Ročník XXXXV.

V Praze, v úterý dne 25. dubna 1905.

Číslo 113.

Na rauní a odpol. list předpláné set v Praze v admlnistraei za peěsi ua čtrrt lata . . . . 6 K —k s dvojí denéškou na něste n diní kata . . . . 7 K 50 h ve šillalkách na něíe . . . . . . 2 K 30h Poštont nänt leta . . . . 9 K 60h s dvojí zásilkon za nleai ::: ke H čtrrt lote -

Telefonické a telegraf. zprávý „Národních Listů“. Hraběnka Paceova. Z Vídně, 25. dubna. Choť prvního sekčního chéfa v ministerstvu vnitra hr. Paceová ze- mřela dnes po dlouhé, trapné nemoci ve věku teprve 41 let. Tato dáma, když byl její manžel zemským presidentem v Bukovině, hrála velkou roli politickou.

Telegramy korresp. kanceláře Vyznamenání. Z Vídně, 23. dubna. (C.-B.) Podmaršálku Štěpánu Batiči udělena hodnost tajného rady. Schůzka hr. Goluchowského s Tittonem. Z Benálek, 24. dubna. (C.-B.) Listy vy- slovuji se o nastávající schůzce hr. Goluchow- ského s Tittonem velice přízni vě. »Giornale di Venezia« považuje schůzku za dobré znamení a vyslovuje přání, aby setkání to mělo za následek zmizení oba- polné nedůvěry a upevnění dobrých styků mez Ilalií a Rakousko-Uherskem. »Adriatico« praví: Setkání jest novým důkazem srdečných styků mezi oběma státy. List má za to, že hr. Goluchowski a Tittoni budou se zabývati důležitými otázkami pro oba státy. Je pravdě podobno, že bude jednáno také o otázce makedonské, jakož o otázce balkánské vůbec, čímž by se mohla jakákoliv možnost různosti mínění v těchto otázkách odstraniti Sehůzka v Benátkách může býti proto pozdra vena jako šťastná událost. »Gazetta di Venezi a« praví: I kdyby nebyla návštěva hr. Goluchowského ničím jiným než opětováním návštěvy Tittona v Opatiji, měla by přece velký význam. Návštěva jest však také proto pozoruhodnou, poněvadž se stane v době, kdy se vyskytly v politice mezinárodní vážné otázky. Italie musí dbáti, aby byla její práva na Východě uhájena, ale musí také smlouvy spojenecké svědomitě, loyalně a věrně dodržovati. Hr. Goluchowski přichází ku přáte- lům a Tittoni neomešká zajisté, aby mu toho podal důkazy.

Císař Vílém na cestách. Z Messiny, 24. března. (C.-B.) Yachta »Hohenzollern« s císařem Vilémem a eísařskou rodinou, provázená křižákem »Bedřich Karel« a parníkem »Sleipner«, jakož i čtyřmi italskými torpedovými lodmi, odplula do Palerma. Velké vástupy lidu císaře hlučně pozdravovaly. President Loubet. Z Libourna, 24. dubna. (C.-B.) President Loubet přibyl sem dnes a byl obyvatelstvem hlučně pozdravován. Sjezd francouzských socialistů. Z Paříže, 23. dubna. (C.-B.) Sjezd sdruže- ných stran socialistických schválil dnes pro- testní projev proti potlačení nepokojů v Limo ges. Žádá se za zavedení vyšetřování. Sjez vyslovil dále ruským revolucionářům své sym- patie. Říšský poslanec Bebel zaslal sjezdu po- zdravný list. Ze Srbska. Sp. Z Bělehradu, 24. dubna. (Pův. tlgr »Nár. Listů«.) Zde bude záhy zorganisován »Slovanská banka« s kapitálem 5 mill. dinarů. Do banky vložen bude většinou kapitá ruský, potom stbský i jiných slovanských kapi- talistů. Účelem banky jest rozvoj obchodníeh styků mezi slovanskými státy a národy. Panovnické cesty. Z Philippevillu (v Alžíru), 23. dubna. (C. -B. Eduard VII. s choti přibyv sem, prohlédls město.

