1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 19. července 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předp lácí set
v Praze v adainistrael
na něsl
na čtrri leta . . . . 6 K —
s drojí donáškou
za měsíe
Rant leta . . . . 7 K 50 h
ve álislkáche
sa něte . . . . . . 2 K 80 h
Poštou:
nesí e
Bni . . . : 9 k eoh
s dvojí zánílkov
a něete
k dlvt leta . . . !11 K eoi
Praha
5
article
Sprostředkovatelé míru rusko-
japonského.
Sprostředkovatelé míru rusko-
japonského.
Nedávno proletěla celým světem úřadní
zpráva vlády washingtonské, že ani Rusko ani
Japan nejsou ochotny přijmouti jakékoliv návrhy
sprostředkovaci. Tato zpráva mlčky nejen před
pokládala, ale zároveň potvrzovala, že ne- li ná
vrhy, aspoň pokusy, z nichž mezi válčícími
stranami obnoven by mohl býti mír, opravdu
již se staly. Nebylo potřebí ani zvláštní by-
strosti ducha, aby se uhodlo, odkud vyšly.
Ukázaloť se prstem jednak na Německo, jednak
na Anglii a vedle této na Spojené státy severo-
americké. Zcela správně se šlo ve stopách sym-
patií, jež ta ona velmoc projevovala té oně vál-
číci straně už před vypuknutím války a s níž
napořád sprovází každou i nejmenší novinuo
postupu krvavého dramatu východoasijského.
Rusko
Německo
Anglie
spojený stát
6
article
Kdo dokonale porozuměti chce všem mě-
nivým proudům veřejného mínění evropského
severoamerického, upínajícím se k bojišti rusko-
japonskému, musí se vrátiti k poměrům, jež
předcházely výbuch války. Dlužnoť míti stále
na paměti, že ve vládnoucích kruzích ruských
nebylo nadšení, ba ani nálady pro válku; tím
méně chuti jevilo se pro ni v nejširších vrst-
vách národa ruského. Válka pak není věc ta-
ková, která by se podnikala jen tak ledabylo.
Také z celého posavadního průběhu událostí na
severovýchodním pobřeží asijském jest podán
nepopíratelný důkaz, že Rusko válce nechtělo.
že nepřipravovalo se na ni, a že k ní bylo při-
nuceno. Tolik síly zajisté přiřknou Rusku i nej-
větší nepřátelé jeho, že by bylo vystoupilo na
bojišti již na samém počátku války s důrazem
větším, s přípravami dokonalejšími, kdybyji
bylo pokládalo za neodvratnou a jistou. Vždyt
ještě dnes, na konci pátého měsíce, co válka
rusko-japonská trvá, Rusko napořád nalézá se
v obraně, pracuje silami brannými, jež nejsou
v pražádném poměru k počtu jeho obyvatelstva,
k pramenům jeho hmolným, k postavení jeho
velmocenskému.
Ruska
Rusko
7
article
Naproti tomu v Japanu válka s Ruskem
už od dvou let byla věcí zcela rozhodnutou,
přípravy k ní už o Novém roce 1904 byly ho-
tovy až do nejmenších podrobnosti a národ ja-
ponský získán pro ni tou měrou, že už ani ne
mohl dočkati se jejího propuknutí a vyhrožoval
vzpourou, bude-li ještě dále odkládána. A tent
válečný proud ve vládě japonské i v nejhlubších
vrstvách obyvatelstva japonského způsobily jednak
Angle, jednak republika severoamerická, ke síraně
ruské klonilo se Německo.
Nyní, na sklonku pátého měsíce, co válk
trvá, ti, kdož k ní nejvíce ponoukali, pohlížejí
na své dílo poněkud opatrněji a chladněji. Ru-
sko, k válce úplně nepřipravené a stržené don
mimo svou vůli, slalečně hájí své důstojnost
a jest zajisté položiti na účet jeho mírumilov-
nosti a rozvahy, že do té chvíle nedošlo k bitvě
rozhodné ani na moři, ani na pevnině. Padlo
už mnoho tisíc životů lidských s obou stran
zničeno bylo mnoho lodí, pohlceny milliony penězt
ale do té chvile situace na rozlehlém bojišti vy-
padá tak, jako by válka byla teprv na počátku.
Zdrželivost, jakou ve svých podnicích osvědčuje
Rusko, jest jediná svého druhu v dějinách vá
lečnictví a dělá v celém světé nejhlubší dojem
Rusko stále dokazuje, že jest v obraně, že bylo
Rusko
Německo
8
article
k válce přinuceno. Však zároveň poráží všeliké
domnění, jako by bylo slabé a jako by konečně
musilo se přiznati k své porážce.
