ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f7662930-8f0c-11dd-99d4-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 98, person 90, org 4, work 2
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 6. března 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 64.
4 article
Na ranní a večerní llaty předplácí set V Praze v administracki an měslo. . . . . . na čivrt leta . . . . 8 K —h s dvojt donáškon na městn. . . . . . ns čtvrt lota . . . . 7 K eszh ve fliálkácht na měsia . . . . . 2 K 80 Poštou na měsle. . . . . . na čtvrt ista . . . . 9 K e0h s dvojí zásilkou na měsíc. n i: . . S Dnešní číslo pro Prahu jest o 10 stranách, s přílohou pro venkov o 14 stranách. Dr. KAREL KRAMÁ.
doktor Karel Kramá Praha
5 article Jubileum Romanových.
Jubileum Romanových. Ze rmutu Lži Dimitrijů, domácích spo- rů, nebezpečí švédského i polského dnes před třemi sty léty vysvobozena Rus vol- bou Michalja Fedoroviče Romanova. Rus tehdy byla Moskva, bez dostupu k moři. rozervaná uvnitř, na venek slabá. Za 300 let dynastie Romanovů, vymřelá po meči Petrem II., soustředila ve své moci Rusy od Visly do Tichého oceánu, od Baltu a Severního oceánu do hranic Persie a Af- ganistanu. Těžko si představiti větší ze- vnější úspěchy třistaleté historie. Roma- novi se svými Velkorusy projevili ohrom- nou sílu státotvornou, tím pozoruhodnější, vzpomeneme-lí, kolik nesčetných bojů s nejmocnějšími vojenskými státy tehdejší doby, se Švédskem, Tureckem a s Napo- leonskou Francií Rusko musilo podstou- piti, aby dosáhlo toho, co dnes je jeho pan- stvím. A když se zdálo, že na polích Man- džurie na dlouho pochována vojenská slá- va ruská — alespoň sláva vojevůdců, po- něvadž vojsko samo zůstalo tak obdivu- hodným svou vytrvalostí a statečností, ja- kým bylo po staletí, nebylo potřebí víc než krátkých 7 let, aby zde Rusko stálo zas mocné, s armádou zreorganisovanou. pohotovější k boji než byla kdy před tím. I dynastie i národ mají všecku příčinu hrdostí vzpomínati třistaleté státní a vá- lečné historie Ruska. A přece v duších nejlepších Rusů tento den nebude radost plnou, celou.
Romanův Dimitrij Rus Fedorovič Romanův Romanov Petro Velkorus Moskva Visla Tichý oceán Balt severní oceán Persie Rom Švédsko Turecko Napa Rusko
6 article
Vnitřr historie Ruska neodpovídala skvě- lé vnější, a dnes, po těžké, strašné revolu- ci, úžasné rozvratem veškerých mravních a sociálních základů ruského života, Ru- sko nenašlo ještě oné radostné chuti ku práci, k obrození, která je tak charakteri- stickou u silných, zdravých národů po ka- tastrofách vnějších. Hledá stále ještě for- mu svého vnitřního života, smysl svého chtění, veliké cíle své politiky, která by dovedla uchvátiti srdce všech, i těch, kteří dnes z touhy po lepším, ideálním honí se za nemožnými cíli ničím neohraničené po- litické svobody, jdoucí do anarchie, anebo utopistické sociální rovnosti. Ze rmutu strašné revoluce zrodil se počátek nového Ruska. I pro toho, kdo v moderním parlamentě nevidí ideál stát- ního zřízení, je jasno, že car Mikuláš II. svým manifestem ze 17./30. října 1907 polo- žil základ k novému Rusku. Zavolal, dou- fejme pro vždy a bez návratu k starému absolutismu, který přivedl Rus k vnější- mu ponížení, jakého nikdy ještě nezažila, k vnitřnímu rozvratu, který ohrozil samy základy ohromné říše, národ ku spolu- práci na zbudování Ruska nového, lepší- ho, svobodnějšího. První dumy nemohly splniti všecko, co od nich čekali ti, kteř pro svobodu Ruska trpěli úžasná muka, ti, kteří odhodlali se k pokusu se zastupi- telstvím lidovým s těžkým srdcem, áby spasíli těžko strádající Rus . . . Do nej- hlubších hlubin vzbouřená společnost ru- ská těžko mohla zvoliti dumu, která by zrovna v těchto těžkých chvílích, kdy po
