Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXVI.

2

yle nettosetn sle i

3

v Praze, v pátek I. listopadu 1907.

Praha

4

sott o

5

Číslo 302.

6 article

Na ranní a odpal. Hlaty přpá, lací ses v Prane v sdminbslrnri měníe na čtsrt leta . . . 6 K nn s drojí donáškou Kot na měst 7 K s0h nk čtnt 1aa . . .. ve ilialkách na měsíe . . . . . . 2 R 80 Peštoan dveí os K e . . k o

ao

7 article Dnešní čislo pro Praha le o 12 stranácl.

Dnešní čislo pro Praha le o 12 stranácl. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v sobotu dne 2. listopadu v obvyklou ho- dinu ranní.

Praha

8 article C. k. akademie umění.

C. k. akademie umění. Žádná záležitost poslední doby neukázala českou nehotovost hodlání vůči cíli, za nutný uznanému a nerozhodnost taktiky k jeho do sažení tak poučně jako nejnovější aféra ně meckých profesur, chystaných pro c. k akademii umění v Praze. Slyšme jen slovo. které k této věci bylo na české veřejnosti proneseno naposled, t. j. včera ráno. Denník renlistický v polemice proti našemu stanovi- sku, jež zní: nedopustiti jmenování dalších německých profesorů na c. k. akademii, sic jinak, že v brzku dojde k rovnováze něme ckých profesorů s českými a ku prvnímu ně meckému rektorátu, dospěl ve svém včerejšín vydání k tomuto důsledku: »My bychom se nedovedli nikdá snížit k fako vému názoru, abychom jednémi (tak !) ústy křičeli proti křivdám německým a záro ven sami měli křivdy za lubem (!), abychom jedněmi ústy odsuzovali násilí Němců, kteréž bez odporu na přečelných místech proti nam páchajía současně abychom oznamovali ochotu křivdit tam, kde můme možnost . . .«

Němec Praha

9 article

Rozumíme-li česky, potom prohlašuje se tímto odstavcem český odpor proti jmenován dvou nových německých profesorů na c. k. aka- demii umění za křivdu na Němcích páchanou snahu, zabrániti tomu, za násilí, jehož se do- pouštíme proti Němeům...? Není opravdu možným jiný výkladetom však bude nám a zajisté všem česm lidem jen s jedněm ústy dovolen co největší úžas nad — guta- perčou, jíž se říká v realistickém listě stano- visko o jedné a téže věci! Zač zápasil » Čase po dvě neděle, nedi proti tomuto jmeno- vání, jehož umožnění připisoval jedině pro- fesorskému sboru, zapřísahaje jej, aby mu nedopustil a to slovy co nejrozhodnějšímia za všemožného podezřivání z nekalých po- hnutek, které prý mají sbor k tomu, dopu- stiti jmenování německých profesorů raději než českých. A ejhie, od včerejška plat v táboře realistickém za normu šlechetnost a spravedlnosti, postaviti německým profeso- rům snad slavobrány k jich instalaci na c. k. akademii umění . ..

Němec Něme

10 article

Ještě dne 20. října skvěl se také v orgánu realistickém otevřený list spolku výtvarných umělců »Manesa« k českým čle- nům sboru, v »jehož statečnost »Manese spolehá s upřímným přáním, aby se sboru podařilo«, zabrániti tomuto jmenování, dnes může klerýkoli faiseur německých pro- fesur akademických vzíti článek »Času«a předložiti jej německému nacionálu, členu »Südmarky«, v čele vyučovací správy rakou- ské stojícímu jakožto dokument skutečného smýšlení české ultrainteligence o plánu, nad nímž se z počátku zachvěly všechny kulturní vrstvy české, realisty nevyjímaje. Dnes jest tedy boj proti německým profesurám na c. k. akademii umění křivdou, násilím, jež máme proti Němcům za lubem. Tvrditi obe, klad i protiklad průběhem čtrnácti dnů, — jak na to mohou stačiti jen jedna ústa ? Orgán strany realistickolidovopokrokové, který před 14 dny společně s českoslovan- ským sociálně demokratickým denníkem velmi dobře věděl, kdo prý nesmí dopustiti příchodu dalších německých profesorů urputně jej k tomu vybízel, vysmívá se na- šemu »slovnému radikalismu« a táže se, kdo prý to bude, jenž nedopustí další ně- mecké profesury na ústavě cisa řskéma královském? Na to lze docela chladně odpověděti: Týž, od něhož očekává list pp profesorů a poslanců Drtiny a Masaryka — rozdělení císařské a králo v ské akademie na českou c. k. a na německou c. k. akademii!