Do dneška není ve válce rusko-japonské roz-
hodnuto vůbec nie! A právě proto, že není vní
posud rozhodnuto pranic, vystupují pokusy vel
moci nejbliže zúčaslněných, aby zjednán byl mír
První snahy, směřující k ukončení války, vyšly
z vládních kruhů severoamerických. Byly od-
mítnuty se strany ruské co nejrozhodněji. Nikoliv
příznivěji byly v Petrohradě přijaty »dobré služby«
vlády anglické. Ani upřímnější přímluvy, zaslané
carovi z Berlína, nepotkaly se s žádoucím vý
sledkem. Naopak, všeobecná mobilisace veškeré
branné síly ruské, již car ve dnech právě minu-
lých byl nařídil, má býti odpovědí v levo iv
pravo, že Rusko ani si nepřeje sprostředkování
míru s Japonci, ani že není ochotno, dáti se
k uzavření míru přinutit. Zkušenosti, jichž na-
bylo v poslední válce s Tureckem z »dobrýeh
služeb« přátel i nepřátel, jsou mu dobrým na-
učením a výstrahou. Vláda petrohradská už pro-
hlásila veřejně, že si nepřeje opakován
smlouvy berlínské. Z těchto slov patrno,
že v Petrohradě správně pohlížejí na všechny
snahy a návrhy sprostředkovací, při nichž jest
nejzajímavější, od koho hlavně vychá-
zejí a ke komu se obracejí! Vycháze-
jíť hlavně od republiky severoamerické a od
Anglie, tedy od obou vlastních původcův války
a obracejí se — nikoliv k Japonsku — ale
k Rusku! Car, jeho vláda a celý národ ruský
mohou v tom spatřovati jakési dostiučinění své
mravní výši a zároveň nedotknutému velmocen
ství svému.
Petrohrad
Berlín
Rusko
Turecko
Vycháze
Anglie
Japonsko
9
article
Spojené státy severoamerické společně
s Anglii vehnaly Japonsko do války s Ruskem.
bezděčně očekávajíce, ba přejíce si, aby obě
válčící strany navzájem se poškodily a seslabily
až do té míry, aby ani ta ani ona nemohly od-
porovati vyssávající a proti oběma namiřené
obchodní politice angloamerické
Nyní pak, když Rusko přes všechny posavadní
a nemalé nehody na bojišti pevně si vede, přá-
telům Japonska v Evropě i v Americe počiná
býti o jejich budoucnost poněkud ouzko; kde co
v Japonsku bylo možno vzít v zástavu půjček,
poskytnutých mu na válku, už si vzali a válka
zuří dále a není jí vidět konce. To peněžníky
a obchodníky anglo-americké dělá náramně ner-
vosními; odtud nenadálé nadšení jejich pro mín
rusko-japonský, nadšení rovněž veliké, jako
o Novém roce bylo pro rusko-japonskou válku.
A ten mír má jim dáti ono Rusko, o němž
rozhlašují co den do světa falešné zprávy, že
zase tam a tam bylo od Japoncův poraženoa
že pro ně celá válka už je více než zpola
ztracena!
Japoncův
spojený stát
Anglie
Japonsko
Rusko
Evropa
Amerika
10
article
Vyšlo na jevo, že i onehdejší návštěva
krále anglického v Kielu měla za účel přiměti
německého císaře, aby mocným vlivem svým
působil na cara ve smyslu b zkého míru, dříve
než Japonsko, uvedené do finančního bankrotu,
svým věřitelům anglickým a americkým se skácí
do náruči! . ..
Se sírany ruské zachovává se i k pově-
stem o těchto snahách pevné mlčení. Nedojdou
u ní povšimnutí ani nejnovější dobrodružné vý-
klady známého spisovatele politického Alexandra
Ulara, jenž v týdenníku »L'Européen« předložil
už podrobný návrh míru ruskoja
ponského s poznámkou, že i Rusko i Ja-
ponsko jsou s ním úplně srozuměny. Dle pana
Ulara válka může býti skončena každé chvíle
za těchto podmínek: Korea zůstane říš
samostatnou, Mandžursko se vráti
Číně a Japonsko i Rusko se spo-
kojí se svými krvavými vavříny
a nebudou si vzájemně povinny
ani krejcarem! —
Na takový mír Rusko může počkat, až
bude-li k němu přinuceno. Zatím není vidět
kdo by je k němu přinutil přes všechnu míru
milovnost jeho. Přinutit je k válce, to se po-
vedlo; k míru, s tim bude ještě kousek práce
Ular
L Européen
Kiel
Japonsko
Rusko
Korea
Čína
11
article
Prázdninové cesty po vlasti.
Prázdninové cesty po vlasti.
Napssl B. M.
(Dokončení.)