Mikuláš II Rus Rusko Rus litický svoboda
7 article
Rusi krev lila se potoky, kdy hořely zapá- lené statky statkářů, kdy probuzeny byly nejhříšnější, nejzločinnější agitací nejhrub- ší, zvířecí instinkty nevzdělaného lidu, mohla býti pevnou oporou opravdu státni- cké politiky, které Rusko tolik potřebo- valo, a která žádala klidné, hluboké práce reformní, ne však nezpoutaných výkříků dlouho tajené zloby a bacchanalií nejdivo- čejších hrozeb a agitačních řečí . . . Rusko však našlo mimo dumu železnou ruku která, třeba s úžasnou bezohledností, ale bez bázně a strachu o vlastní bezpečnost. udusila revoluci, a třeba ještě neuhasly vášně, bouřící okolo jména P. A. Stolypi- na, nestranná historie přizná za štěstí no- vého Ruska, že ten, který bezlítostně po- tlačil revoluci, neboje se smrtí opláceti za smrt, chtěl přece jen celou duší a nej- vnitřnější svou vírou národní zastupitel- ství, chtěl dumu. Oklestil široké volební právo — ovšem dojista netušil, jaké orgie reakcionářské libovůle s ním prováděti bude jeho nástupce na křesle ministra vnitra při volbách do čtvrté dumy — ale tím také umožnil zvolení umírněné třetí dumy, která mnoho hřešila zejména svou protipolskou politikou na Slovanstvu, ale která zejména svou ochotou, všecko obě- tovati na reorganisaci branné moci ruské.
Rus Stolypi Rusko
8 article
pojistila účast lidu ruského na politice státní. Třeba Stolypin sám zklamal talo mnohé ze svých upřímných přátel a obdi- vovatelů své opravdu heroické duše zby- tečným ustupováním reakci, třeba zkla- mal, sám dobrý Slovan, Slovany svým sklo- nem k šovinistickému nacionalismu ak politice protipolské, jeho nesmrtelnou zá- sluhou o Rus i její dynastii zůstane, že po- mohl, aby nezvítězila zase reakce na celé čáře, aby nebyla navždy odstraněna zase duma, několikráte zvolená na základě starého volebního řádu, příliš širokého pro ruské poměry a pro nevykouřený ruský li- beralismus, potácející se mezi záchvaty antidynastického republikanismu a zá- blesky poznání, že jen umírněná, dynasti- cká a státotvorná politika liberální navždy odstraní nebezpečí reakce, a aby Rus ne- byla zase skována ve starý, bezduchý ab- solutismus, odvolávající se na nezpůsobí- lost ruské společnosti k svobodě.
Stolypin Rus Slovan
9 article
Pro vnitřní život Ruska za tři sta- l panování dynastie Romanovů je dojista největším faktem, že ruská duma v slav- nostní den přináší caru starobylou ikonu Neschází dojista na lidech, kteří myslí, že je duma hříchem na třístaleté historii sa- moděržavné dynastie. Hosudarstvenný so- vět, bašta reakce, na své ikoně schválně podškrtává věnování caru — samoděržci Jaká to nebezpečná hra se slovy! Nemělo by se zapomínati, že v hloubi ruské spo- lečnosti to ještě vře, a že jediné spasení. jediný klidný východ z těžkých bouří je ví- ra v národní zastupitelství. Krajní libera- lismus se ještě nevyléčil ze svého antidy- nastického cítění, a vyléčiti úplně dá se jen nerušenou zákonodárnou prací. Agitací proti dumě a hrou se starým absolutismem uvrhnouti může reakce nejen Rusko, nýbrž i dynastii do větších nebezpečí, než samo si chce přiznati, a nikdy nikdo nehřešil na dynastii tak, jako všichni ti, kteří ze samé