Z Konstantiny, 23. dubna. (C.-B.) Král Eduard VII. s chotí přibyli sem z Philippevillu. Obyvatelstvo je nadšeně uvítalo, i uspořádány veliké slavnosti. V noci odplují hosté ti do Sar- dinie a Korsiky. V Marseilli přistanou 28. t. m. Z Vídně, 24. dubna. (C.-B.) Dánský ná- sledník s chotí a dětmi pozváni byli ke vče rejší rodinné hostině císařské. V suezském průplavu. Z Londýna, 23. dubna. (C.-B.) Francouz- ský parník »Havraise« a porlugalská dělová lod »Diu« potopily se v suezském průplavu i pře- kážejí plavbě. Marocké zmatky. Z Tangeru, 23. dubna. (C.-B.) Dagolský isadmojský a sutuzský kmen v okolí Mogadoru vzbouřily se. Kaidové posledních dvou kmenů byli zavražděni. Krétské hnulí. Z Kaneje, 23. dubna. (C.-B.) Vrchní komi sař prine Jiři dal poslancům doručiti odpověd garančních států, v nichž tyto potvrzují svá dří- vější rozhodnutí. Poslanci usnesli se dorozumět se s lidem o dalším jednání. Republikánský projev v Madridu. Z Madridu, 23. dubna. (C.-B.) Asi 10.000 dělníků uspořádalo dnes smuteční projev za oběti poslední kalastrofy, vodárenské. Republi- kánské osobnosti zúčastnily se projevu. By úplný klid a pořádek. Na celé cestě, kudy prů- vod se ubíral, nebylo viděti policie. Odhalení pomníku Gambellova v Bordeaux Z Bordeanx, 23. dubna. (C.-B.) Ministn vojenství Berteaux přibyl sem dnes dopoledne. i byl s vojenskými poctami uvítán. Četné davy ho srdečně zdravily. Po prohlidce továrny na prach přijal Berteaux důstojnický sbor, k němuž měl řeč, v níž prohlásil: Dvouletá služba stíží snad poněkud úkoly našeho důstojnictva, avšak národ a vláda, kteří vědí, jak ohnivá lásk k vlasti a k republice vás prochvivá, maj k vám úplnou důvěru.

Spojení ostrova Kréty s Řeckem. Z Kaneje, 24. dubna. (C.-B.) Poslanci zvo- lili ze svého středu desetičlennou komisi, jež se má s regulačním komitétem v Therissu dohod- nouti o společném postupu. Z Řima, 24. dubna. (C.-B.) Dnes odpo ledne sešli se velevyslancové anglický, francouz ský a ruský, jakožto zástupcové ochranných mocnoslí pro ostrov Krétu, u ministra zahranič- ních záležitosti k poradě, o niž zacho vávají tajemství. Balkán. Ze Sofije, 22. dubna. (C.-B.) Rozčilen k vůli událostem v Zagoričanech trvá ještě mezi obyvatelstvem, ale mírné živly mezi Makedone nabývají zřejmě vrchu. Zdá se proto, že k vý- tržnostem neb repressaliím proti Řekům nedojde. Lze tedy očekávati, že zejtřejší protestní tábory v Sofli a Plovdivě neučiní usnešení na prospěch násilností. Od chystaných demonstrací před zdej- šími zastupitelstvy reformních států se rovněž upustí. Rozvážné makedonské živly snaží se působiti konejšivě, aby zamezily odvetná opa- tření všeho druhu, protože by mohla toto bul- harskou věc v Makedonii zkompromilovati.

