do sedla obstrukci v roce 1917. Rozumí se, že jak zpravodaj dr. Preiss, tak předseda dr. Pazderka, tak i ostatní čeští a vůbee rozvážní členové finančního výboru sněmovního — mezí nimi zvláště hr. Deym — se vyslovilt proti časovému obmezení zemské pivní dávky; ústavo- věrný velkostatkář. Němec dr. Herrmann, navrhl. aby pivní dávku zachránil i proti obstrukci r. 1917 aby zemský výbor byl oprávněn, rok jak rokse usnášeti o prodloužení dávky pivní, ovšem s p- novníkovou sankcí.
doktor Preiss Pazderka Deym Němec Herrmann poslanecký sněmovna
14 article
Proč vláda již nyní chce zákonem dáti zbra do rukou obstrukcl, nedovedl vyložiti ani její zá- stupce v komisi, vicepresident zem. fin. ředitelstv ryt. Terschy projevil jen mínění, že vláda na ob- strukční podmínce časového obmezení pivní dávky stůj co stůj setrvá, a že jako její konec ustanovila rok 1917 proto, že rokem tím uplyne platnost i ji- ných zákonů finančních. Pro svou obmezovací klausuli měla vláda vče- ra ve finančním výboru sněmovním jediného ob- hájee: německého radikála Hüttra. Posl. Hütter vyprovokován hrabětem Deymem, byl zeela upřím- ný: bez výhrady prohlásil, že Němci jsou pro ča- sové obmezení pivní dávky proto, aby v roce 1917 měli opětný podklad pro svou obstrukci. Je tedy naprosto určitě zjištěno, že vláda její polský autonomistický ministr financí ryt. Za- leski přímo pracují pro německou obstrukci na českém sněmě — už na pět let předeml Po českém protestu proti časovětnu obmezene dávky pivní byl proti hlasům německým přijat návrh dra. Herrmanna. Výbor pak vyřídil několik dalších oddílů vládního prohlášení O včerejší schůzi byla vydána tato oficiáln zpráva: Subkomitét pbrm. komise finanční konal dne 13. března o 3. hod. odp. schůzi za před- sednictví posl. dra. Pazderky a přítomností zá- stupce vlády vicepresidenta zem. fin, ředitelstva ryt. Tersche a zástupce zem, výboru rady dra Pilaře. Omluvení posf. dr. Relninger a posl Blažek. Předseda předkládá pomůcky a statistický materiál na žádost subkomitétu zemským výborem dodané, jakož i četné přípisy německých spolků učitelských, jimiž se žádá rychlé usnesení finanění komise ve smyslu § 3. zákona o permanenci. Na to přikročeno ku projednávání vyjádře- ní ministerstva financí o usnesených ná- vrzích zákonů o nových daních a dávkách. Roz- pravu zahájil zpravodaj posl. dr. Preis s, jenž
Posl Hütter Deym Němec Herrmann Pazderka Tersch doktor Relninger Blažek Preis rada doktor Pilař
15 article
V drohném prodejl ranní číslo o zobě . . za sa večerní . . . za f b Ve nliálkách na venkovš ranní čislo . . . . . . . 10 večerní lnserátv plati so hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul.,. Tam nacházejí se těe redakcn, lskárna a expedlne „Národních Listů“ Rukoplay se nevraceji
16 article
zmiňuje se též o požadavcích spolků majite- lů domů a jich odporu proti zvýše n zemských přirážek Zástupce zem. výboru rada z. v. dr. Pila probírá pak a podrobuje zevrubné kritice vládní prohlášení o nové pivní dávce. Upozorňuje ze- jména na nebezpečí vládou žádaného časové h obmezení platnosti zákona o pivní dávce do konce roku 1917. Po debatě, které se zúčastnili všichni členové a protestovali zejména proti vládou žádanému časovému obmezení pivní dávky, přijat byl návrh zpravodaje posl. dra. Prelsse, aby podán byl vládě rozklad, týkající se časového obmezení pivní dávky do r. 1917, a kdyby vláda na rozklad ten nepřistoupila, aby připojen byl ku § 13. před- lohy o zemské pivní dávce odstavec, kterým s zemský výbor pro případ, že by sněm o pro- dloužení pivní dávky usnésti se nemohl, zmoc- ňuje ku prodloužení této dávky vždy na rok s nelvyšším schválením. V záležitosti změn zákona o honebních lístcích, žádaných ministerstvem financí, kte- réžto změny většinou jsou jen stylistického rázu. usneseno přistoupiti na žádanou novou textaci. Na to jednáno o stanovisku vlády k zákonu o přírostku hodnoty půdy, zejména o § 2., a přijaty navrhované změny §8 2. a 4., a podobně též na- vrhované změny zákona o zemské přiráže ke státní potravní dani z vína; naproti to- mu nepřistoupeno na požadavek vlády, týkající se zvláštního hudebného Příští sehůze je ve čtvrtek dne 20. břez- na o 3. hod. odp.