Romanov Rusko
10 article
oddanosti k ní, anebo ze zkostnatilého kon- servatismu nebo z osobních důvodů brojí proti tomu, co car Mikuláš na čest a slávu své dynastie udělal největšího... Ne po- jem samoděržaví: šťastná, spokojená a kve- toucí Rus je a musí býti cílem všech snah dynastie! A že politika samoděržaví ve smyslu absolutismu dovedla Rus k nej- většímu ponížení, vnějšímu i vnitřnímu, tom snad přece ani členové vyšší komory nebudou pochybovati. Bylo by štěstím pro Rusko, kdyby ve veliký den jubilejní stalo se navždy jasno, že duma zůstane a bez dumy se vládnout nebude. To nejvíce by přispělo k všeobecnému poznání, i v re- volučních duších, že je osud dynastie tak nerozlučně spjat s osudem Ruska, že je všecka antidynastická politika šílenstvím a hříchem na Rusku. Rusko potřebuje klidnou linii vývoje — ne strach o dumu, ani strach o dynastii. Samoděržaví ve smyslu jedině rozhodujíc vůle je ve 20. století neudržitelnou fikcí. Dříve byl samoděržavný car nejen mož- ným, nýbrž nutným. Absolutismus vyplý- val z potřeby centralisující se moci státní. Státní správa byla nesložitá, kontrola možná. Ale dnes? Státní správa je složitá, zasahá do všech poměrů životních, a vyko- návaná na nekonečných prostranstvích nedá se prostě kontrolovati pouze byro- kratickou kontrolou. Jaké spousty ve sprá- vě odhalily stolypinské revise! Jednou kontrolou dnes je svobodný tisk a parla- mentní tribuna. Bez nich je vlastně státní správa absolutním pánem, a dokonce ne panovník. Poslední činovník, který chce se vymanífi z nepříjemné kontroly, je alespoř tak neobmezeným pánem jako sami náčel- níci správy. Ti dovědí se o všem jen v za- barvených dokladech a což teprve car sám I nejgeniálnější, nejenergičtější panovníl by v moderním státu nedovedl kontrolova- ti všecku správu státní.
Mikuláš Rus Rusko
11 article
Ale toho ani není potřebí, v monar- chickém státě stačí, aby panovník rozho- doval o velkých liniích politiky, o všem tom, o čem rozhodovati má hlava státu. Ve státu bez svobody tisku, bez parla- mentu panovník však ani této možnosti svobodného, objektivního rozhodnutí ne- má a nemůže míti, poněvadž je nejpřed- nějším zájmem absolutistických ministrů dvořanů, aby se panovník nedověděl nic jiného, než co oni chtějí. Aby mohl panov- ník rozhodovati skutečně svobodně, se znáním všech poměrů a okolností, aby mohl býti onou nejvyšší autoritou ve stá- tě, ke které všichni vzhlížeti mohous důvěrou v nestranná a spravedlivá roz- hodnutí, k tomu je dnes nezbytna svobo- da tisku a parlament. Že car na nedozírnou dobu zůstane rozhodujícím faktorem v Rusku, je tak přirozeno pro poměry ruské, že všichni rozumní musí si toho přát. Ale aby jím zůstal i pro ty, kteří nedovedou se po- dati dojmu starých tradic, je potřebí a nu- tno, aby věděli, že car může znáti Rusko z hlasu parlamentu, vyšlého z nefalšované vůle lidu a ze svobodného tisku, který by ovšem svobody své nezneužíval. Ale ne- jen pro cara, i pro vládu, naplněnou o- pravdovou vůlí prospěti státu je tato kon- trolla veřejnosti žádoucí, ba nezbytná, po- něvadž jinak těžko se dovědí, co se v Ru- sku vlastně děje. Duma ovšem bude miti tím větší vliv, čím rozumnější, čím stát- ničtější, čím obětavější bude pro velké zájmy státu, pro jeho brannou moc, a čím opravdovější bude ve vnitřních refor- mách.
