ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f78c1230-71df-11dc-a3cc-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 104, person 49, org 9, work 3
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 19. července 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 193.
4 article
Na ranní a odpol. listy předp lácí set v Praze v adainistrael na něsl na čtrri leta . . . . 6 K — s drojí donáškou za měsíe Rant leta . . . . 7 K 50 h ve álislkáche sa něte . . . . . . 2 K 80 h Poštou: nesí e Bni . . . : 9 k eoh s dvojí zánílkov a něete k dlvt leta . . . !11 K eoi
Praha
5 article Sprostředkovatelé míru rusko- japonského.
Sprostředkovatelé míru rusko- japonského. Nedávno proletěla celým světem úřadní zpráva vlády washingtonské, že ani Rusko ani Japan nejsou ochotny přijmouti jakékoliv návrhy sprostředkovaci. Tato zpráva mlčky nejen před pokládala, ale zároveň potvrzovala, že ne- li ná vrhy, aspoň pokusy, z nichž mezi válčícími stranami obnoven by mohl býti mír, opravdu již se staly. Nebylo potřebí ani zvláštní by- strosti ducha, aby se uhodlo, odkud vyšly. Ukázaloť se prstem jednak na Německo, jednak na Anglii a vedle této na Spojené státy severo- americké. Zcela správně se šlo ve stopách sym- patií, jež ta ona velmoc projevovala té oně vál- číci straně už před vypuknutím války a s níž napořád sprovází každou i nejmenší novinuo postupu krvavého dramatu východoasijského.
Rusko Německo Anglie spojený stát
6 article
Kdo dokonale porozuměti chce všem mě- nivým proudům veřejného mínění evropského severoamerického, upínajícím se k bojišti rusko- japonskému, musí se vrátiti k poměrům, jež předcházely výbuch války. Dlužnoť míti stále na paměti, že ve vládnoucích kruzích ruských nebylo nadšení, ba ani nálady pro válku; tím méně chuti jevilo se pro ni v nejširších vrst- vách národa ruského. Válka pak není věc ta- ková, která by se podnikala jen tak ledabylo. Také z celého posavadního průběhu událostí na severovýchodním pobřeží asijském jest podán nepopíratelný důkaz, že Rusko válce nechtělo. že nepřipravovalo se na ni, a že k ní bylo při- nuceno. Tolik síly zajisté přiřknou Rusku i nej- větší nepřátelé jeho, že by bylo vystoupilo na bojišti již na samém počátku války s důrazem větším, s přípravami dokonalejšími, kdybyji bylo pokládalo za neodvratnou a jistou. Vždyt ještě dnes, na konci pátého měsíce, co válka rusko-japonská trvá, Rusko napořád nalézá se v obraně, pracuje silami brannými, jež nejsou v pražádném poměru k počtu jeho obyvatelstva, k pramenům jeho hmolným, k postavení jeho velmocenskému.
Ruska Rusko
7 article
Naproti tomu v Japanu válka s Ruskem už od dvou let byla věcí zcela rozhodnutou, přípravy k ní už o Novém roce 1904 byly ho- tovy až do nejmenších podrobnosti a národ ja- ponský získán pro ni tou měrou, že už ani ne mohl dočkati se jejího propuknutí a vyhrožoval vzpourou, bude-li ještě dále odkládána. A tent válečný proud ve vládě japonské i v nejhlubších vrstvách obyvatelstva japonského způsobily jednak Angle, jednak republika severoamerická, ke síraně ruské klonilo se Německo. Nyní, na sklonku pátého měsíce, co válk trvá, ti, kdož k ní nejvíce ponoukali, pohlížejí na své dílo poněkud opatrněji a chladněji. Ru- sko, k válce úplně nepřipravené a stržené don mimo svou vůli, slalečně hájí své důstojnost a jest zajisté položiti na účet jeho mírumilov- nosti a rozvahy, že do té chvíle nedošlo k bitvě rozhodné ani na moři, ani na pevnině. Padlo už mnoho tisíc životů lidských s obou stran zničeno bylo mnoho lodí, pohlceny milliony penězt ale do té chvile situace na rozlehlém bojišti vy- padá tak, jako by válka byla teprv na počátku. Zdrželivost, jakou ve svých podnicích osvědčuje Rusko, jest jediná svého druhu v dějinách vá lečnictví a dělá v celém světé nejhlubší dojem Rusko stále dokazuje, že jest v obraně, že bylo
Rusko Německo
8 article
