1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 3. února 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předy lácí se
v Praze v administrael
. . . . 2 K —
na nuřsíe
na čtvrt Iota . . . . 6 K —l
s dvejí onáko K rok
nah . . . . 7 K 60 h
ve úlislkácht
na měšíe . . . . . . 2 K 30 h
Poštost
za nešsíe
na tvrt leia ! . . . 9 K 60
s drojí záelikeri ak
na neěsí
čtvrt lada . . . . 11 K 40
Praha
Poštost
5
article
Práva česká a praxe dra. Körbra.
Práva česká a praxe dra. Körbra.
Máme korunovační přísahy, jimiž králové
čeští od r. 1527 až do r. 1836 veřejně a slavně
se zavazovali, že budou vždy věrně šetřit státních
práv království českého a zemí k němu přivtěle-
ných a vždy i proti každému hájiti jednotya
nedilnosti naší vlasti. O nezrušené a nezrušitelné
platnosti státoprávního postavení a nedílné jed-
noty království českého máme i neodvolatelný
diplom říjnový a reskript záříjový, obé vydané
posavadním panovníkem. Nieméně musíme
všechna práva, obsažená v řečených přísahách
korunovačních, ve jmenovaném diplomu a re-
skriptu a svědčící koruně české, na pátě desíti-
letí zápasíti s odpůrci svými národními i politi-
ckýmil
Máme kabinetní list posléze korunsvaného
krále českého, Ferdinanda Dobrotivého, vydaný
památného dne 8. dubha 1848 a nařizující, aby
každý státní úřadník v celém obvodu království
českého úplně byl mocen obou jazykův zem-
ských, a máme článek 19. v základních zákonech
státních z r. 1867, jímž zaručena jest úplná
rovnoprávnost jazyka českého s německým při
všech státních úřadech v zemích koruny české.
Dobrotivý
6
article
Nieméně musíme už déle než padesát let den
za dnem zápasiti o každý nejmenší ždibec práva
svého jazyka ve správě státní, musíme krutě
bojovati za jazykovou rovnoprávnost při každém
úřadě státním, musíme den za dnem vytýkati
křivdy a bezpráví, jež sama vláda vídeňská páše
proti zjevnému znění platných zákonův na prá-
vech jazyka našeho při obsazování míst úřad-
nických na celém prostranství koruny české.
Nejhrubší poškozování státních a zemských
práv rodných vlasti našich, nejkřiklavější poru-
ševání zákonův o jazykové rovnoprávnosti v Če-
chách, na Moravě a ve Slezsku při ústřední sprá-
vě státní a po ní i na stupních nižších a nejniž-
ších, s nepatrnými přestávkami, stalo se zvykem
za doby, která si říká „ústavní“, však za čtyř-
letého úřadování ministra dra. Körbra stalo se
Jakticky hlavní zásadou soustavy vládní.
Práva vlastí našich, státní i zemská, zůstá-
vají stále v theorii; úplná rovnoprávnost jazyka
českého s německým ve všech oborech státní
správy v zemích koruny české jest zapsaná v zá-
konech: ale ve vládní praxi jedná se stále proti
nim. Nejnepatrnější okresní soud (viz nejnověji
Vyšší Brod) opovažuje se jednati proti článku
19. základních zákonův státních z r. 1867 a
proti kabinetnímu listu krále Ferdinanda Dobroti-
vého, prohlášenému a uznanému samým nejvyš-
ším správním dvorem vídeňským za platný
zákon státní.9)
Nejzastrčenější vesnička německá v Rude-
hoří, v Krkonoších a na Šumavě opovažuje se
trhati jednotu a celistvost království českého.
Ferdinand Dobrot
Morava
Slezsko
vysoký Brod
Krkonoše
Šumava
7
article
Celá ústavní representace národnosti německé
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, všechen ně-
mecký tisk, všechna obecní zastupitelstva něme-
cká v korunních zemích českých, napořád s nej-
větší smělostí hlásají zemězrádný požadavek,
aby v obvodu království českého bylo zřízeno
zvláštní, uzavřené území německé, z něhož jazyk
český i ve správě státní by byl nadobro a navždy
vyloučen. Kde který všeněmecký křikloun, pokři-
kuje, že přísahy někdejších králův českých jsou
bezcenné baraburdí historické, že Němci v Če-
chách nikdy a nikdy neuznají státoprávní po
stavení tohoto království v monarchii habsbur-
*) První křiklavé nesprávnosti dopustil se okresní
souá vyšebrodský, když ve sporně věci Jakuba Máchy
s Anl. Todem pelo. 80 K navrhnul delegování soudu
z toho důvodu, že žádný z obou referentů ve Vyšším
Brodě není jazyka českého mocen; druhé, ještě větší
nesprávnosti, dopustil se vrchní soud, když tento ne-
zákonný postup schválil a usnosením č. j. Ne. V. 9j4
ustanovil, aby referení okresního soudu v Č. Budě-
jovicích odebral se do Vyššího Brodu a tam spor na
místě příslušného soudce projednal. Případ tento je
symptomatický. Kdyby praxe talo měla zůstati, pak
máme uzavřené území hotové.
