ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f7449770-8f0c-11dd-8a5d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 37, person 106, work 4
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, ve středu 5. března 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 63.
4 article
Na ranni avečerní llaty předplákcí se V Prase v administracis na měsíe. . . . . . 2 K — na čtvrt lota . . . . 6 K —h s dvoji donáškouí na měste. . . . . . 2 na čtvrt leta . . . . 7 K Ehk ve fliálkách na měsie . . . . . 1 K 80 Poštour na měslo. na dvr ietá: . . . s K en s dvují zásllkou na měsle n rri.: . : . e Dnešní číslo pro Prahu jest o a stranách, s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Praha
5 article K jubileu Romanových.
K jubileu Romanových. Dne 21. února 1613 dle starého Julián- ského kalendáře, tedy dne 6. března dle opraveného letopočtu, byl moskevským zemským soborem, v němž zasedali zá- stupci šlechty, vyššího duchovenstva a vět- ších měst, povolán na ruský trůn kostrom- ský bojar Michail Fedorovič Romanov, za- kladatel dynastie Romanových. Posledním přímým potomkem Michaila Romanova na ruském trůně byla sice Jelisaveta Petrov- na, jež zemřela r. 1762, ale poněvadž její nástupce Petr III. Holštýnsko-Gottorpský byl po matce vnukem Petra Velkého a je- ho syn Pavel I. jest praotcem nynějšího panovnického domu ruského, může dyna- stie ruská užívati názvu Romanových asi týmž právem, kterým se rakouský panov- nický dům jmenuje habsburským. Ve čtvr- tek dne 6. března bude tomu tedy 300 let, co Romanovi sedí na ruském trůně. Oka- mžik příhodný rozhlédnouti se, jak se Ru- sko rozvilo za jich panování. Nebylo by o- všem správno, všechny zásluhy pokroku a všechnu vinu nezdaru přičítati samotným panovníkům, poněvadž vedle nich a často i nad nimi uplatňovaly se vlivy sterých ji- ných činitelů, ale přes to se nedá popříti. že v řadě panovníků ruských, kteří se vy- střídali za posledních 300 let, byly osob- nosti tak energické, že svou vlastní vůlí udávaly na dlouhou dobu ráz celé ruské polítiky. Jest jen třeba připomenouti Petra Velkého, Kateřinu II., Mikuláše I. a oba Alexandry, druhého a třetího.
Romanův Julián Fedorovič Romanov Petr III Petro Velký Pavel Romanus Kateřina II Mikuláš Alexandr Jelisavet Petrov
6 article
Účet dynastie Romanových vykazuje pozoruhodná aktiva. Hlavním z nich, jež zabralo skoro výhradně celé prvé století jich panování, jest, že zachránili samostat- nost státu ruského a sebrali pod své žezlo celý národ ruský až na čtyři miliony Malo- rusů v říši rakouské. Moskevský stát byl r. 1612 na pokraji záhuby. Neměl již ani panovníka, v zemi byl všeobecný zmatek. od západu jej zabírali Poláci, kteří se zmocnili už Kremlu, od severozápadu vni- kali do země švédové, aby se s Poláky rozdělili o dědictví po Rurikovicích. Tu národ v okamžiku nejkritičtějším se vzcho- pil sám a osvobodiv Kreml od Poláků, zvolil si na sněmě caře Michaila Fedoro- viče, aby očistil zemi od cizích nájezdníků a navrátil státu ztracené kraje. Již v prvé polovině XVII. stol. celá Velká Rus se sku- píla zase kolem Moskvy, v druhé polovtně připojila se k ní Ukrajína a v druhé polo- vině XVIII. stol. získáním západní Rus Kateřina II. dovršila sjednocení národav jediném ruském státě.