Napssl B
12
article
Jako na severu a na severovýchodě Čech
otvírá se s některých míst úchvatná podívaná na
hradby krkonošské a orlické, tak odhali se rouška
obzorová z překvapujícího, ale přece i v kru-
zích nejpilnějších cestovatelů neznámého pano-
ramatu, vystoupíme-li buď na Vysoký Chlumec
odkudž na východ klidně spočívá obrázek sedle
cký, na jihozápadě pak širý obzor, jenž více se
rozestře od Krásné Hory, anebo s vrchů nad
Lašovicemi a Předbořicemi, jest to nejrozsáhlejšt
obzor, jenž za jasna objeví se našemu oku. Ve
škera Šumava a Český Les, od těchto pak od-
lučující se Brdy až ku Praze s vlnitým mořem
výšin, černými lesy porostlých, údoli, zdobená
kostelíkem, zámkem, městem, vesnicí. Krajina
lesem se černající, objevi se v rozsahu obzorů
s nejvyšších hor alpských.
Milý odpočinek poskytuje oku rovinka, po
vámi se rozkládající, s Milešovem, doly na zlate
a antimon, nedávno ještě živými a Klučenicemi
za nimiž vysoké, lesnaté břehy vltavské s běla
jíeím se Orlikem přední scénu velikého amfi
teatru tvoři.
O známých partiích na dráze státní zmiňo
vati se není třeba, výletníci a letní hosté obsadili
je již téměř všechny, mnichovický potok s ma-
lebnou zříceninou Hláskou, pod níž vlévá se do
Sázavy, obsazen již villami a pensionáty, dolní
Sázava rovněž počíná se hostmi naplňovati.
Brda
Čechy
Chlumec
Lašovice
Předbořice
Šumava
Praha
Milešov
Klučenice
Sázava
dolní Sázava
13
article
Upozorniti chceme jen na části pahorkatiny
méně známé a přece tak krásné. Z Tábora
možno vykonati výlet na Choustník, strmicí na
mohutných deskovitých, žulových balvanech.
viditelný daleko široko v celé krajině. S vyso-
kého cimbuří bývalé hlásky jako z rozhledny
viděti jest rozkošné údolí, jež rozkládá se na
všechny strany do dálky nedozírné. Na celém
obzoru zelenají se lesy a mezi nimi lesknou se
střibrné hiladiny rybníků, třpytné vody bystřin
a řek, k jihu zříme dálnou Sumavu a Blánský
les, hory sv. Tomáše, Krumlovský Klel
Plöekelstein, Boubín, ano i daleká Prsa Matky
Boží. Polokruhem odtud černají se poslední te-
mena Brd a na západ čeří se vlny pahorkatiny
Úeta ku prvému českému filosofu Tomě z
Štítného vedla by cestujícího od strany táborsko
do vesničky Štítné nad Novým Etlinkem a Ži-
rovnicemi. Z Obratan by přešel jednotvárný kraj
městečka Černovic, ale již zde by byl odměněn
podívanou na bujný, starobylý park a kráčel by
vesele silnicí, lemovanou neustále stinnou alejo
až do Kamenice nad Lipou, odkudž opět lesy a
stromořadím březovým by dorazil do Štítné, kdež
na návsi prostý pomník hlásá, že zde měl ve
14. stol. dvorec přední náš myslitel.
svatý . Tomáš
Toma
Štítný
Štítná
Tábor
Choustník
Boubín
Brdy
Černovice
Blánský le
SF
14
article
K rozkošným partiím z jednotlivých stani
státní dráhy náležejí výlety do porfyrových slují
nedaleko Říčan, obzvláště krásných v Přesla-
vlcké rokli, a dále odtud procházky rozlehlými.
pěknými lesy směrem k Černému Kostelci. Na
krajinu benešovskou krásná podívaná jest od
kostela ve vsi Chvojně u Benešova, v divoce ro-
mantickém údolí, protékaném potokem janovi-
ckým. Na krabatinu kolem města Votic, jak n
všechny strany vlní se v nepřehledném rozsahu,
viděti nejlépe s vrchu Větrova, od kaple sv.