Němec
Mácha
Anl
Čechy
Morava
Slezsko
vysoký Brod
Č . Buda
8
article
ské, a že jsou národem, nad národ náš v každém
ohledu povýšeným, že tedy nikdy a nikdy nám
nepřiznají stejné právo ani v otázce jazykové, an
v politické.
A toto vše děje se, aniž by vláda Körbrova
ozvala se proti tomu jediným slovíčkem!
Vždyť ona sama soustavně na čtvrtý rok
vychovává zpupnost a nesmířitelnost německou
proti národu českému. Vždyť ona sama ponořila
se a snížila autoritu a moc tohoto mnohojazyč-
ného, převážně slovanského soustátí před revo-
luci všeněmockou v parlamentě i na ulicích ví-
deňských, vždyť ona sama vydala se jim do za-
jetí, vládne jen po přání a rozkazech jejich
veřejně prohlásila za hlavní zásadu všeho jed-
nání, že národu českému nepovolí ani nejmenšt
kousek jeho práv, nedají-li Němci k tomu svého
svolení.
Na tomto nerakouském stanovisku
vláda Körbrova se octla neustálým popíráním
nejpřirozenějších, životních a dějinných, stát-
ních, politických a jazykových práv národa če-
ského; na tom nerakouském stanovisku
trvá posud, nemajíc dosti mravné síly a dobré
vůle, aby vzchopila se s něho ke stanovisku práva
a pravdy, ke stanovisku zdravého rozumu
opravdového prospěchu rakouského, ke stano-
visku spravedlnosti a základní ideje těto říše!
Práv, dobrých, nepromlčených, nezadaných
a nepopíratelných práv máme dosti i pro svou
vlast i pro svůj kmenovní život v ní; i zákonův
máme dosti, které tato práva potvrzují a uzná-
vají; ale proti těm právům a zákonům provozuje
se a kvete vlastní praxis a ministerský absolutism
páně Körbrův, jemuž ve správě státní nic nen
dosti nepatrné a malicherné, aby nám při tom
nedal na jevo a nedokázal skutky, jak málo naše
práva mu imponují a jak málo všechny zákony
mu vadí.
Němec
Körbrův
9
article
Však my neustaneme hlasitě připomínat
mu jich a hájiti jich proti němu vší silou všude.
kdekoliv se srazíme se všeněmeckou politikou
Bude-li lze, ne hned dorozuměti a dohod-
nouti se s ním, ale jen vážně jednati a mluviti
s ním? Neváháme prohlásiti, že jest a zůstane
to věc naprosto nemožná, pokud on až nad hlavu
vězí v názorech všeněmeckých, v názorech vše-
německé obstrukce parlamentní a sněmovní.
v zajetí oné revoluce zpupného všeněmectva.
kteréž před čtyřmi roky vydal na pospas celou
správu státní, v jejímžto duchu posud vládne
hlavně proti národu českému a kteréž minulého
podzímku na posměch obětoval i sněm království
českého.
Nežli národ český prostřednictvím svých
ústavních zástupcův s drem. Körbrem opět po-
čne jen mluvit, on musí podati zjevný důkaz,
nikoliv slovy, nýbrž skutky, že právakoruny
české a národa českého má v úctě,
že jest ochoten, autoritou a mocí vládní zjed-
nati jim nezkrácené platnosti životní v ústrojo
státním a v soustavě vládní. Pochy-
bujeme, učiní-li tak. Odchýlilť se od práv naší
vlasti a naší národnosti už příliš daleko a tak
příkře, že návrat jeho ku poznání a jednání ! ep-
šímu by náležel ku politickým a dějinným
divům.
Dr. Körber se všeněmeckcu, nera-
kouskou politikou vyrostl; s ní buď bude
„oblažovati“ Rakousko dále, neb padne; ale
neodlouči se od ní. Vězit v ní už příliš
jeho.
Poch
doktor
Körber
Rakousko
10
article
hluboko.
Odpověď na glossy
ke sjezdu českých evangelíků Il.