Romanův Polák Michail Fedora Rus Ukrajín Kateřina II Kreml ztracený kraj Moskva
7 article
Petrem I. počíná druhá perioda, v níž ethnografický ruský stát upevněn zabírá- ním jinonárodních okrajin, skrze něž mu otvírán průchod k volnému moři. Šťast- nými válkami Petra I. s Karlem XII. Švéd- ským a s Tureckem získáno pobřeží moře Baltického a Azovského; vnitrozemskému státu otevřeno okno do kulturní západní Evropy a počíná doba velikých, vnitropo- litických reforem, jimiž Rusko zařaděno mezi státy evropské. Za Kateřiny II. vnitř- ní zřízení státu ruského pokročilo již tak. že důmyslná cařice pomýšlela na obnove- ní starých zemských sněmů, jež upadly v zapomenutí v XVII. stol., ale myšlenka je- jí zůstala pouhým plánem, jemuž bylo sou- zeno uskutečniti se teprve počátkem na- šeho věku. Století XVIII., století mohutné- ho byrokratismu a nejkrutější poroby sel- ského lidu, nebylo ovšem půdou, v níž by mohlo vzklíčiti símě sebe skrovnější samo- správy. Za to rychle bohatnoucí aristokra- cie — velkostatkářská i úřadnická — otvírala ráda své paláce nositelům věda umění a jich vlivem počíná počátkem XIX. stol. vznikati v Rusku domácí, svérázná li- teratura, k níž základy položili Puškina Gogol, a jež koncem století vyvrcholila velduchem Lva Tolstého. Literatura na- hradila autokratickému Rusku volnou tri- bunu parlamentní, zkypřila byrokratismem udupanou půdu, takže za Alexandra II. mohlo přijít r. 1861 osvobození nevolníků. po něm moderní soud a první počátky sa- mosprávy, zemstva s moderní národní ško- lou, a po nešťastné válce japonské otevře- ly se konečně i brány Taurického paláce, aby do něho vstoupili první volení zástup- ci národa, ruská duma.
Karel XII Kateřina II Puškin Gogol Tolstý Alexandr Švédsko Turecko Evropa Rusko Taurický palác
8 article
Obrovský stát, sáhající od Baltu až k Tichému okeánu, od Ledového po Černé moře, se 160 miliony obyvatelů, s rychle se rozvíjejícím průmyslem a obchodem, se slibnými začátky moderního zemědělství. s četnými veleduchy v oboru vědy, umění a literatury, požívajícími pověsti světové. takové je na sklonku třetího století pano- vání Romanových Rusko, jež r. 1612 jako zázrakem zachráněno od rozpadnutí. Nekonečnou řadu událostí, radostných i truchlivých, jež vyplňují poslední tři sto- letí dějin ruských, spojuje kromě snahyo rozšíření státní moci v jeden spojitý řetěz otázka, která jako červená nit probíhá všemi těmito událostmi, otázka rusko- polská. Nastolení prvního Romanova bylo zároveň koncem vítězného postupu Poláků na východ; sbírání země ruské dálo se až do dob Kateřiny II. na účet státu polského a když po rozdělení Polska největší jeho část dostala se za kořist Rusku, jest spor rusko-polský po celé století nejbolavější ranou na těle ruského státu. Co bylo po- kusů od Alexandra I. až do Mikuláše II. o rozřešení tohoto sporu, všechny vyzněly na prázdno. Stát, jenž prostírá svou moc nad šestinou celé pevniny a vládne 160 milionům lidí, obává se uklidniti 10 milioná svých polských poddaných tím, že by jim dostatečnou samosprávou poskytl možnost samostatného, národního, kulturního a ho- spodářského vývoje.
Romanův II Balt Rusko Polsko Mikuláš II
9 article
Příčina této obavy jest ovšem známa a na účtu Romanových padá na stránku pasiv. Rusko od dob Petra Velkého, jenž byl naplněn obdivem nad státním zřízením Pruska a vzal si je za vzor pro své vnitřní reformy v Rusku, nevymanilo se z vlivu německého ani za Kateřiny II., lnoucí k mravům francouzským, ani za Alexandra III., jenž přese všechen svůj odpor k Něm- cům netroufal si znepřáteliti se s Pruskem a dáti kus svobody Polákům, když Prusko stále přitahuje pouta, jimiž sevřelo své pol- ské poddané. Polští poddaní caře ruského v Kongresovce nesmějí býti volnější, než jich soukmenovci pod žezlem Hohenzollerů. Vliv Berlína u dvora ruského jest dosud tak mocný, že nedovoluje jasně prohléd- nouti a přesvědčiti se, že spokojenost ná- roda polského na hranicích rusko-něme- ckých nahradila by ruskému státu onu zá- ruku bezpečnosti, kterou mu nyní posky- tuje přátelství se dvorem berlínským. Jest však nemožno, aby toho nepozna- lo „probuzené svědomí“ národa ruského, ruská duma, a svým vlivem u dvora ne- opravila nešťastný vliv Berlína. Nemůže věčně trvati rozpor mezi nezištnou, obětí plnou ruskou politikou na Balkáně, kde z krve ruské vyrostly samostatné křesťan- ské státy, většinou slovanské, a mezi poli- tikou, prováděnou doma na Visle. Rozpor ten zavinil z velké části nedostatek národ- ního vědomí v lidu pruském, jenž národ- nost zaměňoval páboženstvím a Slovana viděl jen v pravoslavném. Ten omyl zne- náhla mizí; i Rus začíná nabývati vědomí slovanského a jeho žertvy na Balkáně jsou nám zárukou, že pozná bratra i v katoli- ckém Poláku a podá mu svou pravoslav- nou pravici na smířenou. Tak z účetní kní- hy Romanových zmizí nejtrapnější, polsko- ruské passivum a do knihy aktiv bude možno zapsati novou položku: Rusko pln své poslání ve světě slovanském. Jaromír Hrubý.
