Ročník XXXXIX.

o a vstz n

V Praze, ve čtvrtek 26. srpna 1909.

Číslo 235.

Na ranni avečerní listy přodplácí sot V Praze v administraci: na měsie. na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoji donáškou na měsie na čtvrt leta . . . . 7 K e2h ve filfálkách na měsíc. . . . . . 2 K 30 Poštou měsie na vrietá : . . . kooi s dvnji zásilkou n měsíe 80h na čtvrt ieta: . . . ni k a

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Starosta města Poštorné ohrožen na životě. Z Brna, 26. srpna. Slarosta pošlorenský p. Havlíček jel s radním p. Baránkem do Valčic, kde bylo úřadní jednání starostenské a kde měl býti také slyšán jako svědek- Když došli oba k budově, kde konali se mělo úřadní jednání, stáli tam pohromadě němečli starostové. Německý školník Steiner, najatý Němei, jal se urážeti spro stými nadávkami starostu pošto renského. K nadávajícímu školní kovi přidali se i němečtí staro- stov é. Když později starosta Havlíček dlel v Her zogově hostinci, shromáždil se před hospodou zástup německých násilníků a když p. Havliček vyšel pak na ulici, vrhla se naň smečka německých rváčů a surově doti rala nejenom na něho, nýbrž i na dítě, které s sebou vedl. V nejkri tičtější chvili byl nucen utéci do kláštera, kde byl ukryt před rozliceným surovei německými. Odtud za ochrany 30 četníků vrátil se do Pošlor né Křížová oesta českého školství v Dolních Rakousích. Z Vídně, 26. srpna. Listy nevěnují mnoho pozornosti zprávě o uzavření dvou škol » Ko- menského«. »N. W. T.« přiznává, že rozhod nutí spadlo do doby protičeské agitace a praví, že v německých kruzích již dávno bylo žádáno zavření těchto škol, úřady neschválených. »N Fr. Pr.« zaznamenává, že ofieiální zpráva o uzavření těchto dvou škol uveřejňuje se za- jisté ne bez úmyslu v téže době, kdy oznámeno také rozhodnut ministerstva o školách spolku »Volná škola«. Jinak však tento orgán také ani nemuká.

Rusové a Slovanská jednota. Ze Lvova, 26. srpna. Ruský tisk zabývá se stále poměrem Rusů ke Slovánské jednotě. Staro- ruský »Haličanin«, klerý rediguje posl. dr. Hlibovický, uveřejňuje podrobnosti debatv parlamentární komise Slovanské jednoty, kde jednáno bylo o přistoupení Rusů. Posl. P. Š rá- mek žádal, aby rozhodnutí odloženo bylo až do podzimu. Bar. Rollsberg poukazoval na přátelské přijetí Čechů v Krakově, Varšavě a Čenstochové Poláky a navrhoval, aby přede- vším byla v jednotlivých klubech rozhodnuta otázka, kdo jest pro Slovanskou jednotu důle žitějším činitelem, zda Poláci nebo Rusové. Posl Dürich pravil, že Rusové nemají býti od- strkováni, protože by se ještě více přibližil k Němcům. Byl tedy pro okamžité rozhodnutí Posl. Maštálka a dr. Pacák přimlouvali se za návrh posl. Šrámka- V ruském návrhu jakožto třetí předmě smlouvy jest otázka ruské university ve Lvově a navrhuje se, aby otázka universit: ruské v Lvově, slovinské v Lublani a české v Brně byla spojena. Proti tomuto požadavku vyslovili se posl. dr. Pacák a Maštálka, pouka- zujíce na nepřípustnost toho, aby otázka české university v Brně a slovinské v Lublani byla spojována a to jak se stanoviska českého zájmu, tak se slanoviska vlády. Dr. Šuster šič konstatoval, že ruské podmínky znamenaly by výjimečné postavení Rusů ve Slovanské jednotě a proto oznámil posl. Romaněukovi, že

Vee

Slovanská jednota za takových okolnosti musí od spojení s Rusy upustiti. Naproti tomu hlavní orgán ruské strany »Dilo« uveřejňuje zprávu z péra předsedy prof Romančuka, ze které vysvítá, že jednání mezi Slovanskou jednotou a Rusy jest na dobré cestě jednak proto, že jest na obou stranách nepopíratelně dobrá vůle a dále proto, že Slovanská jed- nota chce užší připojení Ruso než Rusové sami žádali. Formálně o této věci rozhodnou jednotlivé kluby ve Slo vanské jednotě spojené, a pak bude usneseno na obou stranách, zdali ruský klub má se spo- jiti se Slovanskou jednotou na základě zvláštní smlouvy anebo na základě dosavadních stanov.