Němec Drtina Masaryk spolek výtvarný umělec

11 article

Rozeznává vážený protivník náš opravdu správně vzájemná naše stanoviska ? Naše zní takto: Zastavte další jmenování něme- ckých profesorů na c. k. akademií umění v Praze, ponechte ji Čechům, jimž nálezt i fundací proslulého mecenáše českého, za- kladatele všech velikých institutů, středisk samosvojné moderní kultury české, zřidte Němcům vlastní jejich akademii kdekoli a jmenujte na ní tolik německých mistrů l s kolik libo. Rozumí se přece samo sebou, že obě akademie jsou možny a myslitelny jenom jako nacionální, t. j. výhradně česká a vý- hradně německá. Stanovisko realistické do- vozuje dnes tolik: Zastavení německých profesur bylo by křivdou, kterou my na Němcích nechceme páchati, protož nechť se jenom němečtí profesoři na akademii klidně jmenují, až budou mít obě strany národní rovnováhu, potom nechť dojde k rozdělení. Dříve přece nelze na dělení pomýšleti neboť kdo by representoval po rozdělení okamžitém německou akademii ? Sám jediny sn prof. Thiele. Či snad proto mají býti jmenováni dva noví němečtí profesoři, aby se dělen umožnilo, až německá na těle dosavadní jazykově ovšem utrakvistické, ale národ- ností svých profesorů české akademie dalš serií německých aspirantů zbytnělá boubel stane se samostatného života schopnou, za- nechavši po sobě a vedle sebe mateční, ta- kovým letitým vývojem vychabělý organismus český? Takový vývoj jest sice možným v nej- primitivnějších pratvarech přírody, ale nikol v institucích nejvyššího duchovního rozvoje

Čecho Němec profesor Thiel Praha

12 article

Utrakvistická akademie umění jest mon strum, jako každé dvojjazyčné učiliště vůbec, hnusící se každému pedagogu vůbec. Aka- demie umění dvojnásob, neboť je-li věda aspoň svým materiálem jenom jedna a jako taková všem národům vlastně totožná, umění jest tolikeré, kolik jest národů. To jest hlavní důvod, který mluví proti trpění a dalšímu pěstování nějakého přechodného tvaru dvoj- národní akademie umění, až by dozrála k operaci — srostlých dvojčat. Úž to pro- dlení času a útrata českých sil, jež by vy čerpány byly takovou symbiosou, musí mlu- viti pro samostatný život české akademie o počátku a německé — jak je Němcům libo, ale vždy mimo společnou organisaci, spo- lečný rámec a budovu. Neboť rozeznávejme: utrakvismus našt akademie může býti dvojí. Dosavadní jej utrakvismus je formalita, která může po pří- padě každou hodinu, ale zajisté příštím se- mestrem přestat. Podle původních názorůa výkladů při zřizování akademie platných rozuměl se utrakvismus její tak, že všichni profesoři na ní jmenovaní měli býti znalí obou zemských jazyků tak, aby mohli podati výklady akademikům obou národností. O utrak- vismu druhého směru nebylo řeči, jím ohro- men byl vlastní zakladatel akademie teprve, když na poplašné pověsti o založení první »samostatné« německé školy mistrovské na pražské akademii odejel do Vídně, pohromě této možno-li zabrániti. Jeho úžas byl ne změrný, když z úst samého tehdejšího mi

