Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 3. ze dne 3. ledna 1903.

Různé zprávy.

= Vzájemný process o rozvod sira Charlesa Hartoppa a lady Hartoppovy byl těchto dnů skončen po několikanedělním líčení, jež dychtivě sledovalo obe- censtvo pro četná pikantní odhalení, která zejmena večerním listům londýnským získávala dobrého od- bytu. Jak jsme onehdy již oznámili, obviňovala lady Hartoppova svého manžela, sira Charlesa Hartoppa, že ji bil a že ji podváděl s jakous mrs. Sandsovou. Sir Charles Hartopp navzájem obviňoval svoji man- želku z cizoložství s lordem Cowleyem, jenž jest od své manželky rozveden. Zvláště zajímavé bylo líčení již proto, že lady Hartoppova, jak jsme rovněž již oznámili, jest dcerou poslance a millionáře mr. Wil- sona. Mezi líčením byl soudce nucen, uděliti panu poslanci ostrou důtku, poněvadž v soudní síni počínal si velmi bezohledně vůči právním zástupcům svého zetě. Výpovědi ohromného množství obeslaného slu- žebnictva namnoze si odporovaly a částečně bylo i pa- trno, že jsou strannické, že porota jich nemohla dbát. A tak skončil tento skandální process tím, že porota prohlásila, že žaloby obou stran nejsou odůvodněny a následkem toho oba žalobci odmrštěni.

= Srážka na zvýžené dráze. Srážka na zvýšené dráze trati 2. avenue v Novém Yorku — první to vážná nehoda od zavedení elektrického systému — způsobila těchto dnů o 8. hodině večer na 34 ulici nemalý poplach. Nedaleko stanice srazily se dva vlaky a při tom bylo 12 osob poraněno; do hospi- tálu byl však dopraven jen jeden z raněných, kdežto ostatní, když jim byl ambulanční lékař poskytl první pomoci, odebrali se domů. Jeden vlak opouštěl sta- nici, kdežto druhý vjížděl do stanice a vrazil přímo do posledního vozu předcházejícího vlaku. Nárazem byla kára řidiče motoru Roberta Slinga vymrštěna do výše a padla zase na koleje, čímž byla plošina roz- bita a železné součástky zohýbány jako dráty; všecka okna káry byla pak rozbita. Naproti tomu byl po- slední vůz předního vlaku jen nepatrně poškozena něco málo oken rozbito. Po srážce propukla mezi ce stujícími panika. Všichni co nejrychleji hleděli se za- chrániti a z toho nastal ohromný zmatek. Cestující byli tak poděšeni, že z perronu běželi přímo na ulici též i řidič motoru aruhého vlaku, Sling, uprchl. Ná sledkem této nehody byla doprava na zvýšené dráze na 2. avenue delší dobu přerušena.

= Museum dazem. Z Haagu se oznamuje: Velko- lepého daru dostane se holandskému státu štědrost známého holandskéno malíře Mesdaga. Skorem každý cizí umělec, jenž navštívil holandskou residenci, ob divoval se též museu, jež Mesdag po řadu let s ne unavnou pílí byl shromažďoval ve zvláštní budově k tomu zřízené. Poněvadž umělec si přeje, aby sbírka po jeho smrti byla zachována jako dosud v celosti a byla přístupna umění milovném obecenstvu, hodlá ji přenechat v majetek státu; ponechává s toliko, aby byl doživotně ředitelem musea a mohl je pokud možno ještě obohacovat. = Anarchista z Belgie. Z Bukurešti se ozna- muje: Značný poplach panoval onehdy na zdejší policejní prefektuře. Jakýs úřadník okresního soudu oznámil o 6. hod. odpol. policii, že v hostincí v nej

bližším sousedství policejní prefektury sedí jeden z nejnebezpečnějších belgických anarchistů. Policejní inspektor, konající službu, uvedl ihned v činnost celý policejní aparát a udělil komisaři té které čtvrti nej- přísnější rozkazy. Komisař poslal ihned podkomisař se čtyřii policisty a několika tajnými agenty na mí- sto, kdežto policejní prefektura vyslala na bojiště dvacet četníků, s puškami na ostro nabitými. Když se dostali k hostinci, učinili strážci veřejného po- řádku nejprve veškerá potřebná taktická opatření, obsadili všechny východy a dali si od úřadníka okresního soudu ukázat anarchistu. Skutečně, seděl samoten u stolu, s tváří dokonalého dynamitářea popíjel svoje víno s takovým klidem, jakoby se nikdy nebyl zúčastnil žádného spiknutí na zavraždění některého monarchy. Ačkoli stateční muži neznali bázně, zarazili se přece chvíli při pohledu na nebezpečného člověka, ale pak si dodali odvahya jejich vůdce zavolal na něho hromovým hlasem: »Ani hnout, sice jsi synem smrti !« Anarchista zbledl na smrt, pak zavrávoral a omdlel. Ihned vrhli se na něho policisté a dovlékli jej na komisařství, kde jej vzkřísili a počali jej vyslýchat francouzsky. K nema- lému překvapení všech jal se zatčený odpovídatv nefalšovaném předměstském nářečí bukurešťském a tázal se plačtivým hlasem, co vlastně od něho chtějí. Jmenuje prý se Bein, vydělává prý si poctivě svůj chléb jako dohazovač a nemá ani potuchy, co vlastně je takový »anaklista« (tak to vyslovoval). Dalším pá- tráním bylo zjištěno, že udání nebožákova jsou úplně pravdiva a pánům na policii nezbylo, než propustiti jej, když již měli na mále, chytit nebezpečného anar- chisiu.

