ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f72338f0-7108-11dc-b2d3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 24, work 2, person 50, org 2
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 3. února 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 34.
4 article
Na ranní a odpol. Histy předy lácí se v Praze v administrael . . . . 2 K — na nuřsíe na čtvrt Iota . . . . 6 K —l s dvejí onáko K rok nah . . . . 7 K 60 h ve úlislkácht na měšíe . . . . . . 2 K 30 h Poštost za nešsíe na tvrt leia ! . . . 9 K 60 s drojí záelikeri ak na neěsí čtvrt lada . . . . 11 K 40
Praha Poštost
5 article Práva česká a praxe dra. Körbra.
Práva česká a praxe dra. Körbra. Máme korunovační přísahy, jimiž králové čeští od r. 1527 až do r. 1836 veřejně a slavně se zavazovali, že budou vždy věrně šetřit státních práv království českého a zemí k němu přivtěle- ných a vždy i proti každému hájiti jednotya nedilnosti naší vlasti. O nezrušené a nezrušitelné platnosti státoprávního postavení a nedílné jed- noty království českého máme i neodvolatelný diplom říjnový a reskript záříjový, obé vydané posavadním panovníkem. Nieméně musíme všechna práva, obsažená v řečených přísahách korunovačních, ve jmenovaném diplomu a re- skriptu a svědčící koruně české, na pátě desíti- letí zápasíti s odpůrci svými národními i politi- ckýmil Máme kabinetní list posléze korunsvaného krále českého, Ferdinanda Dobrotivého, vydaný památného dne 8. dubha 1848 a nařizující, aby každý státní úřadník v celém obvodu království českého úplně byl mocen obou jazykův zem- ských, a máme článek 19. v základních zákonech státních z r. 1867, jímž zaručena jest úplná rovnoprávnost jazyka českého s německým při všech státních úřadech v zemích koruny české.
Dobrotivý
6 article
Nieméně musíme už déle než padesát let den za dnem zápasiti o každý nejmenší ždibec práva svého jazyka ve správě státní, musíme krutě bojovati za jazykovou rovnoprávnost při každém úřadě státním, musíme den za dnem vytýkati křivdy a bezpráví, jež sama vláda vídeňská páše proti zjevnému znění platných zákonův na prá- vech jazyka našeho při obsazování míst úřad- nických na celém prostranství koruny české. Nejhrubší poškozování státních a zemských práv rodných vlasti našich, nejkřiklavější poru- ševání zákonův o jazykové rovnoprávnosti v Če- chách, na Moravě a ve Slezsku při ústřední sprá- vě státní a po ní i na stupních nižších a nejniž- ších, s nepatrnými přestávkami, stalo se zvykem za doby, která si říká „ústavní“, však za čtyř- letého úřadování ministra dra. Körbra stalo se Jakticky hlavní zásadou soustavy vládní. Práva vlastí našich, státní i zemská, zůstá- vají stále v theorii; úplná rovnoprávnost jazyka českého s německým ve všech oborech státní správy v zemích koruny české jest zapsaná v zá- konech: ale ve vládní praxi jedná se stále proti nim. Nejnepatrnější okresní soud (viz nejnověji Vyšší Brod) opovažuje se jednati proti článku 19. základních zákonův státních z r. 1867 a proti kabinetnímu listu krále Ferdinanda Dobroti- vého, prohlášenému a uznanému samým nejvyš- ším správním dvorem vídeňským za platný zákon státní.9) Nejzastrčenější vesnička německá v Rude- hoří, v Krkonoších a na Šumavě opovažuje se trhati jednotu a celistvost království českého.
Ferdinand Dobrot Morava Slezsko vysoký Brod Krkonoše Šumava
7 article
Celá ústavní representace národnosti německé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, všechen ně- mecký tisk, všechna obecní zastupitelstva něme- cká v korunních zemích českých, napořád s nej- větší smělostí hlásají zemězrádný požadavek, aby v obvodu království českého bylo zřízeno zvláštní, uzavřené území německé, z něhož jazyk český i ve správě státní by byl nadobro a navždy vyloučen. Kde který všeněmecký křikloun, pokři- kuje, že přísahy někdejších králův českých jsou bezcenné baraburdí historické, že Němci v Če- chách nikdy a nikdy neuznají státoprávní po stavení tohoto království v monarchii habsbur- *) První křiklavé nesprávnosti dopustil se okresní souá vyšebrodský, když ve sporně věci Jakuba Máchy s Anl. Todem pelo. 80 K navrhnul delegování soudu z toho důvodu, že žádný z obou referentů ve Vyšším Brodě není jazyka českého mocen; druhé, ještě větší nesprávnosti, dopustil se vrchní soud, když tento ne- zákonný postup schválil a usnosením č. j. Ne. V. 9j4 ustanovil, aby referení okresního soudu v Č. Budě- jovicích odebral se do Vyššího Brodu a tam spor na místě příslušného soudce projednal. Případ tento je symptomatický. Kdyby praxe talo měla zůstati, pak máme uzavřené území hotové.
