1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve středu 5. března 1913.
Praha
4
article
Na ranni avečerní llaty
předplákcí se
V Prase v administracis
na měsíe. . . . . . 2 K —
na čtvrt lota . . . . 6 K —h
s dvoji donáškouí
na měste. . . . . . 2
na čtvrt leta . . . . 7 K Ehk
ve fliálkách
na měsie . . . . . 1 K 80
Poštour
na měslo.
na dvr ietá: . . . s K en
s dvují zásllkou
na měsle
n rri.: . : . e
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
5
article
K jubileu Romanových.
K jubileu Romanových.
Dne 21. února 1613 dle starého Julián-
ského kalendáře, tedy dne 6. března dle
opraveného letopočtu, byl moskevským
zemským soborem, v němž zasedali zá-
stupci šlechty, vyššího duchovenstva a vět-
ších měst, povolán na ruský trůn kostrom-
ský bojar Michail Fedorovič Romanov, za-
kladatel dynastie Romanových. Posledním
přímým potomkem Michaila Romanova na
ruském trůně byla sice Jelisaveta Petrov-
na, jež zemřela r. 1762, ale poněvadž její
nástupce Petr III. Holštýnsko-Gottorpský
byl po matce vnukem Petra Velkého a je-
ho syn Pavel I. jest praotcem nynějšího
panovnického domu ruského, může dyna-
stie ruská užívati názvu Romanových asi
týmž právem, kterým se rakouský panov-
nický dům jmenuje habsburským. Ve čtvr-
tek dne 6. března bude tomu tedy 300 let,
co Romanovi sedí na ruském trůně. Oka-
mžik příhodný rozhlédnouti se, jak se Ru-
sko rozvilo za jich panování. Nebylo by o-
všem správno, všechny zásluhy pokroku a
všechnu vinu nezdaru přičítati samotným
panovníkům, poněvadž vedle nich a často
i nad nimi uplatňovaly se vlivy sterých ji-
ných činitelů, ale přes to se nedá popříti.
že v řadě panovníků ruských, kteří se vy-
střídali za posledních 300 let, byly osob-
nosti tak energické, že svou vlastní vůlí
udávaly na dlouhou dobu ráz celé ruské
polítiky. Jest jen třeba připomenouti Petra
Velkého, Kateřinu II., Mikuláše I. a oba
Alexandry, druhého a třetího.
Romanův
Julián
Fedorovič Romanov
Petr III
Petro Velký
Pavel
Romanus
Kateřina II
Mikuláš
Alexandr
Jelisavet Petrov
6
article
Účet dynastie Romanových vykazuje
pozoruhodná aktiva. Hlavním z nich, jež
zabralo skoro výhradně celé prvé století
jich panování, jest, že zachránili samostat-
nost státu ruského a sebrali pod své žezlo
celý národ ruský až na čtyři miliony Malo-
rusů v říši rakouské. Moskevský stát byl
r. 1612 na pokraji záhuby. Neměl již ani
panovníka, v zemi byl všeobecný zmatek.
od západu jej zabírali Poláci, kteří se
zmocnili už Kremlu, od severozápadu vni-
kali do země švédové, aby se s Poláky
rozdělili o dědictví po Rurikovicích. Tu
národ v okamžiku nejkritičtějším se vzcho-
pil sám a osvobodiv Kreml od Poláků,
zvolil si na sněmě caře Michaila Fedoro-
viče, aby očistil zemi od cizích nájezdníků
a navrátil státu ztracené kraje. Již v prvé
polovině XVII. stol. celá Velká Rus se sku-
píla zase kolem Moskvy, v druhé polovtně
připojila se k ní Ukrajína a v druhé polo-
vině XVIII. stol. získáním západní Rus
Kateřina II. dovršila sjednocení národav
jediném ruském státě.
Romanův
Polák
Michail Fedora
Rus
Ukrajín
Kateřina II
Kreml
ztracený kraj
Moskva
7
article
Petrem I. počíná druhá perioda, v níž
ethnografický ruský stát upevněn zabírá-
ním jinonárodních okrajin, skrze něž mu
otvírán průchod k volnému moři. Šťast-
nými válkami Petra I. s Karlem XII. Švéd-
ským a s Tureckem získáno pobřeží moře
Baltického a Azovského; vnitrozemskému
státu otevřeno okno do kulturní západní
Evropy a počíná doba velikých, vnitropo-
litických reforem, jimiž Rusko zařaděno
mezi státy evropské. Za Kateřiny II. vnitř-
ní zřízení státu ruského pokročilo již tak.