Romanův Petro Velký Prusek Kateřina Alexandr Polák Slovan Rus Hrubá Rusko Německo Prusko Berlín Balkán Visla Hohenzoller
10 title
Z parlamentních výborů.
11 article Finanční výbor.
Finanční výbor. Z Vídně, 4. března. (K. k.) Vodpolední schůzi posl dr. Hruban pro- hlásil, že také země na základě historického roz- voje mají ústavně zaručeno právo ukládání daní. jež zúžiti by se samosprávného stanoviska nikdy nemohl připustiti. Jmenovitě spotřební daně měly býti zemím vyhrazeny. Zabezpečení finančního po- řádku je v zájmu zemí i státu. Řečník probíral do- podrobna důvody špatné finanční situace moravské a poukazuje jmenovitě na vzestup požadavků na zdravotnictví a na účely školní. Moravský zemský výbor od r. 1907 až do konce 1911 uspořil 8,353.000 korun. Další důvod nepříznivé finanční situace je že Morava systematicky je státem po desítiletí za- nedbávána. Nyní dohodly se obě národnostní stra- ny, že nepřipustí další zkracování země. Apelují na vládu i většinu, aby požadavky Moravy podporo- valy Řečník vyhradil si precisování svého stano- viska, jmenovitě k přikaznímu klíči, ke kořaleční dani, jakož i k dočasnému ohraničení údělů z daně z přijmů pro zevrubné rokování. Posl. Staněk stěžoval si do zkrácení Morav při údělech. Bylo by nejepravedlivějším, aby dai z lihu jako spotřební dávka přenechala se celá zemím. Také ve státním rozpočtu jest Morava vel- mi zanedbávána. Ať přijme se jakýkoliv klič, dojde se vždy k závěru, že mnoho a mnoho milionů jest zemi moravské bezprávně ubiráno. Stanovisko jeho strany záviseti bude na tem, vyhovi-li strany vět- šiny a vláda spravedlivým požadavkům. Moravy. jakož i na všeobecných politických poměrech.
doktor Hruban Posl Staněk Vídeň Morava
12 article
Posl. Lang žádal, by ze zvýšení služného nebyl vylučován též kuratní klerus. Země mají samy sanovati své otřesené finance. Úděly dostaly by se země do příliš velké odvislosti od státu. Řečník bude ve výboru hlasovati pro zákon o údělech. Posl. dr. Freissler spatřuje v údělech jed- nu z nejdůležitějších vzpruh k uskutečnění finaně- ního plánu. Pro Slezsko stala se důkladná státní pomoc nevyhnutelnou nutností. Kompromisní klíč pro úděly je pro Slezsko nejtísnivější, avšak země přínese tuto oběť v zájmu uskutečnění finančního plánu. Posl. dr. Diamand musí hlasovati proti údě- lům zemím, dokud nebude co nejvíce rozšířeno vo- lební právo do zemských sněmů. Konečně žádal předsedu, aby směl svou řeč skončiti zejtra, čemuž předseda vyhověl. Příští schůze bude zejtra dopoledne Užší berní výbor pro opravu domovní dan zahájil hlavní rokování o návrhu Friedmannovu d'Elvertovu, Kraftovu a Wastianovu na snížen domovní daně činžovní. Posl. Friedmann podával zprávu o tomio návrhu, kterým žádá se, aby tak zv. staré domy
Posl Lang doktor Freissler Diamand Friedmannův Elvertův Kraftův Wastianův Friedmann Slezsko
13 article
postaveny byly na roveň domům, vystaveným dle zákona o novostavbách. Odb. přednosta Bareck: Vláda pokládá po- všechnou reformu domovní daně za nutnou, avšal pokládá snížení za odůvodněné jen tehdy, dojde-li také ke zmenšení břemena nájemníků. V někte- rých částech reformy bylo dosud již pracováno tomto bytově politickém směru. Návrh Friedman- nův nepodporuje však zájmy bytové, on dokonce ruší účinky zákona o novostavbách. Úbytek ob- nášel by 20 mil., tedy jednu pětinu dosavadní do- movní daně činžovní. Aby použito bylo vlastního zvýšení k úhradě, není možno, protože proti zvý šení příjmů stojí také zvýšené výdaje a konečně by totéž mohlo býti žádáno také pro jiné druhy daní. Navržené zvýšení udržovacího paušálu způ- sobílo by další úbytek 17 mil. Dále ubylo by ně- kolik milionů v důsledku účinků zákona o malých bytech. Také nutno uvážiti, že by byly zkráceny samosprávné přirážky. Spočítáno dohromady, činí by úbytek pro stát. země a obce nejméně 75 mil Proto je vláda nucena naléhavě žádati, by návrh byl zamítnut.