Ze Sofije, 23. dubna. (C.-B.) Makedonský protestní tábor proti událostem v Zagori- čanech byl silně navštíven a měl klidný průběh. Přijata resoluce, v níž žádají se od vlády ochranná opatření pro bulharské Makedonce od bulharského lidu požaduje se mravní i hmotná podpora jich. Řečníci prohlásili, že opatření proti Řekům nesmějí přesahovati rámec zákona appellovali na všechny revoluční strany, aby vzá- jemného nepřátelství zanechaly a aby spojily se ke společnému postupu. V Plovdivě došlo na demonstrace prot Řekům, při čemž ve mnohých řeckých domech byla okna vyllučena. Z Cařihradu, 23. dubna. (C.-B.) Velitel 18. řadové divise v Mitrovici, Senši paša, odje včera na telegrafický rozkaz do Prizrena, nepo chybně aby spořádal poměry v Prizrenu, Ljumě. Dakově a okoli, kteréž ještě budí obavy. Pr známé ráznosti Senši paše čeká se, že se mu úkol tento podaří. Sultán je zdráv. Z Cařihradu, 24. dubna. (C.-B.) Oprot zprávě jednoho z vídeňských časopisů o nepří- znivém zdravotním stavu sultánově, prohlašuje „Agence de Constantinople“, že se sultán těš. výtečnému zdraví a že v pátek přijal apoštol- ského delegáta monsignora Taccia ve zvláštn audienci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 24. dubna. (Sněm králo stvi českého.) V situační úvaze »N. W Tagblattu« má se za jisté, že celní před- loha, jež se dostane na jednací pořad říšské rady hned dne 3. května, bude vyřízena hladce a co možno rychle, poněvadž všechny parla- mentní strany bez rozdílu uznaly její pilnos vzhledem k udalostem uherským a v zájmu ra- kouské produkce. Jest tedy naděje, že celní tarif i první čtení předlohy o vlašské fakultě v Roveredě budou vyřízeny do polovice května, načež se dne 18. má sejiti sněm království če- ského a zemské sněmy dolnorakouský a buko- vinský ke krátkému zasedání. »Dle dnešníh stavu věcí — píše »N. W. Tagbl.« — možn pokládati za zabezpečeno, že Němci v tomto sněmovním zasedání upustí od ob- strukce, aby se mohly nouzově předlohy a za- tímný rozpočet vyříditi. Vláda podá sněmu ná- vrhy o změně volebního řádu a změně zřízení zemského (o volebních kuriích sněmovních). Klidné pražské sněmování — dovozuje »N. W.

T.« dále — bude míti příznivý vliv na další činnost říšské rady, jež započne opět dne 3. června a jejiž dělnost jest nezbytně nut na vzhledem k uherské krisi a neodkladnému parla- mentnímu projednání obchodních smluv. Bylo by sice neoprávněným optimismem, věřiti už nyní v možnost dokonalého vyrovnání mezi Němci a Čechy, ale již pouhé přiměří umožnilo by parlamentu opatřiti důležité potřeby národů a státu.« »Tagbl.« zmiňuje se též o rekon- strukci kabinetu, poznamenává však, že rekonstrukce předpokládá příměří mezi Němei a Čechy, tak aby politikové, kteří vstoupí do obnoveného kabinetu, byli tam jaksi vykonava- teli smluvených úmluv. Obrysy této rekonstrukce stanou se patrnými teprve po českém sněmo- vání a určité formy mohou nabýti za letníh zasedání říšské rady. Poznámka. Všechny německé listy tvrd souhlasně, že klidná práce říšské rady je ne- zbytna a ač vědí, že bez dělnosti sněmu krá- lovství českého říšská rada pracovati absolutné nebude, přece mluví ještě o rozpacích Němců, mají-li neb nemají-li upustiti od obstrukce na sněmu. Je-li zabezpečeno klidné a rychlé pro jednání celního tarifu v prvé polovině května, mohlo se to státi jen proto, že jest take zabezpečeno klidné rokování sněmu če- ského. Němci na sněmu obstruovati nesmějí poněvadž bez dělného českého sněmu nemůže býti dělné říšské rady. To Němci vědí a proko mohli by už přestat mluviti o pouhé mož- nosti, že na českém sněmu od obstruce pro tentokrát upustí.