že důmyslná cařice pomýšlela na obnove-
ní starých zemských sněmů, jež upadly v
zapomenutí v XVII. stol., ale myšlenka je-
jí zůstala pouhým plánem, jemuž bylo sou-
zeno uskutečniti se teprve počátkem na-
šeho věku. Století XVIII., století mohutné-
ho byrokratismu a nejkrutější poroby sel-
ského lidu, nebylo ovšem půdou, v níž by
mohlo vzklíčiti símě sebe skrovnější samo-
správy. Za to rychle bohatnoucí aristokra-
cie — velkostatkářská i úřadnická —
otvírala ráda své paláce nositelům věda
umění a jich vlivem počíná počátkem XIX.
stol. vznikati v Rusku domácí, svérázná li-
teratura, k níž základy položili Puškina
Gogol, a jež koncem století vyvrcholila
velduchem Lva Tolstého. Literatura na-
hradila autokratickému Rusku volnou tri-
bunu parlamentní, zkypřila byrokratismem
udupanou půdu, takže za Alexandra II.
mohlo přijít r. 1861 osvobození nevolníků.
po něm moderní soud a první počátky sa-
mosprávy, zemstva s moderní národní ško-
lou, a po nešťastné válce japonské otevře-
ly se konečně i brány Taurického paláce,
aby do něho vstoupili první volení zástup-
ci národa, ruská duma.
Karel XII
Kateřina II
Puškin Gogol
Tolstý
Alexandr
Švédsko
Turecko
Evropa
Rusko
Taurický palác
8
article
Obrovský stát, sáhající od Baltu až k
Tichému okeánu, od Ledového po Černé
moře, se 160 miliony obyvatelů, s rychle
se rozvíjejícím průmyslem a obchodem, se
slibnými začátky moderního zemědělství.
s četnými veleduchy v oboru vědy, umění
a literatury, požívajícími pověsti světové.
takové je na sklonku třetího století pano-
vání Romanových Rusko, jež r. 1612 jako
zázrakem zachráněno od rozpadnutí.
Nekonečnou řadu událostí, radostných
i truchlivých, jež vyplňují poslední tři sto-
letí dějin ruských, spojuje kromě snahyo
rozšíření státní moci v jeden spojitý řetěz
otázka, která jako červená nit probíhá
všemi těmito událostmi, otázka rusko-
polská. Nastolení prvního Romanova bylo
zároveň koncem vítězného postupu Poláků
na východ; sbírání země ruské dálo se až
do dob Kateřiny II. na účet státu polského
a když po rozdělení Polska největší jeho
část dostala se za kořist Rusku, jest spor
rusko-polský po celé století nejbolavější
ranou na těle ruského státu. Co bylo po-
kusů od Alexandra I. až do Mikuláše II.
o rozřešení tohoto sporu, všechny vyzněly
na prázdno. Stát, jenž prostírá svou moc
nad šestinou celé pevniny a vládne 160
milionům lidí, obává se uklidniti 10 milioná
svých polských poddaných tím, že by jim
dostatečnou samosprávou poskytl možnost
samostatného, národního, kulturního a ho-
spodářského vývoje.
Romanův
II
Balt
Rusko
Polsko
Mikuláš II
9
article
Příčina této obavy jest ovšem známa
a na účtu Romanových padá na stránku
pasiv. Rusko od dob Petra Velkého, jenž
byl naplněn obdivem nad státním zřízením
Pruska a vzal si je za vzor pro své vnitřní
reformy v Rusku, nevymanilo se z vlivu
německého ani za Kateřiny II., lnoucí k
mravům francouzským, ani za Alexandra
III., jenž přese všechen svůj odpor k Něm-
cům netroufal si znepřáteliti se s Pruskem
a dáti kus svobody Polákům, když Prusko
stále přitahuje pouta, jimiž sevřelo své pol-
ské poddané. Polští poddaní caře ruského
v Kongresovce nesmějí býti volnější, než
jich soukmenovci pod žezlem Hohenzollerů.
Vliv Berlína u dvora ruského jest dosud
tak mocný, že nedovoluje jasně prohléd-
nouti a přesvědčiti se, že spokojenost ná-
roda polského na hranicích rusko-něme-
ckých nahradila by ruskému státu onu zá-
ruku bezpečnosti, kterou mu nyní posky-
tuje přátelství se dvorem berlínským.