Rusko
12 article
Ale to není neštěstím pro autoritu carovu. Naopak, čím spořádanější budou poměry, čím větší bude zodpovědnost du- my za vlastní práci, čím méně bude mož- no svalovati vinu na vládu a cara, tím vý- še vznese se autorita koruny, tím stane se ideálnější, symboličtější, ale také tím hlubší a pevnější. Rusko nebude viděti v silném carství jen nutný svorník různoro- dých elementů říše, nýbrž symbol vyšší, ideální jednoty nesmírného imperia. Ti, kteří s takovou schválností pod- trhují stále slovo samoděržaví a myslí při tom na staré, nemožné časy nekontrollo- vaného absolutismu, jsou vedeni buď ego- ismem všemocné byrokracie, bojící se ve- řejnosti, anebo jsou to lidé dobří, hodní poctiví, věrní tradicím — ale nerozumě- jící tomu, co také od Ruska žádá moderní doba se svými úžasnými prostředky ko- munikačními a nekonečnými možnostm rozšiřování dobrých i špatných myšlenek do nejzazších koutů Ruska pomocí tisku. Dnes i ruská vesnice má své bouřné touhy, své vášně, své hříchy — rozbila své patriarchálné ústrojí, bouřně a místy suro- vě hlásí se o své často nemožné požadav- ky. A mlčet víc nebude, nedá se více při- vésti ke staré pasivní lenosti, z které ji do- vedl vyburcovati jen hlad, a jediná cesta k mírnému rozřešení hrozné krise agrárn je probuzení víry v pomoc vlastní prací, lepším hospodářstvím a ne bouřné, hrozivé volání po půdě statkářově.
Rusko
13 article
Byl to druhý velký čin Stolypinův, že z carské moci vyhlásil agrární zákon, kte- rým usnadnil zavedení individuálního vlastnictví na půdě a že s takou energi začal prováděti osazování se ruského mu- žíka na vlastní půdě. Mravně i hospodář- sky nebylo většího neštěstí pro Rusko ne společné vlastnictví na půdě, které zne- možnilo-každý pokrok v zemědělství, při- vedlo nejúrodnější kraje Ruska k periodi- ckému hladu, odučilo Rusy úctě k indi- viduálnímu počinu, k individuálnímu vlast- nictví, které živilo v ruské inteligenci osudný sklon ke komunismu, a způsobilo spolu s útiskem svobodné myšlenky, svo- bodného slova, energického počinu onu a- pathii, nelásku ke státu a jeho osudům, onu chut po násilném převratu, po něčem no- vém, jiném, která vedla ku porážcev Mandžursku a k revoluci. Z reformní pe- riody let šedesátých vyrostli heroové tu- recké války. Skobelevi, Gurkové — z ná- silného klidu, z Pobědonoscevy reakce vyrostli bezvolní, bázliví vojevůdci man- džurské armády . .. Ruský mužík musí být jiný, musí do- stati chuť ku práci, k energii, musí viděti. že plody jeho práce, jeho inteligence zú- stanou jemu, musí se naučiti radosti z vý- sledku svého snažení — v tom je jediná záruka ku povznesení kultury, ke zmen- šení úžasného opilství, ke zmenšení toho mravního rozvratu, který jde nyní po revo- luci z měst na venkov a plní každého úža- sem. I s největšími finančními obětmi mě by býti převeden ruský mužík na vlastní V drobném prodejie ranní čisle o sobo sa s večerni . za k Ve ňliálkách na venkové ranní čislo . . . . 10 k večerní lnseráty platí se hotově napřed. Předplaceni a inserty přijíma sdministrace v Marianské ul., . Tam nacházeji se těž rodakce, tiskárna a expedlee „Národních Listů“ Rakopisy se nevraceii
Stolypinův Rus Heros Pobědonosceva Rusko
14 article
půdu a stát měl by mu opatřiti, co k no- vému, intensivnímu hospodářství potřebu- je — neboť nikdy by nebyly peníze ulo- ženy tak produktivně, nenesly takové úro- ky, a nikdy by neměly tak ohromný mrav- ní účinek. Povolání dumy ku práci záko- nodárné a agrární reforma jsou největší skutky dynastie Romanovů na sklonku tři- staletého její trvání. Velká reforma osvo- bození sedláků, velké dílo Alexandra II. teprve nyní dovršeno a teprve nyní může se státi Rusku opravdovým dobrodiním. Rusko jen intensivnější prací mužíka as ním i své inteligence může se státi boha- tým, kulturním, jen tak může zmizeti ú- žasná apathie, nechuť ke stálé, neúmorné práci, přerušované jen bouřnými výbuchy nashromážděné energie, výbíjející se bud na prázdno, anebo všecko bezohledně bo- řící, jen tak dovede bohatý intelekt ruské- ho národa udiviti svět výsledky své práce. Pro čtvrté století trvání dynastie Roma- novů ohromný, skvělý program . . . Po 300 let Rusko hledalo své přirozené hra- nice, tíhlo k mořím a v těžkých bojích do- bylo si dnešní svou velikost — nyní na- stoupil čas k systematické, reformní práci uvnitř, kterou má dynastie společně vy- konávati s národem, bez převratů shorai ze zdola, ve vzájemné důvěře, v lásce k Rusku a víře v jeho velkou budoucnost.