17 title
Politický přehled.
18 title
Země české.
19 article Dohra krásnodvorské řečí posl. Ira
Dohra krásnodvorské řečí posl. Ira Zděšení všeněmeckého tábora nad řečí posl. Ira, jenž v Kr. Dvoře prohlásil, že ja- kákoli vyblídka na poněmčení neněmeckých národností v zemích bývalého německého bundu jest naprosto marna, že Čechům nutno dáti tak jako tak autonomii, a dále rozvinul theorií pěti států rakouských, z nichž jeden „Deutsch-Oesterreich“ má býti vzat do nej- těsnějšího poměru s říší německou — pomi- nulo. Všeněmecký Verein pro „Východní Mar- ku“ svolán byl sice ke strašné fémě nad Irem v ponděli do své místnosti ve Vídni, ale k rozsudku nedošlo. Jiří Schönerer poslal ke schůzi pozdravný dopis, v němž dovolává se svého kolegy Bismarcka, připominal, že že- lezný kancléř několikráte veřejně projevíl politování nad tím, že Němci v Rakousku vzdávají se své državy, že Bismarck uvítal ra- dostně založení všeněmeckého spolku „Ost- marky“ a že prohlásil: „Ani píď německé ze- mě nesmí býti ztracena, ani ždibec něme- ckého práva nesmí býti obětován.“ Bísmarck domáhal se činem i slovem vždycky rozšířeni obvodu německé mocí. „My jako Bismarckov- ci,“ píše starý pán ze Světlé, „přírozeně sto- jíme na témž stanovisku a pravíme: Všeněme- cká politika nezná žádný ústup a všeněmecká myšlenka nikdy nedá se ukouti do černo- žlutých pout.“ Avšak kromě dopisu poslal Schönerer také telegram, v němž žádá, aby se Irova záležitost na schůzi neprojednávala, poněvadž poslanci Malik, Wüst a Jäger bez- podmínečně vyslovilí se proti krásnodvorským názorům Irovým a poněvadž se očekává, že se i posl. Iro podvolí. Shromáždění ostmarečtí Bismarckovci spokojili se tudíž několikaná- sobným provoláním „heil“ Schönererovia usnesli se na resoluci, ve kteréž slavnostně ujišťují, že se všeněmecká politika nedá ukoutí do „černožlutých pout“. Státotvorný Iro tedy prohrál a z jeho pěti států tedy nebude pa- trně — nie
Ir Čecho Irma Schönerer Bismarck Němec Irův Malik Wüst Jäger Irová Králové . Dvůr východní Mar Vídeň Rakousko DeutschOesterreich
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. První pragmatické dějiny literatury české. Již od počátku let čtyřícátých se Kare Sabina řadou kritik a essayí o zajímavých zjevech novějších i starších chystal k soustav. nému dílu o dějinách celé naší slovesnosti Byl tehdy stanoviskem z moderních nejmo- dernější, všestranný, temperamentní, pokro- kový. A když na prahu uvolněného života ob- čanského r. 1860 v Praze začal vycházeti „Dějepis literatury českosloven- ské“, naděje, které vzbuzovalo toto dílo Sabinovo, byly veliké. Také skladatel sám se cenil, jak náleží hned úvod knihy jeho o literatuře a literár- ním dějepisu jest toho výmluvným svěde- etvím.