Jest však nemožno, aby toho nepozna-
lo „probuzené svědomí“ národa ruského,
ruská duma, a svým vlivem u dvora ne-
opravila nešťastný vliv Berlína. Nemůže
věčně trvati rozpor mezi nezištnou, obětí
plnou ruskou politikou na Balkáně, kde
z krve ruské vyrostly samostatné křesťan-
ské státy, většinou slovanské, a mezi poli-
tikou, prováděnou doma na Visle. Rozpor
ten zavinil z velké části nedostatek národ-
ního vědomí v lidu pruském, jenž národ-
nost zaměňoval páboženstvím a Slovana
viděl jen v pravoslavném. Ten omyl zne-
náhla mizí; i Rus začíná nabývati vědomí
slovanského a jeho žertvy na Balkáně jsou
nám zárukou, že pozná bratra i v katoli-
ckém Poláku a podá mu svou pravoslav-
nou pravici na smířenou. Tak z účetní kní-
hy Romanových zmizí nejtrapnější, polsko-
ruské passivum a do knihy aktiv bude
možno zapsati novou položku: Rusko pln
své poslání ve světě slovanském.
Jaromír Hrubý.
Romanův
Petro Velký
Prusek
Kateřina
Alexandr
Polák
Slovan
Rus
Hrubá
Rusko
Německo
Prusko
Berlín
Balkán
Visla
Hohenzoller
10
title
Z parlamentních výborů.
11
article
Finanční výbor.
Finanční výbor.
Z Vídně, 4. března. (K. k.)
Vodpolední schůzi posl dr. Hruban pro-
hlásil, že také země na základě historického roz-
voje mají ústavně zaručeno právo ukládání daní.
jež zúžiti by se samosprávného stanoviska nikdy
nemohl připustiti. Jmenovitě spotřební daně měly
býti zemím vyhrazeny. Zabezpečení finančního po-
řádku je v zájmu zemí i státu. Řečník probíral do-
podrobna důvody špatné finanční situace moravské
a poukazuje jmenovitě na vzestup požadavků na
zdravotnictví a na účely školní. Moravský zemský
výbor od r. 1907 až do konce 1911 uspořil 8,353.000
korun. Další důvod nepříznivé finanční situace je
že Morava systematicky je státem po desítiletí za-
nedbávána. Nyní dohodly se obě národnostní stra-
ny, že nepřipustí další zkracování země. Apelují na
vládu i většinu, aby požadavky Moravy podporo-
valy Řečník vyhradil si precisování svého stano-
viska, jmenovitě k přikaznímu klíči, ke kořaleční
dani, jakož i k dočasnému ohraničení údělů z daně
z přijmů pro zevrubné rokování.
Posl. Staněk stěžoval si do zkrácení Morav
při údělech. Bylo by nejepravedlivějším, aby dai
z lihu jako spotřební dávka přenechala se celá
zemím. Také ve státním rozpočtu jest Morava vel-
mi zanedbávána. Ať přijme se jakýkoliv klič, dojde
se vždy k závěru, že mnoho a mnoho milionů jest
zemi moravské bezprávně ubiráno. Stanovisko jeho
strany záviseti bude na tem, vyhovi-li strany vět-
šiny a vláda spravedlivým požadavkům. Moravy.
jakož i na všeobecných politických poměrech.
doktor
Hruban
Posl
Staněk
Vídeň
Morava
12
article
Posl. Lang žádal, by ze zvýšení služného
nebyl vylučován též kuratní klerus. Země mají samy
sanovati své otřesené finance. Úděly dostaly by se
země do příliš velké odvislosti od státu. Řečník
bude ve výboru hlasovati pro zákon o údělech.
Posl. dr. Freissler spatřuje v údělech jed-
nu z nejdůležitějších vzpruh k uskutečnění finaně-
ního plánu. Pro Slezsko stala se důkladná státní
pomoc nevyhnutelnou nutností. Kompromisní klíč
pro úděly je pro Slezsko nejtísnivější, avšak země
přínese tuto oběť v zájmu uskutečnění finančního
plánu.
Posl. dr. Diamand musí hlasovati proti údě-
lům zemím, dokud nebude co nejvíce rozšířeno vo-
lební právo do zemských sněmů. Konečně žádal
předsedu, aby směl svou řeč skončiti zejtra, čemuž
předseda vyhověl.
Příští schůze bude zejtra dopoledne
Užší berní výbor pro opravu domovní dan
zahájil hlavní rokování o návrhu Friedmannovu
d'Elvertovu, Kraftovu a Wastianovu na snížen
domovní daně činžovní.
Posl. Friedmann podával zprávu o tomio
návrhu, kterým žádá se, aby tak zv. staré domy
Posl
Lang
doktor
Freissler
Diamand
Friedmannův
Elvertův
Kraftův
Wastianův
Friedmann
Slezsko
13
article
postaveny byly na roveň domům, vystaveným dle
zákona o novostavbách.