k válce přinuceno. Však zároveň poráží všeliké domnění, jako by bylo slabé a jako by konečně musilo se přiznati k své porážce. Do dneška není ve válce rusko-japonské roz- hodnuto vůbec nie! A právě proto, že není vní posud rozhodnuto pranic, vystupují pokusy vel moci nejbliže zúčaslněných, aby zjednán byl mír První snahy, směřující k ukončení války, vyšly z vládních kruhů severoamerických. Byly od- mítnuty se strany ruské co nejrozhodněji. Nikoliv příznivěji byly v Petrohradě přijaty »dobré služby« vlády anglické. Ani upřímnější přímluvy, zaslané carovi z Berlína, nepotkaly se s žádoucím vý sledkem. Naopak, všeobecná mobilisace veškeré branné síly ruské, již car ve dnech právě minu- lých byl nařídil, má býti odpovědí v levo iv pravo, že Rusko ani si nepřeje sprostředkování míru s Japonci, ani že není ochotno, dáti se k uzavření míru přinutit. Zkušenosti, jichž na- bylo v poslední válce s Tureckem z »dobrýeh služeb« přátel i nepřátel, jsou mu dobrým na- učením a výstrahou. Vláda petrohradská už pro- hlásila veřejně, že si nepřeje opakován smlouvy berlínské. Z těchto slov patrno, že v Petrohradě správně pohlížejí na všechny snahy a návrhy sprostředkovací, při nichž jest nejzajímavější, od koho hlavně vychá- zejí a ke komu se obracejí! Vycháze- jíť hlavně od republiky severoamerické a od Anglie, tedy od obou vlastních původcův války a obracejí se — nikoliv k Japonsku — ale k Rusku! Car, jeho vláda a celý národ ruský mohou v tom spatřovati jakési dostiučinění své mravní výši a zároveň nedotknutému velmocen ství svému.
Petrohrad Berlín Rusko Turecko Vycháze Anglie Japonsko
9 article
Spojené státy severoamerické společně s Anglii vehnaly Japonsko do války s Ruskem. bezděčně očekávajíce, ba přejíce si, aby obě válčící strany navzájem se poškodily a seslabily až do té míry, aby ani ta ani ona nemohly od- porovati vyssávající a proti oběma namiřené obchodní politice angloamerické Nyní pak, když Rusko přes všechny posavadní a nemalé nehody na bojišti pevně si vede, přá- telům Japonska v Evropě i v Americe počiná býti o jejich budoucnost poněkud ouzko; kde co v Japonsku bylo možno vzít v zástavu půjček, poskytnutých mu na válku, už si vzali a válka zuří dále a není jí vidět konce. To peněžníky a obchodníky anglo-americké dělá náramně ner- vosními; odtud nenadálé nadšení jejich pro mín rusko-japonský, nadšení rovněž veliké, jako o Novém roce bylo pro rusko-japonskou válku. A ten mír má jim dáti ono Rusko, o němž rozhlašují co den do světa falešné zprávy, že zase tam a tam bylo od Japoncův poraženoa že pro ně celá válka už je více než zpola ztracena!
Japoncův spojený stát Anglie Japonsko Rusko Evropa Amerika
10 article
Vyšlo na jevo, že i onehdejší návštěva krále anglického v Kielu měla za účel přiměti německého císaře, aby mocným vlivem svým působil na cara ve smyslu b zkého míru, dříve než Japonsko, uvedené do finančního bankrotu, svým věřitelům anglickým a americkým se skácí do náruči! . .. Se sírany ruské zachovává se i k pově- stem o těchto snahách pevné mlčení. Nedojdou u ní povšimnutí ani nejnovější dobrodružné vý- klady známého spisovatele politického Alexandra Ulara, jenž v týdenníku »L'Européen« předložil už podrobný návrh míru ruskoja ponského s poznámkou, že i Rusko i Ja- ponsko jsou s ním úplně srozuměny. Dle pana Ulara válka může býti skončena každé chvíle za těchto podmínek: Korea zůstane říš samostatnou, Mandžursko se vráti Číně a Japonsko i Rusko se spo- kojí se svými krvavými vavříny a nebudou si vzájemně povinny ani krejcarem! — Na takový mír Rusko může počkat, až bude-li k němu přinuceno. Zatím není vidět kdo by je k němu přinutil přes všechnu míru milovnost jeho. Přinutit je k válce, to se po- vedlo; k míru, s tim bude ještě kousek práce
Ular L Européen Kiel Japonsko Rusko Korea Čína
11 article Prázdninové cesty po vlasti.
Prázdninové cesty po vlasti. Napssl B. M. (Dokončení.)
