2
masthead
V Praze, v sobotu dne 23. července 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v administraci
sa měste
p čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvoší čonáškon
ra měsíe
n čtvit lela . . . . 7 K 00h
va flialkách: aK 90
sa něsíc
Poštou:
za něsíe
ns čivrt lefa . . . .
s dvají zísilkou
za měsi
::: kZ
s žtvrt leta
Praha
5
article
Anglo-ruský spor.
Anglo-ruský spor.
Kdyby dosah vzniklého sporu pro zabavení
anglické lodi „Malakky“ tak zvaným dobro-
volným loďstvem ruským se oceňoval dle vřavy.
jakou po celý týden působí „žlutý“ tisk v Angli
i na pevnině, nebylo by nejmenší pochybnosti
o tom, že jsou Anglíčané učinění beránci, jež
napadl nemotora — ruský medvěd. Vyskytly se
skutečně již případy, kdy takováto hlomozná
taktika anglická se dodělala účinku, připomí-
náme pouze africkou Fašodu, ale ani sami Angli
čané nevěří tomu, že takováto taktika jest ne
klamná.
Dle mezinárodních úmluv o námořním
právu válčících mocností, na jehož základě vy
budováno jest i ruské právo kořistní, dovoleno
jest zastaviti, prohlédnouti a po případě zaba
viti každou obchodní loď států neutrálních, na
lezá-li se na ní válečný kontraband. Na lodi
„Malakka“ nalezal se skutečně podobný náklad
určený pro východní Asii, a o tom, stalo-li se
zabavení správně čili nic, rozhoduje tak zvaný
kořistní soud. Angličané popírají, že byl vá-
lečný kontraband určen pro Japonsko, tvrdice
že byl náklad lodi ustanoven pro vlastní potřebu
Anglii. Po této stránce bude tedy záležitost
předmětem podrobnějšího vyšetřování a jednání.
Angličan
Malakka
Asie
Japonsko
Anglie
6
article
Prozatím jest jisto, že požadavek, v pro-
testu anglické vlády v Petrohradě podaném, aby
„Malakka“ byla „ihned“ propuštěna, ne-
bylo vyhověno, ač uplynul již celý týden;
naopak loď odplula pod ruskou vlajkou, opa-
třená ruskou posádkou z Port Saidu, a jak se
z Londýna oznamuje, potvrdil předseda min-
sterstva Balfour, že se domnívá, že se skutečně
tak stalo. Z dalšího opatření, jež se stalo na žá-
dost státního podtajemníka Percya, by dotaz, po-
slancem Lauriem v parlamentě ohlášený, od-
ročen byl až do pondělka, rovněž
jest patrno, že vláda anglická nemá tak na spěch
s přiostřením sporu, jako „žlutý“ tisk, který ne-
ustává nazývati zakročení dobrovolného loďstv
ruského — „námořským lupičstvím“, ačkoliv
toto loďstvo tvoří součásť válečného loďstva ru-
ského.
I německé časopisy, na př. „Berl. Tagbl.“
vyslovují přesvědčení, že ruské křižáky dobro-
velněho loďstva musi býti považová ny
za válečné loďstvo, protože jim
byl takový úkol uložen. Mimo to ne-
smí se zapomenouti, že válečná moc může i sou-
kromým lodím dáti tak zvané „lapací listy
Není tudíž ani po télo stránce pochybnosti, že
loďstvo dobrovolné dle mezinárodního práva
bylo oprávněno zakročiti.
Berl
Petrohrad
Malakka
Londýn
Port Said
Percya
7
article
—Dále budiž připomenuto, že ve válee s Bury
v jižní Africe dala Anglie německé lodi po
štovní již v Červeném moři zadržeti a prohlí
žeti; dle mezinárodního práva nesmí ani po
štovní lodi neutrálních mocností podávati válčíe
moci signály anebo dopravovati pro ně zprávy
povahy podezřelé.