Odb. přednosta Bareck: Vláda pokládá po-
všechnou reformu domovní daně za nutnou, avšal
pokládá snížení za odůvodněné jen tehdy, dojde-li
také ke zmenšení břemena nájemníků. V někte-
rých částech reformy bylo dosud již pracováno
tomto bytově politickém směru. Návrh Friedman-
nův nepodporuje však zájmy bytové, on dokonce
ruší účinky zákona o novostavbách. Úbytek ob-
nášel by 20 mil., tedy jednu pětinu dosavadní do-
movní daně činžovní. Aby použito bylo vlastního
zvýšení k úhradě, není možno, protože proti zvý
šení příjmů stojí také zvýšené výdaje a konečně
by totéž mohlo býti žádáno také pro jiné druhy
daní. Navržené zvýšení udržovacího paušálu způ-
sobílo by další úbytek 17 mil. Dále ubylo by ně-
kolik milionů v důsledku účinků zákona o malých
bytech. Také nutno uvážiti, že by byly zkráceny
samosprávné přirážky. Spočítáno dohromady, činí
by úbytek pro stát. země a obce nejméně 75 mil
Proto je vláda nucena naléhavě žádati, by návrh
byl zamítnut.
Friedman
14
article
Posl. dr. Renner opřel se návrhu, protože
jím ztratil by zákon o novostavbách na svém účin-
ku. Sleva pro staré domy byla by darem majitelům
domů. Řečník přimlouval se za reformu v tom
směru, aby domovní daň činžovní byla rozdělena
na daň z výnosu domu, již platil by majitel domu
a na daň z bytu, kterou platil by nájemce. Také
dílny musely by jinak býti zdaňovány. Navrhl ko-
nečně, aby současně s projednávaným návrhem
provedeno bylo hlavní rokování o návrzích posl.
dra. Ad. Grossa, Krauze a Lössla, jež týkají se
reformy domovní daně činžovní.
Posl. Friedmann polemisuje s výpočty, jež
předložila vláda o úbytku, jenž vznikl by v nej-
bližších 60 letech ze slev domovní činžovní daně.
— Kasper přimlouval se za snížení domovne
daně činžovní. — Niedrist vyslovuje obavu, že
rozdělení domovní činžovní daně na daň z nájem-
ného a z výnosu domu vyžadovalo by velkého
úřadnického aparátu. — Kraus dovozoval, že
vládou obávaný úbytek byl by zcela nepatrný.
Při hlasování byl zamítnut Rennerův návrh.
aby návrhy poslanců dra. Adolfa Grossa, Lüsslaa
Krause zahrnuty byly do hlavního rokování a bylo
usneseno přejítí k zevrubné debatě o návrhu Fried-
mannově.
Příští schůze bude zítra dopoledne.
Posl
doktor
Renner
Krauz
Lössl
Friedmann
Kasper
Kraus
Rennerův
Adolf grosso
Lüsslaa Kraus
Fried
15
article
Z finanční komise sněmovní
Z finanční komise sněmovní
Školská permanentní komise sněmu král.
Českého, skončivši nedávno své práce, podala
o nich finanční permanentní komisi sněmovn
písemnou zprávu se žádostí, aby v oboru své
působnosti projednala finanční úhradu návrhů
školské komise.
Na základě této zprávy svolal předsed
finanční komise posl. dr. Pazderka na vče-
rejší odpoledne devitíčlenný subkomitét její
v němž zasedají poslancí cís. r. Blažek, hrabě
Deym, dr. Hackel, dr. Herrmann, Hütter, dr.
Pazderka, dr. Preiss, dr. Reiniger a dr. So-
Před schůzí vyhledala předsedu komise
dra. Pazderku společná deputace českého
německého učitelstva a žádala jej, aby finanč-
ní komise projednala příznivě a pokud možná
záhy finanční část osnovy školské komise.
Posl. dr. Pazderka projevil deputaci své pře-
svědčení, že finanční komise s plnou vážnosti
se ujme své práce a že rozhled pro ní se hlav-
ně se zřetelem na větší státní úděly zemím
připravované při malém finančním plánu vlád-
ním, rýsuje po stránce finanční příznivěji, než
loni jej odhadovala finanční komise sněmovní
sestavujíc finanční plán zemský.