Napssl B
12 article
Jako na severu a na severovýchodě Čech otvírá se s některých míst úchvatná podívaná na hradby krkonošské a orlické, tak odhali se rouška obzorová z překvapujícího, ale přece i v kru- zích nejpilnějších cestovatelů neznámého pano- ramatu, vystoupíme-li buď na Vysoký Chlumec odkudž na východ klidně spočívá obrázek sedle cký, na jihozápadě pak širý obzor, jenž více se rozestře od Krásné Hory, anebo s vrchů nad Lašovicemi a Předbořicemi, jest to nejrozsáhlejšt obzor, jenž za jasna objeví se našemu oku. Ve škera Šumava a Český Les, od těchto pak od- lučující se Brdy až ku Praze s vlnitým mořem výšin, černými lesy porostlých, údoli, zdobená kostelíkem, zámkem, městem, vesnicí. Krajina lesem se černající, objevi se v rozsahu obzorů s nejvyšších hor alpských. Milý odpočinek poskytuje oku rovinka, po vámi se rozkládající, s Milešovem, doly na zlate a antimon, nedávno ještě živými a Klučenicemi za nimiž vysoké, lesnaté břehy vltavské s běla jíeím se Orlikem přední scénu velikého amfi teatru tvoři. O známých partiích na dráze státní zmiňo vati se není třeba, výletníci a letní hosté obsadili je již téměř všechny, mnichovický potok s ma- lebnou zříceninou Hláskou, pod níž vlévá se do Sázavy, obsazen již villami a pensionáty, dolní Sázava rovněž počíná se hostmi naplňovati.
Brda Čechy Chlumec Lašovice Předbořice Šumava Praha Milešov Klučenice Sázava dolní Sázava
13 article
Upozorniti chceme jen na části pahorkatiny méně známé a přece tak krásné. Z Tábora možno vykonati výlet na Choustník, strmicí na mohutných deskovitých, žulových balvanech. viditelný daleko široko v celé krajině. S vyso- kého cimbuří bývalé hlásky jako z rozhledny viděti jest rozkošné údolí, jež rozkládá se na všechny strany do dálky nedozírné. Na celém obzoru zelenají se lesy a mezi nimi lesknou se střibrné hiladiny rybníků, třpytné vody bystřin a řek, k jihu zříme dálnou Sumavu a Blánský les, hory sv. Tomáše, Krumlovský Klel Plöekelstein, Boubín, ano i daleká Prsa Matky Boží. Polokruhem odtud černají se poslední te- mena Brd a na západ čeří se vlny pahorkatiny Úeta ku prvému českému filosofu Tomě z Štítného vedla by cestujícího od strany táborsko do vesničky Štítné nad Novým Etlinkem a Ži- rovnicemi. Z Obratan by přešel jednotvárný kraj městečka Černovic, ale již zde by byl odměněn podívanou na bujný, starobylý park a kráčel by vesele silnicí, lemovanou neustále stinnou alejo až do Kamenice nad Lipou, odkudž opět lesy a stromořadím březovým by dorazil do Štítné, kdež na návsi prostý pomník hlásá, že zde měl ve 14. stol. dvorec přední náš myslitel.
svatý . Tomáš Toma Štítný Štítná Tábor Choustník Boubín Brdy Černovice Blánský le SF
14 article
K rozkošným partiím z jednotlivých stani státní dráhy náležejí výlety do porfyrových slují nedaleko Říčan, obzvláště krásných v Přesla- vlcké rokli, a dále odtud procházky rozlehlými. pěknými lesy směrem k Černému Kostelci. Na krajinu benešovskou krásná podívaná jest od kostela ve vsi Chvojně u Benešova, v divoce ro- mantickém údolí, protékaném potokem janovi- ckým. Na krabatinu kolem města Votic, jak n všechny strany vlní se v nepřehledném rozsahu, viděti nejlépe s vrchu Větrova, od kaple sv. Vojtěcha. S Kalvarie Milčinské přehlédneme kra- jinu k Neustupovu k Horám Táborským, ba dále až k Chýnovu, Choustníku a k Pacovskému Stra- žišti. Všude terén, jinde nevídaný, v mohutných rozměrech, v krásné celky se kupíci.