(Z kruhů evangelických.)
Prohlášení evangelického sjezdu a souběžná
moje vysvětlení, uveřejněná v „Národních Li-
stech“ 11. listopadu, v „Odpovědí na glossy
*) Pro nedostatek místa opozděno
11
article
snaží se autor gloss 29. listopadu vyvrátiti II.
řadou gloss. Důležitost věci vyžaduje, aby otázky
dotčené podrobněji byly probrány. Proto rád
odpovídám a vyhovuji vyzvání p. autora gloss.
Nemohu probírati všecka jeho tvrzení, ale stači
jistě promluviti o věcech hlavních.
1. Sjezd prohlásil a já tvrdím: „Otázk
česká jest otázkou náboženskou, a tak musí bý
i řešena.“ Ne, že by nebyla spolu otázkou ná-
rodnostní a i jazykovou. Je! Výslovně jsem řekl:
„Ze otázka národnostní je velmi důležita v ději-
nách českého lidu, to evangelíkům nikdy ne-
napadlo popírat. Je důležita a byla a mnohdy
zaujímala první místo.“ Ale přes to je otázka
česká v základě svém otázkou především kulturn
a náboženskou. „Náboženství má nesmírný vliv
na život národů. Může národy posílit a může jich
silu podkopat, dle toho, jaké to náboženství je.
Není ničeho jiného tak významného a důležitého
pro život národa a vnitřní sílu jeho, jako nábo-
ženství. V tom smyslu je otázka národní vůbee
a otázka česká zvláště otázkou náboženskou.“
Autor gloss přiznává, že „v jednotlivém
období časovém nová idea zachvacuje lidstvo a
stává se smérodatnou pro jeho myšlení a konání.
V 15., 16. a 17. věku jest to bez odporu idea
náboženská.“ Ukazuje i na Francii tento zjev a
dokládá, že „přece nikoho z Francouzů nena-
padlo kdy tvrditi, že by otázka francouzská byla
proto otázkou náboženskou“.
Francouz
Francie
12
article
Především co se Francie týče, napadlo
vskutku ne jednoho Francouze tvrditi a vědecky
dokazovati, že otázka francouzská, otázka zdra-
vého rozvoje lidu francouzského, je v kořenech
svých otázkou náboženskou a jako taková mus
býti řešena. Emil de Laveley to dokazuje velm
pěkně. (Protestantism a katolicism ve svém po-
měru ke svobodě a blahobytu národů.) Je za-
jímavo, jak píše G. Eim v „Národních Listech“
7. ledna 1896 v článku: „Na rozhraní dvou
epoch“. „Zvláštní úžasná evoluce duchů za-
číná. Věda klade si otázku: Jaký je smysl a úko
náboženství, které v každý čas vyplňovalo vždy
a všude tak veliké místo v životě lidstva . . . Věda
začíná počilati s náboženstvím jako se zjevem,
jenž se nedá vyhubiti. Přestalo se věřiti Rena-
novi, že náboženství bude všeobecnou vzděla-
ností lidovou a pod tíhou exaktních věd pocho-
váno a vyhubeno... Tak se bezmála splňuje,
co již jeden z největších myslitelů naší doby
hlásal, že boj o víru a nevěru jest nejveliko-
lepější a nejvznešenější thema, proti němuž
všecka ostatní jsou malými, nepatrnými s pod-
řízenými.“ Citují jen následující. Uváděje řadu
fakt, dí: „Vůči všem těmto faktům souhlasným
jest nesnadno nepřipustiti, že jest náboženství
a ne plemeno příčinou noobyčejného prospíváni
jistých národů. Reformace udělila zemím, které
ji přijaly, sílu, již historie může stěží pocho-
piti.“ Výslovně dokládá: „Jest to ultramonta-
nismus, který je příčinou neštěstí Francie; on
jest to, který seslabil zemi.“ To snad stačí,
pokud se týče Franeie, aby se ukázalo, že pa
autor nemé pravdu. (I.).