Státní úděly — pravil dr. Pazderka dále
deputaci učitelstva — jsou ovšem podstatnou
součástí finančního plánu zemského, sestave-
ného pro nutnou sanaci financí zemských,
proto učitelstvo, hájíc věc svou, musí se dle
této nutnosti zaříditi. S tím obrátil se dr. Pa-
zderka na německé členy učitelské deputace
a ukázal jim „Pr. Tagblatt“ a v něm zprávu.
doktor
Pazderka
Blažek
Deym
Hackel
Herrmann
Hütter
Preiss
Reiniger
so
Posl
17
article
V drobném prodejls
ranni člsle o sobě
na Sk
večern
. . . . sa 4b
Ve slálkách na venkověr
ranní čislo . . . . . . . 10 h
vočerni . . . . . . . . 5b
Insoráty
plati se hotově napřen
Předpluoení a inserty přijíma
administrace v Marianské ul., a
Tam nacbázeji se táž
redakcs, tískárna a sxpediee
„Národních Listů“
Rnkopisy se nevraceil
18
article
dle níž 2. t. m. v německo-radikální schůzi
v Benešově n. Pl. německý učitel Weber na-
vrhl resoluci, vyzývající poslance, by ve pro-
spěch další německé obstrukce na sněmě se
vší energií působili proti předběžné výplatě
státních údělů zemi české. Dr. Pazderka řekl
německým učitelům přímo, že tímto způso-
bem naprosto znemožňují úpravu svých platů.
že tedy, jestliže ji chtějí, musí jednati zcela
opáčně, než němečtí učitelé rázu benešov-
ského.
Tableau německých členů deputace si
může každý lehce pomysliti.
Pro včerejší schůzi finančního subkomi-
tétu byla připravena řada spisů a výpočtů.
mezi nimi projev vlády o berních projektech
finanční komise, jakož i výpočty zemské
účtárny o vzestupu čili akkrescenci zemských
výdajů školských za nynějších učitelských
platů i po jich úpravě.
První oddíl této práce zjišťuje vzrůst školských
výdajů zemských před úpravou učitelských platů.
Za dosavadního stavu činil zemský příspěvek na
školství
roku 1900
20.207.580
20,965.70
„ 1901
23.703.288
„ 1902
31,705.970
„ 1903
36.234.492
1904
36.996.424
1905
38,108.791
1906
39.307.795
„ 1907
v . . . . „ K 40,196.611
„ 1908
Weber
doktor
Pazderka
Benešov
19
article
. . . . . K 41.570.593
„ 1909
1910 . . . . . . K 42.519.703
„1911 . . . . . . K 42,998.848
1912 . . . . . . K 43.711.610
Zemská účtárna dále vypočetla, jaký by zem-
ský výdaj na školství byl po úpravě učitelských
platů. Pro rok 1913 vypočetla: příspěvek zemský
dle dosavadních pravidel na 44,367.205 K. větší
výdaj na zvýšeně platy učitelské na 19.820.000 K.
výdaj na zatimní třídy z pobočky, v letech 1910 až
1912, nepovolené následkem tísně financí zem-
ských, na 1,500.000 K. takže v případě, že by se
zvýšené platy učitelské vyplácely od 1. ledna t. r.,
by školský příspěvek zemský činil letos 65.687.205
kor. (Dle dalších výpočtů zemské účtárny byl by
však asi o 400.000 K větší.)
Příspěvek tento by po úpravě učitelských platů
rostl takto:
. . . . . . K 67,350.00
roku 1914
. . . . . . K 69.100.000
1915
„ 1916 . . . . . . K 70,900.000
. . . . . . K 72,750.000
„ 1917
. . . . . . K 74.600.000
„ 1918
. . . . . . K 76.550.000
„ 1919
1920
. . . K 78.550.000
Do těchto číslic, jež by se ještě zvětšovaly
ročně asi o 400.000 K, nejsou pojaty pensijní pří-
spěvky zemské. Jich vzestup před úpravou učitel-
ských platů konstatuje zemská účtárna takto-
činíly:
v roce:
1900. . . . K 1.876:000
1901 . . . . . . . . K 1.965.000
1902 . . . . . . . . K 2/046.000
1903 . . . . . . . . K 1,019.000
1.104.000
1904
2,336.000
2.938.000
3.805.000
4,097.000
4.535.500
. . . . . . . . K 4.583.560
1910
5.201.260
1911 . . . . . . . .
20
article
1905
1906
1907
1908
1909
21
article
1912 . . . . . . . . K 4.975.130
Pro rok 1913 vypočetla zemská účtárna zemský
příspěvek do pensijního fondu na 5,303.900 K. avšak
kdyby se nové učitelské platy vyplácely od 1.
ledna t. r., činil by příspěvek ten pouze 2,150.000
korun. K této číslici dospěla zemská účtárna takto:
norm, pensijní příspěvek pro r. 1913 činí 5,303.900
kor.: větším pensionováním učitelstva vzrosteo
1.350.000 K, tedy na 6.653.900 K; ježto by však
učitelstvo za prvý rok (1913) nových platů zapla-
tilo 20% ze zvýšeného služného, jakož i 1% z do-
savadních požitků, celkem 4,520.000 K, jeví se ko-
nečný pensijní příspěvek zemský pro letošek část-
kou 2, 153.900 K.