Vojtěcha. S Kalvarie Milčinské přehlédneme kra-
jinu k Neustupovu k Horám Táborským, ba dále
až k Chýnovu, Choustníku a k Pacovskému Stra-
žišti. Všude terén, jinde nevídaný, v mohutných
rozměrech, v krásné celky se kupíci.
svatý . Vojtěch
Milčinský
Táborský
Pacovský
Říčany
Přeslo
Kostelec
Chvojno
Benešov
mantický údolí
Votice
Neustupov
Chýnov
Choustník
15
article
Severní části pahorkatiny, podnebím nej-
drsnější vévodí od stanice Okrouhlice na dráze
severozápadní, as 2 hodiny cesty vzdálené, z da-
leka vidítelná zřicenina hradu Lipnického,
jedna z nejmalebnějších, již nedávno zhoubný
požár zasadil poslední ránu, tak že vydána nyní
zpustnutí. Kopec hradní náležejí k žulovému po-
vrší, které vyniká nad okolní ruloveu krajinu
poskytuje krásný pohled na všechen kraj praž-
ský a na sever až ke Krkonošům. S Kalvarie ně-
meckobrodské pěkný pohled na okoli, na západč
Lipnice, na východé dobře k rozenání Žižkův
pomník u Přibyslavi. V krajině chotěbořské
v zimě a z jara tak nevlídné, rozhostí se v létě
utěšené přírodní zjevy, jež mile cestujícího pře-
kvapí. Již Liboháj nedaleko města, park s pěk-
nými partiemi, pak Marianské údoli, Čertův sto-
lek a Sokolovský hrad a vyhlídka na utěšenou.
úrodnou krajinu, ovenčenou pásmem Železných
hor, to vše milovníku přírodních obrazů hojnou
odměnou za návštěvu, neméně krajina kolem
Hlinska, kde s Čertoviny otevře se obzor pohoř
Orlického, částečně i Krkonoš, s Hradiště pak
obzor východní k hoře Žákově a okolí. U Skutče
Košumberk a Richenburk, malebné hrady na pří-
krých úskalích, vápencových e čedičových jsou
rozhlednami pro okolní krajinu.
Žižkův
Žákův
Lipnica
Přibyslav
Hlinsko
Orlický
Krkonoše
Hradiště
Richenburk
U Skuteč Košumberk
16
article
Za nynějších dob staly se veškery části če-
ské pahorkatiny snadno přístupnými. Dráha
státní, z Prahy k Táboru a ke Cmuntu vedoucí
projíždí divokou kopčinou ouvodl sázavského
podél mnichovického potoka, a u Stupčic pře-
chází z kraje kopců žulových do kraje planin ru-
lových na jihu; význam dráhy transversáln
jsme již předem vytkli; dráha z Čerčan do Ká-
ccva a odtud přes Ledeč do Světlé otevřela
brány do rozkošných údolí řeky Sázavy s pukli-
nami Želivky a Trnavky a četných potoků, hlu-
bokými brázdami do Sázavy tekoucích. Dráha
z Benešova do Vlašimi a z Votie do Sedlčan
uvádí nás do pravých, podivuhodných typů pa-
horkatiny; elektriekou dráhou z Tábora do Be-
chyně přibližili jsme se ke krásám břehů lužni-
ckých, tak málo dosud známých; dráhy z Ce-
rekve do Veselí, z Německého Brodu do Ždáru.
do Humpolce a Rosic u Pardubic, poskytují ná-
zor na nejdrsnější mohutného territoria.
K přírodním obrazům nádhernosti prvéh
řádu, jakých málo kde bys nalezl, náležejí rýhy
řek Vltavy, Lužnice a Sázavy.
Vltava vystoupí pod Hlubokou z nížiny
budějovické a hned lemována jest na pravém
břehu vysokým lesnatým břehem, tvoří pak již
dosti silné proudy zvláště u Poněšic; nad Pur-
karcem, u Jaroslavic a Hněvkovic rozkládají se
v řečišti písčiny, které zejmena u Ilněvkovic po-
krývají velikými pruhy celé řečiště, tak že lodi
a vory jen s velikým namáháním mohou pro-
V drobném prodeji-
ranní číslo o solě . . . za 8b
odpolední . . . . . . . za 2 b
Ve filialkách na venkovět
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserát
plati se hotově papře.
Předplsoení a inserty přljímá z dmini-
straoe v Marianské ulicl č. a.
Tam nncházají se též rodlakce.
tiskárna a sapedice „Národních Listů“.
Eukopisy ze nevzacují.
Praha
Tábor
Cmunt
Čerčany
Ledeč
Sázava
Želivka
Benešov
Vlašim
Votie
Sedlčany
Be
německý Brod
Ždár
Humpolec
Rosice
Pardubice
Vltava
Lužnice
Poněšice
Jaroslavice
Hněvkovice
17
article
niknouti. Od Kořánska počínajíe, až k viaduktu
na Červené, tedy plných 22 kilometrů prostírá
se po březích planinatá, nevýslovně chudá kra-
jina; vyznačen jest stav ten v pojmenování jedné
vesnice „Illadná“. Břehy pozvedají se zvlástě
na pravém břehu do výše 60 metrů, jen tu a tam
spatříme na pláni a v údolích vesnice a samoty.