Francouz
Laveley
G Eim
Ren
Franeie
Francie
13
article
A co se týče ostatních národů? Má p. auto
pravdu, že olázka náboženská v určitých dobách
vystupuje do popředí nejen ve Francii, ale
jinde. Ale to jen potvrzuje mé vývody, že otázk
národní vůbec u každého národa jako otázk
jeho existence, rozvoje a kulturního pokrokuje
v kořenech svých všude i v Čechách i ve Francii
otázkou mravní a náboženskou. Týž Lavelcydí
jinde („Socialismus naší doby“, str. 63): „Vlast-
ní pravda, která vyplývá z Kristova učení, jest,
že žádné zlepšení není možné, není-li zároveň
člověk učiněn lepším. Mravní obnova jest pra-
menem veškerého pravého pokroku ... Křesťan-
ství tím zpřeráželo pouta otroctví, že rozšířilo
ve všech třídách společnosti lidské více osvěty
a mravnosti. Týmiž morálními vlivy bude se
moci učiniti přítrž bídě...“ A neméně pěkně
mluví o téže věci Rus P. N. Miljukov. („Obrazy
z dějin ruské vzdělanosti“. Díl II., str. 584
Lavelcydět
Kristův
Rus
Miljukov
Francie
Čechy
14
article
Red. »N. L.-
Reda . » N . L
15
article
585). Ukazuje, jak anglické náboženství (evan-
gelické) mělo zdravý vliv na kulturní rozvoj
v Anglii, jak francouzské náboženství pře-
káželo kulturnímu vývoji ve Francii a jak
ruské náboženství zůstalo bez vlivu na
ruský život duševní. Vše to potvrzuje
plně moje tvrzení o významu náboženství v ži-
votě národů a poráží vývody p. autora gloss (II.).
Důsledek o českých poměrech a o českém nábo
ženství lze z toho všeho snadno vyvodit.
Více důvodů proti mně p. autor gloss k prve
thesi neuvedl, leda, že na konci oddílu prvéhodi
o mně: „Tvrdí-li tedy autor, že otázka česká
není otázkou národnostní, nýbrž otázkou nábo-
ženskou, pak musil by důsledně tvrditi, že může
oxistovati otázka česká i tehdy, kdyby tu již
národa českého nebylo, což by byla absurdnost.
nad niž nelze sobě mysliti větší.“ Na to od-
pevídám otázkou: Kdy a kde jsem to tvrdil?
Pan autor gloss dopouští se tu těžké chyby (III.),
když podkládá mi zcela nesprávné tvrzení, které
jsem nikdy nenapsal, tvrzení, které může vzbu-
diti domnění, jako bych já a my čeští evangelie
vůbec neměli porozumění pro otázku národní
necítili národně se svým lidem. Z toho, co do-
sud tu pověděno, snad lze jasně poznati, že právě
naopak pojímáme otázku národní mnohem hlou-
běji než bývá obyčejem. Upřimně milujeme svůj
lid. Ale právě proto, že jej milujeme, nestačí
nám hleděti na otázku našeho národa jako n
otázku frásí anebo otázku, povrchně jazykovou,
nýbrž my vidíme v české otázce jakožto otázce
národnostní nejen otázku jazykovou, nýbrž
především otázku kulturní, mravní, a stopu-
jeme-li ji do samých kořenů, vidíme, že otázka
národní české existence je v kořenech svých
otázkou náboženskou. A tvrzení to zůstává stát.
Anglie
Francie
16
article
Pan autor gloss nevyvrátil jediného slova. —
2. Na druhém místě jsem hájil v minulém
článku pravdu, že české naše svěrázné nábo-
ženství, „husitský a vůbec český náboženský
proud, pokud se do tolerance (1781) udržel.
vskutku v evangelických sborech proudí dále.“
Dokázal jsem to tím, že jsem ukázal, jak v době
toleranční zbytkové Husitů a Českých bratří.
když se jim dostalo náboženské snášelivosti, ne-
mohli jinak z vůle vlády, poněvadž jim to jinak
nebylo dovoleno, než zříditi své sbory pod jmé-
nem vyznání augšburského a helvetského, ale
jak přes to se snažili a snaží všemožně vnitřní
své spojení s náboženským životem otců udržeti
a upevniti a i zevně je projeviti zvláště navázá-
ním na české vyznání z r. 1575, v němž právě
náš svérázný český náboženský proud, zastou
pený pokrokovou stranou podobojí a Bratry na-
lezl svůj společný výraz.
Především konstatuji, že autor gloss nepodal
žádného protidůvodu proti zmíněné vnitřní sou-
vislosti nynějšího českého evangelictva s českým
náboženským hnutím dřívějším, a spokojuje se
jen tvrditi opak při zmínec o dekretu z r. 1782.