Němec Vídeň národní akademie uměný

13 article

nistra dra. Rezka zvěděl, že v ministerské. radě i s jeho souhlasem usneseno, že utra- kvismus má znamenati stejný poče českýchi německých profesorů A prvním z výhradně německých profesorů jmenován prof. Thiele. Takovým způsobem stal se pojem umění v Čechách politickým pojmem jakéhosi umění zemského (nesmysl- ného v theorii i praxi), jehož spjatá dvoj. národnost vyšla na jevo i statutem Moderní galerie, aby umožněna byla 40procentní ně mecká loupež na císařském základu, věno vaném výhradně pro umění české, — jak to dosvědčil veřejně a autenticky český vůdčí politik a vznešený karakter dr. Engel, jeje jsme v úterý pochovali. Věnování stalo s z týchž intencí, jaké mocnář donator pro- jevil v závěrečné audienci před otevřením akademie, řka k presidentu Akademie cís Františka Josefa: »Chápu úplně, že take české umění chce svůj vlastní útulek.« Nuže, nesmí býti o tento vlastn útulek připraveno. Kdo tomu zabrání, táže se nás »Čase? Nepodaři-li se akademi před vládním návrhem německých jměn vlivu našich vůdčích politických činitelů a faktorů zachrániti, podaří se odmítnouti jej profesor skému sboru akademie, jeho českým čle- nům. Máme k tomu cosi jako jeho čestne slovo. Jeho slavnostní prohlášení, že mu není o nějakém podobném návrhu dosud nic známo, jest přece zjevným závazkem jeho jednání, jaké bude mu jediné možno po tomto prohlášení, daněm celé české veřej nosti na nedvojsmyslné obvinění se strany jisté části její, až bude povolán k rozhodo- vání o případném návrhu aneb výzvě mini- sterské. Uvedené osvědčení sboru nemělo by jinak smyslu.

Rezek profesor Thiel doktor Engel František Josef Čechy

14 article

Moc a právo k vetu proti německým profesurám sbor má podle statutu své aka demie, do níž nikdo nemůže vstoupiti jako profesor mimo vůli a souhlas sboru, t j jeho většiny. Pevně očekáváme a s námi všichni přátelé a přívrženci jedině možného a roz umného, t. j dobou nejkratšího vývoje, jedin vysoké umělecké školy české až k úpln národní její ryzosti, že sbor osvědčí, čeho tak živě postrádali jsme v celé dosavadní akci ostatních povolaných kruhů, jednomy- slnost v odhodlání a rozhodnost v činu, čímž prospěšně odliší se od nervosy i publicistiky i rozeklaných oněch uměleekých součinitel jež k živelněmu protestu strhnouti mělo především nadšené mládí!

15 article Další zprávy o krveprolití v Černové. V Relonberce, 29. Hljna

Další zprávy o krveprolití v Černové. V Relonberce, 29. Hljna Na Černevé zahájeno vyšetřování. Vyšetřuj tentýž, kdo dal povel k palbě Zoltán Peresz lényi. Černová obležena vojskem. V noci, po krve prolití provedeno zatýkání. Ještě za noci odve deno bylo 5 Černovanů do ružomberského vě zení. Všechno lidé uvědomělí, zvláště ti, ktel byli již v Americe. Zatčena i Hlinkova sestra. V pondělí ráno odvedli další zatčené, spoutané po dvou a dvou v řetězech, počtem 8 pod silnou vojenskou a četnickou hlídkou. Po půldni při- vedeno v řetězech dalších 12 vězňů. Večer za- týkáno dále. — V pondělí večer došly další 2 sotniny vojska. Obsadily Ružomberk. Okolní dědiny budou také obsazeny vojskem. Četníci přicházejí ke každému vlaku. Proč, dosudo neví. Někoho patrně čekají. Dnes v úterý provedena soudní pitva pe