Se stanoviska mezinárodního práva není tedy
případ lodi „Malakky“ tak jasný, jak by „žlutý“
tisk všemu světu rád namluvil. Proto Rusové
ani po anglickém protestu „ihned“ necouvli, ale
jak se rovněž oznamuje, nejen jednání dobro
volného loďstva, pokud se týče dotýčného ve-
litele, schválili, ale jak se „Vossische Ztg.“ do-
vídá z Petrohradu, dotýčné své právo za na-
presto nepochybné považují; ba že byli
o válečném kontrabandu „Malakky“ dopo-
drobna zpraveni, než své opatření učinili,
Za to nezdá se, že by Angličané byli si
svou věcí tak jisti, jak se tváří; oznamujeť se
z Paříže, že tamní anglický velevyslanec o pří-
padě zabavení „Malakky“ měl delší roz-
mluvu s ministrem francouzským pro zahra-
ničné záležitosti Delcassém, a tu prý měl Del-
čassé dojem, že anglická vláda má za to, že
se naskytla francouzské vládě znameni ta
příležitost, aby vhodným důvěrným za-
kročením v Petrohradě odvrátila ne-
bozpečí, ohrožující světový mír; takováto žádost
jest zajisté dokladem, že Anglie si přeje
prostředkování.
Rus
Ztg
Angličan
Bura
Afrika
Anglie
Malakka
Petrohrad
Paříž
8
article
Ač dle nejnovějších zpráv, dosud nepotv-
zených, prozatím se stalo dohodnutí, aby lod
„Malakka“ byla dopravena do některého neutrál
ního přístavu, kdež má vyčkati konečné vyří-
zeni sporu, neni vyloučeno, že z případu tohote
vyvinou se otázky, kteréž mohou zatlačiti do
pozadí : posavadní obrovský zájem o válku
musko-japonskou.
Zavládáť hlavně ovšem v Anglii a v ostat
nlch státech, s Anglii sympatisujících, domnění.
te Rusko pokládá za nutné, aby dospěla ko-
sečného řešení otázka dardanellská, t. j. aby
se odstranily posavadní překážky volného vý-
jezdu ruských válečných lodí z Černého moře.
Tak oznamuje se „Matinu“: V ruském mini-
slerstvu zahraničném prohlašují, že Rusko t
považuje za své naprosté právo, že lodi jeh
jod obehodní vlajkou mohou proplouti Da-
danellami, aniž by vláda turocká tomu mohla
odptrati. Nikdo však nemůže ruským
lodím překážeti, aby se proměnily
vlodi válečné, jakmile opustí Darda-
nely.
Rusko již od let vymohlo na Turecku, že
tolně propouštělo lodi, dopravující vojsko, jako
„Nižní Novgorod“, křižáky dobrovolného lod-
rra, jako „Kostroma“, ba i fregattu „Admirál
Kernilov“, jakož i nevyzbrojené torpédovky.
dr,lie se obyčejně spokojila formálním prote-
sem, tak posledně v r. 1903, když pluly takové
naké torpédovky pod obchodní vlajkou.
Vyjednávání v této příčině vede se ostatně
ls již po několik měsíců, jak patrno z petro-
tniské zprávy „Daily Telegraphu“. Dle toho
tnčila otázka dardanellská do nového stadia
1 způsobila v diplomacii pronikavý zájem. Při-
Funé kroky se staly již v únoru t. r., odté
dy vyjednáváno s tureckou vládou, a šlo jen
ješt o to, zjistiti, zdali Anglie se odhodlá do-
tnnli věc k uplné roztržce s Ruskem. Proto
Busko činilo zároveň opatření jak
Matin
Kernilov
Buska
Malakka
Anglie
Rusko
Černý moře
Turecko
nižní Novgorod
Kostroma
9
article
ve Střední Asii tak na pobřeží bal
tickém pro případ anglického od-
poru. Akce dobrovolného loďstva ruského stala
se v úplném souhlase s nejvyšší správou ru
ského válečného námořnictva, a Rusko ne-
míní bráti nijakého ohledu na ná-
sledky anglického nesouhlasu.
Dle obvyklého názoru by se mohlo zdáti.
že by Rusko právě nyní se mělo vyhnouti při-
ostření svého poměru k Anglii; ale tento názor
zapomíná, že ani Angličané nemají právě všecky
výhody na své straně a že zájem jejich na Darda-
nellách se značně změnil od dob, kdy původní
smlouva vznikla. Dnes jsou Angličané pány
Egypta a ovládají průplav suezský, čeho tehdy
nebylo; dnes jiná moc zasahuje vlivem svým
do Malé Asie a tím rovněž klesl zájem Angli
čanů v oněch končinách.
Dále Angličané dle nedávných slov lord
Curzona, vládce v Indii, musí si býti vědomí
toho, že smrtelná rána jejich světovládě může
býti Ruskem zasazena ve Střední Asii —
tam anglická námořní moc nic nemůže Angli
prospěti.