Němec Mácha Anl Čechy Morava Slezsko vysoký Brod Č . Buda
8 article
ské, a že jsou národem, nad národ náš v každém ohledu povýšeným, že tedy nikdy a nikdy nám nepřiznají stejné právo ani v otázce jazykové, an v politické. A toto vše děje se, aniž by vláda Körbrova ozvala se proti tomu jediným slovíčkem! Vždyť ona sama soustavně na čtvrtý rok vychovává zpupnost a nesmířitelnost německou proti národu českému. Vždyť ona sama ponořila se a snížila autoritu a moc tohoto mnohojazyč- ného, převážně slovanského soustátí před revo- luci všeněmockou v parlamentě i na ulicích ví- deňských, vždyť ona sama vydala se jim do za- jetí, vládne jen po přání a rozkazech jejich veřejně prohlásila za hlavní zásadu všeho jed- nání, že národu českému nepovolí ani nejmenšt kousek jeho práv, nedají-li Němci k tomu svého svolení. Na tomto nerakouském stanovisku vláda Körbrova se octla neustálým popíráním nejpřirozenějších, životních a dějinných, stát- ních, politických a jazykových práv národa če- ského; na tom nerakouském stanovisku trvá posud, nemajíc dosti mravné síly a dobré vůle, aby vzchopila se s něho ke stanovisku práva a pravdy, ke stanovisku zdravého rozumu opravdového prospěchu rakouského, ke stano- visku spravedlnosti a základní ideje těto říše! Práv, dobrých, nepromlčených, nezadaných a nepopíratelných práv máme dosti i pro svou vlast i pro svůj kmenovní život v ní; i zákonův máme dosti, které tato práva potvrzují a uzná- vají; ale proti těm právům a zákonům provozuje se a kvete vlastní praxis a ministerský absolutism páně Körbrův, jemuž ve správě státní nic nen dosti nepatrné a malicherné, aby nám při tom nedal na jevo a nedokázal skutky, jak málo naše práva mu imponují a jak málo všechny zákony mu vadí.
Němec Körbrův
9 article
Však my neustaneme hlasitě připomínat mu jich a hájiti jich proti němu vší silou všude. kdekoliv se srazíme se všeněmeckou politikou Bude-li lze, ne hned dorozuměti a dohod- nouti se s ním, ale jen vážně jednati a mluviti s ním? Neváháme prohlásiti, že jest a zůstane to věc naprosto nemožná, pokud on až nad hlavu vězí v názorech všeněmeckých, v názorech vše- německé obstrukce parlamentní a sněmovní. v zajetí oné revoluce zpupného všeněmectva. kteréž před čtyřmi roky vydal na pospas celou správu státní, v jejímžto duchu posud vládne hlavně proti národu českému a kteréž minulého podzímku na posměch obětoval i sněm království českého. Nežli národ český prostřednictvím svých ústavních zástupcův s drem. Körbrem opět po- čne jen mluvit, on musí podati zjevný důkaz, nikoliv slovy, nýbrž skutky, že právakoruny české a národa českého má v úctě, že jest ochoten, autoritou a mocí vládní zjed- nati jim nezkrácené platnosti životní v ústrojo státním a v soustavě vládní. Pochy- bujeme, učiní-li tak. Odchýlilť se od práv naší vlasti a naší národnosti už příliš daleko a tak příkře, že návrat jeho ku poznání a jednání ! ep- šímu by náležel ku politickým a dějinným divům. Dr. Körber se všeněmeckcu, nera- kouskou politikou vyrostl; s ní buď bude „oblažovati“ Rakousko dále, neb padne; ale neodlouči se od ní. Vězit v ní už příliš jeho.