Peresz Černová Hlinkův Amerika

16 article

střílených. Přicházejí hrozné okolnosti na jevo Mrtvých jest již 16; k tomuto počtu přibude jestě něco z těžce ran ných. Dochází k srdeervoucím výjevům. Jedno ženě zabit manžel, syn a dcera. V Liskové, dě dince blízko Ružomberka, zemřela žalem sta řena, které zabiť byl syn živitel. Četníci zuřivě řádí v Černové. Zatýkají kaž dého, kdo se odváží zajít do Černové pro zprávy rak dnes vypovězen byl služným z Černové zpravodaj vídeňských listů, který chtěl podat nestranné zprávy. Kdy bude pohřeb zavražděných, dosud se neví. Jisto jest, že nebude připuštěn k němu žádný přespolní člověk. Černovci nechtějí, ao mrtvé pochovávali kněží, kteří zavinili krve prolití. Dá se však očekávat, že úřady přes od por Černovanů nařídí, aby povražděné pochová- vali kněží, ovšem pod ochranou bodáků. Připojují některé další podrobnosti: Den před srážkou odnesli si Černovci ve- škeré věci z kostela. Každý vzal domů, co da- roval. Na druhý den ráno učitel Tholt muči děti, aby mu prozradily, kde jejich rodiče uscho vali kostelní věci. Četníci, kteří před tím celou noc pili, násilím brali občanům tyto předmětý a nosili je do kostela Zatčené vyšetřují nyní pro okradení kostela ačkoli si vzali jen své věci. Ve vězení jistě do nutí je ke křivým výpovědem. To čtenáři ji znají z loňského politického procesu.

Lisek Ružomberka Černo Černovec Tholt Černovec

17 article

Perversní a paušáluvé časopisectvo madar ské a s ním i některé prodajné časopisy něme cké („Neue Fr. Presse“), představují událost černovské v docela jiném světle. Lžou tak ne stydatě, že se pořádný čtenář až zhrozl. Na př. není pravda, že Hlinka by byl ně čím vinen v této věci. Není již více 14 dní doma Z lidí, kteří cítí s lidem, zvláštní náhodou an jediný nebyl po dlouhý čas v Černové; nemůže se jim říkat, že by byli lid bouřili. (Také podiv nou náhodou zastřeleni byli lidé, kteří skore všichni oděni byli v černých šatech, továrn dělníci z Černové.) Černované ani nestříleli, ani neměli vůbe- žádné zbraně u sebe. Četník raněn byl jenje diný nepatrně na tváři, kterou ránu mu lékai zalepil kapesní anglickou náplastí. Jestli li házel kamením, stalo se to jen v největším roz hořčení, když viděl šlapat drze svá práva. 1 to noházel nikdo ze zástupu, do kterého čejníe stříleli. Na to jsou očití svědkové. Že se Černo vané na nějakou ozbrojenou vzpouru nepřipra vovali, viděti je z toho, že neměli při sobě žádné vážné zbraně. Hnusné časopisy píší, že bylo na čelníky střileno. To je lež. Jistě by byl býva zasažen především služný nebo některý z kněží

Hlinka Černo Neue Francie

18 article Slováci!

Slováci! Málo lásky! Málo lásky je u nás k nim Je to výčilka, která zachvívá duše, když po chopíme, že nemáme vlastně nic jiného, co b chom jim dali, než lásku, která chápe, slli krev zastavuje a život za život dává. Milujeme je málo — toť vše, co si mu síme přiznat. Jsme sice ochotni vždycky za vzdychnout s nimi, ale nikdy s nimi zaplakat a nikdy se s nimi vzepřít. Nikdy za ně se bíti nikdy s nimi umírat! Dovedeme přečíst vše, čím trpí, ale nedo- vedeme s nimi trpět. Dovedeme děkovat Björn sonovi, ale nedovedeme sami vzkřiknout tak, aby to Evropa slyšela Nenamlouvejme si nic. Stojíme buržoastně a pohodlně vůči nim. Neriskujeme nic, nedáme nic, neobětujeme nic. Kdybychom enlili s nimi. jak dovedeme sami se sebou, pak dnes po vraždě černovské by nesmělo být jediného místa v Čechách a na Moravě, odkud by nebyl slyšán výkřik bolesti po celém kulturním svělě právě