Rom Rusko
15 article
Končena doba extensivní práce, v politice i hospodářství, nastala doba práce intensivní. Mongolsko a Persko nemohou býti posledními cíly ruské politiky. Ta mu- sí býti naplněna ideovým obsahem, veli- kým kulturním posláním, odpovídajícím tradicím velikánů ruského ducha. Od Petra Velkého ruská politika počala po- čítati se Slovanstvem. Šla k Černému moři, chtěla dobýti klíče k němu, Cařihradu, ale s těmito reálnými cíly mísila se touha o- svoboditi ujařmenou slovanskou rájua vztýčiti na Šv. Sofiji pravoslavný kříž. A čím dále působilo na ruskou politiku ide- ové hnutí ruské literatury, tím stávala se také ruská politika balkánská slovanštější, až dovršena byla nezištným osvobozením Slovanů balkánských Alexandrem II. Ruská politika pod vlivem bulharských zklamání na chvili odvrátila se od svého ideálního základu, vrhla se celou silouv světové dostihy o zabrání prázdných ještě míst na zeměkouli, ale porážka v Mandžu- rii vrátila Rusko zase ne blízký východ.
Alexandr II Mandžu Mongolsko Cařihrad Rusko
16 article
Ruská politika musi býti zase tradič- ní, slovanskou. Jen tak dostane ono ide- ální zabarvení, kterého potřebuje každá politika velkého státu, chce-li uchvátiti duše a naplniti je radostí z obětí a chutí ku práci pro velikost říše. Bude-li Rusko míti Mongolsko a Persii, nepohne to žád- nou ruskou duši, nenaplní ji radostí. Ale bude-li Rusko všemi Slovany uznaným du- ševním vůdcem, dá tento duševní svazek všech Slovanů Rusku ohromný mravní prestiž velkého poslání, býti všem Slova- nům věrnou záštitou, a ruská politika bu- de tím, co dává dobrým, šlechetným du- ším teplo a světlo, a srdce lidu dovede na- plniti vírou a nadějí v budoucno. Jako dnes síla Německa dodává úcty a sebevě- domí každému Němci, i když ví, že Něme- cko nechce více sjednocovatí všecky Něm- ce krví a železem v jedinou německou ří- ši, tak mělo by Rusko chtíti, aby stejný
Ruska Němec Nout Rusko Mongolsko Persie Německo
17 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Dr. KAREL KADLEc Jubileum ruské dynastie. (Tři sta let bojů a práce.) Tyto dny oslavuje Rusko neobyčejně dů- ležitou událost. Je tomu právě 300 let, cov době největší rozháranosti poměrů osudy říše ruské odevzdány byly do rukou mladistvého šlechtice ruského Michajla Feodoroviče Ro- manova, aby jako nově zvolený car ruský vysvodil nešťastnou zemi po více než 10 le zmítanou vnitřními nepokoji z rukou cizích domácích nepřátel. V dějinách Rusi nebylo nešťastnější doby nad počátek XVII. století.
doktor Kadlec Michajl Feodorovič ro Rus Rusko
18 article
Sotva zemřel poslední Rurikovec Feodor Iva- novič (r. 1598). potkalo Rusy najednou tolik pohrom, že říše byla již na samém kraji zá- huby. Nesnesitelné sociální poměry zhoršily se tím, že dvě leta za sebou (1601 a 1602) dostavila se hrozná neúroda a v zápětí na to mor, loupežnictví a všeobecná nejistota. Sotva pak vojskem loupežení poněkud bylo potla- čeno, stihla zemi nová rána. Objevil se do- brodruh, který tvrdil, že je Dimitrij, syn Iva- na Hrozného, a strhl s sebou značnou část obyvatelstva. V boji o trůn zemřel car Boris Godunov. Straně nového cara Vasilije Šujské- ho podařilo se sice Lžidimitrije zabíti, avšak vyvstal nový Lžidimitrij, tak zv. „tušinský zloděj“, a konečně i třetí samozvanec. D zmatků moskevských zasáhli zatím i Poláci, část obyvatelstva přídala se k jejich kandi- dátu, králevici Vladislavovi. K dovršení zmat- ků vypovědělo i Švédsko Rusům válku. V nej- kritičtější chvíli nastal obrat jen tím, že mniši kláštera trojicko-sergijevského počali vybí- zeti lid ku povstání proti Polákům a utisko- vatelům lidu. Jeden z dopisů trojických po- slán byl v říjnu r. 1611 do Nižního Novgoroda tam sebrány peníze a organisováno vojsko. v jehož čelo postaven kníže Požarskij. Sotva se vojsku podařilo zachrániti vlast, svolán by sněm, na němž zvolen (dne 21. února 1613 st. st.) za cara zmíněný již Michaj! Feodorovic Romanov a sice jako blízký příhuzný vymře lého rodu Rurikovců.