Konečně — nehledě k veliké námořní moe
této — Anglie nemá dosti sil pozemních, ba, jal
z návrhů, v parlamentě činěných, patrno, nalezá
se ve stavu nutné reorganisace sv
pozemní armády.
To vše by svěděilo, že nynější vřava angli-
cká může býti také vypočítaným závojem, z
nímž se může docíliti smíru nejen ohledně za-
bavené „Malakky“, ale i ohledně Dardanell
— Tibetul
A skutečně se oznamuje listům francouz-
ským z Londýna, že Anglii velice na tom záleží
aby ve příčině Tibetu dospěla k dohodě s Ru
skem.
Ač tedy okamžitě spor anglo-ruský působ
velmi vzrušivě, přece není vyloučeno, že oba
soupeři se dorozumějí — nenastanou-li nové
komplikace, v nichž by se Anglii podařilo, na-
hraditi vlastní nedostatek pozemního vojska —
vojsky mocnosti spřátelených.
Angličan
Angl
Curzon
Asie
Rusko
Anglie
Egypt
Indie
Malakka
Londýn
10
article
Valka
Valka
Změna v pohybech vojska japon-
ského.
Přes Paříž došla dnes zpráva o sdělen
moskevského časopisu »Rusk. Listok«, že armáda
Kurokiova protrhla levé křídlo armády Kuro
patkinovy a vytrhla směrem k Mukdenu. Zpráva,
sama o sobě neurčitá, zdá se býti i nesprávnou.
Největší část armády Kurokiovy soustředěna od
poloviny tohoto měsíce u průsmyků molienského
a modulinského; tam svedena 16. a 17. čer
vence bitva s druhým sibířským armádním
sborem pod velením gen. F. Kellera a došlo-l
od té doby na novou bítvu, spojenou s dalším
ústupem ruského vojska, vedla by odtud cesta
na Ljaojan a nikoli na Mukden.
Že však jakási změna v pohybech japon-
ského vojska se očekávala, o tom svědčí sou
kromé zprávy, jež ruské listy obdržely z bojišt
v posledních dnech. N. Deměinský sděluje
»Birž. Vědomostem« z Dašičsa ze dne 17. čer-
vence, že japonská západní armáda se rozdělila.
Větší část vypravila se okolními cestami n
východ k Sjujanu. Zjistilo se to rozvídkami
gen. Miščenka. Gen. Miščenko na prostranstv
16 verst nesetkal se nikde s Japonci. V Dašičao
se soudilo, že snad značné ztráty před Por
Arturem přiměly gen. Oku, aby část svého
vojska od Kajpina odeslal nazpět na jih. Ale
Demčinský ihned připomíná, že se pozoruje
nápadné soustřeďování japonského vojska na
třech místech: 1. u modulinského sedla, odkudž
sám Kuroki s pěti divisemi ohrožuje Ljaojan;
2. u dalinského průsmyku, kamž soustředěno
také tolik vojska, jež může směřovati po silnie
sjujansko-hajčenské na Hajčen; 3. u Sajmadzy
odkudž vede cesta na Mukden. V Sajmadzy
byla však v tu dobu soustředěna pouze jedna
brigáda. Cilem prvých dvou armád mohlo být
dle Demčinského buď zadržeti ruské vojsko
ustupující od jihu na sever, aneb prorvati se
k železné dráze a odtrhnouti jižní část ruského
vojska od Mukdenu.
Valk
Rusk
F Keller
N Deměinský
Birž
Artur
Demčinský
Paříž
Mukden
11
article
Nemirovič-Dančenko v »Rusk.
Slově« v depeši ze dne 19. července potvrzuje,
že u Dašičaa zůstalo málo japonského dělostře-
lectva; všechno že se vypravuje na sever, kde
se chystá veliká srážka. N. Kirillov v »Rusie
sděluje ze 16. července, že u Dašíčaa pozoruje
se přechod Japonců na východ. Účelem jeho
může prý býti buď snaha, obejíti jižní ruské
vojsko a odtrhnouti je od hlavního voje, aneb
spíše nový útok na Port-Artur. Podrobných
zpráv, zejmena úřadních zpráv z hlavního stanu
dosud není a nutno tedy vyčkati, potvrdí- li s
zprávy dopisovatelů z Dašičaa a jsou-li ve spo
jení se zprávou »Rusk. Listka« o japonském
pochodu na Mukden.
Účinky mandžurských dešťů.