Křesťanští sociálové a finanční předlohy. Z Vídně, 26. srpna. Křesťansko-sociální korrespondence oznamuje: Křesťanští sociálové oznámili hned, když finanční plán Biliúského byl předložen, že pivní daň jest nepřijatelna Na to se odhodlal Biliúski navrhnouti ně které přímé daně a podal novelu k finančnímu plánu, která byla koncessí křesťansko-sociálnímu programu. Bylo to další zvýšení osobní daně z přijmu, tantiem atd. Kresťanští sociálové však ani potom se nemohli se zvýšením pivní daně smiřiti. Vládě bylo řečeno, že strana křesťansko- sociální by mohla připustiti zvýšení daně z piva jen v době válečné komplikace. V směrodatných kruzích křesťansko-sociálních stu- dují se nyní nové berní projekty, se kterými chce strana ta vystoupiti zavčas, nejpozději v říj- novém zasedání poslanecké sněmovny. Bude se jednati o zdanění těch, kdož nová břemena snésti mohou, zejména velkého průmy slu a bursovního kapitálu. Rychlý postup křesťansko-gociálního poslance? Z Vídně, 26. srpna. Proslýchá se, že křesťansko sociální poslanec z Horních Rakoue dr. Josef Sehlegel bude jmenuván záhy dvorním radou u správního soudu. Dru. Schle- glovi není ještě aní 40 let. Když před 7 lety poprvé vstoupil do parlamentu, byl soudním adjunktem. Od té doby rychle postoupil na okresního soudce.

Klerikální internacionála. Z Vídně, 26. srpna, »Vaterl.« projevuje dnes radost, že se podařilo spory mezi klerikály různých národů v Předlitavsku urovnati, ž společné úkoly klerikalismu uká- zaly se silnějsími než náro nostní ro zpory. Sjezd katolíků rakou- ských nebude tedy torsem. Apel, který vznes komisař sjezdový hr. Sylva-Taroucca na kleri kální strany, aby na sjezd nezanášely politiku skvěle prý se osvědčil. Baron Chiari o sitnaci. Z Vídně, 26. srpna. »N Fr. Pr.« přináš tento komentář bar. Chisriho o situaci Dojem, který jsem měl z konference předsedů, nen! přilis nadějný. Oposice trvá na tom. že nynější systém jest pro ni nepřijatelný. Pá- nově vyslovili se také pro parlamentarism, ale neobjasnili předpoklady své součinnosti při něm Předpoklady, které by směřovaly k nacionálním koncesím, nemohou však zase Němci připustiti Pro německé strany jest jedine správnou zásadou rozhodná vůl vlády, obstrukci ničím nevy ku- povati. Na rekonstrukci nebo parlamenlarisae kabinetu dívám se s největší nedůvěrou. Dokud nebudou pevné záruky objektivní správy a věcný podklad pro národnostní dohodu, bojím takových experimentů v zájmu ce- lého státu a německého lidu.

Odrodilec vzdal se mandátu. Z Celje, 26. srpna. Zemský poslanec ně- mecko-nacionální Hans Woschnagg. o jehož němectví vypukl nedávno spor, a o kterém bylo pak soudně zjištěno, že svého času byl Sokolem a platil sokolské jednotě příspěvky, vzdal se nyní zemského mandátu. Poslanec Paduch Ze Lvova, 26. srpna. Řišský poslanec Pa duch, který vystoupil, jak známo, z polské strany lidové, přistoupil do frakce národně- demokralické, která čitá nyní 20 poslanců jest největší skupinou polského kola. Podivná ministerská krise v Srbsku. Z Bělehradu, 26. srpna. (K. k.) Ministr sprave- dlnosti Ribarac podal včera demisi následkem roz poru, který vznikl mezi ním a ministrem vnitrav otázce obecních voleb v Šabci. Proslýchá se, že tak ministerský předseda Novakovič podá z téhož dů vodu demisi, poněvadž pokroková strana jest v tětc otázce stejně interesována jako ostatní strany. V o tázce obecních voleb v Šabci jedná se o to, že staro radikálové a mladoradikálové si stěžovali na stranu národní a pokrokovou, že volební seznamy byly fal. šovány. Následkem toho nalézá se nyní obecní zastu- pitelstvo v rukou pokrokářů a liberálů, kteří jsou stoupenci ministra spravedlnosti a ministerského předsedy. Zásoby střeliva pro srbskou armádu. Z Bělehradu, 25. srpna. (K. k.) Včera za- čalo se v Solunu skládati 250 000 kg bezdým- ného prachu a jiný válečný materiál, který jes určen pro srbskou armádu. Turecko svolilo již k průvozu.