Friedman
14 article
Posl. dr. Renner opřel se návrhu, protože jím ztratil by zákon o novostavbách na svém účin- ku. Sleva pro staré domy byla by darem majitelům domů. Řečník přimlouval se za reformu v tom směru, aby domovní daň činžovní byla rozdělena na daň z výnosu domu, již platil by majitel domu a na daň z bytu, kterou platil by nájemce. Také dílny musely by jinak býti zdaňovány. Navrhl ko- nečně, aby současně s projednávaným návrhem provedeno bylo hlavní rokování o návrzích posl. dra. Ad. Grossa, Krauze a Lössla, jež týkají se reformy domovní daně činžovní. Posl. Friedmann polemisuje s výpočty, jež předložila vláda o úbytku, jenž vznikl by v nej- bližších 60 letech ze slev domovní činžovní daně. — Kasper přimlouval se za snížení domovne daně činžovní. — Niedrist vyslovuje obavu, že rozdělení domovní činžovní daně na daň z nájem- ného a z výnosu domu vyžadovalo by velkého úřadnického aparátu. — Kraus dovozoval, že vládou obávaný úbytek byl by zcela nepatrný. Při hlasování byl zamítnut Rennerův návrh. aby návrhy poslanců dra. Adolfa Grossa, Lüsslaa Krause zahrnuty byly do hlavního rokování a bylo usneseno přejítí k zevrubné debatě o návrhu Fried- mannově. Příští schůze bude zítra dopoledne.
Posl doktor Renner Krauz Lössl Friedmann Kasper Kraus Rennerův Adolf grosso Lüsslaa Kraus Fried
15 article Z finanční komise sněmovní
Z finanční komise sněmovní Školská permanentní komise sněmu král. Českého, skončivši nedávno své práce, podala o nich finanční permanentní komisi sněmovn písemnou zprávu se žádostí, aby v oboru své působnosti projednala finanční úhradu návrhů školské komise. Na základě této zprávy svolal předsed finanční komise posl. dr. Pazderka na vče- rejší odpoledne devitíčlenný subkomitét její v němž zasedají poslancí cís. r. Blažek, hrabě Deym, dr. Hackel, dr. Herrmann, Hütter, dr. Pazderka, dr. Preiss, dr. Reiniger a dr. So- Před schůzí vyhledala předsedu komise dra. Pazderku společná deputace českého německého učitelstva a žádala jej, aby finanč- ní komise projednala příznivě a pokud možná záhy finanční část osnovy školské komise. Posl. dr. Pazderka projevil deputaci své pře- svědčení, že finanční komise s plnou vážnosti se ujme své práce a že rozhled pro ní se hlav- ně se zřetelem na větší státní úděly zemím připravované při malém finančním plánu vlád- ním, rýsuje po stránce finanční příznivěji, než loni jej odhadovala finanční komise sněmovní sestavujíc finanční plán zemský. Státní úděly — pravil dr. Pazderka dále deputaci učitelstva — jsou ovšem podstatnou součástí finančního plánu zemského, sestave- ného pro nutnou sanaci financí zemských, proto učitelstvo, hájíc věc svou, musí se dle této nutnosti zaříditi. S tím obrátil se dr. Pa- zderka na německé členy učitelské deputace a ukázal jim „Pr. Tagblatt“ a v něm zprávu.
