lhůta, stanovená zákonem ze dne 11. pro- since 1899 z. z. č. 1 ex 1900, ke zřízení veřejných obecních jatek pro čá sti královského hlavního města Prahy a ně kolik obcí sousedních. Marocké nepokoje. Z Tangeru, 2. ledna. (C.-B.) Hradby ve Fezu opatřují se děly. Povstalci neučinili dosud žádného útoku na město. Zdá se, že nechtějí na několik dní svých vesnic opustit a v širém poli se rozložit, ačkoli mají dosti branného lidu. V městě Fezu je stále ticho, avšak velká cena potravin zvyšuje nespoko- jenost lidu. Z Madridu, 2. ledna. (C.-B.) »E Liberal« oznamuje z Tangeru: Osobnost, dvoru sultánovu blízká, má za jisté, že sta- nouli se události opětně vážnými, prchne sultán z Fezu do Rabatu, povolá Kabyly a jiné kmeny na pomoc, vzdá se úplně svých náklonností k zařízením evropským a vy- stoupí jako ochrance tislamu. Pak prý se sultán vrátí s velkým vojskem do Fezua bude bojovati až do krajností. Z Madridu, 2. ledna. (C.-B.) Velitel křižáku »Infanta Isabel« odevzdal španěl- skému vyslanci de Cologanovi instrukce své vlády. Guvernér tangerský prohlásil všem ka- bylským pohlavárům, že jsou zodpovědni za bezpečnost cest ve svých okresích. Z Tangeru se dále oznamuje, že bratr sultánův Mullah Mohamed, příjmením »Jednooký«, který byl dosud držen v zajetí. byl na rozkaz sultánův propuštěn na svo- bodu a dosazen opět ve své bývalé hod- nosti. Dle jiné zprávy vyjádřil prý se preten- dent, že nebojuje za dobytí trůnu marockého. V Mellille jsou bezpečnostní opatřen stále ještě v platnosti. Dělostřelectvo je sesí- leno. Velitelé zevních tvrzí nesmějí pouštěti ven ani buřiče ani vojáky. Z Londýna, 3. ledna. (C.-B.) »Daily Telegraph« oznamuje z Gibraltaru ze dne včerejšího: Bratr marockého sultána Mulley Mohamed, jenž králo v ské armádě velí, opustil dne 27. m. m.

Fez, aby udeřil útočně na povstalce. Z Lissabonu, 2. ledna. (C.-B.) Sně movna cortesů byla zahájena trůn ní řečí, ve které král učinil sdělení, že styky se všemi mocnostmi jsou naprosto přátelské. Dále vyslovuje se v trůnní řeči povděk nad přátelským přijetím korunního prince v Anglii při slavnostech korunovačních, jakož i nad vlídným přivítáním korunního prince na jeho cestách ve Španělsku a ve Francii. Král vzpomenul pak, že Portugalsko vyslovilo svůj souhlas s protokolem pekinským, vypo- četl opatření pro další výstavbu přístavu v Laurengo-Marquezu a práce v jiných osa- dách portugalských, konstatoval zlepšení smě- nečných kursů a ohlásil nové vojenské reformy.

Denní zprávy. — Posl. Zdenko Schücker vzal mokrou houbu a přejel jí kovové tabule rakouského zákonodárství, pokud se jím nařizuje rovné právo jazyků v Rakousku a zejmena nejúplněji rovné právo jazyka českého s německým v če- ských zemích a tak se stalo, že z jazykového kodexu našeho zbyla pouhá — tabula rasa. Napsalť milý Zdenko v »P. T.« v dnešním čí- sle článek pod záhlavím »Platné zákony českého prohlášení dorozumívacího«, v němž podjal se s velikou lehkosti kritiky rčení českého prohlá- šení, jímž se odpovídá na německý projekt do- rozumívací, že totiž jazykové požadavky českého národa nejsou žádným novým právem a žád- nými koncesemi, nýbrž splněním platných zá- konů. Pan dr. Schücker dokazuje, že takových zákonů není a aby to dokázal, dovozuje, že tyto zákony nemají platnosti. Především prý ne- bylo a není platno obnovené zemské zřízení cís. Ferdinanda II. z r. 1627 a proč? Proto — tak dovozuje dr. Schücker — že tímto zřízením nerozšiřuje se obvod práv českých, nýbrž súžuje moc Čechů ve prospěch říše a Němců. Němcům dostává se výhody, že nejen v městech, nýbrž i před zemským právem mají v jazyce svém slyšáni býti. — Tedy Němcům dostává se teprve obnoveným zřízením Ferdinandovým rovného práva s Čechy, a poněvadž takto porušuje se výhrada českého ja- zyka, před tím platná, nemají čeští poslanc