U Podolí pozdraví nás model starého řetězového
mostu pro erární silnici z Tábora do Pisku, přes
50 let již starý, dosud zachovalý, potrvá zajisté
ještě léta, poněvadž silnice otevřením přičné
dráhy jest opuštěna. Odtud však a předem od
velikolepého a krásného mostu železničního na
Červené, který ve výši 70 metrů s vlakem, na
něm jedoucím, zdá se hračkou býti, ač kon-
strukce klecí jest 10 metrů vysoká a jednotlivá
rahne a přepínače do výše 85—100 centimetrů
s příslušnou silou konstruovány jsou, rozevře se
říční úval neobyčejného půvabu.
Břehy vltavské, od mostu na Červené,
vlastně od stanic příčné dráhy Jetětic na pravém
a Vlastce na levém břehu Vltavy nejpřístupnější,
tvoří mohutnou západni rýhu velikého pahorka-
tého territoria. Vstupuje zde již od Týna nad
Vltavou řeka do těsného údolí mezi sráznými
stráněmi, 80—100 metrů vysokými. Podívaná
na divukrásné útvary skal, strmě z vod vystupu-
jících, na lesnaté svahy, k nimž u břehů tulí se
malá ostrožinka s obydlím rybářovým nebo
plaveovým, širší údolí u Červené s kostelíkem,
osadou, pensionátem, jest tak úchvatná, že ne-
známe podobných říčních koryt tak výrazných
a dlouhých.
Červená
Tábor
Pisco
Jetětice
Vltava
Týn nad Vltava
U Podolí
18
article
Po navigační cestě, nejlépe však po vorech
nebo lodích, které se objednají na Červené, na
Ždákově, u Kamejka, proplujem« tyto krásy,
spolehajíce ovšem na zkušenou a zručnou ruku
plaveckou, která nás proplete peřejemi, proudy
a slapy v řečišti, po skrytých skaliskách si po-
hrávajícími. Mezi Týnem nad Vltavou a Zvíko-
vem již plavcům napjati jest pozornost, zejmena
při slapech, zvaných Dědek, Šifařka a proudu
Teta; mezí Červenou a Zvikovem pozvedají se
z řečiště mohutná pobřežní skaliska, v jich
stínu víry a peřeje vodní se černají; řadou o
jihu k severu pnou se tu vrchy a skály Pře-
rostlý, Schořské kroucení, Masopust, Baba,
Jelen, u Zbořených, u Piřinků, Myší díra, pod
Lavičkou, dle nichž i peřeje a slapy, pod nimi se
čeřicí, se nazývají.
Šifařek
Masopust
Bab
Jelen
Týn nad Vltava
Zvíko
Teta
Piřinka
19
article
Tu jako z pohádky „Tisíc a jedné noci“ vy-
noří se na klíně poloostrovním hrad Zvíkov; vody
otavské a vltavské na úpatí pojí se právě pod
hrotem ostrožiny, tvoříce scenerii, jíž rovné
málo kde nalezneme. Historický význam hradu,
sídlo Václava I., paláce, arkády, renovace archi-
tektonické a malířské munificencí zesnulého již
českého šlechtice Karla knižele ze Schwarzen-
berků pořizované, připominající dožecí paláe
benátský, lesnaté svahy v pozadí, dva stříbrné
pruhy vod pod hradem, toť sdružení krás tak mo-
hutné a zároveň ladné, že těžko loučíme se
s tímto přemilým koutkem naší vlastil
Také mezi Zvíkovem a Orlíkem a dál“ k
Kamýku čeří se vlny vltavské opěl mezi břehy
vysoko vztýčenými; naproti Zvikovu táhlým
hřbetem vystupuje Varta, která rozloží se v pla-
ninu Jekovickou a Kučeřskou; k severu po řece
víří proudy vltavské zvláště u Bystrého, v Pl-
sařích, nad Letořicemi, pod Lišnicemi, u Prout-
kovic, na Čubkách, u Roháče, na Strhaných,
u vrehu Mařenky. Rozšiřená těsnina vltavská
u Žďákova, kde loděnice, průmysl dřevařskýa
blízký hrad Orlík, sídlo knížete Schwarzenberka,
knižele
Roháč
Mařenka
Schwarzenberk
Zvíkov
Schwardit
Orlík
Kamýk
Lišnice
Prout
Letořice
Žďákov
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Heller.
V době absolutismu.
XIV
Divný svatý mezi professory. — Če
ská a německá reálka. — Německá uni-
versita a německý polytechnický
ústav. — Německá přípravka. — Sou-
kromé, cizím duchem řízené vyučovac
ústavy v Praze.)