V Praze, 24. dubna. (Poslanec Prade o výboru Derschattově.) Dr. Derschatta píše v nedělním čísle »Volks-Ztgu.« o poměru Rakouska k Uhrám a důležitosti výboru, jenž zvolen na jeho návrh. Podrobněji o téže věe píše poslanec Prade v »Neue Freie Presses Tam praví o úkolech Derschattova výboru: »Výbon má zjistiti nesrovnalosti mezi rakouským a uher- ským zákonem o dualismu a má se postarati.

aby na místo čl. XI. uherského zákona a našeho zákona z r. 1867 vstoupila státní smlo uva v níž by práva i povinnosti obou států přesně byly vymezeny. Touto smlouvou mají se roz- řešiti otázky finančních příspěvků, t. j. kvoty dl trvalého klíče, rozdělení státního dluhu, otázka bankovní, celní, železniční, paroplavební a tarifn politiky a mají se stanoviti společné zásady pro sociálně-politické zákonodárství, zabezpečiti delš trvání smlouvy a poskytnouti záruky, že armáda zůstane jednotná pod neobmezeným velením pa- novníka. Dále se má zkoušeti, jakých změn zá- kona bude třeba, dojde-li na takovou státní smlouvu a vyrovnání s Uhrami se obnoví; anebo jaké přípravy ve všech oborech zákonodárství se mají učiniti, jestli že nastane rozluka armády a společného hospodářství... Větší oblíže by ovšem vznikly, kdyby nadešla tato poslední mož- nost, tedy rozluka. Rozdělení armády, starost o loďstvo, rozdělení společných aktiv a státníh dluhu, rozdělení banku, opatření autonomního celního tarifu a jeho upotřebení proti Uhrám, chorvatská otázka a konečně bosenská otázka, která má význam evropský — toť řada otázek významu neobyčejně vážného a historického . ..« Z Pešli, 22. dubna. (Dr. Weckerle hospodářské rozluce.) Předseda uher- ského správního soudu a bývalý ministerský předseda dr. Alexandr Weckerle uveřejnil »Mag. Hirl,« úvahu »o hospodářském vzkříšení«, v níž ukazuje, jak se veřejné mínění v Uhrách od dvou let zabývá dvěma myšlenkami: hospo- dářským stavem Uher a rozvojem průmyslu.

Podmínkou osamostatnění hospodářského stavu Uher jest jeho neodvislost, spolehající na vlastní síly, uplatnění hospodářských zájmů, bezpro- střední obchodní styk se světovým trhem, neod- vislost a láce uherského úvěru, zabezpečení uherských papírů jak státních, tak průmyslových které nesmějí býti umísťovány jednostranně Velkolepě založený rozvoj průmyslu jest také nejúčinnější prostředek hospodářské samostatno- sti, ježto zužitkuje domácí pracovní síly. Celní smlouva nebo celní jednota nemá však pranie společného a hospodářskou samostatností. Celn ochrana jest sice důležitý prostředek při rozvoj průmyslu, jenž může býti podporován ještě více samostatným celním územím, ale samostatné celní území není totožné s podporou průmyslu, ba může mu býti též na překážku a může ohro ziti hospodářskou samostatnost. Každá hospo dářská činnost a tedy také podpora průmyslu má jen jediný úspěch zaručující prostředek tím jest jen důsledná, vytrv a lá práce. Žádná politická instituce nemůže z- ručiti hospodářský úspěch. Hospodářskou samo- statnost a rozvoj průmyslu nelze probuditi ni- jakými politickými tendencemi ani pokusy. Každy krok musí se díti na pevném, předem bezpečno propočítaném podkladě, neboť jinak Uhry mohly by miti samostatné celní území a samostatný bank, ale hospodářská samostatnost a rozvo průmyslu musil by třebas ještě dlouho čekat na své vzkříšení.