Čteme v jedné z posledních depeší Nemi
roviče-Dančenka: Objíždím jižní posice. Po pěti
denních neustálých deštích Mandžurska nelz
poznati. Gaoljan (mandžurské proso) vyrostl
zvící člověka. Střelecké oddíly a vyzvídky mohou
se nyní ukrýti všude. Dnes Japonci nezpozoro-
vali našich vojáků, stojících v gaoljaně. Ale tak
nepřítel pohodlně se v něm pohybuje v samém
sousedství našeho vojska.
Baltické loďstvo.
Zpravodaj »Echo de Paris« vyžádal si roz
mluvu s velitelem budoucího druhého tichomoř-
ského loďstva, admirálem Rožestvenským, o
něhož chtěl zvěděti, kterou cestou loďstvo se
hodlá bráti na východ. Admirál Rožestvenský
odvětil mu, že loďstvo tak silné, jako jest druhá
tichookeánská eskadra, nemá příčiny, aby tajilo
své pohyby. Mohu vám sděliti předem — pravil
— kde budou naše zastávky. V Kielu vymě
Nemirovič
Dančenko
N Kirillov
Japonec
Artur
Rusk
Paris
Rožestvenský
Rusk
Kiel
Dašičao
Nemi rovič
12
article
níme pozdravy s Němci, přijmeme a učiníme
návštěvy; pak se zdržíme den v Plymouthu.
Angličané s nadšením nás sice neuvítají, ale
přijmou nás korrektně. Do francouzských přl-
stavů asi nezajedeme; za nynějších poměrů lépe
vystříci se všech nepříjemných komentářů. Vy-
hneme se francouzským přístavům, abychom
nezavdali podnět k nemiístným manifestacím. Po
krátké zastávce v Karthageně a v Neapoli pro-
pluje naše loďstvo (kromě těžkých dopravních
korábů, které se budou plaviti kolem mysu
Dobré naděje), suezský průplav, v Džibutti po-
zdravíme francouzskou vlajku, druhá čásť lod-
stva odpočine si na krátko v Adeně a co bude
dále, to uvidíme potom — dodal admirál. Ovšem
předpokládaje, že vše to, co mu »Echo de
Paris« vkládá v ústa, je vskutku pravda.
Jak se čtyři staří kubanští kozáci
dostali do Mandžurie.
Zpravodaj »Nov. Vremene« píše z Ljao
janu
Dnes potkal jsem na stanici Červeného
kříže několik kozáků kubanského a terského
vojska, kteří se vypravili do Mandžurska k
zdravotnímu oddělení. Setkal jsem se s nimi
právě když vyjednávali s hlavní správou, od niž
měli dostati cestovné.
»Jen že budete musit odložiti kynžaly
(dýky) a šašky (kozácké šavle)« — pravili jim
»To není možná . . . Jací bychom byl
kozáci beze zbraně . . . baby. Ne, beze zbraně
kozák býti nemůže.«
»Ale vždyť jedete jako sanitáři.«
»Ovšem, ale přece jsme kozáci. Kdož vi.
ledaco se může přihoditi. My se nezřekneme
nijaké služby.«
Po dlouhém vyjednávání bojovným sanitá
řům vyhověli a ponechali jim zbraň. Dal jsen
se s nimi do řeči.
Němec
Angličan
Paris
Plymouth
Neapol
13
article
»Vy opravdu jedete ke zdravotnímu o
dělení ?«
Nejslarší ze čtyř kozáků, urjadnik (pod
důstojník) Ilja Didenko se usmál. »Zatím k
zdravotnímu; a později, co bůh dá . . .«
»My všichni jsme už prosti vojenské po-
vinnosti; jakž bychom se dostalí jinak na
vojnu«, vysvětloval mi stejně chytrácky terský
kozák Zankisov, načež mi vypravoval, jak celou
svou vojenskou službu strávil na tureckých
hranicích, jak se svými soudruhy musil slíditi
po lupičích a podloudnicích, jaké lsti a chytrosti
musil užívati, jak se znenáhla přiučili výzvědné
službě a když se jí konečně naučili, nemají
kde by svých vědomostí užili, poněvadž sestárl
a dosloužili.
»A nyní v Mandžursku a na Koreji mohl
bychom posloužiti caři a vlasti — dodal Zan-
kisov. — A ostatně i jako sanitáři můžeme
snad konati výzvědné služby.«
Seznal jsem, že všichní čtyři kozáci
Jeremin, Zankisov, Didenko a Gučijev, stali s
sanitáry, jen aby se dostali na daleký Východ
Také se tim netají, pravíce, že mají peníze na
koupi jízdních koní. Svých s sebou vzíti ne
mohli, poněvadž doprava by byla přílis drahá
a Červený kříž by za koně neplatil, poněvadz
sanitáři nemají práva na koně. Spolehají na
gener. Rennenkampfa a Miščenka.