Boje v Marokku. Z Tangern, 25. srpna. (K. k.) Buchta Ben Bagdadí vyrozuměl dnes dopoledne ministra vo- jenství, že Roghi byl zajat. Z Penon de la Gomery, 26. srpna. (K. k.) Včer večer a dnes bylo slyšeti prudkou palbu z ručnic později i z děl. Španělé neměli žádných ztrát. Zmatky v Turecku Z Cařihradu, 25. srpna. (K. k.) Minister ská rada schválila odpověď Porty na poslední okružní notu ochranných velmoci. Odpověď tato bude odevzdána velvyslancům zejtra večer. Ob- sah její se tají. Jak se proslýchá, vytýká Port zejmena pasus okražní noty, který praví, že rozpory Turecka s Řeckem k vůli Makedoni suseji býti nejdřive předloženy velmocem. V od- povědi Porty hájí se zásada, že Turecko jako neodvislý stát může činiti neodvisle potřební usnesení. Nota, zaslaná Řeeku, vznikla z pád- ných důvodů. Ministerská rada zabývala se dále situaci v Yenmenu, kterážto situace s zhoršila. Proslýchá se, že povstalci napadli město Sanu a že vyhodili do povětří skladište střeliva. Při tom bylo prý zabito mnoho vojáko a zničena dvě děla. Z Cařihradu, 25. srpna. (K. k.) Velkovezír zmocnil dopisovatela c. k. telegrafní korespon- denční kanceláře, aby dementoval pověsti, žea do příchodu tureckých posil do Yenmenu vyžá- dal si pomoc anglických a italských válečných Z Cařihradu, 25. srpna. (K. k.) Orgán patriarchátu popírá se vší rozhodností pověsti že byla uvedena na přetřes otázka zrušení bul- harského schismatu. Z Cařihradu, 26. srpna. (K. k.) V osadě Rugove západně od Ipeku vypukly nepokoje, za kterých byl zabito 10 vojáků. Byl tam vyslán prapor pěchoty Prizrendu. Z Calihradu, 26. srpna. (K. k.) Ministr vnitra uložil všem tureckým poštovním úřadům, aby skon lodí.

danň- fiskovaly všechny poštovní zásilky z Krety, které jsou opatřeny kretskými poštovními známkami, nebo přetiskem „Hellas“ anebo řeckými emblémy.

Politický proces v Záhřebě. (Od zvláštního zpravodaje »Národních Listů«.) V Záhřebě, 24. srpna 1909. Dr. Popovič z mnoha článků »Srbobranu- dnes dokázal, že týž věstník vedl srbský nároc v bánovině k jiným cilům, než jaké mu připi suje státní návladní i Nastič. Ani jeden článek nie společného neměl se srbskou dynastickou politíkou. V tom, co »Srbobranu« pssl o umě lecké výstavě v Bělehradě, ani sledu nebylo nějaké velko-srbské propagandě (a to Nastič soudu nalhával). »Hrvatsko Pravo« (orgán dra Franka) často štvalo proti Srbům a vylhané zprávy o nich přinášívalo. »Srbobran« každou takovou nepravdu vyvracel. Třeba před soudem čísti všechny ty články. Tu už Tarrabochio projevil netrpělivost Celý rok prý by to čtení trvalo. A zapomenul jak po návrhu Accurta se čtly i články v cizině ba i v Americe tištěné a to po dobu deseti dní Dobře na to ukázal dr. Popovič. Vytkl předsedovi, že bylo vyslýcháno vle než 300 svědků obžaloby a nyní že se čin překážky obraně, aby své důkazy přednésti n- mohla.