Politické zprávy zahraničné. Berlín přece v Paříži nezvítězil. Deleassé zůstane tedy přece v úřadě svém Většina konservativníeh, radikálních i nacionali stických novin prohlašuje za hlavní důvod se-

V drobném prodeji: ranní čílo o sobě . . . za 9h odpolední . . . . . . . za 2 h Ve alialkách na venkově- ranní čísle. . . . odpolední . . . . . . . . 8h Inserá ty platí se hotově napřea Předplscení a inserty přijímá sdminl- strace v Marianské ulici č.3. Tam nacházejí se t4ž redakee tiskárna a ezpodice „Národních Listů Rukopisy se novracejí.

trvání Delcasséova, že nikdo nechce převzít situaci za nynějších, Delcasséem způsobených okolností. V »Aurore« Clémenceau posmívá se listům anglickým, jež tvrdí, že Delcassé musí setrvati již v zájmu Evropy. »Caulois« praví, že přes to, že Delcassé zůstane ministrem, jest to likvidace jeho vlastního prý bankrotu »Sicle« pak praví, že Deleassé musí dříve situaci napraviti, než bude míti právo odejíti. Jiné listy však celkem shodují se pak v minění, že politika německá nesmi sklízeti triumfy odstoupe- ním Deleasséa. Ano hned poslanci stran, nenadšených jeho smlouvou s Anglií, trvali na tom, že by musilo vzbuditi znepokojení, kdyby ministr Francie po sedmileté vládě své odstoupil na první nelibý posuněk císaře Viléma II. Také ne- snáze, vznikající v otázce neutralitní, vzbudily mínění, že nelze nyní svěřovati řízení vnější politiky rukám nezkušeným. »Temps«, Del- casséovi velmi blízký, uvedl i nový důvod: sdělil, že již pouhá žádost Deleasséova za pro- puštěnou, vyvolala v Petrohradě nejnepříjemnější dojem. V Rusku pokládají prý setrvání jeho za nezbytné pro stabilitu rusko-francouzské alliance. Není to důvod nepodstatný; nikdo mimo sta- rého Fraycineta z uváděných nástupeův Del- casséových není opravdovým stoupencem této alliance a zvláště jméno Bourgeoisovo bylo uvítáno s velikou radosti v Berlíně. Celkem však není dnes již afféra Delcasséova předmětem ši- rokých rozhovorův, jak bývá vždy, když zá- ležitost některou lze čítati mezi odbyté a vy- řízené.

»Temps« těší se především z toho, že se- trvání Deleasséovo dokázalo, že i sebe obrat- něji vedená kampaň cizího tisku nemůže miti vliv na vnitřní poměry francouzské. »Journal des Debats« praví: »Kdyby byl Delcassé odstoupil, bylo by to učinilo dojem, j ako by socialisté byli pány Francie.« Z ostatní rozpravy, téměř nic již nového neobsahující, dlužno zaznamenati jeden přece moment zajímavý: doznání »Daily Mail u«, že anglo-francouzská dohoda jest více v zájmu Anglie než Francie. Anglie, praví list, měla by si připomenouti, že Francie potřebuje spojence spíše na zemi nežli na moři a měla by dle toho jednati. Vysílajíe v sobotu svého vyslance na Quai d' Orsay na oporu Japonska, Anglie si toho nepřipomenula. Avšak také Francie, vyhovujic rychle neopráv- něnému požadavku japonskému proti Rusku, zapomněla oné kardinální podmínky prospěchu svého.