17
article
Za to se snaží vyvrátiti mě tvrzení o spojení
Bratří s ostatními evangelickými stranami če-
skými v českém vyznání z r. 1575. Mimo jiné
méně významné uvádí na důkaz toho zvláště
tyto doklady: a) „Lukáš, Blahoslav, Budovec,
Žerotín i Komenský stáli vždy protichůdně ku
protestantismu,“ b) „Česká konfesse jest v zá-
kladě konfessí augsburskou, tudíž německého
původu.“ Jmenovitě nejvyšší komorník, pán
z Valdštýnu, prý „na sněmu 7. března 1575
proti přijetí t. zv. české konfesse“ měl řeč.
c) Mylné je prý tvrzeni, že česká konfesse
z r. 1575 „zahrnovala v sobě společné jakési
vyznání nejen protestantů, nýbrž i Českých
bratří.“ „Bratří nejen že na vypracování této
české konfesse nižádného podílu neměli, nýbrž
vypracovali svoji zvláštní konfessi, kterou jmé-
nem Jednoty předložil sněmu ke schválení Karel
z Krajku.“ d) Čeští bratří prý oklamáni ostat-
ními evangelíky, když král Maxmilián připovídal
svobodu náboženskou, „v tento slib tudíž nebyl
zahrnuti“ a „zůstali i po schválení české kon-
V drobném prodejli
zaaní čídlo o robě . . . sa
odpoledini
nz
Ve flialkách na venková:
ranní číslo. . . . . . . . 10k
odpolodnt . . . . . . . . Sh
Inserá ty
platí re hocevě zspřel
Přečpisceni a icserty přijímí rdmini-
Htrace v Murianské ulici č. 3.
Tari pacházejí se též redakee
tiskárn n ezpedícu „ Nárednich Listů“
ltukopiny so novraoji.
Lukáš
Blahoslav
Budovec
Komenský
Karel
Maxmilián
Žerotín
Valdštýn
Murianský ulice
18
article
fesse týmiž pikharty jako dříve, stáli i nadále
mimo zákon. Teprve majestát Rudolfa II. učinil
lěmto pronáslodováním Českých bratří konec.:
Tak dí a z toho usuzuje, že není pravdou, že by
nynější čeští evangelici byli úzce spojeni s tra-
dicemi Bratří.
V těchto vývodech vrcholí zásadní odpo
p. dra. B. B. proti měmu tvrzeni a vůbec proli
českým evangelíkům. Tu se kupí nejvíce důvodů
historických. Vede se tu hlavní útok. Má nám
býti vtlačena známka cizinství. Dovolím si uká-
zati, že všechny svrchu uvedené důvody jsou
historicky nesprávné, jedna nesprávnost za
druhou.
Pravda je, že Bratří s Lutherem i oslatními
reformátory trvali v duchovním bratrském po-
měru, někdy chladnějším, někdy živějším, usilu-
jíce tu více, tu méně zachovati svou svéráznost.
A tomu ani Luther ani jiní reformátoři neodpí-
rali. Stačí uvéstí, co řekl Luther (A. Gindely:
Quellen z. Gesch. der b. Brüder, str. 54), vy-
slancům bratrským r. 1536: „Musí to tak býti,
buďte vy čeští a my němečtí apoštolové, služte
vy tam Kristu, jak se vám příčiny dávají, a my
také zde, jakž se nám příčiny dávati budou,“
Je to protichůdnost? Gindely mluví sice o roz-
tržce mezi Bratřími a Lutherem, ke které prý do-
šlo skrze Luthera a Lukáše a jež prý po 10 let
trvala. Je zajímavo, co o tom píše (J. A. Komen-
ského Na spis proti jednotě bratrské od S.
M. z Dr. sepsaný ohlášení. V úvodu str. XXVIII.)
nejlepší znalec bratrských dějin, dr. Müller:
„Při tom je toliko to nápadné, že toho tvrzení
Gindelyho historicky nelze dokázati (v. Čihula,
Poměr Jednoty Bratří českých k M. Lutherovi,
str. 34. a 35.), neboť Luther nevyslovuje se ne-
uspokojivě o výsledku svého styku s Bratřími . ..
Luther
A Gindel
Quellen
Brüder
Krist
Gindel
Lukáš
Komen
doktor
Müller
Gindely
Čihula
Luther
19
article
Třeba nám uznati, že vlastně názory obou stran
nebyly od sebe příliš rozdílné, a odpor Bratří, že
se zakládal na nepochopení slov Lutherových.