Accurti chce dát na jevo, že vývody ob- hájce ignoruje. Okatě se baví se zpravodaj vládních listů. Členové senátu cosi na papiř čmárají. Smluvená hra! Ji se má obhájce přivésti z míry. Dr. Popovič však této neomalenosti nedbá a násilníky fakty šlehá. Ukazuje jak kdys »Hrvatsko Pravo« zlobně stvalo proti Srbůn k vůli nápisu na mlýnu obž. Vase Lukača. Na- pis zněl: »Kud če Soko, nego svome jatu, kuda Srbin, nego svome bratu ?« (Kam by měl jiti Sokol, ne-li k svému shromáždění, kam Srbin, ne-li k svému bratru.) Dr. Frank štval, že nápis je důkazem boykotu proti Chorvatům. Dr. Popovíč ukázal na tu zlobu: ve Vrginomostu ani jeden Chorva není obehodoíkem, ale vedle dvou srbských trgovců tam obehoduje sedm židů »Srbobran« vždy lid k svornosti s Chor- vaty nabádal. Dokonce agitoval v Petrinju pro chorvatského kandidála Potočnjaka proti Srb šlechtici Budisavljeviči. Vždy »Srbobran« pro pagoval lásku k Chorvalům. Tu Aceurti ironicky zvolal: »Čtu každého dne o té velké lásce«.

»Nemyslele, že ta láska Srbů k Chorvatům by se zjevila, kdyby podporovali dnešní vládu. která nepředstavuje chorvatský národ«, trefně mu odpovědžl dr. Popovič a dodal, jak dr. M dakovič na kterémsi sjezdu mluvil o novém oposičním směru Srbo. »Však i on sem přijde«, zlobně děl Accurti »Přijde, budete-li vy ještě státním zástupcen a baron Rauch bánem«, pevně děl obhájce. Členové senátu dávají na jevo netrpělivost Hlasitě spolu rozmlouvají. Znamenitý a ne stranný soud! Dr. Popovič potom činí návrh na čtení ně kterých článků »Srbobranu« a rozvijí rozdí mezi srbskou samostatnou a srbskou radikální stranou. Spočívá v tom, že »samostalci« stáli a stojí na slanovisku národní jednoty Srbů Chorvatů. To je důkazem, že ta strana nemohla býti pro revoluční hnutí v lidu Po přestávce dr. Popovič navrhoval, aby se před soudem přečetly všechny řeči poslaneů Bodisavljeviče, Benjamina i Svet. Pribičeviče, V drobném prodejie ranní člslo o sobě . . za 8h večerni . . . . . . . za 4 k Ve filiálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10h večerní . . . . . . . . 5h Inseráty plati ne hotově napřed Předplaceni a inserty přijin administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se těž redakce, tiskárna a oxpodlce „Národních Listů“ Rukopisy se novracejl.

proslovené ve smyslu bratrské lásky a to v době o které se vybájilo, že byla počátkem revoluč- ního hnuti v bánovině. Obhájce ukázal i n článek v »Srbobranu« z r. 1907: »Svobodn Chorvatsko a v něm svobodný a rovnoprávný chorvatský i srbský národ«. Obžaloba vytloukala kapitál z fráze, že So- kolové jsou »národním vojskem«. Původ té fráze hledati sluší v Čechách. A sokolové všech slo vanských národů ji přijali za svou. K slovu přihlásil se dr. E. Lukinič (Chor- vat). Uvádí, že návrhy, které učmnil, měl si při svojiti i státní návladní, protože jsou to věci. které dokazují materiální pravdu. Divi se, jak se mohl Aecurti vzepřiti návrhu na výslech poštmistrů ve Dvoru i Vrgin-Mostu, kteří mohli dokázet lživosť Nastiče. Ten ničema nejdřiv řekl, že nezná ani Bekiče a ani Živkoviče, ale po dvou dnech už je označil jako diskretn adresy. Jednou tedy Nastič lhal.