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
(Původ matky Jugovičů.) Vojno-
vicova dramatická báseň měla pro nás m. j.
význam ten, že obrátila pozornost k onomu
mocnému, jak lidsky tak umělecky podmaňu-
jícímu podání lidovému, z něhož vyrostla, to-
tiž k písním o Kosovu a vůbec k hrdinské
poesii Jihoslovanů. Spojujeť v sobě pokus mo-
derního básníka mnoho národních a tradič-
ních součástí a leckde úmyslně do slova i do
písmene přejímá verše z guslarských zpěvů.
Hlavním popudem básníkovy obrazivosti byla
krásná epická píseň, jež mu dala též titul
kusu: „Smrt matky Jugovičů“, nečítající ani
sto veršů, přeložená teď do češtiny, v doslovu
k Hudcovu převodu divadelní hry, náleží beze
sporu k výkvětu srbsko-chorvatské epíky.
Jugovič
Jihoslovan
Hudcův
Kosov
23
article
Tato píseň, rukopisně zaznamenaná n
rozhraní 18. a 19. věku a poprvé otištěná
r. 1845 v druhém svazku slavné sbírky Vuka
Stetanoviče Karadžiče, má děj, v jednom ohle-
du podstatně se lišící od obsahu divadelního
kusu, a je nutno oprostit se od vzpomínky na
kombinace moderního zpracovatele, bychom
správně ocenili původní smysl pověsti: nen
v ni totiž řeči o tom, že by matka posílala
jediného přežilého syna znovu do boje, nýbrž
všech devět Jugovičů spolu s otcem dle ná-
rodní tradice padlo v boji jediném. O velkém
divu vypravuje píseň. Když na bojišti rov-
ného Kosova dlelo vojsko a s ním Jug Bogdan
i devět jeho synů, prosila jeho žena, aby bůk
jí dal sokolí oči a křídla labutí, by mohla
vzlétnoutí a vidět výsledek bitvy; bůh jí vy-
plnil její přání a matka Jugovičů povznesla se
do vzduchu a snesla se na rovinu; nalezla tam
mrtvých devět Jugovičů a desátého Jug Bog-
dana starce, opodál pak mrtvol devět kopí.
na nich devět sokolů, dokola devět koní, ve-
dle nich devět lvů. Koně zařičeli, lvi zařvali
a sokoli zapištěli, ale matka, tvrdého srdce,
neprolila jediné slzy, nýbrž se všemi těmi
kvilicími zvířaty se odebrala zpět do svého
dvorce. V ústrety jí vyšlo devět jejích ovdo-
vělých snach, úpějících se svými devíti siro-
tami, ale matka, tvrdého srdce, neprolila slzy
Stetanovič Karadžič
Bogdan
Jugovič
Kosov
Jugoslávie
Kona
24
article
O půlnoci zařičel ve stáji jeden z devíti koní
jenž náležel Damjanovi, a matka ptá se Dam-
janovy ženy, zda je snad hnědouš lačný či ží-
zniv; snacha odpoví: „Ržá asi proto, že žel
svého hospodáře, jehož na sobě nepřinesl do-
mů.“ Ale do třetice: „I tu majka tvrda srca
bila, da od srca suze ne pustila.“ Druhého
dne z rána přilétli dva černí havrani se zkrva-
venými křídly a s bílou pěnou na zobácích
nesli jakousi ruku junákovu, na jejímž prstě
byl pozlacený prsten, a pustili, ji matce do
klína. Matka ji vzala, obracela, otáčela a ze-
ptala se Dam,janovy ženy, zda jí nezná; sna-
cha poznává dle prstenu, jenž je znakem je-
jího zasnoubení, že to Damjanova ruka-
Znovu matka ruku bere, obrací, otáčí a pak
tiše k ní promlouvá, jako k zelenému jablku.
které rostlo na jejím klíně a bylo utrženo na
Kosovu. Vzepiala se potom matka Jugovičů.
její duše se odloučila od těla pro devět je-
jích Jugovičů a desátého starce Jug Bogdana.