= Hrozná nehoda v elevatoru. V hospitále na Hudson streetu zemřel těchto dnů strojník Geo. End- ler, Hoboken, N. J., na poranění, které utrpěl večen před tím v budově Fidelity Casuality na Čedan streetu, kde byl zaměstnán. Endler pracoval na kleci jednoho z elevatorů a při práci vysmekl se mu z ruky svěrák na šrouby, při čemž sám zavrávoral. Aby se udržel v rovnováze, zachytil se Endler lana, načež klec prudce sjela dolů a pak zase pohybovala se vzhůru. Když pak se strojník namáhal elevator zastaviti, smekl se a pravou nohou uvázl mezi stě- nou elevatoru a jedenáctým poschodím. Teprve po delším namáhání podařilo se vyprostiti nebožáka z nebezpečné situace, načež byl dopraven do hospi- tálu, kde lékaři zjistili, že má nohu úplně rozdr- cenou a že na jeho zachránění nelze pomýšleti.

= Pijáci petroleje ve Francii. Lékařská společ- nost pařížská prohlásila, že jest nutno, chopiti se prostředků, aby se učinila přítrž pití petroleje, jež se čím dál tím více vzmáhá a vzbuzuje již značné obavy. Z počátku panoval názor, že tento zlozvyk dlužno přičítati zvýšené dani na lihoviny, avšak vy- šetřováním vyšlo na jevo, že tato neřest panovalav některých okresech již dříve a že se rychle šířila. Piják petroleje nestává se surovým jako piják ko- řalky, nýbrž jen mrzutým. Co se týče účinku pití petroleje, rozcházejí se názory lékařů avšak, všichni souhlasí v tom, že jsou škodlivé. = Záhuba čínské divadelní společnosti Kapitán parníku »Serbia« hambursko americké limie, H. Breh mer, podává následující zprávu o záhubě čínské di- vadelní společnosti šedesáti členů. »Na cestě ze Singa- puru do Colomba na Ceylonu v úžině Malacké, dva- cet mořských mil severně od majáku Puto- Pivang. zaslechl jsem dne 2. prosince o 9. h. 20 min. večer volání z vody. Dal jsem ihned zastaviti a spustit člun, jenž zachránil tři lidi. Číňana, Inda a Malajce, kteří se drželi kusu vraku. Pak pokračováno v plavbě do Colomba. Druhého dne ráno povolal jsem zachrá- něného Číňana, jenž pocházel ze Svatova a dal jsem jej vyslechnout svým čínským vrchním topičem.

Vypravoval: »Malý osobní parník »Džin Jun«, jenž plul z Moar na Malace do Singapuru, když dne 29. listopadu kolem půlnoci byl přejet velkým parníkem plujícím, na sever, jenž přese všechen pokřik přejetých nedbal o vrak plul dále. Na par- níčku nalezalo se 130 lidí i s posádkou, většinou Číňané, ostatní Indové a Malajci. Mimo jiné nalezala se na lodi čínská divadelní společnost »Lan Jin Sin« ze Svatova blíže Kantonu, čítající še desát osob. Po srážce se parníček, zasažený do přídy, rychle potá- pěl; jeden člun byl rozbit a druhý se ihned potopil, poněvadž byl přeplněn a všichni, kdož v něm byli, utonuli. Mnoho pasažérů zachránilo se na troskách. Já s oběma svými soudruhy zachytil jsem se kusu vraku a pluli jsme tři dny a tři noci, viděli mnoho parníků, jež si nás (však nepovšímly, až konečně 2. prosince večer nás »Serbia« vzala na palubu. Co se stalo s ostatními, kteří se uchýlili na trosky, nevím ničeho. Moar opustili jsme teprve v den kata- strofy odpoledne o 4. hod.«. = Požár ve škole. Duchapřítomnosti učitelky slečny Markéty Dowlingové jest co děkovati, že ve veřejné škole čís. 17 v Brooklyně předešlo se vážné- mu nestěstí. Od kamen v přízemí vzňal se stropa plameny doutnaly dále pod podlahou školní místno- sti, kde vyučovala sl. Dowlingova. Náhle vyrazily plameny v jednom rohu školní místnosti a učitelka, která ihned seznala hrozící nebezpečí, nařídila podě- šeným dítkám, aby opustily svá místa, načež jev úplném pořádku vyvedla na ulici. Sl. Dowlingova zároveň varovala ostatní učitelky a tím docílila, že všichni školáci mohli se v čas zachrániti. Přivolaní hasiči záhy uhasili plameny, které způsobily škodu 4000 dol.