To mluvě, dr. Lukinič živě rozkládal ru- kama. Dostal za to důtku. »Ah což, vždy jak si vzpomenu na Nastiče, mám tu náladu«,z smíchu dvorany živě zvolal obhájce. A před seda se zastal »ušlechtilého člověka« slovy: »Ani Nastičovi není příjemno, vzpomene-li si na vás.« Drzost neslýchaná! Přirovnat ničemu k muži v Chorvatsku z nejproslulejšíchl Dr. Lukinič potom dí, že navrhnul svědky. kteří dokáží, jak svědek obžaloby Turajlič (pro- slulý zloděj !) sám doznal, že u soudu křivě svědčil. A vzpomíná jmen svých svědků a dit »Pochybuji, že by farář Kušmičevič, dr. Tomlje- novič a kupec Malaj přišli a falešně svěděili. »Kdo to řekl?« se strojeným udivením se táže Tarrabochio. »Státní návladní to tvrdil,« odpo věděl obhajce. »Ach, to je jeho stanovisko«, děl předseda za hlučného smíchu obecenstva Aecurti polom proti návrhům obhajee brojil. Prohlásil, že on nemůže zabrániti svědkům, aby mluvili, to prý je jich věcí. I to se povedlo Nejen že jim nebránil — mnohého sám »pre paroval« a mnohého vyhrůžkami k svědectv proti obžalovaným sváděl. Důstojný sluha baron Rauchal

České lékařstvo neobešle kon- gressu v Pešti. Dnes dopoledne konána za předsednictv dv. r. prof. dra. J. Hlavy v zasedací síni lékař- ského dekanátu schůze českého komitětu pre obeslání mezinárodního sjezdu lékařského v Pe- šti, jejíž výsledek jest: České lékařstvo, jsoue solidním se svými druhy bulharskými, srbskými slovenskými, slovinskými a ukrajinskými, se nezúčastní sjezdu v Pešti a důstojným manife- stem vysloví příčiny tohoto svého činu. Debata, které se zúčastnili gen. sekretá komitétu prof. Pešina, doc. Pelnář, dr. Semerád a prof. Veselý, vykrystalisovala ve dvě mínění- doc. dr. Pelnář vyslovil minění, že jest vhodno se zúčastniti kongresu, avšak toliko jeho přísně vědeckých podniků, odmítnoutí však účastenství při různých slavnostech sjezdových. Doporučo- val pak svolati v Pešti schůzi slovanského komi tétu, z níž by vyšlo memorandum, vymezující stanovisko slovanského lékařstva k Maďarům. Druhé mínění, vyslovené většinou pánů zastávané energicky drem. Semerádem, znělo pro naprostou abstinenci, jejíž příčiny mají býti osvětleny zvláštním memorandem. — Sprostřed- kující návrh dra. Panýrka zněl, aby vyčkáno bylo usnesení na odpoledne svolaného Slovan- ského komitétu, k jehož votu se český výbor při- pojí.

FEUILLETON. „Přijdu hned ? Napsal Alfred Hedenstjer n. Přeložila Joza Potocká. Byl jednou — začíná to jako v pohádce je to ale jistojistá pravda — tedy byl jednou jeden major u jistého pluku. Nebyl to opravdový major, který při cvičeních sedí na svém hně dém, starém valachu a velí svým vojákům, ne byl to setník, kterému titul podplukovníka by udělen, když šel do výslužby. Měl malou pen- sičku, malý stateček a velkolepou paní majorku a roztomilé, dobře vychované děti, z niehž slečna Alma byla nejstarší; měla devatenáet jar a trpěla bledničkou, k vůli níž nařídilj obvodní lékař navštíviti lázně. Ale majorova rodina byla zvyklá pospoli- tosti a nerada se dělila. Poslati na kolik neděl jedno z děti samotné do malých láznl, které doktor doporučoval a jež byly celé tři mile vzdálené, připadalo jim velice za těžko. Jakmile to lékař spozoroval, počal se ihned — na příjemných »grogových« večírcích u při tele majora trávených — vyptávati po zdraví druhých členů rodiny a brzy se ukázalo, že aspoň tři z nich jsou nemocni. To se často stává, že člověk nepozoruje svou nemoc dříve, až ho porazí, vysvětloval milý doktor. To ne- bylo tedy nie divného a jak tu doktor seděl a o všech těch nemocech, jimiž trpí, jim vyklá- dal, ordinuje »Šumivé zřídlo« — byl tam sám lékařem a majitelem akcií lázeňského podniku — vyjasnil se majorův obličej- »Chvála bohu, teď můžeme tam jiti všichni Sice bude to státi notně peněz; ale budou-li tam všichni, povedou si vlastní domácnost mohou si viktualie přivážeti z domova.« Bylo to opravdu zvláštní, že byli všichni lak nemoeni, když tak dubře vypadali, ale do- ktor řekl, že není to nie nebezpečného, budou- en píti vodu v »Šumivém zřídle«.