novič Rus Dimitrij Iva Godunov Šujská Lžidimitrij Polák Vladislav Požarskij Romanov Rurikovec Švédsko
19 article
Rusko bylo nyní zachráněno. Doba zmat- ků a nepokojů (tak zv. smutnoje vremja) pře- stala a obyvatelstvo mohlo se oddati klidné práci. Mír s cizími mocnostmi, Švédskem Polskem, musilo sice Rusko vykoupiti značný. mi obětmi, ale říše byla zachráněna. Prvý Ro manovec nedal se ještě na výboje, nýbrž hle děl jen udržeti, co získali poslední Rurikovci Pouze v Asii, v Sibiři, kde nenarážel na sil- ný odpor, šířil ruské panství, jež se tam počí- nalo ujímati již za Ivana Hrozného (pod Jer makem Timofejevem). R. 1617 překročili Ru- sové Irtyš a dostali se až k Jeniseji. Horlivou snahou prvého Romanovce bylo zavésti v zemi pořádek a kolonisovati půdu dlouhými nepokoji spustošenou. R. 1636 za- ložena na ochranu říše proti krymským Tata- rům řada pevností, spojených valy a záseka- mi, t. zv. obranná linie bělgorodská, k ní pak připojena linie simbirská a k této zakam- ská. Opevnění táhlo se nejprve jižní částí gub kurské, pak přes gubernii voroněžskou, tam- bovskou, penzenskou a simbirskou až k Vol- ze a odtud podél Kamy. Rusko, tehdy ještě stát moskevský, obmezeno bylo jen na vnitro- zemí a nesáhalo ani k moři Baltickému ani k Černému. Dynastii Romanovců čekal veliký úkol rozšířití říší moskevskou k oběma jme- novaným mořím a spojiti ji s Evropou. Na jihu stáli Rusům v cestě krymští Tataři, na severozápadě Švédsko. Krymšti Tataři nalé- zali se pod svrchovaností Turecka, které prá- vě za prvního Romanovce na štěstí Rusů po- čalo velice upadati. Odvážní kozáci podnikli proti Turkům v I. 1624 a 1625 dvě šťastné ná- mořní výpravy, po nichž jich následovala celá řada. R. 1637 dobyli dokonce i Azova, tehdy tureckého, byli však r. 1642 carem donucen vzdáti se ho pro pokoj s Turky.
Hrozný Jer Timofejev Romanovec Černý Rus Tatar Turek Rusko Švédsko Polsko Asie Sibiř Jenisej Tata Kama Evropa Turecko Azov
20 article
Již za druhého Romanovce' Alekseje Michajloviče (1645—1676) Rusko stalo se vel- mocí. Nabyv r. 1654 svrchovanosti nad Ko- záky, Aleksej Michajlovič převzal jejich dč- dictví, boje s Turky a chráněnci jich krym- skými Tatary. Rozšíření panství ruského nad Ukrajinou bylo také příčinou 13leté války s Polskem (1654—1667). Smlouvou Andrusov- skou musilo r. 1667 Polsko postoupiti Rusku Ukrajinu po levém břehu Dněpru, jakož i Sm- lensko a Sěversko, jež dříve odňalo Moskvě Od dob Alekseje Michajloviče Rusko po- číná obraceti zraky k ujařmeným slovanským souvěrcům na Balkáně. Již za prvního Roma- novce poslal r. 1641 pečský patriarcha Pajsi do Ruska skopijského metropolitu Simeona se žádostí za podporu. Ve stycích těch pokra- čoval pečský patriarcha Gavriil, který se r 1655 účastnil církevního sněmu moskevského Na Moskvu díval se celý pravoslavný svět již od XVI. stol. jako na třetí Řím (druhého Říma. Caříhradu, zmocnili se r. 1453 Turci). Zápletky kozácké vyvolaly prvou válku Rusů s Turky, jež skončila r. 1681 mírem, kterým car podržel levé Podněpří. Za třetího Romanovce Petra Velikého (1682—1725) Rusko nabylo již takové moci. že se stalo jedním z nejsilnějších států v Evro- pě. Na venek projevovalo se to i tím, že Petr přijal titul císaře. Rusko přistoupilo k „svaté- mu spolku“ Rakouska, Polska a Benátska proti Turkům a započalo r. 1686 s Turky dru- hou válku. Zaměstnávajíc bojem krymské Ta- tary a ochránce jejich Turky, přispělo ne- malou měrou ku příznivému výsledku války. vedené s Portou také Rakouskem. Císař Leo- pold zabýval se tehdy již smyšlenkou, že do- bude Cařihradu a vyžene Turky z Evropy Plán tento byl mu však zhacen Ludvíkem XIV který zaměstnával část jeho vojska na Rýně.