práva dovalávati se zřígsní Ferdinandova na dů- kaz kontinuity rovného práva jazykového. Nebot — světe slyš! — dokazuje se takto rovné právo německého jazyka s českým, nikoli však českého s německým! A to je přece rozdíl! Dr. Schücker ovšem také uvádí, že vzdor zem- skému zřízení Ferdinandovu nepřipouštěli Němci na svých městských soudech češtinu, a že se Češi musili dovolávati práv Ščsvého, leč marně tak činili, z čehož ovšem eomylně plyne, že Němci v Čechách výslovného zákona o rovném jazykovém právu ode vždy byli zpupnými po- rušovateli, kterýžto stav trvá vlastně bez pře- tržení až do našich dob nynějších. S právem se to má jako s pravdou, která se nestane lží, pakliže ji někdo popírá a nohama šlape. Stejně má se to se Schückrovým výkladem všeobecného soudního řádu josefinského při jeho 13. S. Paragraf tento mluví o »landesübliche Sprache« (»jazyku v zemi obvyklém«) nedovo- zuje prý dvojjazyčnosti soudů v Čechách, poně- vadž mluví jen o — jednom v zemi obvyklém jazyce, v jednotném čísle, takže může takovou v zemi obvyklou řečí býti jenom jazyk jediný, jenom onen, který v zemi u příslušného soudu byl obvyklým, tedy v německém ob- vodu jen německý. Tato stará dětinská hříčk německá, kteráž vlastně soudní okresy na ceně povyšuje, jest už příliš stará a polá- maná, než abychom se jí vážně mohli zabývati.

Neboť dech zatajuje se nad tím, co dr. Schü- cker se živým, ve faktické platnosti se nacháze- jícím právem provozuje. Že upírá platnost ka- binetnímu listu císaře Ferdinanda ze dne 8. dubna 1848, rozumí se samo sebou i ko- nečně klassický důvod, kterým toto ignorování nejdůležitějšího zákona toho provádí. Kabinetní list tento nikdy prý nenabyl působnosti. Nepo- chybně proto, že — — nejv. soud vynáší na základě toho kabinetního listu své rozsudkyv jazykových sporech při soudech v království českém s výslovným odůvodněním, že tento kabinetní list, který nebyl aní odvolán, ani nahrazen jiným platným zákonem má dosud platnost živého zákona ! Touž metho- dou právník Schücker potírá i platnost XIX. čl. stát. zákl. zákonů, známým do únavy vyvraco- vaným důvodem svéhlavých německých dětí, kteréž popírají základ říše — rovné právo ja- zyků — tímto zákonem stanovený, námítkou, že nemůže býti řeči o rovnoprávnosti mezi českým a německým jazykem pro výbornost tohoto a pro chatrnost onoho! Ano, zákony jsou platné, ale najsou nic platny, pane dre. Schückre. protože stát až dosud šlapal své zákony o rov- ném právu do blátu, poněvadž přes svoje uznání že rovné právo toto jest státu základem, přece jen propůjčuje státní moc Němcům k vykoná- vání násilí, k podvracení státních základů. Ny- nější právní stav v říši této zakládá se právě na rušení zákonů, slibů a přísah, na jich po- pírání, na persekucích i pouhé zmínky o tom — přes to však zákony, sliby a přísahy ty přece jen byly dány!