Poch doktor Körber Rakousko
10 article
hluboko. Odpověď na glossy ke sjezdu českých evangelíků Il. (Z kruhů evangelických.) Prohlášení evangelického sjezdu a souběžná moje vysvětlení, uveřejněná v „Národních Li- stech“ 11. listopadu, v „Odpovědí na glossy *) Pro nedostatek místa opozděno
11 article
snaží se autor gloss 29. listopadu vyvrátiti II. řadou gloss. Důležitost věci vyžaduje, aby otázky dotčené podrobněji byly probrány. Proto rád odpovídám a vyhovuji vyzvání p. autora gloss. Nemohu probírati všecka jeho tvrzení, ale stači jistě promluviti o věcech hlavních. 1. Sjezd prohlásil a já tvrdím: „Otázk česká jest otázkou náboženskou, a tak musí bý i řešena.“ Ne, že by nebyla spolu otázkou ná- rodnostní a i jazykovou. Je! Výslovně jsem řekl: „Ze otázka národnostní je velmi důležita v ději- nách českého lidu, to evangelíkům nikdy ne- napadlo popírat. Je důležita a byla a mnohdy zaujímala první místo.“ Ale přes to je otázka česká v základě svém otázkou především kulturn a náboženskou. „Náboženství má nesmírný vliv na život národů. Může národy posílit a může jich silu podkopat, dle toho, jaké to náboženství je. Není ničeho jiného tak významného a důležitého pro život národa a vnitřní sílu jeho, jako nábo- ženství. V tom smyslu je otázka národní vůbee a otázka česká zvláště otázkou náboženskou.“ Autor gloss přiznává, že „v jednotlivém období časovém nová idea zachvacuje lidstvo a stává se smérodatnou pro jeho myšlení a konání. V 15., 16. a 17. věku jest to bez odporu idea náboženská.“ Ukazuje i na Francii tento zjev a dokládá, že „přece nikoho z Francouzů nena- padlo kdy tvrditi, že by otázka francouzská byla proto otázkou náboženskou“.
Francouz Francie
12 article
Především co se Francie týče, napadlo vskutku ne jednoho Francouze tvrditi a vědecky dokazovati, že otázka francouzská, otázka zdra- vého rozvoje lidu francouzského, je v kořenech svých otázkou náboženskou a jako taková mus býti řešena. Emil de Laveley to dokazuje velm pěkně. (Protestantism a katolicism ve svém po- měru ke svobodě a blahobytu národů.) Je za- jímavo, jak píše G. Eim v „Národních Listech“ 7. ledna 1896 v článku: „Na rozhraní dvou epoch“. „Zvláštní úžasná evoluce duchů za- číná. Věda klade si otázku: Jaký je smysl a úko náboženství, které v každý čas vyplňovalo vždy a všude tak veliké místo v životě lidstva . . . Věda začíná počilati s náboženstvím jako se zjevem, jenž se nedá vyhubiti. Přestalo se věřiti Rena- novi, že náboženství bude všeobecnou vzděla- ností lidovou a pod tíhou exaktních věd pocho- váno a vyhubeno... Tak se bezmála splňuje, co již jeden z největších myslitelů naší doby hlásal, že boj o víru a nevěru jest nejveliko- lepější a nejvznešenější thema, proti němuž všecka ostatní jsou malými, nepatrnými s pod- řízenými.“ Citují jen následující. Uváděje řadu fakt, dí: „Vůči všem těmto faktům souhlasným jest nesnadno nepřipustiti, že jest náboženství a ne plemeno příčinou noobyčejného prospíváni jistých národů. Reformace udělila zemím, které ji přijaly, sílu, již historie může stěží pocho- piti.“ Výslovně dokládá: „Jest to ultramonta- nismus, který je příčinou neštěstí Francie; on jest to, který seslabil zemi.“ To snad stačí, pokud se týče Franeie, aby se ukázalo, že pa autor nemé pravdu. (I.).