doktor Pazderka Blažek Deym Hackel Herrmann Hütter Preiss Reiniger so Posl
17 article
V drobném prodejls ranni člsle o sobě na Sk večern . . . . sa 4b Ve slálkách na venkověr ranní čislo . . . . . . . 10 h vočerni . . . . . . . . 5b Insoráty plati se hotově napřen Předpluoení a inserty přijíma administrace v Marianské ul., a Tam nacbázeji se táž redakcs, tískárna a sxpediee „Národních Listů“ Rnkopisy se nevraceil
18 article
dle níž 2. t. m. v německo-radikální schůzi v Benešově n. Pl. německý učitel Weber na- vrhl resoluci, vyzývající poslance, by ve pro- spěch další německé obstrukce na sněmě se vší energií působili proti předběžné výplatě státních údělů zemi české. Dr. Pazderka řekl německým učitelům přímo, že tímto způso- bem naprosto znemožňují úpravu svých platů. že tedy, jestliže ji chtějí, musí jednati zcela opáčně, než němečtí učitelé rázu benešov- ského. Tableau německých členů deputace si může každý lehce pomysliti. Pro včerejší schůzi finančního subkomi- tétu byla připravena řada spisů a výpočtů. mezi nimi projev vlády o berních projektech finanční komise, jakož i výpočty zemské účtárny o vzestupu čili akkrescenci zemských výdajů školských za nynějších učitelských platů i po jich úpravě. První oddíl této práce zjišťuje vzrůst školských výdajů zemských před úpravou učitelských platů. Za dosavadního stavu činil zemský příspěvek na školství roku 1900 20.207.580 20,965.70 „ 1901 23.703.288 „ 1902 31,705.970 „ 1903 36.234.492 1904 36.996.424 1905 38,108.791 1906 39.307.795 „ 1907 v . . . . „ K 40,196.611 „ 1908
Weber doktor Pazderka Benešov
19 article
. . . . . K 41.570.593 „ 1909 1910 . . . . . . K 42.519.703 „1911 . . . . . . K 42,998.848 1912 . . . . . . K 43.711.610 Zemská účtárna dále vypočetla, jaký by zem- ský výdaj na školství byl po úpravě učitelských platů. Pro rok 1913 vypočetla: příspěvek zemský dle dosavadních pravidel na 44,367.205 K. větší výdaj na zvýšeně platy učitelské na 19.820.000 K. výdaj na zatimní třídy z pobočky, v letech 1910 až 1912, nepovolené následkem tísně financí zem- ských, na 1,500.000 K. takže v případě, že by se zvýšené platy učitelské vyplácely od 1. ledna t. r., by školský příspěvek zemský činil letos 65.687.205 kor. (Dle dalších výpočtů zemské účtárny byl by však asi o 400.000 K větší.) Příspěvek tento by po úpravě učitelských platů rostl takto: . . . . . . K 67,350.00 roku 1914 . . . . . . K 69.100.000 1915 „ 1916 . . . . . . K 70,900.000 . . . . . . K 72,750.000 „ 1917 . . . . . . K 74.600.000 „ 1918 . . . . . . K 76.550.000 „ 1919 1920 . . . K 78.550.000 Do těchto číslic, jež by se ještě zvětšovaly ročně asi o 400.000 K, nejsou pojaty pensijní pří- spěvky zemské. Jich vzestup před úpravou učitel- ských platů konstatuje zemská účtárna takto- činíly: v roce: 1900. . . . K 1.876:000 1901 . . . . . . . . K 1.965.000 1902 . . . . . . . . K 2/046.000 1903 . . . . . . . . K 1,019.000 1.104.000 1904 2,336.000 2.938.000 3.805.000 4,097.000 4.535.500 . . . . . . . . K 4.583.560 1910 5.201.260 1911 . . . . . . . .
20 article
1905 1906 1907 1908 1909
21 article
1912 . . . . . . . . K 4.975.130 Pro rok 1913 vypočetla zemská účtárna zemský příspěvek do pensijního fondu na 5,303.900 K. avšak kdyby se nové učitelské platy vyplácely od 1. ledna t. r., činil by příspěvek ten pouze 2,150.000 korun. K této číslici dospěla zemská účtárna takto: norm, pensijní příspěvek pro r. 1913 činí 5,303.900 kor.: větším pensionováním učitelstva vzrosteo 1.350.000 K, tedy na 6.653.900 K; ježto by však učitelstvo za prvý rok (1913) nových platů zapla- tilo 20% ze zvýšeného služného, jakož i 1% z do- savadních požitků, celkem 4,520.000 K, jeví se ko- nečný pensijní příspěvek zemský pro letošek část- kou 2, 153.900 K.