— Proč je tak málo Čechů v ministe ských kancelářích? Poněvadž tam pro ně není místa. V Rakousku nerozhodují přece vědomosti zásluha a způsobilost, nýbrž výhradně jen pro tekce a kmotrovství. V tomto státě bez pro- tekce nestane se nikdo ani výpomocným sluhou — buďmež však spravedlivými a řekněme, ž také ne obecním metařem. Místa v minister stvech — vysoká i nízká jsou mimo to v pev- ných rukou. V rukou byrokratické kliky, jež žárlivě střeží každý sebe menší úřadeček av evidenci má každé uprázdnění. Čtěmež pozor něji jmenování ve »Wiener Ztgu« a přesvědčíme se, kdo má privilej dostati se do minister- stva a kdo tam postupuje rychlostí tak mimo- řádnou, že než v Praze loudavým krokem domůže se právník místa sekretářského, je ve Vídni ministeriálním radou! Jsou to ze dvou třetin synové německých universitních professorů a rozhodných německých stranníků, synové ně- meckých byrokratů z nejvyšších tříd a synové německých urozených pánů bez peněz, kteří hledají ve státní službě to, co šťastnější jejich soudruhové mají k disposici bez zkoušek: hodně mnoho peněz a při tom co možná málo práce. Tato kategorie je nám národně poměrně nejméně škodliva. Jinak ale mladí páni, jejichž otcové vy- sloužili si výborné bydlo a problematickou ovšem slávu v boji proti nám. Známe tatíky, a víme již také ze zkušenosti, že co se přátelství vůči nám týče, synové jejich stejným odkojeni jsou mlékem, nosilí v něm více jedu ještě, než do sebe na- ssáli jejich otcové. Těchto dnů opět jeden z ta- kovýchto mladých pánů byl jmenován po službě několika málo let na místo, na jaké se došplhá

jiný sehe talentovanější sotva sa tři čtvrtiny lid- ského věku. A z těchto lidí stávají se nej- rozhodnější odpůrci naši. V těch vězí příčina, proč jest nám s takovou námahou dobývati každého i sebe menšího ústupku ve věcech národ- ních. Ti nám sedí v týle a nás bičují a v těch hledati vlastní příčinu, ze které se nám ode- pírají v jazykovém ohledu práva, na něž máme nároky, jež nelze popříti. Však nejen v ministerstvech tak smutné panují poměry, že ve mnohých ressortech máme jednoho neb dva úřadníky v nižší kategorii, však ve mnohých ani jediného. Nevypadá to jinak také v pražském místodržitelství. Kolik tam na příklad je českých radů? Jeden, na nejvýš dva. Všickni ostatní samý Němec, kovaný a národně do nej- sytější nuance zbarvený. Tak to vypadá v nej- vyšším správním úřadě v tomto království. Hůř, než v dobách, kdy bylo zvykem v Čechách s takovými pány vyrovnávati jinak účet, než — v novinách. Co ale platen — tážeme se — nejlepší zákon, když provádění jeho svěřeno je takovým rukám?

— Nový advokát. Pan JUDr. Jiří Milde ofevřel svou vlastní advokátní kancelář v Praze čp. 1677-II. (Štěpánská ul. 18a.) — Paní Anna Pštrossová-Kupkova zemřela. Dnes v noci zemřela zde v Praze ve svém bytě v Jirchá- řích, raněna mrtvicí, pí. Anna ze Pštrossů, roz. Kupkova, choť bývalého obecního staršího praž- ského Jaroslava rytíře ze Pštrossů. Narodila se ve Vídni. Po absolvování konservatoře vídeňské věno- vala se dráze umělecké. Vystoupila poprve v Mozar- tově »Don Juanu« s takovým úspěchem, že byla ihned angažována prozatímním českým divadlem. Vystoupila celkem v 45 různých partiích vždy s ve- likým úspěchem a získala si sympatie obecenstva. R. 1873 vystoupila ze svazku Prozatímního divadla českého, provdala se za pana rytíře ze P'štrossů a věnovala se vyučování zpěvu. Pohřeb koná se v pondělí o 10. hod. dopol. na hřbitov olšanský. —Novoroční omluvenky prostřednictvím Ústř.