Jako dozvuk afféry Delcasséovy a jako úvod k dalšímu »přátelskému« vyjednávání franko- německému o marocké otázce třeba pojímati zvláštní přihodu v Metách. 20. t. m. pobou- řeno bylo celé město mobili s a c tamní posádky. Byla to ovšem jen mobi- lisace na zkoušku. Ve dvou hodinách byla do- konána. Ukázalo se, že posádka metská, čítající 30.000 mužů, mohla by vytrhnouti ve čtyřech hodinách proti hranici francouzské. Listy fran- couzské konstatují samy, že francouzské vojsko pohraničné provedlo by mobilisaci o polovici později. Na rozkaz Viléma odebrati se mají důstoj- níci generálního štábu, pěchoty i dělostřelectva, na lodi válečné, aby studovali kooperaci vojska pozemního s loďstvem. Běžeti může tu zřejmě jen o případné pokusy vysaditi vojsko na břehy nepřátelské. Že by to byly po případě jen břehy anglické, nikdo v Německu nepochybuje. Ke schůzce Goluchowského s Tittonem. Římský »Messagero« vidí v ohlášené schůzce obou státníků doklad, že styky obou

FEUILLETON. Odměna. Humoreska. Napsal Jaroslav Hašek Jako praktikant seděl jsem kdysi v berním úřadě na rozbité židli v zadní místnosti prakti- kantů, kde nebylo kamen, a přepisoval jsem z jedné knihy do druhé, když mně někdo za- klepal na záda. Ohlédl jsem se a péro mně vypadlo z ruky Za mnou stál přednosta kanceláře pan Komárek Kdykoli „starý“ někomu zaklepal na záda, bylo zle. „Račte prominout, Vašnosti,“ zakoktal jsem ačkoliv nebyl jsem si vědom žádného poklesku. „Přepisujou rychleji,“ řekl Komárek, „a až ostatní odejdou, voni neodejdou, voni půjdou k mně do kanceláře. Ať to nespletou. Ještě jednou jim opakuju, že voni neodejdou, když všichni odejdou, že půjdou ke mně do kanceláře. Tak si to opakujou, mladíkul“ Pan přednosta odešel do vedlejší místnosti. odkud bylo slyšet jeho hlas: „Pane Kelbl, jak povýšili, tak hned, jak vidím, si kupujou uzený plícko místo bůčku, pamatujou na stará kolena.o Hlas pana přednosty se ztrácel, jen ještě bylo ho slyšet tlumeně z další místnosti: „Což pak tady pan Marek, ten kouří viržinko i ve všední den. Náš hejtman, pánové, ten říkal, že kdo kouří viržinko, má jedno kouřit celý týden. V pondělí zapálit, dát si pět bafů, a uhaslý držet v zubech celý pondělí, v úterý zapálit, zas dát pět bafů, a uhaslý zas držet celý úterý v zu- bech, a tak to dělat celý týden, a v neděli zbytek zapálit, uhasit, zas zapálit, zas uhasit a tak do- kouřit.“ Sluha Vaníček, který v místnosti prakti- kantů kopíroval, prohodil: „Starej je dneska dobře naladěnej, vána řekl: „Mladíku““ a vedle špásuje.