Shledáváme-li nedlouho potom Bratří ve věci té
ve shodě s Lutherány, neosvojili si tu prostě ci-
zího přesvědčení, nýbrž styky s hnutím Luthe-
rovým, jak se zdá, působily směrem vyjasňují-
cím a podporujícím na přesvědčení Bratrské,
které tehda již měli. Zajisté pak vidíme, že již
Blahoslav konstatuje úplnou shodu Bratří s Lu-
therem v této otázce.“ To snad stačí, aby bylo
zjevno, že tvrzení p. dra. B. B. o protichůdnosti
Lukáše a Blahoslava s profestantismem není
správné (IV.). Byla na čas nedorozumění, i styky
na čas byly seslabeny, ale nebyla tu protichůd-
Tím méně má pravdu, mluví-li o protichůd-
nosti Budovce, Žerotína a Komenského s ostat-
ním prolestantismem. Stačí vzpomenouti, jak
promlouvá (Kšaft umírajíci matky Jednoty Bral-
ské. Odst. 15., 16., 17.) Komenský ve jménu
Jednoty bratrské ve „Kšaftu“ k církvi evangeli-
ské dle augsburského vyznání (lutherské)
k eírkvi evangelické dle helvetského vyznání (re-
formované): „K vám také mluvím, sestry milé!“
„Ty, Jednoto německá! bylas mou nejmilejší
sestrou, kterouž mi nejprvé, když jsem se v samot-
nosti své ohlédala, ku potěšení vzbudil Pán,
a kterouž jsem já srdečně milovala, ačkoli tvá
láska pro mou sprostnost ke mně bržy vy-
chladla... Aniž vinšovati přestávám, abych i
umírajíe prospěti tobě mohla; a čehož nejvíc
k tvému dobrému vinšují, za dědictví tobě od-
kazuji.“ „Tobě Jednoto helvetská! kteráž's mi
za milovnici řádu a kázně přidána byla k měmu
polěšení, což odkázati mám?...“ A podobných
dokladů lze podati hojnost.*) Z toho je jasno, že
nost.
Lutherův
Lukáš
Blahoslav
Budovec
Komenský
Kšafta
Lu
Žerotín
Luthe
20
article
2) Ve zmíněném „Ohlášení“ na str. 204. a 205.
dí J. A. Komenský: „Protož i vás všech, milí evanjelíci.
všickni věrní pod opojí Čechové, spoluúčastníci víry
a utrpení Ježíše Krista, skrze Boha pokorně a důvěrně
prosíme, trvejte v dobrém o nás smýšlení, a zachoveile
k nám lásku, kteráž sluší k své krvi. Jeden jsme spolu
s vámi národ, jednoho evanjelium se držíme, k jedné
konfessi České hlásíme, jednou konsistoří ... spojeni
zůstáváme.“
Komenský
Čecho
Krist
bůh
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Čí je vina
Národo hospodářská kapitolka z české domácnosti.
»Hleďte si především domácích výrobků
kupujte v českém závodě!. . . Kdo tak nečiní
hřeší proti svému, podporuje, proto že posiluje
odpůrce! . ..«
Tak a podobně stojí to v zákonníku, jehož
znění uvědomělejší našinec zná už z paměti
Píše, mluví, horlí se v podobném smyslu hezkou
již řádku let a bude se asi horliti ještě hodně
dlouho, nežli zásady se vryjí — ne v srdce, to
je hmolou příliš měkkou a podajnou — ale v roz-
um a soudnost každého z nás. Tak mnohému
článku zákonníka jsme již přivykli. Jsme již na
tolik zdisciplinováni, že vělšině již ani nena-
padne, jak jindy bývalo, navštěvovat zábavy, po-
řádané na straně našich odpůreů. Možná, že
v tom ani není tolik důslednosti a sily mravní,
jako spíše jiné pohnutky a hlavně okolnost, že
je u nás samých zábav více než dost. Všal
přece tu aspoň víme, jak se zachovati. Jen v po-
čínání hospodářském dopouštíme se namnoze
ještě, žalostných nedůsledností. A kdo že se jich
nejvíce dopouští? Domluvy, výtky, napomenutí
obracejí se po většině proti těm, kdo v rodině
nákup obstarávají — proti ženám. Muž vydělá
peníze, nemaje sám dosti času, trpělivosti a po-
chopení pro všecky tretky a pletky domácnosti
odevzdá starost ženě, aby vše co nejpěkněji, nej-
prakličtěji opatřila. Podmínky stanoví poměry.
Třeba slušně bydliti, způsobně se strojiti. Ženatý
muž chce míti přijemně upravenou domácnost,
vkusně oblečenou ženu i děti, aby nemusel sly
šeli, že rodina jeho se příliš ve svůj neprospěch
od jiných liší. Sám chce se druhým ve společ-
nosti vyrovnati, chce řádně sebe i rodinu živiti,
děti vychovávati, chce i společensky existovati,
kde možno, jiným přispěti, chce míti pochopení
pro potřeby svého národa a srdce pro trpí
22
article
chudinu, ale i sobě a rodině trochu zábavy
aspoň zdání přepychu popřáti. To vše dá jistý
ideál, jehož dosažení pohříchu je ustanoveno pod
mínkami. Vše závisí na poměru příjmů a vydání.
