Strana 4.

ŽENSKÝ LIST.

33. číslo.

Jeptiškám musila by správa nemocnice vy- kázati zvláštní místnosti, ložnice a jídelny, ale pro ženy ošetřovatelky civilní jest vše dobré, i za plentou v nemocniční síni. To však není ještě všechno utrpení. Ošetřovatelka civilní, a to v c. k. všeobecné nemocnici, musí zakou- šeti od sekundáře, docenta, ordinujícího lékaře ty nejhrubší nadávky, které tuto nelze opako- vati. Lékaři svým hrubým nelidským jednáním ztrpčují osud těmto ženám. Ošetřovatelka jest vydána na pospas docen- tům a sekundářům, kteří, když vše nejde dle jich vůle, všechnu zlost si na ní vylévají. Lé- kaři jsou neomezenými pány nad ošetřovatel- kami. Oni je mohou i pro sebe menší poklesek okamžitě bez výpovědi vyhodit, vzít jim vy- cházku a nařídit domácí vězení. Jest někdy pravdou, že se ženami nevědomými jest při službě ošetřovatelské těžká práce, ale zde ne- nesou vinu ženy svou neznalostí nejprimitivněj- ších pravidel ošetřování, nýbrž správa nemoc- nice, ba i lékařstvo. C. k. všeobecná nemocnice v Praze měla dosti velký fond, ze kterého by se škola oše- třovatelek snadno dala zřídit. Kam se poděl? Země platí jeden milion na c. k. všeobecnou nemocnici. Z této subvence dala by se zříditi škola ošetřovatelek, ale musíme doznati, že ani vládě, ani zemi, ani správě nemocnice se ještě ani nezdálo školu pro ošetřovatelky zříditi. Jednoduše se řekne, že není na to peněz.

Zemský výbor, kde rozhoduje mladočesko- klerikální režim, by nejraději všechny nemoc- nice vecpal v ruce stejně nevyškolených jepti- šek, jen aby posiloval jich moc po stránce kle- rikální i hospodářské, aby upevňoval klerikalism proti lidu. A přece i lid má právo zde,a hlavně při nedávno se odehravším smutném případu sebevraždy nemocné, říci své slovo. Proletariátem, dělnictvem jest nemocnice nejvíce vyhledávána, i ono odvádi, ať přímo nebo nepřímo, poplatky nemocnici; ono tvoří ten kádr učebného materiálu pro dorost lékař- ský a proto má právo i ve věci nápravy říci své mínění, říci své slovo. Kdyby snad rozhodující kruhy chtěly z udav- šich se smutných případů samovražd nemoc- ných vyvozovat, že nahradí službu civilních ošetřovatelek v nemocnicích jeptiškami, tu by se se zlou potázaly; tím se náprava nedocílí. My důrazně voláme po nápravě jiné! 1. My voláme po zavedení a zřízení školy opatrovnické aspoň s jednoroční praxí. 2. Žádáme upravení hmotného postavení, úpravu mzdy ošetřovatelek; žádáme pro ně starobní, invalidní a nemocenské pojištění.

3. Žádáme upravení doby pracovní. 4. Žádáme zřízení řádných, zdravotním zá- konům odpovídajících místností, ložnic a jí- delen. 5. Žádáme pro ošetřovatelku aspoň jednou v roce ku jejímu zotavení třínedělní dovolenou. Až tyto spravedlivé lidské požadavky budou splněny, jistě že křiklavé případy, s nimiž se dnes skoro ve všech veřejných nemocnicích, ba i tam, kde jsou jeptišky, setkáváme, stanou se ojedinělými. Má-li vláda, země i obce dosti peněz na sta- vění kostelů, na parády, na representaci a na jiné zbytečnosti, musí míti také peníze na zří- zení škol pro ošetřovatelky nemocných a upra- vení jich poměrů sociálních.

Tak, jak dnes zřízen jest obor ošetřova- telský ve všech veřejných humanních ústavech, jest hanbou a potupou vědy lékařské a lid- skosti. Dnešní stav ošetřovatelský ve všech veřejných ústavech humanních je nadále ne- udržitelný, nemožný. V zemském výboru vládla a vládne strana mladočeskorklerikální, ale co za dobu své vlády ku zlepšení otázky tak důležité učinila, rovná se nule. Strana ta byla právě v referátě huma- nitním, kde po dlouhou dobu byl jejím zá- stupcem dr. Grégr, o němž odstouplý maršálek Lobkowicz prohlásil, že byl jeho oporou tam, kde chtěl v nemocnici usadit jeptišky, posilou zpátečnictví. Za jich vlády nestala se reforma žádná a bezpochyby se jí nedočkáme dotud, pokud nebude v zemském sněmu spolurozho- dovati dělnictvo sociálně demokratické. Jest nejvyšší čas, aby u nás provedena byla reforma oboru ošetřovatelského. Jest však také zapotřebí, by se personál všech humanních ústavů organisoval tak, jako se organisuje děl- nictvo sociálně demokratické; dále aby se nebál hájiti své právo, své požadavky, neboť může se jistě spoléhati na sociálně demokraticky organisované dělnictvo, které jej jistě v jeho snahách podporovati bude. Proto zmužile v před do organisace sociálně demokratické!

Jak organisoval ženskou mládež?

Těžký, nesnadný jest přechod mladistvé ženy do praktického života. Ať jde jako učenice nebo jako dělnice do továrny, musí prodělati těžkou zkoušku. Nezkušené dívce staví se mnohé těžké překážky v cestu již tím, že přechází do nového ovzduší života, do těžké namahavé práce výdělečné. Zakoušet musí mnoho od svých zaměstnavatelů, ba i mnohdy ohrozena jest i její mravnost.