„Proč mně jen volá k sobě do kanceláře, pane Vaníčku?“ tázal jsem se zarmouceně. „Každý proč, má svý proto,“ odpověděl pan Vaníček, „snad se vás chce zeplat, jestli už no- baguju, nebo jestli vykonávám řádně svý povin- nosti, tak ať řeknete, že se od práce nehnu. No, „starej“ teď vodešel, vobloha je čistá, tak si zaskočím dolů do výčepu. Kdyby někde přišel. tak ať řeknete, že se mně udělalo na chvíli špatně.“ Vaníček odešel a zůstavil mne samotného mým smutným myšlenkám. „Co jen chce „starý“,“ přemýšlel jsem, „t je důležité, že mne volá do kanceláře. Vzpomněl jsem si na praktikanta Fučíka. kterého „starý“ také jednou zavolal do kance- láře k sobě, a když se Fučík vrátil, řekl: „O prvního jdu pryč!“ Všichni již odešli, Vaníček otvíral v kance- lářích okna a větral, a sbíral špačky od dout- níků, když jsem s bázní vstoupil do pracovny pana přednosty. Pan přednosta postavil se přede mne, čisti si brejle šátkem a řekl: „Voni mají psa?“ „Já, já, prosím, Vašnosti, já, já,“ zakoktal jsem a zuby mně cvakaly, jako pendlovky. „Nezapírají, já jich viděl včera s druhýho chodníku, jak šli se psem na procházku. „Račte prominout, mám psa, račte být ubezpečen, Vašnosti.“ „Tak voni milujou zvířata,“ přerušil mn pan přednosta, „řeknou, že milujou.“ „Miluji, Vašnosti, račte prominout,“ odpo věděl jsem, při čemž jsem se třásl. „To mne na nich těší,“ pravil pan před- nosta, nasazuje si brejle, „sednou si a po- slouchají. Sedl jsem si na židli, pan přednosta naproti mně a promluvil: „To mne těší, že voni mají ci k psům. Voni jsou jedinej z celýho úřadu, který. abych tak řek', má rád němou tvář. Řeknou, že mají rád němou tvář.“ „Mám rád němou tvář,“ odvětil jsem. „Vědí, že mne to na nich těší, když voni,“ pokračoval pan přednosta, „když voni, člověk

s malýma příjmy, starají se vo psa. Von, jak jsem viděl, je dobře živenej, a bříško se mu vleče ž po zemi, jestli pak ten jejich pes um nějaké kousky? „Račte prominout, on je už moc starý, řekl jsem. „Kolik pak je mu let,“ tázal se pan před- nosta. „Koupil jsem ho jako štěně, když jsems stal praktikantem,“ odpověděl jsem. „No, to věřím, že je ten jejich pes starej, pravil pan přednosta; „kolik pak jich stojí denně?“ „Na pět krejcarů, Vašnosti,““ řekl jsem. „kromě psí známky. „No, je to vod nich pěkný, že ho nevopu stějí a že na něho vynakládají, jo, člověk může mít cit, i když je praktikantem, řeknou, že maj- cit.“

„Mám cit, Vašnosti. „Jo, jo, to se mně právě na nich moc líbí,“ řekl pan přednosta, „že jsou citlivej vůči takove němej tváři, kterou bolí všechno, jako člověka A von ten jejich pes, když byl mladej a čilej dělal ňáký kousky, jako abych tak řek', panáč koval, nebo podával pac? „Uměl leccos, Vašnosti, panáčkoval, dáva pac, hledal v kapse cukr.? „A to ho voni všechno naučili? „Všechno, Vašnosti, dalo mně to dost práce ale pak to uměl všechno.“ „Jo, jo,“ pravil pan přednosta s úsměvem „hned, jak jsem jich přijal do ouřadu, vědě jsem, že jsou nadanej a že mají všech pět po- hromadě. A jestli pak vědí, že jsem se nezkla- mal v nich. Voni vykonávají všechno řádně, von hledí vyplnit všechno, co mně vidějí na vočích. Řeknou, že jsem se v nich nezklamal? „Neráčil jste se zklamat, Vašnosti. „A voni, kdybych jim řek', udělají to a to jsem přesvědčen, že to udělají. Kdybych řek' hodějí pár lopatek thlí do kamen, tak to udč „Jo, to já nechci,“ pravil pan přednosta když jsem se hnal ke kamnům, „to já jen řek lají. takovej příklad, sednou si hezky a poslouchaj dál. Já vidím, že mne mají rád, tak jako kdy- bych byl jejich otcem, no a na to já právě vždycky držím. Poslouchají, voní by mně mohl udělat něco k vůli.