Francouz Laveley G Eim Ren Franeie Francie
13 article
A co se týče ostatních národů? Má p. auto pravdu, že olázka náboženská v určitých dobách vystupuje do popředí nejen ve Francii, ale jinde. Ale to jen potvrzuje mé vývody, že otázk národní vůbec u každého národa jako otázk jeho existence, rozvoje a kulturního pokrokuje v kořenech svých všude i v Čechách i ve Francii otázkou mravní a náboženskou. Týž Lavelcydí jinde („Socialismus naší doby“, str. 63): „Vlast- ní pravda, která vyplývá z Kristova učení, jest, že žádné zlepšení není možné, není-li zároveň člověk učiněn lepším. Mravní obnova jest pra- menem veškerého pravého pokroku ... Křesťan- ství tím zpřeráželo pouta otroctví, že rozšířilo ve všech třídách společnosti lidské více osvěty a mravnosti. Týmiž morálními vlivy bude se moci učiniti přítrž bídě...“ A neméně pěkně mluví o téže věci Rus P. N. Miljukov. („Obrazy z dějin ruské vzdělanosti“. Díl II., str. 584
Lavelcydět Kristův Rus Miljukov Francie Čechy
14 article
Red. »N. L.-
Reda . » N . L
15 article
585). Ukazuje, jak anglické náboženství (evan- gelické) mělo zdravý vliv na kulturní rozvoj v Anglii, jak francouzské náboženství pře- káželo kulturnímu vývoji ve Francii a jak ruské náboženství zůstalo bez vlivu na ruský život duševní. Vše to potvrzuje plně moje tvrzení o významu náboženství v ži- votě národů a poráží vývody p. autora gloss (II.). Důsledek o českých poměrech a o českém nábo ženství lze z toho všeho snadno vyvodit. Více důvodů proti mně p. autor gloss k prve thesi neuvedl, leda, že na konci oddílu prvéhodi o mně: „Tvrdí-li tedy autor, že otázka česká není otázkou národnostní, nýbrž otázkou nábo- ženskou, pak musil by důsledně tvrditi, že může oxistovati otázka česká i tehdy, kdyby tu již národa českého nebylo, což by byla absurdnost. nad niž nelze sobě mysliti větší.“ Na to od- pevídám otázkou: Kdy a kde jsem to tvrdil? Pan autor gloss dopouští se tu těžké chyby (III.), když podkládá mi zcela nesprávné tvrzení, které jsem nikdy nenapsal, tvrzení, které může vzbu- diti domnění, jako bych já a my čeští evangelie vůbec neměli porozumění pro otázku národní necítili národně se svým lidem. Z toho, co do- sud tu pověděno, snad lze jasně poznati, že právě naopak pojímáme otázku národní mnohem hlou- běji než bývá obyčejem. Upřimně milujeme svůj lid. Ale právě proto, že jej milujeme, nestačí nám hleděti na otázku našeho národa jako n otázku frásí anebo otázku, povrchně jazykovou, nýbrž my vidíme v české otázce jakožto otázce národnostní nejen otázku jazykovou, nýbrž především otázku kulturní, mravní, a stopu- jeme-li ji do samých kořenů, vidíme, že otázka národní české existence je v kořenech svých otázkou náboženskou. A tvrzení to zůstává stát.
Anglie Francie
16 article
Pan autor gloss nevyvrátil jediného slova. — 2. Na druhém místě jsem hájil v minulém článku pravdu, že české naše svěrázné nábo- ženství, „husitský a vůbec český náboženský proud, pokud se do tolerance (1781) udržel. vskutku v evangelických sborech proudí dále.“ Dokázal jsem to tím, že jsem ukázal, jak v době toleranční zbytkové Husitů a Českých bratří. když se jim dostalo náboženské snášelivosti, ne- mohli jinak z vůle vlády, poněvadž jim to jinak nebylo dovoleno, než zříditi své sbory pod jmé- nem vyznání augšburského a helvetského, ale jak přes to se snažili a snaží všemožně vnitřní své spojení s náboženským životem otců udržeti a upevniti a i zevně je projeviti zvláště navázá- ním na české vyznání z r. 1575, v němž právě náš svérázný český náboženský proud, zastou pený pokrokovou stranou podobojí a Bratry na- lezl svůj společný výraz. Především konstatuji, že autor gloss nepodal žádného protidůvodu proti zmíněné vnitřní sou- vislosti nynějšího českého evangelictva s českým náboženským hnutím dřívějším, a spokojuje se jen tvrditi opak při zmínec o dekretu z r. 1782.