Nejslaršit
Didenko
Zankisov
Zan
Jeremin
Gučijev
Rennenkampf
Miščenka
Mandžursko
Korea
14
article
»My ani služné nežádáme; tam kde jed
tisíce, i my čtyři snad se najíme.«
Namíti jsem, že nebylo třeba vydávatis
za sanitáře; že se mohli pouze přihlásiti u vo-
jenského představenstva a že by je byli přijali
Ale této »milosti« prý se nemohli naditi, poně-
vadž jsou již přiliš staří a maji doma rodiny
každý čtyři, ať pět děti.
»A pomyslili jste o dětech, když jste se
sem vypravovali?« ptám se.
»Jak bychom nepomyslili; i nyní o nich
myslíme. Ale nebude-li nás, car báťuška se oně
postará.«
»Ech pane — dodal Didenko — kdyby
všichni pomýšleli o dětech, když nepřítel jde
na Rus, nebylo by dnes už po Rusku ani pa-
mátky. Rusko proto je veliké a mocné, že Rue
pro caře a vlast zapomíná na ženu i na děti.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Didenko
Rue
Rus
Rusko
15
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 22. července. (Deputa c
slezských Němců u dra. Körbra.h
Ohlášená včera deputace německých poslanců ze
Sležská byla dnes dopoledne přijata ve. Vídn
drem. Körbrem. V depulaci byli: opavský staro-
sta dr. Rochovansky, říšští poslanci dr. Mas
Menger, dr. Demel, prof. Fr. Hofman
a zemský poslanec Janota. Členové deputace
poukázali na trvalé rozčilení, jež prý se zmocnilo
všech německých kruhů ve Slezsku, když zvěděly
o návrhu zemského presidenta hr. Josefa Thuna,
týkajícím se slovanských poboček při německých
učitelských ústavech. Rozčilení to se stupňovalo
po zprávě, že do rozpočtu na r. 1905 jest už
vložen úvěr na ony slovanské pobočky. Členové
deputace vykládali ministerskému předsedovi dále.
že slezští Němci nikterak nemají v úmyslu (e
vzpírati se proti osvětovým požadavkům Slovanů,
ale že jsou povinni ohraditi se proti agitacím,
které se vnášejí do Slezska z jiných zemí, po
něvadž takové agitace mohou ohroziti národn
pokoj v zemi. Prof. Hofmann ještě podo
tknul, že prohlášení, jež ministerský předsed
učinil před časem o jazykových sporech, při
pouštělo takový výklad, že chce otázky takového
rázu řešiti jen po dorozumění s oběma zúčast
něnými stranami, s Němci i Slovany. Nebyla-l
zemská školní rada v otázce tak důležité vzata
ani na potaz, znamená to, že tato školní rada
nemá vlastně nijakého účelu.
Na tyto zprávy a stesky ministerský před-
seda dr. Körber prohlásil: Jsem povděčen
vašemu příchodu, moha vysloviti se o věci
v niž — smím to snad říci — přenáhlená a váš
Němec
Rochovansky
doktor
Menger
Demel
profesor
František
Hofman
Janota
Thun
Hofmann
Slovan
Körber
Praha
Slezsko
Slovan
16
article
nivá agitace nejen již způsobila velice politování
hodné demonstrace, ale hrozí také nebezpeč
vážných neshod dříve, než vláda byla vyslechnuta
Znáte příčiny, jež nutkají k opětné péči o z
opatření dostatečného počtu učitelstva pro české
a polské školy ve Slezsku. Příliv z jiných zemí
Čech a Moravy, kde učitelé jsou lépe placení
pominul; z Haliče nemohou docházeti, protože
jich tam sami nemají dostatek. Byly dva způ
soby, jak uhraditi potřebu. Mohli jsme zřídit
dva samostatné ústavy pro vzdělání českýeh
a polských učitelů. Volíce tento způsob, nemohl
jsme dle slušnosti odepříti každému z obou
těchto národních kmenů, co třetí již měl. Uva
žovali jsme věc zevrubně a opírajíce se o jiné
zkušenosti, musili jsme si dáti otázku, nebude-li
se spojovati takové opatření — třeba zcela ne
oprávněně — s aspiracemi, k nimž — snažíce
se vždy, aby třenic ubývalo — chováme se, po
kud možná, nepředpojatě.