Slovák Björn Evropa Čechy Morava

19 article

V drobném piodejit rauní číslo o pobe cdpolední . . . . . . . za 2h Ve fllalkách na venkově- ranní čislo. . . . . . . . 10 vdpelední . . . . . . . . 4k Inseráty plati se botově nnpřel Předplaceni a inserty piljímná a ditinl- slrace v Mariansle slici č. a Tam nacháznjť se téš redakee tlskárna a ezpedice „ Národnich Llsti“ Eukoplsy se nevrac-jí

Národnich Llst

20 article

tak, jako bychom sami byli zasažení kulemi maďarskými! Musili bychom své domy jako své duše zabalit ve smutek, aby cítili tam na Slo- vensku, že nejsou opuštění ve své bolesti. Mu- sili bychom z moci svého evropského významu, jehož jsme si ziskali, vyburcovat Francii, Anglii, Rusko, Dánsko, a opřeni o Björnsona a Tol- stého, volat celý kulturní svěl k pořádku. Musili bychom opravdu si uvědomit, že to je prolita krev naše a nikoho jiného! Musili bychom ztratit ilusi o vzoru maďarském pro naši politickou situaci a zachvěti se hrůzou při myšlence na jakoukoli možnou s nimi koalici, i kdybychom při tom ztratili celou přítomnost a vše, co možno tím způsobem získat. — Musili bychom cítit, že nemůžeme nikdy přejít přes ten tisicerými důtkami do krve zbitý náš lid za žádnou cenu politických vymožeností, protože bychom zneuctili tím své vlastní poslání a svou vlastní čestl Musili bychom zakřiknout hr. Steraberga, když odváží se říci, že naše bolest jest demu- gogií a že jsou Slováci pro nás národem cizím.

Björnson Slovák Francie Anglie Rusko Dánsko Tolo

21 article

Musili bychom zburcovat naše ženy i děti a říci jim, aby zároveň s našimi muží zvedli své pě- sti a celým svým srdcem vyřkli svou nenávist k vrahu, který Slováky ubijí. To všecko bychom musili ! A je žalno a těžko, není-li tomu tak. Ne- boť jsme dosud nepochopili, že v Slovácích je ohnisko našich bolesti a i naší bídy. To nejsou jen Slováci! Nemylme se! To je odvěká naše slla, která tam zápasí. To je úžasné zřídlo naší pýchy i našeho otroctví. To je soustředěná otázka celého Slovanstva a jeho bojů z právo. Na Slovensko bychom měli putovat s obna ženými hlavami jako na místo posvěcené véšt- bami. Noboť tam bije srdce nás všech k smrti zadychané, k smrti zmučené, ale neumirající. Co všechno bychom měli a musili ! Kolik duší je u nás připraveno? Kolik duší jež pláči ale při tom vzlyčují se, aby celý svět viděl že Slováci jsme my a nikdo jiný. Celý svět aby to viděl a ty drahé hlavy tam aby citily, že jejich život jest naším živolem jejich budouenost naší budoucnosti ! České ženy i muži ať to dokáží!

Slovák Noboť Slovensko

22 article

Bož. VikováKunětická.

Bož

23 article

Česká mysl a utrpení Slováků. Rada král. hlav. města Prahy—Slovákům Ve včerejší schůzi měslské rady pražské vzpo menul pan dr. Eduard Baštýť hrůzyplné zvěsti která se šíří z uherského Slovenska. Pravil, ž klidní obyvatelé tiché dědiny byli v přítomnost sluhů církve a strážců bezpečnosti postřilení právě v okamžiku, kdy chystali se dovršiti bohu- libé dilo, posvěcení kostela. Musili bychom za- příti všechen svůj pobratimský cit k této slo- vanské haluzi, kdybychom nedali průchod své hořké bolesti a těžkému zármutku nad krvavým neštěstím Slováků ve chvili, kdy stali ze obě zuřivosti svých politických odpůrců. Navrhuje aby rada městská vyslovila svůj souhlas s tímio projevem bolesti a roztrpčení. Hlučný projev souhlasu ozval se po těchto slovech a starostr pan dr. Groš konstatoval, že projev byl příja jednomyslně. Z Vamberka. Mocně rozrušení hromadnot vraždou bratři našich Slováků v Černové, bo stiálním činem, spáchaným surovým, barbarským Maďarstvem, voláme z hloubi duše roztrpčené »Nechť padne každá krůpěj nevinně prolitě krve na vrahy s posvěcenými sluhy Míru, Lásky Odpuštění v čele! Nechť národ český neamea se na pouhá slova a dokáže v čas dobročin-