17 article
Za to se snaží vyvrátiti mě tvrzení o spojení Bratří s ostatními evangelickými stranami če- skými v českém vyznání z r. 1575. Mimo jiné méně významné uvádí na důkaz toho zvláště tyto doklady: a) „Lukáš, Blahoslav, Budovec, Žerotín i Komenský stáli vždy protichůdně ku protestantismu,“ b) „Česká konfesse jest v zá- kladě konfessí augsburskou, tudíž německého původu.“ Jmenovitě nejvyšší komorník, pán z Valdštýnu, prý „na sněmu 7. března 1575 proti přijetí t. zv. české konfesse“ měl řeč. c) Mylné je prý tvrzeni, že česká konfesse z r. 1575 „zahrnovala v sobě společné jakési vyznání nejen protestantů, nýbrž i Českých bratří.“ „Bratří nejen že na vypracování této české konfesse nižádného podílu neměli, nýbrž vypracovali svoji zvláštní konfessi, kterou jmé- nem Jednoty předložil sněmu ke schválení Karel z Krajku.“ d) Čeští bratří prý oklamáni ostat- ními evangelíky, když král Maxmilián připovídal svobodu náboženskou, „v tento slib tudíž nebyl zahrnuti“ a „zůstali i po schválení české kon- V drobném prodejli zaaní čídlo o robě . . . sa odpoledini nz Ve flialkách na venková: ranní číslo. . . . . . . . 10k odpolodnt . . . . . . . . Sh Inserá ty platí re hocevě zspřel Přečpisceni a icserty přijímí rdmini- Htrace v Murianské ulici č. 3. Tari pacházejí se též redakee tiskárn n ezpedícu „ Nárednich Listů“ ltukopiny so novraoji.
Lukáš Blahoslav Budovec Komenský Karel Maxmilián Žerotín Valdštýn Murianský ulice
18 article
fesse týmiž pikharty jako dříve, stáli i nadále mimo zákon. Teprve majestát Rudolfa II. učinil lěmto pronáslodováním Českých bratří konec.: Tak dí a z toho usuzuje, že není pravdou, že by nynější čeští evangelici byli úzce spojeni s tra- dicemi Bratří. V těchto vývodech vrcholí zásadní odpo p. dra. B. B. proti měmu tvrzeni a vůbec proli českým evangelíkům. Tu se kupí nejvíce důvodů historických. Vede se tu hlavní útok. Má nám býti vtlačena známka cizinství. Dovolím si uká- zati, že všechny svrchu uvedené důvody jsou historicky nesprávné, jedna nesprávnost za druhou. Pravda je, že Bratří s Lutherem i oslatními reformátory trvali v duchovním bratrském po- měru, někdy chladnějším, někdy živějším, usilu- jíce tu více, tu méně zachovati svou svéráznost. A tomu ani Luther ani jiní reformátoři neodpí- rali. Stačí uvéstí, co řekl Luther (A. Gindely: Quellen z. Gesch. der b. Brüder, str. 54), vy- slancům bratrským r. 1536: „Musí to tak býti, buďte vy čeští a my němečtí apoštolové, služte vy tam Kristu, jak se vám příčiny dávají, a my také zde, jakž se nám příčiny dávati budou,“ Je to protichůdnost? Gindely mluví sice o roz- tržce mezi Bratřími a Lutherem, ke které prý do- šlo skrze Luthera a Lukáše a jež prý po 10 let trvala. Je zajímavo, co o tom píše (J. A. Komen- ského Na spis proti jednotě bratrské od S. M. z Dr. sepsaný ohlášení. V úvodu str. XXVIII.) nejlepší znalec bratrských dějin, dr. Müller: „Při tom je toliko to nápadné, že toho tvrzení Gindelyho historicky nelze dokázati (v. Čihula, Poměr Jednoty Bratří českých k M. Lutherovi, str. 34. a 35.), neboť Luther nevyslovuje se ne- uspokojivě o výsledku svého styku s Bratřími . ..