svatý . Vojtěch Milčinský Táborský Pacovský Říčany Přeslo Kostelec Chvojno Benešov mantický údolí Votice Neustupov Chýnov Choustník
15 article
Severní části pahorkatiny, podnebím nej- drsnější vévodí od stanice Okrouhlice na dráze severozápadní, as 2 hodiny cesty vzdálené, z da- leka vidítelná zřicenina hradu Lipnického, jedna z nejmalebnějších, již nedávno zhoubný požár zasadil poslední ránu, tak že vydána nyní zpustnutí. Kopec hradní náležejí k žulovému po- vrší, které vyniká nad okolní ruloveu krajinu poskytuje krásný pohled na všechen kraj praž- ský a na sever až ke Krkonošům. S Kalvarie ně- meckobrodské pěkný pohled na okoli, na západč Lipnice, na východé dobře k rozenání Žižkův pomník u Přibyslavi. V krajině chotěbořské v zimě a z jara tak nevlídné, rozhostí se v létě utěšené přírodní zjevy, jež mile cestujícího pře- kvapí. Již Liboháj nedaleko města, park s pěk- nými partiemi, pak Marianské údoli, Čertův sto- lek a Sokolovský hrad a vyhlídka na utěšenou. úrodnou krajinu, ovenčenou pásmem Železných hor, to vše milovníku přírodních obrazů hojnou odměnou za návštěvu, neméně krajina kolem Hlinska, kde s Čertoviny otevře se obzor pohoř Orlického, částečně i Krkonoš, s Hradiště pak obzor východní k hoře Žákově a okolí. U Skutče Košumberk a Richenburk, malebné hrady na pří- krých úskalích, vápencových e čedičových jsou rozhlednami pro okolní krajinu.
Žižkův Žákův Lipnica Přibyslav Hlinsko Orlický Krkonoše Hradiště Richenburk U Skuteč Košumberk
16 article
Za nynějších dob staly se veškery části če- ské pahorkatiny snadno přístupnými. Dráha státní, z Prahy k Táboru a ke Cmuntu vedoucí projíždí divokou kopčinou ouvodl sázavského podél mnichovického potoka, a u Stupčic pře- chází z kraje kopců žulových do kraje planin ru- lových na jihu; význam dráhy transversáln jsme již předem vytkli; dráha z Čerčan do Ká- ccva a odtud přes Ledeč do Světlé otevřela brány do rozkošných údolí řeky Sázavy s pukli- nami Želivky a Trnavky a četných potoků, hlu- bokými brázdami do Sázavy tekoucích. Dráha z Benešova do Vlašimi a z Votie do Sedlčan uvádí nás do pravých, podivuhodných typů pa- horkatiny; elektriekou dráhou z Tábora do Be- chyně přibližili jsme se ke krásám břehů lužni- ckých, tak málo dosud známých; dráhy z Ce- rekve do Veselí, z Německého Brodu do Ždáru. do Humpolce a Rosic u Pardubic, poskytují ná- zor na nejdrsnější mohutného territoria. K přírodním obrazům nádhernosti prvéh řádu, jakých málo kde bys nalezl, náležejí rýhy řek Vltavy, Lužnice a Sázavy. Vltava vystoupí pod Hlubokou z nížiny budějovické a hned lemována jest na pravém břehu vysokým lesnatým břehem, tvoří pak již dosti silné proudy zvláště u Poněšic; nad Pur- karcem, u Jaroslavic a Hněvkovic rozkládají se v řečišti písčiny, které zejmena u Ilněvkovic po- krývají velikými pruhy celé řečiště, tak že lodi a vory jen s velikým namáháním mohou pro- V drobném prodeji- ranní číslo o solě . . . za 8b odpolední . . . . . . . za 2 b Ve filialkách na venkovět ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 3h Inserát plati se hotově papře. Předplsoení a inserty přljímá z dmini- straoe v Marianské ulicl č. a. Tam nncházají se též rodlakce. tiskárna a sapedice „Národních Listů“. Eukopisy ze nevzacují.