Slovák doktor Eduard Baštýť Groš Černo Praha Slovensko Vamberk

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. II. (Novinář a soudee) Pravdu dě Voltaire: »Ii y a des juges ů Berlin.« Proces Harden-Moltke okázal, že Německ má spravedlivé, nestranné soudce a neohrožené novináře. A to je světlá stránka té rmutné, ne- blahé aféry, která celý týden udržovala svět v napjetí a působila úžas. Sudí dr. Korn, jenž tak rozvážně a taktně vedl choulostivé trestní jednání a nebránil, aby nepronikla přikrá, krutá pravda, třeba že zžíra- vinou její byly zasaženy nejvyšší kruhy, oby- čejné nedotknutelné, povznešené nad ostatní svět chráněné privilejemi, jež je činí skoro beztrest nými, potvrzuje slovo velkého Francouze: »Jsou soudci v Berlině«, Oba, žurnalista Harden i soudce Korn, vy konali svou povinnost vůči společnosti a vlasti. Novinář pronesl hrozné obvinění proti mužům, těšícím se přízni panovníkově, zaujímajícím nej vlivnější postavení u trůnu. Vsude jinde hleděle by se k tomu, aby ohavná záležitost byla ulu- tlána, aby nebyli veřejným skandálem pošpiněni a skompromitování urození dvořeninové, grand- seigneuři aristokracie vojenské i civilní. Ale právě v tom nejmilitarističtějším státě, kde monarehismus a autorita vládnoucích kast stoji pevně a pyšně, objevil se soud na výši svěho vznošeného poslání Soud berlinský neposlal do káznice H dena. Dal mu úplnou volnost ke svému obná jení, jež bylo vlastně strašnou obžalobou zpup- ného a všemohoucího junkérství pruského. Har- den mohl povolati své svědky, nebylo mu pře- káženo v provedení důkazu, mohl volně mluvit před celou veřejnosti, mohl zatáhnouti do jed nání nejurozenější osoby. Soudce řidil se pouze

Pravda Voltaire Harden Moltke Německ Korn Francouz Berlín Haro

25 article

svým svědomím a nezabraňoval ani v nejmenšln cestu světlu a pravdě. Soudce, jenž řídil proces a vynesl osvobo zující rozsudek nad Hardenem, je ještě mladý muž. Snad mohly ohledy na budouenost a kariéru přikloniti jeho sympatie ke straně silných a vlád- noucích, Mnozí shovívaví posuzovatelé slabost lidských, přiliš i dských! shledali by to snad i přirozeným. Prosím vás, co měl dělat? V ta- kové situaci! Na jedné straně kněžstvo, hrabata generálové, přátelé »nebenkanzlera«, velmocného knižele Eulenburga, a na druhé straně proslý žurnalista! Ale berlínský mladý soudce měl na mysli jen svou povinnost a své svědomí . .. Maně vzpomínám na naše výjimečné soudy, kdy pražští soudci odsuzovali na řady let do trestnice hochy, učedníky, mladé dělníky, kteří spáchali velezrádu zpíváním písní, jejichž texlu ani nerozuměli, neboť někteří nevěděli ani, co znamená na př. slovo »tyranie«. Kdo vl jak komolili text velezrádné pisně ve své hlouposti tito naivní spiklenci a neškodní, poťouchli revolu- cionáři. Ale nic platno — vrata trestnice byla již pro ně dokofán olevřena . ..