Sabina Sabinův Praha
21 article
Vykládá o obecném rozvoji národův pokrocích kultury vůbec, jak se jeví v proni- kavém působení literatury na život spole- čenský; odhaluje toho příčiny, které obecné- mu davu jsou skryty a jichž dopátrá se to- liko vyvolený duch myslivý; rozlišuje „dvojí zjevení ducha lidského“, rozum a obraznost jež navzájem se potírají a přece věčně odká- zány jsou na sebe; a horuje o významu sloves- nosti v životě národů. „Literatura zajisté, praví, „nejživěji k nám mluví o minulosti naši i cizí, jakož i celá přítomnost se v ní věrně zrcadlí. Organismus její jest tak všestranný elastický, že v něm všecky převraty a pře- chody veřejného mínění i soukromého pře- svědčení světlými stopami se značujou, nebot ona se účastňuje u všech zájmech a osudech národů. Ležíť to v její povaze, jest to jejím povoláním.“ živými barvami Sabina líčí úko člověčenstva, jenž záleží v obecném blahu. a že „blaženství toto jen z rovnováhy hmot- ných a duševných sil vyplývá“, a elegicky sto- puje naprostý zánik starého života orientál- ního, jak jej vypěstovaly Ninive a Babylon Persepolis a Palmýra, založeného na pouhém blahobytu hmotném bez „jiskry tvořivého du- cha“, s nadšením prodlěvaje u staré Hellady hmotně síce zničené, ale osvětou svou a umě- ním, „harmonií přírody a ducha“ podmanivš si celý svět.
Sabina Ninive Babylón Persepole Palmýra
22 article
Literatura Sabinovi však není pouze svíc minulosti, nýbrž také roditelkou budoucnosti Charakter národa českého na př., odevšad js vyhoštěn, posléze uchýlil se do pouhé litera- tury, a literatura ta, a to podle mínění auto- rova samojediná, znovu vzkřísila ho k životu. Podivno však, že kdežto na jedné straně Sa- bina v slovesnosti naší spatřuje stopy řecké harmonie přírody a ducha, na straně druhé vidí v ní posud vtělenu pouhou prostřednost. život stranný a nevyspělý, ideje úzké a všední Úkol historie literární podle Sabiny tkv v tom, „aby jevila stav písemnictví v každé době a ukázala, kterak se ono z poměrů mist- ních a časových vyvínulo“. Pokrok slovesno- sti pak vždy vychází z duchů produktivních kteří vzletem i rozhledem povznesli se nad tvoření průměrné a razili cestu novým smě- rům. Základem literární historie (nebo, jak Sa- bina praví, „úhlavní přípravnou naukou“ její je bibliografie. „Bez dostatečné znalost náležitých knih nelze pokročiti v níjaké vě- dě, nejméně ale v literární historii“. Biblio- grafie má již také svůj rozvoj: pouhé zazna- menávání spisů; spořádání spisů podle času a oborů s úsudky o jednotlivých plodech; a uvedení jednotlivých děl v logickou sou- vislost způsobem takovým, aby vedle vý- počtu vystoupila i cena jejich dynamická Tento třetí stupeň Sabina pokládá za poslední tehdy fasi literárního dějepisu našeho. A na tom stupní on sám zakládá postup další, vy- psání pragmatické.