Luther A Gindel Quellen Brüder Krist Gindel Lukáš Komen doktor Müller Gindely Čihula Luther
19 article
Třeba nám uznati, že vlastně názory obou stran nebyly od sebe příliš rozdílné, a odpor Bratří, že se zakládal na nepochopení slov Lutherových. Shledáváme-li nedlouho potom Bratří ve věci té ve shodě s Lutherány, neosvojili si tu prostě ci- zího přesvědčení, nýbrž styky s hnutím Luthe- rovým, jak se zdá, působily směrem vyjasňují- cím a podporujícím na přesvědčení Bratrské, které tehda již měli. Zajisté pak vidíme, že již Blahoslav konstatuje úplnou shodu Bratří s Lu- therem v této otázce.“ To snad stačí, aby bylo zjevno, že tvrzení p. dra. B. B. o protichůdnosti Lukáše a Blahoslava s profestantismem není správné (IV.). Byla na čas nedorozumění, i styky na čas byly seslabeny, ale nebyla tu protichůd- Tím méně má pravdu, mluví-li o protichůd- nosti Budovce, Žerotína a Komenského s ostat- ním prolestantismem. Stačí vzpomenouti, jak promlouvá (Kšaft umírajíci matky Jednoty Bral- ské. Odst. 15., 16., 17.) Komenský ve jménu Jednoty bratrské ve „Kšaftu“ k církvi evangeli- ské dle augsburského vyznání (lutherské) k eírkvi evangelické dle helvetského vyznání (re- formované): „K vám také mluvím, sestry milé!“ „Ty, Jednoto německá! bylas mou nejmilejší sestrou, kterouž mi nejprvé, když jsem se v samot- nosti své ohlédala, ku potěšení vzbudil Pán, a kterouž jsem já srdečně milovala, ačkoli tvá láska pro mou sprostnost ke mně bržy vy- chladla... Aniž vinšovati přestávám, abych i umírajíe prospěti tobě mohla; a čehož nejvíc k tvému dobrému vinšují, za dědictví tobě od- kazuji.“ „Tobě Jednoto helvetská! kteráž's mi za milovnici řádu a kázně přidána byla k měmu polěšení, což odkázati mám?...“ A podobných dokladů lze podati hojnost.*) Z toho je jasno, že nost.
Lutherův Lukáš Blahoslav Budovec Komenský Kšafta Lu Žerotín Luthe
20 article
2) Ve zmíněném „Ohlášení“ na str. 204. a 205. dí J. A. Komenský: „Protož i vás všech, milí evanjelíci. všickni věrní pod opojí Čechové, spoluúčastníci víry a utrpení Ježíše Krista, skrze Boha pokorně a důvěrně prosíme, trvejte v dobrém o nás smýšlení, a zachoveile k nám lásku, kteráž sluší k své krvi. Jeden jsme spolu s vámi národ, jednoho evanjelium se držíme, k jedné konfessi České hlásíme, jednou konsistoří ... spojeni zůstáváme.“
Komenský Čecho Krist bůh
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Čí je vina Národo hospodářská kapitolka z české domácnosti. »Hleďte si především domácích výrobků kupujte v českém závodě!. . . Kdo tak nečiní hřeší proti svému, podporuje, proto že posiluje odpůrce! . ..« Tak a podobně stojí to v zákonníku, jehož znění uvědomělejší našinec zná už z paměti Píše, mluví, horlí se v podobném smyslu hezkou již řádku let a bude se asi horliti ještě hodně dlouho, nežli zásady se vryjí — ne v srdce, to je hmolou příliš měkkou a podajnou — ale v roz- um a soudnost každého z nás. Tak mnohému článku zákonníka jsme již přivykli. Jsme již na tolik zdisciplinováni, že vělšině již ani nena- padne, jak jindy bývalo, navštěvovat zábavy, po- řádané na straně našich odpůreů. Možná, že v tom ani není tolik důslednosti a sily mravní, jako spíše jiné pohnutky a hlavně okolnost, že je u nás samých zábav více než dost. Všal přece tu aspoň víme, jak se zachovati. Jen v po- čínání hospodářském dopouštíme se namnoze ještě, žalostných nedůsledností. A kdo že se jich nejvíce dopouští? Domluvy, výtky, napomenutí obracejí se po většině proti těm, kdo v rodině nákup obstarávají — proti ženám. Muž vydělá peníze, nemaje sám dosti času, trpělivosti a po- chopení pro všecky tretky a pletky domácnosti odevzdá starost ženě, aby vše co nejpěkněji, nej- prakličtěji opatřila. Podmínky stanoví poměry. Třeba slušně bydliti, způsobně se strojiti. Ženatý muž chce míti přijemně upravenou domácnost, vkusně oblečenou ženu i děti, aby nemusel sly šeli, že rodina jeho se příliš ve svůj neprospěch od jiných liší. Sám chce se druhým ve společ- nosti vyrovnati, chce řádně sebe i rodinu živiti, děti vychovávati, chce i společensky existovati, kde možno, jiným přispěti, chce míti pochopení pro potřeby svého národa a srdce pro trpí