A příjmy z pravidla nejsou veliké, jsou spiše
menší, než větší. Sevrkají se rychle u porovnání
s kladnými požadavky. Dovol si na jedné stran
poněkud z mezí největší šetrnosti vybočili, hned
na druhé straně se ohlásí nutný nedostatek —
schodek. A na schodek v řádné domácnosti do
jíti nemá a nesmí!
Jak podrobných výpočtů, jak úzkostlivé opa-
trnosti tu zapotřebí. Kdo nemá přiležitosti blíže
přihlédnouti, ani netuší, vida průměrnou, slušné
upravenou domácnost, kolikráte bylo v položkách
domácího rozpočtu měněno a přepočitáváno, koli
kráte si hospodyňka v jednání s finančním mini-
strem domácnosti bolení hlavy způsobila. Ben
nadsázky možno tvrditi, že rozpočet průměrné
řádně vedené české domácnosti středního stavu
je opravdovským uměleckým dilem, ba hledě k
mravním zápasům, jež ukládá i — hrdinským
činem. Není-li pak v místě řádných, svědomitých,
ve svém oboru dokonalých obchodníků, vyrůst
na úkol téměř nezdolný.
ben
23
article
Rozšafnou, praktickou hospodyňku podpo-
ruje moudrý a ochotný obchodník. Výdělek je
základem zámožnosti. Zámožný obchodník na-
šinec je mocným činitelem v záležitostech ná-
rodních.
Však tu nastává rozpor! Obchodníci jsou
někdy dva. Jeden našinec aspoň dle jména,
druhý odpůrce. Heslo národní pospolitosti káže.
obraceti se se svými potřebami k našinci, leč
do protějšího krámu láká mnohdy — obchodní
a hospodářská výhoda. Mžá lepší zboží, lacinější
a je ke všemu obchodně a společensky pozor-
Našinec je namnoze neochotný, neobratný.
okamžitého zisku chtivý, opatřuje se horším
zbožím, prodává dráže a po případě zcela hrube
spekuluje na svou »národní«, ostatně zcela
falešnou pověst. Jak tu odolatil
nější.
24
article
Namnoze, pravda, ani snad není všeck
vina na straně jeho. Poměry také mnoho zavi-
ňují. Obchodní zkušenost je menší, nejsou tra-
dice, nejsou zásady. Muž snad teprve začátečník
živ je z ruky do úst a maje snahu především
se »uchytiti«, nebývá vždy šťastný u volbě
prostředků. Buď sám z neznalosti dráže naku-
puje, neřídi se zásadou, že lepší výdělek malý
ale častý, než náhlý, vydatnější ale řídký. Ale
jisto je: dráže se u toho muže kupuje než
jinde a zde je závada.
Správkyně domácnosti odkázaná k míře
vydání přesné ustanovené, musí kupovati levně.
Kdyby se zřením na vyšší ideu měla zaplatit
vice, přináší oběť a jde-li to nad její slly, neni
to ani hospodářské. Přirozené sobectví příčí se
takovému postupu. Mnohý dá rád a ochotně.
dáváli dobrovolně. Nátlak však budí nevoli.
Jiný dá ochotně, ví-li, že příspěvek jeho bude
uveřejněn v novinách. Má-li obětovati částku
tam, kde se o jeho oběti žádný nedovi, bývá
již méně horliv, ba hledí podruhé raději s
vyhnouti.
Než dejme tomu, že hospodyňka již s pře-
platky počitala. Spokojí se, dostane-li aspot
dobré a vkusné zboží. Bohudiky, dost je intel
ligentních a svědomitých obchodníků, kteři tím
způsobem dovedou vyhověti. Však jsou lehko-
myslníci, kteří hřeší na svou národní etiketu.
hledíce obecenstvo heslem či barvou přilákat
a pak je za drahý peníz špatným zbožím od-
býti. Děje se tak zvláště na vzdálenějším ven-
kově, kde není výběru v obchodech. Nehřeší
se vždycky ani úmyslně. Lehkovážnost
nedbalost bývají někdy jedinou příčinou. Vý-
sledek však bývá stejný. Oklamaná důvěra
co horšího: způsobena — zlá pověst.