Harden

26 article

V Praze. 50. října 1907

Praha

27 article

Maxmilian Harden stal se hrdinou dne Když jako osvobozený, vlastně jako vítěz, opou- štěl budovy soudní, zástupy tisíců mu jásaly vstříc. Stal se rekem. Jako sv. Jiří zabil sa kamarily — a jakou nebezpečnou, pervers saň! — svým pěrem novináře, Harden je zajisté obratný žurnalista a sta- tečný politieký bojovník. Ve svém boji užívá té nejnebezpečnější zbraně, která od doby Juniovy slouží věci lidstva toužícího po právu a svo- bodě, kterou Voltaire a Beaumarchais — kteří měli též své sensační aféry soudní s politickým pozadím — dobijeli starý, přežilý svět foudální, klerikální, pokrytectvi, nad nímž posměšně fllo- sefoval Candide a jemuž nejhorší imperlinence řikal prohnaný, vtipný větroplach Figaro. Zbraní tou je péro neodvislého, odvážného, duchaplného spisovatele. Neboť rány, které zasadí se pérem,

Harden Jiří Voltaire Beaumarchais Figaro

28 article

jsou vražednější a zanechají hlublí jizvy nežl útoky sebe vášnivější výmluvností a nežli rány pěstí nebo šavlí. Řekl to krásně Zola monarchi stickému rváči Cassagnacovi v článku »Inkous a krev«. *) Harden již několikráte dovedl kolem sebe zvířiti prach a svému týdenníku »Zukunfi« zjednal nesmírné populárnosti. Patří mezi ty bo jovné a temperamentní žurnalisty, kteří vstupuj do aréhy jako gladiatoři, kteří vějdou pouze z potlesku davů, ale dovedou vystupovati jako zastane velkých myšlenek a šlechetných hnutí. Takovým byl ohnivý Rochefort, dokud své sarkasmy házel Napoleonovi III. pod nohy jako petardy a doku ještě nechodil bavit staré věvodkyně a zpáte čnické panstvo z Faubourg St. Germain svým senilními vtipy o demokratické republice, kterou pomáhal zakládati. Takovým byl ostrovtipn Mr. Stead, když v »Pall-Mall-Gazelte« odhali skandály společnosti londýnské. A takovým by zejména Emile Zola, když vmetl svým zpáteční ckým a klerikálním odpůrcům do tváře úchvatné »J aceuse!« Nechei tu posuzovati literární význam Ila denovy činnosti. Je mnoho theatrálně affektního ve vystupování a mnoho dramaticky vyšroubo vaného ve stylu tohoto bývalého herce.

Zola Cassagnac Harden Rochefort Napoleon Mister Stead Mall Nechei demokratický republika Faubourg St . Germain Gazelte

29 article

Ale jisto je, že dovede psát zábavně, pře- svědčivě, sugestivně, že si zachoval vzáenou neodvistost a pravé pochopení pro vystižení otázek dne, pro potřeby svého lidu. Takový žurnalista, sloužící pravdě a hájíe pravdu, je hlasem svědomí své vlasti Tentokráte ozval se tento hlas tvrdě, hla- sem neuprosného žalobce. Hrabě Moltke je odsouzen, kníže Eulenbur, je popraven. Hrabě Lynar je mrtvolou. A kone je poetické idyle v krásném zámku Liebenbergu idyle poněkud jednostranné, neboť půvab dívě krása ženy byly z ní vyloučeny. Maxmilian Harden zle řádil mezi pruským * Emile Zola : Une Camnpagne. Str. 32. homosexnálními aristokraty. Nejsilnější z vlád noucích jsou obětmi jeho smrticího pera, jež rozrazilo »nezničitelný kruh« milostníků, dvoře- nínů a rádců kolem císaře, navždy udolalo bý- valého velitele berlinské posádky a potomk vojevůdce z r. 1870 a do vyhnanství vyštvalo prvního šlechtice a státníka říše, nejbližšího dů- věrníka panovníkova, rozkošného a zajímavého knížete Philiho . ..