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. (Původ matky Jugovičů.) Vojno- vicova dramatická báseň měla pro nás m. j. význam ten, že obrátila pozornost k onomu mocnému, jak lidsky tak umělecky podmaňu- jícímu podání lidovému, z něhož vyrostla, to- tiž k písním o Kosovu a vůbec k hrdinské poesii Jihoslovanů. Spojujeť v sobě pokus mo- derního básníka mnoho národních a tradič- ních součástí a leckde úmyslně do slova i do písmene přejímá verše z guslarských zpěvů. Hlavním popudem básníkovy obrazivosti byla krásná epická píseň, jež mu dala též titul kusu: „Smrt matky Jugovičů“, nečítající ani sto veršů, přeložená teď do češtiny, v doslovu k Hudcovu převodu divadelní hry, náleží beze sporu k výkvětu srbsko-chorvatské epíky.
Jugovič Jihoslovan Hudcův Kosov
23 article
Tato píseň, rukopisně zaznamenaná n rozhraní 18. a 19. věku a poprvé otištěná r. 1845 v druhém svazku slavné sbírky Vuka Stetanoviče Karadžiče, má děj, v jednom ohle- du podstatně se lišící od obsahu divadelního kusu, a je nutno oprostit se od vzpomínky na kombinace moderního zpracovatele, bychom správně ocenili původní smysl pověsti: nen v ni totiž řeči o tom, že by matka posílala jediného přežilého syna znovu do boje, nýbrž všech devět Jugovičů spolu s otcem dle ná- rodní tradice padlo v boji jediném. O velkém divu vypravuje píseň. Když na bojišti rov- ného Kosova dlelo vojsko a s ním Jug Bogdan i devět jeho synů, prosila jeho žena, aby bůk jí dal sokolí oči a křídla labutí, by mohla vzlétnoutí a vidět výsledek bitvy; bůh jí vy- plnil její přání a matka Jugovičů povznesla se do vzduchu a snesla se na rovinu; nalezla tam mrtvých devět Jugovičů a desátého Jug Bog- dana starce, opodál pak mrtvol devět kopí. na nich devět sokolů, dokola devět koní, ve- dle nich devět lvů. Koně zařičeli, lvi zařvali a sokoli zapištěli, ale matka, tvrdého srdce, neprolila jediné slzy, nýbrž se všemi těmi kvilicími zvířaty se odebrala zpět do svého dvorce. V ústrety jí vyšlo devět jejích ovdo- vělých snach, úpějících se svými devíti siro- tami, ale matka, tvrdého srdce, neprolila slzy
Stetanovič Karadžič Bogdan Jugovič Kosov Jugoslávie Kona
24 article
O půlnoci zařičel ve stáji jeden z devíti koní jenž náležel Damjanovi, a matka ptá se Dam- janovy ženy, zda je snad hnědouš lačný či ží- zniv; snacha odpoví: „Ržá asi proto, že žel svého hospodáře, jehož na sobě nepřinesl do- mů.“ Ale do třetice: „I tu majka tvrda srca bila, da od srca suze ne pustila.“ Druhého dne z rána přilétli dva černí havrani se zkrva- venými křídly a s bílou pěnou na zobácích nesli jakousi ruku junákovu, na jejímž prstě byl pozlacený prsten, a pustili, ji matce do klína. Matka ji vzala, obracela, otáčela a ze- ptala se Dam,janovy ženy, zda jí nezná; sna- cha poznává dle prstenu, jenž je znakem je- jího zasnoubení, že to Damjanova ruka- Znovu matka ruku bere, obrací, otáčí a pak tiše k ní promlouvá, jako k zelenému jablku. které rostlo na jejím klíně a bylo utrženo na Kosovu. Vzepiala se potom matka Jugovičů. její duše se odloučila od těla pro devět je- jích Jugovičů a desátého starce Jug Bogdana.