Činili tak rádi a vesele. Nebylo to, jako dnes v různých lázních, že se pily dvě, tři malé sklenký vody, tam pil každý osm, deset velkých sklenic, každé ráno a pak běhali parkem po každé sklenici dvacet minut, jakoby jim z to někdo platil. V pět ráno s postele a pře desátou již spát. Jídla velmi málo a ne dříve, dokud řádná dávka vody nebyla vypita předepsaná chůze vykonána. Za to ti, kdož tuto kůru přežili, byli do opravdy silní, otužili lidé V lázních meškal také mladý, hezký muž jemného chování, vždy elegantně oděný, dobrých způsobů. Pan Arvid Holm, angažovaný ve velkém štokholmském podniku, o němž za králko bylo jisto, že je zamilován do slečny Almy. Ta byla příliš málo zvyklá dvoření se mužů, než aby zůstala chladnou vůči jeho zbožňování. Během čtrnácte dnů věděla celá společnost, že slečna Alma s pan Arvid se milují. Pan Holm sám vypravoval o tom strýci pana majora. K Almě mluvil ovšem jinak, vážně a citu plně: »Slečno Almo, mám jen velice podřízené postavení, v němž není žádné naděje do bu- doucnosti, ale přes to doufám, že se mně po- daří dobýti si jistého postavení ve světě. Myslím nyní na vás, kdykoli uvažuji o své budoue- nosti. Smím opět přijíli, až dosáhnu toho, c chci? Smím doufati, že dostane se mně příznivé odpovědi, ovšem, nebude-li vám obtížno, čekat tak dlouho?« »Pane Holme, můj muž vás prosí k parti šachu«, ozval se hlas paní majorky, dřive než Alma mohla odpověděti. »Přijdu hned«, zvola pan Holme a spěchal na verandu.

Almini rodiče měli rádi mladého muže, ale jejich šlechlická hrdost nepřipouštěla ani pomý- šlení, že by se snad Alma mohla zamilovati do pouhého úřadníčka. Ale — děti bylo mnoho peněz málo. Je-li v tom vůle boží, aby se Alma provdala za Holma, nechť se tak stane, třebas ani není opravdové lásky mezi nimi. Tak smý- šleli majorovi. Arvid Holm byl duší zábavního spolku — neboť i zde v »Šumivém zřídle « byl akovým a když slečinky. paničky a mladť p ručík, jenž tu representoval armádu, obracelise na Holma se všemi těmi důležitými starostmi byl vždy pohotově se svým přivětivým a způ sobným: »Přijdu hned !« Ale i nejkrásnější pobyt v lázních koně jednou, ba zdá se, že tím dříve přijde konec, čím krásnější vše bylo. Než se kdo nadál, byl loučení zde. Při takových bolestných chvílich. dovedou si, jak známo, milující vždy najíti pří ležitost rozloučiti se poněkud dříve a něžněji, než se tak děje při ofíiciálním loučenl. Alma nemluvila mnoho, ale její oči vzhlí žely k němu tak smutně, jako oči umírající ga- zely. Neviděl jsem ještě nikdy žádnou gazelu tím méně umirající gazelu, ale vím, že jen umírající gazely dovedou se dívati tak dojímavě. Holm, vida její zármutok, zašeplal: »Dopie pošlu ihned !« Blednička mimo jiné má i tu vlastnost, že jí nelze láskou vyhojiti. Alma hubla povážlivě přes to, že tu a tam obdržela malé psaničko. o němž rodičové nevěděli. V zimě, jež se rychle přiblížila, byl klidný život v našem městečku velice vzrušen významnou událostí. Vláda jme- novala právě členy nové komise — byla to již sedmsetjedenáctá — aby vypracovala návrh n nové knofliky ke kabátům pěchoty. Náš major byl jmenován předsedou této důležité instituce.