Moltke Eulenbur Lynar Harden Zola une Camnpagne

30 article

Dyl to originální muž, ten kníže sladného jména, jehož hedvábný šáteček tiskl ke svým rtům esleticky a musikálně záložený voják hrabě Moltke a vzdychal roztouženě: »On, mů Phili .. . můj něžný Phili . . « Byl velkého stylu. Muž z doby renaissance. Z doby, jež dala světu vévodu Sforzu, a Ce sara Borgiu, ty velké umělce života, bohatýry energie, démony vůle. Žil jako tito v rozmaři lých choutkách, jež ho zavedly až k výstředno- stem a fantasiím perversním. Jako oni byl zchytralým a nebezpečným soupeřem. Ovšem nezbavil se kaneléře Caprivia ani Hohenloh pomocí inkvisice, sni neposlal jim otrávená ja- blka ze stromu Leonarda da Vincia . . . Knížete Eulenburga zahubily jeho renais- sanění choutky, které vzbudily v něm kromě vrozené aristokratické záliby v zápachu konfrny. též touhu po opojné vášni perverse ... Ted je svržen se své výše. »Zde leží na zemi! Rozšlápnut jako červ, on, nejpyšnějšt z démonů !« Tak koučí Gobineau scénu nejskvělejšího hrdiny renaissance dona Cůsara Borgia. Německého hrdinu renaissančního, jenž přišel přiliš pozdě v přestárlý ten svět, srazi k zemi pouhý žurnalista, jenž je přiliš modern a jenž se v ničem nepodobá »božskému« novi- náři rennissančnímu Aretinovi, který byl lichot- níkem nebo pamíletistou na objednávku . . Arelinové snad dosud existují, ale na štěst vedle nich žijí a vítězí též Har lenové, hteří by za doby Viscontů a Sforzů neušli hranici neb ls. benici.

Moltke Sforza Borgia Leonard Vincio Gobineau Cůsar Borgia Aretin

31 article Shakespeare a moderní jeviště.

Shakespeare a moderní jeviště. Naše Národní divadlo pěstuje v posledních letech se zvýšením úsilím a zdarem Shakes- peara. Pro drvadlo uměleckých intencí není úkolu čestnějšího a problému vděčnějšího, nebol největší dramatik všech věků pssl svoje nesmr- telná díla pro jeviště zcela jinak uzpůsobené, než jest jeviště našich dní, a protože nelze s již vrátiti k primitivnosti shakespearské scény. dlužno modernímu divadelnímu umění stále hile- dati nově způsoby, jimiž by se básnickému dílu dostalo, což jeho jest, a při tom se ve všem vyhovělo formaci scény moderní i vnímavosti dnešního diváka. Našemu Národnímu divadlu náleží v posledních letech uznání, že se po- kouší o tento problém systematicky, a ze dovedlo při tom udělati z her Sbakespoarových hry trvale přitažlivé a skoro populární. Nejzda- řilejšími činy byla z toho představení »Romea a Julie«, »Hamleta« a veselohry »Mnoho povyku pro nic«, jejiž provedení bylo bohužel po první reprise postiženo nenadálou smrti Hany Kvapi- lové, a jež teprve teď v zimě (se stč. Grégrovou v roli Biaženy) bude zase vřadéna do reper- toiru. Nová režie Národního divadla nastupuje při provozování Shakespeara dvojí různou cestu, dle toho, která více svědčí jednotlivým dílům buď se vrací k zjednodušení scénických pro- středků, aby nemusila text básníkův pro mo- derní scénu nijak upravovat (»Romeo a Julie«,

Shakespeare Romeo Julie Hamlet Hana Kvapi Grégrův národní divadlo Sbakespoarový hra Romeo a Julie

32 article

»Dvé šlechliců veronských«, »Zkrocení zle ženy«, »Zmní pohádka«) — anebo hledí vyjádřiti dílo zutorovo všemi nejsložitějšími pro- středky moderní scény (»Makbelh«, »Večer tří- králový«, »Hamlet«, »Julius Caesar«, »Mnoho povyku pro nie«), při čemž arci neobejde s vždy bez úpravy texlové, ačkoli na příklad »Hamlet« byl u nás proveden takořka doslova dle originálu a přece formou scčny zcela mo Tím spíše tedy může u nás zajímati zpráv o provodení »Hamleta« v těchto dnech na dvor- derní.

Hamlet Julius