Sabina
23 article
Sabina cíl svůj, cíl historický, proti před chozí bibliografické práci české vymezuje velmi určitě. „Historie vede k poznání časův vůbec, knihopis ku nahlédnutí v plody jedno- tlivé. Historie tlačí ku předu, bibliografie nut pozdržovati se u literárních zjevů jednotli- vých. Historie se uceluje budoucností, kniho- pisu jest každý plod sám sobě celkem, byt ne spolu účelem.“ JJe tudíž historie literatury částí dějin obecných, ač pokrok slovesný vy- plývá z jiných podmínek než pokrok obecně dějinný. „Někdy,“ pěkně praví Sabina, „duch po staletí pracoval, nežli myšlenku svou na historickou půdu avedl, někdy za bezprostřed- ními skutky národa daleko se opozdila lite ratura, jelikož nekaždá myšlenka hned i písmo se klade, nýbrž hned u zrození v živo bezprostřední vstoupí, z kteréhož tepry na- potom do literatury přejde.“ A jako prý my- šlenka mře, slovem-li se nezakotví v životě tak prý mrou i národové, nepojisti-li si v ná- valu cizích živlův a útvarů jsoucnost svot vlastními myšlenkami, vlastní hřivnou du ševní. Sabina „hlavní cenu naší národní bytno- sti“ spatřuje ve „vzpomínkách“, to jest v li- teratuře starší, která probudila a udržovala vlastně literaturu naši novou. Tam vidí spor ducha s hmotou, obraznosti s rozumem, zá- jmů věčných s prchavými zájmy všedními atd Chce jej znázorniti geneticky, krok za kro- kem, ve všech fasích. Proto se nepoutá nija- kou (jak praví) „svévolnou soustavou“, nýbrž klade prý věci tak, „jak přirozenou cestou buď vedle sebe povstávaly, buď po sobě se vyvinovaly, aby co duchem příbuzné sobě slovem se neodloučilo, a co nepříbuzné, ne- přirozeně k sobě se nepoutalo.
Sabina
24 article
Jak vidno, úkol veliký. Sabína vděčné uznává, co literární historie podala před ním ale sám chce postoupiti na cesty nové, samo- statné, Hilosoficky historické, chystá se podat mnohem víc. Vizme, kterak úloze své dostál. Už hlava první, „Starobylé bájení a b snění“, čtenáře střízlivého a poučení dychti- vého zajisté již tehdy zklamala. Mezery přes- ného, srovnávacího studia mythologického které se vymaňovalo ze svých romantických snů, Sabina vyplňuje pouhými domysly obraz- nosti a již sám základ vývodů jeho, domnělé „zděděné tradice života národního, společen- ského i náboženského“, je naprosto vratký Ta kapitola byla zastaralá hned, jak vyšla. Ale i jinak methoda ani stínu nepodává toho co spisovatel sliboval v úvodu: knihopisný zá- klad je chatrný, genetiky není, úvahy stře- čkují páté přes deváté, místo rozborů dlouhé nudné obsahy se stránkovými citáty míst ne- význačných, místo vlastního úsudku pohodlne výpisy z knih starších, ba dokoňce ze škol- ních čítanekl Hlava druhá, „Doba přechodů politických náboženských a kulturních vůbec“, je o málo lepší. Je to mechanická slátanina ze Šafaří kových Starožitnosti a jiných jeho knih z Vocela, Jungmanna, Hanuše a Palackého tedy právě z toho, co Sabina chtěl překonati Na těch četných stránkách ani jedine vlastní myšlenky nepodal skladatel knihy: po- můcky jeho jej otrocky vedou za sebou, a kde mezery vyplňuje sám, je to většinou ni cotná frase.