Damjan
Dam
Damjanův
Jugovič
Bogdan
Dam
Kosov
Jugoslávie
25
article
Rozbor písně rozlišil by několik tradič-
ních pohádkových rysů. Tak na př. jsou i jin-
de zachovány zkazky o koni, jenž v noci říčí
z touhy po mrtvém pánovi, anebo o ruce, již
přinesou havrani a již pozná milenka podle
zlatého prstenu. Takřka bez literárníchči
bájeslovných obdob jest však ústřední námět
o matce, která vidí mrtvoly všech svých nej-
dražších a neprolije slzy a které žalem puká
srdce teprv při pohledu na ruku jednoho z je-
jích synů. Tento protiklad je vlastní duší pisně:
uprostřed smrti na bojišti mezi vyjícími zví-
řaty matčina statečnost, odvaha, tvrdost —
a na bílém dvorci náhlá její smrt. Co není
epické básni pověděno a co ji činí tak nesko-
nale krásnou, jest, že pod znázorněným dě-
jem proudí jiný, nevyslovený, podvědomý děj
Třikráte se opakuje rčení o tvrdosti matčina
srdce: ale poznáváme, že to nebyla krutost
a bezcitnost, jež jí nedala plakat, nýbrž že to
byl úkon její vůle, jejího odhodlání, její neso-
becké a nadosobní lásky k životu ostatních.
snad k životu oněch devíti sirot a k osiřelé
vlasti, a že tato vůle byla konec konců přece
jen slabší nežli mateřský cit, jenž se proval
náhle se živelnou silou a učiní konec jejímu
26
article
hrdinství, jejímu životu. Pohádkové, ryze epi-
cké obrazy — matka na křídlech labutích se
vznášející nad bojiště, matka mezi zvířa ty
mrtvolami, matka klesající mrtva nad synovou
rukou — povyšují, očišťují tuto hluboce lid-
skou báj o matčině srdci, které chce přežíti
svůj bol a jest odsouzeno, by žalem puklo.
Literární historie nejednou si položila
otázku, odkud vzešel popud k tomuto zbás-
nění mateřského martyria. Ukazovalo se na
příměsky mythické a báchorkové, k nimž ná-
leží na př. stereotypně opakované číslo de-
vět (devatero Jugovičů, tolikéž koní, kopí
lvů, sokolů), ba lidové rčení zahrává si se
slovy „Jug“ a „jug“ (jih), takže by nadšene
mythologických výkladů mohl zde hledati zá-
klad v přírodní nějaké báji. Naproti tomu jiní
se ohlížejí po předlohách historických, odvo-
zují jméno Jug ze západoevropského Hugo-
konstatují, že v úzkých stycích se srbským
carem Dušanem žil jakýsi Bogdan s pravdě-
podobným příjmením Jug: nalézají též jiné
vztahy k historickým událostem 14. i 15. sto-
letí, ale marně hledají ve slovanských deji-
nách analogii k situacím matky Jugovičů.
jítvěta
Jugovič
Hugo
Dušan
Bogdan
Jugoslávie
27
article
V poslední době přibyl příspěvek k roz-
řešení této záhady. Jeho autorkou jest zá-
hřebská profesorka Camilla Lucerna (po ote
pocházející z Čech), osvědčená pracovnice
zvláště na pomezí ještě málo zoraném a tím
úrodnějším, literatur slovanských a germán-
ských, jež se před několika lety uvedla jem-
ným rozborem písně o Asanaganici a byla m
směrodatnou též psychologickými poznámka-
mi o matce Jugovičů. Již titulem své nové
rovněž německy psané studie, „Poslední cí-
sařovna trapezuntská v jihoslovanském hás-
nictví“.) udává rozluštění, jehož se dobrala
o němž zde chci prostě referovati, ponechá-
vaje jeho kritiku slavistickým odborníkům.
Autorka, pátrajíc po literárních obdo-
bách písně o smrti matky Jugovičů, nalezla
hledanou analogii v dějinách, nikoli však
národů slovanských, nýbrž ve středověké hi-
storii byzantské, jež se co nejúže stýkala s
7) Vyšla r. 1912 v II. oddělení sarajevské sbírky
„Zur Kunde der Balkanh albinsell.
slávou i pádem říše srbské. Bitvou na Ko-
sovu (u Vidovdanu, 15./28. června 1389) ne-
bylo, v odporu ku podání prostonárodnímu
samostatnosti jihoslovanského carství učiněr
definitivní konec, neboť srbská říše se udržela
proti turecké přesíle až do polovice století
patnáctého: tenkráte teprve, přibližné ve
stejné době, vedle panství srbského padly dvě
jiné velké říše, padl byzantský Cařihrad (r.