Slezsko
Čechy
Morava
Halič
17
article
Uvažujíce možné eventnality ve všech t
borech, seznali jsme, že touto cestou dátis
nesmíme, že by také v naší straně způsobile
nemalé rozčilení, ač by se teď tomuto způsobu
dávala přednost. Bývali byste nám ještě vyčitali
že jsme zřídili dvě nová střediště mocného ná
rodního hnutí se všemi odtud vyplývajícími ná
sledky. Možná, že by se byli v další budoue
nosti vyčítaly při skutku tom také nejhorš
úmysly. Zkrátka bývaly by se vyskytly výčitky
a nadsázky, jako dělají se teď o jiném opatření
Toto záleží ve zřízení českých a polských paral
lelek na německých učitelských ústavech v Opavě
a Těšíně. Aniž by veřejnost věděla toho nej
menšího o organisaci parallelek, konány hlučné
schůze a usnášeny prudké resoluce. Není mou
věcí napadati nezodpovědné osoby. Bezpečím se,
že venkoncem budou hleděti nabýti převahy
rozvážní lidé, zvlášť kde jsou si vědomi své
zodpovědnosti. K orientaci těchto poměrův
Slezsku pravím vám pouze, že obě parallelky
zřizují se, aby se poctivě vyhovělo potřebán
českého a polského kmene, avšak základní orga
nisace dosavadních učitelských ústavů, jejich
správa a postavení v zemi nezmění se ani dos
Opava
Těšín
18
article
Nechci vypočitávati hesla, jichž používá s
proti vládnímu nařízení; vzhledem ke správ
nému stavu věci, jsou vesměs jalova. Nám zá
leží třeba ne na ideálních, ale přece poměrně klid-
nějších poměrech ve Slezsku vedle žalostných
národních poměrů v jiných zemích, tolik, že
by se nám ubližovalo, kdyby se nám přičítalo
zůmyslné jich zhoršování. V »naší spravedlnost
a nestrannosti« ke všem kmenům v říši ne-
smíme se dáti nikým a ničím mýliti. Avšakje
mi nápadno, že právě vaše strana libuje s
v takovém výkladu akce. Každému národu pro-
spívá rozvaha a Němci věru nemají co litovat
svého chování se za poslední léta. Zcela nepo
chopitelným je konečně mínění, že jsme se měl
optati dříve sněmu. Není to nikde předepsáno
ani právně možné. Proč jsme měli znepokojovat
jindy tak rozšafný slezský sněm, vyhoví lis
zrale se zemským presidentem, jenž mu jistě
podá zevrubnou zprávu, uváženým opatřením
jednomu, aniž by bylo na újmu druhého. Ř
kněte svým mandantům, že zřízení parallelek ve
Slezsku nebude míti tak hlučně prohlašovanýcl
následků, žádné újmy pro Němce, a řekněte
pravdu vy především. Tím sdělil jsem vám
důvody vládního rozhodnutí, od něhož upustiti
nelze.
Na tato slova dra. Körbra prohodil dr. De
mel: »Kdo nám ručí za to, že vy budete na
podzim ještě chefem vlády ?«
Dr. Körber odvětil: »To ovšem vědět
nemohu!« a pak ubezpečil ještě jednou deputaci
že nic neleží tak mimo program nynější vlády
jako provozovati ve Slezsku poslovaňující politiku.
Němec
Körbr
doktor
Körber
Slezsko
19
article
(Věříme milerádi! Pozn. red.)
Rozmluva deputace s drem. Köbrem, byla
— dle »Bohemie« — místy značně napjata. Čle-
nové deputace po slyšení prohlásili, že s výsled
kem své návštěvy u dra. Körbra nejsou spoko
jeni. Konali pak ihned poradu, jaké kroky maj
dále podniknouti proti vládnímu úmyslu.