Sabina Hlava Vocel Jungmann Hanuš Palacký
25 article
Hlava třetí, zabírajíc věk XIV., bohatý zachovanými pravými památkami a bohatý vývojem společnosti, nad jiné by se byla hodi- la k tomu, aby Sabina na její látce byl ukázal pěkné zásady, které v úvodě si učinil vodit- kem. Ale nic z toho: ani genesis, ani pragma- tika. Po lyrickém úvodu o romantice násle- dují obsáhlé výstřížky z Guizotových Dějin vzdělanosti, z Nebeského, Vocela, Ningra. kdekoho v pestré směsi, kdo vůbec o věci psal, a mezi tím dlouhé, bezduché výtahy citáty z děl předváděných, pořizované ne- účelně a mechanicky. Zde soustavně pracoval jen jeden prostředek autorův: nůžky. Zdálo by se, že aspoň do českého obdob reformačního Sabina vloží kus svého názoru. jehož nacionalismus a liberalismus jinde pro- nikal tak význačně, a že projeví aspoň ku síly konstruktivní. Ale marné nadějel Spiso- vatel v pravém slova smyslu vyplundrováv Palackého, řeší sporné otázky dávno rozře- šené a vyhýbá se všemu, co ještě na rozře- šení čekalo, kupí spousty nezpracovaného materiálu v mechanických, ne již stránkových nýbrž archových citátech [k nimž, jak ukazuj stopy na př. v knihovně Náprstkově, předloh svých ani nepřepisoval, nýbrž prostě je vy- škubával a dával přímo do tiskárny), od věc těká k věci, ku předchozím znovu a znovi se vraceje atd. Již ani neodlišuje, ani nepři- rovnává: Sabínův Hus, Chelčický, Ctibor, po- kud citáty ze spísův jejich o nich nemluv samy, jsou pouhá jména, z nichž čtenář neutkví obraz nijaký. Půlpáta sta stran ka- pitoly reformační je máloco víc, než pouhý potištěný papír.
Sabina Guizotův Vocel Ningr Palacký Chelčický Ctibor Sabínův Hus
26 article
Co na závěr kníha podala z doby Ferdi- nandovy a časů pozdějších, je poněkud sou- středěnější, ježto nakladatel nekonečnému rozměru „Dějepisu“ patrně položil meze a dílo r. 1866 náhle ukončil. Ale autor zase ši- roce mluví o politice, podle rozličných obecne přístupných pramenů vykládá a stopuje prů- běh odporu stavovského proti moci králov- ské, a literaturu odbývá pouhými citáty z předmluv knih, které má rozbírati, citáty z literárních historií, které chtěl překona ti, citáty rozličných titulů způsobem, jaký ani na bibliografii nestačí. Oblíbená floskule, že ten a ten spis má značný význam literárně historický, nahrazuje všechen rozbor, jenž by ukázal zároveň, v čem tedy konstatovaný vý- znam ten vlastně záleží. Tak vypadá první pragmatický dějepis české literatury... Již kritika tehdejší, ji- nak dosti milosrdná, konstatovala na něm dvě základní vady:“ „nedostatek systému. který nejen ve spise, ale i v hlavě spisova- telově pozorujeme“, a forma slohová i mluv- nická tak zanedbaná, že marně bychom se ohlíželi po přikladě podobném v celé ostatní literatuře české. Přes to však posuzovatelé poměr knihy Sabinovy ku předchůdcům jeho naznačují tak, že prý „Dobrovský, Jungmann a Šembera podávají nám statistiku, Sa- bina charakteristiku literatury české.
Dobrovská Jungmann Šembera Sabinov
27 article
Pohříchu i to je úsudek ještě tuze přízni- vý. Pro starší dobu literatury naší Sabinovi chybělo všecko: přímé studie z pramenů, kri- tické rozlišování pomůcek, znalost literatur cizích a hlavně jednotný názor věde- cký, jenž bezpečně vniká v jádro věcí a ži- vly sebe nepodajnější pevně řadí v jasný ce- lek. Sabina s velkými hesly v ústech chopíl se nesnadné práce soustavné, na niž tehdy ani nejpovolanější pracovník, Václav Nebe- ský, si ještě netroufal; a těžký úkol odbyl do- cela povrchně. Víme ovšem, že psal v bídě nouzi; to však věc pouze vysvětluje a ne- omlouvá. Jinak věc se má s průpravnými pracemi jednotlivými k době nové, jejichž sbírka, pe- člivě pořízená, dnes leží před námí. Tam Karel Sabina byl ve svém živlu, a kusy ty. jak záhy dolíčíme, nepozbyly významu po- dnes.
Sabina Václav nebe Karel Sabina
28 article
Kritická přloba k Nár. Listům 1861, str. 148.