Damjan Dam Damjanův Jugovič Bogdan Dam Kosov Jugoslávie
25 article
Rozbor písně rozlišil by několik tradič- ních pohádkových rysů. Tak na př. jsou i jin- de zachovány zkazky o koni, jenž v noci říčí z touhy po mrtvém pánovi, anebo o ruce, již přinesou havrani a již pozná milenka podle zlatého prstenu. Takřka bez literárníchči bájeslovných obdob jest však ústřední námět o matce, která vidí mrtvoly všech svých nej- dražších a neprolije slzy a které žalem puká srdce teprv při pohledu na ruku jednoho z je- jích synů. Tento protiklad je vlastní duší pisně: uprostřed smrti na bojišti mezi vyjícími zví- řaty matčina statečnost, odvaha, tvrdost — a na bílém dvorci náhlá její smrt. Co není epické básni pověděno a co ji činí tak nesko- nale krásnou, jest, že pod znázorněným dě- jem proudí jiný, nevyslovený, podvědomý děj Třikráte se opakuje rčení o tvrdosti matčina srdce: ale poznáváme, že to nebyla krutost a bezcitnost, jež jí nedala plakat, nýbrž že to byl úkon její vůle, jejího odhodlání, její neso- becké a nadosobní lásky k životu ostatních. snad k životu oněch devíti sirot a k osiřelé vlasti, a že tato vůle byla konec konců přece jen slabší nežli mateřský cit, jenž se proval náhle se živelnou silou a učiní konec jejímu
26 article
hrdinství, jejímu životu. Pohádkové, ryze epi- cké obrazy — matka na křídlech labutích se vznášející nad bojiště, matka mezi zvířa ty mrtvolami, matka klesající mrtva nad synovou rukou — povyšují, očišťují tuto hluboce lid- skou báj o matčině srdci, které chce přežíti svůj bol a jest odsouzeno, by žalem puklo. Literární historie nejednou si položila otázku, odkud vzešel popud k tomuto zbás- nění mateřského martyria. Ukazovalo se na příměsky mythické a báchorkové, k nimž ná- leží na př. stereotypně opakované číslo de- vět (devatero Jugovičů, tolikéž koní, kopí lvů, sokolů), ba lidové rčení zahrává si se slovy „Jug“ a „jug“ (jih), takže by nadšene mythologických výkladů mohl zde hledati zá- klad v přírodní nějaké báji. Naproti tomu jiní se ohlížejí po předlohách historických, odvo- zují jméno Jug ze západoevropského Hugo- konstatují, že v úzkých stycích se srbským carem Dušanem žil jakýsi Bogdan s pravdě- podobným příjmením Jug: nalézají též jiné vztahy k historickým událostem 14. i 15. sto- letí, ale marně hledají ve slovanských deji- nách analogii k situacím matky Jugovičů.
jítvěta Jugovič Hugo Dušan Bogdan Jugoslávie
27 article
V poslední době přibyl příspěvek k roz- řešení této záhady. Jeho autorkou jest zá- hřebská profesorka Camilla Lucerna (po ote pocházející z Čech), osvědčená pracovnice zvláště na pomezí ještě málo zoraném a tím úrodnějším, literatur slovanských a germán- ských, jež se před několika lety uvedla jem- ným rozborem písně o Asanaganici a byla m směrodatnou též psychologickými poznámka- mi o matce Jugovičů. Již titulem své nové rovněž německy psané studie, „Poslední cí- sařovna trapezuntská v jihoslovanském hás- nictví“.) udává rozluštění, jehož se dobrala o němž zde chci prostě referovati, ponechá- vaje jeho kritiku slavistickým odborníkům. Autorka, pátrajíc po literárních obdo- bách písně o smrti matky Jugovičů, nalezla hledanou analogii v dějinách, nikoli však národů slovanských, nýbrž ve středověké hi- storii byzantské, jež se co nejúže stýkala s 7) Vyšla r. 1912 v II. oddělení sarajevské sbírky „Zur Kunde der Balkanh albinsell. slávou i pádem říše srbské. Bitvou na Ko- sovu (u Vidovdanu, 15./28. června 1389) ne- bylo, v odporu ku podání prostonárodnímu samostatnosti jihoslovanského carství učiněr definitivní konec, neboť srbská říše se udržela proti turecké přesíle až do polovice století patnáctého: tenkráte teprve, přibližné ve stejné době, vedle panství srbského padly dvě jiné velké říše, padl byzantský Cařihrad (r. 1453) i maloasijský Trebizond (r. 1462). V Tre- bizondě po dvě a půl stoleti byl vládl císař- ský rod Komnenů; poslední panovník tete dynastie, David, byl s celou svou rodinou o
