33. číslo.

ŽENSKÝ LIST.

Strana 3.

A vskutku úpěla žena po staletí pod despo- tickou vůlí muže. Se své výše, kterou žena kdys zaujímala, byla přivedena v podruží muže a ztratila svobodu vůle své. Když si uvědomíme, že člověčenství (lidství) povstalo, když předkové naši pomocí přírodních sil se počali osvobozovat, musíme nahlédnouti, že o zvláštním člověčenství (lidství) může býti mluveno teprve tehdy, když bude žena ze své podřízenosti, poddanství, z despocie mužské osvobozena a bude rovnocennou, rovnoprávnou vedle muže ve společnosti lidské. To jsme si dnes v boji různých stran citelně uvědomili. To nesmí proletářský, za osvobození bojující dělník zapomenouti. Na svém pochodu a zápase musí dělník vždy počítati se ženou a vzíti ji sebou. On a jeho žena, jeho matka, jeho sestra, jeho dcera, oni oba souč asně musí býti účastni boje za hospo- dářské osvobození, jinak nelze počítati s úspěchem. Ženská otázka jest podstatnou části otázky sociální. Toho jsou si všichni myslící lidé vědomi. Jest ještě přemnoho těch, kteří onu část, již otázkou ženskou jmenujeme, po- važují za něco podřízeného, bezvýznamného, za něco zcela samozřejmého, že jest otázka ženská úzce spjata s otázkou dělnickou, jež se lehce dá řešiti a domnívají se, že je ve vývoji světovém bezvýznamnou Jest ještě mnoho těch, kteří považují ženu za něco slabšího, méně do- konalého než muž. Při boji proti kapitalismu nesmíme zapomí- nati na osvobození ženy, nechceme-li, aby boj ten byl prodlužován, z nemožňován, ztěžován. Právě dělnický proletariát nesmí při svém osvobozovacím boji zapomínat osvo- bodit též druhou polovinu lidstva — ženu.

Jest nemyslitelno, že by společenský stav, kde žena, matka, sestra, dcera nalé- zají se pod tlakem nevolnictví, mohl býti, a v ohledu hospodářském nebo mravním, nazván svobodným, volným. Pokrok lidské společnosti nespočívá jen ve svobodě muže, ale současně ve svobodě ženy. Dějiny minulosti otáčejí se kol dějin sociálního postavení ženy. Stěžejní bod úspěchu i neúspěchu toho kterého národa spočívá v sociálním a hospodářském postavení ženy. Ne víra v bohy, v jednoho boha, ne jedno-, ne mnohobožství, ne atheism jest čini- telem v pokroku lidském, nýbrž víra nebo ne- věra, úcta nebo neúcta, opovrhování, povzne- sení se k právu nebo útlak k neprávu, jejž muž k ženě koná, to jsou činitelé, kteří určují v zrůst nebo záni k národa. Tam, kde žena byla a jest opovrhována, tam to znamená strnutí duševní, hospodářské, ano i konečný zánik národa. Ujařmení, zotročení ženy vedlo všude k zániku národů. A nemohlo ani jinak být. Kletba degenerace ženy měla v zápětí degeneraci jinou. Jak je možno, aby nemocná žena rodila zdravě děti? Jak může zotročená žena rodit svobodné, nezotročené děti? Pracujeme-li na hospodářském i duševním osvobození v době přítomné, pracujeme na svobodném, volném pokolení do bu- doucna — na svobodě ženy. (Pokračování.)

Jen směle tlucte na dveře a směle vstupte dál. Však dlouho dost, ba přílišně otrok přede dveřmi stál! Jen směle dál! Jen směle dál! Vždyť své jen chceme mít. Tu kde jsme pouze domovem tu chcem i doma být!

O postavení ošetřovařelek v nemocnicích. Opět ohlašovaly časopisy jeden případ, kde nemocná v návalu horečky skočila s okna v c. k. všeobecné nemocnici na oddělení pro vnitřní nemoce profesora Thomayera. Mnohý čtenář časopisu po přečtení této zprávy se za- jisté bude domnívati, že hlavní vina spadá tu na ošetřovatelku, ona že svou nedbalostí toto neštěstí zavinila. Ošetřovatelka na otázku, kde byla, doznala, že jsouc unavena usnula a okamžiku toho že ne- mocná využila ku svému nešťastnému činu. Ubohá ošetřovatelka tedy únavou usnula. Kdo ví, jak těžké jest postavení ošetřova- telek, nebude se divit, že klesají pod tíhou nejen denní, ale i noční zodpovědné a těžké práce, až podlehnou. Neníť maličkostí býti celý den a celou noc nepřetržitě na nohou a miti bez odpočinku a spaní ještě dále polodenní službu. Taková práce musí vysíliti i hodně zdravou ženu. Jest však třeba také ukázati, jaký ten od- počinek po 26hodinné práci v nemocnici jest. V té samé místnosti, kde leží nemocní, za plentou, uprostřed sténání a nářku nemocných, ve zkaženém, miasmy a bakteriemi naplněném vzduchu, tam těchto ubohých otrokyň-ošetřova- telek odpočinek.