Praha Tábor Cmunt Čerčany Ledeč Sázava Želivka Benešov Vlašim Votie Sedlčany Be německý Brod Ždár Humpolec Rosice Pardubice Vltava Lužnice Poněšice Jaroslavice Hněvkovice
17 article
niknouti. Od Kořánska počínajíe, až k viaduktu na Červené, tedy plných 22 kilometrů prostírá se po březích planinatá, nevýslovně chudá kra- jina; vyznačen jest stav ten v pojmenování jedné vesnice „Illadná“. Břehy pozvedají se zvlástě na pravém břehu do výše 60 metrů, jen tu a tam spatříme na pláni a v údolích vesnice a samoty. U Podolí pozdraví nás model starého řetězového mostu pro erární silnici z Tábora do Pisku, přes 50 let již starý, dosud zachovalý, potrvá zajisté ještě léta, poněvadž silnice otevřením přičné dráhy jest opuštěna. Odtud však a předem od velikolepého a krásného mostu železničního na Červené, který ve výši 70 metrů s vlakem, na něm jedoucím, zdá se hračkou býti, ač kon- strukce klecí jest 10 metrů vysoká a jednotlivá rahne a přepínače do výše 85—100 centimetrů s příslušnou silou konstruovány jsou, rozevře se říční úval neobyčejného půvabu. Břehy vltavské, od mostu na Červené, vlastně od stanic příčné dráhy Jetětic na pravém a Vlastce na levém břehu Vltavy nejpřístupnější, tvoří mohutnou západni rýhu velikého pahorka- tého territoria. Vstupuje zde již od Týna nad Vltavou řeka do těsného údolí mezi sráznými stráněmi, 80—100 metrů vysokými. Podívaná na divukrásné útvary skal, strmě z vod vystupu- jících, na lesnaté svahy, k nimž u břehů tulí se malá ostrožinka s obydlím rybářovým nebo plaveovým, širší údolí u Červené s kostelíkem, osadou, pensionátem, jest tak úchvatná, že ne- známe podobných říčních koryt tak výrazných a dlouhých.
Červená Tábor Pisco Jetětice Vltava Týn nad Vltava U Podolí
18 article
Po navigační cestě, nejlépe však po vorech nebo lodích, které se objednají na Červené, na Ždákově, u Kamejka, proplujem« tyto krásy, spolehajíce ovšem na zkušenou a zručnou ruku plaveckou, která nás proplete peřejemi, proudy a slapy v řečišti, po skrytých skaliskách si po- hrávajícími. Mezi Týnem nad Vltavou a Zvíko- vem již plavcům napjati jest pozornost, zejmena při slapech, zvaných Dědek, Šifařka a proudu Teta; mezí Červenou a Zvikovem pozvedají se z řečiště mohutná pobřežní skaliska, v jich stínu víry a peřeje vodní se černají; řadou o jihu k severu pnou se tu vrchy a skály Pře- rostlý, Schořské kroucení, Masopust, Baba, Jelen, u Zbořených, u Piřinků, Myší díra, pod Lavičkou, dle nichž i peřeje a slapy, pod nimi se čeřicí, se nazývají.
Šifařek Masopust Bab Jelen Týn nad Vltava Zvíko Teta Piřinka
19 article
Tu jako z pohádky „Tisíc a jedné noci“ vy- noří se na klíně poloostrovním hrad Zvíkov; vody otavské a vltavské na úpatí pojí se právě pod hrotem ostrožiny, tvoříce scenerii, jíž rovné málo kde nalezneme. Historický význam hradu, sídlo Václava I., paláce, arkády, renovace archi- tektonické a malířské munificencí zesnulého již českého šlechtice Karla knižele ze Schwarzen- berků pořizované, připominající dožecí paláe benátský, lesnaté svahy v pozadí, dva stříbrné pruhy vod pod hradem, toť sdružení krás tak mo- hutné a zároveň ladné, že těžko loučíme se s tímto přemilým koutkem naší vlastil Také mezi Zvíkovem a Orlíkem a dál“ k Kamýku čeří se vlny vltavské opěl mezi břehy vysoko vztýčenými; naproti Zvikovu táhlým hřbetem vystupuje Varta, která rozloží se v pla- ninu Jekovickou a Kučeřskou; k severu po řece víří proudy vltavské zvláště u Bystrého, v Pl- sařích, nad Letořicemi, pod Lišnicemi, u Prout- kovic, na Čubkách, u Roháče, na Strhaných, u vrehu Mařenky. Rozšiřená těsnina vltavská u Žďákova, kde loděnice, průmysl dřevařskýa blízký hrad Orlík, sídlo knížete Schwarzenberka,
knižele Roháč Mařenka Schwarzenberk Zvíkov Schwardit Orlík Kamýk Lišnice Prout Letořice Žďákov