Camillo Jugovič Komnénos David Čechy ko Cařihrad Zur Monde der Balkanh
28 article
Turků zajat, přiveden do Cařihradu a por 1465 popraven, ježto zdráhal se odříci kře- sťanské víry. Jeho žena, Helena Kantakaze- na, poslední císařovna trebízondská, přežila pád svého rodu, ale brzy žalem zahynula, čemž podal zprávu její příbuzný, očitý svědek pádu Byzance, italský kronikář Teodoro Spandugino Cantacuscino. Popraveno bylo. dle nejrozšířenější verse, kromě císaře Davida všech devět císařských princů, z nichž csm bylo jeho synů a jeden jeho synovec. Sultán Mahomet II. dal prý rozkaz, by jejich mrtvoly. nepohřbeny, zůstaly ležeti na pospas havra- nům a psům, ale císařovna, ovdovělá a osi- řelá, zdržela se od požívání masa, prodlévala v chýši kryté slamou, oblékla se v žíněné roucho a ozbrojena motykou vydala se na popraviště, vlastníma rukama vykopala hrob. po celý den odháněla ptáky a psy a v noi tělo po těle pohřbívala. „Pročež bůh jí popřál milosti, že když pochovala ony mrtvoly, za krátkou dobu též sama zemřela. Že pověst jistou udalost, lokalisovanou v Cařihradě a v století patnáctém, mohla přené- sti do doby o sto let dříve a na kosovské bo- jiště, odpovídalo by jiným zkušenostem o tom kterak doba i místo jsou v národních tradi- cích libovolně přeměňovány; nad to je zji- štěno, že mezí Komnenskými císaři a potomky kosovských bojovníků jest nejedna, i rodová i zeměpisná souvislost. Na prvý pohled patrno shoda situační mezi zprávou kronikářskou epickou písní: Otec rodiny a devět mladých potomků leží na pustém poli; k mrtvolám blíží se žena, jež jest chotí jednoho a rodičkou
Turek Kantakaz Spandugino David Mohamed Cařihrad Byzanc
29 article
(v jednom případě tetou) ostatních; zde i tam ji obklopuje zástup zvířat; a potom žena sama klesá v hrob. Ale rovněž je patrna důležitá různost situace, především ta, že v Byzanci dle zprávy kronikářské běží o úkon, podobný velkému činu antické Antigony, že přes vý- slovný zákaz mrtvoly jsou odevzdávány zemí. kdežto matka Jugovičů naopak mrtvých ne- pohřbívá, takže havrani mohou jednomu tělu uklovati ruku a ji přinésti jakožto pozdrav, přípomenutí, výstrahu; chceme-li užiti škol- ského výrazu, můžeme říci, že slovanská hrdinka se zatížila „tragickou vinou“, řídíe se biblickým slovem nechte mrtvé pohřbívati mrtvým a respektujíc zprvu jen práva ži- vota.
Jugovič Byzanc
30 article
Proto, i příznáme-li správnost výkladu, že předlohou matky Jugovičů byla Helena Kantakuzena, konstatujeme spolu, že vlastní význam a básnický smysl byl kronikářskému vypravování vdechnut teprve tehdy, když se ho zmocnila obrazivost nejmenovaného pěvce, který spojil dějinnou legendu se zkazkamí o Kosovu a který velkou postavu hrdinské matky, vznášející se na perutech touhy a zí- rající zrakem lásky, v pravém slova smyslu teprve vytvořil. Také potom byla podrobo- vána tradice o matce Jugovičů dalším změ- nám, byla v devatenáctém století naplňována duchem nového vlastenectví, a byl to starší chorvatský spisovatel Janko Jurkovic, který rozborem a parafrasemí epické písně (a zvlá- ště svou úvahou o ženských karakterech v li- dovém básnictví z roku 1875) razil prý cestu dramatickému zpracování Vojnovičovu i so- chařskému pojetí Ivana Meštroviče. Srovnání tří vývojových stupňů tohoto námětu, etappy kronikářské, epické a dramatické, vede mne k tomu, bych nejvyšší chválu vzdával stadiu prostřednímu, totiž národní baladě srbské; také kdo Jihoslovanům nezávidí jejich umění dramatického, může s obdivem a skoro se závistí pohlížeti na hloubku a intensitu jejich starých básnických podání, která i pro dra- matiku v sobě tají tolik možností a vzruchu. O. F.
Jugovič Kantakuzenos Kosův Janko Jurkův Vojnovičův Meštrovič Jihoslovan