Aleksej Michajlovič Tatar Andrusov Aleksej Simeon Gavriil Turek Rus Petro Veliký Petr Ludvík Rusko Ukrajina Polsko Dněpr Moskva Balkán Rom Řím Rakousko Benátsko Leo Cařihrad Evropa Rýn ko Aleksej Michajlovič
21 article
Mírem Karloveckým z r. 1699 bylí Turci nuceni vyklidili až na Banát a Srěm celé Uhry a Slavonii. Brzo na to (r. 1701) objevilo se první ruské loďstvo na Černém moři. Roku 1702 Porta uzavřela mír také s Ruskem. Petr podržel Azov, jehož dobyto r. 1696. Ruským ebchodním lodím otevřena cesta Dardanelami a lodím válečným přístup na Černé moře. Na severu bojoval Petr Veliký“ šťastně proti Švédsku a založil již r. 1703 uprostřed švédského území novou ruskou residenci Pe- trohrad. Mírem Nystadským z r. 1721 nabyl Ingrie, části Karelska (jež náleželo kdysi Vel. Novgorodu), Livonska a Estonska a části Fin- ska, čímž nabyl přístupu k moři Baltickému. Nová (třetí již) válka rusko-turecká skon- čila však pro Petra (r. 1711) nepříznivě. Byle nucen vzdáti se Azova. Naproti tomu začal Petr upevňovati ruské panství v krajinách
Port Petr Veliká Petro Turec Banát Uhry Slavonie Rusko Azov Dardanely Černá moře Švédsko Ingrie Novgorod Livonsko Estonsko Finsko Karelsko
22 article
kavkazských. Roku 1720 dobyl Dagestanu zmocnil se hlavního města Derbentu. Krajiny ty patřily říši perské, nalézající se tehdy v úpadku. Po smrti Petrově uzavřelo Rusko r. 1726 s Rakouskem smlouvu na vzájemnou podporu. Jedna monarchie zavázala se druhé, že ruči za celistvost jejího území a že jí chce v každé válce přispěti vojskem. Neuplynulo ani deset let, vypukla čtvrtá válka Rusů s Turky (1735 až 1739) a brzo na to (1737) následovala válka rakousko-turecká. Rusové počínalisi ve válce mnohem udatněji, než vojska rakou- ská. Přes to však, že se mohli vykázati celou řadou vítězství, uzavřelo Rakousko roku 1739 nepříznivý mír Bělehradský, jímž Rusko při- praveno bylo o ovoce svých bojů. Přátelství Ruska k Rakousku se však nezměnilo a měl velikou cenu zvláště po smrti posledního muž- ského Habsburka Karla VI., když západn státy vystoupily nepřátelsky proti Marii Te- rezii. že za těchto okolností Turecko nevy- užitkovalo proti Rakousku příznivé situace bylo zásluhou jen Ruska, jež drželo Portu v šachu.