22 article
chudinu, ale i sobě a rodině trochu zábavy aspoň zdání přepychu popřáti. To vše dá jistý ideál, jehož dosažení pohříchu je ustanoveno pod mínkami. Vše závisí na poměru příjmů a vydání. A příjmy z pravidla nejsou veliké, jsou spiše menší, než větší. Sevrkají se rychle u porovnání s kladnými požadavky. Dovol si na jedné stran poněkud z mezí největší šetrnosti vybočili, hned na druhé straně se ohlásí nutný nedostatek — schodek. A na schodek v řádné domácnosti do jíti nemá a nesmí! Jak podrobných výpočtů, jak úzkostlivé opa- trnosti tu zapotřebí. Kdo nemá přiležitosti blíže přihlédnouti, ani netuší, vida průměrnou, slušné upravenou domácnost, kolikráte bylo v položkách domácího rozpočtu měněno a přepočitáváno, koli kráte si hospodyňka v jednání s finančním mini- strem domácnosti bolení hlavy způsobila. Ben nadsázky možno tvrditi, že rozpočet průměrné řádně vedené české domácnosti středního stavu je opravdovským uměleckým dilem, ba hledě k mravním zápasům, jež ukládá i — hrdinským činem. Není-li pak v místě řádných, svědomitých, ve svém oboru dokonalých obchodníků, vyrůst na úkol téměř nezdolný.
ben
23 article
Rozšafnou, praktickou hospodyňku podpo- ruje moudrý a ochotný obchodník. Výdělek je základem zámožnosti. Zámožný obchodník na- šinec je mocným činitelem v záležitostech ná- rodních. Však tu nastává rozpor! Obchodníci jsou někdy dva. Jeden našinec aspoň dle jména, druhý odpůrce. Heslo národní pospolitosti káže. obraceti se se svými potřebami k našinci, leč do protějšího krámu láká mnohdy — obchodní a hospodářská výhoda. Mžá lepší zboží, lacinější a je ke všemu obchodně a společensky pozor- Našinec je namnoze neochotný, neobratný. okamžitého zisku chtivý, opatřuje se horším zbožím, prodává dráže a po případě zcela hrube spekuluje na svou »národní«, ostatně zcela falešnou pověst. Jak tu odolatil nější.
24 article
Namnoze, pravda, ani snad není všeck vina na straně jeho. Poměry také mnoho zavi- ňují. Obchodní zkušenost je menší, nejsou tra- dice, nejsou zásady. Muž snad teprve začátečník živ je z ruky do úst a maje snahu především se »uchytiti«, nebývá vždy šťastný u volbě prostředků. Buď sám z neznalosti dráže naku- puje, neřídi se zásadou, že lepší výdělek malý ale častý, než náhlý, vydatnější ale řídký. Ale jisto je: dráže se u toho muže kupuje než jinde a zde je závada. Správkyně domácnosti odkázaná k míře vydání přesné ustanovené, musí kupovati levně. Kdyby se zřením na vyšší ideu měla zaplatit vice, přináší oběť a jde-li to nad její slly, neni to ani hospodářské. Přirozené sobectví příčí se takovému postupu. Mnohý dá rád a ochotně. dáváli dobrovolně. Nátlak však budí nevoli. Jiný dá ochotně, ví-li, že příspěvek jeho bude uveřejněn v novinách. Má-li obětovati částku tam, kde se o jeho oběti žádný nedovi, bývá již méně horliv, ba hledí podruhé raději s vyhnouti. Než dejme tomu, že hospodyňka již s pře- platky počitala. Spokojí se, dostane-li aspot dobré a vkusné zboží. Bohudiky, dost je intel ligentních a svědomitých obchodníků, kteři tím způsobem dovedou vyhověti. Však jsou lehko- myslníci, kteří hřeší na svou národní etiketu. hledíce obecenstvo heslem či barvou přilákat a pak je za drahý peníz špatným zbožím od- býti. Děje se tak zvláště na vzdálenějším ven- kově, kde není výběru v obchodech. Nehřeší se vždycky ani úmyslně. Lehkovážnost nedbalost bývají někdy jedinou příčinou. Vý- sledek však bývá stejný. Oklamaná důvěra co horšího: způsobena — zlá pověst. Moudrý obchodník dá si na př. bedlivý pozor, aby známé odběratelce neprodal látku nestálé barvy, aby se o svou odběratelku nepři pravil. Není přijemno, jsme-li nuceny, po prv- ním prádle zahoditi satv. za něž isme hodn