V Praze, 22. července. (Poláci ne
budou demonstrovat.) Nedávno lvovské
»Sl. polskie« pozastavovalo se nad tím,že
vůdcové polského kola neozvali se dosud ani
slovem proti bezdůvodným demonstracím slez
ských Němců proti slovanským pobočkám, jež
se mají zříditi ve Slezsku. Vídeňský zpravoda
»Gaz. Narod.« odpovídá »Sl. pol.«, že Poláe
na demonstrace Wolfů a Demlů demonstracemi
odpovidati nebudou. »Chápeme demonstrace« —
píše »Gaz. Nar.« — pořádají-li se proti křivdě
již způsobené, aneb mají-li předejíti provedení
křivdy. Ale nám se křivda nestala; naopak
Němci nedemonstrují proti nám, nýbrž prot
vládě. Ať se tedy vláda spraví s Němci,
ukáže, máli v úmyslu stále ustupovati před
německými demonstracemi. Teprve kdyby vláda
následkem německých demonstrací upustila o
zřízení slovanských poboček, nastala by povin-
nost nám demonstrovati. Ale až do té doby
opatrnost nám káže zachovati se trpně, poně-
vadž jen takovým způsobem možno důkladně
prohlédnouti a oceniti, jaké stanovisko vláda
hodlá zaujati proti stále drzejším choutkám
Němců. Mimo to nesluši zapomínati ani tohoe
— dodává »Gaz. Nar.« — »že polské demon
strace byly by reptilním tiskem prohlášeny za
manifestaci ve prospěch vlády a to by byl
při nejmenším — předčasné.«
Polák
Němec
Wolf
Deml
Praha
Slezsko
Gaza
Nara
Bohemia
21
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 22. července.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 22. července.
Francie a Vatikán.
Názorný článek o příčinách nynějších proti
francouzských proudů ve Vatikáně přináší Jau
rěsova »Humanité«. »Boj jezuitů a řeholí vůbe
— praví se v něm — proti tak zv. »fialovým
V drobném prodejii
ranni číslo o sobě . . . za 8
odpoledni . . . . . . . za 2 h
Vo flislkách na venkově
zznní čéslo. . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserá t
platí se hotově nnpřed.
Předplatení a insorty přijímá sěmnisi-
strace v Marianské ulici č. z
Tam nacházejí ne téš redake
tlskáraa a ezpečioo „ Náredních Lista
Rukopisy sa novracejí
Inserý
List
Praha
Francie
Vatikán
22
article
prefektům«, jak ultramontáni posměšně republi-
kánské biskupy nazývají, nabyl zejmena od
schválení spolkového zákona rozhodného rázu.
Jezuité a s nimi všechny ostatní kongregace
pracují všemi silami na odtržení církve od státu
a výpovědi konkordátu, protože jsou přesvěd-
čeni, že po této rozluce jedině kongregace budou
s to, aby zaopatřovaly pro kult potřebné ducho-
venstvo, tak že ponenáhlu budou se moci zmoe-
niti všech hodností a úřadů.
Jezuité, kteří dovedli si podmaniti šlechtu
a buržoasii, zdá se, že neobávají se finančních
následků rozluky, protože každého roku seženou
velmi značné obnosy pro své ústavy a podníky.
23
article
Papež žije pak od zevnějšího světa tak
odloučen, že dává se pikly jezuitů klamati. V
Vatikáně znají Francii pouze dle četných politi-
ckých akcí katoliků, časopisů, spolků, skol,
poutí a pod., a představí-li některý majitel to-
várny papeži delegaci francouzských dělníků,
papež se domnívá zcela vážně, že veškera pra-
cující třída věrně druží se k eírkvi a jejím
zástupcům. Také ovšem nemine se účinkem
faktum, že biskup, který potrestán byl odnětím
služného, sežene dobrolnými dary věřicích dvoj-
a trojnásobný obnos, nežli toto činilo. Tím vy-
světluje se také ve Vatikáně rozšiřený názor,
že obětavosť francouzských katoliků církev ze
všech obtiží vytrhne. Klam, jehož se tu vati-
kánské kruhy dopouštějí, jest však příliš po-
vážlivým, jelikož francouzští katolíci po vypo-
vězení konkordátu by musili z vlastních pro-
středků hraditi 37 millionů, jež povolují se
dosud pro katolický kult ve státním rozpočtu,
nebo tak jako dosud přispívati dary kongrega-
cím, by tyto samy hradily náklad na kato-
lický kult.
Francouzšlí arcibiskupové a biskupové po
střehlí nebezpečí v celém rozsahu a po delší
již dobu v Římě proti piklům jezuitů protesto-
vali, což mělo za následek, že někteří z vyšších
francouzských duchovních byli z Vatikánu ostře
pokáráni. Ve Vatikáně jen po energickém vy-
stoupení francouzské vlády v poslední minutě
se rozhodli nestíhati svobodně myslící a proto
podezřelé preláty, na které mají jezuité a jejich
pomocníci spadeno.