Moudrý obchodník dá si na př. bedlivý
pozor, aby známé odběratelce neprodal látku
nestálé barvy, aby se o svou odběratelku nepři
pravil. Není přijemno, jsme-li nuceny, po prv-
ním prádle zahoditi satv. za něž isme hodn
25
article
zaplatili, a jež měly několik období svoji úlohu
bráti. Stalli se přece nějaký přehmat, obratný
obchodnik raději škodu vynahradí, částečně
aspoň, aby si zachoval dobrou vůli. Tak diplo
matickým náš obchodník ovšem vždycky ne-
Nespokojenost s malým výdělkem svádí
obchodníky na venkovských místech ke mnohé
jiné neprozřetelnosti. V menších domácnostech
ženské a dětské šaty doma se zhotovují. Ho-
spodyně jde si nakoupiti nejen látku, ale
ozdoby a podšívku. Látku si snadněji vybere,
ale žádá-li ostatní potřeby, začne krčení ramen
a vykrucování. Prý věci nejsou na skladě, byly
snad před deseti lety, nebo nejsou v módě,
nebo se na »takových věcech« nic nevydělá.
zůstane prý všecko ležet atd. atd. Nezbývá.
než vzíti starou, dávno z módy vyšlou věe,
nebo jiti se vzorkem jinam, kde je více oh-
chodní zkušenosti a ochoty. Ale to bývá z pra-
vidla v obchodě národního — odpůrce.
A nebývá tak jen s drobnůstkami! Často
s nejnutnější potřebou vidíte, že hospodyňka
z příčin čistě hospodárných je nucena, dát s
zprostředkovati svoji potřebu čipernějším, ochot-
nějším a zkušenějším obchodníkem odpůrcem
a tím nepřímo — poškozovati velkou domácnos
národní, jejímuž zdaru jinak ze srdce sama
Obchodník zkušeností vyškolený rozumí
svému prospěchu, ví, že si musí své obecenstvo
zavázati a proto důmyslně si vésti, musí záso-
biti se zbožím jedno druhé doplňujícím a kdyby
se náhodou přece ze zásob jeho nic nehodilo
— ochotně žádané objednati a to s největší
rychlostí, nikoliv z liché náklonnosti a ochoty
vůči kupei, nýbrž ze zdravého, předvídaného
egoismu a s oprávněnou nadějí, že ochotným a
správným vyřízením získá si odběratele a
především dobrou pověsť, která je patron-
kou šťastněho obchodu. Nářek na »neuvědo-
mělost našich žen«, je, pravda, často velmi
27
article
přeje.
oprávněn, leč jím samým vše se ještě ne-
spraví.
Poměr viny je tu v zájemný.
Zmiňte se zkušenému obchodníku z tábora
odpůrců o látce, kterou byste koupili, již on
však náhodou na skladě nemá. Nic lehčího,
než objednati, co třeba! A již vás nepustí bez
slibu, že si na objednané počkáte. Požádejte
sami obchodníka našince, aby objednal. A u vět-
šině případů začne se ošivat, kroutit a nos
ohrnovat a uslyšnte, »že je to těžké, že by se
vám třeba objednané zboží nelibilo a že by to-
pak zůstalo v krámě ležeti atd. «, až vám přejde
pro podruhě všecka chuť k takové zmínce. Je
sice omluvitelná ta neochota. Možná, že by
obchodník v daném případě vskutku ničeho
nezískal, ale obchodnik zkušený má jisté
pravdu, jednaje v takovém případě v zájmu
»dekora« a předpokládaje, že svojí ochotou vás
si pro podruhé zaváže, a pak si nynější malý
zisk větším vynahradi. Mnohdy arei neochota
přinese i okamžitou výhodu. Kupující vezme z
nedostatku žádaného za vděk nějakým »ležá-
kem«. Ale ústupek takový málo kdy přinese
obchodniku užitku ..
Jaké malichernosti! Takové nicotky že ne-
smí a nemaji omlouvali hřích proti velkému
principu národní discipliny?
Nemají a nesmí! Zajisté ! Však nebylo by
moudré s hlediskem absolutní a ideální zásady
počítati?
Chceme-li kárati jiného, musíme sami
dobrým příkladem předcházeti. Činí-li tak
vždycky naši obchodníci?
Neplatí otázky naše ovšem všeobecné.
Možná dokonce se nadíti, že otázky naše budou
znenáhla platiti už jen výminkám z pravidla.
Čím více bude uvědomělých, ochotných, svědo-
mitých a v oboru svém vzdělaných obchodníků,
tím méně bude žen, které zasluhovati budou
výtku, že nejsou dosti dbalé vyššího přikazu
Zdenka Drobná.
národního zájmu.
Zdenko Drobná