25 article
zaplatili, a jež měly několik období svoji úlohu bráti. Stalli se přece nějaký přehmat, obratný obchodnik raději škodu vynahradí, částečně aspoň, aby si zachoval dobrou vůli. Tak diplo matickým náš obchodník ovšem vždycky ne- Nespokojenost s malým výdělkem svádí obchodníky na venkovských místech ke mnohé jiné neprozřetelnosti. V menších domácnostech ženské a dětské šaty doma se zhotovují. Ho- spodyně jde si nakoupiti nejen látku, ale ozdoby a podšívku. Látku si snadněji vybere, ale žádá-li ostatní potřeby, začne krčení ramen a vykrucování. Prý věci nejsou na skladě, byly snad před deseti lety, nebo nejsou v módě, nebo se na »takových věcech« nic nevydělá. zůstane prý všecko ležet atd. atd. Nezbývá. než vzíti starou, dávno z módy vyšlou věe, nebo jiti se vzorkem jinam, kde je více oh- chodní zkušenosti a ochoty. Ale to bývá z pra- vidla v obchodě národního — odpůrce. A nebývá tak jen s drobnůstkami! Často s nejnutnější potřebou vidíte, že hospodyňka z příčin čistě hospodárných je nucena, dát s zprostředkovati svoji potřebu čipernějším, ochot- nějším a zkušenějším obchodníkem odpůrcem a tím nepřímo — poškozovati velkou domácnos národní, jejímuž zdaru jinak ze srdce sama Obchodník zkušeností vyškolený rozumí svému prospěchu, ví, že si musí své obecenstvo zavázati a proto důmyslně si vésti, musí záso- biti se zbožím jedno druhé doplňujícím a kdyby se náhodou přece ze zásob jeho nic nehodilo — ochotně žádané objednati a to s největší rychlostí, nikoliv z liché náklonnosti a ochoty vůči kupei, nýbrž ze zdravého, předvídaného egoismu a s oprávněnou nadějí, že ochotným a správným vyřízením získá si odběratele a především dobrou pověsť, která je patron- kou šťastněho obchodu. Nářek na »neuvědo- mělost našich žen«, je, pravda, často velmi
27 article
přeje. oprávněn, leč jím samým vše se ještě ne- spraví. Poměr viny je tu v zájemný. Zmiňte se zkušenému obchodníku z tábora odpůrců o látce, kterou byste koupili, již on však náhodou na skladě nemá. Nic lehčího, než objednati, co třeba! A již vás nepustí bez slibu, že si na objednané počkáte. Požádejte sami obchodníka našince, aby objednal. A u vět- šině případů začne se ošivat, kroutit a nos ohrnovat a uslyšnte, »že je to těžké, že by se vám třeba objednané zboží nelibilo a že by to- pak zůstalo v krámě ležeti atd. «, až vám přejde pro podruhě všecka chuť k takové zmínce. Je sice omluvitelná ta neochota. Možná, že by obchodník v daném případě vskutku ničeho nezískal, ale obchodnik zkušený má jisté pravdu, jednaje v takovém případě v zájmu »dekora« a předpokládaje, že svojí ochotou vás si pro podruhé zaváže, a pak si nynější malý zisk větším vynahradi. Mnohdy arei neochota přinese i okamžitou výhodu. Kupující vezme z nedostatku žádaného za vděk nějakým »ležá- kem«. Ale ústupek takový málo kdy přinese obchodniku užitku .. Jaké malichernosti! Takové nicotky že ne- smí a nemaji omlouvali hřích proti velkému principu národní discipliny? Nemají a nesmí! Zajisté ! Však nebylo by moudré s hlediskem absolutní a ideální zásady počítati? Chceme-li kárati jiného, musíme sami dobrým příkladem předcházeti. Činí-li tak vždycky naši obchodníci? Neplatí otázky naše ovšem všeobecné. Možná dokonce se nadíti, že otázky naše budou znenáhla platiti už jen výminkám z pravidla. Čím více bude uvědomělých, ochotných, svědo- mitých a v oboru svém vzdělaných obchodníků, tím méně bude žen, které zasluhovati budou výtku, že nejsou dosti dbalé vyššího přikazu Zdenka Drobná. národního zájmu.
Zdenko Drobná