Jednoho večera seděl ve štokholmském hotelu s dobrým, ač ne právě zřídka se vyskytujícím úmyslem, vypiti sklenici punče se svými kama- rády. Rozložil se pohodlně v lenošce a zaklepal na stůl s posuňkem muže, který je zvyklý vždy jen poroučeti. »Přijdu hned!« zavznělo z druhého rohu místnosti. Major sebou trhl při tomto zvuku a když se číšník přiblížil k němu, vstal a vypjalse v celé své výšce šesti stop a tří palců: »Kýho čerta !« »Můj bože, pan major !« —- Návrh na reformu knoflíků pro uniformu pěšáků byl brzy na to vypracován a major odjel domů. Olcovské srdce krvácelo při pomyšlenl, že pan Arvid Holm, který odvážil se dvořitis jeho Almě — je pouhým číšníkem, který ne- smí mu nikdy více na oči. S Almou bylo stále hůře; chodila jako stín po domě a její polštái byl každé ráno mokrý slzami. Lékař přijel opě a řekl: »Musí hned s jara do lázní. Jen »Šumivé vřídlo« ji pomůže !« »Ach, to je žvast, hloupý žvast! Což může čekati až do jara? Umře dřive !« řekl major. Přišly tedy na řadu železité pilulky, pak vyživující dieta, ale nic nepomáhalo. Pak psa pan Artur Holm. Je opravdu číšníkem, ale n podvodníkem. Má svých 16 a půl tisíce koru ve spořitelně a má v úmyslu najmouti si velký hotel ve známém výletním místě, jak již jednou řekl. Bude to jisté, byť ne zrovna vynikající po stavení.

To působilo trochu lépe než železité pi- lulky a vyživující diela; ale major byl zuřivý křičel: »Číšník je číšník, kdyby měl i milion krejearů !« V těchto slovech bylo snad mnoho pravdy ale pražádný lék proti bledničce. O šest nedě později byl major nucen sám Arvidu Holmo telegrafovati, Alma umírala. Holmova odpově byla krátká a zřetelná »Přijdu hned ! Arvid.« Tato sklepnická důvěrnost — podepsatis jen křestním jménem — ranila jak pana ma jora, tak paní majorku, ale co rodiče pro sv dítě nepodstoupíl Arvid Holm přijel hned na to se svým pěkným zavazadlem, které bylo tak elegantní že ještě nikdy podobného na našem nádraží ne viděli. Přišel elegantní, láskyplný, pozorný i jemnocitný; se smlouvou o nájmu hotelu v nápraní kapse. Paní majorka řekla služce: »Uveďte pan správce do hostinského pokoje. « Stalo se to již před lely, dnes řekla by paní majorka jistě »pana vrchního ředitele.« Plné srdce nejněž- nější starosti, hlavu naplněnou palčivou otázkou srovnává-li se to vše s jeho slechtickou el,

vyptával se major na Arvidovy poměry. Byl synem poručíka od husarů, jeho matka pochá- zela ze šlechtické krve. Chodil až do páté třídy střední školy a četl mnoho v prázdných chvilich u bufetu, takže je dostatečně vzdělán, mluví zcela plynně třemi živými jazyky, kromě onoho zamilovaných. Zvolil sám toto své povo- lání, aby co možná brzy se uživil a mohl matce trochu pomáhati — paní majorka uznávala, že je nutné, aby při tomto bodu vypravování setřeln povinnou slzu s neposlušných očí, které zůstá- valy suché. Když byl prostřen stůl k jednoduché ve- čeři, řekla paní majorka: »Pojďte a jezte Mu- síte nám prominouti, neumíme-li tak servírovati jako vy.« Při tom neomaleném poukazu na jeho po- volání, bylo mu, jakoby mu hrubá jehla, s dvoj- násobnou vlnou byla protahována srdcem Alma podívala se na matku zrakem těžce zra- něné gazely. Obvodní lékař, který se tu zastavil, minil »jelikož »Šumivé zřídlo« je v zimě zavřeno. bude pro Almu nejlépe, aby se co nejdříve za- snoubila s panem správcem Holmeme Jakmile to major uslyšel, zavolal do vedlejšího pokoje, kde nemocná ležela: »Arvide, můj synu !« »Přijdu hned,« odpověděl tento a ne- vzpouzel se pranie. Když Alma byla půl roku provdána za Holma, nebylo po bledničce ani památky, a p osmi letech, když s hezkým jměníčkem vrátili se domů, aby tu pobliže rodného hnízda za- koupili pěkný statek, zářila štěstím i zdravím. Kde bylo třeba pomoci a podpory, obrátili se jen na statkáře Holma. Jeho přivětivé » Přijdu hned!« bylo známo v celém kraji. Stoupal stále vzhůru, po stupínku všech vyznamenání. a ode dvou let je již rytířem »Vázového řádu«, a sám pan zemský maršálek zve ho na parii karet.