Velmi zajímavou figurou v professorském
sboru akademického gymnasia té doby byl Felix
Zenker. Nikdo by byl neřekl, že člověk ten je
nebo býti může professorem státního, akademi-
ckého gymnasia. Byl hranatý a flustý, mě
velkou hlavu a plnou, červenou, obyčejně špatně
holenou nebo strništnatou tvář s lalochem, čer-
vené uši, ze klerých silné, štětinám podobné
»kštice« bujně vyrůstaly, mžoural stále očima
a šilhal. Nosil klobouk neurčitého tvaru, nebo
jakousi huňatou čepici a dlouhý temně zelený
svrchník čili »pover« a vypadal taklo jako velká,
břichatá, od vetešníka přisírojená bečka na dvou
krátkých, ale tlustých nohách. Chodil těžce,
šouravě a oháněl se při tom opatrně jakýmsi
doktor
Servá
Heller
Zenker
Praha
21
article
Hackem, čemuž věci neznalí lidé řikali, že si
s cesty rozhání psy, kteří by se v jeho osobě
mohli mýlit. Vyprávělo se o něm, že je starý
mládenee, že žije po způsobu samotářských po-
divinů a že snídá vždy, než do školy se ode-
béře, »u Hrlánků« půl žejdlíka samožitné. Stu-
dentům, kteří se ho nemusili báti, byl na po-
sněch, hlavně pro svůj zevnějšek, ale také pr
noje zvláštnosti. Vyučoval latině a mathema-
tce. Zenker byl velmi krátkozraký a poněvadz
nu brejle nosit bylo protivno, ve škole nikdy
do žádné knihy se nedíval. Latinské klassiky
mal z paměti a při mathematice nepotřeboval
leprve žádné pomůcky. Při čtení latinských
ulorů byla marnou spekulace, jej oklamat
Zenker znal text na slovíčko přesně; při mathe
malice pak musil zkoušený student u tabule
lasitě mluvit a nebyl-li s to dosti jasně vyklá-
t, co křídou píše, šel se Zenker přesvědčit
tasl pak oči tak blízko k tabuli přistrkovat, že
itovy písmeny a značky svým nosem — mazal.
Olsovídal li mu student nesprávně anebo bylali
Hack
Zenker
22
article
jeho počtářská dedukce na tabuli vadna, obráti
se Zenker k němu a zvolal lenivě opovržlivým
tónem: »Di pášt husy !« Pást husy posilal
studenty nejvyšších tříd, což ale nikoho neurá-
želo, ba ani uraziti nemohlo. Vůbec hledělose
na Zenkra jako na zjev komický a jednalo se
dle toho. Zenkrovi stávalo se leckdy, že přiše!
pozdě do hodiny, ba že i vůbec přijíti za pomněl
této slabé stránky jeho použili studenti na při-
klad k tomuto žertu. Bylo před první hodinou
odzvoněno a v gymnasiu vše ulichlo. Také
třída, o níž je tuto řeč, se dle rychlé úmluvy
ztišila, ačkoli Zenker nebyl ještě na místě. Ni
nulo několik minut napjatého ticha. Tu hlásil
stráž u okna stojící: »Zenker již z Karlovy
ulice přichází! . . . Už kráčí po nádvoří; sly-
šíte, jak jeho kyj do dlažby bije? . . . Už je
v domě; hnedle tu bude !« . . . Na tuto zvěst
odebralo se několik silných studentů ke dveřim
a opřelo se o ně — kliče ve dveřích arci ne-
bylo. Za chvili bylo slyšet blížíel se Zenkrovy
těžké kroky na chodbě. Ve třídě nejhlubši ticho.
jakohy nikdo ani nedýchal. Zenker neotevíral si
rád sám dveři, nýbrž zabušil nejraději holí na
dvéře, aby se mu otevřelo. A tak stalo se i nyní.
Příchozí kopl asi třikráte do dveří. —— Nic. —
Přichozi zabušil holi na dvéře — zase nie.
Mruče nevrle pokoušel se professor otevřít
dvéře, ale marně: studenti uvnitř opřeli se o ně
tak silně, že ani dost málo nepovolily. Zenker
venku cosi zahuboval, snad že se ve dni zmýlil
nebo že mu nebyla změna hodin oznámena a na
chodbě rozlehly se zase jeho těžké, ale již
vzdalující se kroky. Napjeti ve třídě dostoupilo
vrcholu. Minula zase nějaká minuta a strážu
okna hlásila: »Ženker už kráčí přes dvůr ! . .
Zenker
Zenkr
Zenkrův
Karlov ulice
23
article
Už je zase u průjezdu do Karlovy ulice. . ..
Už je pryč!« — Napjetí zmízelo, ale za to pro-
pukla dlouho potlačovaná veselost v bouřný,
homěrický smích Salva smíchu byla tak silná,
že ji zaslechl Hoffmann v ředitelně. Za chvili
byl na místě, potřásaje nervosně střibrnou
hřivou a mávaje prudce svým obrovským modrým
kapesníkem. Nevida žádného učitele otázal se
rychle, kdo měl přijíti?... »Zenker! Už zase !..