1453) i maloasijský Trebizond (r. 1462). V Tre-
bizondě po dvě a půl stoleti byl vládl císař-
ský rod Komnenů; poslední panovník tete
dynastie, David, byl s celou svou rodinou o
Camillo
Jugovič
Komnénos
David
Čechy
ko
Cařihrad
Zur Monde der Balkanh
28
article
Turků zajat, přiveden do Cařihradu a por
1465 popraven, ježto zdráhal se odříci kře-
sťanské víry. Jeho žena, Helena Kantakaze-
na, poslední císařovna trebízondská, přežila
pád svého rodu, ale brzy žalem zahynula,
čemž podal zprávu její příbuzný, očitý svědek
pádu Byzance, italský kronikář Teodoro
Spandugino Cantacuscino. Popraveno bylo.
dle nejrozšířenější verse, kromě císaře Davida
všech devět císařských princů, z nichž csm
bylo jeho synů a jeden jeho synovec. Sultán
Mahomet II. dal prý rozkaz, by jejich mrtvoly.
nepohřbeny, zůstaly ležeti na pospas havra-
nům a psům, ale císařovna, ovdovělá a osi-
řelá, zdržela se od požívání masa, prodlévala
v chýši kryté slamou, oblékla se v žíněné
roucho a ozbrojena motykou vydala se na
popraviště, vlastníma rukama vykopala hrob.
po celý den odháněla ptáky a psy a v noi
tělo po těle pohřbívala. „Pročež bůh jí popřál
milosti, že když pochovala ony mrtvoly, za
krátkou dobu též sama zemřela.
Že pověst jistou udalost, lokalisovanou v
Cařihradě a v století patnáctém, mohla přené-
sti do doby o sto let dříve a na kosovské bo-
jiště, odpovídalo by jiným zkušenostem o tom
kterak doba i místo jsou v národních tradi-
cích libovolně přeměňovány; nad to je zji-
štěno, že mezí Komnenskými císaři a potomky
kosovských bojovníků jest nejedna, i rodová
i zeměpisná souvislost. Na prvý pohled patrno
shoda situační mezi zprávou kronikářskou
epickou písní: Otec rodiny a devět mladých
potomků leží na pustém poli; k mrtvolám
blíží se žena, jež jest chotí jednoho a rodičkou
Turek
Kantakaz
Spandugino
David
Mohamed
Cařihrad
Byzanc
29
article
(v jednom případě tetou) ostatních; zde i tam
ji obklopuje zástup zvířat; a potom žena sama
klesá v hrob. Ale rovněž je patrna důležitá
různost situace, především ta, že v Byzanci
dle zprávy kronikářské běží o úkon, podobný
velkému činu antické Antigony, že přes vý-
slovný zákaz mrtvoly jsou odevzdávány zemí.
kdežto matka Jugovičů naopak mrtvých ne-
pohřbívá, takže havrani mohou jednomu tělu
uklovati ruku a ji přinésti jakožto pozdrav,
přípomenutí, výstrahu; chceme-li užiti škol-
ského výrazu, můžeme říci, že slovanská
hrdinka se zatížila „tragickou vinou“, řídíe
se biblickým slovem nechte mrtvé pohřbívati
mrtvým a respektujíc zprvu jen práva ži-
vota.
Jugovič
Byzanc
30
article
Proto, i příznáme-li správnost výkladu,
že předlohou matky Jugovičů byla Helena
Kantakuzena, konstatujeme spolu, že vlastní
význam a básnický smysl byl kronikářskému
vypravování vdechnut teprve tehdy, když se
ho zmocnila obrazivost nejmenovaného pěvce,
který spojil dějinnou legendu se zkazkamí
o Kosovu a který velkou postavu hrdinské
matky, vznášející se na perutech touhy a zí-
rající zrakem lásky, v pravém slova smyslu
teprve vytvořil. Také potom byla podrobo-
vána tradice o matce Jugovičů dalším změ-
nám, byla v devatenáctém století naplňována
duchem nového vlastenectví, a byl to starší
chorvatský spisovatel Janko Jurkovic, který
rozborem a parafrasemí epické písně (a zvlá-
ště svou úvahou o ženských karakterech v li-
dovém básnictví z roku 1875) razil prý cestu
dramatickému zpracování Vojnovičovu i so-
chařskému pojetí Ivana Meštroviče. Srovnání
tří vývojových stupňů tohoto námětu, etappy
kronikářské, epické a dramatické, vede mne
k tomu, bych nejvyšší chválu vzdával stadiu
prostřednímu, totiž národní baladě srbské;
také kdo Jihoslovanům nezávidí jejich umění
dramatického, může s obdivem a skoro se
závistí pohlížeti na hloubku a intensitu jejich
starých básnických podání, která i pro dra-
matiku v sobě tají tolik možností a vzruchu.
O. F.
Jugovič
Kantakuzenos
Kosův
Janko Jurkův
Vojnovičův
Meštrovič
Jihoslovan