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá Heller. V době absolutismu. XIV Divný svatý mezi professory. — Če ská a německá reálka. — Německá uni- versita a německý polytechnický ústav. — Německá přípravka. — Sou- kromé, cizím duchem řízené vyučovac ústavy v Praze.) Velmi zajímavou figurou v professorském sboru akademického gymnasia té doby byl Felix Zenker. Nikdo by byl neřekl, že člověk ten je nebo býti může professorem státního, akademi- ckého gymnasia. Byl hranatý a flustý, mě velkou hlavu a plnou, červenou, obyčejně špatně holenou nebo strništnatou tvář s lalochem, čer- vené uši, ze klerých silné, štětinám podobné »kštice« bujně vyrůstaly, mžoural stále očima a šilhal. Nosil klobouk neurčitého tvaru, nebo jakousi huňatou čepici a dlouhý temně zelený svrchník čili »pover« a vypadal taklo jako velká, břichatá, od vetešníka přisírojená bečka na dvou krátkých, ale tlustých nohách. Chodil těžce, šouravě a oháněl se při tom opatrně jakýmsi
doktor Servá Heller Zenker Praha
21 article
Hackem, čemuž věci neznalí lidé řikali, že si s cesty rozhání psy, kteří by se v jeho osobě mohli mýlit. Vyprávělo se o něm, že je starý mládenee, že žije po způsobu samotářských po- divinů a že snídá vždy, než do školy se ode- béře, »u Hrlánků« půl žejdlíka samožitné. Stu- dentům, kteří se ho nemusili báti, byl na po- sněch, hlavně pro svůj zevnějšek, ale také pr noje zvláštnosti. Vyučoval latině a mathema- tce. Zenker byl velmi krátkozraký a poněvadz nu brejle nosit bylo protivno, ve škole nikdy do žádné knihy se nedíval. Latinské klassiky mal z paměti a při mathematice nepotřeboval leprve žádné pomůcky. Při čtení latinských ulorů byla marnou spekulace, jej oklamat Zenker znal text na slovíčko přesně; při mathe malice pak musil zkoušený student u tabule lasitě mluvit a nebyl-li s to dosti jasně vyklá- t, co křídou píše, šel se Zenker přesvědčit tasl pak oči tak blízko k tabuli přistrkovat, že itovy písmeny a značky svým nosem — mazal. Olsovídal li mu student nesprávně anebo bylali
Hack Zenker
22 article
jeho počtářská dedukce na tabuli vadna, obráti se Zenker k němu a zvolal lenivě opovržlivým tónem: »Di pášt husy !« Pást husy posilal studenty nejvyšších tříd, což ale nikoho neurá- želo, ba ani uraziti nemohlo. Vůbec hledělose na Zenkra jako na zjev komický a jednalo se dle toho. Zenkrovi stávalo se leckdy, že přiše! pozdě do hodiny, ba že i vůbec přijíti za pomněl této slabé stránky jeho použili studenti na při- klad k tomuto žertu. Bylo před první hodinou odzvoněno a v gymnasiu vše ulichlo. Také třída, o níž je tuto řeč, se dle rychlé úmluvy ztišila, ačkoli Zenker nebyl ještě na místě. Ni nulo několik minut napjatého ticha. Tu hlásil stráž u okna stojící: »Zenker již z Karlovy ulice přichází! . . . Už kráčí po nádvoří; sly- šíte, jak jeho kyj do dlažby bije? . . . Už je v domě; hnedle tu bude !« . . . Na tuto zvěst odebralo se několik silných studentů ke dveřim a opřelo se o ně — kliče ve dveřích arci ne- bylo. Za chvili bylo slyšet blížíel se Zenkrovy těžké kroky na chodbě. Ve třídě nejhlubši ticho. jakohy nikdo ani nedýchal. Zenker neotevíral si rád sám dveři, nýbrž zabušil nejraději holí na dvéře, aby se mu otevřelo. A tak stalo se i nyní. Příchozí kopl asi třikráte do dveří. —— Nic. — Přichozi zabušil holi na dvéře — zase nie. Mruče nevrle pokoušel se professor otevřít dvéře, ale marně: studenti uvnitř opřeli se o ně tak silně, že ani dost málo nepovolily. Zenker venku cosi zahuboval, snad že se ve dni zmýlil nebo že mu nebyla změna hodin oznámena a na chodbě rozlehly se zase jeho těžké, ale již vzdalující se kroky. Napjeti ve třídě dostoupilo vrcholu. Minula zase nějaká minuta a strážu okna hlásila: »Ženker už kráčí přes dvůr ! . .