Matice školské zaslali dále: pan Karel Mayer, inž. při c k. dráze na Smíchově s chotí Jindřiškou. V se- znamu gratulujících při jméně pana F. Zákrejsaz Karlína uvedeno nedopatřením, že jest učitelem; mělo státi ředitel okresní úřadovny a spisovatel v Karlíně. — Stav vody v Labi. Voda počína následkem suchého, mrazivého počasí klesati, také další nebez- pečí od ledové tříště bylo na tento čas pominulo. Utěšeným obrázkem přírodním jsou zamrzlé plochy vodní na lukách u Kolína, Poděbrad a Nymburka, po nichž se aspoň prozatím u kraje mládež vesele prohání; přibude-li mrazů před úplným odpadem vody, bude Polabina proměněna v širé zamrzlé je- zero, na němž možno bude na bruslích dělati ná- vštěvy v jednotlivých městech polabských. — Na zácpě u Veletova se dále zákopníky pracuje. — Otakar Doležal o zavraždění Rudolfa Mírvy. Po přestálém trestu, přisouzeném mu pro zavraždění pověstného Rigoletta Toskánského, byl z trestnice na Pankráci propuštěn dnes ráno Otakar Doležal. V bez- pečnostním oddělení, kam byl odveden za účelem antropometrického měření, byla mu chvilka popřána, aby zaletěl myšlenkami do tehdejších pohnutých dob, v jejichž rozmachu byl Rudolf Mrva pod vánočním stromkem na Malé straně zavražděn. Doležal, jehož obličej má nezměněné obrysy, vypravoval: »Pova- žovali jsme Mrvu za špicla. Jednou byl jsem vyslý- chán u vyšetřujícího soudce p. Kurše a když jsem tam Mrvu viděl schovaného za kamny, pojal jsem na něho zášť. Toto nepřátelství ještě rozdmychal ru- kavičkář Kříž na Žížkově, který byl vlastním původ- cem toho, co potom nastalo. Ž ocílky, kterou mně.

Kříž dal, zhotovil jsem ostrý nůž a s tím šel jsem s Dragounem navštívit Mrvu. Právě v tom okamžíku, když Mrva chtěl věšet papírové řetězy na vánoční stromek, Dragoun uchopil jej za obě ruce a já jsem Mrvu bodl. Kam jsem ho zasáhl, ani nevím. Tolik se pamatuji, že Dragoun uchopil ho ještě za krk a Mrva bez hlesnutí klesl. Byl to hrozný čin, který jsem provedl, ale jakýs vnitřní hlas mně na- povídal, že jsem učinil dobře. Od mrtvoly odešli jsme na Žižkov a sdělili jsme Křížovi, co jsme provedli.

Potom jsme se sešli s Ant. Čížkem a provázeli jej k Měšťanské besedě. Po zatčení spoléhali jsme se, že Křížovic nám prokážou alibi. Křížová skutečně ve směru tom učinila výpověď, za to ale Kříž zvolal, jakmile nás zde v úřadovně spatři!: »Tyhle hochy já ani neznám!« Zamrzelo mne to, že zapomněl, čím nám je povinným a pak jsem prohlásil: »Když on tak jedná, tak řeknu pravdu!« A povídal jsem, co jsme s Dragounem spáchali. Doznání jsme neučinili ve stavu nepříčetném, jak tehdy bylo uveřejněno . v některých listech. My jsme nedostali ani pivo ani víno, pouze oříšky a cukrovinky. Kde se nalezá ona dýka, kterou jsem Mrvu usmrtil, nevím, ale vypá- trám ji, jakmile se dostanu na svobodu a dám ji do policejního musea. — O pobytu svém na Pankráci pravil, že stýkal se tam s Křížem častěji, ale neměl k němu nikdy přátelství, poněvadž jej nepokládal za charakterního muže. V trestnici zaměstnán byl v dílnách a odnesl si 50 zl. výdělku. Nejednou byl také uvězněn v »pevnosti« pro neposlušnost. Posledně byl tímto způsobem disciplinován ještě se 6 sou- druhy proto, že zdráhali se jíst kaši neomaštěnoua posypanou jen cukrem a skořicí. — K neštěstí v Hoře Kutné, jež zavinili tam, jak jsme se zmínili, splašení koně, se sděluje, že u kněhkupectví p. K. Šolce povozem zraněný 37letý soudní zapisovatel z Čáslaví pan F. Pospíšil, zra- nění svémn podlehl. Byl ku přání své rodiny převezen z kutnohorské nemocnice do čáslavské, kde zemřel. Pan Pospíšil přijel do Kutné Hory, aby si v ní ze spořitelny vyzdvihl něco z uložených úspor na vá- noční nákup pro svou rodinu. Do spořitelny přišel pozdě. Už se neúřadovalo. Ke snažné prosbě jeho