Vatikán
Francie
Řím
24
article
Poslední dnové Francesca Petrarky
V Arque,
(List ke slavnostem Petrarkovým.)
Z básníků italských Franc. Petrarka zajisté
je nejbližší a nejdražší našemu srdci českému.
První příčinou je motiv historický: přátelské
jeho styky s nejlepším z našich králů, Karlem
IV., jemuž mnohé listy psal a u něhož prodlel
i návštěvou v Praze, která tou dobou zajisté
právem nazývána byla »Praga caput mundi«,
kteréž pojmenování uchovalo se v Italii až po
naše časy. Druhou příčinou je celý ráz Petrar-
kovy poesie: vroucí upřímnosti a něhy, plné
citu a obrazů nádherných a skvoucích. Ba i sama
tělesná fysiognomie Petrarkova má tolik slovan-
ského do sebe. A tak k velikým slavnostem
Petrarkovým, k 700letým narozeninám, my
Čechové máme velmi milou a vděčnou povinnos
mezi prvními národy Evropy jíti a vzdáti veliký
hold úety a vděčnosti dávnému příteli našt
drahé vlasti
Kromě Arezza, kde se Petrarka v noci
z 19. na 20. července 1304 narodil, je t
Arqua, kde v osamělé své ville v noci ze dn
18. na 19. července 1374 vypustil velikého
ducha, kam tyto dny právě obracejí se mysl
nejen celé vzdělané Italie, alebrž celého literár-
ního světa evropského. Uprostřed půvabných,
smavých vršků s příkrými srázy, posetých sytě
zelenými vinicemi a stříbrně šedými zahradami
olivovými, na jednom z těch vráků ukryto v ze-
leni stromů a keřů zvedá se to malé a přívětivé
hnízdečko, S. Maria d'Arqua, útočiště posledníeh
dnů vetchého pěvce Laury a schrána jeho
Petrarka
Petrarkův
Karel Iva
Praga
Čecho
S Arqua
Laura
Praha
Evropa
Arezzo
italský Franc
Arque
25
article
Na počátku svého pobytu v Arquě, zdá
se, byl Petrarca hostem otců Augustianů. Sna
krása zdejší krajiny přiliš mu připomínala sladké
okolí Valchiusy, tak drahé jeho mladým letům,
i umínil si, usaditi se tady na vždy. Když pak
štědrost pánů Padovských obdařila jej mnohými
pozemky, vystavěl si na nich svůj vlastní do-
mek, skromný a útulný; psal o tomto svém
rozhodnutí příteli svému Pandolfu Malatestovi;
». . . nejsou více ani Benátky ani Padova mým
bytem; nýbrž osamělý a půvabný útulek mezi
vršky Euganejskými v rozkošné a zdravé kra-
jině, kam velmi často, váben jsa krásou místa
i láskou ke mně přicházívá a docela po do-
mácku žije Vznešený Pán Padovský.«
Stavbu této villy provedl r. 1370. Píše
tom svému bratru Gherhardovi: »Vyslavěl jsem
si malý a roztomilý domek, obklopený vinicí
zahradou olivovou a který postačí nečetné
skromné rodině.«
Téhož roku volal jej papež Urban V. do
Říma. Petrarca, jsa již nemocen, nerad opouštěl
své tiché obydlí a tuše blizký konec, psal svou
závěť. Ustanovil v ní, aby, dopřeje-li mu bůh
vystavěti kapli P. Marii, byl v té kapli pocho-
ván; jinak ale na blízkém místě směrem ku
Pieve. Uzdraviv se jedva, znovu onemocněl ve
Ferraře i vrátil se do Padovy, odtud do Benátek
a zase do Arquy.
Čtyři poslední léta svého živola, ztrávená
v Arguě, zasvětil nejpřísnějšímu pokání za
hříchy, jež domníval se spáchati v mládí, za-
pomněv jako básník, že byl také knězem
dal se opíjeti závraťmi lásky. Konal dlouhé
posty, spával oblečen, často v noci vstával, aby
se modlil a studoval.
Jídlo jeho byly luskoviny a ovoce a tk
ani svými četnými přáteli, kteří jej často
navštěvovali, nedal se svésti na bohatší kuchyni.
Kromé těchto přátel ale obtěžovali jej nesčetní
Petrarca
Augustian
Gherhard
Urban
Valchius
Benátky
Padova
Řím
Pieve
Ferrara
Malatesta