Zenker Zenkr Zenkrův Karlov ulice
23 article
Už je zase u průjezdu do Karlovy ulice. . .. Už je pryč!« — Napjetí zmízelo, ale za to pro- pukla dlouho potlačovaná veselost v bouřný, homěrický smích Salva smíchu byla tak silná, že ji zaslechl Hoffmann v ředitelně. Za chvili byl na místě, potřásaje nervosně střibrnou hřivou a mávaje prudce svým obrovským modrým kapesníkem. Nevida žádného učitele otázal se rychle, kdo měl přijíti?... »Zenker! Už zase !.. A on má tři hodiny za sebou!... Jak je na- hradit?« — Po krátkém přemýšlení učinil šala- mounské rozhodnuti: »Není pomoci! Sebeřtes svoje knihy a jděte domů. Ale tiše, po špičkách, ať toho v ostatních třidách neuslyší!.. .« Za chvili plížili se studenti tiše, jako duchově, z gvmnasia. Na dřevěných schodech hlídal sám ředitel, aby se nedupalo. Teprve v Karlově ulie studenti jak náleží rozvázali. — Zenker byl ori ginál a v očich mládeže směšný, ale on by hlava bystrá. K jeho charakteristice nechť při spěje ještě tato malá událost. Kdysi vešel Zenker svým nemotorným způsobem do třídy. Jeden z žáků, který rád do poslední lavice si zachá- zel, aby tam byl dále od rány, zvolal professo- rovi na uvítanou: »Salve, Felix!« (po česku asio- Buď zdráv, Felixe 1). Zenker zastavil se, za mžoural očima v tu stranu, odkudž byl smělý pozdrav přilatěl a odpověděl lenivě opovržlivým lónem: »Salve et tu, pecus!« (Buď zdrávo i ty dobytče!) Vstoupil pak na kathedru a zača klidně vykládat.
zmízet Hoffmann Zenker Felix Karlov ulice Felix 1
24 article
Z předešlého článku seznal mladší čtenář. že byla v době absolutismu v Praze tři úplná gymnasia, dvě německá skrz na skrz a jedno německé s jakýmsi nádechem českého rázu. Reálky byly v Praze dvě, jedna česká jedna německá. Česká reálka byla založena teprve r. 1848—49. Německá, mnohem starši reálka, zřízena — jak jsem již v VI. článku těchto upomínek uvedl — již roku 1833 ja- kožto přípravná škola pro technické stu dium při tehdejším polylechnickém ústavu, ale byla pak roku 1855 jakožto samoslatná střední škola od onoho odloučena a přovedena do Ni- kolandské ulice, kdež dosud se nalezá (v bu- dově nedávno docela přestavené). Česká reálka »Wenzigova« nalezala se v době, o níž se tuto mluví, v Panské ulici, v domě, kde nyní se nalezá jenom český úslav učitelský s c. k. cvič- nou školou. Tehda byly v témž domě pohro- madě všechny tyto tři ústavy a v přízemí nale- zal se ještě těloevičný ústav J. Malýpetra, také český. Že byla universita (tehda ještě jed- notná), v době absolutismu německou, nebylo by ani snad potřebí zvláště připomínati. Také technika byla jenom a docela ně- mecká. Nalézala se v Dominikánské ulici (ny nější Husově třídě) v témž domě, kde dosudse nalézají německé vysoké školy technické. Na domě tom bývala dlouhá bílá tabule, na níž bylo napsáno velkým písmem: »Böhmisch sländisch polytechnisches Inatitut« a níže drob ným písmem: »Český stavovský polytechnický ústav«. V domě tom nalézal se od roku 169 jesuitský seminář, který roku 1783 zrušen byl
Wenzigův J Malýpetra Husův Praha panská ulice dominikánský týž dům
25 article
Roku 1805 koupili stavové tuto budovu a zřídil v ní (dle usnesení svého na sněmu z r. 1802) dle plánu Josefa Gerstnera polytechnický ústav místo dřivější »školy inženýrské«. Tento poly technický ústav byl první svého druhu v Ra kousku. Roku 1833 přistavěli stavové k budově nové křídlo a založili shora dotčenou školu re- ální. Když pak tato r. 1855 samostatným ústa- vem se stala, zřízena při polytechnickém ústavě nová »přípravka«. Do této přijímáni aspiranti technického studia, kteří nižší reálku vychodili (nebo z ní jako privatisté zkoušky udělali) pak aspoň rok v nějaké továrně, strojírně, přá- delně atd. praktikovali. Tato připravka trvala pro posluchače, kteří dobře prospivali, jenom rok. Byla také německá, ale jinak znamenitč praktickou náhradou za vyšši reálku. Ředitelem polytechnického ústavu byl tehda dr. Joseí Lumbe a jeho nejznámějšími professory: Wer sin (mechanika), dr. Jellinek (vyšší mathematikn) Wiesenfeld (stavitelství), Jos. Kořistka (geodaesie) dr. Nickerle (přírodní vědy), dr. Pierre (fysika) Balling (chemie) atd.