Dagestan Rus Turek Karel VI Port Derbent Petrov Rusko Rakousko Turecko
23 article
Po smrti Jelisavety Petrovny dostala s na trůn ruský císařovna Kateřina II. (r. 1752) choť Petra III. z rodu Holštýnsko-Gottorpské- ho, a po ní syn její Pavel I., vnuk Anny, starš- dcery Petra Velikého. Potomci Pavla I. nále- žejí tedy jen po přeslici k rodu Romanovců. Za páté války rusko-turecké (1769—1774 jíž předcházelo uzavření přátelství mezi Ru- skem a Pruskem, došlo ku prvnímu, tajenému ovšem spolku Rakouska s Tureckem. Plánem Kateřiny II. bylo zničiti říši Osmanův a roz- děliti ji. Mnoho jí však neprospěla četná vi- tězství. Turecka počaly se ujímati jednotlivé evropské mocnosti, aby nebyla porušena zá- sada rovnováhy. Rakousko poprvé vystoupilo nepřátelsky proti bývalému svému spojenci Rusku. Mírem, uzavřeným v Kučuk kajnardž r. 1774 přiznány Rusku pevnosti Kerč, Jeni- kale a Azov, zaručena obyvatelstvu Multan- ska a Valašska náboženská svoboda, a ruské vládě dovoleno hájiti zájmův obou rumun- ských knížectví, kdykoli by toho uznala po- třebu. Za Josefa II. Rakousko znova se spojílo s Ruskem. Myšlenka obnovení řeckého císař- ství opět se objevila, ovšem bez výsledku. Rusko přivtělilo r. 1783 Krym a zbavilo se tak moci dávných svých nepřátel, Tatarů.
Kateřina II Pavel I Anna Petro Veliký Pavel Romanovec Osmanův Rusek Jit Josef II Tatar Prusko Rakousko Turecko Rusko Kerč Azov Valašsko Krym Jelisaveta Petrovna
24 article
Šestá válka Ruska s Tureckem (1787—1792) skončena byla mírem v Jaších, jímž Rusko získalo Očakov. Současně s Ruskem vedlo i Rakousko s Tureckem válku. Byla to po- slední jeho válka s Osmany (r. 1791 uzavřen mír ve Svištově). Po smrti Josefa II. Rakou- sko úplně zapomnělo na bývalé nepřátelství Turků a neobratností svých politiků způso- bilo, že řešení orientální otázky úplně se mu vymklo z rukou. Veliký úkol starati se o osvo- bození tureckých křesťanů z rukou muslim- ských utiskovatelů připadl od konce XVIII stol. výhradně Rusku. Již od r. 1802 vykoná- valo Rusko jakýsi protektorát nad Valašskem a Multanskem. Mírem Bukurešťským pak. jímž skončena sedmá válka Ruska s Tureckem (1806—1812). vymohlo Rusko Srbsku samo- správu a stalo se garantem onoho míru. Ne- menších zásluh dobylo si Rusko o Řeky. Mi- rem Odrinským ze 14. září 1829, jímž skon- čena byla osmá válka rusko-turecká, uznala Porta nezávislost Řecka a byla kromě toho nucena zvětšiti srbské samosprávné území.
Osman Josef II Turek Řek Rusko Turecko Očakov Rakousko Valašsko Srbsko Řecko
25 article
Úspěchy Ruska proti Turecku pozorová- ny byly se závistivým okem, zejména od An- sličanů a Rakouska,kde tehdy rozhodoval všemohoucí kn. Metternich. Přes to však, že politika Metternichova dřívější přátelský po- měr Rakouska k Rusku úplně zkalila, zapo- mnělo Rusko r. 1849 nezišíně na někdejší ra- kouskou neupřímnost a zachránilo dynastii rakouské vzbouřené Uhry. Vděku mnoho z to ovšem nesklidilo. Ukázalo se to za deváté rusko-turecké války (1854—1856), t. zv. krym- ské. Největších zásluh dobylo si Rusko o bal- kánské Slovany poslední, desátou válkou ru- sko-tureckou, skončenou mírem v San Stefano (1878). Kongres Berlinský zmenšil sice vý- sledky ruských vítězství, ale Bulharsko vzkří- šeno k životu aspoň jako stát polosuverenní. Východní Rumelie stala se samostatnou pro- vincií, a Srbsku i Rumunsku přiznána suvere- nita. Pokročilo-li Bulharsko na své emanci- pační dráze dále a domohlo-li se r. 1908 vlast-
Metternich Metternichův Berlinský Rusko Turecko Rakousko Uhry San Stefano Bulharsko Rumelie Rumunsko