A on má tři hodiny za sebou!... Jak je na-
hradit?« — Po krátkém přemýšlení učinil šala-
mounské rozhodnuti: »Není pomoci! Sebeřtes
svoje knihy a jděte domů. Ale tiše, po špičkách,
ať toho v ostatních třidách neuslyší!.. .« Za
chvili plížili se studenti tiše, jako duchově,
z gvmnasia. Na dřevěných schodech hlídal sám
ředitel, aby se nedupalo. Teprve v Karlově ulie
studenti jak náleží rozvázali. — Zenker byl ori
ginál a v očich mládeže směšný, ale on by
hlava bystrá. K jeho charakteristice nechť při
spěje ještě tato malá událost. Kdysi vešel Zenker
svým nemotorným způsobem do třídy. Jeden
z žáků, který rád do poslední lavice si zachá-
zel, aby tam byl dále od rány, zvolal professo-
rovi na uvítanou: »Salve, Felix!« (po česku asio-
Buď zdráv, Felixe 1). Zenker zastavil se, za
mžoural očima v tu stranu, odkudž byl smělý
pozdrav přilatěl a odpověděl lenivě opovržlivým
lónem: »Salve et tu, pecus!« (Buď zdrávo i ty
dobytče!) Vstoupil pak na kathedru a zača
klidně vykládat.
zmízet
Hoffmann
Zenker
Felix
Karlov ulice
Felix 1
24
article
Z předešlého článku seznal mladší čtenář.
že byla v době absolutismu v Praze tři úplná
gymnasia, dvě německá skrz na skrz a jedno
německé s jakýmsi nádechem českého rázu.
Reálky byly v Praze dvě, jedna česká
jedna německá. Česká reálka byla založena
teprve r. 1848—49. Německá, mnohem starši
reálka, zřízena — jak jsem již v VI. článku
těchto upomínek uvedl — již roku 1833 ja-
kožto přípravná škola pro technické stu
dium při tehdejším polylechnickém ústavu, ale
byla pak roku 1855 jakožto samoslatná střední
škola od onoho odloučena a přovedena do Ni-
kolandské ulice, kdež dosud se nalezá (v bu-
dově nedávno docela přestavené). Česká reálka
»Wenzigova« nalezala se v době, o níž se tuto
mluví, v Panské ulici, v domě, kde nyní se
nalezá jenom český úslav učitelský s c. k. cvič-
nou školou. Tehda byly v témž domě pohro-
madě všechny tyto tři ústavy a v přízemí nale-
zal se ještě těloevičný ústav J. Malýpetra, také
český.
Že byla universita (tehda ještě jed-
notná), v době absolutismu německou, nebylo by
ani snad potřebí zvláště připomínati.
Také technika byla jenom a docela ně-
mecká. Nalézala se v Dominikánské ulici (ny
nější Husově třídě) v témž domě, kde dosudse
nalézají německé vysoké školy technické. Na
domě tom bývala dlouhá bílá tabule, na níž
bylo napsáno velkým písmem: »Böhmisch
sländisch polytechnisches Inatitut« a níže drob
ným písmem: »Český stavovský polytechnický
ústav«. V domě tom nalézal se od roku 169
jesuitský seminář, který roku 1783 zrušen byl
Wenzigův
J Malýpetra
Husův
Praha
panská ulice
dominikánský
týž dům
25
article
Roku 1805 koupili stavové tuto budovu a zřídil
v ní (dle usnesení svého na sněmu z r. 1802)
dle plánu Josefa Gerstnera polytechnický ústav
místo dřivější »školy inženýrské«. Tento poly
technický ústav byl první svého druhu v Ra
kousku. Roku 1833 přistavěli stavové k budově
nové křídlo a založili shora dotčenou školu re-
ální. Když pak tato r. 1855 samostatným ústa-
vem se stala, zřízena při polytechnickém ústavě
nová »přípravka«. Do této přijímáni aspiranti
technického studia, kteří nižší reálku vychodili
(nebo z ní jako privatisté zkoušky udělali)
pak aspoň rok v nějaké továrně, strojírně, přá-
delně atd. praktikovali. Tato připravka trvala
pro posluchače, kteří dobře prospivali, jenom
rok. Byla také německá, ale jinak znamenitč
praktickou náhradou za vyšši reálku. Ředitelem
polytechnického ústavu byl tehda dr. Joseí
Lumbe a jeho nejznámějšími professory: Wer
sin (mechanika), dr. Jellinek (vyšší mathematikn)
Wiesenfeld (stavitelství), Jos. Kořistka (geodaesie)
dr. Nickerle (přírodní vědy), dr. Pierre (fysika)
Balling (chemie) atd.