Gerstner doktor Lumbe Jellinek Wiesenfeld Kořistka Nickerle Pierre Balling Jos Wer sinus
26 article
V druhé polovici let padesálých, za vlády němčiny a jakési aristokratické výlučnosti kruhů jak se řikalo, elitních, množily se a rostly, jako houby po dešti, soukromé vyučovací ústavy pensionáty i bez nich. Navzdor tuhě reakci. která po dvou letech »svobody« zavládla, začí- nala tehda jen přece nová doba, ve kleré se vždy více a obecněji pocifovala potřeba vyššiho aneb aspoň solidnějšího školského vzdělání, po- třeba rozšiřování a zdokonalení škol všeho druhu a potřeba jakési, abych tak řekl závažnějšía trvalejší návštěvy škol. Pro mladíky, kteří se úřadnické dráze věnovati chtěli, přestávalo — aspoň v hlavním městě — blahoslavené privi- legium III. a IV. třídy, propukající školská kon- kurrence nutkala nebo nabádala aspoň k ná- vštěvě škol středních a ve příčině dívek pozbý- vala své přesvědčivé slly zásada, že holk s věnem nepotřebuje vůbec nie umět, leda trochu číst, nějaké psaníčko napsat a po německu hovořit. Potřeba školského vzdělání pocifována vždy více také v kruzíeh, kteréž »loho bohu díky vlastně nepotřebovaly«, ale nižší veřejné škoiy byly i v Praze zařízeny tak, že zámož- nější a tedy také choulostivější rodiny se roz- pakovaly posilati do nich své děti, i když tjt nebyly rozmazleny nebo zhýčkány.
Praha
27 article
Především byly farní a vůbec hlavní školy pražské, kterých se celkem čítalo 19, strašně přeplněny. Všechny byly od r. 1856 nuceny počet školních světnic čili učeben rozmnožovat, tak že některé z nich měly řečeného roku místo prvot- ních dvou neho tří tříd jich 7 až i 8. A přece ne- dostávalo se všude místa, přece byly učebny všude nabity. Tomuto nedostatku místa neodpo- mohlo ani nařízení, že se mají do škol přijímati jenom dítky vlastního obvodu — nával dětl se citelně neumenšoval. Zdravotní opatření nečiněna téměř žádná a nebylo tedy vlastně ani divu, že zámožnější a o svůj dorost starostli- vější rodiny k veřejným školám nepocifovaly žádných zvláštních sympatií. K tomu družila se ještě okolnost, že byli také na pražských ve- řejných školách hoši a dívky ve třidáchči učebnách pohromadě, což při známé jisté »po- kročilosti« velkoměstské mládeže nebylo tak ne- závadno, jako na prostomyslném tehda venkově.
28 article
Proti »smišeným« třidám horlilo se v intelli- gentních kruzích pražské společnosti již tehda velmi živě a žádalo se za zřízení zvláštních škol chlapeckých a dívčích, ale poněvadž se tomuto zajisté oprávněnému přání nevyhovovalo, pociťována v tak zvaných lepších kruzích tím více potřeba škol soukromých. Také nedostalečné opa- třování veřejných škol potřebnými pomůckami k tomu přispívalo. Při vydání nové čitánky r. 1856 uloženo učiteli, aby vpravoval dětem nejnutnější pojmy zeměpisné, přírodovědecké, technické atd.; ale jak měl učitel tomuto předpisu vyhověti, když nebylo ve škole ani globů, ani map, ani obrazů zvířat a rostlin, když nebylo žádných modelů ani vyobrazení z oborů práce a výroby, když nebylo vůbec žádných názorných pomůcek. Podnikatelé soukromých vyučovacích ústavů po- řizovali si to všechno ze spekulace a ježto i ji- nak soukromým vyučovaeím ústavům lze bylo vybýbati se křiklavým nedostatkům tehdejších škol veřejných, vyvinoval se v Praze stav, který do jisté míry dosud trvá v Anglii, kdež jsou obecné veřejně školy školami jenom pro chu- dinu. Že se vzdělávací ústavy a pensionáty pro dívky v Praze silně množily, bylo při nedo- statku všelikého vyššího školství pro ženskou miádež zcela přirozeno; ale ústavy tyto, řízené duchem a směrem ponejvíce cizím, přispivaly valně k šíření a utvrzování germanisace v zá- možnějších rodinách pražských a byly tedy rnem v oku všech uvědomělých našinců.
Praha Anglie