Zemřelí v Praze. Dne 30. prosince 1902: Milt František, syn truhlářského pomocníka, 3 roky, 1353—II. Šmíd Václ., slévač, 36 roků, 266—VII. Růžičková Marie, vdova po obchodníku, 60 roků, 620—VII. Pokorných Jindřiš- ka, dcera účetního, 2 roky, 393—VIII. Stüppl. Antonín, c k. hlav. pokladník, 52 roky, 1669—II. Franzova Marie, dcera krejčího, 4 roky, 724—VII. — Ve vše- obecné nemocnici: Čáda Emil, řezník, 40 roků. Höhnel František syn dělníka, 5 roků. Hozmanová Božena, 40 roků. Sýkorová Anežka, manželka sluhy, 43 roky. Šedinec recte Šedivec Vojtěch, hlídač, 64 1. — U milosrdných bratří: Žížala Jan, nádenník, 70 r. — U Alžbětinek: Horová Anna, manželka truhláře, 55 roků. — V obchodnické nemoc- nici: Hübsch Josef, skladník, 48 roků. — V měst- skémchudobinci: Mušková Jana, vdova po her- ci, 54 roky. 188 —

»Proč tedy u všech čertů chcete ji tahati sem? Bude to zbytečné břemeno, nic více.« »Proč nepomohl bych člověku, když jest to možné?« »Mluvíte vážně ?« »Ovšem, vážně.« »Jste opravdu podivín! Člověku třeba pomoci, pravda, ale především vaše Basja není člověkem, ale ženou.« »Nyní já se vás táži: mluvíte vážně?« »Úplně vážně.« »Vy tedy neuznáváte ženu za člověka ?« »Nu, ne snad, že bych ji úplně neuznával, ale za skutečného člověka, jak jest samozřejmé, uznati ji ne- mohu, zvláště ne takovou ženu, jako jest vaše Basja.« »Co znamená — takovou?« »Takovou dívku z ústavu.« »Vždyť vypravoval jsem vám její historii.« »Historie tato jest známá a u všech stejná. Tako- vými historkami mohou se zamazati brejle jen takovým dětem, jako jste vy. Já však, holoubku, jsem mazaný chlapík. Mne nikdo nenapáli.« »Nevěděl jsem, Ivane Pavloviči, že jste takovým nepřítelem žen.« »Nejsem jejich nepřítelem, ale vidím pouze věci tak, jak jsou. Ženy — jsou mizerný lid, toť známo a rokovati o tom — jest pouhou ztrátou času.« »Co uděláme tedy s Basjou ?« »Udělejte to, jak chcete. Můžete dělati rytíře. Já se ženami mluvím zcela jinak. Nějaké platonické šlechetnosti vůči nim neznám. Dle mého náhledu, líbí-li se ti žena a probudila-li v tobě muže — nu, pak můžeš již k vůli

čemu se chystají. K. čemy, nevím, ale cítím, že bude to něco hrozného a že vítězství zůstane na jejich straně. Neuprchnu-li, jsem navždy ztracena.« »Dobře, Basjo,« pravil jsem, náhle se rozhodnuv »postarám se všemožně, abych věc zařídil tak, abyste mohla kdykoliv ke mně přijíti. Kdy mohu vás zase viděti a kde? Třeba všechno promysliti.« »Přijďte sem na nároží zejtra a pozejtří. Možná, že pustí mne zase na procházku. Dříve mne ochotně pouštěli, ale potom začali se zlobiti a dnes jsem slyšela, jak Vulf- son řekl ženě, že jestli i dnes nepřivedu žádného hosta, nebude dělati se mnou žádných okolků. S bohem !« »Počkejte, Basjo! Jak to uděláme? Musíme se vi- děti. Což jestliže vás nepustí ?« »Nevím,« pravila unaveně a lhostejně. Seznal jsem, že jest v moci beznadějného zoufal- ství; proto ihned jsem se rozhodl. »Pojďmež, Basjo,« pravil jsem. »Půjdu s vámí.« »Tam, k nim?« prohodila s udivením. »Ano, ano, pojďmež.« Tvář její vzplanula, potom zbledla a šla pak rychle ku předu. Sel jsem rychle podle ní. Když vstoupili jsme do domu Vulfsonova, první spatřil nás Mojše, jenž mlčky se mně ukloniv, zmizel ve vnitřním patiu. Za okamžik vykoukla odtud vypasená a červená tvář Sáry a když jsme k ní přistoupili, kývla přívětivě na mne hlavou a pravila: »Vítám vás! Dobře, že jste přišel. Izáku! Izáku!« volala, obrátivší se hlavou ke komidoru; »pojď sem a po- dívej se, jak hodného hosta přivedla Basja.« Zápisky emigranta-