Pan přednosta se zamlčel. „My máme doma také pejska, čubičku, pravil pan přednosta s úsměvem, „mladou čubičku a ta má mít teď ponejprv štěňata. A vědí vona moje paní má tu čubičku moc ráda, ale štítí se, kdyby ta čubička je vrhla u nás v bytě Vono by jí bylo, mojí paní, špatně, vona je mo citlivá. To jsme měli jednu služku, kterej jsme po tom dali vejpověď, poněvadž jednou pustila tu čubičku ven, a měla to zakázaný. A vona ted jak povídám, má mít štěňata. No a tu, když vr dím, že mají němou tvář rád, tak mně prokážou službu, že si vezmou tu čubičku do vopatrování Vona je pěkná a nekouše. A až bude po tom vopatrujou ji a štěňata taky, já se jim vodměním Já nic nechci zadarmo. Ta čubička je foxterier čistokrevná, tak budou tak laskav, vezmou ji do vepatrování, voni jsou nadanej člověk a já ne jsem neuznalej. Vodměna jich nemine. Vona naše služka jim tu čubičku přinese v košíku. Vopatrujou ji jako voko v hlavě. „Já se jím, jak řikám, vodměním,““ opako val ještě jednou pan přednosta, „a toď můžou jít domů, já k nim pošlu služku hned po vobědě. „Děkuji, Vašnosti, za vaši velkou důvěru,“ pravil jsem vřele a slzy mně stály v očích př těch slovech, „buďle ubezpečen, že vynasnažím se získati si vaší velké důvěry.o

Svěřil jsem se sluhovi Vaníčkovi druhého dne, že pan přednosta mně dal do opatrování čubičku, že ji služka včera přinesla ke mně do bytu, že je to roztomilé zvířátko, které vrhne ště- ňata nanejvýš za 3 dni a konečně, že se mně pan přednosta odmění. Vaníček podival se do stropu, pak na mne a otázal se: „Kdy pak jste podával zádost z povýšenou?? „Před šesti léty,“ pravil jsem, „už jsem dne na dvanáctý rok praktikantem. „Tak to je možné,“ řekl Vaníček. „Co je možné?“ tázal jsem se. „Nu, že vá povýší za odměnu. Já znám, že jeden povýšil po deseti létech,“ pravil Vaniček. „Ba, to mne asi povýší,“ přemýšlel jsem pln radosti, „nebude ho to stát nic a odměn. se mně. Když jsem pln radostných myšlenek na své povýšení přišel domů, hlásila mně kvartýrská: „Už je to odbyto. Jsou jen dvě, jedno celý blý a druhý černý a bílý. Z měho pokoje ozývalo se tiché kňučení když jsem vstoupil, lizala moje svěřenka svá mláďata. Pohladil jsem ji něžně po srsti.

„Dobré zvíře,“ myslil jsem, „nebýt tebe, tak bych nepovýšil.“ Druhého dne jsem do kanceláře nešel, ale béžel, jen abych již mohl říci panu přednostovi- „Vašnosti, už je dobře. Jakmile pan přednosta o půl Jeváté přišel do kanceláře, zaklepal jsem a vstoupil. „Vašnosti,“ pravil jsem po pozdravu, „už jsme to šťastně odbyli. „Mluvějí jako vo mým pejskovi,“ řekl vlídně pan přednosta, „tak to dopadlo dobře?“ „Velmi dobře, Vašnosti,“ odpověděl jsem, „jsou dvě štěňata. Jedno bílé a druhé černé bílé. Pan přednosta chodil chvíli po kanceláři, jakoby přemítal a pak řekl: „Slíbil jsem jim, že se jim vodměním, já držím vždycky slovo. ..“ „Neosmělil jsem se ani doufat, Vašnosti,“ pravil jsem chvějícím se hlasem. „Nu, což pak,“ řekl pan přednosta, „já jsem uznalej člověk.“ Pan přednosta podíval se mně do očí, před- stoupil ke mně a pravil: „Tak, který chtějí í Chtějí si nechat to bílý štěně, nebo to černýa bílý? . ..