Gerstner
doktor
Lumbe
Jellinek
Wiesenfeld
Kořistka
Nickerle
Pierre
Balling
Jos
Wer sinus
26
article
V druhé polovici let padesálých, za vlády
němčiny a jakési aristokratické výlučnosti kruhů
jak se řikalo, elitních, množily se a rostly, jako
houby po dešti, soukromé vyučovací ústavy
pensionáty i bez nich. Navzdor tuhě reakci.
která po dvou letech »svobody« zavládla, začí-
nala tehda jen přece nová doba, ve kleré se
vždy více a obecněji pocifovala potřeba vyššiho
aneb aspoň solidnějšího školského vzdělání, po-
třeba rozšiřování a zdokonalení škol všeho druhu
a potřeba jakési, abych tak řekl závažnějšía
trvalejší návštěvy škol. Pro mladíky, kteří se
úřadnické dráze věnovati chtěli, přestávalo —
aspoň v hlavním městě — blahoslavené privi-
legium III. a IV. třídy, propukající školská kon-
kurrence nutkala nebo nabádala aspoň k ná-
vštěvě škol středních a ve příčině dívek pozbý-
vala své přesvědčivé slly zásada, že holk
s věnem nepotřebuje vůbec nie umět, leda trochu
číst, nějaké psaníčko napsat a po německu
hovořit. Potřeba školského vzdělání pocifována
vždy více také v kruzíeh, kteréž »loho bohu
díky vlastně nepotřebovaly«, ale nižší veřejné
škoiy byly i v Praze zařízeny tak, že zámož-
nější a tedy také choulostivější rodiny se roz-
pakovaly posilati do nich své děti, i když tjt
nebyly rozmazleny nebo zhýčkány.
Praha
27
article
Především byly farní a vůbec hlavní školy
pražské, kterých se celkem čítalo 19, strašně
přeplněny. Všechny byly od r. 1856 nuceny
počet školních světnic čili učeben rozmnožovat, tak
že některé z nich měly řečeného roku místo prvot-
ních dvou neho tří tříd jich 7 až i 8. A přece ne-
dostávalo se všude místa, přece byly učebny
všude nabity. Tomuto nedostatku místa neodpo-
mohlo ani nařízení, že se mají do škol přijímati
jenom dítky vlastního obvodu — nával dětl
se citelně neumenšoval. Zdravotní opatření
nečiněna téměř žádná a nebylo tedy vlastně ani
divu, že zámožnější a o svůj dorost starostli-
vější rodiny k veřejným školám nepocifovaly
žádných zvláštních sympatií. K tomu družila se
ještě okolnost, že byli také na pražských ve-
řejných školách hoši a dívky ve třidáchči
učebnách pohromadě, což při známé jisté »po-
kročilosti« velkoměstské mládeže nebylo tak ne-
závadno, jako na prostomyslném tehda venkově.
28
article
Proti »smišeným« třidám horlilo se v intelli-
gentních kruzích pražské společnosti již tehda
velmi živě a žádalo se za zřízení zvláštních
škol chlapeckých a dívčích, ale poněvadž se
tomuto zajisté oprávněnému přání nevyhovovalo,
pociťována v tak zvaných lepších kruzích tím více
potřeba škol soukromých. Také nedostalečné opa-
třování veřejných škol potřebnými pomůckami k
tomu přispívalo. Při vydání nové čitánky r. 1856
uloženo učiteli, aby vpravoval dětem nejnutnější
pojmy zeměpisné, přírodovědecké, technické atd.;
ale jak měl učitel tomuto předpisu vyhověti,
když nebylo ve škole ani globů, ani map, ani
obrazů zvířat a rostlin, když nebylo žádných
modelů ani vyobrazení z oborů práce a výroby,
když nebylo vůbec žádných názorných pomůcek.
Podnikatelé soukromých vyučovacích ústavů po-
řizovali si to všechno ze spekulace a ježto i ji-
nak soukromým vyučovaeím ústavům lze bylo
vybýbati se křiklavým nedostatkům tehdejších
škol veřejných, vyvinoval se v Praze stav, který
do jisté míry dosud trvá v Anglii, kdež jsou
obecné veřejně školy školami jenom pro chu-
dinu. Že se vzdělávací ústavy a pensionáty pro
dívky v Praze silně množily, bylo při nedo-
statku všelikého vyššího školství pro ženskou
miádež zcela přirozeno; ale ústavy tyto, řízené
duchem a směrem ponejvíce cizím, přispivaly
valně k šíření a utvrzování germanisace v zá-
možnějších rodinách pražských a byly tedy
rnem v oku všech uvědomělých našinců.
Praha
Anglie